Marsovská společnost
V srpnu
1998 založil Robert Zubrin v USA Marsovskou společnost (Mars Society). Jejím
cílem je propagace pilotovaných letů k planetě Mars. Vzhledem k tomu,
že společnost získává prostředky pomocí sponzorských darů, je realizace jejích
cílů skutečně dlouhodobým programem. V posledních letech se společnost rozhodla
uskutečnit výstavbu výzkumných stanic, ve kterých by byla možnost simulovat
na Zemi podmínky, podobné těm na povrchu planety Mars. Za finančního přispění
softwarové společnosti Flashline a televizní společnosti Discovery Channel vybudovala
společnost v létě 2000 v oblasti impaktního kráteru Haughton o průměru 20 km
na kanadském ostrově Devon Island experimentální stanici, tzv. Flashline Mars
Arctic Research Station. Jde o maketu modulu pro budoucí pilotované expedice
na planetu Mars. Modul FMARS (Flashline Mars Arctic Research Station) válcového
tvaru o průměru 8 m je určený pro 6 “astronautů”. V přízemí jsou dvě vstupní
přechodové komory, sál pro oblékání skafandrů, biologická a geologická laboratoř,
technická dílna, sprcha a toaleta. 
V patře
je společná pracovní a jídelní hala s kuchyňským koutem a 6 individuálních místností
(L+K 76 (2000), č. 24, s. 1630).
Podle názoru odborníků jsou v této arktické oblasti geologické podmínky,
podobné těm, se kterými by se měli setkat průzkumníci na planetě Mars. Podle
představ Marsovské společnosti bude stanice sloužit k přípravě astronautů
k průzkumu planety. Měly by se zde studovat technika a strategie výzkumu
v extrémních podmínkách podobných těm na Marsu. Nad touto arktickou stanicí
vlaje i tzv. ”marsovská vlajka”, kterou společnost navrhla. Vlajka je tvořena
třemi svislými pruhy červené, zelené a modré barvy. Návrh této vlajky byl jednak
inspirován třemi stádii transformace Marsu, jak si je představuje spisovatel
sci-fi románů Kim Stanley Robinson ve své trilogii “Červený Mars”, “Zelený Mars”
a “Modrý Mars” a dále že jde o základní barvy spektra, symbolizující jednotu
v rozdílnosti stejně jako (bílé) světlo samo.
V
průběhu léta 2001 probíhala na ostrově Devon v kanadské Arktidě simulace výpravy
na planetu Mars, nazvaná expedice HMP-2001 (Haughton-Mars Project). Expedice
byla organizována pod patronací NASA, Institutu SETI a Marsovské společnosti.
V období od 6. 7. do 15. 8. se zde vystřídalo 6 posádek, které zkoušely různé
strategie výzkumu planety Mars (Air et Cosmos (2001), č. 1810, s. 46). Při expedicích
se zkoušela společná práce člověka s roboty (rovery vyrobené agenturou DARPA),
využívaly se kamery SSI a RAC, kterými byly vybaveny sondy Mars Pathfinder a
Polar Lander. Expedice dále zkoušela nový skafandr firmy Hamilton-Sundstrand,
vybavený novým systémem komunikace a visualizace dat (přenosný počítač Xybernaut
MA-IV). Z vědeckých metod studia planety se zkoušel systém 24 geofónů. Generace
akustických vln v terénu dovolovala sondovat horniny do hloubky 500 m s cílem
hledání ledu či vody. Dva roboty “Mite” a “Titan” o hmotnosti asi 20 kg, vybavené
kamerami a dálkově řízené členy expedicí, prováděly předběžný průzkum vybraných
míst. Tento průzkum dovolil identifikovat zajímavé vzorky, pro které se “astronauti”
ve skafandrech při vycházkách mimo modul vypravili. Dále bylo zkoušeno vyslání
robotů do terénů, obtížně dosažitelných pro posádky, například na strmé svahy
kaňonů.
Kromě
simulace výzkumu planety se studovalo optimální vybavení modulu pro takovou
expedici, každá posádka měřila například i svou spotřebu vody. To je důležitý
hmotnostní parametr pro budoucí lety na Mars.
Členové expedicí FMARS byly vybráni na základě konkursu, vypsaného Marsovskou
společností v roce 2000. Celkem bylo vybráno 18 mužů a 6 žen (viz L+K 77
(2001), č. 24, s. 1623).
Další expedice HMP-2002 se uskutečnila v průběhu roku 2002. Na tuto expedici
pak navázala expedice FMARS 2003 (6. – 27. 7. 2003). Expedice FMARS 2004 se
uskutečnila v červenci 2004.
Jelikož
arktickou stanici je možné provozovat pouze v letních měsících, rozhodla se
Marsovská společnost vybudovat na dalších místech na Zemi ještě tři obyvatelné
výzkumné moduly. Druhým je modul, umístěný v poušti na severozápadě od Hanksville
ve státě Utah. Modul nese název “Marsovská pouštní výzkumná stanice” (Mars Desert
Research Station). Na rozdíl od modulu na ostrově Devon, který byl vyrobený
z kompozitních materiálů, je modul u Hanksville kovový. Byl již vyzkoušen dvěma
osádkami během Vánoc 2001 a v lednu 2002. Podle Marsovské společnosti se bude
moci práce na stanici v Utahu více účastníků, neboť tato stanice je schopná
provozu od podzimu do jara. Kromě toho náklady na činnost pouštní stanice jsou
nižší, než náklady na provoz arktické stanice. Na druhé straně zkušenosti ukázaly,
že z konstrukčního hlediska stanice bylo u obou stanic nutné řešit jiný typ
problémů, který souvisí s jejich umístěním v odlišných podmínkách. U pouštní
stanice silné větry v této oblasti působily určité problémy a způsobily i poškození
skleníku stanice.
Při
letu k pouštní stanici dne 15. 3. 2002 málem zahynuli dva členové Marsovské
společnosti Frank Schubert a Matt Smola. V pronajatém jednomotorovém letadle
chtěli letět lyžovat do hor v Utahu a přitom shodit zásoby u Marsovské pouštní
výzkumné stanice. Po natankování ve městě Roosevelt v Utahu zamířili na Heber
City, když náhle motor letadla ztratil výkon a letadlo se propadlo ve vzdušném
víru asi o 1500 m. V horském terénu se Schubertovi podařilo nouzově přistát
a letoun přitom dopadl na sněhem pokrytou stranu hory. Schubert si při přistání
zlomil nohu a zápěstí, Smola byl zraněn jen lehce. Podařilo se mu vytáhnout
Schuberta z letadla a udržovat ho celou noc v teple, i když teplota klesala
na -21°C. Naštěstí se ukázalo, že i v horách pracuje Schubertův mobilní telefon
a tak Smola zavolal o pomoc. Podařilo se mu použít i signalizační světla havarovaného
letounu jako světelného signálu a tím na sebe upozornit posádku záchranného
vrtulníku asi v 5.30 hod ráno místního času. Z této příhody s dobrým koncem
je tedy vidět, že let k Marsovské výzkumné stanici může být nevšední i v případě,
že se taková experimentální stanice nachází ještě na Zemi.
Od
prosince 2003 do května 2004 proběhlo na stanici MDRS již 3. období výzkumů.
Celkem se zatím na stanici vystřídalo 29 šestičlenných posádek.
Co se týče dvou dalších “marsovských” výzkumných modulů, jeden bude
pravděpodobně umístěn v Austrálii a další na Islandu. Na základě získaných
zkušeností bude mít tento modul tři patra na místo dvou pater u současných stanic.
Další informace o plánech Marsovské společnosti a o práci na arktické či pouštní
stanici lze nalézt na internetové stránce: http://www.marssociety.com/.
Pro budoucí pilotovaný výzkum Marsu může mít činnost nevládní Marsovské
společnosti velký stimulující význam, neboť se při její činnosti klade důraz na
osobní iniciativu spíše než na administrativní řízení projektů.
(lek)
Foto
1a, b, c, d:
Různé pohledy na výzkumnou arktickou stanici Marsovské společnosti (Flashline
Mars Research Arctic Station) u kráteru Haughton na ostrově Devon v Arktidě.
Foto 2a: Pohled na výzkumnou stanici Marsovské společnosti
(Mars Desert Research Station (MDRS)) v poušti u Hanskville v Utahu. Vpředu
obytný modul a skleník, vzadu observatoř.
Foto 2b: Pohled na observatoř stanice MDRS.
Foto 3: Nácvik geologického průzkumu na povrchu Marsu.
Foto 4: Zkouška dálkově ovládaného robota na MDRS,
Utah.
Aktualizováno: 03.03.2005
[ Obsah | Novinky
v kosmonautice | Články | Mars
pohledem kosmických sond | www.marssociety.com ]
Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.
(originál je na https://mek.kosmo.cz/novinky/clanky/mars/ms.htm)
Foto
1a