Problémy s Discovery
Poslal:: avitek - Čtvrtek, 28.Červenec 2005 - 16:10 CEST |
|
Nadšení z úspěšného vzletu raketoplánu Discovery na oběžnou dráhu 26. července 2005 bylo vystřídáno studenou sprchou. Ještě večer téhož dne na schůzce hlavních manažerů provozu tohoto kosmického dopravního prostředku bylo rozhodnuto, s okamžitou platností a to až do odvolání pozastavit lety všech raketoplánů. Co toho bylo příčinou?
V rámci úprav a zdokonalování raketoplánů a změn postupů při jejich přípravě k letům i ve vlastním provozu byli technici zavaleni velkým množstvím jak telemetrických, tak zejména obrazových informací. Při vyhodnocování videoinformací z průběhu startu byly zjištěny tři mimořádné události:
Několik sekund po startu, v době, kdy celá sestava měla ještě velmi malou dopřednou rychlost, byla zaznamenána srážka přední části odhazovací nádrže s blíže neidentifikovaným ptákem. I když pro opeřence měla zřejmě katastrofální následky, vlastní okřídlený letoun žádnou újmu neutrpěl a viditelně nebyla poškozena ani nádrž ET.
Druhý incident se odehrál 66 sekund po startu. Televizní kamera, v rámci nových úprav umístěná na odhazovací nádrži, zaznamenala odpadnutí povrchové vrstvy – v podstatě krycí glazury – na dvou dlaždicích tepelné ochrany, zhotovených ze slinuté křemenné vaty. Pozdější kontrola, kterou uskutečnila posádka Discovery druhého dne letu s využitím nového laserového detekčního zařízení a digitální televizní kamery na prodlužovací tyči OBSS (Orbiter Boom Sensor Systém), potvrdila to, o čem byli přesvedčeni odborníci NASA na Zemi od prvopočátku, že poškození patří k nevýznamným šrámům, jakých utrpěly všechny raketoplány během každé ze svých cest do vesmíru desítky a to bez jakýchkoli negativních důsledků.
Přesto však definitivní verdikt manažeři NASA odkládají na dobu po provedení všech dalších naplánovaných prohlídek povrchu raketoplánu Dsicovery. Ani toto však nebylo příčinou drastického pozastavení letů raketoplánů.
Tou příčinou byl třetí incident, který se odehrál těsně po odhození pomocných startovacích motorů SRB (Solid Rocket Booster) v T +126 sekund. Stejné kamera jako v předchozím případě zaznamenala utržený kus pěnové izolace, mnohem větší než ten, který svým nárazem do náběžné hrany křídla způsobil katastrofální poškození raketoplánu Columbia vedoucí k jeho zničení během sestupu zemskou atmosférou. Tentokrát utržený kus prolétl neškodně kolem raketoplánu a nezpůsobil na něm vůbec žádné škody.
Po dosažení výchozí suborbitální dráhy 8 a půl minuty po startu byla již nepotřebná palivová nádrž ET odhozena, aby zanikla v hustých vrstvách atmosféry. Podle předem stanoveného plánu posádka Discovery v tomto okamžiku pořídila sérii záběrů odhozené nádrže digitálními fotoaparáty s 800mm objektivy i záběry videokamerami. Tyto obrazové informace byly okamžitě zaslány na Zemi k vyhodnocení.
Potvrdilo se, že utržený kus pochází z nádrže ET, a to z tak zvané aerodynamické rampy, krytu, který chrání kabeláže a tlakovací potrubí, vedeno po povrchu ET před nadměrným namáháním proděním vzduchu během letu. Kromě místa, odkud pocházel inkriminovaný pozorovaný kus, byla zjištěna ještě další dvě místa, kde také pěnová izolace odpadla. Zarážející na tom je ta skutečnost, že největší kos, měřící podle odhadů na délku 60 až 85 centimetrů, pochází z místa, které bylo v průběhu příprav několikrát za sebou upravováno a vylepšováno.
Před startem se technici dušovali, že z rozsáhlých sérií testů vyplývá, že z horní části nádrže (která je pro případné poškození raketoplánu odpadávající pěnou nejvíce kritická) se neoddělí kousky vážící více jak 7 gramů. I když dosud nejsou k dispozici údaje o pravděpodobné hmotnosti největšího kusu při tomto startu, je jisté, že jeho hmotnost bude v řádu několika málo kilogramů, tedy nejméně 500x více, než technici přepokládali.
Protože bylo jen otázkou štěstí, že tento kus nenapáchal na raketoplánu žádné škody, rozhodli se manažeři další starty raketoplánů pozastavit, dok nebudou splněny tři základní podmínky:
a) technici jednoznačně stanoví příčinu odpadnutí pěnové izolace;
b) budou navržena opatření na zabránění opakování takového odpadávání pěnové izolace;
c) bude vyrobena nebo upravena nádrž ET, splňující tato opatření.
Vzhledem k tomu, že jde o technicky náročný úkol, je nepříliš reálné, že by další raketoplán – Atlantis – mohl odstartovat v původně stanoveném termínu, tj. 9. září t.r., jak bylo dosud plánováno. Na druhou stranu v průběhu uplynulých dvou a půl roku se technici o vlastnostech pěnové izolace dozvěděli mnoho, takže určitou nápovědu kde a co hledat v rukou mít budou. Samozřejmě nebudou již mít k dispozici odhazovací nádrž ET; ta zanikla v atmosféře někde nad Pacifikem a shořela. Mají jen protokoly, která dokumentují postup její výroby i všech následných úprav. Touto horou dokumentace se budou muset prokousat a tím také zcela jistě začnou. Doufejme, že to tentokrát nebude trvat tak dlouho jako po havárii Columbie. Ale i zdržení několika měsíců bude mít nepříjemný dopad na budování Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Přitom následující okno (po zářijovém oknu 9.-12. 9.) je až v listopadu (7.-8.11.2005) a poté až v lednu 2006.
Raketoplány musí dobudovat stanici ISS do konce roku 2010, pak z rozhodnutí prezidenta musí jít do výslužby. K dostavbě ISS bude zapotřebí ještě 27, nejméně však 22 vzletů raketoplánů a to se musí vtěsnat do doby pěti a půl roku. Je to úkol na samé hranici splnitelnosti.
|
| |
|
