Luna 2
Alternativní názvy |
Označení COSPAR |
Stát |
Start |
Cíl |
Poslední sovětský pokus o zásah Měsíce v projektu E-1A.
Po nominální funkci všech systémů dopadla Luna 2 jako první umělé těleso
1959-09-13 na měsíční povrch.
Konstrukce
Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.
Sonda tvaru koule o průměru asi 0.9 m má plášť zhotovený ze slitiny
hliníku a hořčíku. Z přední polokoule (ve směru letu) vyčnívá dlouhý
stožár s magnetometrem instalovaným na konci. Kolem něho jsou
symetricky rozmístěny čtyři tyčové antény. Další dvě antény vystupují ze
zadní polokoule. Délka stanice s tyčí magnetometru obnáší asi
2.8 m. Na povrchu přední i zadní části jsou dále upevněny vždy dva
protonové lapače iontů a vpředu také dva piezoelektrické detektory
mikrometeoritů. Uvnitř tělesa jsou dále instalovány další vědecké
přístroje, telemetrické zařízení, dva vysílače pracující na frekvencích
183.6 MHz a střídavě 19.993 a 39.986 MHz , chemické baterie a
dále přístroje měřící vnitřní tlak a teplotu. Vnitřní termoregulaci
zajišťuje cirkulující dusík o tlaku 0.13 MPa hnaný ventilátorkem,
čímž se udržuje stálá teplota kolem 20°C.
Část vědeckého vybavení je rovněž umístěna na posledním stupni nosné
rakety o průměru 2.6 m a délce asi 6 m (včetně kuželovitého
krytu, jenž se v průběhu startu odhazuje) a který se po oddělení
sondy pohybuje po prakticky stejné trajektorii. Je zde telemetrický
systém určený ke sledování stupně, pracující s vysílačkou na
frekvencích 19.993 a 30.003 MHz, antény a chemické baterie. Ve
zvláštním kontejneru je uzavřen asi 1 kg sodíku, který po uvolnění
ve velké vzdálenosti má vytvořit oblak pozorovatelný ze Země.
Sovětské zdroje udávají hmotnost sondy včetně přístrojů a energetických
zdrojů na posledním stupni 390.2 kg a celkovou hmotnost (sonda a
poslední stupeň) 1511 kg. Odhaduje se, že hmotnost pouze vlastní
sondy obnáší asi 234 kg.
Na palubě je umístěna dvojice státních znaků SSSR, které mají být
dopraveny na povrch Měsíce.
Vědecké vybavení
Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:
- třísložkový magnetometr na konci předního stožáru s citlivostí
60 gama pro studium magnetického pole Země a Měsíce;
- 4 protonové lapače iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního
záření Slunce a meziplanetárního prostředí;
- scintilační a Geigerův čítač pro měření intenzity a složení
kosmického záření a detekci těžkých jader (2 fotonásobiče
s krystaly pro měření energií nad 50 keV, nad 500 keV,
nad 5 MeV a výše);
- 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů;
- radarový výškoměr pro zjišťování vzdálenosti sondy od měsíčního
povrchu.
K vědeckému programu patřilo rovněž vypuštění přibližně 1 kg
sodíku z posledního stupně nosné rakety ve velké vzdálenosti od
Země a pozemní sledování vytvořeného oblaku sodíkových par.
Průběh letu
Start sondy se uskutečnil 1959-09-12 v 06:39:42 UT
z kosmodromu Bajkonur pomocí
nosné rakety Luna 8K72. Po dosažení
únikové rychlosti 11.31 km/s se sonda oddělila od posledního stupně
nosné rakety, který pokračoval v letu po podobné trajektorii jako
vlastní sonda. V 18:38 UT byl ve vzdálenosti 149000 km
z posledního stupně rakety vypuštěn sodíkový oblak - "umělá
kometa" - který byl po dobu asi 5 minut pozorovatelný jako
objekt čtvrté až páté hvězdné velikosti, tedy na hranici pozorovatelnosti
prostým okem. Pozorování oblaku potvrdily astronomické observatoře.
1959-09-13 v 21:02:24 UT dopadla stanice po 33.5 hodinách
letu jako první těleso vyrobené lidskou rukou na měsíční povrch. Sonda
zasáhla Měsíc takřka ve středu přivrácené strany asi 800 km severně
od rovníku. Dopad se uskutečnil rychlostí 3.3 km/s pod úhlem asi
60°. Místo zásahu (1° z.d., 30° s.š., podle Marka
Wadea - Encyclopedia Astronautica 0.00° v.d.,
29.10° s.š.) leží v oblasti Palus Putredinis {=Bažina
Hniloby}, východně od Mare Serenitatis {=Moře Jasu} poblíž kráterů
Aristides, Archimedes a Autolycus. Asi půl hodiny poté dopadl na měsíční
povrch také poslední stupeň nosné rakety. Sonda byla před dopadem
postříkána desinfekční látkou.
Během mise nebylo zaznamenáno žádné magnetické pole Měsíce ani nebyly
objeveny známky jeho radiačních pásů.
Fotogalerie obsahuje celkem 2 obrázky, nejnovější byl přidán 2003-11-16.
Literatura
- Ing. Pavel Knapp: Listy z historie. Luna 2 -
Letectví a kosmonautika [47] (1971) - číslo 24, strana 35/955
- Petr Lála: Projekt Luna - Letectví a kosmonautika [43] (1967) -
číslo 4, strana 20-23/140-143
Počet reakcí: 1
Poslední: 2017-01-05 20:20:29
|