citace 15.1.2022 - 23:53 - Honza Vacek:
Je to erupce Hunga Tonga
Vďaka. Nádhera... Desivé, ale v takomto pohľade, z bezpečnej vzdialenosti, nádhera.
U iného pohľadu - "jeba prebohová".
Merítko rozmerov - v "momente" oddelenia tlakovej vlny od vulkanického mraku má mrak priemer 300-400km (v 1:31 sa objaví záber s bielo zakreslenými ostrovmi súostrovia Tonga https://www.google.sk/maps/@-20.3652473,-174.7546295,8z vzdialenosti medzi ostrovmi sú cca 155 a 305km ).
Časové merítko - meteodružice GOES a Himawari by mali robiť snímky každých zhruba 15 minút (každých 5 minút pre kontimentálne územie USA).
[upraveno 16.1.2022 10:45]
Alchymista - 16/1/2022 - 10:56
Oblak byl velký jako Česko. Blízké ostrovy bez signálu. Chybí voda. Vše jen lodí. Vzduch do motorů je potřeba filtrovat.
Je to boj. Jachty zničené tsunami. Chybí energie.
Jižní polokoule si to teď užívá. Galapágy prskají...
Za 3 měsíce to čeká severní.
[upraveno 16.1.2022 19:11]
alamo - 17/1/2022 - 00:06
Zatiaľ neexistuje nijaký oficiálny odhad veľkosti explózie, v zmysle "vedecká práca zverejnená v odbornej publikácii", stále sú to iba rýchle odhady a rozhovory s novinármi.
Velké vlny v okolí sopky registrovalo také americké Tichomořské centrum pro varování před tsunami, které uvedlo, že by mohly být způsobeny dalším výbuchem. [upraveno 17.1.2022 07:33]
Dtto jine vlákno. Chybí globální model vlivu sopečné činnosti na další části Země. Neodelujte atmosféru od zemské kůry.
Alchymista - 24/1/2022 - 01:30
citace 23.1.2022 - 14:15 - Martin Kostera:Před pár dny odhad 10Mt, teď ne méně než Car bomba.
Takéto odhady silne smrdia čítaním z čajových lístkov... Jednoducho preto, že nie je dosť dobre možné porovnávať proces trvajúci jednotky milisekúnd (samotné fúzne horenie dokonca len ~40ns) s procesom trvajúcim desiatky minút. A to aj v prípade, že celková uvoľnená energia je viacmenej (rádovo) porovnateľná.
Výška 55km je zaujímavá - znamená to, že musel fungovať nejaký efektívny "sací" mechanizmus, ktorý "vytiahol" sopečný prach do tak veľkej výšky.
Je totiž málo pravdepodobné, že by bol prach do takej výšky priamo "vystrelený" zo sopečného kráteru - počiatočná rýchlosť takého prúdu by musela značne prevyšovať 1050m/s, Mach >3 len pre dosiahnutie výšky 55km vo vakuu - k tomu obrovské straty aerodynamickým odporom, a to aj keby sa jednalo o "stlpec plynu a prachu" zo sopečného kanálu. Ten by totiž musel byť urýchľovaný tlakom - a mať teda "ťažko predstaviteľný tlak", prinajmenšom na úrovni 500MPa (zhruba tlak v hlavni tankového kanonu pri streľbe podkalibrovým šípom), skôr až na úrovni jednotiek gigapascalov...
Problém nie je ani tak samotný obrovský tlak - veci znalý mi kľudne vymenujú poltuctu procesov, ako ho dosiahnuť. Problém je, ako ten tlak udržať v relatívne úzkom kanále tak, aby nerozhodil celý kráter od "základu"... Ervé - 24/1/2022 - 08:16
Ale ten tlak rozhodil kráter po okolí.
Ten ostrov je pryč, zůstalo jen pár kousků.
Proud plynů a prachu je stále poháněn zespodu. Vzhledem k nárůstu tlaků atmosféry v okolí je nejsnazší cesta přímo vzhůru.
smvojj - 24/1/2022 - 08:21
Co jsem se dočetl, tak tam došlo ke kontaktu magmatu s vodou. Otázka je, zdali došlo k rozkladu vody za vysokých teplot na vodík a kyslík a pak už nasleduje výbuch.
Ve fukusime bouchl take vodík.
Vědět to nikdy s jistotou nebudeme.
alamo - 24/1/2022 - 09:26
Dôležitejšie sú kvality toho sopečného popola, ktorý pri tej exotickej explózii unikol do stratosféry.
Ak sa ukáže že ten popolček to nejak extra "načechralo" na mikrónové častice, a udrží sa v atmosfére dlhšie ako popol s Pinatubo.
Tak aj efekty ktoré to vyvolá, budú pretrvávať dlhšie.
Alchymista - 24/1/2022 - 13:08
ervé - viditeľný a "blízkohladinový" kužel to samozrejme rozhodilo, lenže ten by na úrovni hladiny nemal prežiť viac ako štvrťstoročie, bol totiž len "nasypaný" z vulkanického popola (údajne z hlbky cca 200 metrov).
Tu je naopak veľmi dôležitá "pod dnová" časť vulkánu, sopečný kráter pod úrovňou morského dna a jeho štruktúra. Pretože niekde tam muselo dôjsť k urýchleniu stúpajúceho stĺpca magmatického materiálu.
rozklad vody... Je možný takýto scenár?
Magmatickým kanálom stúpa bublina magmy s velmi vysokým obsahom plynu a vyšším tlakom. Taký materiál je zrejme "veľmi riedky", s nízkou viskozitou. Dostáva sa do "základu", k výplni kráteru, ktorá je tvorená málo spevnenými a hojne "zvodnelými" sopečnými popolmi. Vďaka nizkej viskozite a vyššiemu tlaku prelamuje steny kanálu a vniká do vlhkých vrstiev - voda v popole sa prudko odparuje a para zmiešaná s vulkanickými plynmi prudko expanduje. Je vyhodená prakticky "celá" výplň kráteru a sopečný kužel nad ním.
Ústie magmatického kanálu je náhle odkryté a "odtakované" - nie je nad ním ani voda, ani stlpec magmy v kanále prechádzajúcom vulkanickým kuželom. Domnievam sa, že pod kilometer vysokým stlpcom magmy môže tlak bez problémov dosiahnuť hodnoty v gigapascaloch. A stlpec magmatického materiálu v zostávajúcom magmatickom kanále (až niekam dole do magmetickej komory) sa dáva do pohybu, hnaný vysokým tlakom a dosahuje extrémne rýchlosti...
"Extrémne rýchlosti" by vysvetlovali aj pôvod "mimoriadne jemného" popola (ak je to pravda) - materiál by sa trieštil v mimoriadne intenzívnej turbolencii a rázových vlnách pri veľmi rýchlom pohybe (ako plyny na ústí hlavne)
[upraveno 24.1.2022 13:13]
martinjediny - 24/1/2022 - 17:20
Nikdy som to neskumal, ale zil som v predstave, ekvivalentu hydrostatickeho tlaku, takze v hlbke 1km som ocakaval 27 MPa.
Alchymista - 24/1/2022 - 18:56
Môže byť... P=h*ro*g h~1000m, ro~3000kg/m3, g=9,81m/s2 -> ~30MPa
Ale to bude "statický tlak" hornín, v stabilnej kôre bez výrazných pohybov.
Tlak v magmatickom kanále musí byť naopak o dosť vyšší, pretože magmatický stlpec je v pohybe, a zostatkový tlak plynov na "atmosferickom" ústí kanálu postačuje na udelenie rýchlosti popolu a kameňom, dostatočnej na dosiahnutie výšky v stovkách metrov až jednotkách kilometrov a to znamená rýchlosti od 50m/s (pre výšku ~125m) do vysokých podzvukových rýchlostí 250-300m/s (pre výšku 3-4,5km - pri zanedbaní odporu). Pre toto (cca do Mach 1,2) postačuje urýchlovanie žeravým plynom expandujúcim z vysokého tlaku (desiatok až stoviek MPa) do voľného priestoru. Pre vyššie rýchlosti a výšky letu kameňov/vulkanických bômb zhruba nad 5km je už potrebný iný mechanizmus urýchlovanie plynu - nie nepodobný lavalovej tryske raketového motoru: urýchlovanie expandujúceho plynu v rozširujúcom sa kanále...
Rozširujúci sa kanál si vulkán vybuduje celkom ľahko - na to mu stačí dostatok plynu v magme a "abrazívny materiál" - magma. Je to svojím spôsobom samobudiaci sa proces - akonáhle začne výrazne stúpať rýchlosť prúdenia plynu (vysoký obsah plynu je dôležitý) a magmy v magmatickom kanále, zvyšuje sa rýchlosť prúdenia predovšetkým v koncovej časti kanálu - a zvyšuje sa abrazívna schopnosť magmy (i tým že sa zvyšuje i podiel chladnejších a tvrdších objektov v plynovom prúde, vyrazených zo stien kanálu)....
Netvrdím, že to presne takto funguje, ale je to mechanizmus, ktorý by sa mohol pri sopečných erupciách objavovať.
Podotýkam, že neriešim vulkanický popol milimetrových a submilimetrových rozmerov - tam zrejme až do výšok spodnej stratosféry (18-22km - úroveň extrémne vysokých búrkových mrakov a cyklonov) zrejme plne postačujú výstupné (termické) prúdy horúceho vzduchu a plynu.
- na pravej strane vulkanického mraku sa objavuje čiastočná "sukienka/zvon" typická skôr pre nukleárne výbuchy a veľmi vzácna u sopečných výbuchov (často existuje, ale je celkom zakrytá chaotickými oblakmi prachu a dymu).
Pri pohľade kamery na hornú čast mraku sa potom celkom nečakane objavuje celá súprava "sukní", "zvoncov" a husto naskladaných "spodničiek" (1:05 a ďalej)
pre porovnanie - komplexná štruktúra mraku pri výbuchu Dominic Truckee; June 9, 1962 (210kt) https://nuclearweaponarchive.org/Usa/Tests/TruckeeA882c20.jpg
U vulkanického výbuchu sa takto pekne asi nikdy nevyvinie, pretože štruktúra je rozbitá a prekrytá opakovanými výronmi plynu a prachu. To vidno aj na pokračovaní videa.
[upraveno 24.1.2022 19:29]
smvojj - 25/1/2022 - 21:51
To budeš môcť povedať, len keď potrasie celú Cascadiu.
Alchymista - 27/1/2022 - 19:12
jasný fake
1) mizerná kvalita obrazu - v dnešnej dobe? prečo?
2) merítka! ostrov na zábere soptenia má kilometer a čosi, mrak desiatky a stovky kilometrov
3) japonský Kaiten mal 14,5 metra, ruský typ 63 má niečo cez 11m, ostatné torpeda ani sedem metrov.
4) moderné torpédo hlbšie ako 2 metre nemá na hladine stopu
5) moderné torpéda majú tak 100km/h, oblak expandoval rýchlosťou 300km/h, spočiatku o kus viac - toto "torpedo" je rýchlejšie
je vhodné připomenout, že je v provozu od 31 .března 2024 nová sonda Resurs-P č.4, která snímá ve třech pásech - 38, 97, 441 km a udávaným rozlišením 1 m v několika frekvenčních pásmech a výškovém rozlišení.
Pro představu, proč asi došlo k bezpečné fragmentaci nefunkční sondy, se podívejte na velikost nové sondy této řady, která je natočena kolmo k zemi:
ISS je 423km - snad fragmentaciu Resursu prezije v pohode...
[upraveno 27.6.2024 18:30]
Ervé - 28/6/2024 - 06:29
Rusům vybouchl nefunkční satelit na orbitě, s tím jste měli začít. https://spacenews.com/russian-satellite-breaks-up-creating-debris-in-low-earth-orbit/
Ohrozili tím jak ISS, tak další satelity na nízkých drahách. Nejspíš další příklad ruského šlendriánu. Úmyslný výbuch bych vyloučil, satelit váží sotva 6 tun, to hrozí pád jen mála trosek na Zem.
martinjediny - 28/6/2024 - 07:39
Kedze satelit mal takmer kruhovu drahu, tak osobne by som pockal s riadenou fragmentaciou pod 300 km. v podstate stabilne drahy su aj okolo 250 km.
Nejak ma nenapada dovod na riadenu fragmentaciu vo vyske nad 350km.
...ale komentar v Erveho odkaze vyssie popisuje mozne priciny celkom uveritelne.
kedze nezaznamenali asat test z Ruska, tak by nebola prekvapenim ani likvidacia zhora
viac ako sto kusov trosiek... to moze byt aj zrazka s odpadom [upraveno 28.6.2024 09:49]
Tesarakt - 28/6/2024 - 12:43
V dnešní době - bohužel - může mít takovýto zánik více příčin, a my můžeme jen hádat.
Vzhledem k situaci, která nastala a nebezpečně narůstá riziko eskalace, může jít o ruský vzkaz NATO, že satelit (v podstatě pro špionáž jako stvořený), který považovali za dávno nefunkční, perfektně utajeně fungoval až do jeho řízené demonstrativní fragmentační likvidace po plném najetí nového satelitu pár dní před zasedáním NATO 9. - 11. července 2024 ve Washingtonu v USA.
Demonstrativní obrázek území USA z nové sondy:
Přirozenou možností je, že vypočítané dráhy pro výsledné fragmenty jsou v této výšce a bodu bezpečné jak z důvodu jejich zániku, tak místa jejich případného dopadu, či systémy sondy by již nebyly schopny vydat tento příkaz později z důvodu velkého přesáhnutí jejich původní plánované životnosti.
Paranoidní možnost je, že byla přijato proventivní opatření proti misi ala Bond, která se měla pokusit získat nějakou zajímavou technologii na této sondě.
Další možnosti jsou výše již uvedeny, nebo budou už hodně spekulativní.
Spíše bych raději chtěl poukázat na toto video typicky v ruském stylu, které asi hodně zamotalo hlavu západním analytikům z toho, co v něm bylo řízeně ukázáno, řečeno, nebo kombinace obojího.
Je zde také vidět nový přístup k propagaci ruského vesmírného programu po výměně vedení v Roskosmosu, protože mladé a hezké ženské, které k tomu vypadají chytře, mluví o odborných věcech z patra, jsou podprahovou náborovou záležitostí pro novou generaci vědců, inženýrů, techniků a dalších převážně mužských profesí.
Také lze popřemýšlet o tom, proč na takovouto velmi zajímavou nízkou dráhu (při uváděné váze sondy) byla použita plná konfigurace Sojuz 2.1b. [upraveno 28.6.2024 13:35]
V 08:45:42,376 SEČ odstartovala ze vzletové rampy 31/6 na kosmodromu Bajkonur nosná raketa Sojuz 2.1b s družicí Resurs-P 5 pro pozorování Země. Ta se oddělila od třetího stupně nosné rakety 9 minut a 23 sekund po startu. Pracovní oběžná dráha má výšku 475 km a sklon 97°. Snímky z družice budou využity v oblastech zemědělství, rybolovu, prospektorství a plánování rozvoje infrastruktury. Pozorovat může v panchromatickém, multispektrálním a hyperspektrálním režimu s prostorovým rozlišením až 1 metr. Pracovat by měla 7 let. Předešlé čtyři družice Resurs-P byly vypuštěné v letech 2013, 2014, 2016 a v březnu 2024. Od příštího roku by měly být vypouštěny družice nové generace Resurs-PM. Prozatím se počítá s úvodní dvojicí s prostorovým rozlišením až 0,4 m a rychlejším systémem zpracování obrazu. Dnešní start byl také 2000. startem rakety z rodiny R-7 (to statistiky jsou započítány i vojenské vývojové starty) od 15. května 1957. Nejpoužívanější verzí byl Sojuz-U, který byl používán v letech 1973 až 2017 a zaznamenal 788 startů.
