|
Panove /tusim Jirka a Adolf/ ta vase diskuze o rope byla velmi zajimava.
K tem dopravnim ponorkam: o Aljasce sem nic takoveho neslysel a nevim, k cemu by tam byly,a le cetl sem neco takoveho o doprave ropy ze Sibire: mohly by totiz plout pod ledem v Severnim ledovem oceanu. U Aljasky /nebo jeji vetsiny?/ pokud vim more nezamrza, nebo jo?
Mimochodem zajimave je, ze ponorky udajne maji pod vodou nizsi odpor vody nez "nadvodni" plavidla, nejak to tusim souvisi s tim, ze tu vodu pred sebou musej vic hrnout.
K rustu Ruska: nekde sem cetl, ze pokud by se abstrahovalo od rustu nejen cen ropy, ale taky kovu /ktere ted taky rostly/, HDP Ruska by klesal - dalo by se to snadno overit, ale nema ted chut hledat udaje.
A mam dokonce dojem, ze to bylo jeste pred procesem s Chodorkovskym.
Takze pokud Rusove budou mit jen trochu rozumu, budou se snazit ty penize investovat tak, aby diky tomu zacali rust i jinde /ovsem obavam se, ze tolik rozumu mit nebudou. |
|
Byla jsem před několika lety ve Švýcarsku, mimo jiné jsme měli možnost si popovídat s jedním jejich poslancem. Ten říkal, že u nich politikové za svou práci nedostávají žádný plat, protože je to prostě čestná funkce, služba státu.
Ale! Tohle prakticky vylučuje z účasti na moci ty, kteří si nemůžou dovolit na nějakou dobu zanedbávat své zaměstnání. Je sice pravda, že jejich zákonodárci jsou výrazně míň zatížení, protože každá drobnost se schvaluje v referendu, ale i tak se netýká obyčejných zaměstnanců s osmihodinovou šichtou.
Navíc tento pan poslanec říkal, že funkce má výrazně větší přínos coby možnost získat neocenitelné kontakty.
V překladu do češtiny a při aplikaci na české prostředí - Já na bráchu, brácha na mě a pro soüseda houby. Pěkně děkuju, nechci.
Existuje strašná spousta systémů, které v principu můžou fungovat efektivněji a laciněji než demokracie. Všechny ale mají zásadní vadu, neumožňují střídání u moci. Když se moc neomezeně kumuluje v jedněch rukou, vytrácejí se všechna dobrá předsevzetí a systém degeneruje... |
|
citace:
Navíc tento pan poslanec říkal, že funkce má výrazně větší přínos coby možnost získat neocenitelné kontakty.
V překladu do češtiny a při aplikaci na české prostředí - Já na bráchu, brácha na mě a pro soüseda houby. Pěkně děkuju, nechci.
No neřekl bych že náš systém získávání kontaktů omezuje. Spíše naopak.
Myslíte že by se Tvrdík stal ředitelem ČSA kdyby předtím nebyl ministrem obrany.
Uvedu typiský příklad. Možná někteří z nás znají jednu poslankyni jmenuje se Kateřina Konečná KSČM (jinak taky hlasovací stroj).
V době kandidatury měla akurát věkovou hranici na vstup do PS. Jelikož kandidovala za KSČM (aby jim snížila věkový průměr poslanců) na nějá ké 5 pozici tak měla takřka jistotu že se do PS dostane.
V době kandidatury to byl obyčejný člověk s nulovými kontakty. Dnes V důsledku místa v poslanecké sněmovně.
- jisté že nějakým způsobem dokončí vysokoškolská vzdělání.
- spoustů vlivných kontaktů jak nahoru tak i dolu
- možnost ovlivnovat tak peněz do regionu a tím i do vlastní kapsy (Tak jak nám to předvedl ministr zemědělství nebo to byl pro místní rozvoj ted nevím. (nákup výhodných pozemků, stavění kanalizace konkrétními firmami.)
- a to je nejdůležitější jelikož je tak spolehlivý hlasovací stroj a moc se neukazuje tak má 100proc šanci kandidovat za KSČM znovu a své státem placené prázdniny si prodlužovat.
Toto je jen ukázka našeho systému kdy volíme 200 poslanců z nichž má význam jen desetina a ostatní jsou jen křoví.
|
| 14.8.2005 - 18:48 - Adolf | |
|
K těm tankovým ponorkám a letadlům
U těch tankových hyperletadel a tankových ponorek nemohu bohužel posloužit moc podrobnostmi. Kdysi jsem o tom četl v nějakém populárním tisku a je to příšerně dávno. Vím, že to tehdy ve mně vzbudilo obrovský úžas. U těch ponorek počítám s tím, že ty by nevozily ropu odněkud z Anchorage. V těch ledových pustinách jsou obrovské potíže se stavbou ropovodů, tak by asi budovali improvizované terminály třeba někde při severním pobřeží, a tam mají stejné podmínky jak na Sibiři.
Že ponorka má relativně malý hydrodynamický odpor, mě moc nepřekvapuje. Vždyť ona kolem sebe jen optimalizuje obtékání, jak to známe s tou kapkou a jejím tvarem. Hladinové plavidlo ale vodě, kterou nadzdvihne nad čáru ponoru nemůže nabídnout hladké obtečení po svém trupu. Žene ji tedy jako vlnu od sebe a vytváří pod sebou malý bazén, který je tak trochu pod úrovní hladiny. Velká, rychle plující loď udělá v moři pozvolnou jamku, jejíž dno je i metry pod hladinou moře, a kolem té jamky se vzdouvá vlna, za níž ta jamka zůstává. Dokonce došlo i k haváriím velkých rychlých lodí, které si neuvědomily, že ve skutečnosti plují v jamce, a narazily do skaliska, které bylo třeba o 2 m níž než ponor lodi. Aktivní udržování své mořské jamky je pochopitelně pracná záležitost vyžadující nějaký výkon. Tu jamku ale není možné okem rozpoznat, a tak o ní kromě teoretiků plavby asi skoro nikdo neví.
K dopadu ropného šoku na financování NASA
No, ono když přijde cenový šok u výrobního vstupu, který se promítá do ceny všeho, jako je ropa, tak prostě dojde k poklesu potencionálního produktu takto postižené ekonomiky. V hospodářství s vysokým inovativním potenciálem může jít o záležitost jen krátkodobou, neboť inovace přijdou se substituty tohoto vstupu či zvýšením jeho jednotkové produktivity, případně kombinací obojího. Může se to stát v delší perspektivě naopak zdrojem solidního na inovacích založeného růstu, a v konkrétním případě tohoto ropného šoku tu asi všichni techničtí inovativní optimisté doufáme, že k tomu zakrátko skutečně tak či ona dojde. Ovšem krátkodobě to musí znamenat pokles potenciálního produktu. Tedy tak až strašně to snad nedopadne, aby došlo k absolutnímu poklesu, dojde jen poklesu růstu HDP, ale zjednodušme si to a mluvme o poklesu.
Dojde-li k poklesu reálného produktu, pak nedojde-li ke zvýšení daňových sazeb, dojde k poklesu reálného výnosu veřejných rozpočtů. Nemusí při tom dojít k poklesu nominálního daňového výnosu, může dojít třebas i k jeho zvýšení, ale v tom případě je to na vrub celkového zvýšení cenové hladiny, čili inflace. Nezvýší-li se daňové sazby a s nimi celkový podíl vládní spotřeby na HDP, tak z ekonomiky s nižším reálným produktem vyberou nižší reálné odvody do veřejných rozpočtů. Buď se s tím musí spokojit nebo zvýšit daňové sazby, tím vyvolá další pokles reálného produktu, nebo se zadlužit, čímž konkuruje na finančních trzích poptávce po investičních prostředcích, zdraží kapitál a způsobí menší objem realizace investičních projektů – jde o tzv. efekt vytěsňování investic vládní spotřebou. Zdražením na inovace nestrukturující ekonomiku potřebného kapitálu tedy zpomalí restrukturaci a oživení, při čemž už v době oživení bude buď trpělivě umořovat dluhy, takže nebude mít na zvýšení vlastní spotřeby, nebo dodatečně zvedne ty daně, čímž zpomalí růst, případně provede tzv. monetarizaci vládního dluhu, cíleným zvednutím inflace, která umaže reálnou hodnotu vládního dluhu, čímž však uvalí na společnost a zvláště pak na úvěrové instituce náklady inflace, tedy způsobí něco podobného jako zvýšení daní, jen s poněkud chaotičtějšími a neprůhlednějšími dopady. Také si sníží rating, což se projeví zdražením úvěrů do budoucna.
Ať proběhne jakýkoliv scénář krátkodobého vývoje, i ten nejoptimističtější, kosmonautika bude muset čelit konkurenci rozpočtových preferencí v napjatějších veřejných rozpočtech. V dlouhodobé perspektivě mohou cenovým šokem vyvolané inovace přinést novou vyšší hranici produkčních možností a v delší perspektivě tedy naopak může dojít ke zrychlení dlouhodobého průběhu hospodářského růstu, nicméně dojde-li jednou k poklesu financování kosmického výzkumu, tak s návratem konjunktury vůbec nemusí dojít k návratu bývalé finanční hojnosti. Zjistí-li se, že i s tak malým rozpočtem se dá žít a investice do grantů třebas energetické, dopravního aj. výzkumu přinesly více pro národní ekonomiku a národní bezpečnost než investice do nového STS, tak nová konjunktura vůbec nemusí být pro kosmonautiku požehnáním. Konec konců stagnace kosmonautiky, do jaké upadla při ropných šocích 70. let, vlastně přetrvává dosud přes všechny hospodářské boomy, k nimž mezi tím došlo.
Náhled na požadavek: ušetřit si na mise k cizím světům
Zvýšení produktivity technologií, které minulé inovační vlny přinesly, vyvolaly hlavně zvýšení produktivity na kg užitečného nákladu vyneseného do vesmíru a dolar investovaný vyšší funkčnosti a životnosti stále lehčí družice přinesl daleko více než investice do mohutnějšího nosiče či do misí lidských posádek. Tak nějak myslím se i předpokládá, že tento trend bude dále pokračovat. Chce-li někdo od NASA: musíte si na nové mise k cizím světům ušetřit, pak asi věří, že cesta zproduktivňování nákladů má pořád před sebou netušené perspektivy a lze od ní očekávat víc než od zvyšování produktivity nosičů. Jelikož cesty ke vzdáleným světům se neobejdou bez silnějších nosičů a ještě lépe i s nižšími specifickými náklady, je to hlavně rozhodnutí o pokusu ke zvýšení produktivity kosmonautiky vedle zvyšování produktivity nákladů i zvyšováním produktivity nosičů, při čemž ovšem zvyšování produktivity nosičů má být zaplaceno úsporami ze zvýšení produktivity nákladů. Zní to hrozně, ale jako pokus o optimalizaci rozdělení investic mezi oba výrobní faktory kosmonautiky to není špatně.
Mám dojem, že kdybych měl být politikem, co chce z NASA dostat maximum, tak bych se nesnažil vymyslet, mají-li vyvíjet nový nosič a má-li to být STS či něco jiného. Chtěl bych od nich dost možná optimalizaci poměru investic do zvyšování produktivity vynesených nákladů a produktivity nosičů. Tedy vylaďování rovnováhy mezi investicemi do obojích základních produkčních faktorů kosmonautiky tak, aby poslední dolar investovaný do nosičů přinesl stejný výnos, jako poslední dolar investovaný do nákladů. Je docela jasné, že za docela málo dolarů pořídili zdvojnásobení výzkumných výkonů či zdvojnásobení životnosti práce užitečného nákladu a stejný efekt, kterého bychom dosáhli zdvojnásobením nosnosti dopravního prostředku či dosažení polovičních nákladů na start bychom dosahovali velice těžko. Víc dolarů tedy plynulo do zvyšování produktivity nákladů než do zvyšování produktivity nosičů. Nelze se tedy divit stagnaci vývoje nosičů v posledních desetiletích, když zvýšení produktu kosmonautiky bylo možno levněji dosáhnout investicemi do zvyšování výkonů nákladů než do zvyšování výkonů nosičů.
Každý pravověrný milovník kosmonautiky ale posuzuje vývoj tohoto oboru více podle výkonů nosičů a podle toho vypadá kosmonautika skoro jako degresivní obor, ač její výstupy se celou dobu zvyšují a roste její celková rentabilita. Nyní ale nadchází okamžik, kdy růst výnosů z kosmonautiky začíná být limitován nosiči a jejich vývoj znovu dostává investiční preference. Programy Měsíce a Marsu, po kterých touží planetologové, jsou ale hlavně programy zvýšení ekonomické výnosnosti kosmických nosičů. Jsou určitě víc než tím, co by si dobyvatelé kosmu přáli, programy na dobývání vesmíru, programy na zvýšení rentability přízemní kosmonautiky. Pořád ale platí: rychlost zvýšení výnosnosti kosmonautiky je vyšší u nákladů než u nosičů. Mám dojem, že kdyby zvýšení výnosnosti nosičů dostávalo přebytky získané z kosmonautiky zvýšením výnosnosti nákladů, tak bychom dnes k Jupiteru létali docela levně. Naštěstí tomu tak není a jdeme cestou zvyšování produktivity kosmonautiky skrze zproduktivnění toho produkčního faktoru, který přináší vyšší výnos. Výnos postavený čistě na nových komunikačních technologiích atp. ale začíná narážet a jsou žádoucí nové nosiče. Ovšem během roků, kdy proběhne vývoj nového nosiče, se zvedne výnosnost nákladů enormě. Má-li dojít ke zvýšení rentability celkových výnosů z kosmonautiky, tak při zákonitém optimalizačním požadavku stejné výnosnosti na dolar investovaný do vývoje nosičů jako dolar investovaný do vývoje nákladů a nestejné rychlosti tohoto vývoje, musíme chtít, aby při případných stejných výnosech vývoj výrobního faktoru, který se vyvíjí rychleji – tedy pracovní výkonnosti nákladů – se podílel na zdrojích financování výrobního faktoru s pomalejším růstem výkonnosti.
Áda |
|
| A já snad tvrdím, že náš systém je ideální? No ještě to tak! Jen idealistické stýskání, jak by to bylo dobré, kdyby se politikům nedalo ani na slanou vodu, dávám konkrétní příklad, že a proč to nefunguje. Bohužel... |
|
Docela bych se divil, kdyby současné události neměly vliv na rozpočet NASA,tj. rostoucí ceny ropy a současná apokalypsa na jihu USA(což ceny ropy vyžene ještě výše), která se díky globálnímu oteplování může opakovat čím dál častěji.
Řekl bych, že mnoho občanu USA/voličů nezkousne fakt, že za X miliard se dostavuje ISS, když jsou statisíce američanů bez domova a je třeba rekonstruovat rozsáhlé poničené oblasti.
|
| 01.9.2005 - 22:56 - Adolf | |
|
citace:
Řekl bych, že mnoho občanu USA/voličů nezkousne fakt, že za X miliard se dostavuje ISS, když jsou statisíce američanů bez domova a je třeba rekonstruovat rozsáhlé poničené oblasti.
Oni ty věci bývají dost složité. Krátkodobě tomu tak určitě je. Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu je to ale jinak. Viz třebas povodně u nás. Po povodních 2002 vyplatily české pojišťovny několikanásobek odškodnění, jaké během této povodně vyplatily německé a rakouské pojišťovny dohromady. Je to pochopitelně ve stavu, kdy by jednotlivé pojišťovny neměly rozsah škod ze svých vlastních rezerv utáhnout. Jsou však zajištěny u mezinárodních zajišťoven a ty jim v případě takto rozsáhlých škod vyplatí zajištění. K tomu stáhnout obrovská kvanta kapitálu ze světových kapitálových trhů, kam své rezervy dlouhodobě umisťují. Tak rozsáhlé investice by se sem ze zahraničí jen tak těžko dostaly, a tak jsme sem skrze povodeň natáhli nemalý objem světového kapitálu, což nám pořád dost zvedá nárůst HDP. Samozřejmě, že díky efektu multiplikátoru, je ten přírůstek daleko vyšší, než jak plyne jen ze samotného přírůstku investic, co sem přitekly přes pojistky.
V USA to bude podobné ale ve větším. Je dost nepříjemné, že se to zrovna potkalo se záplavami v Německu. Zajišťovny jsou z toho dost nešťastné. USA tím ale každopádně stáhnou spoustu světového kapitálu přes vyplacená pojištění do postižených oblastí, takže se to výrazně projeví na vzrůstu HDP a oživí to výrazně investiční činnost, která proběhne ve větším rozsahu, než v rozsahu pojistek. Vlastně tak USA stáhne část hospodářského růstu světa na sebe. Mělo by to dost urychlit restrukturalizaci průmyslu stojícího na ropě a plynu. Souběžně probíhá i obrovská restrukturace olejářství celého světa. V tom ční restrukturace po generaci zanedbané olejářské infrastruktury Iráku. To je obrovská investiční příležitost pro šejky ze Zálivu, pro jejichž investice US tento investiční prostor vyrvaly od potenciálních dobyvatelů (Sýrii a Iránu s ambicemi „zachránců“ od občanské války, která by bez protektorátu zvaného sankce vypukla, neboť posankční Irák by byl slabý na Sýrii a Irán). Ona vypukla stejně, když US nahradily Saddáma, ale je to investiční prostor šejků ze Zálivu a prakticky celý ten investiční proud proteče přes zakázky jdoucí do USA, odblokujíc ta spoustu petrodolarů od šejků. Zvýšený výnos z daní, ale zaplatí tuto akci v delší perspektivě, zatímco hlavní válečné náklady vlády jsou koncentrovány do těchto let krátce po invazi. Ekonomika USA by tedy měla být dost turbulentní, avšak v delší perspektivě plusová. U takových zbytných věcí, jako je kosmonautika, však může být turbulence ve veřejných financích větší problém, než jaké pozitivum může přinést dlouhodobý nárůst HDP.
Asi se v tom také mohou projevit takové ty jemné preference jako demokraté v US jsou dost spjatí s pojistným kapitálem a jsou i nakloněnější pomoci vlády pojišťovnám při katastrofických škodách, takový byl např. Clinton. Republikáni a zvlášť Bushova ropácká skupina však mají jiné preference než pojišťováctví. Jakmile pojišťovácký Clinton převzal moc od republikánů, jedno z prvních, co udělal, bylo zastavení už částečně vybudovaného urychlovače, aby maximalizoval příjmy pojišťoven. Možná, že když po GWB přijde nějaký pojišťovák, tak se pojišťovny skrze něj začnou po velkých nákladech na odškodnění po hurikánech budou hojit na státu a jeho výdajích na výzkumné programy. Případný posun od ropáků k pojišťovákům by asi kosmonautice nic nepřinesl.
|
| 02.9.2005 - 10:43 - Anna B. Hájková | |
|
Adolfe, asi tomu dost dobře nerozumím, ale v konečném důsledku to působí jako "katastrofa, hurááá!" :-/
|
|
citace:
Adolfe, asi tomu dost dobře nerozumím, ale v konečném důsledku to působí jako "katastrofa, hurááá!" :-/
No, ja bych to asi prirovnal k lesnim pozarum - nekdy jsou takoveto pozary nutne pro procisteni prostredi a dokonce nektere rozstliny se bez pozaru nedokazi rozmnozovat. |
|
Adolf: to je vsechno velmi zajimave, jen bych k tomu dodal 2 veci /resp. uvedl na pravou miru kecy v mediich/:
Casto se uvadu, ze katastrofy paradoxne zvednou HDP, coz je brano za pozitivni jev. Jenze HDP v podstate vyjadruje to, co se v zemi vyrobi, postavi, kolik lidi se obslouzi etc. - je tedy logicke, ze po katastrofach, kdyz se vsechno musi dat do puvodniho stavu HDP roste rychleji - jenze na tom neni nic pozitivniho, protoze se tim v podstate jen zaplati, nahradi skody.
Druha vec je /povazovana za pozitivni/, ze diky vyplacenym pojistkam do te zeme prijdou penize - jenze na tom taky neni vcelku nic pozitivniho, protoze sou to v principu jen penize, ktere predtim /pripadne potom/ uz pojisteni pojistovnasm zaplatili. Kdyby teda ke katastrofam nedochazelo, nemusel by se nikdo pojistovat a ty penize by se usetrily - lidem, oc je plati, by zustaly. Nehlede na to, ze pojistovny si samozrejme reknou o penize navic /jinak by to nedelaly/.
Uvadi se taky nekdy /zminujes to castecne i ty/, ze kdyz se znici vyrobni zarizeni, prinese to pozitivni efekt, ze to urychli modernizaci /uvadi se to hodne u Nemecka po II svetovy/. na tom uz spis neco je, ale ja osobne tomu stejne neverim - kdyby se to vyplatilo, podnikatele by modernejsi veci koupili predtim sami od sebe - proste verim, ze kazdej dobre pocita, co se mu vyplati, efekt modernizace skody jenom osladi. No, mozna, to nekdy muze pomoct prekonat nejaky faktor prehnane opatrnosti a konzervatizmu, ale myslim, ze tovetsinou ten pripad nebude.
Co sem jenom nepochopil, to s tim urychlovacem? Vyplatilo se nejaky pojisteni, ze se ta stavba nedodelala? |
| 07.9.2005 - 01:47 - Adolf | |
|
Nejdříve k té „hurá katastrofě“. Možná to vypadá dost cynicky, ale investoři a zaměstnanci v oborech, které dostanou rozsáhlé zakázky jásají. Co se v tržním hospodářství nejvíce cení, jsou investiční příležitosti.
Pak je tu ta pochybnost o tom, co ta katastrofa přinese makroekonomicky. Námitky se zakládají na předpokladech, že
1. Z makroekonomického hlediska se sice zvýší hrubé investice, nikoliv však čisté investice, neboť jde o investice nahrazovací.
2. Jde jen o přeskupení aktiv v rámci jedné ekonomiky, neboť tato aktiva již byla naspořena pojištěnci, a teď se jen přemístila zpět k nim.
3. Ekonomika měla určitý potenciální výkon. HDP představuje využití určitého potenciálního výkonu za nějaký čas. Tento výkon se zničením části aktiv určitě nezvýší, tudíž hospodářská výkonnost nevzroste.
Zhruba řečeno, v ekonomice bylo určité množství aktiv a část se jich jen ztratila. Nyní se jen aktiva přeskupují. Ztráta výkonnosti ztracených aktiv také představuje ztrátu potenciálního produktu. Nic tedy vzrůst nemůže. No, ale ono to tak není. Také díky tomu si u nás v ČR užíváme o kus vyššího HDP, než bychom měli nebýt povodní.
Při výkladu, proč tomu je jinak, začnu tou výplatou škody. V případě pojištění nejde o obyčejné úspory, odkud by si pojištěnec mohl jen vzít, kolik si našetřil. Vyplácí se z pojistných rezerv, které je možno čerpat jen při škodě, které jsou však placeny daleko širší klientskou základnou než je odškodněný. Při těchto operacích se dokonce nevyplácí jen rezervy pouze vlastní pojišťovny a pouze té země, v níž se vše stalo. Pojišťovny jsou zajistěny (pojištěny u pojišťovny pojišťoven). Jde o mezinárodní fondy, které od všech pojišťoven světa shromážďují rezervy a umísťují na kapitálové trhy, kde pokud možno postupně utěšeně rostou nejen z příspěvků pojišťoven ale i z investičních zisků, neboť jsou neustále investovány. Jednou za čas, dojde-li k velké katastrofě, zajišťovny stáhnou kapitál z planety, aby jej umístili do místa katastrofy, neboť místní pojišťovny by to ze svých rezerv neutáhly. V České republice po povodních nebo v USA po hurikánu se tedy objeví ne jen ten kapitál, který si místní pojištěnci „naspořili“ místním pojištěním, nýbrž stáhne se jich daleko vyšší objem ze světových kapitálových trhů. Samozřejmě, že celková bilance planety zachována bude. V celém světě poklesne množství volného kapitálu a dojde tedy ke vzrůstu nákladů kapitálu. Budete-li si tedy kdekoliv na planetě např.vydat obligace, budete z nich muset zaplatit daleko vyšší výnos než před katastrofou. Náklady se tedy přenesou na celou planetu stejně jako je nyní drahý benzín, protože se stahuje do Ameriky. Na celé planetě budeme po nějakou dobu platit vyšší úroky, vyšší pojistné a při každé investici musíme počítat s náročnější dluhovou službou. V ČR po povodních a nyní v USA se však objeví daleko více peněz, než jsou „úspory“ pojištěnců.
Ten velký objem peněz se ale objeví dost rychle najednou. V moderní ekonomice je ve skutečnosti kapacita kapitálu využita jen částečně. Podniky jsou schopny vyrábět o dost více, mají-li dost zakázek, aby na nich mohly přiměřeně vydělat. Prostě musí být dost investičních příležitostí. Jakmile se objeví investiční příležitost za peníze, které jednak byly dost našetřeny na obnovu zničeného kapitálu, a jednak z pojistného odškodnění dojde k velkému rozsahu zakázek, které indukují další zakázky. Ve skutečnosti vzestup produktu tímto efektem multiplikátoru vícenásobně zvedneme produkt na násob toho, co představoval vzestup primárních investic z pojistek a uvolnění vlastních úspor. Jak velký ten násobek bude (a zda k němu vůbec dojde) o tom je kus teorie. Předpokladem ovšem jsou volné kapacity aj. V USA ty volné kapacity pochopitelně jsou, ač ne ve všech oborech. Jsou např. přetížené kapacity projekčních týmů ve stavebnictví, tak v tomto lze očekávat, že dojde k vzestupu cen projekčních prací po celé planetě, protože Američané si tyto práce budou objednávat všude po světě.
Pochopitelně, že nově pořízená aktiva, ačkoliv jejich nominální hodnota by nemusela být větší než hodnota starých aktiv, tak pokud jde o výrobní prostředky hospodářská výkonnost nových modernějších aktiv bude vyšší.
Ty věci, o kterých se povídá, že katastrofy přináší, nejsou to jen povídačky, je to pravda, ač jsou tu samozřejmě i určité náklady, které se na účtech neobjeví. O těch nám budou jen povídat horory ti, kteří prožily útrapy katastrofy. To, z čeho budou vnikat ukazatele HDP, daňové výnosy aj., to vzroste.
Vzhledem k hodině, o těch pojišťovnách a Clintonovi se vyjádřím vzhledem k hodině později. Zavírají se mi oči.
 |
|
citace:
Možná to vypadá dost cynicky, ale investoři a zaměstnanci v oborech, které dostanou rozsáhlé zakázky jásají. Co se v tržním hospodářství nejvíce cení, jsou investiční příležitosti.
Zřejmě budou mít příležitost k jásotu čím dál více. Světové oceány se vlivem globálního oteplování čím dál více ohřívají a o silnější a častější hurikány tedy nebude nouze.
NASA by měla začít uvažovat o přemístění odpalovacího zařízení na Floridě a letového střediska v Houstonu do bezpečnější míst. |
|
> Možná to vypadá dost cynicky, ale investoři a zaměstnanci v oborech, které (po katastrofě) dostanou rozsáhlé zakázky jásají.
Z mého pohledu to JE cynické, protože tyto "ekonomické výhody" jsou vykoupeny neštěstím, utrpením a často i životy tisíců obětí katastrofy. To by měl být hlavní důvod, proč by "hurá, katastrofa" neměl nikdy říkat snad ani (ekonom?) Áda. Navíc si pořád myslím, že v 99% případů pojišťovny stejně nevyplatí na plnění tolik, kolik v rámci jednoho státu lidé celkem vložili do systému na pojistném (tím vlastně lidé dobrovolně ovlivnili svůj ekonomický růst v době mimo katastrofy právě pro tyto účely).
Ano, katastrofy byly, jsou a budou, takže s nimi musíme počítat a žít (a třeba je i využít). Neměli bychom si je ale "přát" (což tu myslím naštěstí nikdo ani neřekl). |
| 08.9.2005 - 01:49 - Adolf | |
|
citace:
>
Ano, katastrofy byly, jsou a budou, takže s nimi musíme počítat a žít (a třeba je i využít). Neměli bychom si je ale "přát" (což tu myslím naštěstí nikdo ani neřekl).
Že bychom si snad měli přát katastrofy jen proto, že aby v nějakém regionu stouplo HDP, to jsem pochopitelně neprohlásil a ani to tak necítím. Tvrdím, že ČR si jako celek dost pomohla povodněmi k vyššímu DPH, ale konkrétně můj bratr tím přišel o kšeft, ze kterého pro něj osobně mělo kápnout několik set tisíc a v okamžiku povodní se dohodnutý projekt zhroutil. Když vzpomenu na kolegu z vedlejší kanceláře, na kterého jsme se skládali, abychom mu pomohli jako vyplavenému, tak si říkám, že si čistě materiálně si dlouhodobě pomohl (starý byt a nový byt), ale přišel o odbornou knihovnu, kterou chudák asi 30 let usilovně budoval, takže z toho radost nemá a mně je ho i jeho knihovny líto. Vlastních nepříjemností jsem si ve styku s povodněmi užil sám dost. Byla to ale příležitost, které se dalo využít a makroekonomicky i co se týče stavu dopravní a vodohospodářské infrastruktury pomohly povodně ČR více než vláda. Dědictví je také příležitost, které se nezříkáme, ač o něj za normálních okolností nestojíme. Těžko mluvit o katastrofách jako o blahodárných, v úspěšné části světa o nich však lze mluvit jako o hospodářsky oživujících.
No, já také s tím povídáním o ekonomických efektech katastrofy nepřišel proto, abychom ji oslavovali. Přišel jsem si tím proto, že zde byla obava, aby se to příliš neprojevilo na financování kosmonautiky. Já jsem vysvětloval, že v dlouhodobější perspektivě by to mělo být pro makroekonomické ukazatele paradoxně vzestup. Samozřejmě, že modely, na kterých stojí tyto scénáře, mají určité předpoklady. Pokud by se v blízké budoucnosti podobné události ve vysoce pojištěném světě s velikými ekonomickými rezervami měly stát pravidlem, tak se katastrofické segmenty pojistného trhu zhroutí a bude po oživujících efektech.
Jinak znovu připomínám: Vzhledem k efektu multiplikátoru, dojde k násobně vyššímu objemu investic a vyššímu nárůstu objemu HDP, než je objem dodatečných investic vzniklý např. hromadnou výplatou pojistek. Takže ačkoliv pojistky budou třebas nižší než způsobená škoda, celkové realizované investice za podmínek, které normálně v ekonomice platí, budou násobně vyšší. Nejdůležitějším předpokladem pro uplatnění multiplikátorů, akcelerátorů aj., které se budou uplatňovat, jsou volné kapacity. Zjednodušeně řečeno multiplikátor způsobí řetězce objednávek v ekonomice dalším subjektům, které také začnou investovat, pokud jsou v ekonomice volné kapacity. (Propracování této teorie je spojeno s jménem giganta světové ekonomie, jakým byl Keynes. Kdyby vám nějaký pravicovou ideologií nakažený „bílý agitátor“ tvrdil, že Keynes „není v módě“ aj. nesmysly, se kterými jsem se setkal, berte to, jako by tvrdil, že Newton nebo Maxwell nejsou „v módě“. Zkoušku ani u nejpravicovějšího ekonomického pedagoga bez Keynese neuděláte a pravicové makroekonomické teorie bez pochopení jeho teorie nepochopíte, stejně jako nepochopil teorii relativity nikdo, kdo nepochopil Newtona a Maxwella, částicovou termodynamiku, kdo nepochopil klasickou.) Také připomínám, že objem pojistek je vyšší, než kolik si pojištěnci „naspořili“ a v případě takto rozsáhlé katastrofy, ať to byly záplavy v ČR nebo dokonce Katrin v USA, do toho půjdou rezervy planety, ne jen úspory pojištěnců. My všichni se na tom budeme podílet vyšším pojistným a vyššími náklady kapitálu v oblasti mimo katastrofu.
Částečně jsem své příspěvky o tom možná psal i pod vlivem toho, co jsem se dočetl na diskusích, kde přispivatelé píší o božích mlýnech či se různě radují, že to Američanům patří. Vůbec si při tom neuvědomují, že při té katastrofě budou plakat chudáci, kteří nemají nic s geopolitikou, environmentální strategií či marketingem olejářských výrobků. Nejvíce ti, co neměli ani na evakuaci s oblasti katastrofy. Olejáři zmodernizují své rafinérské kapacity v rozsahu, jaký by nefinancovali z odpisů ze starých kapacit a politici mají jistou konjunkturu načasovanou před volbami. Ti, kdo se radují nad „božími mlýny“, co dopadli na USA, si neuvědomují, že možná brzy přijdou o práci, protože investiční projekt, který ho měl v ČR uživit padne kvůli obtížnější dostupnosti kapitálu, neboť hospodářský růst se přemístí do USA. Většina z nás totiž na rozdíl od lidí v oborech, kterým to přinese konjunkturu v USA, tady prodělá. Ovšem lidé působící v oborech, kde je nedostatek kapacit i v USA, leč přijde po nich velká poptávka, jako jsou stavební projektanti, se mohou těšit, že nejspíš ocenění jejich práce stoupne jako momentální ocenění benzínu.
|
|
citace:
No, mně připadá, že ISS táhnou Rusové - a ostatní včetně Američanů se vezou.
Ano, smluvní závazky, které na sebe USA vzaly, jim asi svazují ruce. Jako dodržování mezinárodních smluv a vůbec mezinárodního práva. Ovšem - když se USA hodí smlouvy vypovědět nebo právo porušit, žádné vrásky si s tím nedělají. Takže "jenom" se projeví jako nespolehlivý partner, kterému vůbec nevadí, že smluvní strany úplně zbytečně vyhodily peníze. A bude se to obtížně okecávat.
No co - ESA se stejně hodlá orientovat na spolupráci s Ruskem. A Rusové jsou spolehlivější partneři. Přinejmenším proto, že jim nic jiného nezbývá.
I vy antiamíci :-)
A on to některý stát důsledně dodržuje. Alespoň USA nejsou pokrytecké jako Evropa, která např. nadšeně podepíše Kjótský protokol. Jsem zvědavý jak ho dodrží se svojí averzí k jaderné energetice.
Uvidíme, jak se antiamerikanisté budou tvářit až se role světového četníka ujme Čína, je to jen otázka času. |
| 09.9.2005 - 12:43 - Vítězslav Novák | |
|
Sice mi to Adolf vysvětlil krásně a po lopatě, ale nějak se mi pořád nechce věřit, že to bude pro kosmonautiku takový kauf. Ostatně - on v tom bude možná jistý rozpor mezi ekonomickým a ostatním myšlením.
Dám příklad - V NO teď čerpají sajrajtovou vodu z města. Potrvá to měsíc, možná taky tři. Bude to celkem dost stát. Desítky, možná stovky miliónů. Takže to určitě pomůže zvednout HDP. Ovšem REÁLNÝ výsledek bude jenom návrat k předchozímu stavu. Takže nula. No - ve skutečnosti ani to ne, výsledkem bude zasajrajtěný jezero, řeka, Mexický záliv a zdaleka ne čistý pozemek, leč obstrouhněmež.
Pak tam budou stavět baráky. Možná budou lepší než ty předchozí, snad tedy pokrok. Pojištěné škody se odhadovaly na 26G, kolik teď, nevím. Nepředpokládám, že by vláda USA pojednala nepojištěné jako japonská vláda ty chudáky v Kóbe po zemětřesení (mohli si najít krabice od praček, dodnes v nich někteří bydlí), takže budou další výdaje. Na více-méně návrat ke stavu, kdy lidi budou bydlet.
Už schválili 10G a nově asi 50G, celkem odhadují federální výdaje na 150G. Uvědomujete si, že ZATÍMNÍCH přes 60G je zhruba 4-letý rozpočet NASA? A 150G (a odhady spíš porostou, vždycky rostou) je skoro 10 let?
Možná bude v USA stavební boom. Nejspíš zdraží stavební materiály, jako zdražil benzín, který teď musí nakupovat v Evropě, někdo se určitě nakapsuje. Ale kolik z toho získá vláda USA a kolik z toho půjde do kosmonautiky? Což je to, co nás tady (aspoň předpokládám) zajímá nejvíc. |
| 09.9.2005 - 12:45 - Vítězslav Novák | |
|
Jen tak mezi námi Hawku - dodržují USA smlouvy? Pokračují v dostavbě ISS? Takže jsou spolehlivý partner?
Po ovoci poznáte je... |
|
dodržují USA smlouvy?
Co se týče dodržování smluv, tak dle mého názoru nevybočují z průměru.
pokračují v dostavbě ISS?
Podle vás měli po havárii letát dál jako by se nechumelilo. Jiná otázka je, zda ty dva roky byly efektivně využity na zlepšení bezpečnosti(podle mě byly promrhány). A USA celý ten projekt táhnou, bohužel ten co nejvíce dělá, ten se nejlépe kritizuje. Podíl Evropanů na ISS s ohledem na jejich hospodářský potenciál je ostudný. Když už nemají tolik zkušeností s "kosmickou stavařinou" , tak mohli alespoň zvýšit svůj finanční podíl.
Takže jsou spolehlivý partner?
Při pohledu na 20století pro Evropu určitě. 3x významně Starému kontinentu pomohli -1sv. ,2sv. válka a Studená válka.
|
| 09.9.2005 - 16:40 - Vítězslav Novák | |
|
Jak ten projekt táhnou? Pokud vím, tak už skoro 3 roky tam přivážejí zásoby i lidi jenom Rusové. A za svoje peníze. Kterých věru nemají na zbyt.
ESA vyrobila třeba Cupoli. Pravda, mohla zřejmě vyrobit víc. A k čemu by ty díly byly, když - jak to tak vypadá - i Cupola půjde do muzea. Nebo do šrotu, přece nebudeme předvádět, jak USA nedodržely smlouvu.
Jo, to byl pokřik, když Rusové o několik měsíců odložili vypuštění Zarje. To jezdili kongresmani s TV štáby do Ruska, aby těm mužikům zvedli morálku! No, teď jsou pochopitelně objektivní potíže. USA mají jenom objektivní potíže, ne že by nedodržovali smlouvy kdepak....
Doufám, že EU na finance přitlačí. Pro společné projekty s Ruskem. Tam ty peníze nespadnou do černé díry. No, když si je ohlídají... |
| 09.9.2005 - 17:36 - Vítězslav Novák | |
|
Předběžný odhad přímých škod způsobených NASA Katrinou je 1.1G. Takže skoro bych řekl, že na příští rok s mnoha lety STS počítat nemůžeme.
Škoda, protože opravdu považuju ISS za podstatný příspěvek kosmonautice. No, třeba přehodnotí datum ukončení činnosti... |
| 10.9.2005 - 17:18 - Adolf | |
|
citace:
Sice mi to Adolf vysvětlil krásně a po lopatě, ale nějak se mi pořád nechce věřit, že to bude pro kosmonautiku takový kauf. Ostatně - on v tom bude možná jistý rozpor mezi ekonomickým a ostatním myšlením.
Zkusím pár věcí zopakovat zase trochu jinak. Je fakt, že velká část investic budou obnovací investice a zřejmě přes vysoké hrubé investice delší dobu potrvá, než dojde k čistým investicím (očištěným o odepsaný majetek). Část majetku se možná ani nikdy neobnoví. Chudina žijící v brlozích stejně nedostane žádnou pojistku, a tak si jen půjde hledat někam třebas jinam další brloh. Řada bohatších lidí a podniků si řekne, proč být v tak rizikové oblasti (zvlášť, když tam stoupnou i pojistky) a někam odejde, kde si z pojistky pořídí bydlení nebo i výrobní kapacitu, která už existuje. Nicméně nakonec bude proinvestováno o dost víc, než kolik bude hodnota zničeného majetku a rozsah jeho obnovy. Investovat totiž budou i ti, kterým katastrofa přinese konjunkturu, ačkoliv půjde třebas o strojírenský podnik daleko od místa katastrofy. Celkový objem zvýšení HDP bude násobkem zvýšení zakázek v důsledku obnovovacích investic a investice budou hlavně do výrobních kapacit. Spousta lidí, kteří při tom byli katastrofou postiženi, fakt potom může zůstat bydle v krabicích. Zvýšení investic a příjmů se projeví ale třebas u nějakého výrobce kabelů, který nakonec ale nedodá ani kabel do NO a přesto si postaví novou linku, protože kabely půjdou děsně na dračku a takovýchto investic do nějakých kabeláren daleko od NO, které ani nic pro NO nebudou dodávat, může nakonec být většina.
Plody toho oživení si odnesou spíš ti okolo, než ti nejvíce postižení. Vyšší HDP přinese za čas vyšší daňové výnosy, leč pro kosmonautiku to nemusí nic pozitivního znamenat, neboť ta bude jistě aspoň rok muset vyjít s úsporným rozpočtem a pak si na to politici zvyknou a usoudí, že tak může pokračovat i v budoucnu, když to takto šlo rok. Vláda také může usoudit, že je třeba vložit prachy do velkých vodohospodářských staveb, které jí pomohou udržet konjunkturu a čelit klimatickému vývoji. Není to slib, že na kosmonautiku bude více peněz!
Co jsem jen svým původním přís vkem chtěl říci i těmi dovětky, kterými jsem reagoval na odpovědi, že to nebude tak, že Katrin by způsobila hospodářský propad, v jehož důsledku nebude roky na kosmonautiku. Paradoxně naopak, způsobí konjunkturu, která by teoreticky mohla vládě poskytnout více prostředků. Způsobí ale také různá přeskupení bohatství a řadu hospodářských změn. To se může promítnout do změn politických preferencí, které mohou být pro kosmonautiku jak nepříznivé tak i příznivé. Jeden fundamentální faktor, který se při tom projeví, by ale neměl být hospodářský pokles, nýbrž by měl přijít vzestup. Zrovna tak, jako to přinese změny v hospodářství a přesuny ve společenském bohatství, to může třeba vyvolat potřebu zaplnit nebe satelity, které budou detailně monitorovat pohyby mořských proudů, podle nichž budou tržní analytici počítat pojištění a investiční rizika té které lokality na zemi, což se vybuduje za prachy stržené z programů na dobývání Měsíce. NASA bude mít sice dvojnásobný rozpočet, ale jen na programy, které ocení burza a Modrásek, co sem svého času pronikl, bude spokojen.
Prostě věcně může přijít cokoliv! Jen propad daňových výnosů v USA je nepravděpodobný.
Já fakt nemám křišťálovou kouli, jen jsem chtěl upozornit, co Katrin ve střednědobém výhledu udělá s fundamentálními hospodářskými ukazateli, na jejichž pozadí bude vývoj US kosmonautiky probíhat. Nebude to tak, že by US čekal pokles. Čeká je vzestup a tady ve zbytku světa se budeme podílet na jeho financování, stejně jako se na něm podílíme už nyní ve zvýšených cenách benzínu.
|
| 14.9.2005 - 08:41 - Adolf | |
|
citace:
Otazka je zda je v soucasne dobe vubec racionalni letat na Mesic nebo Mars. Racionalni to neni. Jedine moznosti jak dosahnout zvyseni financi na tyto ucely je proste na ukor jinych soucasnych projetku, vnitrnimi usporami a rustem HDP.
Nějak nestíhám odpovědět na pár zajímavých věcí, na které tu mám odpovědi naplánovány. Nedá mi to ale, abych nezareagoval na tato tvrzení, která se dotýkají mnoha zdejších úvah. V 60. letech byla společnost všeobecně chudší než teď. Vedla studenou válku s několika horkými, velmi drahými při jejím okraji, jako byl Vietnam. Naléhavých až zoufalých problémů byla všude spousta, ale našly se obrovité částky na kosmonautiku a i některé další monumenty velké vědy – např. v částicové fyzice aj. Čím to vysvětlit?
Vojenské vysvětlení může být jen velice částečné. Růst kosmického potenciálu velmocí pochopitelně poskytoval růst vojenského potenciálu – zejména u průzkumných a spojovacích prostředků. Nicméně kosmonautika konkurovala vojenským rozpočtům astronomickými částkami na takové vojensky neužitečné projekty, jako bylo dosažení Měsíce. Byl v tom jistě kus boje za politické body jakousi formou okázalé spotřeby High-Tech, na kterou nikdo jiný nemá, ale tato sociální hra nemohla být hlavní motivací. Byla za peníze, které ohrožovaly věci, jež občana zajímají nakonec více než závody o Měsíc. Čím to tedy?
Je tu ještě jedna zvláštní věc. Prakticky do té doby zhruba od 2. průmyslové revoluce až do těch 60. let rostl potenciální produkt vyspělého světa rovnoměrným tempem z roku na rok (jak je to např. popisováno v Samuelsonovi). Tak tomu bylo až do 60. let. Pak se to náhle začalo zvolňovat. V 70. letech přišel pak tvrdý propad. O propadu 70. let se často mluví jako o době energetické krize, ale je to, řekl bych, dost zavádějící. K té energetické krizi došlo proto, že vzestup produktivity výrobních faktorů (i té ropy) nebyl dostatečný a ekonomika měla problémy růstu, jež se snažila řešit víc přečerpáváním výrobních faktorů v míře, v níž klesá jejich efektivnost, neboť se jí nedařilo dosahovat růstu postaveného na zvýšení produktivity. Všude byla spousta chmurných vizí o vyčerpání zdrojů, popularity nabyla teorie o Mezích růstu aj. Růst potenciálního produktu v 70. letech spadl pod standardy 20. století a ještě v 80. letech se zpět nedostal. Až teprve 90. léta přinesla tu Novou ekonomiku, o které Klaus tvrdí, že neexistuje, a s ní zase výrazný růst potenciálního produktu postavený na inovativním zvyšování růstu produktivity výrobních faktorů.
Vývoj ekonomiky v inovativním světe Atlantické civilizace obvykle probíhal v určitých programech. Vlastně se přišlo vždy s nějakým programem, jako byla třeba industrializace, a jelo se v něm. Neslo to vždy na inovacích založený růst do okamžiku, než se program vyčerpal. Od středověku takových programů proběhlo několik. Ty staré historici ekonomie trochu přezkoumali. Dokonce stanovili zákonitosti náběhu, plného běhu a pak vyčerpání programu. Prý to probíhá podle logistické S-křivky, stejně jako průběh zásobovacích programů, nasycení trhu novým výrobkem aj.
Lze tedy spekulovat, že v 60. letech se vyčerpal program 2. průmyslové revoluce, což zanedlouho přineslo období ekonomického úpadku, než se vykrystalizovala síla nových programů, jež do 90. let jen nesměle rašily v podhoubí. V 60. letech tedy ale musela nepříjemně poklesnout krátkodobá efektivnost výzkumných a vývojových programů a veškerých inovativních činností. Byla to však doba úžasných projektů dobrodružství vědy a techniky, kdy se šlo do nových projektů, od nichž nikdo netušil, co přinesou, a ani si nemohl seriózně vykalkulovat očekávané výnosy. Během 70. a 80. let takovýchto projektů pořád ubývalo. Nicméně tou dobou neustále rostla konkurence dobře vykalkulovatelných projektů s jasnou a odhadnutelnou výnosností, vůči nimž se těžko prosazovaly vize velkých vědeckých a technologických dobrodružství směrem k neznámému. V 90. letech a v 21. století pak svět převálcovala Nová ekonomika stojící na dobře rozjetých programech inovativní prosperity přinášející velmi dobrý růst potenciálního produktu, pro nějž poskytuje solidní růst produktivity výrobních faktorů. Nicméně v tomto prostředí bohatém na investiční příležitosti do výnosných a vykalkulovatelných výzkumných a vývojových programů se těžko prosazuje utrácení peněz za projekty velkých dobrodružství s neprůhlednou výnosností. Tato dobrodružství za hranici známého jak Development Trek jen mohou poskytnout naději na tvorbu budoucích programů inovativního růstu za časovým horizontem komerční dohlednosti, ale po ruce je přetlak nevyužitých příležitostí k určitě výnosným inovacím, proti nimž se jeví projekty velkých dobrodružství vědy jako stavění hladových zdí.
Měli jsme tu období vyčerpání programu 2. industrializační vlny plnou politických, sociálních a ekonomických turbulencí s nízkou efektivností inovací a zoufalou snahou najít inovativní programy za hranicemi našeho světa – ve vesmíru, v nitru elementárních částic, v plazmových chuchvalcích aj. Nyní však žijeme v epoše úspěšně rozběhlého programu postindustriální civilizace s dobrou prosperitou a hojností investičních příležitostí do výnosných inovací, které není nutno hledat na Měsíci. Cesty k Měsíci se tedy jeví jako nějaký druh nákladného koníčku pro bohaté. Jako okázalá spotřeba členství v golfovém klubu, jejíž užitek spočívá hlavně v kontaktní příležitosti v klubu vyjímečných. Něco jako charitativní podpora vysokému umění podobná subvencím do státní opery. Pro leckteré se to možná jeví jako odčerpávání peněz z programů využití ladem ležících inovativních příležitostí. Dívají se na to možná: Proč brát z peněz na inovace podporu této formy technologického umění? Financujte si to z kultury! |
|
Tim jako myslis ze tehdy nebylo dost investicnich prilezitosti?
No kazdopadne je jich ted vic nez dost. Viz napriklad energeticka krize. |
|
citace:
No kazdopadne je jich ted vic nez dost. Viz napriklad energeticka krize.
... a taky se tam bude psat neco o cekani na ropnou krizi, ktera nikdy neprisla ... |
|
Parada, tady nekdo cte stare prispevky. To me potesilo. Kazdopadne neni krize jako krize. Je krize snizeni rustu, nebo az snizeni absolutniho objemu?
Energeticka krize ve smyslu, celosvetove snizeni spotreby a vyroby energie nehrozi. Tam kde je spotreba ale prilis vysoka proste k nejakemu lokalnimu snizeni spotreby bude muset dojit. Co se tyce ropneho krachu – to tezko. Az bude ropa za 100 nebo 150 dolaru, tak ji bude dost – ovsem nebude se moci pro nic za nic palit pod prdelami lenivcu. (V zapadnich zemich je na beznem poradku ohromne plytvani realtivne levnym benzinem. Napriklad v Cr je stejna cena benzinu, ale mnohem nizsi platy nez treba v Rakousku) Mozna ze uz jsme na maximu tezby, ale prave to prinese (uz prinasi) spousty novych investicnich prilezitosti. A tepelne, jaderne a vetrne (offshore) elektrarny budou zatim frcet naplno.
|
| 14.9.2005 - 16:12 - Adolf | |
|
citace:
Tim jako myslis ze tehdy nebylo dost investicnich prilezitosti?
No kazdopadne je jich ted vic nez dost. Viz napriklad energeticka krize.
Trochu zkusím dojasnit pár tvrzení, která možná nebyly úplně zřejmá. Použil jsem trochu slova růst a tempo růstu, i zpomalení tempa růstu. Také jsem použil výrazu potenciální produkt. Růst potenciálního produktu je tím hlavním růstem, o který jde. Při stejném potenciálním produktu může dojít k reálnému poklesu (snížením využití kapacit), i k zvýšení reálného produktu bez zvýšení produktu potenciálního. Používá se i výrazu zvýšení nad potencionální produkt. To může znít trochu absurdně, ale není to tak. Právě tak, jako můžeme zvýšit výkon třeba motoru - tedy jeho reálný produkt – na úroveň, kdy se nám ten produkt nevyplatí, protože spotřebou paliva a vyšší amortizací se nám stane příliš nákladný a míra jeho ziskovosti tedy příliš klesne, lze toho dosáhnout i u ekonomiky jako celku. V tom případě přijde pokles míry výnosů z kapitálu, inflace aj. Centrální bankéři aj. na to zpravidla číhají, začnou křičet, že je přehřátá ekonomika a roste proto inflace, načež začnou tlumit hospodářství, aby spadlo na svůj efektivní potenciální produkt. Růst potenciálního produktu mají na svědomí vzrůst objemu, pracovní síly, kapitálu, někdy i půdy a pak také inovace, které zvyšují produktivitu zmíněných produkčních faktorů. No a tehdy došlo k tomu, že náhle nebylo dost inovací, které by zvyšovaly produktivitu výrobních faktorů dost rychle.
Tehdejší růst začal být závislý na extenzivnějším využívání výrobních faktorů. Spotřebovávalo čím dál více např. surovin, instalovaly obrovské výrobní kapacity aj., leč návratnost těchto investic i rentabilita všech – např. materiálových nákladů - klesala. Stoupala zátěž životního prostředí aj. Růst byl čím dál víc postaven na přetížení zdrojů a nižší rentabilitě nákladů. Navíc za moc nestála ani produktivita dosažitelnosti tehdejších zdrojů. Těžit ropná ložiska na dně moře či vrty „za roh“ bylo v 60. letech sci-fi nebo noční můra o gigantických budoucích nákladech v děsné bídě, která přijde po věku plýtvání. (Jde o představy, které v myslích Zelených přetrvaly dodnes.) Mimochodem v té době se běžně psalo, že ropa dojde do 15 nejvýš 20 let a uhlí do 30.
Padlo tu tvrzení, že vzhledem k tehdejším potřebám, muselo být investičních příležitostí vložit peníze do inovací přeci dost. Vlastně by se mohlo stát, že více než dnes, když tehdejší energetické či surovinové problémy byly naléhavější než dnes aj. Jenže to je jen potřeba inovací, nikoliv výnosnost investic do inovací. Mám-li nějaký technický vývojový program – např. vývoj parní lokomotivy podle Steaphensonova modelu, které asi 150 let kralovaly světovým železnicím, tak dosáhnu bodu, kdy investice do vývoje dalších ještě lepších, výnosnějších a rentabilnějších párovek moc výnosné nebudou. Mohu mít sice potřebu vyvíjet lepší lokomotivy, protože to bude naléhavá záležitost, ale každý kdo vloží své peníze do vývoje unikátního křižáku v šoupátkovém systému či do zrentabilnění parní výtopny, začne posléze plakat nad výdělkem, protože program Steaphensonovy lokomotivy se vyčerpal. Všechny ty inovativní vlny, jako 1. a 2. průmyslová revoluce, představují v širším smyslu určitý vývojový program, který se časem vyčerpá. Je pak nutno přijít s inovacemi vyššího řádu, které přinesou nový program.
V těch 60. a 70. letech bylo hodně problémů, které bylo třeba řešit inovativně. Nicméně efektivnost investic do těchto inovací klesla, protože se vyčerpal program 2. průmyslové revoluce. Inovativní prachy se v době nízké výnosnosti z inovativních investic začaly být stejně málo výnosné, jako lety k Měsíci, které sice nepřinášely nic moc pro reálný zítřek, slibovaly ale zářné zítřky v rámci dlouhodobých vizí. Nekonkurovalo si to při tom tak moc s investicemi do reálného zítřku, protože nebylo dost inovativních projektů, které by rychle vydělaly. Obrovská soustředění kapacit a kladení úplně nových nároků na technologie dobývání vesmíru a průniků do tajů hmoty a jiného posunu lidstva za dosavadní obzory, však začaly vytvářet inovace v materiálech, výpočetní technice aj., které urychlily nástup nového technologického programu naší civilizace. Nějaký ten rok tu už asi máme program postindustriální společnosti a s ním spoustu příležitostí investovat do inovací pro reálný pozemský zítřek. Každého konstruktéra, programátora a každý inovativní dolar mohu zaměstnat v komerčních projektech, které mě učiní bohatým do 3 let. Konkuruji touto investiční příležitostí tomu, kdo by ty prachy, lidi aj. chtěl použít k cestě na Měsíc. Skoupím fyziky do rekvalifikací na finanční analytiky, aby mi pomohli inovovat marketingové strategie, protože tady se ta investice vyplatí. Je tu program výnosného vývoje inovací a ten konkuruje o zdroje s programy nejasné a dlouhodobé výnosnosti. Takže teď ve zlatém věku inovací nezbývá na Měsíc, na rozdíl od času, kdy prachy do inovací vkládané nic moc nepřinášely, neboť program 2. průmyslové revoluce se vyčerpal a program postindustriální společnosti se teprve s pomalou návratností vyvíjel. Kosmonautika tedy pomohla stvořit postindustriální společnost, tím však vytvořila program, který jí samé konkuruje. Programy inovací s tak pomalou a nejistou návratností jako cesta k Měsíci jsou méně konkurence schopné než v roce 68, kdy prachy vložené do vývoje nového obráběcího stroje také nevynášely nic moc. Doba rychlého a úspěšného technologického vývoje není tedy zlatým věkem kosmonautiky. Ač bychom potenciálně mohli vyvíjet nové nosiče, jako vyvíjíme nové kamióny, do vesmíru pořád létáme se starou „Liazkou“.
|
|
No ano, tak nejak jsem to myslel. Je potreba mraky lidi (inzenyru a vedcu) na obtiznejsi dobyvani ropy, kdy uz nestaci jen vyvrtat diru na pousti a tece to samo, mraky lidi na zelenejsi i klasicke zdroje energie, nove rafinerie atd.
No stejne Boing dostane skoro 70mil USD na projetk prodlouzeni pobytu STS u ISS. To by me zajimalo o kolik dni ten pobyt prodlouzi, obzvlaste kdyz dalsi STS poleti pravdepodobne az za rok a kdo vi kolik misi se vubec odlita.
|
|
Mám Ádu chápat tak, že lepší časy pro kosmonautiku nastanou, až skončí "doba rychlého a úspěšného technologického vývoje"? Jak ten zlom poznáme? A samotný vývoj v kosmonautice na to nemůže mít vliv? Američané ale asi chtějí letět na Měsíc tak jako tak.
Jinak kontrakt pro Boeing by měl zajistit prodloužení pobytu raketoplánu u ISS na 12 dní (ze současných 8 dní) [napájením raketoplánu ze zdrojů stanice, což teď kupodivu nejde]. Nic moc, ale 70 mil. USD je v celkovém rozpočtu na ISS a STS docela zanedbatelná částka. Na lety na Měsíc by to nemělo mít větší vliv.[Upraveno 14.9.2005 poslal ales] |
|
Je otázkou co je větší zlo, dodržet termín 2010 za cenu nedostavění stanice a rychlejšího návratu na Měsíc. Nebo dokončit ISS za cenu toho, že raketoplány budou létat třeba až do roku 2012.
A ekonomiku bych(narozdíl od politiky) do kosmonautiky moc nepletl, zkuste si např. zjistit očekávaný rozpočtový přebytek Ruska za letošní rok díky vyšším cenám ropy, pochybuji, že se odrazí nějak na výrazně vyšších výdajích do kosmonautiky. |
|
| myslím si že to nieje len o návratnosti investícií ale aj o súčasnej politickej situácii. V 60tych rokoch by američani na Mesiac leteli , nech by to stálo čokolvek. Bola to otázka prestíže a aj jedna s klúčových bitiev studenej vojny. Ani obranný rozpočet USA nieje zrovna najvýhodnejšia investícia , ked si uvedomíme akému reálnemu nepriateľovi amerika čelí.Pritom do obrany lejú prachy vrchom spodom.Zisk sa skrátka nedá vzdy merať len ekonomickým prínosom. |
|
