| 18.8.2010 - 20:42 - Adolf | |
|
Vidím, že pochybnosti o ničím nevyvratitelných Hansenových proroctví z roku 1988 ve smyslu jejich poledního patného znění z roku 2010 tu trochu rozvířily diskusi. 
Momentálně nemám sílu překládat. Tak alespoň pár ilustrativních grafů z http://hockeyschtick.blogspot.com/
Takhle vypadá nedávný vývoj asi toho nejdůležitějšího ukazatele směru pohybu klimatu – tedy stavu hlavního rezervoáru tepla v klimatu naší planety – tedy tepelného obsahu oceánů od doby, kdy ho opravdu umíme měřit, tedy od doby, kdy funguje ARGO.
A takhle se vyvíjely teploty Sargasového moře v posledních tisíciletích:
 ____________________
Áda |
| 18.8.2010 - 22:08 - green | |
|
citace:
Nic z toho co obhajuje nepovazujem za zavazny pruser IPCC. Za ich najvacsi pruser povazujem, ze klamu o stave poznania klimy a klimatotvornych procesoch.
To by ma fakt zaujímalo, kde klamú. Môžeš citovať zo správy IPCC kde konkrétne klamali ? |
| 18.8.2010 - 22:13 - green | |
|
citace:
Greene, je pěkné, že se tady snažíš zachránit zprávy IPCC. Jenže mě vůbec nezajímají.
K čemu jsou zprávy, které vycházejí z vylhaných dat(PMOD), nebo z dat, které nikdo neumí dát dohromady(CRU)? K ničemu.
Kostera, to, že to nezaujíma Teba ma ani neprekvapuje. Ale možno to bude zaujímať iných.
A je fakt zaujímavé, ako si dospel k záveru, že údaje (PMOD) sú "vylhané" a že dáta CRU nevie dať "nikto dohromady". Nevyčítal si to náhodou niekde v tom Balíkovom preklade Wattsa ? Ozaj úžasný zdroj. "Objektívny, spoľahlivý a vedecký." |
|
citace:
...To by ma fakt zaujímalo, kde klamú. Môžeš citovať zo správy IPCC kde konkrétne klamali ?
Ano mozem.
Najprv si ale ujasnime co je klamstvo.
-namiesto pravdy vedome predlozena nepravdiva informacia
Lenze ak aj ukazem umyselne zmanipulovane vyskumy, ktore IPCC do hodnotiacej spravy prebralo (vid cinknute data z jamalu,...) tak bude s tvrdit, ze IPCC je ciste jak lalia, lebo len prebralo dokonca per rew. pracu. Ale nie je to pravda, ze su cisty jak lalia. Lebo ak sa vyskytla vyznamna systematicka chyba (vid linearny trend prelozeny teplotnym radom a protest cinskych delegatov) tak do sumaru nielenze chybu neodstranili, ale svojvolne pridali dalsie linearne trendy.
A pouzivanie GSM modelov na predpoved je dalsi velky omyl ale aj klamstvo. omyl, lebo nepocitaju so vsetkymi a podstatnymi klimatotvornymi javmi a klamstvo, lebo zamlcuju nerealnu platnost modelu. |
|
citace:
M,
Ty sa nezaoberáš podstatou toho linku:
http://www.enviweb.cz/clanek/global/81404/fakta-a-vymysly-o-chybach-ipcc
, ale opäť sa rýpeš v nepodstatných detailoch. Každý, kto niečo robí, urobí aj chybu. Chyba ale nebola urobená v tej podstatnej časti - WG1, ale vo WG2, ktorá by mala z WG1 vychádzať (pre časovú tieseň a ľudskú chybu vychádzala v tomto jedinom prípade z neprevereného zdroja, išlo o 2 vety).
Navyše to nebola podstatná chyba. Priznali ju a opravili škrtnutím dvoch viet. Na tých dvoch vetách správa IPCC nestojí.
Zajimava byla ovsem nejdrive reakce reditele zemekoule, pardon IPCC, ktery obvinil kritiky z Woodoo vedy. Nakonce se ukazalo ze expetem na Woodoo je sam Pachouri. Trvalo to opravdu hodne dlouho nez chybu opravili. Pokud by ten souhrn pro politiky po sobe soudruzi precetli, tak by je prece takova banalni chyba musela hned prastit mezi oci. Pochybuju, ze by tu zpravu opravdu necetli, spise jen tuto informaci ignorovali, nebo meli naopak radost jak hruzostrasne vypada. To je zdaleka nejvetsi tragedie IPCC. Misto aby tvurci pochybovali o hruzach ktere stvorili, tak potlacuji zdravou skepsi a duveruji modelum a smyslenkam.
citace:
Nevim jestli tu zpravu necetli
Ľadovcom, snehu a morskému ľadu sa venuje celá jedna 48 stranová kapitola vo WG1 a tam žiadne chyby neboli - na tom stojí správa IPCC.
Ale ano, chyby tam jsou a je jich tam velmi mnoho. Tak jak je IPCC koncipovana se jedna o vyber z vedecke, ale nejen vedecke ale i aktivisticke literatury. Kazdy vedouci kapitoly ma volnou ruku ve vyberu svych argumentu a zalezi jen na jeho libovuli jakou literaturu bude citovat a jake grafy se rozhodne do zpravy zahrnout. Vedecke clanky ktere se mu nehodi proste nezahrne do sve zpravy, namitky recenzentu proste zamitne bez jakehokoliv zduvodneni.
Cist IPCC se tak rovna cteni halo novin nebo nejakeho partajniho casopisu.
citace:
To ale popierači a senzáciechtiví novinári ani len nespomenuli. Jedna zhovadená veta vo WG2 bola iba sústom pre ešte zhovadilejších popieračov a novinárov, ktorí si na tom riadne zgustli. Tí prví preto, že chcú vyvolať vo verejnej mienke chaos a tí druhí preto, že chcú mať vysokú čítanosť.
Novinarum ale obratne pomaha i arogantni Pachauri.
citace:
Ak sa chceš skutočne niečo dozvedieť, čo hovorí správa IPCC o snehu, ľade a ľadovcoch, preštuduj si IPCC AR4 WG1, kapitolu 4 (48 strán textu v angličtine):
http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/wg1/ar4-wg1-chapter4.pdf
Krome nejakych zakladnich skutecnosti se tam docteme o modelech, ktere jsou ovsem notoricky neduveryhodne. No a pak jsou tam pohadky o tom co modelari vycetli ze svych modelu a kristalovych kouli.
Jsou to vsechno jen takove povidanky. Nejdulezitejsi a klicovy je ovsem zaver o kolik ze se nam otepli v zavislosti na pribyvajicim CO2. Na pohadky o katastroficke acidifikaci oceanu snad uz dnes nikdo neveri. Taktez na strasne hurikany ktere budou stale casteji brazdit planetu. No a co ty strasne extremy pocasi? Vedra v Moskve? Co takhle letosni kruta zima? Zaplavy v Pakistanu a v Evrope? Hm... V Bibli se pise o jeste strasnejsi potope...
Snad bychom se i mohli bat, kdyby se nam globalni oteplovani nezastavilo. Giss sice ume stale jeste detekuje nejake globalni oteplovani, ale je to snad posledni rada ktera to jeste dokaze a to vari doslova z arkticke vody. Doufejme tedy ze z te vody vyvari rychle nejake vyrazne otepleni, nebo se s AGW muzeme nadobro rozloucit. |
|
citace:
Snad bychom se i mohli bat, kdyby se nam globalni oteplovani nezastavilo. Giss sice ume stale jeste detekuje nejake globalni oteplovani, ale je to snad posledni rada ktera to jeste dokaze a to vari doslova z arkticke vody. Doufejme tedy ze z te vody vyvari rychle nejake vyrazne otepleni, nebo se s AGW muzeme nadobro rozloucit.
Aby bylo jasne o cem mluvim tak se podivjme na rady Hadley(CRU) a Giss(NASA) v porovnani se scenarem kterym nas IPCC strasi pokud vyranzne nezmenime ekonomiku.
http://rankexploits.com/musings/2010/hadley-giss-july-cooler-cooler/
Jak je videt tak i velice kreativni Giss tezce pokulhava za nejpravdepodobnejsim scenarem IPCC. Letosni EL Nino se horko tezko dotahlo alespon na stredni hodnotu tohoto scenare. Pri pohledu na realistictejsi odhady globalni teploty zacina byt jasne ze IPCC je uplne mimo. [Upraveno 19.8.2010 Jirka] [Upraveno 19.8.2010 Jirka] |
|
citace:
citace:
Greene, je pěkné, že se tady snažíš zachránit zprávy IPCC. Jenže mě vůbec nezajímají.
K čemu jsou zprávy, které vycházejí z vylhaných dat(PMOD), nebo z dat, které nikdo neumí dát dohromady(CRU)? K ničemu.
Kostera, to, že to nezaujíma Teba ma ani neprekvapuje. Ale možno to bude zaujímať iných.
A je fakt zaujímavé, ako si dospel k záveru, že údaje (PMOD) sú "vylhané" a že dáta CRU nevie dať "nikto dohromady". Nevyčítal si to náhodou niekde v tom Balíkovom preklade Wattsa ? Ozaj úžasný zdroj. "Objektívny, spoľahlivý a vedecký."
Dat dohromady rady Hadley (CRU) nebo Giss neni zas az takovy problem. Viz:
http://rankexploits.com/musings/2010/replication/
http://www.drroyspencer.com/2010/02/new-work-on-the-recent-warming-of-northern-hemispheric-land-areas/
Nejzajimavejsi natom naopak je jak je to jednoduche. Neni zapotrebi nejakych zvlastnich algoritmu. Vpodstate jsou to jen ruzne zprumerovana vstupni data. Zajimave je ze ruzne postupy maji vcelku maly vliv na vysledek. Je tudiz jasne ze nejvetsi vliv ma kvalita nasbiranych dat. Pokud jsou to data z letist a z mest tak by bylo logicke je ocistit od vlivu UHI. Bohuzel soucasne rady UHI zanedbavaji a tvrdi ze k ziskani globalni teploty staci zprumerovat teploty na letistich a vyfuku z klimatizaci. Kupodivu stale jeste exituji mista na planete kde neni zadne letiste ci klimatizace. |
|
| Zjistil sem zajimavou vec. Podle narizeni musi byt merici meteorologicka stanice umistena nejmene 10m! od nejblizsi zastavby aby nebyla ovlivnena. Nemusim rikat a kdo chce tak si to muze overit, ze to plati jen pro jednotlivou stavbu ve volne krajine. Pokud se ale toto pravidlo pouziva pro stanice v blizkosti letist a mest tak se nedivim ze se otepluje.Co sem ja osobne zjistoval tak ani 500m nemusi byt v pripade mesta dostatecna vzdalenost..... |
|
Odložené globální oteplování.
Současné klima a možné dopady jeho změn rozebírají RNDr. Václav Cílek z Geologického ústavu AV ČR, RNDr. Jan Pretel z ČHMÚ a Doc. Jan Frouz z Ústavu životního prostředí PřF UK a z Ústavu půdní biologie AV ČR.
28.05.2010
Třetí dimenze. archiv pořadu
www.rozhlas.cz/leonardo/knihovna |
| 19.8.2010 - 11:09 - Adolf | |
|
Souběhy mezi Sluncem a Zemí?
Posted on August 18, 2010 by Anthony Watts
Guest post by Paul Vaughan, M.Sc. – August 18, 2010
Vědci charakterizují rychlost rotace Země pomocí proměnné, kterou nazývají délka dne (LOD). Rychlost změny LOD (LOD‘) je spojována z průměrným globálním vzorem větrů. Změny ve vzoru větrů ovlivňují vzory teplot.
Viz graf níže.
Mohl by snad tohle být zjevný nezávislosti ve vztazích mezi rychlostí změny délky slunečního cyklu (SCL’), LOD’ a povrchovou teplotou severního Atlantického oceánu (AMO = Atlantická multidekadická oscilace)?
=========================================================
AKTUALIZACE: Paul mě požádal, abych přidal ještě tyto dva grafy, píše:
Všimněte si notace:
GLAAM = moment setrvačnosti globální atmosféry
NOR = nutace ve zbytkovém vychýlení
[] značí integraci podle času
SOI = Index jihopacifické oscilace
f(x) graf funkcí SOI, GLAAM, LOD značí filtr, který odděluje meziroční charakteristiky. Tento výsledek znali vědci už po desetiletí, takže můj graf SOI, GLAAM, LOD je jednoduše vzorek toho, co jsem loni objevil, když jsem prověřoval jejich tvrzení, pomocí mých vlastních přístupů. (Pokud někdo chce odkazy na literaturu, prosím, když o ně požádáte, jste vítáni, vyhrabuje.)
Originál:
http://wattsupwiththat.com/2010/08/18/solar-terrestrial-coincidence/
____________________
Áda |
|
ve Vesmíru 6/2010je podobné téma.
"Odložené globální oteplování? ". Václav Cílek. Oceánské proudění a třicetileté chladné epizody. Sledování teploty oceánů měřicími bójemi Argo. s. 372 - 375. |
| 19.8.2010 - 11:12 - green | |
|
Martalien2,
možno sa budeš čudovať, ale efekt UHI sa z meraní odstraňuje a preto UHI nemôže byť príčinou žiadneho otepľovania.
http://data.giss.nasa.gov/gistemp/paper/gistemp2010_draft0803.pdf |
| 19.8.2010 - 11:54 - green | |
|
citace:
Jak je videt tak i velice kreativni Giss tezce pokulhava za nejpravdepodobnejsim scenarem IPCC
Vy to tam v tom obrázku vidíte Šálek ? Ja teda nič také nevidím. Vidím tam celkom dobrý súlad predpovede a reality.
Treba ako vždy uviesť veci na pravú mieru. Najpravdepodobnejší scenár v IPCC AR4 WG1 je A1B. Modely, ktoré používa IPCC sú využívané aj na predikciu vývoja globálnej teploty - používa sa priemer týchto modelov a viacnásobný beh (tzv. ensemble). Porovnanie výstupov modelov (ensemble) s reálnymi pozorovaniami HadCRU3 a GISTEMP je potrebné robiť v kontexte intevalu 95% pravdepodobnosti. Ak sú reálne pozorovanie v pásme 95% pravdepodobnosti, je zhoda modelu a reality OK. Ďalej si treba na obrázkoch všimnúť, že modely dávajú ako výsledok ročnú priemernú teplotu, kým mesačná priemerná teplota sa môže líšiť viac - grafy GISTEMP a HadCRU3 sú zakreslené s mesačným rozlíšením. Takže tu sú príslušné grafy:
Tvrdiť teda, že modely IPCC sa rozchádzajú s reálnymi meraniami v intervale 95% pravdepodobnosti je nezmysel. Modely IPCC sú vo veľmi dobrom súlade s reálnymi meraniami v rámci intervalu 95% pravdepodobnosti. Pán Šálek si asi myslí, že model a realita sa musia zhodovať na 100%. Ak niečo kdesi vybočí, už je celý model zlý. To je samozrejme kolosálna blbosť. Žiadny model nedokáže predpovedať úplne presne budúci vývoj už len z takého prozaického dôvodu, že by sme museli mať krištáľovú guľu a museli by sme do scenárov zadať také vstupy, ktoré sa presne zhodujú s budúcnosťou, čo samozrejme nie je možné. Budúci vývoj vstupov (forcings) nepoznáme a môžeme ho iba odhadovať vo forme rôznych scenárov. Žiadny zo scenárov sa ale netrafí úplne presne do vstupných veličín (budúci vývoj solárnej aktivity, budúci vývoj emisií, budúci vývoj ENSO, budúci vývoj sopečnej činnosti atď.) Ale Šálek si asi myslí, že sa to dá.
Modelovanie bude vždy o nepresných vstupoch a o výstupoch, ktoré predpovedajú budúci vývoj s istou pravdepodobnosťou. Vzhľadom na chyby vo vstupoch (nepresný scenár) je jasné, že sa predikcia modelov IPCC v intervale 95% pravdepodobnosti veľmi dobre zhoduje s realitou. |
| 19.8.2010 - 14:56 - Jirka Salek | |
|
citace:
Martalien2,
možno sa budeš čudovať, ale efekt UHI sa z meraní odstraňuje a preto UHI nemôže byť príčinou žiadneho otepľovania.
http://data.giss.nasa.gov/gistemp/paper/gistemp2010_draft0803.pdf
Jenomze pan Hensen tvrdi ze UHI nema na namerene teploty zadny vliv, respektive vliv tak maly, ze se realne neprojevi. Tudiz jestli se UHI odstranuje nebo ne vyjde na stejno. Myslim si ale ze jinak v klimatologii existuje konsenzus, ze UHI neni tak zanedbatelny jak si Hensen mysli. Nezbyva tedy nez cekat na teplotni kompozity, ktere UHI opravdu berou v uvahu. Myslim ze se neco v tomto smeru chysta. |
| 19.8.2010 - 15:30 - Jirka Salek | |
|
citace:
Tvrdiť teda, že modely IPCC sa rozchádzajú s reálnymi meraniami v intervale 95% pravdepodobnosti je nezmysel. Modely IPCC sú vo veľmi dobrom súlade s reálnymi meraniami v rámci intervalu 95% pravdepodobnosti. Pán Šálek si asi myslí, že model a realita sa musia zhodovať na 100%.
Samozrejme ze nemusi. Proto si klidne muzu dovolit vytvorit takovy klimaticky model, ktery bude predikovat konstantni globalni teplotu za posledni dekadu i pro dekady pristi. Pokud bych tuto predikci vytvoril pred desiti lety, pak by muj model byl mnohem uspesnejsi nez model IPCC. Zato modely IPCC se horko tezko trefi do konfidencniho intervalu 95%. Muj model konstantni teploty by se trefil naprosto presne na konfidencnim intervalu 99.5%
Ktery model by byl lepsi???? To je prece jasne, ne?
citace:
Ak niečo kdesi vybočí, už je celý model zlý. To je samozrejme kolosálna blbosť. Žiadny model nedokáže predpovedať úplne presne budúci vývoj už len z takého prozaického dôvodu, že by sme museli mať krištáľovú guľu a museli by sme do scenárov zadať také vstupy, ktoré sa presne zhodujú s budúcnosťou, čo samozrejme nie je možné.
Samozrejme ze to mozne je. Model nemusi obsahovat vsechny udaje, ale jen ty podstatne. Slozitejsi model nemusi byt zakonite lepsi v predpovedi. To je prece jasne. IPCC momentalne selhava na plne care a tudiz neexistuje duvod mu verit. Az IPCC ukaze schopnost predikovat globalni teplotu, tak bychom mu mohli zacit verit. Do te doby ma smulu a musim zustat skepticky.
citace:
Budúci vývoj vstupov (forcings) nepoznáme a môžeme ho iba odhadovať vo forme rôznych scenárov. Žiadny zo scenárov sa ale netrafí úplne presne do vstupných veličín (budúci vývoj solárnej aktivity, budúci vývoj emisií, budúci vývoj ENSO, budúci vývoj sopečnej činnosti atď.) Ale Šálek si asi myslí, že sa to dá.
Mame prece neco jako statistiku, ne? Napriklad Vulkanickou cinnost lze urcite nejak statisticky popsat. Proste kazdych par let bouchne nejaka vetsi sopka. Vzhledem k tomu ze uz dlouho zadna nebouchla (ta opravdu velka) tak to muzeme kazdym okamzikem cekat a zachytit ve sve predpovedi. Nebo napsat dva ruzne scenare pro situaci se sopkou a bez ni. Nebo az ta sopka bouchne tak upravime predpoved modelu, a prokazu ze model je spravny, jen predpoved sopecne aktivity byla spatna.
Vyvoj ENSO lze taky statisticky dobre popsat. To same vyvoj emisi. To same solarni aktivita. Kazdy prece vi ze v nasledujicich dekadach bude slunecni aktivita nizsi. No a navic prece muzu snadno vytvorit ruzne scenare, ktere se daji zpetne overit. To vsechno neni tezke a zpetne lze zjisti jestli model funguje ci ne. Napriklad ale problem IPCC modelu a slunecni aktivity spociva v tom, ze tyto modely povazuji slunecni aktivitu za bezvyznamny faktor. Tezko tedy mohou brecet ze model je spravny, ale zakerne slunce snizilo svoji aktivitu a zruinovalo predpoved.
citace:
Modelovanie bude vždy o nepresných vstupoch a o výstupoch, ktoré predpovedajú budúci vývoj s istou pravdepodobnosťou. Vzhľadom na chyby vo vstupoch (nepresný scenár) je jasné, že sa predikcia modelov IPCC v intervale 95% pravdepodobnosti veľmi dobre zhoduje s realitou.
Tudiz Green tvrdi ze IPCC modely jsou velmi dobre, ale byly nakrmeny spatnymi daty. Mysli tim treba teplotni radu Giss? Mozna ma pravdu a stalo by za to pouzivat pro vstupni hodnoty teplot jiny produkt.
|
| 19.8.2010 - 16:17 - Jirka Salek | |
|
Antarktida ma rozlohu 12.3 mil km2 vecne pokrytych snehem a ledem + 19 mil km2 plovouciho ledu v zime a 3 mil v lete.
V arktide je plovouciho ledu cca 14 mil v zime a 5 v lete. Ovsem snehem pokrytych ploch je na severni polokouli v zime cca 46mil km2 a v lete 3.8m2 (Gronsko?).
Podle techto udaju je tedy pres zimu v Antarktide cca 32mil km2 pokrytych snehem a ledem, zatimco v Arktide 60mil km2. Naopak v lete je to 15 mil km2 v Anarktide a 8.8 mil km2 v Arktide.
Kazdy rok v Antarktide zamrzne a zase se rozpusti 16 mil km2 more zatimco v Arktide pouze 9 mil km2. |
| 19.8.2010 - 16:24 - green | |
|
citace:
Tudiz Green tvrdi ze IPCC modely jsou velmi dobre, ale byly nakrmeny spatnymi daty. Mysli tim treba teplotni radu Giss? Mozna ma pravdu a stalo by za to pouzivat pro vstupni hodnoty teplot jiny produkt.
Green netvrdí, že boli modely nakŕmené zlými údajmi, ale tvrdí, že tie údaje týkajúce sa budúceho vývoja forcings nemôžu byť z objektívnych dôvodov nikdy na 100% presné. Forcings týkajúce sa budúcnosti sú vstupom do modelov. Tieto údaje sa ale vždy budú líšiť od skutočnosti, pretože budúci vývoj nepozá nikto. Možno iba sám Pánboh. Budúci vývoj forcings sa pchá do modelov vždy vo forme scenárov. Realita a scenáre sa nikdy nezhodujú. Vždy sa budú v niečom líšiť. Raz nám nevyjde predpoveď solárneho cyklu, potom nám nevyjde dátum výbuchu sopky, inkoedy nám nevyjde sila a načasovenie ElNiňo. Reálne emisie tak isto nie sú presne to isté, čo emisie v scenári. Nehovoril som teda o presnosti historických dát (pred začiatkom simulácie), ale o presnosti predpokladaných vstupných dát po termíne začiatku simulácie. Tie nikdy nebudeme poznať presne. Môžeme ich iba odhadovať. Tým teda vzniká vo výstupoch modelu určitá objektívna chyba, veľkosť ktorej vieme spočítať až po istom čase, keď sme už spoznali realitu. Čím je predpokladaný scenár bližšie ku realite, tým je táto chyba menšia. Tej chyby sa ale nedá zbaviť a treba s ňou pri hodnotení výstupov z modelu počítať. |
| 19.8.2010 - 18:18 - Adolf | |
|
http://www.sciencebits.com/NothingNewUnderTheSun-I
Poznámka: Bohužel ze zdroje nelze linkovat obrázky.
Globální oteplování ve 20. století – “Nic nového pod Sluncem” – Část 1
S výjimkou těch, kdo žili v temné jeskyni, je všem dobře znáno, že Země se během 20. století oteplila. Každý, kdo čte noviny nebo se dívá na televizi, ví, že jsou to lidé, kdo za to oteplení mohou. Podle většiny mediálních zdrojů a naneštěstí i podle mnoha akademiků, neexistuje žádný prostor pro diskusi o povaze tohoto oteplení a jeho příčinách. Konsensem je jednoduše to, že čelíme katastrofě a diskuse by se měla soustředit na to, jak snížit nevyhnutelné škody očekávané od neodvratného budoucího oteplování. Ale jsou ta fakta za tím správná?
Druhou věcí však je, že vzestup teplot během 20. století nebyl vůbec nijak unikátní. Např. vzrůst teplot mezi roky 1970 a 2000 je velice podobný vzestupu neměřenému mezi lety 1910 a 1940, jak co se týče rychlosti tak celkové velikosti (např. viz obr. 1). Navíc víme o předchozích obdobích, během nichž bylo zrovna tak teplo jako ve druhé půlce 20. století a snad i tepleji, a to bez jakéhokoliv lidského vlivu. Významné důkazy ukazují, že např. během středověku bylo tepleji než dnes. V současnosti ustupujícím ledu v Grónsku je možno najít hroby Vikingů, které byly až donedávna dlouhodobě zamrzlé v permafrostu. Podobně na jiných místech v Alpách, kde nyní ustupuje ledovcové zalednění, je možno nyní nacházet doklady lidské činnosti datované do časů Římanů. Klima se jasně vždy měnilo.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig1.jpg
Obrázek 1: Modely globální cirkulace GCM mohou, jak je vidět na tomto grafu převzatému z IPCC TAR, sedět s dlouhodobým trendem 20. století. Šedá zóna popisuje jiné výsledky modelů a červená čára jsou skutečná měření povrchových teplot. Nepřekvapuje to vzhledem k dané velké nejistotě v citlivosti modelu a změnám čistého antropogenického radiačního zesílení během 20. století, které znamenají, že by bylo možno vysvětlit jakékoliv oteplení. Ovšem ten soulad odhaluje problémové nekonzistence. Po velkých vulkanických erupcích předpovídá citlivý GCM model velký pokles teplot, který v pozorovaných datech chybí. Všimněte si, že existuje podobný graf AR4, ale ten spadá do roku 1900 a pokrývá tak velkou odchylku po erupci Krakatoy.
Pomocí měření ve vrtných jádrech je možné rekonstruovat dlouhodobé variace teplot. Tato měření odhalují, že globální teploty byly během středověku stejně vysoké jako na konci 20. století nebo i vyšší. Na druhou stranu během 17. století byly globální teploty znatelně nižší než jsou v průměru ve 20. století. (Viz např. Juany et al. Geophys. Res. Lett. 24, 1947, 1997, který použil data z více než 6 000 vrtných jader s toky tepla k rekonstrukci průměrných globálních teplot za posledních 20 000 let. Zjistili, že během středního holocénu (před 8 000 lety) bylo asi o 0,5 st C tepleji než dnes, jak také bylo i ve středověké teplé periodě, zatímco malá doba ledová byla o podobnou hodnotu chladnější než současnost.)
Tudíž argumenty údajně dokládající, že oteplování je antropogenního původu jsou přinejmenším řečeno problematické. Ale mimo tyto „zuby“ se ukazuje, že existuje několik kardinálních problémů se standardním antropogenickým vysvětlením. A to nejenže není možné dokázat tvrzení, že většina oteplení 20. století je důsledkem CO2, lze ukázat, že je to v rozporu s důkazy z pozorování, když je podrobně přezkoumáme.
Teoretické předpovědi skleníkového efektu CO2 nejsou jen o vzrůstu průměrné globální teploty, zahrnují I předpovědi o tom, kde ten vzrůst teplot bude větší nebo menší. Je zajímavé, že obecně předpovídali, že teploty porostou dost stejně až do výšky asi 15 km (s oteplováním ve vyšších výškách, které je poněkud větší než oteplování u povrchu). Ve skutečnosti je oteplování během posledních 30 let pouze do výše asi 10 km a primárně se odehrává u povrchu (viz obr. 2). Ani pozorovatelná závislost na výšce nesouhlasí s predikcemi. Ač bylo předpovězeno, že rovníkové oblasti by se měly oteplit více než ty subtropické, ve skutečnosti tomu bylo naopak, Jinými slovy, pokud je to něco, co by mělo být otiskem prstu CO2, tak to něco ukazuje jiným směrem.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig2.jpg
Obrázek 2: Trendy teplot v tropech (20 st S až 20 st N) pro satelitní éru od Douglass et al., Int. J. Climatol. 28, 1693 (2008). Červeně je zakreslena výšková závislost (a variace ±2σ získané zprůměrováním výsledků 22 různých klimatických modelů, které byly vyladěny, aby seděly s teplotní variabilitou pozorovanou ve 20. století. Datové sady značené modře, zeleně a purpurově jsou výsledky čtyřech různých radiosond. Žluté symboly napravo označují různá na satelitech založená oteplení dolní troposféry (T2IT) nebo průměr přes celou troposféru (T2). Více informací ve výše uvedených odkazech. Současné klimatické modely evidentně hrubě selhávají v popisu výškové závislosti oteplování v tropech.
Ústředním problémem teorie antropogenního oteplování je v řádu relativně malých změn v energetické rovnováze spojovaných s lidským zapříčiněním v porovnání s pozorovanou změnou teploty. Klima Země by muselo být na energetickou rovnováhu velice citlivé. Ovšem různá empirická zjištění odhalují, že na rozdíl od numerických modelů, je skutečná klimatická citlivost maličká. Už před desítkami let přednesl fyzik Richard Lindzen z MIT příklad sopek, aby na nich předvedl, že tato citlivost je malá.
Masivní vulkanické erupce takové jako byla Krakatoa v roce 1883 nebo Pinatubo v roce 1992 zdvihly do stratosféry (na jejímž dně létají dopravní letadla) ohromná množství prachu. Protože stratosféra je stabilní a nemíchá se s nižší atmosférou, může tento prach vydržet až dva roky, a tudíž blokovat část slunečního svitu. Jinými slovy, taková masivní erupce by měla snížit energetickou bilanci Země. Jak jsem už zmínil výše, numerické modely, které vysvětlovaly oteplení 20. století jako důsledek antropogenické aktivity, vyžadují v reakci na variabilitu energetické bilance vysokou teplotní citlivost. Stejné modely tudíž předpovídají v reakci na masivní vulkanickou erupci relativně velká snížení teplot, typicky až do půl stupně. Ve skutečnosti jsou poklesy průměrných teplot následující po šesti největších erupcích od Krakatoy včetně ní pouze 0,1 st C! (viz obr. 1). Takže klimatická citlivost Země musí být malá, pak ale nelze očekávat, že by teploty 20. století vzrostly primárně v důsledku antropogenní aktivity.
Jelikož je otázka citlivosti Země ke změnám radiační rovnováha klíčovou otázkou porozumění budoucím klimatickým změnám, zmiňme další důkazy, které ukazují, že citlivost je nepatrná, významně nižší, než tvrdí protagonisté antropogenického globálního oteplování.
V časové škále desítek milionů jet tu byla velká rozmanitost v množství CO2. Tato rozmanitost vznikala ze změn v rychlosti ukládání vápence na oceánském dně a rychlosti emisí CO2 během vulkanické aktivity. V důsledku toho tu byla období, během nichž tu bylo v atmosféře Země mnohem více CO2. Např. tu bylo pravděpodobně před 450 miliony let 10-krát více CO2, než je ho dnes. Ovšem v té době bylo stejně zima, jako je v současnosti! Kdyby CO2 měl (nebo míval) na globální teplotu velký účinek, Země by v minulosti musela bývat výrazněji teplejší, ale nebyla. Jinými slovy, na dlouhé časové škále neexistuje korelace mezi koncentrací atmosférického CO2 a průměrnou globální teplotou (viz obr. 3).
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig3.jpg
Obrázek 3: Vršek. Rekonstrukce (model GEOCARB III - Berner and Kothavala, 2001) a variabilita CO2 založená na paleosolech (všechna měření s méně než trojnásobkem celkové chyby v Bernerově kompilaci) během posledních 500 milionů let. Dole je rekonstrukce teploty založená na poměru izotopů 18O/16O od Veizer et al. 2001. Lze využít nízké korelace mezi proměnlivostí CO2 a klimatem, abychom umístili horní mez účinku CO2. (ΔT < 1.5 st C na zdvojnásobení CO2). Viz též obr. 9.
Všimněte si, že v méně vzdálené minulosti tu probíhaly změny asi 10 procent množství atmosférického CO2. Ovšem tato variabilita byla důsledkem emisí a absorpcí CO2 oceánem. V tomto krátkém časovém rozsahu desítek tisíc let je tu jasná korelace mezi proměnlivosti CO2 a proměnlivostí globálních teplot, jak ji lze rekonstruovat pomocí ledovcových jader (a také ji bylo možno spatřit např. ve filmu Al Gora). Ovšem tato korelace je důsledkem závislosti složité atmosféricko-oceánské rovnováhy (např. rozpustnosti v oceánech), která je teplotně závislá. Tohle jasně dokládá fakt, že tam, kde je v ledovcových jádrech dostatečné časové rozlišení, lze vidět, že se změny CO2 zpožďují za změnami teplot o několik set let. (viz obr. 4).
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig4a.jpg
Obrázek 4a: Al Gore používá světelného ukazovátka, aby své posluchače zavedl k nesprávnému závěru. Pokud CO2 ovlivňuje tepoty, jak tento graf údajně předvádí, pak by vzestup CO2 ve 20. století způsobil nárůst teplot větší než vzestup, který jsme viděli naposledy mezi poslední dobou ledovou a současným interglaciálem. To ovšem není správně. Všechno, co nám to říká, je, že rovnováha rozpustnosti CO2 v oceánu je teplotně závislá. Kdybychom zastavili pálení fosilních paliv (což je obecně dobrá věc, ale úplně k tomuto irelevantní), tak by se ten velký nárůst CO2 změnil na pokles CO2 návratem na předindustriální úroveň.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig4b.jpg
Obrázek 4b: Analýza dat z ledovcových jader z Antarktidy provedená Indermühle et al. (GRL, vol. 27, p. 735, 2000), který zjistil, že CO2 se za teplotou zpožďuje o 1200±700 let. Další analýzy zjistily to samé. Fischer et al. (Science, vol. 283, p. 1712, 1999) hlásí časové zpoždění 600±400 let během změn raného odlednění při 3 posledních přechodech z glaciálu na interglaciál Siegenthaler et al. (Science, vol. 310, p. 1313, 2005) zjistil v anarktických datech nejlepší zpoždění 1900 let. Monnin et al. (Science vol. 291, 112, 2001) zjistil, že naskočení nárůstu na počátku posledního interglaciálu se zpožďovalo za naskočením nárůstu teplot o 800 let.
V souhrnu neexistuje žádný přímý důkaz ukazující, že CO2 způsobilo oteplení 20. století nebo ve skutečnosti kterékoliv oteplení. Je tu tedy otázka, můžeme-li ukázat na nějakého jiného pachatele? Pokud lidé nejsou jediní, kdo odpovídají za klimatickou změnu, co jiného to je?
Bude pokračovat.
____________________
Áda |
| 19.8.2010 - 19:55 - Adolf | |
|
Globální oteplování ve 20. století – “Nic nového pod Sluncem” – Část 2
Solární aktivita a klima
Je to už více než 200 let, co Sir William Herschel tvrdil, že změny ve sluneční aktivitě ovlivňují klima na Zemi. Ačkoliv neměl žádná spolehlivá měření teplot, sledoval Herschel nepřímé proxy ukazatele. Porovnával ceny pšenice na londýnské pšeničné burze se sluneční aktivitou, jak ji odrážely počty slunečních skvrn a zjistil mezi nimi korelaci.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig5.jpg
Obrázek 5: Korelace mezi sluneční aktivitou – jak ji odráží tok 14C a klimatickými proxy hodnotami poměrů izotopů 18O/16O odvozené ze stalagmitů z jeskyní v Ománu na staleté až tisícileté časové škále. 14C je rekonstruováno z letokruhů. Je to proxy hodnota sluneční aktivity, protože aktivnější slunce má silnější sluneční vítr, který snižuje tok kosmického záření, jenž na Zemi přilétá ze zdrojů mimo sluneční soustavu. Pokles toku kosmického záření následně sníží štěpení dusíku a kyslíku a tak vytváření 14C. Na druhou stranu poměr 18O/16O odráží teploty v Indickém oceáně – zdroji vody, která vytvářela tyto stalagmity. (Od Neff et al., nature 411, 290, 2001).
Spatřit klimatickou variabilitu během 11-slunečního cyklu je však mnohem obtížnější. Má to dva důvody. Zaprvé studujeme-li klima na krátké časové škále, zjistíme, že existuje velká meziroční variabilita (např. v důsledku oscilace El Nino), která do dat vnáší rušivý „šum“ a tak před pozorováním ukrývá signály spojené se sluncem. Zadruhé v důsledku obrovské tepelné kapacity oceánů trvá desetiletí, než si je možno povšimnout plného účinku daných změn v radiační rovnováze včetně těch spojovaných s variabilitou slunce. A z tohoto důvodu je klima kontinentálních oblastí typicky mnohem extrémnější než jeho přímořské protějšky.
Když by se např. daná změna slunečního zesílení dalo očekávat zvýšení teploty o 1 st C po několika staletích, pak od stejné změny radiačního zesílení měnícího se během 11-letého slunečního cyklu lze očekávat, že zvedne tepelnou variabilitu asi tak o 0,1 st C. Je tomu ale jinak, protože v krátkém časovému rozpětí jde většina tepla na ohřev oceánů, ale v důsledku jejich ohromné tepelné kapacity se velké změny v tepelném obsahu oceánů nepřenesou do teplotních změn.
Ovšem, když budete globální teploty pečlivě analyzovat (např. když přeložíte globální teploty posledních 120 let přes 11-letý sluneční cyklus), je možné spatřit variabilitu asi 0,1 st C v teplotách pevnin a lehce menší u povrchových teplot oceánů.
Navíc studujeme-li přímo celkový tepelný obsah oceánů, je možno spatřit, že objem tepla vstupující do oceánů je nejméně 5 krát větší, než by bylo možno očekávat z pouhých změn v celkovém slunečním osvitu (např. viz můj blog http://www.sciencebits.com/calorimeter a zde uvedené odkazy). Lze si tudíž udělat závěr, musí přinejmenším existovat mechanismus zesilující vazbu mezi sluneční aktivitou a klimatem.
Teoreticky existují dva typy mechanismů, které mohou vliv sluneční aktivity zesílit. Prvním typem je supercitlivost k nějaké nikoliv tepelné složce sluneční aktivity. Jeden z takových mechanismů navrhla Joanna High z Británie a je to supercitlivost k variabilitě UV. Tento typ citlivosti může vzniknout, protože UV je téměř úplně absorbováno stratosférou a ačkoliv obsahuje pouze asi 1% slunečního výkonu, je struktura stratosféry (a tudíž rozhraní troposféra-stratosféra) je tímto 1% determinováno. Numerické simulace ukázaly, že zahrnutím variability UV a jejích účinků na stratosféru, lze zesílit povrchovou variabilitu teplot až dvakrát a zvláště tohle může mít velký účinek. Ovšem to ještě nemůže vysvětlit velká množství tepla, která v každém slunečním cyklu vidíme vstupovat do oceánů.
Bude pokračovat.
____________________
Áda |
|
citace:
citace:
Tudiz Green tvrdi ze IPCC modely jsou velmi dobre, ale byly nakrmeny spatnymi daty. Mysli tim treba teplotni radu Giss? Mozna ma pravdu a stalo by za to pouzivat pro vstupni hodnoty teplot jiny produkt.
Green netvrdí, že boli modely nakŕmené zlými údajmi, ale tvrdí, že tie údaje týkajúce sa budúceho vývoja forcings nemôžu byť z objektívnych dôvodov nikdy na 100% presné. Forcings týkajúce sa budúcnosti sú vstupom do modelov. Tieto údaje sa ale vždy budú líšiť od skutočnosti, pretože budúci vývoj nepozá nikto. Možno iba sám Pánboh.
Zpetne jsou vsechny "forcing" zname. Model se tedy nakalibruje do roku 2000, pricemz se predpoved ucini treba do roku 2010. No a v roce 2010 lze model updatovat pro namerene forcing a sledovat jestli se vystupy shoduji s jiz namerenymi. Predpokladam ze se obvykle zjisti ze vysledky nesouhlasi. No tak se model nakalibruje az do roku 2010 a muze se zase predpovidat, psat dalsi IPCC a inkasovat granty. No a pak se v roce 2020 zjisti ze je model opet vedle :-)
|
|
lenze tolerantny green bude s modelom spokojny aj v roku 2000, aj 2010 aj 2020 a vzdy to prehlasi za pokrok vedy
smutne na tom je akurat to, ze ine "nevhodne" predpovede nebolo nutne tak upgradovat a sedeli skor a podstatne presnejsie. |
|
Neco se na nas chysta. La Nina je v docela slusne sile a je pravdepodobne ze pretrva az do pristiho roku.
http://www.cpc.noaa.gov/products/analysis_monitoring/lanina/enso_evolution-status-fcsts-web.pdf
Uz v techto dnech probiha volny pad teploty na povrchu oceanu
Roy Spencer http://www.drroyspencer.com/ nasel podivuhodnou anomalii ve zvysene oblacnosti, ktera blokuje slunecni zareni.
Je jen otazkou casu kdy se tato zajimava kombinace projevi i v globalni teplote atmosfery. Zatim se ale komplet cela atmosfera (troposfera is stratosfera) drzi podivuhodne vysoko.
http://discover.itsc.uah.edu/amsutemps/
No to muze byt podle SPencera pricina neobvykle vysoke oblacne pokryvky - negativni feedback v praxi.
No neni pochyb o tom ze atmosfera bude brzy nasledovat ocean v prudkem poklesu. |
| 20.8.2010 - 09:17 - Adolf | |
|
Globální oteplování ve 20. století – “Nic nového pod Sluncem” – Část 3
Kosmické paprsky a klima
Druhým typem mechanismu nepřímého působení je prostřednictvím solární modulace toku slunečních paprsků a účinku, který tento může mít na klima. Kosmické paprsky jsou vysokoenergetické částice (primárně protony), které jak to vypadá, vznikají ze zbytků supernov (pozůstatků po explozivní smrti masivních hvězd). Možné klimatické vazby přes kosmické paprsky byly poprvé navrženy Edwardem Neyem už v roce 1959. Bylo dobře známo, že sluneční vítr snižuje tok těchto vysokoenergetických částic a že tyto částice jsou primárním zdrojem ionizace troposféry (což je dolní část atmosféry). Ney navrhl, že změna úrovně ionizace může hrát určitou roli v klimatu.
V 70. letech navrhl Robert Dickenson možnost, že hustota iontů v atmosféře by mohla hrát roli ve formování kondenzačních jader mraků. Když vzduch dosáhne nasycení, to je 100% vlhkosti, je preferovaným rovnovážným stavem vody kapalina. Ovšem když vodní páry nemají nic, na čem by kondenzovaly, neudělají to. Ve skutečnosti ve velice čistém prostředí je možné, aby bylo dosaženo 400% vlhkosti, než páry začnou spontánně kondenzovat. Abychom dostali na 100% mraky, jak to vidíme v přírodě, potřebujeme kondenzační jádra mraků (CCN). Nad pevninami je mnoho zdrojů CCN, avšak není tomu tak stejně nad oceány, kde CCN musí také z něčeho vyrůst. Dickenson navrhl, že proces růstu CCN by mohl být ovlivněn množstvím nábojů v atmosféře.
V 90. letech Henrik Svensmark se svými kolegy empiricky zjistil, že to vypadá, že mraky, a zvláště mraky v nízkých výškách, se mění synchronizovaně se sluneční aktivitou (viz obr. 6). Změny v energetické rovnováze spojené s touto změnou v oblačnosti jsou v souladu s množstvím tepla, o němž jme zjistili, že při každém slunečním cyklu vstupuje do oceánů.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig6.jpg
Obrázek 6: Korelace mezi tokem kosmických paprsků (oranžová) počtem naměřených monitorovacími počítači v magnetických šířkách a nízkou oblačností (modře) pomocí sad satelitních dat ISCCP podle Marsh & Svensmark (JGR, 108 (D6), 6, 2003).
Od Svensmarkovy práce bylo nalezeno už více důkazů podporujících tuto vazbu, jejích celkový obraz je následující. Když je slunce aktivnější, má silnější sluneční vítr. Silnější vítr zpomaluje kosmické paprsky během jejich průchodu do vnitřku sluneční soustavy. V důsledku toho se množství atmosférické ionizace snižuje. Méně iontů znamená snížení účinnosti, s níž mohou růst kondenzační jádra, zvláště nad oceánem, takže mraky, které se později zformují, mají méně ale větších kapiček. Tyto mraky nejsou tak bílé, odrážejí sluneční svit méně účinně a tudíž způsobují více oteplení.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig7.jpg
Obrázek 7: Kosmické paprsky propojují sluneční aktivitu s pozemským klimatem. Změny sluneční aktivity odpovídají za proměnlivost slunečního větru. Silnější sluneční vítr sníží tok kosmických paprsků dopadajících na Zem, jelikož dojde k větší ztrátě energie během jejich pronikání slunečním větrem. Kosmické paprsky samotné přichází z prostoru mimo sluneční soustavu (kosmické paprsky s energiemi pod prahem 10^15 eV jsou pravděpodobně urychlovány zbytky supernov). Jelikož kosmické paprsky dominují troposférické ionizaci, vzrůst sluneční aktivity se promítne do snížení ionizace a empiricky (jak je ukázáno níže) též do omezení nízké oblačnosti. Jelikož nízká oblačnost má čistý ochlazující účinek (její „bělost) je důležitější než „stínící“ účinek), zvýšená sluneční aktivita vyvolá teplejší klima. Vnitřní variabilita toku kosmických paprsků vyvolá podobný účinek, ten však nebude provázán s proměnlivostí sluneční aktivity.
Důkazy těchto určitých vazeb pochází z výsledků experimentů a z korelací mezi nezávislými změnami toku kosmických paprsků a klimatickými změnami na různých časových škálách. Samy o sobě korelace mezi kosmickými paprsky a klimatem během 11-letého slunečního cyklu nemusí nutně naznačovat příčinnou souvislost. Lze si představit, že sluneční aktivita ovlivňuje obojí, jak tok kosmických paprsků, tak klimatu, takže to vypadá, že mezi nimi existuje příčinná souvislost. Ovšem existují náznaky, že je to právě tato zjevující se vazba. Např. závislost variability procenta oblačnosti s magnetickou šířkou je stejná jako závislost šířky na relativní změně atmosférické ionizace během slunečního cyklu. Další důležitou skutečností je, že úplný sluneční cyklus není těch 11 let, ale je to 22 let. Magnetickému poli trvá 11 let než se přepne, ale 22 let než se vrátí do původního stavu. Ovšem všechny tyto proxy hodnoty sluneční aktivity jsou „slepé“ k polaritě magnetického pole, všechny kromě toku kosmických paprsků, které projevují jasnou asymetrii mezi sudými a lichými slunečními cykly. Tato asymetrie je vidět ve změnách nízké oblačnosti, což naznačuje, že proměnlivost oblačnosti má původ v proměnlivosti toků kosmických paprsků.
V krátkém časovém měřítku může slunce procházet erupční aktivitou, která je způsobena znovu propojením magnetických smyček. Tyto erupce jsou provázeny silnými „poryvy“ slunečního větru, které později způsobí po několik dnů pokles toku kosmických paprsků. Pokud má tok kosmických paprsků vliv na mraky, tak by se vlastnosti mraků po těchto událostech zvaných též Forbushův pokles měly měnit. Řada výsledků naznačuje, že mraky během Forbushových poklesů ovlivňovány opravdu jsou. Zvláště nedávné výsledky od Bondo et al. ukázaly mechanismus kosmických paprsků v práci. Nejenže byl pozorován signál mraků, byla zároveň detekována i okamžitá změna ve vlivu na rozložení velikostí kapiček aerosolů.
Během delších časových rozpětí až do tisícileí výše zmíněné vazby sluneční aktivity a klimatu existují též, ovšem ač ukazují na jasnou příčinnou souvislost mezi sluneční aktivitou a klimatickou změnou, je těžké pomocí nich dokázat, že tato vazba je specificky důsledkem solární modifikace tokem kosmických paprsků. Avšak když přistoupíme k ještě delším časovým škálám, existuje důkaz pocházející od změn toků kosmických paprsků, které nejsou spojeny se sluneční aktivitou.
Na časové škále desítek tisíců let se magnetické pole Země mění a spolu s tím se mění tok kosmických paprsků schopných pronikat atmosférou. Avšak protože magnetické pole může zabránit pouze pronikání kosmických paprsků, které jsou nějak silně zeslabeny atmosférou, nepředpokládá se, že změny magnetického pole i jeho celkové vypnutí by měly vyvolat významný klimatický účinek. Hrubé odhady poskytuje pro takové vypnutí magnetického pole ochlazení Země typicky pouze o 1 st C. Ovšem během časové škály, během níž se změní magnetické pole, byla Země svědkem změn, které byly 5-krát větší v důsledku jiných přirozených změn. Proto není snadné detekovat účinky zemského magnetického pole, ale tvrdí se, že byly i tak detekovány.
V geologické časové škále se tok kosmických paprsků mění v důsledku našeho pohybu Mléčnou drahou a změn sousedství slunce. Protože tok kosmických paprsků pochází ze smrti krátce žijících masivních hvězd v událostech zvaných supernovy, je průchod oblastmi s vyšší rychlostí vytváření hvězd spojován se zvýšením úrovně toku kosmických paprsků. Největší variabilita má ve skutečnosti původ v průchodu sluneční soustavy spirálními rameny Mléčné dráhy.
Jelikož se ukázalo, že je možné rekonstruovat změny v tocích kosmických paprsků pocházející z těchto průchodů pomocí železných meteoritů. Tyto rekonstruované toky ukazují až trojnásobnou variabilitu toku mezi spirálním ramenem a tokem mezi nimi. A opravdu, studujeme-li globální klima v těchto časových škálách, je možné vidět, jak během miliard let Země procházela všemi sedmi galaktickými rameny. Každý průchod spirálním ramenem se na Zemi vzrůstem toku kosmických paprsků projevuje jako chladná epocha, během níž se póly Země zalední. Mezi rameny bývalo mnohem tepleji, než je současné klima.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig8.jpg
Obrázek 8: Železné meteority. Jejich velké vzorky lze využít k rekonstrukci variability minulých toků kosmických paprsků. Rekonstruovaný signál odhaluje periodicitu dlouhou 145 milionů let. Meteorit na obrázku je částí Sikhote Alinova meteoritu, který spadl na Sibiři uprostřed 20. století. Expoziční věk vystavení kosmickým paprskům tohoto meteoritu naznačuje, že se odlomil od svého mateřského tělesa asi před 300 miliony let.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig9.jpg
Obrázek 9: Korelace mezi rekonstrukcí toku kosmických paprsků (založená na expozičních stářích meteoritů) a geochemicky rekonstruovaných tropických teplot. Porovnání těchto dvou rekonstrukcí odhaluje dominantní roli kosmických paprsků a galaktické „geografie“ jakožto klima ovládajícího činitele na geologických časových škálách (Shaviv & Vezier GSA Today 13, No. 7, 4, 2003).
Navíc k empirickým důkazům Svensmarkova skupina provedla experiment. Experiment byl proveden, aby simuloval vzdušné podmínky nad mořem a studoval, jak změněná atmosférická ionizace ovlivní růst kondenzačních jader v kontrolovaných laboratorních podmínkách. Experiment předvedl, že zvýšená rychlost ionizace poskytuje nárůst mnohem účinnějších formací kondenzačních jader. Dnes se tento experiment provádí v dole v Británii, aby se vidělo, jak úplné odstranění iontů ovlivní formování kondenzačních jader a též v CERNu, aby se doložil účinek ionizace, tentokrát pomocí ionizace částicemi o vysokých energiích jako protiklad k UV.
http://www.sciencebits.com/files/NNUTS/fig10.jpg
Obrázek 10: Reakční komora experimentu Dánského národního kosmického střediska SKY. Experiment byl sestaven s cílem zachytit tu mikrofyziku za vazbou kosmické paprsky-mraky nacházenou v různých empirických korelacích.
Zleva doprava: Nigel Marsh, Jan Veizer, Henrik Svensmark.
A předpověď?
Skutečnost, že slunce hraje v klimatické změně rozhodující roli, měla důležité důsledky na porozumění příčinám globálního oteplování ve 20. století i na očekávání teplotních změn v přicházejícím století. Vzestup sluneční aktivity během 20. století se mohl promítnout do příspěvku k radiačnímu zesílení. Jelikož vazba slunce-klima byla již kvantifikována, je možné odhadnout i příspěvek slunce, který se ukazuje být asi polovinou naměřeného oteplování.
Podíl oteplení, který zbývá k vysvětlení pro lidi je tudíž mnohem nižší, než často proponenti antropogenického oteplování tvrdí. Ovšem kdybychom měli předpovídat teplotní změnu během 21. století, museli bychom znát, jaký je lidský příspěvek k radiační rovnováze, ale stejně důležitá je též klimatická citlivost k těmto změnám energetické rovnováhy.
Jak jsme viděli výše, odpovědí na druhou otázku je, že citlivost je s největší pravděpodobností malá, ve skutečnosti je tato citlivost asi 1 stupeň při zdvojnásobení CO2. Když odpovíme na první otázku, můžeme provést rozlišení mezi přirozenými příčinami, jako jsou sluneční aktivita, variabilita toku kosmických paprsků a vulkanická aktivita a mezi aktivitou lidskou. Bohužel většinu přirozené proměnlivosti není možné předikovat. Nemáme žádné nástroje, jimiž bychom mohli předpovídat, kdy dojde k erupci sopky, nemůžeme ani předpovídat, jak se bude měnit sluneční aktivita během přechodu z jednoho slunečního cyklu na druhý. Vše, co můžeme udělat, je odhadnout pravděpodobnost různé proměnlivosti založenou na historických změnách. Ohledně sluneční aktivity můžeme např. vidět, že během několika posledních tisíců let sluneční aktivita významně nerostla nad úrovně druhé poloviny 20. století. Můžeme proto s rozumnou věrohodností očekávat, že sluneční aktivita se během 21. století sníží a způsobí pokles teplot o několik desetin stupně.
Je rovněž nemožné předvídat lidskou aktivitu. Nanejvýš ji můžeme odhadnout. IPCC publikovala několik scénářů popisujících, jak se předpokládá, že lidská aktivita vzroste a spolu s tím, jakou lze z různých sad předpokladů očekávat velikost nárůstu atmosférického CO2, např. podle toho jak rychle lidstvo přejde na alternativní zdroje energie. Podle pesimistických scénářů „business jako obvykle“ vidíme, že zdvojnásobení množství CO2 během 21. století je realistická možnost. Ovšem při dané nízké klimatické citlivosti můžeme očekávat při takovém pesimistickém scénáři jako realistickou možnost celkové zvýšení asi o 1 st C. To je podobné velikosti přirozené proměnlivosti, jakou Země zažila během posledních několika tisíciletí. Pro srovnání ty scénáře soudného dne, které skoro denně slýcháme, mluví typicky o zvýšení mezi 3 a 5 st C.
Důkazy proto ukazují, že i když bude pokračovat „business jako obvykle“, nezpůsobíme klimatickou katastrofu. Je rovněž možné odhadnout nárůst hladiny moří, který bude v řádu 10 cm za století, tj. mnohem méně než jsou metry, o kterých se mluvilo v Goreově filmu.
Optimistická poznámka
Na tomto místě bych rád učinil osobní poznámku. Jsem možná optimista, ale myslím si, že pravděpodobnost, že naše ekonomiky budou po několik desetiletí v budoucnu spoléhat na fosilní paliva je relativně malá. Kdyby se nás někdo zeptal před stoletím, jaký bude život na počátku 21. století, museli bychom být schopni myslet na existenci počítačů, mobilní telefonů, jaderných reaktorů, kosmických lodí, internetu nebo i zdánlivě triviálních věcí, jako je kola v plastu s umělými sladidly. Rychlost, jakou postupují technologie, je tak vysoká, že i v ne tak vzdálené budoucnosti budeme mít levnější zdroje energie, než je uhlí a ropa, založené možná na organických fotovoltaických článcích, jaderné fúzi nebo energetických zdrojích založených na technologii, která bude ještě objevena. Bylo by tedy z naší strany naivní zkoušet i předvídat, kolik budeme v nadcházejícím století emitovat CO2.
Zadruhé nejsem nepřítelem ekologistických hnutí. Věřím, že lidé by měli převzít plnou odpovědnost za své aktivity a škody, které prostředí způsobí. Ovšem tvrdím, že globální oteplování není skutečným problémem. Existuje mnoho naléhavých problémů, které si zasluhují naši okamžitou pozornost, které jsou však kvůli globálnímu oteplování opomíjeny. Mnoho lidí s dobrými úmysly jedná v touze po dobru emotivně, nikoliv na základě rozumu a v důsledku toho plýtvají cennými zdroji, aniž by dosáhli podstatného dobra.
A nikoliv poslední věc. Nevěřte ani slovu, které jsem napsal. Jste-li skutečný vědec nebo chcete jako takový myslet, měl byste svou důvěru opírat o fakta, která sami pro sebe hledáte a přezkoumáváte. Ve stejné míře nevěřte slepě klimatickým alarmistům. Buďte zvláště vždy připraveni klást hluboké otázky. Jsou doklady, které vám předkládají, důkazem té záležitosti k rozřešení? Jsou ty důkazy spolehlivé? Občas budete z odpovědí, které získáte, ohromeni.
Dovolte mi, abych skončil několik tisíc let starým citátem připisovaným králi Šalamounovi, který shledávám jako nejpříznačnější:
"מה שהיה הוא שיהיה, ומה שנעשה הוא שיעשה ואין כל חדש תחת השמש" קהלת א' פסוק ט'.
„To, co bylo, bude zase, a co se stalo, stane se zase, a není nic nového pod sluncem.“ Qohelet (Ecclesiastes 1:9). ____________________
Áda |
|
citace:
citace:
Greene, je pěkné, že se tady snažíš zachránit zprávy IPCC. Jenže mě vůbec nezajímají.
K čemu jsou zprávy, které vycházejí z vylhaných dat(PMOD), nebo z dat, které nikdo neumí dát dohromady(CRU)? K ničemu.
Kostera, to, že to nezaujíma Teba ma ani neprekvapuje. Ale možno to bude zaujímať iných.
A je fakt zaujímavé, ako si dospel k záveru, že údaje (PMOD) sú "vylhané" a že dáta CRU nevie dať "nikto dohromady". Nevyčítal si to náhodou niekde v tom Balíkovom preklade Wattsa ? Ozaj úžasný zdroj. "Objektívny, spoľahlivý a vedecký."
Ale Greene, Ty nevíš nic o konfliktu ACRIM vs. PMOD? Jak je to možný? A jak je možné, že o tom v IPCC není ani zmíňka? Zase si vybírají jen ty údaje, které se jim hodí?
Jones v CRU už našel původní data? Nekecej! Fakt? Tak to je bomba, to pak budou moci i ostatní vědci ověřit správnost jejich proxy...
Greene sorry, ale toto není věda, to je politika. A tomu já a priori nedůvěřuji. |
|
citace:
Martalien2,
možno sa budeš čudovať, ale efekt UHI sa z meraní odstraňuje a preto UHI nemôže byť príčinou žiadneho otepľovania.
http://data.giss.nasa.gov/gistemp/paper/gistemp2010_draft0803.pdf
Můžeš sem přesně popsat, jakým způsobem se ten vliv odstraňuje? |
| 24.8.2010 - 17:35 - green | |
|
Kozmické lúče a ich vplyv na klímu.
Keď už Ste pán Adolf taký iniciatívny pri prekladaní skeptických žvástov, skúste nám preložiť napríklad aj toto:
citace:
The last decade has seen a revival of various hypotheses claiming a strong correlation between solar activity and a number
of terrestrial climate parameters: Links between cosmic rays and cloud cover, first total cloud cover and then only low clouds,
and between solar cycle lengths and Northern Hemisphere land temperatures. These hypotheses play an important role in the
scienti1c as well as in the public debate about the possibility or reality of a man-made global climate change. I have analyzed
a number of published graphs which have played a major role in these debates and which have been claimed to support
solar hypotheses. My analyses show that the apparent strong correlations displayed on these graphs have been obtained by
an incorrect handling of the physical data. Since the graphs are still widely referred to in the literature and their misleading
character has not yet been generally recognized, I have found it appropriate to deliver the present overview. Especially, I want
to caution against drawing any conclusions based upon these graphs concerning the possible wisdom or futility of reducing
the emissions of man-made greenhouse gases.
My 1ndings do not by any means rule out the existence of important links between solar activity and terrestrial climate. Such
links have over the years been demonstrated by many authors. The sole objective of the present analysis is to draw attention
to the fact that some of the widely publicized, apparent correlations do not properly refect the underlying physical data.
Ja len stručne: Korelácie o ktorých toľko vypisujete pán Adolf nie sú vôbec koreláciami, ale iba manipuláciami s fyzickými dátami tak, aby to ako korelácia vyzeralo.
http://stephenschneider.stanford.edu/Publications/PDF_Papers/Laut2003.pdf |
| 25.8.2010 - 18:25 - Adolf | |
|
Sluneční erupce jsou dálkově propojené s radioaktivním rozpadem na Zemi
Posted on August 23, 2010 by Anthony Watts
From Stanford University News a really wild must read science discovery.
h/t to Leif Svalgaard and WUWT reader “carbon-based-life-form”.
Divný případ slunečních erupcí a radioaktivních prvků
Když výzkumníci zjistili neobvyklou vazbu mezi slunečními erupcemi a vnitřním životem radioaktivních prvků na Zemi, spustilo to vědecké detektivní vyšetřování, které by mohlo vyústit do ochrany životů astronautů na kosmických procházkách a možná přepsat některé předpoklady o fyzikálním světě.
BY DAN STOBER
Je to záhada, která se sama neočekávaně ukázala: Radioaktivní rozpad některých prvků, které si klidně sedí v laboratoři na Zemi, jak to tak vypadá, je ovlivněn aktivitami uvnitř slunce 93 milionů mil daleko.
Je to možné?
Výzkumníci ze universit Stanford a Purdue tomu věří. Ale jejich vysvětlení, jak k tomu dochází, otvírají dveře ještě další záhadě.
Existuje aspoň mírná naděje, že tento neočekávaný efekt vyvolávají dosud neznámé částice emitované sluncem. „Bylo by to opravdu pozoruhodné,“ říká Peter Sturrock emeritní profesor aplikované fyziky ze Stanfordu a expert na vnitřní aktivitu slunce.
Příběh v podstatě začíná ve školních učebnách po celém světě, kde se studenti učí, že rychlost rozpadu specifických radioaktivních materiálů je konstantní. Na tento koncept se spoléhá např., když antropologové používají uhlík 14 k datování dávných artefaktů a když lékaři určují správnou dávku radioaktivity k léčení pacienta s rakovinou.
Náhodná čísla
Ale tento předpoklad byl neočekávaným způsobem zpochybněn skupinou výzkumníků Purdue University, kteří se toho času zabývali více náhodnými čísly než radioaktivním rozpadem. (Vědci používají k různým výpočtům dlouhé řetězce náhodných čísel, jež je těžké je vyrobit, jelikož proces použitý k vytváření čísel je ovlivněn zvnějšku.)
Ephraim Fischbach profesor fyziky na Purdue hledal v rychlostech radioaktivního rozpadu několika izotopů možný zdroj generátorů náhodných čísel prostých vstupů od lidí. (Hrudka radioaktivního cesia 137 např. se může neustále rozpadat stabilní rychlostí, ale jednotlivé atomy uvnitř hrudky se budou rozpadat nepředvídatelně dle náhodného vzoru. Tudíž by se časování náhodných zapraskání Geigerova počítače umístěného u cesia dalo použít ke generování náhodných čísel.)
Jak se výzkumníci probírali daty publikovanými o určitých izotopech, zjistili nesoulad mezi změřenými rychlostmi rozpadu – a pro údajnou fyzikální konstantu je to mrzuté.
Při kontrole dat sebraných Brookhaven National Laboratory on Long Island a Spolkovým fyzikálním a technickým institutem v Německu narazili na něco ještě překvapivějšího: dlouhodobá pozorování rychlostí rozpadu křemíku 32 a radia 226, jak to vypadalo, vykazovala malou sezónní variabilitu. Rychlosti rozpadu byly v zimě vždy lehce vyšší než v létě.
Peter Sturrock emeritní profesor aplikované fyziky – foto L. A. Cicero
Byly tyto fluktuace reálné nebo to byla pouze nějaká moucha v zařízení použitém na ta měření vyvolaná sezónní změnou doprovázenou změnami v teplotě a vlhkosti?
„Všichni si mysleli, že to musí být experimentálními chybami, protože nás všechny vychovali ve víře, že rychlosti rozpadu jsou konstantní,“ řekl Sturrock.
Vypovídá slunce
13. prosince 2006 poskytlo zásadní klíč k řešení samotné slunce, když sluneční erupce vyslala k Zemi proud částic a radiace. Nukleární inženýr Jere Jenkins z Purdue si během měření rychlostí rozpadů manganu 54, izotopu s krátkou životností používaného v medicínské diagnostice, povšiml, že během této erupce rychlost rozpadu mírně poklesla a samotný pokles začal asi den a půl před erupcí.
Pokud se tento zjevný vztah mezi erupcemi a rozpadem ukáže být pravdivý, mohlo by to vést k metodě předvídání slunečních erupcí ještě před jejich vznikem, což by mohlo pomoci zabránit škodám na satelitech a elektrických sítích stejně jako k ochraně životů astronautů ve vesmíru.
Aberace rychlosti rozpadu zjištěné Jenkinsem vznikající uprostřed noci v Indianě – znamenaly, že něco vytvořeného sluncem doletělo až k Zemi a dostalo se do Jenkinsových detektorů. Co ta erupce mohla vyslat, aby to mělo takový účinek?
Jenkins a Fischbach si mysleli, že pachatelem této zlomyslnosti na rychlosti rozpadu byly pravděpodobně sluneční neutrina, částice téměř nehmotné, proslulé tím, že prolétají téměř rychlostí světla fyzickým světem – lidmi, skalami, oceány nebo planetami – téměř aniž by s čímkoliv interagovaly.
Pak v sérií článků publikovaných v Physics, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research a Space Science Reviews Jenkins s Fischbachem a svými kolegy ukázali, že u pozorovaných proměn v rychlosti rozpadu bylo vysoce nepravděpodobné, aby pocházely z vlivů prostředí na detekční systémy.
Důvod k podezření
Jejich zjištění posílila argumentaci, že divné výkyvy v rychlostech rozpadu byly způsobeny neutriny ze slunce. Výkyvy vypadaly synchronní s eliptickou orbitou Země, jak rychlost rozpadu oscilovala s přiblížením Země ke slunci (kdy byla vystavena většímu počtu neutrin) a s jejím vzdálením.
Existovaly tedy dobré důvody k podezření na slunce, ale bylo by to možné dokázat?
Přišel Peter Sturrock emeritní profesor aplikované fyziky ze Stanfordu a expert na vnitřní činnost slunce. Když byl na návštěvě v National Solar Observatory v Arizoně, dali Sturrockovi kopie článků z vědeckých žurnálů napsaných výzkumníky z Purdue.
Sturrock se z dlouhé zkušenosti naučil, že se intenzita přílivu neutrin vysílaných ze slunce neustále pravidelně mění, jak se slunce samotné otáčí a ukazuje nám jinou tvář, jako pomalejší verze otočného světelného majáčku na policejním autě. Jeho rada do Purdue: Koukněte na důkazy, že změny v rychlosti radioaktivního rozpadu na Zemi se mění s rotací slunce. „Tohle navrhl. A to jsme provedli.“
Překvapení
Když zpětně v Brookhavenských laboratořích procházeli data o rozpadech, zjistili výzkumníci opakující se vzor po 33 dnech. Bylo to trochu překvapující, vzhledem na to, že většina slunečních pozorování vykazuje vzor asi 28 denní – rychlost rotace povrchu slunce.
Vysvětlení? Sluneční jádro – kde nukleární reakce vytváří neutrina – se zjevně otáčí pomaleji než povrch, který vidíme. „Může to vypadat v rozporu s intuicí, ale vypadá to, jako že jádro se otáčí pomaleji než zbytek slunce,“ řekl Sturrock.
Všechny důkazy ukazují na závěr, že slunce „komunikuje“ s radioaktivními izotopy na Zemi, řekl Fischbach.
Ale je tu k zodpovězení ještě jedna větší otázka. Nikdo neví, jak mohou neutrina interagovat s radioaktivními materiály, aby měnila jejich rychlost rozpadu.
„Podle konvenčních představ to nedává smysl,“ řekl Fischbach. Jenkins v legraci dodává: „My naznačujeme, že něco, co ve skutečnosti neinteraguje s ničím, mění něco, co nelze měnit.“
„Je to efekt, kterému dosud nikdo nerozumí,“ souhlasí Sturrock. „Teoretici na to zírají a říkají ‚Co se to děje?‘ Ale právě na tohle důkazy poukazují. Je to pro fyziku výzva a taky výzva pro lidi od slunce.“
Kdyby záhadnou částicí nebylo neutrino, „muselo by to být něco, o čem nevíme, neznámá částice, kterou slunce také emituje a má tento účinek, a to by bylo ještě pozoruhodnější,“ řekl Sturrock.
Chantal Jolagh, a science-writing intern at the Stanford News Service, contributed to this story.
No, stejně rychlost rozpadu atomů určitě řídí CO2 a jestli se nepodřídíme výnosům záchranců 4,5 miliardy let staré planety toho času před zánikem o limitech produkce pro konkurenční podniky mimo privilegované kartely, tak se nám celá planeta rychle radioaktivně rozpadne.
____________________
Áda |
| 25.8.2010 - 18:50 - Adolf | |
|
citace:
Keď už Ste pán Adolf taký iniciatívny pri prekladaní skeptických žvástov, skúste nám preložiť napríklad aj toto:
Poslední desetiletí spatřilo vzkříšení různých hypotéz prosazujících silnou korelaci mezi sluneční aktivitou a spoustou pozemských klimatických parametrů: Vazby mezi kosmickými paprsky a oblačností, nejdříve celkovou oblačností a pak pouze nízkou oblačností a mezi délkou slunečního cyklu a teplotami na pevninách severní polokoule. Tyto hypotézy hrají důležitou roli jak ve vědecké tak veřejné debatě o možnosti či reálnosti člověkem způsobené klimatické změny. Analyzoval jsem spoustu publikovaných grafů, které v této debatě hrály významnou roli a které údajně podporovaly sluneční hypotézy. Mé analýzy ukazují, že zjevné silné korelace zobrazené na těchto grafech byly získány nesprávným zacházením s fyzikálními daty. Ačkoliv se na tyto grafy neustále v literatuře široce poukazuje a jejich zavádějící charakter nebyl ještě obecně uznán, uznal jsem za vhodné předložit tento současný přehled. Zvláště bych chtěl varovat před vyvozováním jakýchkoliv závěrů založených na těchto grafech ohledně moudrosti či marnosti snižování emisí lidmi vytvářených skleníkových plynů. Má zjištění však žádným způsobem nevylučují existenci důležitých vazeb mezi sluneční aktivitou a pozemským klimatem. Takovéto vazby mnoho let předváděla řada autorů. Výhradním účelem prezentované analýzy je upozornit na skutečnost, že některé z široce publikovaných zjevných korelací řádně nevystihují to, co je v podkladových fyzických datech. ____________________
Áda |
| 25.8.2010 - 22:15 - Adolf | |
|
Global Warming Science - www.appinsys.com/GlobalWarming
Ruská vlna veder v červenci 2010
[last update: 2010/08/23]
Ruská vlna veder 2010 – média obviňují globální oteplování
Červenec 2010 západní Rusko, oblasti kolem Moskvy trpěly vlnou extrémních veder vedoucí k mnoha úmrtím.
Média hlavního proudu za to obvinila globální oteplování:
ZCENZUROVÁNO
„možná existuje i lepší strana ničivých ruských veder: jeden z národů nejvíce odpovědných za vyvolání klimatické změny s tím může nakonec začít něco dělat.“
NOAA říká, že to není kvůli globálnímu oteplování
US National Oceanic & Atmospheric Administration (NOAA) Earth System Research Laboratory publikovala 13. srpna zprávu ZCENZUROVÁNO , v níž konstatuje, že „silné důkazy o oteplování planety působením skleníkových plynů selhávají při vysvětlení vlny veder v západním Rusku v roce 2010. … Současné blokující útvary jsou přirozeností přirozené variability letního klimatu této oblasti, regionu, který má klimatický sklon k blokujícím útvarům a s nimi spojeným vlnám veder (např. 1960, 1972, 1988). … Naše vyhodnocení naznačují, že v důsledku převážně přirozeného zapříčinění této vlny veder je velice nepravděpodobné, že by se podobná událost vrátila příští léto nebo v bezprostřední budoucnosti (příštího desetiletí).“
Vlna veder se soustředila na západní Rusko – Sibiř zažívala teploty mnohem nižší než normálně. Následující obrázek ukazuje teplotní odchylky pro 20-27 července v porovnání s průměry stejného data v letech 2000-2008
ZCENZUROVÁNO
Tryskový proud
Počasí v Rusku je ovlivňováno polárním tryskovým proudem. Polární tryskový proud se obecně vyskytuje v oblasti 50-60 stupňů N. Zeměpisná šířka tryskového proudů se též sezónně posunuje podle toho, jak se slunce v létě pohybuje k pólu. Následující obrázek ilustruje tryskový proud ZCENZUROVÁNO]
 
Je-li polární vír silný, má tryskový proud sklon pohybovat se po okrouhlejší dráze; je-li vír slabý, tryskový proud se kroutí ZCENZUROVÁNO]
Když se tryskový proud kroutí, má sklony k vytváření blokujících atmosférických útvarů (blokujících anticyklón). Následující obrázky ukazují 250 mb kompozici středních rychlostí větru pro 23-30 července (nalevo): průměr z let 1968-1996 a (vpravo): 2010. To ukazuje rozrušení a zakroucení tryskového proudu v červenci 2010 (napravo) v porovnání s normálními podmínkami (nalevo). [ZCENZUROVÁNO]
Porovnání teplotních odchylek z července 2010 zobrazených výše s červencovým tryskovým proudem ukazuje polohu ruské vlny veder ve vztahu s blokádami tryskového proudu.
Následující obrázek ukazuje počet dnů s blokováním v červenci od roku 1948 pro zeměpisnou délku 0-60 E (východní Evropa – západní Rusko) zvýrazněno [http://www.esrl.noaa.gov/psd/csi/moscow2010/] „Ruská vlna veder z roku 2010 byla náhlou a extrémní událostí . Červencové vedro není prostým průběhem podle řady progresivně se oteplujících let během posledních desetiletí, ale je mimo jako jednotlivá událost, která připomíná často rychlé výkyvy červencových povrchových teplot v této oblasti z roku na rok během posledních 130 let. … Extrémní povrchové teploty v západním Rusku v červenci a počátkem srpna jsou převážně výsledkem silných a trvanlivých blokujících tlakových výší.“
Více informací o blokování lze nalézt na [ZCENZUROVÁNO]
Historie teplot
Následující obrázek ukazuje průměrné červencové teploty pro léta 1880-2009 v mřížce 5x5 stupňů z bloku dat 50-60Nx35-55E od Hadley CRUTEM3 (odchylky počítané k období 1961-1990)
(zakresleno na [ZCENZUROVÁNO]).
Před rokem 2010 byly dva nejteplejší července ve 30. letech. „Průměr červencových teplot v Moskvě v roce 2010 byl 7,8 st C (14 st F) nad normálem, čímž porazil před tím rekordně teplý červenec – sada z roku 1938 (5,3 st C nad normál).“ [ZCENZUROVÁNO
Následující obrázek ukazuje podobná data z NOAA GHCN (odchylky oproti základně z let 1880-2009) včetně 10-letého vyhlazení (černá čára) [ZCENZUROVÁNO]
Červencové teploty v této oblasti vykazují 60-letý vzor s ochlazujícím trendem let 1890-1920 následovaným oteplením ve 30. letech, pak ochlazením v letech 1940-1980, následované oteplením v 90. letech. Zbývá vypozorovat, zda se tento ochlazující vzor bude opakovat v následujících desetiletích.
NASA GISS poskytují možnosti nakreslit mapy odchylek globálních teplot pro jednotlivé měsíce, roky nebo sezóny na ZCENZUROVÁNO. Následující obrázky z této stránky porovnávají červenec 2010 (na vršku) s červencem 1938 (dole). Ačkoliv byla vlna veder v červenci 2010 regionálně rozsáhlejší, je podobná vlnám veder, k nimž došlo v minulosti, vykazujíc vzor blokování s tím důsledkem, že došlo k podobným ochlazením pod normální teploty na Sibiři
 
 
NOAA/ESRL poskytuje obrázky dat Zpětné analýzy NCEP/NCAR (počínaje rokem 1948) na:
[ZCENZUROVÁNO]
Následující obrázky kreslí červencové geopotenciály ve výšce 500 mg (používané k výpočtům indexů blokování) z dat NCEP/NCAR pro několik jednotlivých let a jejich porovnání s odchylkami červencových teplot a grafů historie blokování zobrazených výše.
Dva vrchní obrázky ukazují studený červenec (1956) a červenec s téměř nulovými odchylkami teplot (2005). Na spodku obou obrázků se ukazují příklady anomálně horkých blokujících vzorů (1972 a 2010). Rozlišitelné vzory tryskového proudu pro studené, „normální“ a horké července jsou na těchto obrázcích jasně viditelné. Ne každý rok s těmito obrázky sedí, jelikož existuje velká variabilita tohoto klimatického jevu. Např. roky 2001 a 2002 měly v této oblasti horké července, ale blokování nevydrželo po mnoho dnů (obrázky zobrazené níže).
Alarmisté ignorují vědu
Alarmisté „zaměřující se na mlžení“ vykazují neobvyklou vědeckou ignoraci při bloudění v této mlze:
[ZCENZUROVÁNO]
Myslím, že Grist nepovažuje NOAA za klimatické experty.
Ale normálně pro-AGW New Scientist říká, že to bylo kvůli „zmraženému tryskovému proudu“ [ZCENZUROVÁNO]
Pieta Corbyn, který vede službu předpovídání počasí (ZCENZUROVÁNO), měl na rt.com interview a říká, že blokování tryskového proudu je založeno na sluneční aktivitě modulované měsícem [ZCENZUROVÁNO] „lidé, kteří tvrdí, že je to globální oteplování jsou obvykle ignoranti, kteří si přejí zavádět veřejnost kvůli politickým a finančním cílům.“
Pieta Corbyn má úspěšnou službu předpovídání počasí založenou na tom: „Co se děje na slunci, to diktuje cirkulační vzory na glóbu, v důsledku spousty částic magneticky propojených se sluncem a měsícem, jenž modulují dopady těchto částic.“ (citace z výše uvedeného interview). Co se týče alarmistů globálního oteplování řekl: „Musíme se vrátit k vědě založené na důkazech a k na důkazech založené politice. Je skutečností, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by CO2 řídilo teploty světového klimatu.“
____________________
Áda |
|
citace:
...„Podle konvenčních představ to nedává smysl,“ řekl Fischbach. Jenkins v legraci dodává: „My naznačujeme, že něco, co ve skutečnosti neinteraguje s ničím, mění něco, co nelze měnit.“
„Je to efekt, kterému dosud nikdo nerozumí,“ souhlasí Sturrock. „Teoretici na to zírají a říkají ‚Co se to děje?‘ Ale právě na tohle důkazy poukazují. Je to pro fyziku výzva a taky výzva pro lidi od slunce.“...
To cumim. A tesim sa co nove sa dozvieme.
Jaky protiklad s ludmi, co "vedia vsetko", isto a najlepsie.
Bez znalosti Slnka nema zmysel vobec hovorit o znalosti klimy. |
|
