Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

tisk 


Série prvních sovětských orbitálních stanic.


Popis stanice.

Hmotnost stanice po navedení na oběžnou dráhu činila 18.9 t, hmotnost vědecké aparatury do 2.5 t, délka 13.6 - 16 m, maximální průměr 4.15 m, rozpětí rozvinutých slunečních baterií.16.5 m, vnitřní objem obyvatelných úseků na první stanici byl 82.5 m3 u posledních modifikací téměř 100 m3. Stanice se skládá z hermetického přechodového úseku, pracovního úseku a nehermetizovaného přístrojového úseku úseku. Na stanicích Saljut 6 a 7 byl umístěn ze strany přístrojového úseku třetí hermetický úsek - přechodová komora.

Přechodový úsek.

Průměr 2 m, délka se stykovacím uzlem 3 m, vnitřní celkový objem 8.1 m3 (volný využitelný objem ~7 m3). Přechodový úsek sloužil pro provádění vědeckých pozorování a experimentů, a pro přechod osádky z transportní lodi do stanice. Přes přechodový úsek byly uskutečňovány výstupy do volného vesmíru přes speciální průlez o průměru 0.8 m. Přechodový úsek z hliníkové slitiny má válcovou část (délka 1.7 m) přecházející kuželovou částí k přednímu pasivnímu stykovacímu uzlu. Uvnitř úseku byly instalovány systémy termoregulace, zabezpečení životních podmínek, vědecká aparatura (fotokamery, zařízení pro biologické experimenty), stanoviště řízení astronomického teleskopu ORION atd. Zařízení a vybavení úseku se měnilo v závislosti prováděných úkolů. Zvenčí úseku byly umístěny antény systému sbližování a spojení, agregáty systémů termoregulace, vědecká aparatura aj. Na první stanici byly na přechodovém úseku instalovány dva panely slunečních baterií. Úsek byl zvenčí potažen tepelněizolační tkaninou. Při startu stanice byl úsek stanice zakryt aerodynamickým krytem (antény a panely slunečních baterií byly složeny), který se pyrotechnicky odděloval po průchodu hustými vrstvami atmosféry.

Pracovní úsek.

Maximální průměr 4.15 m, délka 9.1 m, objem vnitřních hermetických prostor úseku 39 m3. Úsek byl umístěn ve střední části stanice a byl určen k uskutečňování hlavních operací řízení letu, vědeckotechnických pozorování a experimentů, a dále sloužil jako jídelna, ložnice i tělocvična. Pracovní úsek z hliníkové slitiny byl tvořen dvěma válci (jeden průměr 2.9 m,.délka 3.5 m, a druhý průměr 4.15 m, délka 2.7 m) spojenými kónickým přechodem o délce 1.2 m. Úsek měl více jak 15 průzorů (Saljut 4, 22 průzorů) pro práci s přístroji orientace a navigace, fotografování a vizuálních pozorování. Přechodový a pracovní úsek byly rozděleny průlezem o vnitřním průměru 0.8 m. Uvnitř úseku byly základní přístroje a agregáty systémů řízení stanice, zabezpečení životních podmínek, termoregulace, elektrického napájení, rádiového spojení a různé přístroje pro vědecká pozorování a experimenty. V úseku bylo šest pracovních míst pro řízení stanice a obsluhu vědeckých přístrojů. V přední části úseku (o menším průměru) u průlezu do přechodového úseku bylo hlavní stanoviště řízení stanice (pro dva členy osádky) z kterého se prováděly operace řízení a kontroly všech systémů stanice včetně korekcí oběžné dráhy. Ve stejné části úseku byla další dvě místa pro uskutečňování astroorientace a také jídelní stůl, vak s pitnou vodou, ohřívač jídla, knihovnička , magnetofon atd. Další tři místa pro práci s vědeckou aparaturou (lékařsko-biologické experimenty) jsou umístěna v zadní části úseku (o větším průměru). Tam se také nacházela místa pro spaní, chladicí skříně pro uchovávání potravin, zásobníky vody a soubor nářadí pro kompenzaci vlivu beztížného stavu (běžící chodníček, veloergometr aj.). V oddělené a izolované části úseku byla umístěna toaleta i skládací sprcha. Zařízení a systémy stanice byly uvnitř po levé i pravé straně úseku pod odnímatelnými panely. Na povrchu části pracovního úseku byly nainstalovány systémy termoregulace (zaujímaly většinu povrchu úseku), optická aparatura a čidla systému orientace a navigace, tři panely slunečních baterií (Saljut 3.až Saljut 7). Při startu stanice byly optické přístroje a průzory zakryty a celá přední část přechodového úseku spolu se složenými panely slunečních baterií byly pod aerodynamickým krytem.

Přístrojový úsek.

Maximální průměr 4.15 m, délka 3.5 m. Byl umístěn v zadní části stanice. Hermetická část představuje dva válce (jeden o průměru 4.15 m a délce 1.4 m, a druhý o průměru 2.3 m a délce.3.5 m). Na stanicích Saljut 6 a Saljut 7 měl přístrojový úsek tvar jednoho válce o průměru 4.15 m. V úseku byly umístěny korekční motory s nádržemi KPL, systémy orientace a stabilizace včetně základních a záložních motorů o nízkém tahu a množství dalších systémů stanice. Na stanicích Saljut 6 a Saljut 7 byly v přístrojovém úseku umístěny nádrže s pitnou vodou, která byla přečerpávána z nákladních lodí Progress. Na první stanici Saljut byly na přístrojovém úseku umístěny další dva panely slunečních baterií. Dále zde byly systémy telemetrie, sbližování, světelné majáky, kamery atd. Na stanicích Saljut 6 a Saljut 7 byl nový jednotný systém korekčních raketových motorů.

Přechodová komora.

Maximální průměr 2 m, délka 1.6 m, vnitřní hermetizovaný objem 4.5 m3. Komora byla pouze na stanicích Saljut 6 a Saljut 7. Byla připojena k zadní části pracovního úseku a oddělena hermetickým poklopem. Na druhé straně úseku byl druhý pasivní spojovací uzel, ke kterému se připojovaly jak pilotované lodi Sojuz, tak i nákladní lodi Progress. Bylo zde instalováno spojovací potrubí pro přečerpávání KPL a pitné vody.

Základní systémy.

Systém orientace a stabilizace.

Systém orientace a stabilizace stanice zahrnuje infračervený ukazatel místní vertikály, detektory iontů pro určení vektoru pohybu stanice, čidla sluneční orientace, bloky řízení, vizuální optické přístroje, gyroskopy, komplex radiolokačních systémů apod. Tolerance orientace stanice je od +30' do +2'. Přesnost orientace některých přístrojů, např. teleskopu ORION při uskutečňování autonomních pozorování mohla dosáhnout i +10". Na stanici bylo rozmístěno 32 (základních i záložních) korekčních motorů o nízkém tahu. Na posledních typech stanic Saljut byla stabilizace zabezpečována silovými gyroskopy.

Systém řízení palubních systémů.

Systém řízení palubních systémů zajišťuje časový plán činností jednotlivých systémů, zpracování informací o práci systémů, případně jejich korekci, programy práce dle příkazů z řídicího střediska nebo z ovládacích pultů stanice apod. Základním zdrojem napájení elektrickou energií byly sluneční baterie. Na první stanici byly čtyři panely o celkové ploše 28 m2, na dalších stanicích pak 3 panely o ploše 60 m2 (na Saljutu 7 byly instalovány ještě doplňkové panely). Získanou energií jsou dobíjeny nikl-kadmiové akumulátory. Po spojení s transportní lodí Sojuz byly systémy napájení propojeny v jednu síť. Pro optimální dobíjení akumulátorů byla stanice periodicky orientována plochou panelů na Slunce. Na stanicích Saljut 4.až 7 byl každý panel samostatně orientován na Slunce.

Palubní radiosystémy.

Palubní radiosystémy stanice zajišťovaly měření trajektorií letu, příjem řídicích povelů ze Země, telemetrické informace o stavu osádky a činnosti palubních systémů i vědeckých pozorování a experimentů, oboustranné telefonní, telegrafické a televizní spojení se Zemí i s přibližující se dopravní lodí (televizní kamery byly instalovány uvnitř i vně stanice).

Systém termoregulace.

Systém termoregulace udržoval teplotu v obytných úsecích 15 až 25°C a vlhkost 20 - 70 %, dále teplotu vědecké aparatury, systémů stanice, konstrukčních uzlů v hermetizovaných i nehermetizovaných částech stanice. Na první stanici Saljut byly tepelné výměníky o ploše 21 m2, dalších 6 m2 bylo na vnějším povrchu.

Systém zabezpečení životních podmínek.

Systém zabezpečení životních podmínek zahrnuje systémy udržování složení atmosféry, uspokojování potřeb osádky v jídle, pití (zásoby pitné a technické vody), odstraňování odpadů, bezpečnost osádky při výstupu do otevřeného kosmu, i při havarijním porušení hermetizace obytných úseků. Dále zahrnuje lékařské nástroje a léky, prostředky osobní hygieny, sprchu aj. Obohacování atmosféry kyslíkem (parciální tlak 21 - 37 kPa při tlaku vzduchu 100 - 126 kPa) a odstraňování oxidu uhličitého je prováděno pomocí bloků regenerátorů a absorbérů. Vlhkost a prach se odstraňuje z atmosféry speciálními filtry. Tuhé odpady se shromažďují v hermetických schránkách a ukládají se do lodí Progress nebo orbitálních modulů lodí Sojuz. Po odpojení od stanice tyto zanikají v atmosféře. Zásoby stravy byly ukládány v kontejnerech nebo chladících boxech. Na stanici byla zařízení pro mísení dehydrované stravy s vodou a její ohřívání, speciální vysavač prachu, holící strojky a strojky na stříhání vlasů s odsáváním. Dále zde byly zásoby čistého prádla, ručníky a utěrky.

Korekční motory.

Korekční motory jsou určeny pro korekce oběžné dráhy a orientaci při sbližování s kosmickými loděmi. Korekční motor byl základní (jednokomorový s tahem 4170 N) a záložní (dvoukomorový s tahem 4110 N). Na stanicích Saljut 6 a 7 byla soustava dvou korekčních motorů s tahem 2 x 3 kN, 32 orientačních motorů s tahem po 140 N a šest nádrží na KPL.

Vědecká aparatura.

Vědecká aparatura (uvnitř i vně stanice) sloužila k uskutečňování nejrůznějších lékařskobiologických, astrofyzických, geografických, vědeckotechnických a dalších pozorování a experimentů při pilotovaném i autonomním letu. Sestava přístrojů vědecké aparatury závisela na programu letu a byla doplňována dopravními loděmi. Stanice Saljut 3 a 5 měly návratové pouzdro které dopravilo výsledky pokusů a pozorování zpět na Zemi.


Aktualizováno: 10.10.2009

[ Obsah | Pilotované lety ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na http://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/saljut/saljut.htm)

Spoje.net      Děkujeme za server housing firmě Spoje.net

Stránka byla vygenerována za 0.037729 vteřiny.