quote:To vzali aerodynamiku BOR-4/Mig-105/Spiral cez kopirák uplne, alebo len čiastočne?
Mám pocit, že to v devadesátých letech koupila NASA pro minirakegoplan, co měl by u iss, a DC z něj vychází
Ne, to vychází z aerodynamiky - lifting body. Někdy v 60-tych letech se začaly testovat prototypy a to jak na strane USA (M2F1-M2F3, HL10, HL20 ...) tak v rusku (BOR, SPIRAL ...). Tohle je pouze výsledek.
Kdo skutečně s tím nápadem přišel a zda v tom hrála svoji roli i špionáž nikdo neví. Vzhledem k pozdějšímu testování na straně Ruska je možný únik informací nebo podobné myšlenkové postupy na základě dostupných údajů. Fyzika je limitem.
Zaujmave zabery z testovania: BOR-1, BOR-2, BOR-3, BOR-4 flight tests. BOR-4 and BOR-5 recovery
To určite spôsobili západní imperialisti a prozápadní diverzanti. No fuj, ale verím že sovietski špecialisti si s tým poradia. Chudák Fedor, tak sa tešil že bude môcť slúžiť ľudu v nebeských výšinách, včil musí napäto čakať na súdruhov zo zeme aby napravili chyby spôsobené tými hnusnými diverzantmi.
18 kW/kg by bolo asi tak 20 násobné zlepšenie toho, čo dnes existuje ako "najlepšie" v kategorii "jednotky - desiatky kW", (~1kW/kg) veľmi kvalitné motory v kategorii "pár sto kilowatt" napríklad trakčné pre "rýchle vlaky" majú okolo tony pri výkone ~250kW, teda zhruba 250W/kg. Naopak miniatúrne "modelárske" motorčeky dosahujú výkon až k 3-5kW/kg - ale len pri výkonoch asi tak do 300-500 Watt...
Problem je v tom, že ako rastie výkon motora, veľmi rýchlo narastá hmotnosť - takže menšie motory majú podstatne lepší pomer výkon/hmotnosť ako motory veľkého výkonu.
Ak budeme zjednodušene predpokladať, že výkon motoru závisí od rozmerov priestoru medzi rotorom a statorom, kde sa odohráva interakcia magnetických tokov, tak táto plocha závisí od druhej mocniny rozmeru - ale objem a teda hmotnosť motora od tretej mocniny rozmeru.
A veľmi rýchlo rastú aj problémy s odvodom tepla, čo zhoršuje možnosti konštrukcie motora (väčšia medzera a teda horší magnetický tok, "vetracie diery" v magnetickom obvode atd).
[upraveno 24.8.2019 23:16]
quote:
Nehovoriac už o tom, že taký 10MW elektromotor je už z principu relatívne "pomalibežný" a pre rakety strašne ťažký - viac ton (priemyslové typicky 15-25 ton podľa vyhotovenie) a pre pohon čerpadiel vyžadujú ešte primerane dimenzované prevodovky, ktoré tiež nie sú ľahké.
Pro mě je zarážející prakticky trvalý pokles -zmenšování hlavní poloosy. Z toho mi tedy vyplývá, že plachta ani její manipulace žádnou energii nedodala
Já víceméně souhlasím s id Alchymista, jediné co doplňuju je, že ta veličina, se kterou se musíme naučit pracovat, je "power density", což do češtiny (nepřesně) překládám jako "výkonová hustota" (možná by lepší překlad byl "specifický výkon" - chce se někomu pogooglit?)
Já třeba otázku specifického výkonu hodně řeším u svého solárního elektrokola, protože pochopitelně, má značný vliv na to, jak prudký kopec ještě kolo vyjede vlastní silou - což už s letectvím a kosmonautikou souvisí docela blízce, když se nad tím zamyslíte :-) (u kola ovšem je ten problém, že s klesající rychlostí navíc prudce klesá účinnost přímo zapojeného elektromotoru, zatímco vrtule či čerpadlo tento problém mít nebudou, ty můžou mít otáčky optimální.. ta část, která se týká výkonové hustoty, ovšem platí taky a ve výpočtu vede k maximálnímu stoupání, které motor zvládne aniž by jeho otáčky začaly klesat)
Výkonovou hustotu můžeme srovnávat napříč technologiemi, tedy u turbočerpadla, baterií i palivových článků. Pro požadované velké výkony po krátkou dobu bude samozřejmě daleko důležitější, než energetická hustota (kterou mají samozřejmě palivové články výbornou, o tom žádná)
Bohužel mi začíná docházet, že to je nevynutelný problém. Pokud by se chtěli vyhnout poklesu perigea, museli by tah zapínat na velmi krátký okamžik v jeho blízkosti - jenže to by vzhledem k tomu, jak je ten tah malý, vedlo stěží k nějakému měřitelnému zvýšení apogea.
Pokud by chtěli dráhu zase udržet přesně kruhovou, tak zase budou muset mezi manévry na protilehlých bodech oběžné dráhy čekat cca půl roku, což by opět asi k měřitelným výsledkům nevedlo.
Je to větší problém, než jsem si sám před lety představoval :-/ Na heliocentrické dráze by to mohlo být celkem efektivní, pro odlet z vysoké dráhy (nad cca 2000-3000 km) by to asi taky šlo... ale použít plachtění pro zvyšování nízké oběžné dráhy kolem Země (na které jsou obvykle umísťovány Cubesaty) je celkem oříšek.
Minimálně je vidět, že varianta otáčení celou soustavou pomocí setrvačníku má spoustu problémů. Alternativní koncepty, vč. Cosmos 1, počítaly pouze se změnou polohy plachty (či plachet) vůči tělesu družice (myslím, že u czCube jsme to uvažovali taky - mělo jít o mechanické sklápění plachty, ze které by kostka visela na čemsi jako "stopce").Ale ani přesnější natáčení by pořád neřešilo problém s poklesem perigea....
[upraveno 24.8.2019 22:26]
= Nejsou nové příspěvky od poslední návštěvy