|
Hezky den,
muze mi tu nekdo, kdo to opravdu vi, vysvetlit, proc raketoplan naletaval skoro presne na pristavaci drahu, ale stejne ji radeji preletel, obratil se o 193 stupnu a pristal. Proc to tak udelali? Proc nepristal z druhe strany? Je to jen a jen kvuli jeste vetsimu zbrzdeni?
Diky,
Stefan |
|
Domnívám se, že hlavním důvodem pro takový způsob přiblížení na přistání, je bezpečnost (přesnost přistání). Raketoplán přistává bez pohonu, klouzavým letem z obrovské dálky a výšky, takže v přesnosti navedení k přistávací dráze může být určitá nejistota. Raketoplán si za žádnou cenu nemůže dovolit "nedoletět", proto je přístroji raději naveden tak, aby ke dráze s jistotou doletěl ("přeletěl ji") a pak se dostal na tzv. "Heading Alignment Cylinder" (HAC), kde při zatáčení má čas a prostor na to se dostat přesně do osy dráhy v přesné výšce a rychlosti. Zatáčku HAC zřejmě raketoplán dělá už řízen ručně pilotem.
Lze si o tom něco přečíst např. na:
http://www.madsci.org/posts/archives/dec97/875867123.Ph.r.html
http://spaceflight1.nasa.gov/shuttle/reference/shutref/sts/profile2.html
http://www.gillan.com/sts-107-2.html
Mimichodem, na stránce http://spaceflight.nasa.gov/feedback/expert/answer/crew/sts-98/index.html Ken Cockrell píše, proč raketoplán přistává "ručně". Je to prý proto, že při zkouškách přistávacího systému se ukázalo, že automatika není absolutně spolehlivá ani dostatečně přesná. Pilot prý dokáže spolehlivěji udržet přistávací rychlost v potřebném (velmi malém) rozmezí. Je to možná k nevíře, ale Cockrell to tak prostě píše. |
|
| To, co popisujete je jeden ze standardních postupů pro přistání letounu. Okamžik tzv. třetí a čtvrté zatáčky na přistání je možno načasovat k daným podmínkám letu ( v tomto případě kluzáku - výška, rychlost, směr a síla větru na přistání ..). Navíc je možné použít další korekce letu k přesnému přistání. |
|
