Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  6    7    8    9    10    11  >>
Téma: Pohony
27.7.2005 - 08:20 - 
Připomínám, že na adrese http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/zaklady/rakety/fyzpoh.htm je aktualizovaný text článku "Nové principy fyzikálních kosmických pohonů" od L.Lejčka. Jsou tam popsány různé realistické i futuristické možnosti pohonu a mimo jiné je tam i něco o tom ruském hypersoniku (Ajax). 
27.7.2005 - 19:29 - 
Protoze se tu mluvilo o vyuziti jadra pro pohon prekopirovavam ze scienceworldu o malych jadernych rekatorech.
Popravde receno me nenapada, co by dal chteli pro vesmir vyvijet, tohle snad staci, ne? S par modifikacema...
Jinak ale sam sem skepticky k nazorum obsazenym v clanku, z bezpecnostnich duvodu.

diskuse odazdu!



Oznámení ČNS: Budoucnost patří malým reaktorům
04.04.2005

Vědci pracují na vývoji malých reaktorů, které by někdy v budoucnu mohly zásobit elektřinou a teplem malé obce či dokonce samostatné domácnosti. Největší důraz je kladen na bezpečnost, spolehlivost a ekonomičnost.
V Holandsku pracují vědci na prototypu malého reaktoru již téměř deset let. Jako inspirace jim posloužily reaktory používané na pohon jaderných ponorek – jsou malé, spolehlivé a vydrží měsíce bez doplňování paliva. V roce 1996 představila firma Romawa R.V. holandskému Ministerstvu financí studii reaktoru NEREUS s výkonem 8 MW. NEREUS (pojmenovaný po řeckém bohu námořnictví) funguje podobně jako moderní PBMR reaktory (modulární reaktor s kuličkovým keramickým palivem): Jako palivo slouží milimetrové kuličky vysoce obohaceného uranu uzavřené v koulích z grafitu, chladivem je helium. To ohřívá další teplonosné médium, které pak pohání lopatky obyčejné turbíny. Reaktor se vejde do krychle o hraně 8 metrů, systém vydrží bez doplňování paliva běžet tři roky.
Použitím inertního plynu, v tomto případě helia, lze reaktor využít jako kogenerační zdroj, tedy nejen pro výrobu elektřiny ale také tepla. Díky nízké ceně (5 centů na kilowatthodinu), by tedy mohl NEREUS posloužit například na vytápění budov, sušení průmyslových výrobků (například papíru) nebo na destilaci vody. Holandští a vědci ale hledí ještě dál do budoucnosti. Podle nich by miniaturní palivové kuličky mohly pro vývoj reaktorů udělat totéž, co mikroprocesory pro odvětví počítačové techniky. Současné grafitové koule velikosti tenisového míčku jsou objemově výhodné pro velké reaktory s nepřetržitým doplňováním paliva. Nic však nebrání tomu, aby se do malých reaktorů použily koule velké jako golfový míček či dokonce jako cvrnkací kulička. Palivo by pouze muselo obsahovat větší podíl štěpného materiálu než nyní.
Podle představ vědců by malé rektory typu NEREUS mohly v budoucnu sloužit i domácnostem. Prvními zákazníky by zřejmě byli obyvatelé odlehlých ostrovů nebo nepřístupných horských oblastí, kteří doposud museli spoléhat na dieselové generátory. Malé reaktory by mohly obsahovat palivo na více než deset let nepřetržitého provozu. Nemají žádné kouřové vývody, které by kazily výhled, dají se zahrabat pod zem, aby nebyly slyšet. Stejně jako PBMR reaktory je prototyp malého reaktoru inherentně bezpečný, tedy s bezpečností založenou na fyzikálních zákonech.
Málokdo si nyní dokáže představit malé reaktory ve službách průmyslových podniků, natož tak domácností. Jisté je, že prototyp technologie již existuje a jedná se pouze o adaptaci technologií existujících. Je tedy možné, že v dohledné budoucnosti se změní i vnímání jaderné energie z pohledu průmyslu, politiky a veřejnosti natolik, že malé reaktory začnou konkurovat nynějším obrům.
Zdroje: Nucnet, Romawa R.V., Wikipeda, ČNS


http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/45C1AFB64876FAB7C1256FD600549153

Stranky vyrobce reaktoru:
http://www.romawa.nl/nereus/nuclearwaste.html

diskuse odazdu!

Název: Odpad Datum: 04.04.05 18:09
Autor: pavel
Spis by mne zajimalo, jestli je v cene zapocitana i likvidace odpadu. Proto tohle asi nebude neco, co se da vysypat do popelnice.

Název: Nákladovost? Datum: 04.04.05 13:55
Autor: Tritium
Zajímalo by mě, jestli zmínka o nákladovosti 5 centů na kWh znamená za a) centů z dolaru či eurocentů a za b), jestli jde jen o rozpočítané fixní naklady na pořízení reaktoru, nebo už je to celkový náklad na jednu kilowathodinu.

Název: nepruchodnost Datum: 04.04.05 12:41
Autor: Arccos
I kdyby se podarilo vyresit vsechny technologicke, bezpecnostni a ekonomicke problemy, stejne budou tyto reaktory nepruchodne. Zaslouzi se za to vsechny Jihoceske matky, Greenpeace, a dalsi.

Název: . Datum: 04.04.05 11:47
Autor: machr
no super, uz vidim, jak v kazdym lese lezi na skladce deset jadernejch reaktoru....

Název: Info Datum: 04.04.05 11:38
Autor: Marek
Pro zajemce nejake info o stepnych materialech:
http://nuclearweaponarchive.org/Nwfaq/Nfaq0.html
zejmena sekce 6 http://nuclearweaponarchive.org/Nwfaq/Nfaq6.html.
(Vse je anglicky.) Jiste se toho da najit mnohem vice.

Název: Celkem dost Datum: 04.04.05 11:31
Autor: Marek
Paliva je celkem dost. V soucasne dobe se pouziva prevazne U235. Z U238 lze vyrobit Pu239 a dalsi izotopy Pu, ktere take lze pouzit v jadernych elektrarnach (jen reaktory budou jine). To je ovsem potencialne a jednoduse zneuzitelne. Navic napr. Indie studovala vyuziti thoria, ktereho je jeste vice. USA nyni skladuji velke zasoby ochuzeneho uranu (ktery je vysledkem obohacovani). Takze spise nez technicky je to politicky a bezpecnostni problem. Dalsi problem je zpracovani vyhoreleho paliva, ktery se sice resi ale do soucasne doby neni prumyslove realizovan. (Tim mam na mysli prepracovani aktivnich produktu stepeni na neaktivni pomoci urychlenych protonu.) Takze se stale jeste hledaji 'trvala' uloziste.

Název: Kolik máme paliva? Datum: 04.04.05 07:10
Autor: VlK
Zajímalo by mně kolik "paliva" máme pro tyto reaktory, sice spotřebují relativně málo, ale uranu taky není příliš mnoho. Nejsou propočty kolik GWh se z dosud objevených ložisek uranu dá vyrobit? Nebo na kolik let současné spotřeby vydrží?

 
02.8.2005 - 11:43 - 
Nolanus: Problém u tohoto reaktoru je právě zbytkové teplo. Jak ho v kosmu uchladit? Jedině velké chladící plochy. A jestliže aleš požadoval 1kw/kg, pak 8MW je cca. 8 tun lodě, kde reaktor se vším všudy musí vážit 2,5 tuny ... (hlavně včetně chladícíh ploch, či "uší" ). A to je zatím problém. Ale už se blíská na lepší časy  
02.8.2005 - 11:51 - 
A ještě jedna poznámka k tomuto tématu pohonů. Pro starty z Měsíce se mi začalo jako výhodnější jevit než elmg. prak tak "normální" naviják ... pokud beru, že u Měsíce musít objekt urychlit na 2km/s a max. a = 10G, pak jsem na vzdálenosti "jen" 20km. Tak dlouhé a pevné vlákno lze "v pohodě" udělat už za dnešních technologií. Pokud vezmu v potaz váhu vlákna tak 10g/m, pak mi vlákno váží 200kg, + motor a naviják a je to Vlákno by natahovali roboti (můžeme využít lunochod a je to ). Pokud bude průměr bubnu navijáku nějakých 5 metrů, pak mám v závěrečné fázi letu nějakých 8000 ot/min ( a to není nic moc ...).
Takže pro starty z Měsíce libovolným směrem jedině naviják ...
 
02.8.2005 - 12:48 - 
Pokud bude průměr bubnu navijáku nějakých 5 metrů, pak mám v závěrečné fázi letu nějakých 8000 ot/min ( a to není nic moc ...).



8000 otacek u bubnu s prumerem 5 metru ... ehm ... doporucuji treba nejakou knihu o liziscich - pak treba zjistis ze je to minimalne o rad vic nez v soucasnosti umime.
 
05.8.2005 - 00:02 - 
Teda, doporučený Lejčkův článek o pohonech, to byl balzám na duši! Díky za odkaz na něj! Takových nadějí, i když je to jen tantalizace, protože jejich realizace není z velké části úplně na dosah. Strašně moc mě naplnily nadějí ty plazmové štíty. Kam by se hrabaly nějaké loupavé raketoplání destičky. Zajímavý je kromě ochrany před aerodynamickými silami i ten stealth efekt. Jen jsem doufal, že Ajax bude trochu dál, než jak to asi vypadá.

Při té příležitosti si vzpomínám, že jsem kdysi promýšlel, co se asi skrývá fantastickými legendami povídanými kolem Philadephia experimentu. No a dospěl jsem k názoru, že trochu ionizovali vzduch kolem lodi, aby pak elektromagnetickým polem v jisté míře řídili vrstvení a optické lomy vzduchu, čímž se dosáhlo efektu řízené fata morgany dostatečně účinné, aby na dálku zakryla loď průmětem moře či snad i někam přezrcadlila klamný cíl. Zřejmě to narazilo na spoustu praktických potíží včetně ochrany vlastní živé síly. Zbytek pak dopracovala lidská fantazie a záhadologická invence, načež byla na světě jedna z největších legend vyznavačů tajemna.

Nyní ale k Vénovu nápadu s navijákem. Když se technomilný člověk třeba podívá na naviják moderního rybářského prutu, jaké je to hejbliště s tou pravou strojní krásou bez závoje, jakou míval třeba pohonný systém kol parní lokomotivy, tak skoro slzí. Tato technická kráse se totiž příliš vytrácí z moderní krabicové techniky se zakrytovanou funkčností, která své pravé půvaby cudně halí jak arabská kráska, a tak je pohled technika na důmyslný naviják návštěvou mnicha na nudistické pláži. Nedivím se tedy té navijákové vášni. Důmyslný naviják je pro oko technika tvrdé porno, vnímám tak dokonce i kladky na své kuši. Představit si to jako urychlovací mechanismus ne jen pro šíp, ale pro kosmický dopravní prostředek, to ve mně budí určitou závrať.

Rychlost v kilometrech, kde je kov na kov, tím spíš plast na kov, není jednoduchý problém ve vnitřní balistice v hlavni zbraně. Na navijáku bych ho viděl dost děsivě. Stabilizace pětimetrového rotoru s kilometry za sekundu vysokou obvodovou rychlostí a příšernými odstředivými silami by vůbec nebyla snadná sama o sobě. Destabilizace rotoru při těchto rychlostech silovým navíjením by musela být dost strašná.

Byla by tu ale ještě další nestabilita. Dlouhé lano při rychlém vlečení dost kmitá. Vozíky tažené na dlouhém laně se pohybují poskokem a lano při tom zřetelně plandá. Musí mít nastaveno dost velké předpětí, aby pohyb byl plynulejší. Když jsem viděl, co takové vozíky dovedou dělat při naprosto šnečích rychlostech, tak vidím v takovém kosmickém burlakovi problém.

No ale nerad bych dopadl jako klasický expert na nemožnost, kterého nakonec udiví nějaký naivka, co neví, že to nejde. Když bych si na takového cvoka měl zahrát, zkusil bych to asi následovně:

Udělal bych dvě velká pomalu se proti sobě otáčející kola. Každé by mělo po obvodu malá kolečka. Lano by bylo vlečeno nikoliv namotáváním, nýbrž tažením sevřeno mezi dvěma malými rychle rotujícími kolečky, která ta rychlost tolik nedestabilizuje. Otáčením na velkých kolech by se ta malá kolečka střídala, aby byla v záběru jen chvilku a mohla se ochladit. Lano by se nenamotávalo na naviják, špulku či vřeteno, nýbrž by bylo vedeno po obvodu stabilní mísy velkého průměru, do které by se takto smotávalo. Objekt by byl vlečen několika lany, aby bylo možno dosáhnout stabilizace interferencí jejich kmitů.

No, nevím, jestli by to tak šlo, ale přeci jen tak nevzdáme tu krásu kladek, navijáků, řemenic a bubnů! Takže doufejme.

 

____________________
Áda
 
05.8.2005 - 08:34 - 
Udělal bych dvě velká pomalu se proti sobě otáčející kola. Každé by mělo po obvodu malá kolečka. Lano by bylo vlečeno nikoliv namotáváním, nýbrž tažením sevřeno mezi dvěma malými rychle rotujícími kolečky, která ta rychlost tolik nedestabilizuje. Otáčením na velkých kolech by se ta malá kolečka střídala, aby byla v záběru jen chvilku a mohla se ochladit. Lano by se nenamotávalo na naviják, špulku či vřeteno, nýbrž by bylo vedeno po obvodu stabilní mísy velkého průměru, do které by se takto smotávalo. Objekt by byl vlečen několika lany, aby bylo možno dosáhnout stabilizace interferencí jejich kmitů.

No, nevím, jestli by to tak šlo, ale přeci jen tak nevzdáme tu krásu kladek, navijáků, řemenic a bubnů! Takže doufejme.


Ehm
Vidim, ze s urovni naseho zakladniho skolstvi to jde opravdu od deseti k peti. Porad jsem zil v domneni, ze clovek nemusi byt jaderny fyzik aby tak uplne neztracel soudnost, cit pro realitu a soucasnou techniku.
Nevim jestli v Dejepise nebo ve Fyzice ale nam jeste na zakladni skole vysvetlovali, ze reckym kladkostrojem u Syrakus prevraceli Rimanum lode, ze soustrednymi zrcadly je zapalovali, ze roztocime li nad hlavou prak s kamenem - pusobi na kamen takova sila a kamen vyleti takovou rychlosti, ze lze tim kamenem zabit atp.
Take jsme si ne uz ve skole cetli Verneovky - kde jsme si precetli navod jak strilet projektyly na mesic z dela... ale tohle jsme uz i tehdy povazovali i s nasim detskym smyslem pro realitu za nemozne. No bracha jednou nakreslil v 8 - 9 letech dvustupnovou raketu v prvnim stupni uhli a ve druhem koks - ostatni deti se mu smali.
Ano dnes existuji "jakesi" navrhy kosmickych vytahu (nemaji dost pevne lano) a elektromagnetickych katapultu (nemaji penize), podmorskych elektromagnetickych rychlovlaku jezdicich v tunelech s vycerpanym vzduchem rychlostmi 5000km/h - (tohle mi jeste pripada nejrealnejsi sestrojit) ale strilet do vesmiru projektily prakem a tvarit se u toho, ze to myslim vazne - to je opravdu silna kava i na me, cloveka ktery je presvedcen, ze hodne veci jde.
Asi jsem precitlively a si to moc beru, navrhuji ukoncit diskuzi o kladkostrojich, nez se Vam podari me opravdu vytocit.
 
05.8.2005 - 09:33 - 
quote:
Asi jsem precitlively a si to moc beru, navrhuji ukoncit diskuzi o kladkostrojich, nez se Vam podari me opravdu vytocit.


No dobre, dobre. Asi by to mechanicky nevydrzelo. Ale co udelat na Mesici misto kladky magnetickou drahu o prumeru 500m. Pak by na dosazeni tech 2km/sec stacilo aby vozik obehl dokola zhruba 1.3x za sec a odstredive zrychleni by bylo jen 405 g.......a pak by se draha otevrela.......................
 
05.8.2005 - 09:56 - 
> odstredive zrychleni by bylo jen 405 g

Mě tedy ze vzorce a=v^2/r vychází pro v=2000 m/s a r=250 m odstředivé zrychlení 16000 m/s2, tedy přes 1600 g. Nebo se pletu?

Pro velká zrychlení mi líp vychází rovinná dráha. Při 400 g (cca 4000 m/s2) by měla stačit rovinná dráha o délce jen 500 m (doba zrychlování 0,5 s k dosažení 2000 m/s). Je k tomu ale třeba velký výkon.
 
05.8.2005 - 10:04 - 
quote:
> odstredive zrychleni by bylo jen 405 g

Mě tedy ze vzorce a=v^2/r vychází pro v=2000 m/s a r=250 m odstředivé zrychlení 16000 m/s2, tedy přes 1600 g. Nebo se pletu?

Pro velká zrychlení mi líp vychází rovinná dráha. Při 400 g (cca 4000 m/s2) by měla stačit rovinná dráha o délce jen 500 m (doba zrychlování 0,5 s k dosažení 2000 m/s). Je k tomu ale třeba velký výkon.


Hmm me taky ... chyba byla v dosazeni do rovnice.... Dekuji za opravu..... skoda
 
05.8.2005 - 10:36 - 
[quote/]
Asi jsem precitlively a si to moc beru, navrhuji ukoncit diskuzi o kladkostrojich, nez se Vam podari me opravdu vytocit.


Proč tolik zapšklosti na pískovišti?

No, měl jsem původně v úmyslu vyhrát si trochu v úvahách o plazmových štítech, ale nad tím navijákem jsem se celkem dost rozchechtal. Málo co na zdejší diskusi ve mně vzbudilo tolik emocí. Takže naviják zvítězil, je to fakt technická pornografie. Je to tedy silnější téma na diskusi. Vidím, že můj odhad byl správný, a to mě těší.

Možná, že po tomto přiznání leckdos může můj přístup k této diskusi chápat jako ne příliš seriózní, neboť se mu zdá, že provokatéři emocí – čili šašci – nemají na jednání „rozpočtového výboru“ co dělat. Opak je však pravdou! Peníze vydělají vždy jen emoce! I v technickém projektu. Peníze nejsou transformované myšlenky, nýbrž transformované emoce. Z nedostatku pozitivních emocí rakety teď moc nelítaj a mediální kampaň, v níž celá planeta zírá, jak kosmonaut pižlá kus nějaké vylezlé gumy a lidé se modlí za osud kosmonautů skoro jako za osud seriálových hrdinů, udělá pro kosmonautiku víc než leckterá geniální technická úvaha. Já osobně při tom poznám více sémantických diskursů diskutérů než při diskusi o optimalizaci vzestupné trajektorie výstupu na orbitu.

Ovšem, odhlédneme-li od faktu, že dotáhnout to tak daleko, aby to tahalo příměsíční satelit na orbitu, by se asi nepovedlo, kompenzoval jsem snad nevýhody navijáku v této myšlenkové hře nešikovně? Vytipoval jsme snad potíže, na které velmi rychlý naviják musí narazit, nekorektně? Samozřejmě, že by jich bylo o něco víc. Počítám, že to vibrující lano by se po chvíli v důsledku toho rozkmitání odpařilo (a dávno před tím přetrhlo). Ale když si trochu nevyhrajeme hru na naviják, tak si neuvědomíme pár dalších problémů. Já myslím, že díky mé chvále jeho nápadu, teď už Véna adresně zná problémy, kvůli nimž by to nešlo. Jsou tu diskutovány i možnosti jako je kosmický výtah. Tam by řada problémů byla úplně stejných.

Jinak prověření nesmyslnosti nesmyslu obecně bývá velice přínosné a nemusí to být ani perpetum mobile. Někdy jsou z toho jiná řešení. Dělo také při klasické úvaze nemůže vystřelit objekt na orbitu, protože při rychlostech průchodu hlavní, se jí nesmí od určité chvíle dotknout. Když se ale vyvine, jak to bylo u děl, která do vesmíru skutečně dostřelila, mazání a stabilizace projektilu obtékajícími spalinami, tak se vlastně ani dotýkat nemusí. Já bych se tomu navijáku jako kosmickému dopravními prostředku dost divil, ale přiznávám se, že jeho emotivní diskuse mě dost těší. (No ale musím se přiznat, že se občas zaobírám myšlenkou vyvolat do diskuse Petrjozefa, když se mi zdá, že v diskusi není dost srdce a taliánské vášně.)

Další vývoj této technicky pornografické diskuse mi dává myslím zapravdu. Ono takové prase na řízky tažené na navijáku je dobrá návnada, kterou leckdos rád spolkne.

 

____________________
Áda
 
05.8.2005 - 10:39 - 
Takže, započal jsem diskuzi, při které jsem usiloval málem o život Petra Blau. Proto musím doplnit, že jsem si to opravdu neuvědomil. Jsa posílen tím, že u nás v laborce točím válce o průměru 1metr, který je z polystyrenu rychlosti kolem 600ot/min a polystyren drzi (není centrovaný ani přesně uchycený) a dále tím, že se plánují velké hmotné setrvačníky z kompozitních materiálů o průměrech řádovědesítky cm a rychlostech 100000ot/min, jsem si to nejak spatne podelil.

Ale, abych Vás uchlácholil, má původní představa byla ještě ztřeštěnější, ale nyní se mi jeví jako realizovatelná, ba naopak jako správná.

Celá představa vychází z úsloví nemůže-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Aneb, nemůžeme-li postavi rychle a levně dlouhou magnetickou dráhu (tj. miliony magnetů a jedno vozítko), proč nepostavit miliony vozítek a jeden magnet?
Neboli celá představa je v tom, že budu mít "lano", na němž budou magnetické segmenty JSJSJSJSJS (jih, sever ...) s přesně definovanými úseky. Toto lano protáhnu skrz třeba 10 prstenců s elektromagnetem (tomu říkejme elmg. jednotka). Mno a pak natáhnu "lano" nějakých 20km daleko na startovací plochu, připojím k němu náklad a spustím jednotku.
Ta mi silově působí na lano, to přitahuje. Za jednotkou mám nějaké třeba dvacetikilometrový oblouk a do něj to urychlované lano "pokládám".

Upozorňuji, že pak už potřebuji "jen" silné lehké magnety (ale to se blíská na lepší časy, vznikají první plastové magnety) a je to ...

A jelikož jsem se předtím bál zveřejnit tuto prvotní myšlenku vystřelil jsem od boku s navijákem. Teď už si ale reputaci zhoršit nemohu, takže

P.S.: Stále si myslím, že by to šlo odzkoušet už nyní, resp. že je to způsob jak levně startovat z Měsíce už v době do dvaceti let, protože dle odhadů (doufám že ne stejných jako s navijákem ) by to celé mohlo vážit nějakých dvacet tun 15 tun elmg. jednotka a tak 5 tun na lano ....
 
05.8.2005 - 10:47 - 
Ta dráha pro katapult na principu maglevu by musela být samozřejmě přímá, ale když plánují ten tunel přes Atlantik, kde by vlaky ve vakuu měly jezdit rychlostí 8 000 km/h, tedy rychleji než zmíněné 2 km/s, tak proč neutratit pár fufníků za pár desítek kilometrů lunární železnice?

 

____________________
Áda
 
05.8.2005 - 14:30 - 
quote:
Takže, započal jsem diskuzi, při které jsem usiloval málem o život Petra Blau. Proto musím doplnit, že jsem si to opravdu neuvědomil. Jsa posílen tím, že u nás v laborce točím válce o průměru 1metr, který je z polystyrenu rychlosti kolem 600ot/min a polystyren drzi (není centrovaný ani přesně uchycený) a dále tím, že se plánují velké hmotné setrvačníky z kompozitních materiálů o průměrech řádovědesítky cm a rychlostech 100000ot/min, jsem si to nejak spatne podelil.

Ale, abych Vás uchlácholil, má původní představa byla ještě ztřeštěnější, ale nyní se mi jeví jako realizovatelná, ba naopak jako správná.

Celá představa vychází z úsloví nemůže-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Aneb, nemůžeme-li postavi rychle a levně dlouhou magnetickou dráhu (tj. miliony magnetů a jedno vozítko), proč nepostavit miliony vozítek a jeden magnet?
Neboli celá představa je v tom, že budu mít "lano", na němž budou magnetické segmenty JSJSJSJSJS (jih, sever ...) s přesně definovanými úseky. Toto lano protáhnu skrz třeba 10 prstenců s elektromagnetem (tomu říkejme elmg. jednotka). Mno a pak natáhnu "lano" nějakých 20km daleko na startovací plochu, připojím k němu náklad a spustím jednotku.
Ta mi silově působí na lano, to přitahuje. Za jednotkou mám nějaké třeba dvacetikilometrový oblouk a do něj to urychlované lano "pokládám".

Upozorňuji, že pak už potřebuji "jen" silné lehké magnety (ale to se blíská na lepší časy, vznikají první plastové magnety) a je to ...

A jelikož jsem se předtím bál zveřejnit tuto prvotní myšlenku vystřelil jsem od boku s navijákem. Teď už si ale reputaci zhoršit nemohu, takže

P.S.: Stále si myslím, že by to šlo odzkoušet už nyní, resp. že je to způsob jak levně startovat z Měsíce už v době do dvaceti let, protože dle odhadů (doufám že ne stejných jako s navijákem ) by to celé mohlo vážit nějakých dvacet tun 15 tun elmg. jednotka a tak 5 tun na lano ....


Jo proč ne, nebráním se žádné myšlence. Ale finančně by to bylo pro součastný systém neúnostné. Nebo jinak - otázka kterou si vědec klade velmi často "kde sehnat prachy"?!
Spousta lidí na kosmo má dobré nápady. Ale velká spousta z nich je nemůže realizovat z nedostatku financování.
Pokud budeme chtět tuto sytuaci změnit, musíme hledat někde jinde, mezi jinými lidmi. Je nás tu několik desítek aktyvních, ale kolik z nás je ekonomů? Jeden, dva nebo žádný.
Všichni si uvědomujeme finanční situaci, ale ještě nikdo nedal solidni řešení jak tuto situaci řešit. ???
 
05.8.2005 - 15:07 - 
Navrhuji vybirat dane. Kazdy fixni castku 200 000 XY za rok.
Kdo toto nesplni, na toho ostatni vlitnou a dostane nakladacku.
Museli bysme se ale starat aby nase ovecky meli dobre zazemi, tudiz kdyz bude manzelka nebo deti otravovat, dostanou nakladacku taky.
Toto je vubec ta nejucinnejsi metoda.

Pod slovem nakladacka samozrejme rozumim okurku nakladacku a za XY si dosadte co chcete.
 
06.8.2005 - 14:54 - 
quote:
Takže, započal jsem diskuzi, při které jsem usiloval málem o život Petra Blau. Proto musím doplnit, že jsem si to opravdu neuvědomil. Jsa posílen tím, že u nás v laborce točím válce o průměru 1metr, který je z polystyrenu rychlosti kolem 600ot/min ....


No von ten navijak zase asi tak nerealny neni. Ja se trochu zamyslel a kdyby se dali dva navijaky proti sobe a lano se natahlo do tvaru protahleho pismene V, tak by vubec ty navijaky nemusely navijet tak "silenou" rychlosti. Pokud totiz zacnou navijet lano a ono V se zacne menit na primku, tak se zacne naklad zaveseny v jeho stredu urychlovat aniz by musely navijaky sami o sobe menit rychlost navijeni. Teoreticky muzou klidne navijaky pracovat s rychlosti navijeni jen 50m/sec a presto naklad zaveseny ve stredu V (opet teoreticky) bude na konci urychlen na 2km/sec. Jen je potreba vcas zastavit navijeni aby se to lano nepretrhlo.
 
08.8.2005 - 01:04 - 
to Martalien

No takhle pojatý naviják, to je zase tětiva na mé oblíbené kuši. Vzpomínám, jak jsme takové ty typy příkladů typu tětiva, řešívali ve škole. Kde jsme s tím nakonec přes konečné hodnoty „na krajích luku“ při standardním školním předpokladu dokonalé tuhosti (i lana) dospěli k nekonečným hodnotám sil, zrychlení aj. touto dokonale tuhou tětivou udílených.

Mám strašně rád lana, kladky, pavučiny, sítě, luky, kuše, naviják aj. Jako výrostek jsem vázal snad desítky typů uzlů. Proto jsem také rád zareagoval na návrh navijáku, ačkoliv jsem se mu hrozně chechtal, a navrhl jsem přístup k navijáku, který by možná, mohl fungovat u velkých rychlostí líp. Když si uvědomíme, jak velký by byl luk, který by urychlil těleso na 2 km/s a jak dlouhá jeho tětiva, jakou by měla hmotnost a že by tam musela být regulace celého procesu nejen při doběhu napnutí tětivy, nýbrž při všech kmitech, které by tento urychlovací proces představoval, tak by to byla realističtější představa. Urychlování by ale bylo aspoň desítky kilometrů dlouhé. Kmitající tětiva by ale byla mnohem delší.

Nevím, jestli to půjde, jestli to bude, ale při troše invence by na provázku asi šlo urychlovat leccos, nebude to ale jednoduché.

Ačkoliv mi pohled na elektrické vedení krajinou či zadrátování ulice trolejemi působí přímo silný estetický zážitek, díval jsem se vždy s určitým podezřením na kosmický výtah, ač je to také naviják. V posledním zasvěceném příspěvku se na ně objevily odkazy, ke kterým jsem se tento víkend nedostal, ačkoli jsem neměl žádný překlad od agentur a četl jsme skoro celý víkend. Kosmický výtah jsem posuzoval vždy od boku bez přiměřených prověření, ačkoliv bych asi jako lovec nových nadějí v principech kosmické dopravy asi neměl.

Přes ty navijákové problémy, které jsou s tím spojeny, si říkám, že by to asi šlo. Ty úvahy o kmitech vlečného kabelu spíš naznačují, že mě takové věci vážně zajímají, než že je zásadně odmítám. Má zásadní námitka v tomto ale vnitřně byla: když na tom kmitajícím laně, co zmaří kus vyzvedávací energie na teplo, něco zvednu, tak celou soustavu stáhnu na nižší orbitu. Nebude-li se mi to líbit, musím to kompenzovat raketou. Principiální zavěšení zdvihu dopravovaného nákladu na odstředivé síle na tom nic nemění. Proč má tedy nad výtahem jásat? Možná, až na jdu čas si ty odkazy prostudovat, tak to pochopím. Já bych ale uvítal pokud možno co nejkratší pojednání, jak principiálně takto dosáhnu efektů, které raketa neudělá.
 
08.8.2005 - 08:10 - 
Můj nejednodušší náhled na kosmický výtah je ten, že při pohybu nákladu po laně vzhůru, se celá soustava nepatrně vychýlí ze svislé rovnovážné polohy a gravitace, protiváha, lano a "kotva" na Zemi zajistí předání potřebné energie z rotace Země (na urychlení nákladu do směru letu po oběžné dráze). A právě to úplné využití rotační energie Země je to, co principiálně raketou nelze (raketa může využít jen počáteční inerciální rychlost rotace Země). 
08.8.2005 - 16:48 - 
quote:
Můj nejednodušší náhled na kosmický výtah je ten, že při pohybu nákladu po laně vzhůru, se celá soustava nepatrně vychýlí ze svislé rovnovážné polohy a gravitace, protiváha, lano a "kotva" na Zemi zajistí předání potřebné energie z rotace Země (na urychlení nákladu do směru letu po oběžné dráze). A právě to úplné využití rotační energie Země je to, co principiálně raketou nelze (raketa může využít jen počáteční inerciální rychlost rotace Země).


Třikrát sláva a díky za to krásné stručné vysvětlení!!!

Ode dneška se tedy těším na výtah. Kromě trochy technických detailů a nějaké miliardy mu tedy doufám už stojí v cestě jen Zelení, Jihočeské matky a CzechTekové děti, neboť zas bude důvod bojovat za matičku Zemi, kterou si dovolíme zpomalovat, takže bude dost důvodů domnívat se, že komonautika může za špatné počasí, vlny tsunami a spadlý veřejný dům Na Balabence.

 

____________________
Áda
 
08.8.2005 - 20:32 - 
quote:

Ode dneška se tedy těším na výtah....

Kdyz uz se teda mluvi o tom vytahu. Vzdycky kdyz nekde vidim nejakou kresbu, ci nacrtek, tak je lano od shora dolu stejne tluste. Nebylo by predse vyhodnejsi aby se smerem k Zemi ztencovalo? Nemuselo by potom nest tak velkou vlastni vahu. Mohlo by to byt treba tak, ze od zeme do vysky 20km jde jedno lano, pak dve, pak tri atd... az po orbitalni plosinu a pak zase opacne do prostoru. Po lane by pak splhaly specialni roboty....
 
08.8.2005 - 22:03 - 
quote:
Nebylo by predse vyhodnejsi aby se smerem k Zemi ztencovalo? Nemuselo by potom nest tak velkou vlastni vahu. Mohlo by to byt treba tak, ze od zeme do vysky 20km jde jedno lano, pak dve, pak tri atd... az po orbitalni plosinu a pak zase opacne do prostoru. Po lane by pak splhaly specialni roboty....


Možná, kdybychom se koukli na ty linky, tak jsme si to přečetli. Ovšem zcela logicky bychom měli předpokládat, že tam, kde to nese nejvyšší zátěž, by měl být nejvyšší průřez, kde je zátěž nižší, je i nižší průřez, aby byla nižší hmotnost. Stejně jako jsem uvažoval v myšlenkové hře na naviják, by možná bylo lepší, kdyby bylo vláken více s vzájemně posunutou fází kmitů, aby to trochu stabilizovalo tah a nebyl tak cukavý. Nevím ale, jestli bychom si takovou velkorysost mohli dovolit. Ovšem zase věřit jednomu vláknu…

No a s těmi roboty – pavouky – by to byla krásná pavučina. Nebude to asi jednoduchý nudný špagát. Bude to živý aktivní systém se spoustou senzorů, komunikačních prvků a možná různých servopohonů, tlumičů chladičů aj. Doufám, že to bude pěkné spletité hejbliště.

 

____________________
Áda
 
08.8.2005 - 23:12 - 
quote:
No takhle pojatý naviják, to je zase tětiva na mé oblíbené kuši.

Ted sem uspaval dceru a taxem si jen tak pro radost predstavil jak takovy luk na Mesici funguje. Na Zemi je to nemozne, lano by se trenim o vzduch rozkmitalo a znicilo. Ale na Mesici.... stoji do tvaru rovnorameneho trojuhelniku o strane 20km rozmistene dva navijaky a startovaci plosina. Navijaky zacnou napinat lano a pocitac udrzuje otacky tak aby napinaci sila v obou lanech pomalu a rovnomerne rostla a rychlost navijeni vzrustala az na onech 50m/sec. Naklad je upevnen do kontejneru zaveseneho na diskovem vznasedle. Kyslik, ktery se uvolnil pri taveni mesicnich hornin a byl stlacen do nadrzi, pohani tento disk - vznasedlo. Jakmile se nadzvedne a uvolni se kotva a zacne zrychlovat, nadnaseno kyslikovym polstarem a tazeno lany se zrychlenim 66g az na rychlost 2km/sec. V momente kdy je lano temer napnuto a disk uz nepotrebuje pomoc od kyslikovych motoru a leti dal setrvacnosti pryc od Mesice, dojde k rozpojeni lana na dve casti. Vlivem setrvacnosti se lana namotaji na ochranou konstrukci kolem navijaku. At zije fantazije
 
08.8.2005 - 23:43 - 
Nevypadá to nezajímavě. Ta představa z našeho myšlenkového pískoviště se mi líbí. Pro větší dramatičnost bych ale ještě připomněl, že Měsíc je fakt pískovištěm, takže v části, kde by ten měsíční létající talíř byl nadnášen kyslíkem, by to za sebou zanechávalo pěkný oblak toho děsného měsíčního prachu. Krásně zběsilá představa.

Jen doufám, že techničtí konzervativci z toho neprožívají přílišné trauma.

 

____________________
Áda
 
09.8.2005 - 12:51 - 
Musím tleskat. Rozvinutí myšlenky katapultu do podoby praku se mi moc líbí ... moc ... myslíte, že je to postavitelné a nebo alespoˇb částečně otestovatelné již nyní?
Dají se odhadnout působící síly na tětivu i kladky? (určitě dají, jen se mi to nechce odvozovat a jelikož Adlof to již dělal ... ).
Fakt super představa, být do vesmíru střílený z obřího luku
 
24.2.2007 - 19:41 - 
Co myslite fungovala by iontova plachetnice. Fungovala by tak ze by plachta vypadala jako diskovy kondenzator kde by byly elektrody zvenku kondenzatoru volne pristupne iontum. Na zapornou elektrodu by dopadaly kladne ionty - ionizovane atomy - a na kladnou by dopadaly hlavne elektrony. Po dopadu by castice predala svou kinetickou energii disku a protoze jsou ionizovane atomy mnohem tezsi nez elektrony cela soustava by se dala do pohybu. Elektricke sily (velikosti naboju)jsou stejne a tak se neuplatni. Problem je vsak z casticemi co se velkou rychlosti budou ritit na tu nespravnou eletrodu ale elektricke pole by je melo odklonit uz ve vetsi vzdalenosti a az na vyjimky privest na tu spravnou elektrodu.
 
03.9.2007 - 22:37 - 
quote:
Co myslite fungovala by iontova plachetnice. Fungovala by tak ze by plachta vypadala jako diskovy kondenzator kde by byly elektrody zvenku kondenzatoru volne pristupne iontum. Na zapornou elektrodu by dopadaly kladne ionty - ionizovane atomy - a na kladnou by dopadaly hlavne elektrony. Po dopadu by castice predala svou kinetickou energii disku a protoze jsou ionizovane atomy mnohem tezsi nez elektrony cela soustava by se dala do pohybu. Elektricke sily (velikosti naboju)jsou stejne a tak se neuplatni. Problem je vsak z casticemi co se velkou rychlosti budou ritit na tu nespravnou eletrodu ale elektricke pole by je melo odklonit uz ve vetsi vzdalenosti a az na vyjimky privest na tu spravnou elektrodu.



Takhle teda zaručeně ne. Na to aby ať už elektrony nebo ionty na příslušný povrch dopadly, je tento musí svým nábojem nejdřív přitáhnout, čímž mu udělí tu samou hybnost jakou mu po dopadu dotyčná partikule zase vrátí a výsledek je jedna velká nula.
 
04.9.2007 - 00:28 - 
quote:
Co myslite fungovala by iontova plachetnice. Fungovala by tak ze by plachta vypadala jako diskovy kondenzator kde by byly elektrody zvenku kondenzatoru volne pristupne iontum. Na zapornou elektrodu by dopadaly kladne ionty - ionizovane atomy - a na kladnou by dopadaly hlavne elektrony. Po dopadu by castice predala svou kinetickou energii disku a protoze jsou ionizovane atomy mnohem tezsi nez elektrony cela soustava by se dala do pohybu. Elektricke sily (velikosti naboju)jsou stejne a tak se neuplatni. Problem je vsak z casticemi co se velkou rychlosti budou ritit na tu nespravnou eletrodu ale elektricke pole by je melo odklonit uz ve vetsi vzdalenosti a az na vyjimky privest na tu spravnou elektrodu.



Nebylo by šikovnější se od plazmy slunečního větru odpichovat spíš cívkou než kondenzátorem?

 

____________________
Áda
 
04.9.2007 - 07:53 - 
quote:
Nebylo by šikovnější se od plazmy slunečního větru odpichovat spíš cívkou než kondenzátorem?


zavit s proudem (civka) je v MP pouze zdrojem dvojice sil a muze dodat jen uhlove urychleni, tj. rotaci. Pro linearni urychleni je nutny "pulzavit", tj. tether.
 
04.9.2007 - 09:49 - 
Jenže ono nejde jen o magnetické pole - využil by se proud částic. Není to nová myšlenka:

http://en.wikipedia.org/wiki/Magnetic_sail
(zajímavá je i sekce "Related concepts")
 
04.9.2007 - 10:43 - 
quote:
Jenže ono nejde jen o magnetické pole - využil by se proud částic. Není to nová myšlenka:
http://en.wikipedia.org/wiki/Magnetic_sail
(zajímavá je i sekce "Related concepts")


To je pravda, to je jiny princip.
 
<<  6    7    8    9    10    11  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.290220 vteřiny.