PAN
DAGUERRE by se divil!
P.S. Pan Ciolkovskij také …
Pro časopis Letectví + Kosmonautika zpracoval Jiří VĚRČÁK (L+K č. 5/1970)
Let kosmické lodi Apollo 11 byl jen jedním z dlouhé řady milníků na cestě člověka
do vesmíru, v každém případě však milníkem nejsledovanějším. Snímky z Měsíce
otiskly snad všechny noviny a časopisy světa, milióny televizních diváků sledovaly
20. 7. 1969 Neila Armstronga při jeho sestupu na měsíční povrch, milióny viděly
první otisk lidské nohy v měsíčním prachu. Fotografie z přistání Apolla 11 se
staly světovou senzací a postava Edvina Aldrina, v jehož přílbě se odráží měsíční
krajina, měsíční modul a instalované přístroje, se stala přes noc stejně známou
jako da Vinciho Mona Lisa, nebo Avedonovy portréty Beatles.
* * *
Prvním
fotoaparátem, který se na palubě kosmické lodi Mercury MA-8 podíval do vesmíru,
byl jednoduchý japonský přístroj Minolta-Autoset na 35mm film, který přivezl
v roce 1960 do Houstonu prozíravý inženýr Tošiga z japonského koncernu Minolta.
Byl však současně prvním a posledním použitým typem této značky... Po experimentování
s fotoaparáty Leica M-2, Contarex (použil jej White během své “procházky"
při letu Gemini 4) a Wide-Lux (Gemini 5) se NASA zaměřila výhradně na přístroje
švédské firmy Hasselblad.
Zadáno pro firmu Victor Hasselblad
Továrna
Hasselblad je patřičně pyšná na to, že jeden z jejích výrobků krouží vesmírem
(Hasselblad SWC), kde jej zanechali na pospas jeho osudu američtí kosmonauti
v roce 1965, i na to, že Hasselblady 500EL a 500EL Data Kamera z historického
letu Apolla 11 zůstaly ležet na měsíčním povrchu jako živý dokument existence
Země, člověka a - firmy Hasselblad.
První přístroje, dodané
NASA, nenesou stopy podstatnějších úprav. Při letech kosmických lodí Mercury
a Gemini se museli kosmonauti spokojit s Hasselbladem SWC se standardním širokoúhlým
objektivem Carl Zeiss Biogon 38 mm (úhel záběru 90°). Jistých úprav doznal teprve
další typ, Hasselblad 500C, v podstatě upravený “pozemský" 500C s rámečkovým
hledáčkem a poloautomatickým posuvem filmů, dnes již veterán kosmických letů.
Posledním modelem Hasselbladu, používaným v programu Apollo (poprvé použit v
Apollu 8 W. Andersem), je Hasselblad 500EL. Kromě mechaniky posuvu filmu, upravené
pro Estar Thin Base (filmy se zeslabenou podložkou) a nahrazení ručního posuvu
elektromotorem napájeným dvěma niklkadmiovými články, zůstala primární konstrukce
tohoto přístroje nezměněna.
“Kosmické"
úpravy Hasselbladů jsou poměrně jednoduché. Přístroje nemají reflexní zrcadlo
a zaostřují se – jako u většiny amatérských fotoaparátů - odhadem. Přibližnou
kompozici může kosmonaut zvolit jen podle rámečkového hledáčku. Jistých změn
doznal pouze Armstrongův (stejně tak později Beanův a Conradův) Hasselblad 500EL,
určený pouze pro měsíční vycházky. Tato modifikace, nazvaná Hasselblad 500EL
Data Kamera, má totiž vedle běžných kosmických úprav ještě zabudovanou zvláštní
skleněnou destičku s jakousi “mřížkou". Křížky na destičce jsou vyryté
v přesných vzdálenostech, jejichž maximální přípustná tolerance činí 0,002 mm.
Mřížka, která se promítne při expozici na film, umožňuje při vyhodnocování přesné
měření vzdálenosti i výšky stejně jako vzájemných poměrů.
Zabudování mřížky však
přineslo jeden problém - odvádění statické elektřiny. Při posuvu filmu se na
povrchu pásu tvoří statická elektřina, která se v normálním případě odvádí vodícími
kolejničkami, cívkami zásobníku, nebo vlhkosti ovzduší. U Hasselbladu 500EL
Data Kamera je však film veden skleněnými lištami na destičce s “mřížkou",
sklo však není schopné vzniklou statickou elektřinu odvést. Mohlo by se tedy
stát, že náboj na skleněné destičce by byl tak silný, že by mezi filmem a destičkou
přeskočila jiskra. Tato jiskra už v atmosféře čistého kyslíku představuje určité
nebezpečí. Proto je skleněná destička na straně obrácené k filmu potažena velmi
tenkou vodivou vrstvou, spojenou s kovem kamery dvěma vodivými vlákny.
Také
objektivy nezaznamenaly konstrukčních změn kromě Armstrongova Hasselbladu, který
byl místo Carl Zeiss Planaru 80 mm/2,8 vyzbrojen nestandardním Carl Zeiss Biogonem
60 mm/ 5,6 (větší záběrový úhel s optimální světelností vůči zkreslení perspektivy)
s polarizačním filtrem.
Vedle zmíněných typů 500C,
EL a EL Data Kamera vyrobila továrna Hasselblad pro NASA ještě speciální přístroj,
který vystavovala ve své expozici na Photokině 1968 v Kolíně nad Rýnem. Je jím
Surface Hasselblad Super Wide 70 s objektivem Carl Zeiss Biogon 38 mm/4,5, určený
původně k letu Apolla 11 na Měsíc, těsně před startem však došlo ke změně a
historickou cestu nastoupil Hasselblad 500EL Data Kamera.
Pokud jde o finanční stránku fotografické techniky, velkoobchodní
cena jednoho Hasselbladu je 910 dolarů; NASA však platí se clem a úpravami za
kus 2 250 dolarů. Za šest kusů Surface Hasselblad Super Wide 70 zaplatil NASA
- podle informací z kuloárů - 9 000 dolarů, přičemž dalšími 60 000 dolary se
podílel na vývojových pracích, komplexní výdaje za fotografickou techniku nebyly
dosud publikovány.
Zatím
nejbohatší výbavu fotoaparátů nesly Apollo 9 a 12. U “devítky" tu byly
vedle dvou kamer Hasselblad 500C a jedné Super Wide C ještě čtyři 500EL seskupené
v jeden celek, montovaný do jednoho z oken velitelské sekce (obdobně bylo vybaveno
i Apollo 12). Zmíněná čtveřice fotoaparátů, navzájem synchronizovaná spínacími
hodinami Hasselblad, sloužila ke spektrální analýze zemského povrchu. Jednotlivé
zásobníky obsahovaly následující filmový materiál: barevný infrafilm Ektachrome
(před objektivem oranžový filtr 15); černobílý film Aerial Panatomic X (zelený
filtr 58B); černobílý infrafilm (tmavočervený filtr 81B); černobílý infrafilm
(jasně červený filtr 25A). Z takto získaných snímků je možné vyhodnotit lesní
oblasti napadené chorobami, různé formy znečištění vod, topografické zvláštnosti
krajiny i pod vodní hladinou apod. V budoucnu snad bude možné této metody využívat
v oblastech geologického průzkumu, mineralogie, zemědělství, meteorologie apod.
Všechny kosmické Hasselblady mají zásobníky na 70mm perforovaný
film. Zásobníky pro 500EL Data Kamera mají na zadní straně ještě drátěné očko
pro dopravu z kabiny LM na měsíční povrch a zpět.
Zadáno pro firmu J. A. Maurer
První
filmové kamery, kterých kosmonauti používali při letech Gemini, měly domovské
právo u McDonnell Aircraft Corporation. I zde byla situace obdobná jako u fotoaparátů
— NASA zpočátku nevyvíjel tlak na žádnou z firem vyrábějících filmové kamery,
vhodné k letům do kosmu, a tak volba prvního přístroje byla spíše výsledkem
náhodného výběru. V projektu Apollo však McDonnellovy kamery vytlačila značka
J. A. Maurer, a v současné době je společnost U. S. Company J. A. Maurer Inc.
výhradním dodavatelem 16mm filmových kamer. Maurer 16 je kamera s elektrickým
pohonem, montovaná do okénka měsíční a velitelské sekce Apolla. Může snímat
podle potřeby 1, 6, 12 nebo 24 obrázky za vteřinu, při rychlosti závěrky - 1/50
vt., 1/125 vt., 1/500 vt., nebo 1/1000 vt. Do jedné kazety Maurer 16 se vejde
420 m barevného inverzního filmu. Při snímání sběrným způsobem (okénko po okénku)
stačí tato zásoba na pořízení 5200 záběrů. Mimo kazety, montované při startu
na kameře, vezou kosmonauti ještě kazety zásobní, jejichž výměna v kabině lodi
je - jak řekl W. Anders -velmi jednoduchá: “ ... to prostě kazetu vysunete
a zasunute tam novou ...".
Standardním objektivem
pro Maurer 16 je - kromě sady výměnných objektivů s rozsahem 5 až 150 mm - 18mm
francouzský Angenieux. Rovněž všechny zbývající objektivy jsou ze stáje Angenieux,
vyjma objektiv o ohniskové vzdálenosti 5 mm, který dodává Fairchild Camera and
Instrument Corp. Tohoto objektivu, odpovídajícího úhlem japonskému rybímu oku,
užívají kosmonauti při setkání dvou kosmických lidí a k snímání vesmírných procházek.
Dalším
problémem, který vrtal drahnou dobu hlavou expertům v Houstonu, bylo určování
expozice. Dnes užívají kosmonauti k měření světla japonských expozimetrů Minolta
Light-meter, u nichž malý úhel dopadu světla (1 stupeň) na citlivou vrstvu CdS
článku umožňuje měření každého stínu a každé nerovnoměrně osvětlené plochy zvlášť.
Získané údaje se pak zpracují na Zemi a výslednou clonu a rychlost závěrky určí
kosmonautům řídící středisko v Houstonu. Pro příklad - většina fotografií z
Apolla 8 byla při citlivosti filmu 64 ASA, tj. 19 DIN, pořizována rychlostí
závěrky 1/250 vt. a clonou 11.
Zadáno pro firmu Kodak
Mamutí
koncern Eastman Kodak není třeba představovat ani těm, kteří s fotografií do
styku nepřicházejí. Zbývá jen říci, že je s konečnou platností třetím a největším
“dvorním" dodavatelem NASA. Zásobuje kosmonauty filmy a čtenáře na celém
světě fotografiemi, Houston pak všemi přístroji potřebnými ke skladování, převážení
a zpracování fotografií. Největším přínosem firmy Kodak pro kosmickou fotografii
byl vývoj tenkého filmu Estar Thin Base, nejvhodnějšího právě pro toto odvětví
fotografie. Emulze kosmických filmů je sice až na výjimky (infrafilmy Kodak
Infrared Aerographic Film SO246 a barevný Kodak Ektachrome Infared Aerial Film
SO180) stejná jako u filmů pro “pozemské" konzumenty, avšak klasickou triacetátovou
podložku nahradila podložka polyesterová. Mezi její nesporné výhody patří:
1. síla 0,012 mm (triacetát 0,06 mm), což umožňuje dvojnásobnou
metráž filmu v kazetách. Zatímco do klasického zásobníku přístroje Hasselblad
se vejde 12 nebo 24 snímků triacetátu, pojme zásobník s Estar podložkou 24 nebo
60 snímků. “Kosmické" zásobníky jsou pak normovány na 160 (barevný film)
nebo 200 snímků (černobílý film). Upravené zásobníky pro Hasselblady dodává
NASA firma Cine Mechanic z Los Angeles;
2. při různých teplotách
vykazuje Estar film větší rozměrovou stabilitu než poměrně choulostivý triacetát;
3. na rozdíl od triacetátových podložek nedochází u polyesterové
k poškození při sníženém atmosférickém tlaku v kabině (krabacení, loupání atd.).
Pokud jde o filmy samotné,
rozhodli se odborníci NASA - podle zahraničního tisku - po předchozích zkušenostech
vyloučit z kosmických letů filmy černobílé a užívat výhradně barevných inverzních
filmů (při letu Apolla 12 bylo však použito i filmů černobílých, pravděpodobně
proto, že zásobník pojme větší množství černobílého materiálu). V současné době
se v americkém kosmickém programu používá čtyř druhů filmů:
a) Kodak Ektachrome MS S0368 s citlivostí 19 DIN.
b) Kodak Ektachrome EF Film SO 168 s rozsahem citlivosti podle
chemického zpracování v laboratoři od 23 DIN do 31 DIN,
c) infrafilm Kodak Ektachrome Infrared Aerial Film SO180,
d) černobílý Typ 3400 Panatomic X.
V kosmické lodi mají kosmonauti zásobu barevného filmu pro
přístroje Hasselblad asi na 1000 fotografií. V Apollu 10 byla mimo to ještě zásoba 7
500 m barevného 16mm filmu pro kamery Maurer.
Po
přistání kosmické lodi, bezprostředně po vyzvednutí kabiny na palubu letadlové
lodi, putují kazety s filmy do rukou vedoucího fotolaboratoře, který provede
technickou kontrolu a po konzultaci s kosmonauty odesílá filmy do Houstonu.
V řídícím centru zkoumají filmy nejprve specialisté na radiaci a bakteriologové,
po jejichž dobrozdání může teprve začít vlastní vyvíjecí proces. Není třeba
dodávat, že probíhá v absolutně sterilních a bezprašných prostorách, bez přístupu
světla. Z originálu pak vybere ředitel centra asi tucet záběrů, z kterých technici
zhotoví kopie na Kodak Ektacolor paper pro vědecké účely. Další snímky pro použití
v tisku se vyrábějí z kopií originálu. Na stránkách novin a časopisů, na obrazovkách
televizorů pak pouť kosmických fotografií končí.
********************************************************************************************************************
V kosmickém prostoru nelze fotografovat běžnou kamerou, to je nade
vši pochybnost. Vyvinout aparát, jehož uzávěrka i všechny ostatní části by
spolehlivě fungovaly i při extrémně nízkých vesmírných teplotách, to byl velmi
obtížný úkol, jehož se s úspěchem zhostila švédská firma Victor Hasselblad z
Gőteborgu. Její zásluhou tedy můžeme obdivovat brilantní snímky z kosmického
prostoru - a dnes už i z Měsíce.
********************************************************************************************************************
(rm)
Tento snímek není určen jen fotoamatérům. Touto skupinou kamer Hasselblad na
jediném centrálním držáku byla totiž vybavena posádka Apolla 9. Všechny čtyři
kamery jsou synchronizovány, lze je jednoduchým způsobem upevnit k výhledovému
okénku kosmické kabiny a otáčet všemi směry. Jde o kamery Hasselblad 500EL na
70mm film.
(L+K č.22/1969)
Poznámka M.F. k nadpisu článku :
Louis Jacques Daguerre (1787-1851), francouzský malíř,
v roce 1839 pokračoval v pokusech Josepha Nicéphore Niepce (1765-1833),
francouzského fyzika a vynálezce, a poznal, že je možno rtuťovými parami vyvolat
obraz neviditelně zachycený na stříbrné desce, na kterou působily účinky jódových
par. Byl to vynález tzv. daguerrotypie, základ techniky fotografování.
Získal tímto postupem první fotografické snímky.
Konstantin Eduardovič
Ciolkovskij (1857-1935), ruský matematik, vědec a vynálezce. V roce
1903 zdůvodnil možnost použití raketových motorů k meziplanetárním letům, roku
1929 dokončil teorii vícestupňových raket. Autor mnoha vynálezů v aerodynamice
a raketové technice.
Přepis textu a poznámky: M.Filip, 7.7.2003
Aktualizováno : 12.07.2003
[ Obsah | Pilotované
lety | Apollo ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/lka.htm)
