Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Pilotované lety > Sojuz TM > Sojuz TM-24
tisk 
M.označení Start Přistání Délka letu Poznámka
1996-047A 17.08.1996 02.03.1997 196d17h26m   Mir 22

Posádka Sojuzu TM-24
Posádka : Korzun,V.G.[VE] | Kaleri,A.J.[PI] | André-Deshays[ová],C.[KV](Francie)


Znak letuPopis letu :

Dne 17.08.1996 odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz TM-24 s posádkou ve složení: velitel Valerij Grigorjevič Korzun, palubní inženýr Alexandr Jurijevič Kaleri a kosmonaut výzkumník Claudie André-Deshays[ová] (Francie). Byl to první start nosné rakety Sojuz-U po dvou neúspěšných pokusech o vynesení užitečného zatížení (bez posádky). Sojuz TM-24 se připojil k přednímu portu Miru (-X) 19.08.1996 v 14:50:21 UT. Mir se v tu dobu pohyboval po dráze ve výši 375-390 km.

Let francouzské kosmonautky se uskutečnil na komerční bázi v rámci programu CNES Cassiopee (16.4 mil. USD).

Znak CassiopeeProgram Cassiopée obsahoval následující experimenty :

  • Lékařství a biologie
    • PHYSIOLAB (kardio-vaskulární výzkum)
    • COGNILAB (neuro-senzorický experiment)
    • FERTILE (biologie)
  • Kosmická fyzika
    • ALICE II (chování kapalin ve stavu beztíže)
  • Kosmická technologie
    • CASTOR
      • DYNALAB (dynamika stanice Mir)
      • TREILLIS (tlumení vibrací)

Kosmická loď Sojuz TM-23 s kosmonauty Onufrienkem, Usačevem a Claudií André-Deshays[ovou] se od Miru odpojila 02.09.1996 v 04:20 UT. Sestup na Zemi byl zahájen zapálením brzdicího motoru v 06:47:20 UT. Orbitální modul byl odhozen v 07:14:36 a padáky se rozevřely v 07:26. K přistání došlo v 07:41:40 UT asi 100 km jihozápadně od města Akmola v Kazachstánu.Znak EO-22

Korzun, Kaleri a američanka Lucidová se stali 22. základní posádkou Miru (EO-22). Ale ne nadlouho, protože pro Lucidovou se už chystal přiletět raketoplán Atlantis (STS-79) a v něm astronaut John Blaha, který ji vystřídal v dlouhodobém letu.

Raketoplán Atlantis odstartoval po dvou odkladech způsobených hurikány a také problémy se SRB s velkým zpožděním proti původnímu plánu. Nakonec se odlepil od rampy 16.09.1996 v 08:54:49 UT a byl naveden na dráhu se sklonem 51.6° přesně v rovině dráhy stanice Mir.

Stíhání Miru i konečné sbližování proběhlo bez problémů a tak se Atlantis připojil k Miru 19. září v 03:13 UT. Trvalo však ještě více než dvě hodiny, vyplněné kontrolou pevného spojení a napouštěním atmosféry do prostoru mezi průlezy, nežli bylo možno v 05:40 UT otevřít poklopy. Podle tradice si oba velitelé - Bill Readdy a Valerij Korzun - potřásli rukama. Pak se do prostor Miru nahrnul i zbytek osádky Atlantis. Po oficiálním uvítání došlo k výměně stráží, prozatím jen symbolicky, přesunem specielně tvarovaného křesla pro Blahu do sestupného modulu transportní lodi Sojuz. Kolem 11:00 UT, po ukončení výměny křesel se stal tento americký astronaut oficiálním členem 22. základní osádky Miru, zatímco Lucidová převzala úlohu letového specialisty č. 4 na Atlantis.

Zatímco Lucidová seznamovala Blahu s jeho novým kosmickým domovem, vrhli se ostatní účastníci letu na překládku nákladu.

Do nitra ruské stanice putovalo celkem přes 2000 kg různých zásob včetně vody a náhradních dílů i potřeb pro chystané pokusy, zatímco z Miru do Atlantis přenášeli astronauti výsledky experimentů a nepotřebné či porouchané zařízení. To obnášelo asi 950 kg. Walz a Kaleri přemístili z družicového stupně do modulu Spektr panoramatickou kameru IMAX, která měla sloužit k dokumentaci společného rusko-amerického pilotovaného programu.

Do modulu Priroda nainstalovali Walz a Apt biotechnologické zařízení BEDU; Blaha a Kaleri sem přenesli i další obdobné zařízení CGBA. Jako poslední se z družicového stupně na Mir stěhovalo zařízení MIDAS pro přípravu krystalů polovodičů, které se mělo vrátit na Zemi s osádkou dalšího raketoplánu. MIDAS bylo instalováno do modulu Priroda.

Po vyprázdnění SPACEHABu v nákladovém prostoru raketoplánu se v něm uskutečnila řada experimentů.

V oblasti základní biologie šlo o studium efektů kosmického prostoru na rostliny a také se měřila radiace uvnitř Miru. Medicínské výzkumy byly zaměřeny na adaptaci posádky na stav beztíže v oblasti fyziologie, koordinace pohybů, psychologie, imunitního systému a metabolizmu. Ověřovala se také kvalita vzduchu a vody na stanici. Technologické experimenty, iniciované komerční sférou, ověřovaly nové technologie při přípravě supravodičů a proteinových krystalů. Dálkový průzkum Země byl zaměřen na biochemii oceánů, hydrologii a meteorologii. Při experimentech pro budoucí kosmickou stanici ISS se měřila interference radiových vln, hustota a velikost mikrometeoritů a stabilita soulodí raketoplán - Mir.

Po pěti dnech společné práce už došlo k rozloučení, uzavření průlezu (23.09.1996 krátce po 12:00 UT), odpojení (24.09.1996 v 01:33 UT) a odletu raketoplánu od Miru.

Po ukončení všech experimentů, úklidu kabiny a uzavření dveří nákladového prostoru přistál raketoplán Atlantis 26.09.1996 ve 12:13:20 UT na dráze č. 15 na KSC. Let STS-79 tedy trval 10 dní 3 hodiny 19 minut a raketoplán při něm vykonal 160 oběhů kolem Země. Shannon Lucidová se, vzhledem k odkladům startu STS-79, vrátila na Zemi až po více než 188 dnech pobytu ve vesmíru. Utvořila tak americký rekod v délce pobytu na oběžné dráze.

Na Miru po odletu raketoplánu pokračovala běžná činnost spojená s údržbou stanice a s mnoha vědeckotechnickými experimenty.

Dlouho očekávaná automatická nákladní loď Progress M-33 se zásobami, vědeckým vybavením a náhradními díly pro zajištění dalšího provozu orbitálního komplexu odstartovala z Bajkonuru dne 19.11.1996 ve 23:20:35 UT. Na palubě lodi byla také pošta a vánoční a novoroční dárky pro posádku. Předchozí nákladní loď Progress M-32 se od Miru odpojila 20.11.1996 v 19:44:14 UT, tedy až po úspěšném startu Progressu M-33. Týž den byl ve 22:42:18 UT proveden brzdicí manévr a Progress M-32 zanikl nad Pacifikem východně od Nového Zélandu. Progress M-33 se pak 22.11.1996 v 01:01:30 UT připojil k zadnímu uzlu stanice Mir (+X na modulu Kvant). Přiblížení i spojení proběhlo zcela automaticky pomocí systému KURS.

Na začátku roku 1997 se uskutečnilo další, už páté, spojení raketoplánu s Mirem. Astronaut Linenger při něm vystřídal Blahu v dlouhodobém letu.

Raketoplán Atlantis (STS-81) úspěšně odstartoval 12.01.1997 v 09:27 UT (z LC-39B na KSC), hned na začátku startovního okna, dlouhého jen 7 minut. Po navedení na oběžnou dráhu se stanice Mir nacházela zhruba 16000 km před raketoplánem. Rychlost přibližování v tu dobu byla asi 1000 km za oběh.

Po bezvadném průběhu přiblížení, se Atlantis spojil se stanicí Mir 15.01.1997 v 03:55 UT. Po nezbytných kontrolách a vyrovnání tlaku v obou kosmických tělesech byl v 05:57 UT otevřen průlez v DM (Docking Module) a v základním bloku (Core Module) Miru proběhl uvítací ceremoniál. Hned poté byly na Mir přeneseny kritické položky nákladu a zásob z Atlantisu.

Hlavní náplní dalšího dne bylo překládání nákladu mezi Mirem a Atlantisem. Šlo o více než tři tuny materiálu. Na Mir byla dopravena především voda a z Miru si Blaha přenesl výsledky svých experimentů, které zde provedl během 118 dnů pobytu. Také Linenger si na Mir přinesl všechno, co bude v nadcházejících měsících potřebovat. Když se posádka uložila ke spánku, prohlédli si ještě specialisté na Zemi pomocí televizních kamer povrch stanice Mir. Účelem této detailní prohlídky bylo zjistit, jaké následky má více než desetiletý pobyt na nízké oběžné dráze. Výsledky budou použity při stavbě mezinárodní stanice ISS.

V příštích dnech pokračovalo překládání nákladu, ale posádka také pilně prováděla experimenty ve Specehabu, v Bioracku i v Miru. Byly zveřejněny první snímky z programu KidSat. Piloti také provedli krátký zážeh motorků RCS, jehož účelem bylo zjistit dynamické chování dvou spojených těles a vliv vyvolaných vibrací na sluneční články Miru.

19.01.1997 se už vše točilo okolo připravovaného odpojení. Kosmonauti dokončili všechny potřebné práce a na Miru potom proběhlo oficiální rozloučení obou posádek. Průlez přechodové komory byl uzavřen ve 12:46 UT. Po nezbytných kontrolách se Atlantis odpojil od Miru 20.01.1997 v 02:18 UT. Pilot Brent Jett potom provedl dva oblety Miru ve vzdálenosti 180 metrů. V 04:00 byl proveden zážeh manévrovacích motorů, který zajistil konečné vzdalování obou těles.

22.01.1997 pak raketoplán úspěšně přistál. První možnost musela být ještě kvůli počasí odvolána, ale o jeden oběh později už dalo řídicí středisko souhlas k zahájení návratu. Vše proběhlo bez problémů a Atlantis přistál na dráze 33 na KSC na Floridě ve 14:23 UT. Mise STS-81 tak celkově trvala 10 dní 4 hodiny 56 minut.

Následují základní posádka byla na stanici Mir dopravena lodí Sojuz TM-25 v únoru 1997.

Přípravy na připojení Sojuzu TM-25 začaly na stanici Mir už dlouho před startem Sojuzu. 06.02.1997 ve 12:14 UT se od stanice odpojil Progress M-33 a uvolnil uzel +X pro připojení. 07.02. v 16:28 UT se celá posádka Miru (Korzun, Kaleri, Linenger) v Sojuzu TM-24 odpojila od uzlu -X a v 16:51 UT se připojila k uzlu +X (na modulu Kvant).

Sojuz TM-25 s posádkou Ciblijev, Lazutkin a Ewald (Německo) úspěšně odstartoval z Bajkonuru 10.02.1997 ve 14:09:30 UT a po několika sbližovacích manévrech se 12.02.1997 v 15:51:13 UT připojil k uzlu -X Miru.

Německý kosmonaut Ewald během následujících dvaceti dnů uskutečnil sadu experimentů Mir-97.

Lékařství a biologie:

  • MKR (Baisch / DLR Cologne) - regulování krevního oběhu
  • MOB (Drescher / RWTH Aachen) - orthostatická zátěž
  • MMD (Essfeld / DSH Cologne) - zásobování svalů krví
  • MKF (Arbeille / CNES Uni Tours) - fungování krevního oběhu
  • KFL (Drummer / DLR Cologne) - tělní tekutiny
  • ERY (Gunga / FU Berlin) - erythroproteiny
  • HOR (Strasburger / LMU Munich) - hormonální napětí
  • KSW (Stehle / University of Bonn) - změny kostní hmoty
  • WSG (Baum / DSH Cologne) - geometrie páteře
  • PSY (Manzey / DLR Hamburg) - psychologická výkonnost
  • UVE (Horneck / DLR Cologne) - UV exposice

Materiály:

  • TTK (Reinshaus / University of Halle) - tepelná konvekce
  • TSF (Frischat / TU Clausthal) - sklo (těžký kov / fluoridy)
  • TMM (Koenig / IFK Berlin) - makro a mikrosegregace
  • TGS (Ratke / DLR Cologne) - hliníkové mikrostruktury
  • TGS (Reiss / University of Halle) - tavení skloviny
  • APH ( Straub / University Munich) - efekt zotavení v blízkosti kritického bodu

Operační výzkum:

  • BOP (Mittler / DLR Cologne) - Operational-Procedure-Information-System "OPIS"
  • BTE (Mittag / DLR Cologne) - posilování výkonnosti
  • BIN (Pidgeon / VEGA Darmstadt) - údržba stanice
  • BTF (Bessone / EAC Cologne) - trénink na Miru
  • BTT (Schmitz / DLR Cologne) - Tele Titus
  • BBA (Roesgen / ESTEC)  - Imageaquisition-Topimage
  • BDD (Griethe / KT Munich)  - Germany Direct
  • BPP (Zachrau / DASA Bremen) - bezpapírové procedury

Technologie:

  • BMG (Merbold / EAC Cologne) - mikrogravitace na Miru
  • BSS (Keding / RST Rostock)  - plynový sensor

Po dokončení experimentů se dne 02.03.1997 kosmonauti Korzun, Kaleri a Ewald v Sojuzu TM-24 odpojili od Miru (v 03:24 UT) a v 06:44 UT přistáli poblíž Arkalyku v Kazachstánu.


Aktualizováno : 30.03.2002

[ Obsah | Pilotované lety | Sojuz TM | Sojuz TM-23 | Sojuz TM-25 ]

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité fotografie z NASA (viz. Using NASA Imagery) a dalších volně přístupných zdrojů.


(originál je na http://mek.kosmo.cz/pil_lety/rusko/sojuz_tm/so-tm24/index.htm)

Stránka byla vygenerována za 0.058069 vteřiny.