MEK příspěvek #4032

http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=11583
- je adresa se snímkem Země s Měsícem pořízeným sondou Mars Global Surveyor.
Jednou tak možná uvidí naši potomci svůj vzdálený domov. Zdraví Jan Toman.

MEK příspěvek #4065

http://www.msss.com/mars_images/moc/2003/05/22/

MEK příspěvek #4072

http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA00453
je okaz na snímky planet sl. soustavy, jak je v únoru 1990 nasnímal Voyager 1 ze vzdálenosti 6 mld km (od Slunce).
(k reakci RaSTra č. 4069 - renesance zájmu). Zdraví Jan Toman

MEK příspěvek #4418

http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=9578
- adresa se snímky Phobosu s Marsem ze sondy Mars Global Surveyor.

MEK příspěvek #4420

Originály (s větším rozlišením) jsou na

http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA04589

MEK příspěvek #4868

http://www.jpl.nasa.gov/releases/2003/107.cfm
- adresa zprávy o vyslání amerických sond Phoenix k Marsu v roce 2008. Sondy budou konstrukčně vycházet z nerealizovaného landeru, původně připravovaného na rok 2001.
Obě sondy jsou součástí programu Mars Scout. Zdraví Jan Toman

MEK příspěvek #5069

http://www.spaceflightnow.com/news/n0309/02halley/
- snímek Halleyovy komety pořízený letos v březnu Very Large Telescope v Chile.

MEK příspěvek #5076

Pracovní skupina pro nomenklaturu planetárního systému (WGPSN) při Mezinárodní astronomické unii (IAU) schválila na svém letošním (2003) zasedání v červenci v Sydney jména dvou měsíců planetek a řady nově objevených měsíců planet Jupiter, Saturn a Uran. Přestože to není vysloveně kosmonautická záležitost, domnívám se, že by to mohlo nakoho zajímat. Tři sloupečky, oddělené rovnítkem jsou: Systematický název = Jméno = Předběžné označení přidělené při nahlášení objevu

MĚSÍCE PLANETEK:

(22) Kalliope I = Linus = S/2001 (22) 1
(45) Eugenia I = Petit Prince = S/1998 (45) 1

MĚSÍCE JUPITERU

Jupiter XXVIII = Autonoe = S/2001 J 1
Jupiter XXIX = Thyone = S/2001 J 2
Jupiter XXX = Hermippe = S/2001 J 3
Jupiter XXXI = Aitne = S/2001 J 11
Jupiter XXXII = Eurydome = S/2001 J 4
Jupiter XXXIII = Euanthe = S/2001 J 7
Jupiter XXXIV = Euporie = S/2001 J 10
Jupiter XXXV = Orthosie = S/2001 J 9
Jupiter XXXVI = Sponde = S/2001 J 5
Jupiter XXXVII = Kale = S/2001 J 8
Jupiter XXXVIII = Pasithee = S/2001 J 6

MĚSÍCE SATURNU

Saturn XIX = Ymir = S/2000 S 1
Saturn XX = Paaliaq = S/2000 S 2
Saturn XXI = Tarvos = S/2000 S 4
Saturn XXII = Ijiraq = S/2000 S 6
Saturn XXIII = Suttung = S/2000 S 12
Saturn XXIV = Kiviuq = S/2000 S 5
Saturn XXV = Mundilfari = S/2000 S 9
Saturn XXVI = Albiorix = S/2000 S 11
Saturn XXVII = Skadi = S/2000 S 8
Saturn XXVIII = Erriapo = S/2000 S 10
Saturn XXIX = Siarnaq = S/2000 S 3
Saturn XXX = Thrym = S/2000 S 7

MĚSÍC URANU

Uran XXI = Trinculo = S/2001 U 1

Kromě toho byl v letošním roce ohlášen objev dalších 21 měsíců planety Jupiter (předběžná označení S/2003 J 1 až S/2003 J 21) a jednoho měsíce planety Saturn (S/2003 S 1).

MEK příspěvek #5106

http://hubblesite.org/newscenter/archive/2003/23/
- adresa se snímky jižní polokoule Saturna pod maximálním úhlem, viditelným ze Země. Snímky pořídil Hubbleův teleskop v březnu.

MEK příspěvek #5556

Neví někdo, zdali byla na našem území viditelná polární záře z posledního výronu částic ze Slunce?
Pěkné obrázky jsou na: http://www.novinky.cz/01/86/53.html
PV

MEK příspěvek #5559 - reakce na příspěvek #5556

Pry ano, alespon podle vcerejsi zpravy www.ian.cz resp. www.apo.astronomy.cz ("Aktualizováno! (30.10.2003 2357) Koukejte na sever! Jestli máte jasno, máte šanci spatřit polární záři!") ale ja osobne jsem nevidel nic - jednak jsem to zjistil az ve tri rano, jednak jsem nemel dobry vyhled k severu a spoustu svetel z mesta k tomu.

MEK příspěvek #5560

30.10.2003 2250 SEC (Olympus C-4000, 16s/2,8 , ISO 400) foto z odkazu na strankach APO, clanek "Aurorální pohotovost stále trvá" (kousek zare mezi mraky): http://www.astronomie.cz/data/obrazky/zare1.jpg

MEK příspěvek #5638

Kosmická sonda Voyager 1, vypuštěná do vesmíru 5.9. 1977 překonala vzdálenost 50 AU - cca 13,5 mld km od Slunce. Výsledky měření jejich přístrojů naznačují, že je na hranici tzv. heliopauzy, tj. kulové oblasti kolem Slunce, kterou v místní oblasti mezihvězdného plynu a částic vyfoukl tok částic emitovaných Sluncem.

MEK příspěvek #5639

Chybička se vloudila - správně má být 90 AU.

MEK příspěvek #5641

Jen bych ještě upřesnil, že heliosféra, stejně tak jako její hraniční oblast (to není jen heliopauza) nemá kulový tvar, ale je protáhlá, podobně jako magnetosféra Země v důsledku interakce s mezihvězdným větrem (obdoba slunečního větru).
Protože Voyager 1 leti ve směru tzv. apexu, tj. pohybu celé Sluneční soustavy galaktickým prostředím, je v tomto směru hranice heliosféry ke Slunci nejblíže. Interpretace naměřených dat z V-1 je zatím trochu problematická; přechod vnitřní rázovou vlnou (termination shock) do přechodové oblasti by měl být doprovázen značným snížením rychlosti částic slunečního větru a přechodem do neuspořádaného magnetického pole. K tomu již zřejmě došlo někdy v březnu 20003, pak se ale sonda dostala zase do "normálního" prostředí heliosféry. Jak je tomu právě teď, jsem nezjistil.
S heliosférou je to stejné, jako s magnetosférou Země, obě pulzují v závislosti na magnetickém tlaku okolí.
Každopádně výkřiky v masových sdělovacích prostředcích typu "Sonda opustila naši Sluneční soustavu!" jsou trochu nadnesené. Kdy ji opustí? Až převládne gravitační vliv Galaxie? To by bylo někde ve vzdálenosti téměr 100 tisíc AU! Pokud budeme hovořit střízlivěji, tak můžeme mluvit o dosažení hranic "dosahu slunečního větru".

MEK příspěvek #5707

Moc hezký obrázek Jupitera http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA04866 a náznak toho, že kdysi na Marsu teklo dlouhodobě velké množství vody http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA04869

MEK příspěvek #5709 - reakce na příspěvek #5707

Podobnou fotku focenou Cassinim, ukazující Io přecházející přez Jupiter,
mám na ploše a vypadá opravdu dobře. Tady je odkaz: http://www.spacedaily.com/news/cassini-01a.html

Na adrese http://ciclops.lpl.arizona.edu/PR/2003L05/PR2003L05A.html (domovské stránky "kamerového" týmu je nový snímek Saturnu ze sondy Cassini.
Na adrese http://ciclops.lpl.arizona.edu/sci/index.html je možno přečíst si výsledky získané při průletu kolem Jupiteru před třemi roky, tak jak byly publikovány v časopisu SCIENCE.

Jak daleko od Slunce sahá Kuiperův pás ? Je už Voyager za ním ?

Uvádí se, že Kuiperův pás sahá přibližně od 30 AU do 100 AU od Slunce a leží přibližně v rovině ekliptiky. Voyager 1 se sice koncem listopadu letošního roku nacházel ve vzdálenosti kolem 90 AU od Slunce, ale nedá se mluvit o tom, jestli je již za Kuiperovým pásem, protože dráha sondy vede mimo rovinu ekliptiky. Totéž platí i o sondě Voyager 2. Takže Voyager 1 ani Voyager 2 skrz Kuiperův pás nikdy neletěly.

Jenom ještě pro upřesnění:

Voyager 1 má sklon dráhy k ekliptice 35.76° a k dnešnímu dni je ve vzdálenosti 90.45 AU.

Voyager 2 má sklon dráhy k ekliptice 78.81° a k dnešnímu dni je ve vzdálenosti 72.05 AU. Letí ale ve směru pod ekliptiku, čili na opačnou stranu než V1.

Ještě jedno doplnění. Jedinou sondou, která prolétala Kuiperovým pásem byl Pioneer 10, ale komunikace se sondou byla ukončena letos v únoru. Dnes je ve vzdálenosti 84.43 AU a v heliocentrických souřadnicích se nachází 3° nad ekliptikou, takže by měl být uvnitř Kuiperova pásu.

Na adrese
http://www.jpl.nasa.gov/releases/2004/1.cfm
je snímek jádra komety Wild 2 pořízený sondou STARDUST během včerejšího průletu. Kromě příibližně 70-ti snímků jádra měla sonda sebrat vzorky částic z jetů - "lapit" je do speciálních kolektorů.
Další podrobnosti o úspěšném průletu je možné přečíst si na adrese:
http://www.spaceflightnow.com/stardust/040102flyby.html
Zdraví Jan Toman
[Upraveno 20.1.2004 poslal ales]

Snímky ze sondy Stardust pořízených při průletu kolem komety Wild 2 jsou na adrese:
http://sse.jpl.nasa.gov/multimedia/display.cfm?IM_ID=763

První uveřejněný snímek pořízený sondou Mars Express z oběžné dráhy je na adrese:
http://www.esa.int/export/SPECIALS/Mars_Express/index.html
[Upraveno 20.1.2004 poslal admin]

Moc pekny. Akorat se nemuzu zbavit jednoho blbeho klamu - kvuli zvlastnimu stinovani a odstinum cela krajina vypada jako vyrezana ze dreva a nalakovana. To neni vubec mysleno jako popis podvodu, timto typem paranoie netrpim.
Jenom skoda, ze nepredvedli:
a) zaber s rozlisenim 2m
b) zaber z mista pristani MERA, prece se porizoval
Jeste me napadaji dve otazky:
1) Jsou zabery s rozlisenim 2m take barevne nebo mono?
2) Jakym zpusobem se porizuje stereo zaber z takove dalky? Ze by se porizovaly dva s odstupem napr. jedne minuty (= nekolika km z orbitu)?

Podle zdejšího článku od Honzy Tomana ( modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/sondy/ostatni/mexpress/index.htm ):
- záběry s rozlišením 2 m se snímají jen jedním kanálem (jsou mono)
- stereosnímky se dělají překrýváním snímků směřujících mírně "vpřed" a "vzad" (tedy skutečně jedno místo z dvou bodů dráhy)
- vše se snímá jedním desetikanálovým blokem kamer naráz (takže černobílé záběry s rozlišením 2 m by zřejmě měly být na Zemi už také k dispozici)

Nevim, proc tech zaberu neuvolni vic. Ze by Evropani neumeli prodat svuj uspech tak, jako Americani? No snad jim to dojde.

asi to je tim, ze ten uspech treba chteji _prodat_, ne jen zadarmo _rozdat_... ;-)

Nové (a hezké) snímky Uranu a Neptunu pořídil HST. Na širokoúhlém snímku Uranu jsou zachycené malé vnitřní satelity objevené sondou Voyager 2.

http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2004/05/image/

MFD - 23.1.2004 Z domova - strana 2
Soutěžící z "Milionáře" přišel neprávem o peníze
Praha Ve čtvrteční soutěži televize Nova Chcete být milionářem? se stal minulý týden omyl. Soutěžící dostal otázku za 160 tisíc korun: Která planeta sluneční soustavy má nejvíc měsíců? Odpověděl, že Jupiter. Moderátor ho však opravil, že správně je Saturn. Soutěžící tak přišel o 160 tisíc korun. Astronomové ovšem tvrdí, že je známo 61 měsíců Jupitera a Saturn jich má o polovinu méně. Před dvěma lety to však bylo obráceně. Podle Pavla Příhody z pražského planetária byla proto otázka špatně formulována. "Není možné ptát se, kolik má planeta měsíců, ale kolik jich k danému datu známe," řekl. Mluvčí Novy Daniel Plovajko tvrdí, že žádnou stížnost od soutěžícího televize nedostala. "V době, kdy se otázky tvořily, byla správná odpověď Saturn. Pokud si však soutěžící bude stěžovat, budeme se tím zabývat," řekl. Podle něho by se záležitost řešila dohodou. Protestů v souvislosti se soutěží řešila Nova už několik. "Co vím, všechny byly zamítnuty jako neoprávněné," doplnil Plovajko.

Autor: (lep, iDNES)
copyright: MAFRA a.s. - MF DNES - iDNES

Snímky z Venuše pořízené sondami Venera, které byly nově zpracovány současnými počítačovými metodami. Vypadají moc pěkně


http://mentallandscape.com/Venus_Venera.htm

Prave jsem se na ty fotky taky dival a vypadaji opravdu lip. Jinak snimky z Venuse jsou typickym prikladem naproste neschopnosti Sovetu vyprodukovat lidsky (= laicky) prijatelne vysledky. Kdyz slysim pojem 'panoramaticky snimek', tak si predstavim snimek krajiny s horizontem a kusem oblohy. Tady ne, tady je to obrazek spodku sondy a pul metru okolo. Chapete to nekdo??? Taktez nasledna prezentace je managersky skvost: vetsina snimku nebyla zverejnena vubec, mnohe dalsi jenom v bulletinech (odkud se pak ofocovaly a scanovaly), no nemam slov. Mimochodem podobne je to i s Lunochody. Ty najezdily po Mesici desitky kilometru - kolik peknych fotek jste z nich videli? Katastrofa, promarnene sance.
(tato kritika nepostihuje vedecky prinos misi, ktery byl kvalitni)

Venery neměly panoramatické kamery takového typu, na které jsme zvyklí z amerických sond. Tam šlo spíše o širokoúhlé kamery, tzn. že zorné pole mělo tvar válce. Tomu odpovídají i záběry ze sond Venera.

K té prezentaci výsledků. Ruský (dříve sovětský) program průzkumu sluneční soustavy skončil de fakto s koncem studené války. Sovětský vesmírný program měla pod palcem z velké části armáda a ta asi jakékoli použitelné výsledky prohlásila za tajné. Po konci studené války veškerý ruský vesmírný program pomocí automatických sond více méně skončil, takže teď nemají co prezentovat.

To, že vůbec něco z těch sond dostali nazpátek je zázrak, při těch podmínkách, které na Venuši jsou. Kamery snímaly skutečně jen pruh. Technika té doby víc nedovolila - tranzistory, relátka atp. Rusúm chybělo (chybí) umění publikovat a prodat. Např. ruský teleskop Zelenčukskaja (Kavkaz), je to 6 m průměr, svého času největší na světě. Ale nebyl moc kvalitní, přesto se na něm udělal kus práce. Fotografie - archiv byl uložen (asi je uloženi dnes ?) v krabicích od bot v nějaké komoře plné prachu, (podle očitého svědka).

Na úděsnou práci popularizátorů kosmonautiky dojel celý ruský program výzkumu planet. Sovětským vědcům se zdálo zbytečné trávit čas předáváním snímků, pořádáním tiskových konferencí s prezentacemi výsledků a jednáním s novináři, no a díky tomu neuměli přesvědčovat média a hlavně politiky (a taky vojáky - viz armádní Lunar Prospector) o potřebě investovat peníze do sond, přišli o práci a teď nemají co jíst.

Z toho šestimetru jsem v životě fotku neviděl, zato upozornění, že jde o největší dalekohled na světě jsem četl mnohokrát.
Co bylo vcelku dobře zvládnuté, byl program Vega, jinak je otázkou, jestli bylo co publikovat. Začátkem sedmdesátých let bylo zpracování obrazové informace obdobné procesu vyvölání klasického kinofilmu, když se k tomu přičte nízká přenosová rychlost (i sondy Fobos z konce 80. let byly na úrovni řádově desítek kb/sec, byly výsledky takové, jaké byly.
Chyběla technologie...

Ne ne, tak to neberu. Podivej, jake zabery poslaly Viking Landery! Taky zabery Vener z povrchu Venuse nebyly obrazove spatne, jenom byly strasne nevhodne nasmerovane.

Děláš dobře, že to nebereš, poněvadž jsem to špatně vysvětlil. Srovnávat kvalitu snímků znamená srovnávat zařízení pro jejich pořizování. Zatímco sondy Viking používaly ke snímání fotodiodovou matici, snímající vertikální proužek, kdy výsledný obraz se složil až na Zemi a předpokládal dostatek času pro získání obrazové informace, tak na Veněrách tento čas k dispozici nebyl z důvodů nám známých. Proto se použila snímací technika širokoúhlého záběru, který tak kvalitní není.
Jinak mnou zmíněný způsob pořizování snímků na fotocitlivý materiál, vyvolání a následné odeslání pozužívali rusové, ne američané. Tak to srovnání bylo myšlené.

Myslím, že kamery byly dobře nasměrované. Životnost sond Věnera na povrchu Venuše byly max. cca 2 hodiny a nebyl čas na pořízení velkého počtu snímků. Takhle byl v záběru jak obzor, tak povrch v bezprostředním okolí sondy. Ta kamera snad dokonce ani nebyla pohyblivá a napevno směřovala šikmo k zemi.

Jenom tak mimochodem, nevíte někdo, jak dlouho trvalo pořízení jednoho snímku a následné odeslání dat?

Zajímala by mě jedna věc, která s touto trochu souvisí. Jaké počítače se používají v kosmu? Tuším, že 486. Proč se nepoužívají výkonější. Zpracovávání dat by bylo rychlejší - tudíž i jejich odesílání

Nevim, jestli je to 486. Obecne lze ale rict, ze v kosmu nepracuji standardni cipy, ale specialni cipy s vyssi odolnosti proti radiaci.
Jinak odesilani by rychlejsi nebylo. Omezenim je tady vykon signalu a velikost vysilacich/prijimacich anten.

Podle toho co bylo k vidění na výstavě v Praze 1972, ta Veněra měla kameru uvnitř a ven koukala pevná trubka (s otočným zrcátkem ?). Skutečně jim šlo o to udělat honem obrázek dokud se to všechno teplem nezničí. Je škoda, že u posledních úspěšných (přistání na Venuši, z hlavy nevím jejich čísla) zapoměli sundat kryty z optiky kamer.

Poslední přistály na Venuši sestupová pouzdra sond Vega 1 a 2, snímky pořízeny nebyly, prý na to nebyly ani vybaveny. Zda je to pravda, to nevím. Před nimi to byly Veněra 13 a 14, ty snímky pořídily. Veněra 15 a 16 snímaly povrch radarem s rozlišením cca 1,5 km (tj. 10x lepší než byla pozorování ze sondy Pioneer - Venus.
Jinak kdo si pamatuje 80. léta a průzkum sl. soustavy ví, že rusové tehdy dominovali a moc práce jim to nedalo. Američané vypustili poslední sondy v roce 1978 (Pioneer Venus 1 a 2) a další potom až v roce 1989 (Magellan - také k Venuši). Mohli být rádi, že Voyagery svoji spolehlivostí předčily všechna očekávání.

Vypada to, ze v dusledku sklenikoveho efektu ridnou horni vrstvy atmosfery (200-1000km, ne, ze by mizely, ale stehuji se niz). Zatim cca o 10 procent za poslednich 35 let, do roku 2100 mozna o 50 procent. Se vsemi dusledky pro pohyb druzic.

http://www.spaceflightnow.com/news/n0402/04atmosphere/

citace:

---

Vypada to, ze v dusledku sklenikoveho efektu ridnou horni vrstvy atmosfery (200-1000km, ne, ze by mizely, ale stehuji se niz). Zatim cca o 10 procent za poslednich 35 let, do roku 2100 mozna o 50 procent. Se vsemi dusledky pro pohyb druzic.

http://www.spaceflightnow.com/news/n0402/04atmosphere/

---

Za návštěvu stojí stránky sondy Mars Global Surveyor se snímky cílových oblastí roverů:
http://marsprogram.jpl.nasa.gov/mgs/

Objeven objekt s průměrem 1600 km v Krupierově pásu.

http://www.space.com/scienceastronomy/new_object_040219.html

Vědci předpokládají ,že se zde mohou nacházet i větší objekty. Podle mě, kdyby se zde našel objekt velikosti Země s dostatečně silným magnetickým polem, tak by byl vedle Marsu vhodným kadidátem na tvalou kolonizaci. Navíc odpadají problémy s radiací ,nízkou gravitací a UV zářením.
Jediným problémem zůstává velmi nízká teplota, ale s nízkou teplotou bychom se stejně potýkali i na Marsu, a dlouhá cesta Sluneční soustavou.

citace:

---

Objeven objekt s průměrem 1600 km v Krupierově pásu.

---

Něco pro lovce ufounů ze SOHO
http://sohowww.nascom.nasa.gov/data/realtime/javagif/gifs/20040228_1342_c3.gif

Výzkum vesmíru není však jenom Space Suttle. Zajímavé informace přicházejí od Saturnu, kde sonda Cassini proletěla 14.7.2005 kolem měsíčku Enceladus. Jednak pořídila zajímavé fotografie s rozlišením až 4m - viz též článek na:
http://www.astro.cz/clanek/2092

Další zajímavé informace byl uveřejněny z pozorování Encelada pomoci infračerveného spektrometru. Vyplývá z nich, že v oblasti jižního pólu, kde se nachází velice mladý a odlišný terén je teplota povrchu dleko vyšší než jinde - viz:
http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA06432

Parvděpodobnost objevu akttivního kryovulkanismu je dost vysoká.
A do třetice - je li to pravda, bylo objeveno těleso za hranicemi sluneční soustavy větší než je Pluto.
http://www.astro.cz/clanek/2094
http://www.jpl.nasa.gov/news/news.cfm?release=2005-126

Takže, buď se smíříme s tím, že máme na světě desátou planetu a nebo (pro což jsem já) škrtneme Pluto ze seznamu planet a zařadíme je do seznamu těles za drahou Neptunu, jeichž výčet jistě není zdaleka konečný.

jsem z tech zprav o novych objevech zmaten.

Objevili teda jedno teleso nebo 3? Nebo 2 telesa z nichz jedno objevili 2 skupiny? Nebo jedno teleso objevene 3 skupinama? Novinari v otm jako vzdycky delaj bordel.

citace:

---

jsem z tech zprav o novych objevech zmaten.

Objevili teda jedno teleso nebo 3? Nebo 2 telesa z nichz jedno objevili 2 skupiny? Nebo jedno teleso objevene 3 skupinama? Novinari v otm jako vzdycky delaj bordel.

---

Desátou planetu můžeme pustit z hlavy. Nově objevené těleso patří do Kuiperova pásu, stejně jako Sedna , Quaquar, Orcus .... Nově objevené těleso má průměr asi 1500km, Pluto 2300, a má 30% jeho hmotnosti! Dokonce to vypadá na to, že má měsíček (trpasličí). Do novin je lépe nekoukat, okurková sezona je v plném proudu a Discovery se rozpadá!?
Přijdou další objevy desátých planet. Pluto bych raději škrtnul ze seznamu planet - podívejte se na jeho složení a velikost.
podrobnosti jsou třeba na stránce ČAS: http://www.astro.cz/clanek/2094

Zapoměl jsem dodat,že ve velké většině jde o pozorování na samé hranici možností techniky, kterou máme. Je lépe mít trpělivost a počkat až se provede důkladnější výzkum a také kritika objevu. Vždyť jenom průměr té nové planetky se jen odhaduje mezi 1500km až 3000km (wikipedie).

Velmi věcně je to popsáno na :
http://www.planetky.cz/article.php3?sid=144&mode=thread&order=0

což jsou stránky hvězdárny na Kleti, což je velmi seriozní zdroj informací o této problematice.

Je vidět,že člověk si má pořádně pročíst všechny zdroje aby pak nepsal vícekrát do téhle diskuze - v prvním příspěvku píšu vlastně o něčem jiném. Inu, bude ze mě novinář? ta Kleť má velmi seriozní informaci. Omlouvám se za nejasnosti.

Určování průměru u takto vzdálených těles je věcí velice ošidnou. Odhady velikosti jsou založeny na odhadu albeda. U Pluta známe průměr díky tomu, že kolem obíhá Charon, jinak bychom taky tápali. Vzpomínám si, že před průletem Voyageru kolem Neptunu byl odhad průměru Tritonu udáván v poměrně velkém rozmezí 2000-4000 km.
Podle mě nastal čas sesadit Pluto z postu planety, nastavit minimální průměr pro tuto kategorii na cca 5 tis. km (aby se nám do ní vešel Merkur). Koneckonců není vyloučeno, že nějaká skutečná desátá planeta toho označení hodná čeká na objev.

citace:

---

...
Podle mě nastal čas sesadit Pluto z postu planety, nastavit minimální průměr pro tuto kategorii na cca 5 tis. km (aby se nám do ní vešel Merkur). Koneckonců není vyloučeno, že nějaká skutečná desátá planeta toho označení hodná čeká na objev.

---

Takze radeji to pisu znova nebot sem sam chvili tapal a Kerel Bejcek se na chvili pridal k novinarum:

Opravdu jde o 3 telesa /uz definitivne/ z nichz jedno je minimalne stejne velike jako Pluto /vzhledem ke vzdalenosti odtazi stejne svetla jako Pluto a i kdyby odrazelo 100 % svetla pora by bylo asi stejne velike/.

S tema kriteriama pro planetu: uricte nejsou jednoznacna kriteria, co je planeta a co ne a neslysel sem nikdy, ze by planeta nemsela byt v Kuiperove pasmu /ostatne co my vime, jak s etam vlastne dostala?/, takze bych s tim zatim nespechal. Ani s vyskrtavanim Pluta a ni s oznacenim noveho objektu za planetu. Sem hodne zvedav, jaky nazev vymysleli - typuju nakeho mimoevropskeho boha smrti nebo ledu nebo neco takoveho.

Mozna by se melo upravit nazvoslovi: skoro planety nazyvat dejme tomu planetoidy, starsi asteroidy nechat pro ty mensi. A taky by se uz melo sahnout k tomu, aby nazvy v Kuiperove pasu byly polde nejakeho systemu.

Není planeta spíš než průměrem, stabilitou či pozicí orbity lépe definovatelná jako těleso, které prošlo geologickým planetárním vývojem? V tom případě ale Pluto není planeta. Je to jen největší z planetisimál v pásmu za planetami.

citace:

---

Není planeta spíš než průměrem, stabilitou či pozicí orbity lépe definovatelná jako těleso, které prošlo geologickým planetárním vývojem? V tom případě ale Pluto není planeta. Je to jen největší z planetisimál v pásmu za planetami.

---

Taky mi to znelo zajimave.

U obrich planet by se dalo namitnout, ze to muzem, kdyz budem chtit, povazovat za nehotove hvezdy, coz mozna trochu sou.

Ovsem ma to i jina uskali: planetou by pak asi nebyl ani Merkur /nebo mel nejaky geologicky vyvoj nebbo se presne nevi? Ted si ovsem vzpominam, ze ma relativne silne magneticke pole./

U Pluta podle me o geologickem vyvoji nevime, snad se da dohadovat, ze nejspis nema, ale co my vime, jak prekvapeni se tam najdou?
Navic geologicky vyvoj mely i nektere mesice /jako kriterium, byt se pouziva, se mi to zda nefer/.

Ja bych rek, ze problem je proste v historickem puvodu terminu planeta - puvodne to pro lidi proste byla normalni hvezda, rozdil byl jen v tom, ze se pohybovala. A o planetoidech se zacatku taky myslelo, ze to sou nove planety...

Takze casem asi vedci budou muset vymyslet a casem i porsadit do verejnosti uplne zgruntu novou klasifikaci teles ve sluecni soustave.
Ale zatim bych s tim nespechal, objevej pak jeste neco a musleo by se to predelavat.

Jeste je mozne definovat planety vyctem a ostatni objekty radit do trid. Tak by sice Pluto zustalo planeta, ale ve skutecnosti by to byl KBO. Tak to vpodstate funguje i dnes. Zeme i Pluto by byly sice obe planety, ale v rozdilnych tridach. Astronomove by meli pekne vsechno srovnano ve chliveckach a duchodci by se nemuseli ucit nove planety, ci rusit ty stare.

Zajímavé informace o názorech jak určit co je planeta přináší kolega J.Veselý (hvězdárna HK) na:
http://www.astro.cz/clanek/2096

citace:

---

Zajímavé informace o názorech jak určit co je planeta přináší kolega J.Veselý (hvězdárna HK) na:
http://www.astro.cz/clanek/2096

---

Citatace z atlasu:
Chybějící Planeta:
Po objevení Chárona bylo jasné, že hmotnost Pluta je příliš nízká na to, aby ovlivnila Uran a Neptun a aby Pluto obíhal po očekávané dráze. Astronomové tedy hledají desátou planetu, Planetu X, s oběžnou dráhou skloněněnou, ještě víc než je u Pluta. Pokud existuje taková planeta, ovlivňovala by dráhu jakéhokoliv létajícího objektu ...
...Lze předpokládat, že Planeta X je vlastně zmrzlý svět velký přibližně stejně jako Uran a Neptun, ne však tak hmotný. Oběžná dráha planety by byla třikrát delší, než je Neptunova.Ovšem někteří astronomové věří, že přitažlivost Planety X může vtáhnout spršky komet dovnitř sluneční soustavy; některý z těchto rojů by se pak mohl kdykoliv srazit se Zemí. Je dokonce možné, že po podobné katastrofě vyhynuli dinosauři.

citace:

---

Jeste je mozne definovat planety vyctem a ostatni objekty radit do trid. Tak by sice Pluto zustalo planeta, ale ve skutecnosti by to byl KBO. Tak to vpodstate funguje i dnes. Zeme i Pluto by byly sice obe planety, ale v rozdilnych tridach. Astronomove by meli pekne vsechno srovnano ve chliveckach a duchodci by se nemuseli ucit nove planety, ci rusit ty stare.

---

Tak neutronove hvezdy a trpaslici jsou snad jasni, ne? Zpusobem vzniku urcite nepatri pod skatulku 'planeta'.

Oni to mají geologové-planetologové různě roztříděné a srovnané. Doufal jsem, že se do toho nějaký zapojí, protože aspoň jeden planetolog tu občas diskutuje. No ale možná, že teď, když je léto tak, jak se na geologa sluší, leze po svazích a oťukává kladívkem šutry.

Použít k rozlišení planet kritéria geologického vývoje asi nelze. Mnoho menších těles prodělalo určitý geologicý vývoj a planet by tak bylo příliš. Náš měsíc by pak byl planetou, také třeba měsíce Io a i snad Europa. Ale nápad je to zajímavý. Geologickým vývojem by se pak asi myslela vnitřní diferenciace tělesa a tepelná výměna a cirkulace. Rozhodně ne eroze, sedimentace a podobné jevy - ty jsou endogenní a nemají s vnitřkem tělesa vlastně žádnou souvislost. Takže kritériem by byla prokázaná sopečná činnost a to nejenom současná, pak by totiž planetami byla pouze Země a Io.

Já osobně bych se ale přikláněl spíše k tomu návrhu Dr. Browna, který mi přijde velice elegantní a logický. Pokud to těleso bude ve svém okolí prostě dominantní, tak bude označeno za planetu.

Jinak vrásnění je výjimečné pouze pro Zemi, nikde jinde nebylo nic podobného pozorováno. A ten anonym jsem já

citace:

---

Jinak vrásnění je výjimečné pouze pro Zemi, nikde jinde nebylo nic podobného pozorováno. A ten anonym jsem já

---

citace:

---

Použít k rozlišení planet kritéria geologického vývoje asi nelze.
Já osobně bych se ale přikláněl spíše k tomu návrhu Dr. Browna, který mi přijde velice elegantní a logický. Pokud to těleso bude ve svém okolí prostě dominantní, tak bude označeno za planetu.

---

Iapetus je trochu orisek, ale zatim nikdo neprisel s navrhem, ze ta jizva je projevem vrasneni. Spise se pokud vim mluvi o nejakem zlomu (proto ta pravidelnost) podel ktereho se na povrch dostalo magma a vytvorilo ten hrbet. Jinak vrasneni je produktem deskove tektoniky a ta se zatim skutecne jinde nez na Zemi nenasla.

No Pluto tam domimantni rozhodne neni, jednak ma mesic Charon, ktery je jen o neco malo mensi (takze spravne spise dvojplaneta) a dale se tam nachazi mnoho dalsich objektu.

Ne, endogenni procesy nelze brat jako podminku, protoze se vyskytuji defacto vsude. Na nasem Mesici se take vyskytuji povrchove geologicke deje a za planetu ho nepovazujeme. Je ale fakt, ze jenom jedna podminka rozhodne stacit nebude a bude treba zvolit vhodnou kombinaci vice podminek.

Sulinare,

vy planetologové jste ale banda. Máte svoji logii, ale nemáte definován hlavní předmět vašeho zájmu. V tom jste asi mezi vědami tak ojedinělí, jako je Země se svou deskovou tektonikou mezi planetami.

Áda

Jak nemame? Planetarni geologie studuje vsechna pevna telesa ve slunecni soustave, nas nezajima jak to nazveme, ale z ceho to je

Je to možný! Co jste to za vědu? Pro vás je věcná stránka důležitější než terminologická? To je v nějakém vývojovém stadiu před kanonizací, kdy se ještě nevyhazuje od zkoušek s odůvodněním: „Říkáte to sice dobře, ale terminologicky neobratně. Budete muset přijít znova.“

Copak z tý vaší nauky se neskládají zkoušky, kde by student byl protýrán z její kanonizace? Jak na vás vůbec můžou jít dotace?

Tak hlavne to neni veda ze samoztatne skatulky. Je to stale obycejna geologie, i kdyz uz se nezabyva pouze Zemi (coz je jedine dobre). Takze vlastne by pro vyjasneni pojmu bylo lepsi zmenit nazev

A zkousky se skutecne neskladaji, aspon o tom nevim

Jak se tak pomalu chystá let sondy NH k Plutu, napadlo mě, že je škoda nevyužít tak zajímavé koncepce a konstrukce. Chtělo by to postavit upravené dvojče vybavené brzdícím motorem a poslat k Jupiteru. Jako nosič by při využití Venuše stačil Sojuz - to by výrazně celou misi zlevnilo. Případně by mohl následovat stavba dalších sond pro let k Saturnu, Uranu a/nebo Neptunu. Nechystá se něco podobného ?

citace:

---

Jinak vrasneni je produktem deskove tektoniky a ta se zatim skutecne jinde nez na Zemi nenasla.

---

Rozdeleni na planetky, planety, komety apod. je stejne spis formalni zalezitost, protoze se vyskytuji exemplare "prechodnych typu". Pomerovat to podle naseho Mesice mi prijde jako nemistny antropocentrismus.
Osobne jsem pro vyrazeni Pluta ze seznamu planet, ciste z praktickych duvodu - da se cekat, ze v transneptunickych objektech bude objeveno povicero objektu velikosti Pluta a vetsich. Pritom jejich vyznam (jako jednotlivych objektu) je z hlediska napriklad gravitacni dynamiky Slunecni soustavy velice maly, kvuli malym velikostem a velke rozptylenosti. Seznam "planet" by tak casem zacal nesmyslne bobtnat ruznymi pomerne "nevyznamnymi" telesy.

citace:

---

Rozdeleni na planetky, planety, komety apod. je stejne spis formalni zalezitost, protoze se vyskytuji exemplare "prechodnych typu". Pomerovat to podle naseho Mesice mi prijde jako nemistny antropocentrismus.

---

citace:

---

Seznam "planet" by tak casem zacal nesmyslne bobtnat ruznymi pomerne "nevyznamnymi" telesy.

---

citace:

---

vysvětlovat dětem ve škole nebo lidem kterým je tato problematika cizí, že Pluto je přechodnou typ planety nebo asteoridu (tj. jestli se to bude vyučovat v USA nebo EU) mi přijde katastrofálně nešťastné.

---

citace:

---

Protože jestli bude Pluto nějakým stavem zanecháno mezi planetami, tak chci, ať se náš Měsíc zove také planeta,

---

citace:

---

Proto ten centrismus, protože Země s Měsícem je v naší Sluneční soustavě unikát.

---

citace:

---

Proto musí být jasná dělící čára, ne?

---

Vždyť je to celkem snadné: Merkur, Venuše, Země, Mars jsou planety zemského typu. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou plynné obří planety. Pluto je první a na více než 60 let (do roku 1992) jediné známé transneptunické těleso z Kuiperova pásu obsahujícímu desítky podobných a tisíce menších, proto bývalo považováno za planetu, takovým tělesům říkáme planetky. Tečka. víc není potřeba.

citace:

---

Vždyť je to celkem snadné: Merkur, Venuše, Země, Mars jsou planety zemského typu. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou plynné obří planety. Atd.

---

Souhlas s Ervem. Staci proste priznat ze se udelala chyba se zarazenim Pluta mezi planety a neni potreba delat nic jineho.

citace:

---

Jak se tak pomalu chystá let sondy NH k Plutu, napadlo mě, že je škoda nevyužít tak zajímavé koncepce a konstrukce. Chtělo by to postavit upravené dvojče vybavené brzdícím motorem a poslat k Jupiteru. Jako nosič by při využití Venuše stačil Sojuz - to by výrazně celou misi zlevnilo. Případně by mohl následovat stavba dalších sond pro let k Saturnu, Uranu a/nebo Neptunu. Nechystá se něco podobného ?

---

On samotný pojem planeta prošel už dost změnami a ty zmiňované děti se učily každkou chvíli jinak - tedy od dob Koperníkovské revoluce. To, co to bylo původních několik tisíc let, kdy ten pojem vznikl, to od té doby dávno není. Jestli to zase troch redefinujeme a přeházíme, co je planeta a co není, tak na tom nebude nic divného. Stalo se to už přeci vícekrát.

no ono to asi nebylo nijak zrejme, ale pocet planetologu na tomto foru => 2 a jen pro upresneni, kdo se venuje planetam, tak nemusi byt nutne geolog, pod toto oznaceni se vejdou i fyzikove (a fyzicky:))

1) k pojmu planeta - no ono se to da udelat vyjmenovanim, ale dnes uz zname 150 extrasolarnich planet a behem 15 let se jejich cislo zvysi minimalne o rad ci vice. takze je potreba nejaka obecna definice. ted prave na ni pracuje komise Mezinarodni astronomicke unie IAU a rozhodnuti by snad melo byt znamo za rok na mezinarodnim zasedani v PRAZE osobne si myslim (podporeno nazorem jednoho z clenu, ktery jsem nedavno cetl v EOS, casopisu Americke geofyzikalni unie), ze definice bude zahrnovat jak orbitalni vlastnosti (dominantni objekt na dane a podobnych drahach - Pluto NENI, podobnych objektu tam bude nekolik), tak vyvojove (aby se vyloucili hnedi trpaslici) - videl bych to tak, ze pluto o status planety prijde, ale mozna se americani postavi na zadni

2) co se geologickeho vyvoje tyce, tak je lepsi tomu rikat asi termodynamicky vyvoj, souvisi s diferenciaci nitra a muze probihat jak v planetach (Zeme, Mars, ...), tak v mesicich (Mesic, velke Jupiterovy mesice, ...) i v asteroidech (Vesta, Ceres, Pluto:))

3) vrasneni tak jak ho zname ze Zeme, souvisi opravdu jen s deskovou tektonikou, ale obecne k podobnemu procesu muze dochazet pri jakychkoliv konvergentnich (sjizdecich? proste kdyz se to sune do jednoho mista odevsad:)) pohybech kury. vysledek pak silne pripomina vrasneni na Zemi - viz tzv. tesserae na Venusi (Fortuna Tessera v prave casti obrazku http://www.mentallandscape.com/V_Ishtar.jpg)

4) co se tyce te uzasne struktury na Iapetu, nikdo presne nevi, kde se to vzalo. tady u nas byla pred casem prednaska od nejakeho amika, ktery se to snazil modelovat ze slapoveho pusobeni Saturnu na Iapetus a zvolnovani rotace (despinning). moc jsem tomu nerozumnel, ale zrejme se jednalo o nejaky globalni proces ...

5) deskovou tektoniku ma Zeme mozna i v dusledku srazky s nejakou protoplanetou (pri ktere se vytvoril Mesic), to nikdo nevi, zrejme prispelo vic faktoru, ale rozhodujici je predevsim vyskyt vody na Zemi. ta se totiz dostava do hornin, dela je krehci, lepe se lamou (souvisi s existenci ker) a navic asi taky souvisi s existenci astenosfery (zony s nizsi viskozitou hned pod litosferou) po ktere se kry pohybuji. samotny proces deskove tektoniky sice dnes nikde pozorovan neni, ale v minulosti (v radech Ga) mohl byt na Venusi ci Marsu ...

Konečně planetolog, který není skoupý na slovo!

Pekne shrnuto
jeste k 5) voda je skutecne velice dulezitym faktorem, bez jeji pritomnosti by se asi d. tektonika na Zemi zastavila. Pusobi predevsim snizovanim bodu taveni (to ma znacne dusledky pri tvorbe granitovych magmat a vystupu magmat k povrchu) a take jako mazadlo. Otazkou je, jak pusobila voda na Marsu v minulosti. Muj osobni nazor na tektoniku Venuse je takovy, ze tam je tzv. deskova tektonika jedne desky. Venuse se vnitrne zahriva a po prekroceni urcite teploty dojde k masivnim vylevum magmat na povrch, proste se utvori nova kura a pak je zase na dlouho klid, ale treba je to uplna blbost

diky

jeste k te deskove tektonice - z hlediska termodynamickeho vyvoje planet se rozlisuji tri rezimy: deskova tektonika (na Zemi), jednodeskovy rezim (ang. stagnat lid; napr. na Mesici, zrejme i na Marsu) a delaminacni rezim (vpodstate neco mezi, kura neni rozlamana na kry, ale odspodu se odlamuji vrstvy, ktere se zanoruji do plaste; mozna na Venusi). to co psal sulinar o prehrati Venuse je jedno z moznych vysvetleni, otazka je, jestli stara kura je pod tou novou a nebo jestli se pak odlamala a zustala tam jen ta nova (z dat ziskanych sondou magellan vime, ze litosfera byla v dobe vzniku povrchovych utvaru relativne tepla - protoze se nechovala prilis elasticky - takze mi prijde divny, ze by to slo, kdyby tam ta stara kura zustala vsude).

no, ale abych tady jen neplkal o jednom uzkym tematu, tak par novinek, o kterych vim a ktere se tykaji planet a jejich vyzkumu:

- start evropske sonda BepiColombo se odlada na 2013-14, prilet k Merkuru 2018-19 vinu na tom maji samozrejme financni problemy (kvuli kterym sonda uz prisla o jedinecny pristavaci element) a taky dlouha doba nutna k vyvoji vhodneho iontoveho motoru
- soucasti mise ExoMars ESA v roce 2011 bude i mala meteorologicka a geofyzikalni stanice, takze se snad o strukture Marsu konecne dozvime vic
- dalsi vyvoj ve vyzkumu Slunecni soustavy bude rozhodnuty v prosinci na zasedani ministru ESA. v mych ocich je velka nadeje na brzky samostatny pruzkum Mesice (stranou kooperace s indii, cinou ci japonskem), CDF http://www.esa.int/SPECIALS/CDF/ se zabyvalo nejakym takovym projektem (vcetne lunarniho roveru) v lonskem roce

tak se zda, ze alespon v ranne fazi vyvoje Marsu tam bylo neco jako deskova tektonika resp. riftovy system. urcite se o tom povedou debaty, ale ta mereni se musi nejak vysvetlit http://www.nasa.gov/vision/universe/solarsystem/mgs_plates.html

Nejsem planetolog, a proto bych se chtěl zeptat jak vzniká to lokální magnetický pole na Marzu a jestli je tak stabilní a silný, že by dokázalo dlouhodobě ochránit kosmonauty bez složitých prostředků proti radiaci?
Diky

Nedokáže ochránit proti radiaci, výhodou je, že Mars je mnohem dál od slunce, takže sluneční bouře, které jsou nejvíc nebezpečné, jsou na marsu mnohem slabší. Běžnou radiaci z kosmu a slunce zachytí částečně atmosféra, částečně tenké stěny a izolace modulů. Proti slunečním bouřím budou muset mít trošku bytelnější štít.

citace:

---

... bych se chtěl zeptat jak vzniká to lokální magnetický pole na Marsu ...

---

No vida, konečně to doměřili na celém povrchu! A hned je zajímavé se podívat na Hellas, Utopii, Elysium a Tharsis. Poslední dvě oblasti jsou mladší, ovšem co si myslet o Hellas a Utopii? Mohou být jak mladší, tedy vzniknout až po vymizení marťanského magnetického pole, stejně tak to mohou být konsolidované starší části, které přečkaly vznik nové kůry.

citace:

---

... Mohou být jak mladší, tedy vzniknout až po vymizení marťanského magnetického pole, stejně tak to mohou být konsolidované starší části, které přečkaly vznik nové kůry.

---

Novinky ohledně Pluta - patrně dva nové měsíce.
http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/19/
New Horizons už se chystá....

citace:

---

Novinky ohledně Pluta - patrně dva nové měsíce.
http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/19/
New Horizons už se chystá....

---

neco malo k sonde Hayabusa:
behem dneska byl prerusen prvni "skoro-pristavaci" manevr kvuli technickym problemum (http://www.isas.jaxa.jp/e/index.shtml). jinak velmi detailni zabery asteroidu Itokawa spolu se spoustou textu (v anglictine ) najdete zde: http://www.isas.jaxa.jp/e/snews/2005/1102.shtml, urcite to stoji za prohlidku ...

Tato japonska mise je hodne podcenovana, hlavne medialne. Pritom ty zabery (a dalsi plany) jsou fantasticke!

Tak tak, Itokawava je zajimavy asteroid - takovy "bradavicnaty"

Ty snímky jsou nádherný, krásně je vidět, že je to vlastně jenom shluk šutrů, který držej pohromadě tou slabou gravitací. Některý se dokonce ani nepřevalí do stabilnější polohy...

No mně to spíš vizuálně připadá, jako že se materiál odpařuje a větší zrna zůstávají "trčet" ve zbylé mase. Podobně zvětrává pískovec, nebo taje špinavý sníh.

Honza

citace:

---

Ty snímky jsou nádherný, krásně je vidět, že je to vlastně jenom shluk šutrů, který držej pohromadě tou slabou gravitací. Některý se dokonce ani nepřevalí do stabilnější polohy...

---

citace:

---

citace:

---

Novinky ohledně Pluta - patrně dva nové měsíce.
http://hubblesite.org/newscenter/newsdesk/archive/releases/2005/19/
New Horizons už se chystá....

---

kolega tady pro ne vymyslel skvela jmena: Pixel 1 a Pixel 2

---

citace:

---

Ty snímky jsou nádherný, krásně je vidět, že je to vlastně jenom shluk šutrů, který držej pohromadě tou slabou gravitací. Některý se dokonce ani nepřevalí do stabilnější polohy...

---

Prosím Sulinara, jestli by se mohl podívat na to, co jsem o Itokawě zatím spáchal a případně uvést věci na správnou míru:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Itokawa_%28planetka%29

citace:

---

Prosím Sulinara, jestli by se mohl podívat na to, co jsem o Itokawě zatím spáchal a případně uvést věci na správnou míru:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Itokawa_%28planetka%29

---

NASA se zalekla nastupu ESA ve vyzkumu slunecni soustavy ci co a planuje obnovit vyzkum Venuse. nektere zajimave napady (vcetne navrhu na misi schopnou navratu vzorku povrchove horniny z Venuse na Zemi!) lze nalezt na http://www.lpi.usra.edu/vexag/vexag.html.

no, vyvoj kolem sondy DAWN jeste neni beznadejny, nekdo z evropy zrejme dostatecne dal najevo, co si mysli o byrokratech v NASA a Griffin prislibil, ze se na to zruseni (oznameno koncem minuleho tydne) koukne
http://www.spaceref.com/news/viewnews.html?id=1097
http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=19838
treba by to mohlo dobre dopadnout...

Zajímavé! Nejenže máme tady a teď trochu poblázněné počasí a nejenže předpověď počasí pro Slunce vypadá pro příští cyklus dost zběsile, jak už tu bylo i uvedeno, i počasí na Jupiteru asi postihlo nějaké jupiteriální oteplování. Nejspíš tam nejsou aktivní Zelení, kteří by tuto planetu zachránili před jejím planetárním vývojem, a tak tam pár týdnů nemáme jen Velkou rudou skrvnu známou už Galileovi. Po několik týdnů tam takové skvrny jsou dvě:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=1749

Docela by mě zajímalo, co s námi udělá to flekaté Sluníčko. Vývoj na Slunci je vývojem našeho životního prostředí. Tady ale nejspíš budeme reagovat na tento vývoj a jeho důsledky nějakými tanci deště typu Kjóto. Klimatickou evoluci, které nyní hrdinně bráníme už tím, že vedle pšouků hospodářského dobytka, na který byly uvaleny obdobné poplatky za skleníkové plyny jako u průmyslových znečišťovatelů, budou zpoplatněni i domácí miláčci i naše vlastní metanoemisní útroby.

Docela by mě zajímalo, co s námi udělá to flekaté Sluníčko.
------------------------------------------------------------------
Co by udělalo? Budeme blbnout na naší planetě dál.

Kosmoznalci, co je pravdy na tom, že Pioneery jsou už někde poblíž heliopauzy, kde narazily na nejasné zpomalení jejich letu?

citace:

---

Kosmoznalci, co je pravdy na tom, že Pioneery jsou už někde poblíž heliopauzy, kde narazily na nejasné zpomalení jejich letu?

---

A jediný způsob zjištění minimálních změn rychlosti je podle Dopplerova posuvu rádiového signálu. Naštěstí Voyagery ještě fungují a doufejme budou fungovat dost dlouho na průzkum heliopauzy. Potom snad výzkum vzdálených oblastí převezme New Horizons.

citace:

---

Kosmoznalci, co je pravdy na tom, že Pioneery jsou už někde poblíž heliopauzy, kde narazily na nejasné zpomalení jejich letu?

---

no, nejdřív to bylo myšleno že je to způsobeno tepelným vyzařováním sondy, teď se od toho zase upouští protože se to projevuje i na jiných sondách pravděpodobně se stejnými hodnotami...
Zkrátka je to jedna zajímavá fyzikální záhada...

"Naopak se zdá, že se stejný efekt projevuje i u sond Galileo a Ulysseus.
Zbývá tedy něco jiného než hledat vysvětlení v nové fyzice? Jak situaci komentovali v červenci 2004 O. Bertolami a J. Páramos: „…potřebovali bychom navrhnout teorii, která modifikuje gravitační zákon subtilním způsobem tak, že se odchylky projevují na pohybu malých těles, jakými jsou zmíněné sondy, ale analogický efekt se neprojevuje u planet. Je tudíž v sázce jeden ze základů obecné teorie relativity – slabý princip ekvivalence, který říká, že všechna tělesa v gravitačním poli padají stejnou rychlostí nezávisle na jejich hmotnosti či složení.“ Teoretici zatím spekulují o extradimenzích, o vlivu temné hmoty, o urychlování expanze vesmíru a dalších potenciálních vysvětleních této anomálie. Pokud by se ukázalo, že anomálie je projevem nových fyzikálních zákonů, byl by to výsledek převratné důležitosti."
http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=6137

Kazdopadne by to bylo neco, co lze ocekavat. Kepler, Newton, Einstein vytvorili stale zlepsujici se aproximace zalozene na vybranych pasazich fyziky.
Mozna ze z tohoto mracku jeste nezaprsi, ale je to vcelku jedno.

citace:

---

Kazdopadne by to bylo neco, co lze ocekavat. Kepler, Newton, Einstein vytvorili stale zlepsujici se aproximace zalozene na vybranych pasazich fyziky.
Mozna ze z tohoto mracku jeste nezaprsi, ale je to vcelku jedno.

---

citace:

---

citace:

---

Kazdopadne by to bylo neco, co lze ocekavat. Kepler, Newton, Einstein vytvorili stale zlepsujici se aproximace zalozene na vybranych pasazich fyziky.
Mozna ze z tohoto mracku jeste nezaprsi, ale je to vcelku jedno.

---

ja sem si kdysi predstavoval ze gravitacni vlna po dopadu na jine teleso zanikne a za telesem je gravitacni stin. No kdyby to nebyl stin ale jen "polostin * 10-xtou:, tak by se dalo to urychleni vysvetlit, ze se jedna o snizeni gravitacniho vlivu Slunce vlivem ztrat pri prostupu gravitacnich vln ostatnimi telesy slunecni soustavy..... Tak a mate to

---

No a nedalo by seto vysvětlit přece jen přes teorii relativity ?
Mám laickou představu: centrální hmota, to jest především slunce, ve svém okolí zakřivuje prostor, proto v jeho blízkosti není součet úhlů v trojúhelníku 180°, (jinak řečeno povrch koule není přesně 4pír2) proto nemůže gravitační síla odpovídat 1/r2 vzdálenosti od centra, nebo jinak také řečeno r je zakřivením zkresleno. Ve velkých vzdálenostech ovšem už je prostor téměř plochý a tam již klasická rovnice platí.

To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.

Osobně si pro sebe v tomto případě zatím ještě nemohu vyloučit systematickou chybu při měření, případně bych "sázel" na nějaký relativistický efekt (podobně jako Pavel). Těším se na jednoznačné objasnění a doufám, že to bude brzy.

citace:

---

To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.

---

citace:

---

citace:

---

To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.

---

Nejsem fyzik, proč je na velkých rozměrech teorie relativity bezcená? Vždyt tam musí platit taky, nebo ne?

---

citace:

---

citace:

---

citace:

---

To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.

---

Nejsem fyzik, proč je na velkých rozměrech teorie relativity bezcená? Vždyt tam musí platit taky, nebo ne?

---

IMHO musí, navíc se používá právě pro "velká čísla" - velké vzdálenosti, velké rychlosti. Naopak na hodně malé rozměry částic se používá kvantová teorie. A všude mezi tím nám stačí staré vzorečky sira Newtona.

---

Myslím, že kdyby někdo prokázal neplatnost TR, určitě by se o tom vědělo a dostal by Nobelovku. Nesleduji to zas tak detailně, ale zakřivení prostoru by nemělo dělat problém teorii, která s ním vlastně přišla. Popisy kolem elementárních částic bych nechal kvantovce a vše pod Schw. poloměrem ČD spekulacím.

citace:

---

Není planeta spíš než průměrem, stabilitou či pozicí orbity lépe definovatelná jako těleso, které prošlo geologickým planetárním vývojem? V tom případě ale Pluto není planeta. Je to jen největší z planetisimál v pásmu za planetami.

---

citace:

---

Není planeta spíš než průměrem, stabilitou či pozicí orbity lépe definovatelná jako těleso, které prošlo geologickým planetárním vývojem? V tom případě ale Pluto není planeta. Je to jen největší z planetisimál v pásmu za planetami.

---

Jaka jsou vlastne pravidla pro pojmenovavani teles Kuiperova pasu? Jsou vubec nejaka?

citace:

---

Myslím, že kdyby někdo prokázal neplatnost TR, určitě by se o tom vědělo a dostal by Nobelovku. Nesleduji to zas tak detailně, ale zakřivení prostoru by nemělo dělat problém teorii, která s ním vlastně přišla. Popisy kolem elementárních částic bych nechal kvantovce a vše pod Schw. poloměrem ČD spekulacím.

---

Je trochu vesele, ze hazete OTR do stareho zeleza - a pritom neexistuje zadne pozorovani, ktere by ji vyvracelo.
Nabizena analogie Newtonovych zakonu a OTR jako aproximaci kulha na obe nohy. NZ jsou zakony popisne, nevysvetluji vubec, co vlastne gravitace je. OTR je plne rozvinuta teorie gravitace, ktera nejenomze vysvetluje gravitacni pusobeni, ale dokonce predpovida jevy, ktere v dobe jeji formulace ani nebyly znamy. Kdyz pozdeji byly pozorovany (napr. ohyb paprsku kolem Slunce), byly to velice presvedcive ukazatele na spravnost OTR. Nektere zatim na skutecne pozorovani cekaji (gravitacni vlny).
Ja nechci tvrdit, ze OTR je jedina a spravna a nic lepsiho nikdy mit nebudeme, ale zatim tomu nic nenasvedcuje.

Moc díky všem za odkazy a stručné nastínění problému. Odkazy jsem bohužel neměl čas ještě číst. Proto má vyjádření do diskuse, která se tu už rozpoutala, mohou být špetku mimo mísu ohledně konkrétních znalostí tohoto efektu nebo hypotéz, jež o tom vědátoři spřádají.

Co se týče fyzikálních modelů, které se používají u gravitace a my se tu teď o nich hádáme, je to spletité. V současnosti kanonickou teorií gravitace je obecná teorie relativnosti s jejími zakřivenými časoprostory. Padly tu otázky omezení platnosti této teorie. Při úvaze o tom je třeba si uvědomit, že obecně relativistická teorie gravitace má v podstatě dvě složky: tu relativistickou, která do to věci vnáší zakřivený časoprostor v důsledku gravitačního potenciálu jako fyzikálního parametru způsobujícího zakřivení, a gravitační zákon, který do ní vstoupil z vnějšku v podstatě jen v sice matematicky transformované podobě, ale ve skutečnosti převzatý od Newtona a empirických poznatků nebeské mechaniky. Celou dobu tedy řada lidí vymýšlí, zda by tento vnější vklad do teorie gravitace nešel vylepšit nějakým nelineárním zákonem, který by našel jiné průběhy funkce u velkých vzdáleností nebo extrémních gravitačních potenciálů a nejlépe byl kvantově popsatelný. V podstatě základ u všech úvah o tom začal být kdysi dávno Yukawův potenciál – pro popis vazby mezi částicemi zprostředkovaný intermediální částicí. Zhruba můžeme říci, že by mělo jít o exponenciální útlum potenciálu. Ovšem v limitním případě, kdy má intermediální částice nulovou klidovou hmotnost, přechází tento potenciál do klasického průběhu, jaký mají gravitační a elektrický potenciál. To se líbí teoretikům, kteří si libují že fotony a hypotetické gravitony – intermediální částice těchto interakcí – by měly mít nulovou klidovou hmotnost. Jiným se ale zdá být zajímavější možnost, že by tyto částice nějakou maličkou klidovou hmotnost měly, usilovně ji měří a pídí se po nelinearitách průběhu těchto potenciálů.

Jelikož u elektromagnetické interakce jsme to dotáhli jakýms takýms kvantovým modelům a i experimentálně se nám leccos daří, tak víme, že elektromagnetismus při velikých hustotách energie a velmi prudkých změnách lineární není, a na totéž se nejspíš lze těšit i u gravitace. V nelineární elektrodynamice se počítá se strašlivými kvantově relativistickými rovnicemi. Foton si při tom třebas modelují jako vzájemně anihilující dvojici elektron-pozitron a vůbec je to dost děsné.

Kvantová teorie je dost kluzká pro uchopení lidskou intuicí sama o sobě, natož když je nutno sloučit její aparát s aparátem relativistickým. Většina relativistických úvah, jichž se fyzici dopouští, jsou úvahy kvantové. Jak jinak, když se těžko zabývat kouskem relativistické hmoty, když to není částice s vysokou energií. Naopak to, co si v urychlovačích hňácáme, jsou relativistické částice a bez součinnosti kvantové a relativistické teorie bychom o nich moc uvažovat nemohli. Ta součinnost je ale problémová. S úrovní konsolidace aparátů obou těchto teorií zatím fyzikové moc spokojeni nejsou. Koncem 20. let přišel Dirac se svou geniální relativistickou vlnovou rovnicí, která je od té doby základem kvantové relativity, ve 40. a 50. letech pak největší fyzik 2. poloviny 20. století rozpracoval elektrodynamiku na kvantových a relativistických základech tak, aby mohla sloužit jako kánon současné fyziky, leč i tohle narazilo na svá omezení. Navíc to naznačilo, že až se gravitaci podaří dostat se aspoň do takovéto úrovně poznání jako elektromagnetismus, bude to muset být nelineární kvantová teorie. Ten relativistický vklad zůstane možná stejný, místo jednoduchého lineárního Newtonova potenciálu ale přijde nelineární kvantová hrůza plná relativistických spinorů (takové zběsilé matice).

Aspoň trochu v rámci dnešních možností ale fyzikové už zkoušeli kvantově uvažovat o černých děrách. Řekli si, že při tamních potenciálových spádech se začnou i částice chovat velice kvantově divně. Začalo jim při tom vycházet, že černá díra by vlastně kolem sebe měla trhat vakuum. Roztrhávat ho na dvojice či jiné n-tice částic. Něco stáhnout do sebe a něco v zájmu zachování impulsu vyvrhnout ven. Z čehož by mělo v jejím okolí vznikat záření, jež odnáší část její energie, destabilizuje ji a časem zanikne v děsném výbuchu. Také jsou modely – a ty se mi zvlášť líbí – při nichž černá díra má být dutá černá bublina. Černou má mít jen slupku, kde na děsných potenciálech probíhají nevídané kvantové efekty za hranicí funkcí našich modelů, které se zde dostávají do divných průběhů svých funkcí, z nichž známe jen kousek placatého průběhu platící ve světě našich slabých parametrů.

Pak jsou tu vyznavači strunového astrolábu fyziky, kteří vyvinuli sofistikovanou scholasticky vyhlížející teorii všeho, v rámci níž se strašně rádi zabývají právě černými děrami. Obvykle jim ale říkají plešatá černá díra. Úvahy, kolik se vejde andělů na špičku jehly, u moderních scholastiků přešly na úvahy o strunové plešatosti černých děr. (Doufám, že tu není žádný fundamentalistický strunolláh superstrunového vyznání, který na mou hlavu vypíše odměnu jak na Salmana Rushdiho.) Já se přiznám, že jsem strunově nevěřící pes.

Nelineární průběh ve funkci gravitačního potenciálu ale hledají usilovně fyzikové a astrofyzikové, kde se dá. Pátrají po zvláštnostech v rozmístění a pohybu nebeských těles a zkoušejí podle nich modifikovat nějak nelineárně gravitační potenciál. Není to ale snadné. Je tu ale jedna dost hrozná věc, která naznačuje, že věci mohou být velice zvláštní. Při měření rychlosti rozpínání vesmíru bylo zjištěno, že tato expanze se zrychluje. Nežije tedy jen z impulsu Velkého třesku. Naznačuje to možnost, že gravitace by mohla snad fungovat na velkou vzdálenost až antigravitačně a že se od ní lze dočkat i spousty překvapení.

Normální ale je, myslet si, že gravitace může mít sice složitou nelineární funkci, ale že působí na všechny hmoty stejně. Gravitace by měla působit úplně stejně na planetu, podle které si kalibrujeme všechna měření, jako na sondu, která kolem ní letí. To divné zpomalení ale, jestli ho dobře chápu, je nejdivnější v tom, že se tváří, jako by sondy byly zpomalovány nepatrně větším gravitačním potenciálem než planety. To je dost tvrdý úder proti kánonu gravitace. Když ale zalovím v temných zákoutích paměti, tak vzpomínám, že svého času jistý tělnatý fyzik dělal pokusy, v nichž se snažil dokazovat, že látky, které v sobě mají více nukleonů, mají mít naprosto nepatrně ale přeci větší gravitační zrychlení než látky z atomů s lehkými jádry. Všechna měření byla na hranici měřitelnosti, tak myslím světem nebyla přijata s poukazem na jeho vypasenou postavu, vyslovením hypotézy, že jeho měření byla vždy zatížena chybou velké blízké hmoty, která zkreslila experimentální podmínky. Ovšem, kdo ví. Sondy jsou nejspíš hlavně kovové, tedy v průměru z těžších jader než takový Jupiter. Během desetiletí letu by se možná mohla objevit odchylka, nad kterou se možná teď ten tlusťoch chechtá. (Jeho jméno mi bohužel vypadlo.)

No, že něco fyzikové svedou na temnou hmotu, to se dá čekat. Skoro mám dojem, že ji až zneužívají jako berličku vždy, když si neví rady. Fakt ale je, že kdyby trochu interagovala i negravitačně, tak by mohla jako určitá atmosféra zpomalovat sondu, a to lehkou sondu víc než obrovskou planetu. Spekulovat se o tom asi dá dle libosti.

Je tu ale fůra dalších sil. Aflévenův (prorok plazmové fyziky) model vesmíru nebyl přijat a byl vyvrácen. Na to rádi poukazují všichni vyznavači standardního modelu vesmíru vyžívající se ve své inflaci aj. Jeho žáci ale pokračují v rozpracování jeho myšlenek do daleko více kalibrovaného vesmíru. Nejsem na něj expert, ale intuitivně se mi líbí víc, než ten standardní model.

Vesmír má takovou divnou strukturu. Vlastně je uspořádán do takových buněk jak včelí plástve. Na povrchu těch plástvů je fůra galaxií a vůbec hmoty, uvnitř plástvů není prakticky nic. Na hranicích těch komůrek jsou pochopitelně hrany. Nejvíce galaxií a hmoty vůbec je pochopitelně právě v těch hranách. A i hrany mají své průsečíky – uzle sítě hran. V nich je toho galaktického materiálu pochopitelně nejvíce. Perfektní síťová hierarchie singularit, ale problém pro kosmology, proč to tak je. Legenda o vzniku světa založená na té inflaci Veliého třesku a její kvantové magii pro to tedy vymyslela nějakou vysvětlovací hrůzu, kterou zkusit pochopit může ohrozit duševní zdraví. Neoaflévenisté to ale vidí hezky, že srdce technika nad tím musí zajásat.

Tvrdí: Svět je z větší části chuchvalec plazmy. Síť elektrických obvodů a magnetomechanický stroj. Ty linie, kde je hmota, to jsou ty elektrické vodiče, kudy proudí vesmírné megaproudy, které svými magnetickými poli formují vesmír stejně jako je formován gravitací. Vesmír není ve své megastruktuře jen gravitační systém, nýbrž gravitačně-magnetomechanická elektrická síť. Mají v tom tedy bez kvantových kouzel plástevnatou strukturu i současné rozpínání světa. Jak jsou s rozpracováním tohoto daleko, to momentálně nevím. Ani si také nevzpomenu na jméno toho Aflévenova žáka, co to táhnul. Je to, jak říkám, vytaženo z temných zákoutí paměti a teď nad touhle diskusí se mi to oživuje. Kdybyste na to někdo našel šikovný odkaz, uveďte ho. Najdu-li trochu času, zkusím na něj kouknout. Přiznávám se, že bych radši bydlel v takovémhle vesmíru než v tom inflačním a navíc ještě superstrunovém.

No ale je-li vesmír modelován magnetickými poli ve stejné míře jako gravitací, tak by to mohlo být trochu znát i v našich měřeních. Kdo ví, co by to udělalo se sondou z vodivých materiálů, která letí desetiletí třetí kosmickou?

Každopádně mám radost. Kdosi kdysi prohlásil, že k hlavním cílům poznání vesmíru patří, otestovat platnost přírodních zákonů v širším měřítku než u nás na planetě a v tomto širším měřítku je nakalibrovat. Nejcennější poznatky pak mají být ty, při kterých se nejvíce divíme. Teď nám zrovna kosmonautika umožňuje zpřesňující kalibraci nějakých zaprášených modelů, o jejich přesnosti a úplnosti jen mírně pochybují fyzikální a kosmologičtí spekulanti. To je tedy údivu a to tedy bude úžasu, až se jednou dočkáme odpovědi.

citace:

---

To vsak neni teorie relativity, ne?
Ja osobne si taky predstavuju, ze teorie relativity plati jen v malo zakrivenem prostoru. Na rozmeru atomu, okoli cernych der a na rozmeru vesmiru je teorie relativity v soucasne forme bezcenna.

---

Takze trocha fyziky:

- specialni teorie relativity byla uspesne sloucena s kvantovou fyzikou uz ve 30.letech 20.stoleti v podobe kvantove elektrodynamiky (jejiz presnost predpovedi ji muze vetsina ostatni fyziky jen tise zavidet)

- obecnou teorii relativity se s kvantovou teorii zatim uspesne spojit nepodarilo (oblibene superstruny jsou jen jedna z "mozna moznych" cest)

- dosud navrhovane alternativy k teorii relativity jakozto teorii gravitace byly bud vyvraceny nebo jsou prevazne fenomenologicke (pokud vim)

- nekde ve fyzice zakopany pes je (OTR vs. kv.m., skryta hmota, kosm.konstanta...), ale s Pioneer anomalii to souviset muze a nemusi

Howg, ring volny

To bych nechtel hazet OTR do stareho zeleza. Jen at se klidne pouziva dal v oblastech, ktere patri do jejiho pusobeni. Jsou vsak jine oblasti kde neplati, coz je zrejme.
Prakticky by mela nepresnost OTR vliv jen na kosmologii (v mikrosvete se OTR nikdy nepouzivala a zkoumani okoli cernych der je spise teoreticka zalezitost).
BTW jak OTR vysvetluje gravitacni pusobeni? Od plne rozvinute teorie gravitace bych ocekaval nejakou definici toho, co to gravitace je. Bohuzel nevim jak moc jsou napriklad hypoteticke gravitony zapracovany do OTR a jestli vubec.

Budu se zas trochu opakovat. OTR je relativistickým propracováním teorie časoprostoru a jeho vztahu ke gravitaci. Vyplývá z toho spousta důsledků pro gravitaci i časoprostor. Základní gravitační zákon však není její. Je to přejímka ze starší fyziky. Lze si představit, že místo něj se dosadí jiný vhodný gravitační zákon a bude to myslím pořád OTR. Řekl bych, že to je nějaké uplatnění relativistického aparátu na nějaký gravitační zákon. Zrovna tak, jako se dá TR uplatnit na obyčejnou klasickou teorii elektromagnetického pole a poněkud složitěji na kvantovou, abychom dostali elektrodynamiku, tak současná teorie gravitace je uplatnění relativistického aparátu na velice starobylý a klasický gravitační zákon. Až zdokonalíme tento zákon, nedotkne se to tak moc toho, co v teorii gravitace představuje obecná teorie relativnosti. Zrovna tak, jako se relativizace kvantovky nedotkla relativity samotné. OTR bude myslím fungovat i v době, kdy tu budeme mít kvantovou gravitodynamiku daleko přesnější než je ta naše klasická, což je pořád ještě newtonovská formulace gravitace, na kterou je uplatněn relativistický aparát. Současná podoba OTR je uplatněním OTR na podobu gravitačního zákona, který není její, a půjde uplatnit i na gravitační zákony, které teprve přijdou.

No ale tohle je anomálie tak rafinovaně mrňavá, leč už významná, že je asi problém vyvozovat ho z přesných měření nějakého potenciálu nebo tak. Na druhou stranu ho může způsobovat cokoliv a třeba kvůli tomu není třeba zpřesňovat teorii gravitace anebo odhalovat další obskurní účinek temné hmoty. Jak moc přesně známe elektromagnetické interakce sondy se slunečním větrem?

citace:

---

Základní gravitační zákon však není její. Je to přejímka ze starší fyziky. Lze si představit, že místo něj se dosadí jiný vhodný gravitační zákon ...

---

citace:

---

...
Začalo jim při tom vycházet, že černá díra by vlastně kolem sebe měla trhat vakuum. Roztrhávat ho na dvojice či jiné n-tice částic. Něco stáhnout do sebe a něco v zájmu zachování impulsu vyvrhnout ven. Z čehož by mělo v jejím okolí vznikat záření, jež odnáší část její energie, destabilizuje ji a časem zanikne v děsném výbuchu.

---

citace:

---

No, že něco fyzikové svedou na temnou hmotu, to se dá čekat.

---

citace:

---

No ale je-li vesmír modelován magnetickými poli ve stejné míře jako gravitací, tak by to mohlo být trochu znát i v našich měřeních.

---

citace:

---

Jaka jsou vlastne pravidla pro pojmenovavani teles Kuiperova pasu? Jsou vubec nejaka?

---

citace:

---

Toto neni, myslim, tak uplne pravda. OTR vychazi v zasade pouze z predpokladu identity setrvacne a gravitacni hmotnosti a rovnosti prirodnich zakonu ve vsech soustavach vcetne neinercialnich. Pres aparat krivocarych souradnic a cele te rafinovane diferencialni geometrie se propracovava ke vztahum pro slozky metrickeho tenzoru ctyrrozmerneho casoprostoru v zavislosti na tenzoru energie a hybnosti ... to jsou ty slavne Einsteinovy rovnice pole.

---

citace:

---

Elmg. síla ale přeci nemá ani zdaleka tak daleký dosah.

---

Poslední dobou je těch ran učebnicové představě o struktuře a vývoji Sluneční soustavy nějak moc. Jako by nestačily houfy větších bráchů Pluta bez privilegovaného postavení planety, kde kdo se otírá o minulost naší vlastní matičky Země a o Měsíc. Už aby na něj někdo letěl a kouk se, jak to vlastně kdysi bylo. Viz tenhle článek:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=1778

citace:

---

citace:

---

Elmg. síla ale přeci nemá ani zdaleka tak daleký dosah.

---

Obě síly přeci ubývají se čtvercem vzdálenosti. Při stejné energii pole mají tedy stejný dosah. Jen se tak moc nesetkáme s tolika volnými nevykompenzovanými náboji ani s elektrickými proudy vpravdě astronomických energií, které by budily elektromagnetická pole s energiemi a tedy i dosahem gravitace. Ovšem na obdobnou energii a dosah by stčilo zionizovat jen nepatrné množství hmoty v porovnání s tím, které stejného účinku dosahuje gravitačně.

No nebyl by ten vesmír veselejší, kdyby nebyl jen tak gravitačně nudný a mohli bychom o něm uvažovat jako o elektrické síti plné magnetohydrodynamických generátorů a elektromotorů?

---

citace:

---

No nebyl by ten vesmír veselejší, kdyby nebyl jen tak gravitačně nudný a mohli bychom o něm uvažovat jako o elektrické síti plné magnetohydrodynamických generátorů a elektromotorů?

---

citace:

---

A ted si predstavte že by v tom super elektromagnetickem poli nějaky člověk roztáhl ruce elektrický proud v řádech uA by stačil na to aby se vydal na cestu na měsic

---

citace:

---

a ono to tak neni ? vlaknite struktury v mlhovinach nebohou byt nic jineho nez nejake pince :-) nedavno jsem videl nekde krasne zakroucenou dvousroubovici. Na to tu ale mame jine odborniky, ze Archimede :-)

a ty plazmaticke jety, ty take nevystreluje gravitace ...

---

citace:

---

A ted si predstavte že by v tom super elektromagnetickem poli nějaky člověk roztáhl ruce elektrický proud v řádech uA by stačil na to aby se vydal na cestu na měsic

---

citace:

---

nedavno jsem videl nekde krasne zakroucenou dvousroubovici. Na to tu ale mame jine odborniky, ze Archimede :-)

---

Jinak, když jsem u té plazmy a magnetických polí. Všimněte si, že podle článku o té plazmatické megadvoušroubovici je nejspíš spirální struktura naší galaxie ve skutečnosti produktem magnetického pole právě tohoto plazmatického víru – tedy jistá vstřícnost k modelu elektrifikovaného vesmíru, pro který jsem vyznal svou srdeční slabost. Jak moc je megastruktra vesmíru utvářena magnetickými poli možná definitivně řekne nějaký kosmolog za sto let. Že už je to síla významná při formování tvaru naší galaxie i v porovnání s gravitací, je ale asi skoro jisté.

Řeč tu ale vlastně není primárně o kosmologii! Řeč je ve skutečnosti o síle, která jemně zpomaluje sondy prolétávající napříč Sluneční soustavou. Já si myslím, že síla, která zakroutí galaxii, určitě nestačí na to, aby mě odnesla na Měsíc, když rozpažím, ale mohla by být vysvětlením, proč nám dlouhodobě letící sondy v posledních třiceti letech nějak netáhnou, i bez korekcí fundamentálních fyzikálních teorií.

kdyz uz se tu psalo o te kvantove gravitaci a OTR, dneska me zaujalo toto: http://lidovky.zpravy.cz/ln_veda.asp?r=ln_veda&c=A060330_094517_ln_veda_znk (original na strankach ESA zde http://www.esa.int/SPECIALS/GSP/SEM0L6OVGJE_0.html ) zda se, ze se podarilo pozorovat umelou gravitaci

Ještě k planetce Itokawa a sondě Hayabusha - článek je na:
http://www.astro.cz/clanek/2368

Martine, jestli se to potvrdi, bude to bomba!

Ovlivnuje teplota gravitaci? Myslim treba +60 a -273,16 st. Celsia...meril, delal nekdo pokusy?

citace:

---

Martine, jestli se to potvrdi, bude to bomba!

---

Mno asi pred tydnem nebo dvema nam o tomhle vypraveli u nas na katedre fyziky (fjfi). Ale mel sem za to ze rikali ze se to stalo na nejake konferenci pred pul rokem - nejaky uznavany vedec tam roztocil tezky supravodivy setrvacnik a pak ho jednou rukou zvednul nad hlavu (setrvacnik byl OPRAVDU tezky), a pak prohlasil ze objevil antigravitaci... moc sem nepochopil vysvetleni, ale ucitel rikal neco o tom ze ten setrvacnik zvednul nahodou zrovna ve smeru precesni osy.

Fobosan: A dival ses na ty odkazy? Ja jenom, ze popisuji neco docela docela jineho...

Ten supravodivý efekt je velice zajímavý. V celém tónu článku mi ale trochu zní dost neopatrné nakládání s vysvětlující hypotézou tohoto fenoménu. V tak složitém systému ze supravodičů, snad i supratekutiny, elektromagnetických a mechanických efektů se asi může dít leccos. Za umělou gravitaci se v minulosti vydávalo leccos a nakonec z toho vznikl třebas nesnadno identifikovaný efekt iontového motoru, jako který zkoumaná soustava mimoděk také fungovala. Skoro bych se vsadil, že až dojde ke skutečné explanaci tohoto pozoruhodného fenoménu, nepovede to k revizi OTR.

V žádném případě jsem z toho ale nevyčetl, že tato vysvětlující hypotéza byla dokázána, jen že její autoři jsou o své explanaci přesvědčeni. Efekt je to však jistě úžasný a jeho vysvětlení bude krajně zajímavé, až k němu dojde, ať jím bude cokoliv a nemusí to zrovna být revize OTR.

citace:

---

Ovlivnuje teplota gravitaci? Myslim treba +60 a -273,16 st. Celsia...meril, delal nekdo pokusy?

---

citace:

---

Mám takový dojem, že kdo by chtěl při naší přesnosti měření dělat takový pokus s přesností nade vší pochybnost a vyloučením poruch z okolního prostředí, potřeboval by nějakou planetu střídavě ohřívat na + 60 Celsiusů a - 273,15 Celsiů.

---

Tak jak jsou všechny ty desátý planety velký? Je to asi nejistý, protože se občas sráží.


http://www.space.com/scienceastronomy/060411_planet_shrinks.html

U těch velmi vzdálených těles v Kuiperově pásu je velmi těžké stanovit jejich skutečnou velikost. První odhady průměru jsou dělány na základě PŘEDPOKLÁDANÉHO albeda a naměřené hvězdné velikosti. Přito i když máme dostatečná spektroskopická data (=odhad chemického složení povrchu), je hodnota albeda stěží stanovena přesoněji než +/-50%. A to vede k přibližně stejně velké možné chybě stanovení průměru. I "měření" průměru disku planetky Hubbleovým dalkohledem je sporn, uvědomíme-li si, že na snímku nemá obraz 2003 UB313 průměr ani 2 celé pixely. Tím se dá sice odhadnout průměr (v kilometrech, nebo majlích, chcete-li), ale spíše stanovit horní hranici průměru. Ta byla menší, než co se dosud tvordilo - právě dříve jen na základě odhadovaného albeda - a teď naopak, protože horní odhad průměru je menší, musí být albedo vyšší, než se původně předpokládalo. Ale definitivní není nic.

Pozvánka na odhalení modelu údolí VALLES MARINERIS na Marsu.
Model je umístěn na Hvězdárně v Hradci Králové a bude předveden 22.4.2006 v 18 hod.
Měřítko modelu je 1:910 000 a součástí odhalení bude projekce krátkého fimu NASA " Let údolím Marinerů".
Podrobnosti jsou na: http://www.astrohk.cz/

Landing on Titan – the new movies http://www.esa.int/esaSC/SEMKVQOFGLE_index_1.html

+ velmi zajimave obrazky, napr.:

A Titan na NASA webu http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/main/index.html tentokrat video ve formatu .mov

Že by na Jupiteru byli málo aktivní Zelení a neprosadili na této planetě Jupitero-Kjótský protokol?

Pardon zapomněl jsem na to globální oteplování Jupiteru poslat link:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=1889

Radar na sondě Cassini zahlédl 'Velká jezera' na Titanu
07.24.06 -- Radar na palubě vesmírné sondy Cassini objevil známky jezer roztroušených poblíž severního pólu Saturnova měsíce Titanu. Jezera by mohla být tvořena tekutými uhlovodíky, což by dělalo z Titanu jediné těleso ve Sluneční soustavě - kromě Země - s jezery na povrchu.
http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/multimedia/pia08630.html

Dostal jsem tuto zprávu (datované 9.8.2006)týkající se Marsu a přišlo i několik telefonických dotazů:
____________________________________________________________________

Planeta Mars bude nejjasnejší na noční obloze počínaje srpnem. Bude tak veliký jako měsíc za úplnku -pouhým okem. Toto bude nepříznívější 27.8., kdy se Mars přiblíží do vzdálenosti 31.65 mil od Země.
Určite se dívejte na oblohu 27.8. 12:30 v noci. Bude to vypadat tak, jako že Země má dva měsíce. Príště se Mars priblíží tak těsne až v roce 2287. Poděl se tímhle s tvými přáteli, protože nikdy během dnešního života to # nebude už možno vidět znovu.

_____________________________________________________________________

TAK SE PODĚLUJI!!!!

POZOR !, tohle je absolutní letní kachna - totálně hloupá zpráva. Ten kdo tohle dal na internet, žije v roce 2003, tenkrát byl Mars nejblíže k Zemi za posledních pár tisíc let. Jeho vzdálenost dělala 56 000 000 let. Mars a Země se k sobě přibližují každé dva roky a dva necelé měsíce, (každých 780 dní). Tomu přiblížení se říká opozice. Opozice Marsu byla tedy 28.8.2003, Mars byl v souhvězdíKozoroha. Rozhodně nebyl tak veliký jako Měsíc za úplňku, Měsíc má zdánlivý (úhlový) průměr 29´ 23,2´´ až 33´ 28,8´´ ( tedy 29 až 33 vteřin)!!!!! Mars má v nějvětším přiblížení zdánlivý (úhlový) průměr 25,7´´( ani jednu vteřinu!!!!!!!) a nejvíce vzdálený je téměř nepatrný 3,5´´. Nikdy Mars nebude tak velký jako Měsíc a nikdy nebude tak blízko jak je uvedeno(31.65 mil. km)!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Loni byla další opozice 7.11.2005 a to byl Mars ve vzdálenosti 69 422 000 km! Nacházel se v souhvězdí Berana. Další opozice bude 24.12.2007 a Mars bude vzdálen asi 88 000 000 km.

Tolik k té informaci, dále prohlašuji, že jsem střízlivý a při vědomí.
K.B., Hvězdárna Hradec Králové

Použitá literatura:
Hvězdářská ročemka 2003; 2005; Praha 2002,2004.
Pavel Příhoda, Průvodce astronomií, Praha 2000.
Patrick Moore, Hvězdy a planety, Bratislava 2001.
Internet : hromada odkazů

PS. Často se setkáváme s omyly, hloupostmi atp. Lidé nás informují o tom, že nastanou různé, ba i hrůzné ukazy a konce světa. Nejhorší je, když je to šířeno televizí , novinami a časopisy. Někdy si říkám, jaké asi musí být nesmysly v těch oborech, kterým nerozumím?!

Kachna o Marsu se opakuje i dnes a tak připojuji odkaz na stránky ČAS, které přináší článek Dr. J. Grygara:
http://www.astro.cz/clanek/2495

citace:

---

Měsíc má zdánlivý (úhlový) průměr 29´ 23,2´´ až 33´ 28,8´´ ( tedy 29 až 33 vteřin)!!!!! Mars má v nějvětším přiblížení zdánlivý (úhlový) průměr 25,7´´( ani jednu vteřinu!!!!!!!) a nejvíce vzdálený je téměř nepatrný 3,5´´.

Len maly preklep. V tych zatvorkach nie sekundy, ale minuty.

---

avitek - 11/8/2006 - 10:51

citace:

---

... V tych zatvorkach nie sekundy, ale minuty.

---

Ještě jedna oprava:

sekunda ... je jednotka času
vteřina ... je jedna z vedlejších jednotek rovinného úhlu
Tak prosím nezaměňovat!

U minut je to trochu obtížnější, protože jak vedlejší jednotka času, tak vedlejší jednotka rovinného úhlu se nazývají stejně; proto se někdy této úhlové jednotce říká "úhlová minuta".

---

bejcek - 11/8/2006 - 19:55

Omlouvám se, jsem zbrklý .... je dobře,že mám dobré recenzety, díky!

---

Li-sung - 11/8/2006 - 21:41

citace:

---

citace:

---

... V tych zatvorkach nie sekundy, ale minuty.

---

Ještě jedna oprava:

sekunda ... je jednotka času
vteřina ... je jedna z vedlejších jednotek rovinného úhlu
Tak prosím nezaměňovat!

---

Ve slovenštině asi ne...

---

bejcek - 23/8/2006 - 19:32

Jak víte, v Praze probíhá valné shromáždění mezinárodní astronomické unie (IAU 2006). Čile se tam jedná o definici planety, která už je na "spadnutí". Je to důležité, musíme vědět kam budeme létat!
Informace o průběhu najdete:

http://www.astro.cz/iau2006/novinky/

http://www.astro.cz/iau2006/novinky/20060822_komentovany_zaznam_z_diskuze

http://www.astro.cz/iau2006/novinky/20060822_dialog_nad_planetou

---

avitek - 24/8/2006 - 15:29

Dnes, 24.8.2006 proběhlo závěrečné plenární zasedání GA IAU v Kongresovém paláci v Prazem na němž bylo hlasováno celkem o 6 rezolusích, z nichž rezoluce 5 a 6 se týkaly definice co je vlastně planeta. Po dlouhém jednání v předchozích dnech bylo dosaeno více méně konsensu v tom, že byly definovány tři kategorie těles sluneční soustavy:

Resolution: Definition of a Planet in the Solar System

Resolution 5A
The IAU therefore resolves that planets and other bodies in our Solar System be defined into three distinct categories in the
following way:
(1) A classical planet[1] is a celestial body that
(a) is in orbit around the Sun,
(b) has sufficient mass for its self-gravity to overcome rigid
body forces so that it assumes a hydrostatic equilibrium (nearly round) shape, and
(c) has cleared the neighbourhood around its orbit.
(2) A dwarf planet is a celestial body that
(a) is in orbit around the Sun,
(b) has sufficient mass for its self-gravity to overcome
rigid body forces so that it assumes a hydrostatic equilibrium (nearly round) shape[2],
(c) has not cleared the neighbourhood around its
orbit, and
(d) is not a satellite.
(3) All other objects[3] orbiting the Sun shall be referred to collectively as “Small Solar System Bodies”.
[1] The eight classical planets are: Mercury, Venus, Earth, Mars, Jupiter, Saturn, Uranus, and Neptune.
[2] An IAU process will be established to assign borderline objects into either dwarf planet and other categories.
[3] These currently include most of the Solar System asteroids, most Trans-Neptunian Objects (TNOs), comets, and other small bodies.

Překlad:

Rezoluce č. 5A

IAU proto rozhodla, že planety a další tělesa v naší Sluneční soustavě jsou definičně rozdělena do tří kategorií následujícím způsobem:
(1) Klasická planeta[1] je nebeské těleso, které
(a) obíhá kolem Slunce,
(b) má dostatečnou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace překonala síly pevného tělesa, takže zaujme tvar hydrostatické rovnováhy (přibližně kulová),
(c) vyčistilo prostor kolem své dráhy.

(2) trpasličí planeta je nebeské těleso, které
(a) obíhá kolem Slunce,
(b) má dostatečnou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace překonala síly pevného tělesa, takže zaujme tvar hydrostatické rovnováhy (přibližně kulová) [2],
(c) nevyčistilo prostor kolem své dráhy,
(d) není měsícem.

(3) Všechna další tělesa[3] obíhající kolem Slunce budou souhrnně označována jako "malá tělesa Suneční soustavy".

[1] Osm klasických planet jsou: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.
[2] IAU vypracuje postup, kterým bude stanovena hranice mezi trpasličími planetami a dalšími kategoriemi.
[3] Sem v současosti spadá většina planetek Sluneční soustavy, většina transneptunských těles (TNO), kometa a další malá tělesa.

IAU Resolution: Pluto
Resolution 6A
The IAU further resolves:
Pluto is a dwarf planet by the above defi nition and is recognized as the prototype of a new category of trans-Neptunian objects.
Resolution 6B
The following sentence is added to Resolution 6A:
This category is to be called “plutonian objects.”


IAU Resoluce: Pluto
Resoluce 6A
IAU dále stanovila:
Pluto je trpasličí planeta podle shora uvedené definice a je považována za prototyp nové kategorie transneptunských objektů.

Resoluce 6B

Následující věta budiž přidána k rezoluci 6A:
Tato kategorie bude nazývána "plutonské objekty".


Nahoře uvedený text je znění těsně před hlasováním. Až budu mít definitivní, hodím ho sem taky.

---

Hawk - 24/8/2006 - 17:10

Prosím dvě minuty ticha za planetu Pluto.

K jisté tradici se přeci jen příhlednout mohlo. A tradice nazývat Pluto planetou je mezi všeobecnou veřejností zažitá dost silně. Je to navíc otázka sémantiky nikoliv nějakých nových převratných poznatků, které by si vynutily přepisovat učebnice.

---

MIZ - 24/8/2006 - 17:16

citace:

---

K jisté tradici se přeci jen příhlednout mohlo. A tradice nazývat Pluto planetou je mezi všeobecnou veřejností zažitá dost silně. Je to navíc otázka sémantiky nikoliv nějakých nových převratných poznatků, které by si vynutily přepisovat učebnice.

---

A jak byste to pak vysvětloval studentům, že ostatní tělesa hodně Plutu podobná po všech stránkách už planety nejsou? Jen tradicí? Která - jako všechno - netrvá věčně?
IMHO z toho nebyla ideální cesta a muselo se zvolit nejmenší zlo. Copak na to asi všeobecná veřejnost v USA...

---

Hawk - 24/8/2006 - 17:18

//A jak byste to pak vysvětloval studentům, že ostatní tělesa hodně Plutu podobná po všech stránkách už planety nejsou? Jen tradicí? Která - jako všechno - netrvá věčně? //

Nebylo by to vyjímkou. Kaspické moře se také jmenuje moře, přestože to je podle všech znaků jezero.

---

Li-sung - 24/8/2006 - 18:55

citace:

---

//A jak byste to pak vysvětloval studentům, že ostatní tělesa hodně Plutu podobná po všech stránkách už planety nejsou? Jen tradicí? Která - jako všechno - netrvá věčně? //

Nebylo by to vyjímkou. Kaspické moře se také jmenuje moře, přestože to je podle všech znaků jezero.

---

Vlastní jméno a objektivní klasifikace je něco jiného. (Korejská lidově demokratická republika..)

---

Hawk - 24/8/2006 - 19:25

To je pravda, nicméně objektivní kritérium, se bude v tomto případě hledat těžko.
Když budu čerpat z informací poskytnutých panem A.Vítkem:
//
Rezoluce č. 5A

IAU proto rozhodla, že planety a další tělesa v naší Sluneční soustavě jsou definičně rozdělena do tří kategorií následujícím způsobem:
(1) Klasická planeta[1] je nebeské těleso, které
(a) obíhá kolem Slunce,
(b) má dostatečnou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace překonala síly pevného tělesa, takže zaujme tvar hydrostatické rovnováhy (přibližně kulová),
(c) vyčistilo prostor kolem své dráhy.

(2) trpasličí planeta je nebeské těleso, které
(a) obíhá kolem Slunce,
(b) má dostatečnou hmotnost, aby jeho vlastní gravitace překonala síly pevného tělesa, takže zaujme tvar hydrostatické rovnováhy (přibližně kulová) [2],
(c) nevyčistilo prostor kolem své dráhy,
(d) není měsícem.
//

,tak o objektvní klasifikaci lze mluvit těžko. Jak vidno , liší se v případě Pluta zřejmě dle astronomů jen bodem c). A kdo posoudí míru znečištění dráhy?

---

avitek - 24/8/2006 - 22:31

Body c) by bylo lépe přeložit následovně:

c) aby vyčistilo prostor kolem sebe

Komentář: Je-li objekt dostatečně hmotnější, než všechna tělesa, pohybující se v rezonanaci 1:1, nebo po drahách blízkých této komensurabilitě s tímto tělesem, tak postupem doby (měřeno v geologických dobách, nebo chcete-li v astronomických dobách, tedy >10E5 let), osud těchto ostatních těles je takový, že buď
1) jsou-li v přesné komensurabilitě, pak
1a) se shromáždí v okolí libračních bodů L3, L4 a L5 a v prostoru mezi "planetou" a libračními body L4 a L5 se pohybuje minimum tělese a pokud se nějaké takové vyskytne, nemuže se přiblížit k planetě samotné; nebo
1b) stane se satelitem planety (jejím měsícem).

2) není-li komensurabilita přesně 1:1, pak taková tělesa jsou vypuzena na dráhy s podstatně větší nebo naopak podstatně menší poloosou dráhy (to odpovídá podstatně delší nebo naopak kratší oběžné době kolem Slunce).

Je proto statisticky významně menší zastoupení těles s dobami oběhu málo se lišícími dobami oběhu od doby oběhu "planety" a nenacházejícími se v libračních bodech L3, L4 nebo L5.

Toto skutečně platí pro všechny "klasické planety" (těch osm), ale tuto podmínku Pluto nesplňuje, protože existují tzv. plutina, tedy tělesa, která mají skoro identickou dráhu s Plutem (a jejich dráhy neovládá Pluto, ale rezonance s Neptunem).

Za Pluto bojovali zejména američtí astronomové, protože jej objevil právě Američan, a teď nemají nic... Ostatní se (právem) obávali, že díky objevům dalších podobných těles typui TNO, nastane inflace "planet".

Setkal jsem se a hovořil v ČT s dr. Sekaninou, který pracuje desítky let v JPL a je jedním z největších odborníků na malá tělesa ve Sluneční soustavě a ten na moji otázku, na kterou stranu se staví (bylo to minulou středu), řekl (parafrázuji, doslova si to nepamatuji, ale význam je následující): "Pluto samozřejmě není žádná planeta, ale obří kometa."

---

avitek - 24/8/2006 - 22:50

Ještě definitivní úpravy rezolucí IAU:

V rezoluci 5 bylo škrtnuto slovo "classical" ("klasická") pro označení 8 zbývajících planet (tj. 5B byla většinou odmítnuta)

Rezoluce 6A (definice Pluta jako trpasličí planety a prototypu nového druhu těles) byla přijata takto:
237 hlasů pro, 157 proti a 30 se zdrželo hlasování.

Rezoluce 6B (o názvu "plutonian objects" = "plutonská tělesa") byla většinou přítomných zamítnuta.

---

tomas.pribyl - 24/8/2006 - 23:07

citace:

---

Setkal jsem se a hovořil v ČT s dr. Sekaninou, který pracuje desítky let v JPL a je jedním z největších odborníků na malá tělesa ve Sluneční soustavě a ten na moji otázku, na kterou stranu se staví (bylo to minulou středu), řekl (parafrázuji, doslova si to nepamatuji, ale význam je následující): "Pluto samozřejmě není žádná planeta, ale obří kometa."

---

Dokud se bojovalo za vyslani meziplanetarni sondy k "posledni planete, ktera dosud nebyla zkoumana automatem vyrobenym lidskou rukou", pak byl Pluto planetou. Oponentu bylo pomalu a nebyli moc slyset. Sonda k Plutu neni na ceste ani rok, a uz se slovicko "planeta" skrta. To je tedy fofr... :-)

To jen (velmi zjednodusene, pochopitelne) na okraj...

---

sulinar - 24/8/2006 - 23:19

citace:

---

Setkal jsem se a hovořil v ČT s dr. Sekaninou, který pracuje desítky let v JPL a je jedním z největších odborníků na malá tělesa ve Sluneční soustavě a ten na moji otázku, na kterou stranu se staví (bylo to minulou středu), řekl (parafrázuji, doslova si to nepamatuji, ale význam je následující): "Pluto samozřejmě není žádná planeta, ale obří kometa."

---

Velmi trefne, i kdyz bych si to zatim tahle na jisto netroufnul rict.

---

Vítězslav Novák - 25/8/2006 - 09:14

Není ten Dr. Sekanina odborník zejména na komety?
Každý má tendenci přeceňovat svůj obor...

---

avitek - 25/8/2006 - 09:19

citace:

---

Není ten Dr. Sekanina odborník zejména na komety?
Každý má tendenci přeceňovat svůj obor...

---

Je to skutečně jeden z předních světových odborníků na komety. A když ten řekne, že Pluto má strukturu jako kometární jádro, tak mu věřím. To není přecenování svého oboru.

Já sám jsem se od doby, kdy začala diskise o statutu Pluta vždy přikláněl k názoru, že to planeta v plném slova smyslu není.

---

Hawk - 25/8/2006 - 14:30

Trochu mimo téma.
Kdysy jsem četl, že Měsíc se vzdaluje od Země asi o metr za rok. Tak z něj možná za čas bude planeta. Nemáte pro zajímavost tušení, kde je ta kritická vzdálenost, kdy by mohl opustit gravitační pole Země a vydat se na oběžnou dráhu kolem Slunce?

---

Hawk - 25/8/2006 - 14:44

Sorry za překlep, "Kdysi".

---

Jirka - 25/8/2006 - 15:01

Myslim ze Mesic se vzdaluje o 4m za 100let.
Jednou jsem slysel hloupy argument kreacionalistu, kteri rikali ze pri takove rychlosti vzdalovani by pred nekolika tisici lety obihal uvnitr Zeme. Zrejme hosi trochu neumi pocitat, protoze vzdalenost Zeme-Mesic je 380000km.

Navic bych nikomu nedoporucoval pouzivat linearni extrapolaci pro tyto deje. Predpokladam tedy, ze vzdalovani Mesice se asi zpomaluje, protoze i slapove jevy by mely slabnout s vychladanim teles a jejich vzdalovanim.

Kazdopadne si mysilm ze Mesic by mel byt v bezpeci jeste po nekolik miliard let nez se priblizi k libracnim bodum mezi Zemi a Sluncem.
Pak by se mohl zacit pohybovat po chaoticke draze chvili kolem Slunce, chvili kolem Zeme a mohl by se se Zemi dokonce i srazit. Nevim ale jestli se touto moznosti nekdo poradne zabyval. Pokud ne, ta zbyva jeste par miliard let casu.

---

Vítězslav Novák - 25/8/2006 - 17:23

[quote
Já sám jsem se od doby, kdy začala diskise o statutu Pluta vždy přikláněl k názoru, že to planeta v plném slova smyslu není.

---

Pluto jako kometa je pravděpodobnější, ale pořádně velká od těch co známe, hustotou by sedělo, 2g/cm -3, komety mají 05-4g/cm-3. Albedo (odrazivost) povrchu odpovídá metanovému ledu. Za tím Plutem je podobného smetí plno a komet taky.

Je dobře, že máme 8 planet, krásně se nám to zjednodušuje. Pluto je ovšem nyní mediální "hvězdou". Jen tak dál!

Tedy já osobně, ač nejsem žádný geolog, jsem Pluto mezi planetami moc neuznával a doufal jsem v podobný vývoj. U té definice jsem však čekal, že se objeví spíš vnitřní geologie - jestli to prošlo planetárním geologickým vývojem nebo ne. To vyčištění prostoru kolem mi připadá dost zvláštní. Měl bych k tomu pár rejpavých poznámek, které berte pochopitelně víc jako vtip než vážnou argumentaci.

Jak chceme soudit na vyčištěnost prostoru kolem Pluta, když sotva vidíme Pluto samotné? Na základě toho, co vidíme, prostor kolem Pluta apoň zdánlivě dost čistý bude.

Když jsem zavedli tu vyčištěnost, tak bychom možná měli pochybovat o Saturnu jako planetě, když má kolem sebe prstence nějakého bordelu. Dokoce i Země má jakési nenápadné prstence. Ovšem nebude to s nimi tak žhavé. Nicméně Země se podle definice asi stává objektem, který by měl být v současnosti sesazen z planety, protože prostor kolem sebe víc zasviňuje četnými objekty, než aby ho čistila, díky kosmonautice. Takže jsme možná podle své definice kosmonautikou zrušili svou planetu jako planetu.

Vždyť je to o kousek výš vysvětleno.

U Pluta jsou plutína, (a cituji p. Vítka) , tedy tělesa, která mají skoro identickou dráhu s Plutem (a jejich dráhy neovládá Pluto, ale rezonance s Neptunem).


"Bordel" kolem Saturnu a Země, jsou jejich "satelity" a krouží kolem.

To Li Sung: Aha, takže je to míněno tak, že vyčistí svou sluneční orbitu tak, aby tato tělesa konvertoval aspoň na své satelity? Pokud jsou tělesa na prakticky stejné sluneční orbitě pod vlivem jiného gravitačního pole ve větší míře, než je to u posuzovaného objektu, tak tento objekt není planetou. Platilo by to i, kdyby tato tělesa neovlivňoval Neptun víc než Pluto, a byla jen víc pod vlivem Slunce než Pluta, až jsou zhruba na stejné orbitě?

citace:

---

To Li Sung: Aha, takže je to míněno tak, že vyčistí svou sluneční orbitu tak, aby tato tělesa konvertoval aspoň na své satelity?

---

citace:

---

Pokud jsou tělesa na prakticky stejné sluneční orbitě pod vlivem jiného gravitačního pole ve větší míře, než je to u posuzovaného objektu, tak tento objekt není planetou. Platilo by to i, kdyby tato tělesa neovlivňoval Neptun víc než Pluto, a byla jen víc pod vlivem Slunce než Pluta, až jsou zhruba na stejné orbitě?

---

prý se ještě bude definice upřesňovat nějákou komisí, která to počitám popíše i nějákejma vzorcema aby ty termíny nebyly fuzzy.

citace:

---

prý se ještě bude definice upřesňovat nějákou komisí, která to počitám popíše i nějákejma vzorcema aby ty termíny nebyly fuzzy.

---

citace:

---

citace:

---

Pokud jsou tělesa na prakticky stejné sluneční orbitě pod vlivem jiného gravitačního pole ve větší míře, než je to u posuzovaného objektu, tak tento objekt není planetou. Platilo by to i, kdyby tato tělesa neovlivňoval Neptun víc než Pluto, a byla jen víc pod vlivem Slunce než Pluta, až jsou zhruba na stejné orbitě?

---

Tady té otázce moc nerozumím. Na dráze planety mohou být menší tělesa udržována gravitací této planety a zároveň Slunce. To bylo myšleno?

---

Děkuji všem odpovídajícím, zejména panu Vítkovi!

Když jsem nad tím zkoušel chvíli hloubat, tak je mi to doufám jasné. Těším se, že během krátké doby o tom někdo udělá poučný pořad na Discovery a zmíněné body a) až c) budou ilustrovány animací. Kdyby existovala už před tím někde dostupná na netu, uvítal bych, kdyby na ni její objevitel dal link.

Nevite prosim nekdo (nejsem astronom), jaka byla dosavadni definice "planety" (byla-li)? Dosavadni = dokud se jeste Pluto pocitalo mezi planety... Dekuji predem za jakoukoliv odpoved!

citace:

---

Nevite prosim nekdo (nejsem astronom), jaka byla dosavadni definice "planety" (byla-li)? Dosavadni = dokud se jeste Pluto pocitalo mezi planety...

---

Nu bude taky nutný upřesnit definici co je to pletka a co trpasličí planeta. Protože takových těch skoro kulatých planetek je taky plno. Mimo Ceresu je to Vesta a ještě nějáký. Nevíte někdo jak budou rozlišovat toto?

citace:

---

Nu bude taky nutný upřesnit definici co je to pletka a co trpasličí planeta. Protože takových těch skoro kulatých planetek je taky plno. Mimo Ceresu je to Vesta a ještě nějáký. Nevíte někdo jak budou rozlišovat toto?

---

Má někdo zajímavý odkaz ohledně dopadu Smarta?

Na http://www.esa.int/esaCP/index.html momentálně nic jiného než dopad SMARTa není.

citace:

---

Má někdo zajímavý odkaz ohledně dopadu Smarta?

---

Napadla mi otázka, či zo SMARTu vobec nieco zostalo. Mam pocit, ze tepelna energia pri takej rychlosti narazu uvolnena by asi stacila na to ,aby sa kompletne vyparil, alebo nie?

citace:

---

SMART-1 ... aby sa kompletne vyparil, alebo nie?

---

A aká je vlastne hranica rýchlosti dopadu, pri ktorej by sme teoreticky nejaké trosky ešte našli?

citace:

---

A aká je vlastne hranica rýchlosti dopadu, pri ktorej by sme teoreticky nejaké trosky ešte našli?

---

Orientační vzoreček je

p = (η.v²)/{2.[C_s.(T_v-T) + Q_v]},

kde C_s je průměrné specifické teplo všech materiálů sondy
T_v je průměrná (příp. nejvyšší) teplota varu materiálů
T je počáteční teplota sondy
Q_v specifické výparné teplo materiálů
η je účinnost (<1, obvykle někde kolem 0,3 až 0,6)
v je rychlost sondy

p je podíl celkového materiálu sondy, který se vypaří. Je-li p>1, vypaří se vše a ještě se vzniklé páry zahřejí nad teplotu varu. T_v, C_s a Q_v by bylo asi nejlépe vzít pro hliník, ale jsem v práci a nemám u sebe žádné tabulky a ani čas, hledat to na netu.

citace:

---

Orientační vzoreček je
p = (η.v²)/{2.[C_s.(T_v-T) + Q_v]},

---

par poznamek, ktere by vas mohli zajimat, z konference EPSC, ktera prave bezi v berline:

ExoMars
- je dost problem s tim, aby se rover do rakety vesel, misto Soyuzu by byli vedci radeji, kdyby dostali Ariane 5, ale otazka je, jestli na to budou penize
- druhy problem je, ze pokud by se pouzivalo airbagu jako u MER, tak je omezen objem roveru - z toho by se dalo vybruslit tim, ze by se pouzila nafukovaci plosina a platforma s tryskama (samozrejme v kombinaci s padakem), vojaci pry to pouzivaji hodne
- vypada to vic a vic na vlastni orbiter (puvodni prenos dat mel bezet pres MRO, ale je tam problem, ze ten uz bude vyuzivat MSL)

METNET
- finove chteji deblokovat svuj dluh u rusu tim, ze ti jim vyslou na Mars sit meteorologickych mikrostanic, vyvoj je uz prekvapive daleko, temer vse je na strane finu pripraveno, jen chybi nejake penize na vyrobu stanic (ale asi jen 6 milionu eur) ... tak to jsem zvedav

Mesic
- v ESA se uvazuje o navratu vzorku mesicnich hornin na Zemi, je to mnohem jednodussi, nez to same z Marsu (mohlo by jit o vzorek ledu z dna krateru, vzorek odvracene strany, vzorek mlade lavy z Oceanu Bouri, vzorek z stredovych pahorku krateru) - casem, zrejme i s vyuzitim roveru nebo astronautu, by se snad melo povest nalezt a dopravit vzorek primitivni Zeme, z dob srazky formujici Mesic

METNET - tak o tom slysim poprve. Finske prekvapeni. Drzim palce!

http://photojournal.jpl.nasa.gov/targetFamily/Saturn

- zajímavé snímky od Saturnu, prstenec ledové tříště vyvržené z Enceladu, nově nalezený prstenec Saturnu a taky snímek naší Země ze sondy Cassini

http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA08763

- pohled na blížící se kráter VICTORIA z roveru Opportunity

nemuzu najit patricne vlakno (grrr) tak to dam sem:

HRSC na sonde Mars Express vyfotila perfektne tzv. tvar na Marsu v oblasti Cydonia - obrazky dostupne treba na strankach ESA http://www.esa.int/esaCP/SEM09F8LURE_index_0.html

citace:

---

HRSC na sonde Mars Express vyfotila perfektne tzv. tvar na Marsu v oblasti Cydonia - obrazky dostupne treba na strankach ESA http://www.esa.int/esaCP/SEM09F8LURE_index_0.html

---

dalsi zajimavost z EPSC konfrence v berline:

kamerovy system na americke LRO:
- 2 Narrow Angle Camera (kamery s uzkym zornym polem) se zobrazovaci schopnosti 0.5 m/px na povrchu Mesice, bohuzel nepujde o stereokameru, budou snimkovat pasy terenu vedle sebe (vysledek by mel byt pas cca 5x25 km)
- 1 Wide Angle Camera (sirokouhla kamera) s rozlisenim cca 100 m/px
- prvni obrazky uz kolem vanoc 2008
- primarni ucel: snimkovani pro budouci vyber pristavaciho mista pro landery/rovery/pilotovane mise; odhad meteorickeho nebezpeci (hledani novych krateru v porovnani se starymi fotkami povrchu z Apolla); zmapovani osvetleni polarnich oblasti (zony vecneho stinu a naopak neustaleho svetla)

Historie vzniku resoluce 5A XXVI. Generálního shromáždění Mezinárodní astronomické unie o definici pojmu "planeta". Velmi zajímavé a poučné čtení. Doporučuji!

http://www.thespacereview.com/article/703/1

Inside the planet definition process
by Daniel Fischer
Monday, September 11, 2006

Článek NASA o současných objevech Voyageru 1

http://science.nasa.gov/headlines/y2006/21sep_voyager.htm?list31501

nez stravit deset minut hledanim vhodnejsi kategrie nebo zakladat novou, radsi to dam zase sem:

OPAG a LPI zverejnili svuj plan vyzkumu slunecn soustavy v dalsich 25 letech - online na http://www.lpi.usra.edu/vexag/road_map_final.pdf (mohlo to byt driv, ale pry museli predelat obalku ) soupis moznych misi je zajimavy, jeste zajimavejsi je pak kapitola venujici se technologiim ...

nove snimky z pondelniho pruletu sondy Cassini uz jsou online treba zde http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=2324 je zachycena nejaka meandrujici reka kapalneho (m)etanu, ktera se vleva do jednoho ze severnich jezer ... moc pekne

citace:

---

nove snimky z pondelniho pruletu sondy Cassini uz jsou online treba zde http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=2324 je zachycena nejaka meandrujici reka kapalneho (m)etanu, ktera se vleva do jednoho ze severnich jezer ... moc pekne

---

citace:

---

citace:

---

nove snimky z pondelniho pruletu sondy Cassini uz jsou online treba zde http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=2324 je zachycena nejaka meandrujici reka kapalneho (m)etanu, ktera se vleva do jednoho ze severnich jezer ... moc pekne

---

To, že řeka meandruje po souši do jezera, na to jsme ze Země zvyklí. Tam ale na druhou stranu souš meandruje takových fraktálních panožkách do jezera. To je pro naše oko nezvyklejší.

---

Me to pripada normalni

citace:

---

par poznamek, ktere by vas mohli zajimat, z konference EPSC, ktera prave bezi v berline:

ExoMars
- je dost problem s tim, aby se rover do rakety vesel, misto Soyuzu by byli vedci radeji, kdyby dostali Ariane 5, ale otazka je, jestli na to budou penize
- druhy problem je, ze pokud by se pouzivalo airbagu jako u MER, tak je omezen objem roveru - z toho by se dalo vybruslit tim, ze by se pouzila nafukovaci plosina a platforma s tryskama (samozrejme v kombinaci s padakem), vojaci pry to pouzivaji hodne
- vypada to vic a vic na vlastni orbiter (puvodni prenos dat mel bezet pres MRO, ale je tam problem, ze ten uz bude vyuzivat MSL)

---

Když už jsme u těch smutnej událostá tak co čert nechtěl Mauna Keu zasáhlo zemětřesení o 6,7 stupních http://www.keckobservatory.org/about.php

citace:

---

Když už jsme u těch smutnej událostá tak co čert nechtěl Mauna Keu zasáhlo zemětřesení o 6,7 stupních http://www.keckobservatory.org/about.php

---

http://www.nasa.gov/home/hqnews/2006/oct/HQ_06342_Discovery_AO.html

Oct. 30, 2006
RELEASE: 06-342
NASA Announces Discovery Program Selections

NASA vybral 3 návrhy projektů nových sond třídy Discovery ke koncepčním studiím, přičemž na každou studii bylo přiděleno 1,2 mil. USD (max. povolené náklady na realizaci posléze schváleného projektu jsou 425 mil. USD):

- Origins Spectral Interpretation, Resource Identification and Security (OSIRIS) - odběr vzorku z povrchu planetky a jeho doprava zpět na Zemi
- Vesper - sonda pro zkoumní chemického složení a dynamiky atmosféry planety Venuše
- Gravity Recovery and Interior Laboratory (GRAIL) - družice měsíce pro detailní a přesné mapování měsíčního gravitačního pole pro zjišťování vlastností jeho nitra

NASA dále vybral tři návrhy pro využití dvou existujících sond, které ukončily svoji primární misi (studie 250 000 USD, max. vždy na každý schválený projekt 35 mil. USD):

- Deep Impact eXtended Investigation of Comets (DIXI) - snímkování jádra další komety sondou Deep Impact
- Extrasolar Planet Observations and Characterization (EPOCh) - využití vysokorolišující kamery na sondě Deep Impact ke hledání planet velikosti ZUemě u nejbližších hvězd
- Stardust NExT - snímkování jádra komety Tempel 1 sondou Stafrdust, aby se zjistilo, jak se změnilo od nárazu impaktoru Deep Impact (tady je zajímavé, že navrhovatelem je Joe Veverka z Cornell University, kanadský astronom pracující v USA, ale narozený v ČSR před 2. sv. válkou, kdy s rodiči emigroval).

Zpracované studie budou vyhodnoceny v roce 2007 a poté bude rozhodnuto zda a který projekt bude realizován.

Zaujal mě ten EPOCH. Zajímalo by mě, na jakém principu to má fungovat - myslím totiž, že kamer s podobnou kvalitou už máme ve vesmíru víc a to ani nemluvím třeba o HST. Proč by pak byly potřeba k detekci malých planet supernové projekty, kdyby to bylo tak jednoduché?

citace:

---

Zaujal mě ten EPOCH. Zajímalo by mě, na jakém principu to má fungovat - myslím totiž, že kamer s podobnou kvalitou už máme ve vesmíru víc a to ani nemluvím třeba o HST. Proč by pak byly potřeba k detekci malých planet supernové projekty, kdyby to bylo tak jednoduché?

---

citace:

---

Zaujal mě ten EPOCH. Zajímalo by mě, na jakém principu to má fungovat - myslím totiž, že kamer s podobnou kvalitou už máme ve vesmíru víc a to ani nemluvím třeba o HST. Proč by pak byly potřeba k detekci malých planet supernové projekty, kdyby to bylo tak jednoduché?

---

Jestliže jde o měření jasnosti, pak mi není jasné, proč schopnost detekovat planety velikosti Země nemá například Corot, který je k tomuto výzkumu přímo navržen. Abyste pochopili moje podivení: přístroj, který je na hledání exoplanet designován má být trumfnut rozostřenou kamerou vysloužilé sondy...

citace:

---

Jestliže jde o měření jasnosti, pak mi není jasné, proč schopnost detekovat planety velikosti Země nemá například Corot, který je k tomuto výzkumu přímo navržen. Abyste pochopili moje podivení: přístroj, který je na hledání exoplanet designován má být trumfnut rozostřenou kamerou vysloužilé sondy...

---

citace:

---

citace:

---

Jestliže jde o měření jasnosti, pak mi není jasné, proč schopnost detekovat planety velikosti Země nemá například Corot, který je k tomuto výzkumu přímo navržen. Abyste pochopili moje podivení: přístroj, který je na hledání exoplanet designován má být trumfnut rozostřenou kamerou vysloužilé sondy...

---

Tedy nejde o žádné trumfování. CoRoT zdaleka zdaleka neprohlédne celou oblohu (je to dáno charaketerm jeho oběžné dráhy). takže jde o získání dalších dat, což je vždycky dobré.

Podívejte se na

http://smsc.cnes.fr/COROT/GP_mission.htm

---

Antonín: trumfovat = technicky, ne konkurenčně

Taky planeta...tentokrat ale ta nase! :-)


1. Earth, seen as a pale blue dot from Saturn.
2. A view of Earth from Voyager 1, at a distance of more than 4 billion miles. Tecka uprostred svetleho pruhu

vice na: http://www.nasa.gov/vision/universe/starsgalaxies/dotf-20061101.html

ja jen aby to nezapadlo...

citace:

---

Taky planeta...tentokrat ale ta nase! :-)

---

třeba různost původu impaktních těles nebo nerovnoměrnost pokrytí povrchu Měsíce impakty můžou věci zamotat.



Já vzpomínám, že svého času jistý americký geolog po vyhodnocení map a snímků z družic usoudil, že Čechy jsou starý kráter po nějaké planetce. Tomu se samozřejmě zdejší geologové, kteří se po generace hrabou ve zdejších šutrech, dost vysmáli. Bohužel Měsíčňany ani Marťany, kteří by se vysmáli snímkovým vševědům, nemáme.

Do jaké míry asi máme představu o dlouhodobých účincích atmosférické eroze na Marsu. Myslím, že ohledně marsí atmosféry musely rovery přinést řadu překvapujících poznatků. Skoro bych si ale tipnul, že nové poznatky vedou spíš k poznatkům o vyšší neurčitosti některých parametrů než ke zvýšení určitosti. Naše poznatky o prachových ďáblech asi spíš povedou k vyšší rozmanitosti modelů a tedy i odhadů účinků větrné eroze.

vlakno MERu zmizelo kdesi v propadlisti diskuse (vazne si myslim, ze jeji soucasna podoba je dost chaoticka, najit neco starsiho nez par mesicu prakticky nejde) dam to sem:

http://www.rlproject.com/audio/ss_qna_071106.mp3 audio nahravka (14 MB, 1 hodina) rozhovoru se Stevem Squiresem, sefem vedeckeho payloadu na roverech MER (samozrejme v anglicine)

tento rozhovor je uz druhy v poradi - ten prvni z lonskeho roku uz byl prepsan do PDF a je ke stazeni zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=Attach&type=post&id=2342 (take anglicky)

Oko "hurikánu na jižním pólu Saturnu ze sondy Cassini.

http://www.spaceflightnow.com/cassini/061109storm.html

Nesmírně pozoruhodné, co se dá na Měsíci objevit i při zkoumání starých snímků:

http://www.space.com/scienceastronomy/061108_moon_gas.html

Co teprve objevíme, až se znova rozběhne jeho výzkum naplno.

sonda Mars Global Surveyor zaujala hned dvakrát - oslavila 10 let od svého startu, tedy je nejdéle pracující sondou u Marsu a zároveň se přesně ve stejné době na čas odmlčela kvůli zatím nejasným technickým problémům http://www.jpl.nasa.gov/news/features.cfm?feature=1226

citace:

---

sonda Mars Global Surveyor zaujala hned dvakrát - oslavila 10 let od svého startu, tedy je nejdéle pracující sondou u Marsu a zároveň se přesně ve stejné době na čas odmlčela kvůli zatím nejasným technickým problémům http://www.jpl.nasa.gov/news/features.cfm?feature=1226

---

Fantasticka videa slunecni aktivity (vrele doporucuju!)
http://solarb.msfc.nasa.gov/movies.html

Sonda Genesis i po tvrdem pristani rozlustila zahadu vzorku z Apolla
http://www.spaceflightnow.com/news/n0611/23genesis/

Nevim zda-li je zde nekde link na New Horizons
tak sem:

14 660 6000 km od Jupitera na webu prvni fotky Pluta (z 21-24 zari 2006) http://pluto.jhuapl.edu/index.php

stoji zato navstivit i gallery/posters

Tak schválili pokračování v projektu gigantického dalekohledu...
http://www.eso.org/outreach/press-rel/pr-2006/pr-46-06.html
hurá, Mám pocit že následující dvacetiletí se zapíše velkým písmem do historie vědy... new horisons u pluta, super teleskop, Ares, pojízdný laboratoře na marsu, přistání na kometě, teleskop Jamese Webba, etc etc ... prostě šílený Myslím že lidstvo už nemůže zastavit ani banda tupejch teroristů, chtěl bych tu být za sto let

Prapuvodni organicka latka objevena v meteoritu
http://www.astro.cz/clanek/2603

aneb co mne zaujalo

New observations from NASA's Spitzer Space Telescope strongly suggest that infrared light detected in a prior study originated from clumps of the very first objects of the Universe.

http://www.spitzer.caltech.edu/Media/releases/ssc2006-22/release.shtml

Bůh žehnej americe za její pokrok

http://spaceflight.nasa.gov/gallery/images/station/crew-14/ndxpage26.html

lehce jsem si zanimoval fotky zapadajiciho Mesice za horizont Zeme foceneho z ISS (exp. 14)

tak tohle si radši udělám v pořádnym rozlišení

5n nu gr8 pic 4u z Marsu showin h2o :
http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA09028
http://www.nasa.gov/mission_pages/mars/news/mgs-20061206.html

Titan Has Liquid Lakes
http://saturn.jpl.nasa.gov/news/features/feature20070103.cfm
http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/image-details.cfm?imageID=2432

Téměř pozdě, ale přece!
Dnes po půlnoci bude vrcholit zatmění Měsíce. Po 22:30 bude Měsíc vstupovat do plného stínu, vrchol zatmění bude v 00:21 a konec (z plného stínu vystoupí v 02:11 SEČ. Bude to vidět, pokud ovšem přestane být zataženo a pršet!!!!
Možné je vše, i nemožné.

Cassini 50 km od Saturnova mesice Enceladus. Vice na: http://www.astro.cz/clanek/3103

Pro mne astro udalost dne

citace:

---

Cassini 50 km od Saturnova mesice Enceladus. Vice na: http://www.astro.cz/clanek/3103

Pro mne astro udalost dne

---

http://spaceflightnow.com/news/n0803/11enceladus/

Píší 12. března, ale dnes je 14tého a pořád žádné zprávy... to tam nafotili základnu mimozemšťanů, nebo co ?

citace:

---

http://spaceflightnow.com/news/n0803/11enceladus/

Píší 12. března, ale dnes je 14tého a pořád žádné zprávy... to tam nafotili základnu mimozemšťanů, nebo co ?

---

Mám takový laický astronomický dotaz ohledně oběžných drah jednotlivých planet vzhledem ke slunci.

Původně byla střední vzdálenost mezi zemí a sluncem definovaná jako AU.

Tzn. že by měla být +/- stále konstantní jenže tohle se mi moc nechce věřit.

Opravdu z ohledem na dynamické síly působicí na planety (okolní gravitační působení, sluneční vítr, úbytek/přírůstek hmotnosti, srážky atd.) nemění?
Nebo se tato vzdálenost mění a od slunce se vzdalujeme / přibližujeme?

citace:

---

...Opravdu z ohledem na dynamické síly působicí na planety (okolní gravitační působení, sluneční vítr, úbytek/přírůstek hmotnosti, srážky atd.) nemění? Nebo se tato vzdálenost mění a od slunce se vzdalujeme / přibližujeme?

---

Chtěl bych připomenout, že dnes sonda Cassini prolétá kolem Saturnova měsíce Enceladus ve vzdálenosti pouhých 25 km od povrchu v oblasti jižního pólu, kde byly zaznamenány výtrysky vodních par.
Bližší informace o průletu jsou na adrese:
http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/products/pdfs/20081009_combo-20081031_enceladus_mission_description.pdf

Prosím kolik km od povrchu? Asi vypadla nějaká nula...

citace:

---

Prosím kolik km od povrchu? Asi vypadla nějaká nula...

---

Aha, tak to je teda síla! U tak vzdáleného tělesa snad ani nemůžeme ze Země s takovou přesností polohu určit, ne? A teď myslím jak sondu, tak i ten měsíc.

Kdo taky říká, že se k navigaci používají jen data ze Země, ta sonda není slepá a hluchá

citace:

---

Kdo taky říká, že se k navigaci používají jen data ze Země, ta sonda není slepá a hluchá

---

citace:

---

Žádná nula nevypadla, má jít skutečně o 25 km průlet při rychlosti 63,720 km/h !
Celkem drsný úkol. Cena dvouletého prodloužení mise sondy Cassini je 160 mil USD.
Snad tu trajektorii spočítali dobře !
...[/url]

---

Dělá se to tak, že se sonda zvolna natáčí, aby nedocházelo k rozmazání snímků. Rychlost se zvyšuje se snižující se vzdáleností a nárůstem vzájemné rychlosti obou těles.
Jako první tuto metodu vyzkoušel Voyager 2 u Uranu v roce 1986.
V natáčení sondy jsou nápomocné ¨korekční motorky a silové setrvačníky, poněvadž sonda nemá plošinu umožńující navádění přístrojů do potřebného směru. Očekával bych nejlepší snímky ze vzdálenosti několka set km s rozlišením řádově v metrech. Potom už je to moc velký šrumec.

Přišly první raw obrázky od sondy Cassini po velmi blízkém včerejším průletu kolem měsíce Enceladus.
http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/raw-images-list.cfm?browseLatest=0&cacheQ=0&storedQ=0

Byly již zveřejněny snímky z pátečního průletu sondy Cassini kolem měsíce Enceladus:
http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/raw-images-list.cfm?StartRow=177&cacheQ=1&browseLatest=0&storedQ=1978283

Blíží se 41. Lunar and Planetary Science Conference (1.-5.3. 2010) a už tu máme odkaz na abstrakty ze všech plánovaných přednášek.

http://www.lpi.usra.edu/meetings/lpsc2010/pdf/program.pdf

Jako obvykle tuny zajímavých informací. Jenom najít čas se tím vším probrat...

Vědci varují Obamu: ochrana proti asteroidům není dostatečná
23. ledna 2010 8:00

USA nevynakládají dostatek úsilí na ochranu Země před potenciálně nebezpečnými vesmírnými objekty malé velikosti. Zodpovědné úřady dokonce ani neprovádějí výzkum, který nařídil americký Kongres. Plyne to ze zprávy americké Národní akademie věd (NAS).


http://www.lidovky.cz/vedci-varuji-obamu-ochrana-proti-asteroidum-neni-dostatecna-pl8-/ln_veda.asp?c=A100122_210058_ln_veda_lvv

Něco pro milovníky senzací.

Vesmírnou agenturu přistihli při fotomontáži. Jinak to nešlo, hájí se.
11. října 2010
Fotka Saturnova měsíce je upravená, o tom není sporu. Může se o tom přesvědčit každý. Zatímco zastánci konspiračních teorií hovoří o skrývání důkazů o mimozemšťanech, astronomové vysvětlují, že bez fotomontáže by zkrátka nevznikl ostrý obraz.

http://technet.idnes.cz/

citace:

---

Něco pro milovníky senzací.

Vesmírnou agenturu přistihli při fotomontáži. Jinak to nešlo, hájí se.
11. října 2010
Fotka Saturnova měsíce je upravená, o tom není sporu. Může se o tom přesvědčit každý. Zatímco zastánci konspiračních teorií hovoří o skrývání důkazů o mimozemšťanech, astronomové vysvětlují, že bez fotomontáže by zkrátka nevznikl ostrý obraz.

http://technet.idnes.cz/

---

Dobrá viditelnost se projevuje i při pohledu na Slunce, přez filtr vidíte skvrny a je jich tam hodně a jsou velké. Při projekci fotosféry z dalekohledu je krásně vidět struktury v okolí skvrn i jasné oblasti. V Koronadu - dalekohled s vodíkovým filtrem jsou jemné struktury protuberancí a další útvary! Byl to hezký pohled na Slunce, už se nám ale počasí kazí.

citace:

---

Dobrá viditelnost se projevuje i při pohledu na Slunce, přez filtr vidíte skvrny a je jich tam hodně a jsou velké. Při projekci fotosféry z dalekohledu je krásně vidět struktury v okolí skvrn i jasné oblasti. V Koronadu - dalekohled s vodíkovým filtrem jsou jemné struktury protuberancí a další útvary! Byl to hezký pohled na Slunce, už se nám ale počasí kazí.

---

To je paráda!

Na kraji sluneční soustavy provádí stará sonda Voyager 1 novou akrobacii
SPACE.com Staff
Date: 10 March 2011 Time: 12:00 PM ET


Umělecké pojetí sond Voyager 1 a Voyager 2 u mezihvězdného prostoru.
CREDIT: NASA/JPL

Majestátná kosmická loď NASA blížící se k okraji sluneční soustavy ukázala, že ještě není připravena do výslužby, předvedením přesného manévru, aby se natočila kvůli novým studiím slunečního větru.

NASA sonda Voyager 1 vypuštěná v roce 1977 se v pondělí 7. března přetočila o 70 stupňů proti směru hodinových ručiček a pak si tuto polohu udržela po více než dvě hodiny. Cílem bylo začít sondu – nejvzdálenější loď vypuštěnou lidstvem - nastavovat ke studiu toho, jak se nabité částice proudící od slunce chovají v hlubokém vesmíru.

Bylo to pro Voyager 1 či jeho sourozence Voyager 2 první pootočení se zastavením od roku 1990, řekli výzkumníci NASA. Ovšem kosmická loď otočky během desetiletí mezi tím pravidelně prováděla – ale bez zastavení, čímž pomohla kalibrovat přístroje a posbírat data o slunečním magnetickém poli, dodali vědci.

„I když Voyager 1 cestuje sluneční soustavou už 33 let, je to pořád ještě dost mrštný gymnasta, aby provedl akrobacii, kterou jsme od něj 21 let nechtěli,“ uvedla v prohlášení Suzanne Dodd, projektová managerka Voyager v NASA's Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, Calif. “Tento manévr provedl bez zádrhelu a těšíme se, že to provedeme ještě několikrát, abychom vědcům umožnili posbírat data, která potřebují.”

Záhada slunečního větru

Tyto dvě kosmické lodi Voyager prolétají turbulentní oblastí sluneční soustavy známou jako heliosférická obálka (heliosheath). Heliosférická obálka je vnější slupkou bubliny kolem naší sluneční soustavy vytvořené slunečním větrem, proudem nabitých částic vyvrhovaných ze slunce rychlostí milionů mil za hodinu.

Astronomové věří, že sluneční vítr, když dorazí k vnějšímu okraji této bubliny, tak se začne při střetu s mezihvězdným větrem pěchovat. Mezihvězdný vítr pochází z oblasti mezi hvězdami a naši sluneční bublinu ofukuje, říkají výzkumníci.

V červnu 2010, když byl Voyager 1 asi 10,6 miliardy mil (17 miliard kilometrů) od slunce, ukázala data z aparátu pro nízkoenergetické částice Low Energy Charged Particle, že čistý tok směřující ze sluneční soustavy je nula. Od té doby to snímání nuly už pokračovalo.

Tým Voyageru si nemyslí, že by se vítr v této oblasti ztratil – jen se tu v souladu s předpovědí zahýbá. Nejsou si však jisti podrobnostmi tohoto obracení – jestli sluneční vítr směřuje nahoru, dolů nebo do strany, říkají výzkumníci.

Voyager 1 by jim mohl pomoci se do této záhady ponořit.

„Protože se směr slunečního větru změnil a jeho radiální rychlost spadla na nulu, musíme změnit orientaci přístroje Voyager 1 detekujícího nizkoenergetické částice, aby mohl fungovat jako něco na způsob větrné korouhvičky a ukázal, kterým směrem teď ten vítr fouká,“ řekl Edward Stone, projektový manager Voyager z Caltech v Pasadeně. „Znalost síly a směru větru je pro pochopení tvaru naší sluneční bubliny kritická a i k odhadu, jak je ještě daleko k mezihvězdnému prostoru.“

Otáčení na kraji sluneční soustavy

Výzkumníci prováděli 2. února testovací manévr s pootočením a zastavením Voyager 1 dvě hodiny a 15 minut. Když o 16 hodin později dorazila data k Zemi, tým mise potvrdil, že test byl úspěšný: Kosmická loď neměla žádný problém s tím, aby se znovu přeorientovala a zase se fixovala na svou vodící hvězdu Alfa Centauri, řekli výzkumníci.

Tým vědeckého přístroje k detekci nízkoenergetických nabitých částic potvrdil, že Voyager 1 obdržel požadovaný druh informací a plánovači mise dali sondě zelenou, aby prováděla více otoček a s delšími zastávkami v pootočení.

Těchto manévrů bude asi tak v příštím týdnu ještě několik dalších a s delšími zastávkami trvajícími téměř čtyři hodiny, řekli výzkumníci. Tým Voyager plánuje provádět týdenní série pootočení se zastávkou za tímto účelem v dohledné budoucnosti každé tři měsíce.

Manévry budou mít malý dopad na dlouhodobé zásoby paliva této kosmické lodi. Voyager 1 má ještě asi 57 liber (25,9 kilogramů) zbývající hydrazinové hnací látky a každá otočka se zastavením spotřebuje jen 3,5 unce (100 gramů) tohoto materiálu, řekl Dodd SPACE.com.

„Děláme, vše co můžeme, abychom zajistili, že vědci dostanou přesně ten druh dat, co potřebují, protože v těchto exotických končinách vesmíru máme aktivní pouze kosmickou loď Voyager,“ řekl Jefferson Hall, provozní manager mise Voyager u JPL. „Těší nás, že Voyager má ještě schopnost poskytovat unikátní vědecká data v oblasti, kam se pravděpodobně v nadcházejících desetiletích nedostane žádná jiná kosmická loď.“

Dlouhověcí kosmičtí poutníci

Voyager 2 byl vypuštěn 20. srpna 1977. Voyager 1 byl vypuštěn 5. září 1977. Obě kosmické lodi byly původně primárně určeny ke studiu Jupiteru, Saturnu a jejich měsíců.

7. března byl Voyager 1 10,8 miliardy mil (17,4 miliardy km) daleko od slunce. Voyager 2 byl 8,8 miliard mil (14,2 miliardy km) daleko od slunce na odlišné trajektorii, řekli činitelé NASA.

Odtok slunečního větru ještě v místech, která zkoumá Voyager 2, neklesá k nule, ale může k tomu dojít, jelikož kosmická loď se v nadcházejících letech přiblíží k okraji bubliny, říkají výzkumníci.

Zjizvené od komet: Prstence Saturnu a Jupiteru vykazují známky dopadů
Mike Wall, SPACE.com Senior Writer
Date: 31 March 2011 Time: 02:02 PM ET


Tento obrázek Saturnu – mozaika 30 fotek – byl nafocen 30. prosince 2008 kosmickou lodí NASA Cassini.
CREDIT: NASA/JPL/Space Science Institute

Zvláštní formace prstenců kolem Saturnu a Jupiteru jsou výmluvnými známkami dramatických dopadů komet, k nimž došlo během posledních několika desetiletí, naznačují dvě nové studie.

Nově objevené zčeření ukazuje, že kousky rozbitých komet pravděpodobně rozoraly Saturnův prstenec C, jeden z mnoha kolem této planety, a to už v roce 1983 – tato událost v té době zůstala astronomy nepovšimnuta. Podobné struktury se objevily v roce 1994 i u Jupiterových jemňoučkých prstenců, tehdy do jižní polokoule tohoto plynného obra narazila kometa Shoemaker-Levy 9, říkají výzkumníci.

Tato nová zjištění ukazují, že prstence mohou fungovat jako historické dokumenty vedoucí kroniku násilné minulosti svých mateřských planet, říkají výzkumníci. Fotky opětovných dopadů kosmických skal na Jupiter: http://www.space.com/10695-jupiter-spot-caused-asteroid.html

„Možná máme nový záznam historie bombardování z vnějšku sluneční soustavy zapsaný do těchto prstenců,“ řekl Matt Hedman z Cornell University vedoucí autor jedné ze studií a spoluautor druhé. „Jen vám to zase ukazuje, jak mohou být prstence ke studiu vnějšku sluneční soustavy užitečné.“

Zčeření na prstencích

Tito výzkumníci využili k detekci čeřin na prstencích pozorování z několika různých kosmických lodí NASA.

Při probírání se daty nasnímanými sondou Cassini v srpnu 2009 – když slunce osvěcovalo okraje Saturnových prstenců – si Hedman a jeho tým všimli vln táhnoucích se přes celý planetární prstenec C. Tyto formace mají amplitudu 6,6 až 66 stop (2 až 20 metrů) a vlnovou délku 18,6 až 49,7 mil (30 až 80 kilometrů), říkají výzkumníci.

V jiné studii výzkumníci vedení Markem Showalterem ze SETI (Search for Extraterrestrial Intellingence) Institutu spatřili dva podobné vzory na Jupiterově hlavním prstenci. Zčeření jsou vyobrazená i na fotkách nasnímaných kosmickou lodí Galileo v roce 1996 a 2000 a sondou New Horizons v roce 2007.

Po popisu a analýze vln výzkumníci určili, že se zformovali poté, co bylo v posledních několika desetiletích uspořádání prstenců těchto dvou gigantických planet lehkým zásahem rozrušena. Galerie Saturnových prstenců a měsíců: http://i.space.com/10850-planet-saturn-moons-rings-cassini-spacecraft.html



Vrchní obrázek ukazuje nakloněný planetární prstenec, zatímco spodní dva ukazují stejný prstenec ve dvou pozdějších obdobích poté, co byly roviny prstenců z obíhajících částeček rozstříhány do navíjejích se spirálních vlnek.
CREDIT: Science/AAAS
Během doby se v původně nakloněných rovinách těchto prstenců, jak částečky prstenců obíhaly Saturn a Jupiter, rozhojnily v důsledku střihového působení i tyto čeřiny.

„Je to jen navíjející se spirála, která se v průběhu času namotává čím dál těsněji a těsněji, a nakonec vypadá jako svislé žlábkování,“ řekl SPACE.com Hedman. Ty vlnky by se nakonec měly rozptýlit, dodal, může to ale dost trvat – ve formacích u Saturnu asi pár stovek let.

Vědci si myslí, že ví, jak se prstence nejdříve naklonily. Oblaka rozlámaných kousíčků komety pravděpodobně do planetárních prstenců narážela v průběhu různých srážkových epizod, čímž tyto struktury nárazy trochu vytlačovala, říkají výzkumníci.

Rozbité úlomky komet

Propracovaná modelační práce spolu s pečlivým studiem vlastností těchto vlnek výzkumníkům řekne mnohé o tom, jak a kdy se tyto divné struktury pravděpodobně zformovaly a vyvinuly.

Jsou např. schopni určit, že náklon Saturnova prstence C je pravděpodobně důsledkem srážky s oblakem úlomků o hmotnosti mezi 220 miliardami až 22 biliony liber (100 miliard až 10 bilionů kilogramů). To je zhruba tolik materiálu, kolik obsahuje kometa o průměru 0,6 míle (1 km).

A vypočetli, že k dopadu na prstenec C došlo v roce 1983, pravděpodobně kolem srpna či září. Ve stejnou dobu se naklonil i Saturnův prstenec D (výzkumníci si všimli čeřin v jeho struktuře už v roce 2007).

Hlavní Jupiterův prstenec na druhou stranu byl pravděpodobně nakloněn dvakrát, přičemž k nejdramatičtějšímu dopadu došlo někdy mezi červencem až říjnem 1994.

Do toho časového pásma zapadá proslulý dopad komety na Jupiter – dopad komety Shoemaker-Levy 9, která do této planety narážela od 16. až do 20. července 1994.

„Kdyby ten náklon u Jupitera neměl s Shoemaker-Levy 9 nic společného, bylo by to dost překvapivé,“ řekl Hedman.

Nejsnadnější vysvětlení je, že i u Saturnova prstence došlo k podobné události, dodal – zvláště když alternativní vysvětlení nejsou ani zdaleka tak přesvědčivá.

„Posuzujeme další i nápady, ale až dosud jsme nepřišli s ničím, co by vypadalo tak možně,“ řekl Hedman.

Velké kusy z Shoemaker-Levy 9 pravděpodobně na její sebevražedné cestě do planety Jupiterovým hlavním prstencem neprošly. Spíš to byla oblaka malých kousíčků – vytvořená, když planetární gravitace kometu při předchozím průletu roztrhala – to jsou pravděpodobní viníci.

K tomu samému došlo i při událost v roce 1983 u Saturna stejně jako u dalších až dosud záhadných dopadů na Jupitera, které vytvořily sekundární vzorec hlavních prstenců, řekli výzkumníci.

„Potřebujete oblak, který zasáhne rozsáhlou oblast prstenců,“ řekl Hedman. Velký pevný kus by do prstenců prorazil jen díry, dodal. „Ten by nevytvořil rozsáhlé náklony.“

Výzkumníci o svých výsledcích podávají zprávu ve vydání žurnálu Science z 1. dubna.

Násilná minulost naší sluneční soustavy

Prstence u Jupitera a Saturnu slouží jako určitý druh kroniky zaznamenávající historii těchto bombardování dvou planetárních obrů, tvrdí tyto nové studie. Prstence by astronomům mohly pomoci k lepším znalostem toho, kolik komet může prolétávat kolem slunce.

„To by potenciálně poskytlo určité užitečné parametry k vyčíslení počtu malých těles prolétajících kolem ve vnější sluneční soustavě,“ řekl Hedman.

Srážka s kometou v roce 1983 naznačuje, že takovéto dopady mohou být běžnější, než si před tím výzkumníci mysleli.

„Vnější sluneční soustava je možná daleko dynamičtějším místem, než jsme si kdy představovali,“ řekl Hedman. „Tyto události – při nichž něco naráží do obřích planet – nejsou možná tak vzácné, jak jsme si původně mysleli.“ [Upraveno 01.4.2011 Adolf]

citace:

---

Zjizvené od komet: Prstence Saturnu a Jupiteru vykazují známky dopadů

---

citace:

---

Jen jestli mohu, chtěl bych tě požádat: nevkládej do nich prosím ty velmi rozměrné obrázky.

---

Mně to vyhovuje jak to je , na pc i na notebooku v pohodě. Možná to vadí u starších strojů s menším rozlišením.

Já taky shledávám Adolfovy články přínosné, jen tak dál.
Na druhou stranu musím souhlasit s některými uživateli, že takové příspěvky občas znepřehledňují diskuzi. Nebylo by možné třeba založit na ně zvláštní téma a do příslušných ostatních témat pak vkládat jenom odkazy?

http://www.space.com/11309-antarctic-meteorite-mineral-wassonite.html
4,5 miliardy let starý antarktický meteorit vydal nový minerál
Jeanna Bryner, LiveScience Managing Editor
Date: 06 April 2011 Time: 08:05 AM ET



Tento obrázek ze skanovacího transmisního elektronového mikroskopu ukazuje zrno wassonitu v temném kontrastu.
CREDIT: NASA

Meteorit objevený v roce 1969 v Antarktidě právě vyzradil moderní tajemství: nový minerál nyní zvaný wassonite.

Množství tohoto nového minerálu ( http://www.livescience.com/13581-antarctic-meteorite-mineral-wassonite.html ) nalezeného na 4,5 miliardy let starém meteoritu bylo nepatrné – méně než jedna setina šířky lidského vlasu. I to je však dost, aby to vzrušilo výzkumníky, kteří tento objev v úterý 5. dubna oznámili. http://www.livescience.com/13581-antarctic-meteorite-mineral-wassonite.html

„Wassonite je minerál tvořený pouze dvěma prvky, sírou a titanem, má ale unikátní krystalovou strukturu, která dosud nebyla v přírodě ještě spatřena,“ uvedl v prohlášení kosmický vědec NASA Keiko Nakanuta-Messenger.

Jméno minerálu schválila Mezinárodní mineralogická společnost k uctění Johna T. Wassona profesora UCLA známého pro své úspěchy v širokém rozsahu výzkumů meteoritů a jejich dopadů.

Zrna wassonitu byla analyzována z meteoritu, který byl oficiálně označen jako Yamato 691 enstatitový chondrit. Chondrity jsou primitivní meteority, o kterých si vědci myslí, že jsou to zbytky vyvržené z původních stavebních kamenů planet. Většina na Zemi nalezených meteoritů spadá do této skupiny.

Yamato 691 pravděpodobně pochází z asteroidu obíhajícího mezi Marsem a Jupiterem. Byl objeven spolu s osmi dalšími meteority členy japonské antarktické výzkumné expedice na modrá ledová pole pohoří Yamato Mountains. Představují první významnou sbírku antarktických meteoritů.

Následné výzkumy vědců z Japonska a Spojených států odhalily více než 40 000 exemplářů včetně vzácných Marsích a lunárních meteoritů.

Výzkumný tým použil k izolaci zrn wassonitu a určení jeho chemického složení a atomové struktury transmisní elektronový mikroskop NASA.

Když meteory dopadnou na zem, říká se jim meteority. Většina jsou úlomky asteroidů a další jsou kosmickým prachem odvrženým z komet. Vzácné meteority jsou trosky z dopadů na povrch měsíce a Marsu.

„Meteority a minerály v nich jsou oknem do utváření naší sluneční soustavy,“ říká spoluobjevitel Lindsay Keller, kosmický vědec Johnson Space Center NASA v Houstonu. „Z takovýchto studií se můžeme naučit o podmínkách, které tehdy existovaly a o procesech, při nichž vznikly.“
Tento článek poskytl LiveScience, sesterská stránka SPACE.com. http://www.livescience.com/

Upraveno díky připomínkám pana Vítka. [Upraveno 08.4.2011 Adolf]

citace:

---

... „Wassonite je minerál tvořený pouze dvěma prvky, sírou a titanem, má ale unikátní krystalovou strukturu, která dosud nebyla v přírodě ještě spatřena,“ uvedl v prohlášení kosmický vědec NASA Keiko Nakanuta-Messenger. ... Výzkumný tým použil k izolaci zrn Wassonitu a určení jeho chemického složení a atomové struktury tunelovací elektronový mikroskop ...

---

http://www.space.com/11307-comet-samples-liquid-water-stardust.html
Vzorky z komety odhalují překvapivé známky kapalné vody
SPACE.com Staff
Date: 06 April 2011 Time: 07:00 AM ET


Umělecké pojetí kosmické lodi Stardust zahajující svůj průlet plynem a prachem kolem komety Wild 2.
CREDIT: NASA/JPL

Vědci podle nové studie našli vůbec poprvé uvnitř komety přesvědčivý důkaz o kapalné vodě.

Výsledek, který získali studiem maličkých zrnek kometárního materiálu přineseného zpět na Zem kosmickou lodí NASA Stardust, by měl astronomům pomoci v lepším porozumění toho, jak se komety utváří a vyvíjí, říkají výzkumníci. Zvláště to ukáže, že komety se mohou dostatečně zahřát, aby led tvořící podstatnou část jejich hmoty roztál – což bude pro mnohé vědce pravděpodobně překvapení.

„Současné názory naznačují, že vytvoření kapalné vody je uvnitř komety nemožné,“ uvedl v prohlášení spoluautor studie Dante Lauretta z University of Arizona.

Prohlížení zrn ze Stardust

Výzkumníci vedení pokročilým studentem Eve Berger z University of Arizona analyzovali droboučké částečky komety Wild 2. Sonda Stardust sbírala zrnka z komy Wild 2 – z difúzního oblaku materiálu kolem jejího jádra – při blízkém průletu kolem komety v roce 2004, pak o dva roky později odeslal k Zemi vzorky.

Po prostudování prachu z komety pomocí elektronové mikroskopie a rentgenové analýzy našli výzkumníci minerály, které se vytvořily v přítomnosti kapalné vody.

Komety tráví většinu svého života v mrazivých hlubinách vnějšku sluneční soustavy. Nalezení známek kapalné vody uvnitř ledových poutníků bylo tedy neočekávané.

„Když na Wild 2 roztál led, vzniklá teplá voda rozpustila v té době přítomné minerály a v naší studii jsme pozorovali vysrážené minerální sulfidy železa a mědi,“ řekl Lauretta. „Ty sulfidové minerály se tvořily mezi 50 až 200 stupni Celsia, tj. v daleko vyšších teplotách než ty pod bodem mrazu předpovídané pro vnitřky komet.“

Objev bude publikován v nadcházejícím čísle žurnálu Geochimica et Cosmochimica Acta.


Blízký pohled do středu kometárního spadu do aerogelu byl prohlédnut vědci z laboratoře v Johnson Space Center hodiny poté, kdy byl do John Hopkins Center doručen kanistr s návratovými vzorky ze Stardust z této kosmické lodi na přistávací místo v Utahu.
CREDIT: NASA

Větší pochopení komet

Navíc k poskytnutí důkazů o kapalné vodě tyto minerály stanovují horní hranici pro teploty, jaké Wild 2 během svého původu a historie zažila. Výzkumníci např. našli jednu minerální formu měďnatoželeznatého sulfidu zvanou kubanit, která existuje pouze při teplotách pod 99 stupňů C.

„Takto detailní tepelná omezení umožní detailní analýzu, jakou roli hrály ty teploty během historie komety Wild 2,“ řekl Lauretta.

Nitro Wild 2 by se mohlo ohřát několika různými způsoby, říkají výzkumníci. Menší kolize s dalšími tělesy by to např. mohla také zvládnout, ale mohl by to být rovněž radioaktivní rozpad prvků nacházených všude po kometě.

Komety jsou kousky, které zůstaly z mládí sluneční soustavy – něco z materiálu, který se neshlukl do planet a slunce. Tudíž větší pochopení kometárních struktur a jejich evoluce by mohlo vrhnout světlo na původ sluneční soustavy, říkají výzkumníci.

Studie rovněž podporuje skutečnost, že komety jsou aktivní, proměnlivá tělesa – a že každá je pravděpodobně jiná.

„To, co jsme našli, nás přimělo, abychom na komety nahlíželi odlišně,“ řekl Lauretta. „Myslíme si, že by se na ně mělo nahlížet jako na individuality s vlastní unikátní geologickou historií.“

http://www.space.com/11325-venus-vortex-changes-shape.html
Bizarní vír na Venuši mění denně tvar
Charles Q. Choi, SPACE.com Contributor
Date: 07 April 2011 Time: 02:00 PM ET

Tento obrázek ukazuje polární oblast Venuše na vlnové délce 3,8 mikronů. Šipky značí pohyb atmosféry kolem středu rotace (vyznačen bílým bodem). Střed rotace byl, jak se zjistilo, vytlačen v průměru o 300 km od geografického jižního pólu.
CREDIT: ESA/VIRTIS-VenusX/INAF-IASF/LESIA-Obs. Paris/ Univ. Lisbon/Univ. Evora
Celý obrázek: http://i.space.com/images/i/9063/original/VI0398_00_prj_38_all.jpg

Obrovský vír na jižním pólu Venuše je ve skutečnosti tvarová měňavka, která nejméně jednou denně mění tvar, přičemž občas bizarně zaujme vzezření obrovského písmena “S” nebo číslice “8”, odhaluje nová studie.

Venuše, druhá nejbližší planeta ke slunci, má obrovité, horké a v podstatě trvalé víry mraků rychle se vrtící na jejích pólech. Ty jsou důsledkem toho, že cirkulace Venušiny atmosféry je mnohem rychlejší než na jakékoliv jiné skalnaté planetě naší sluneční soustavy – oblačná vrstva atmosféry Venuše se otáčí v průměru 60 krát rychleji než povrch planety. Fotky víru: http://www.space.com/11325-post-bizarre-vortex-venus-shape-day.html

Tyto víry nelze ve skutečnosti nazývat bouřemi, jelikož v nich vědci nikdy neviděli déšť ani blesky.

Minulé obrázky naznačovaly, že zhruba 1 200 mil široký (2 000 kilometrů) jižní polární vír byl pouze rotující okrouhlý tvar. Ovšem nové infračervené obrázky z Viditelného a infračerveného termálního snímkovacího spektrometru – Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer (VIRTIS) na misi Evropské kosmické agentury Venus Express odhalily daleko větší podrobnosti než minulé obrázky a ukázaly, že vnitřní struktura víru mění přinejmenším jednou za 24 hodin tvar.

Tento obrázek ukazuje termální infračervenou radiaci (na vlnových délkách 5 mikronů) vyzařovanou vršky mraků jižní polární oblasti Venuše z 20. ledna 2008, jak ji viděl snímkovací spektrometr VIRTIS na Venus Express. Bílé šipky ukazují atmosférické víry změřené při stopování pohybu obrysů mraků.
CREDIT: ESA/VIRTIS-VenusX/INAF-IASF/LESIA-Obs. Paris/ Univ. Lisbon/Univ. Evora (D. Luz, Univ. Lisbon & D. Berry, U. Evora)
Celý obrázek: http://www.space.com/images/i/9060/original/orb640_2-EDIT.jpg

„Proužky se vrtí kolem jednoho či dvou jasných – tj. teplejších – středů,” řekl SPACE.com výzkumník David Luz, planetární vědec z Lisabonské university. „Ten tvar občas vypadá jako S nebo 8, občas ukáže tři jasné středy, ale většinou je nepravidelný.“

Vír není umístěn přímo nad jižním pólem, ale jeho střed je místo toho standardně umístěný přibližně o tři stupně zeměpisné šířky dál a posouvá se podél pólu, takže každých pět až 10 dnů opíše okruh.

Tato zjištění naznačují, že dynamika atmosféry na jižním pólu Venuše je mnohem složitější, než si vědci mysleli. Mají podezření, že vír je napájen vzduchem klesajícím z proudů kroužících podél poledníků až nad póly a skutečnost, že jižní vír se posunuje naznačuje, že bod maximálního klesavého proudu také putuje. Obrázky z vnitřku Venuše: http://www.space.com/Documents%20and%20Settings/user1/Local%20Settings/Temporary%20Internet%20Files/Content.IE5/GDN2BUL3/infographic

„Tohle je změna v našem chápání, kterou modely obecné cirkulace na Venuši budou muset vzít v úvahu,“ řekl Luz.

Výzkumníci vír na Venušině severním pólu podezírají, že se chová podobně, „ale prozatím to nevíme, protože vysoce eliptická orbita Venus Express jej přivádí příliš blízko k severnímu pólu, čímž znemožňuje podobné snímkovací studie,“ řekl Luz. „Vidíme tam jen velice malou oblast.“

Evropská družice Venus Express Venuši studuje od svého příletu v roce 2006.

Vědci svá zjištění dnes 7. dubna on-line upřesnili v žurnálu Science.

http://www.space.com/11347-saturn-moon-titan-weather-ice-volcanoes.html
Saturnův měsíc Titan nakonec přeci jen možná nemá ledové sopky
SPACE.com Staff
Date: 09 April 2011 Time: 08:06 AM ET


Velký obrázek: http://i.space.com/images/i/8673/original/Titan-methane-rain.jpg
Kosmická loď NASA Cassini zaznamenala změny sezón, když 18. října 2010 zachytila mračna koncentrující se u rovníku největšího Saturnova měsíce Titanu.
CREDIT: NASA/JPL/Space Science Institute

Jen několik měsíců poté, co vědci prezentovali vzrušující důkazy ledových vulkánů přetvářejících povrch Titanu, největšího měsíce Saturnu, tento pohled zalévá studenou sprchou nová studie.

V nové studii tým vědců říká, že identifikovatelné rysy povrchu byly pravděpodobně vytvořeny spíše počasím nebo jinými vnějšími silami – dopady meteoritů, větrem a deštěm – než vulkanickou aktivitou. To naznačuje, že obrovské nitro měsíce by možná mohlo být chladné a spící, neschopné způsobit aktivní ledový vulkanismus, rovněž známý jako kryovulkány.

„Bylo by fantastické najít silné důkazy, které jasně ukazují, že Titan má zdroj vnitřního tepla, který způsobuje vytváření ledových vulkánů a lávových toků,“ řekl v prohlášení ve čtvrtek 7. dubna vedoucí autor studie Heft Moore z NASA's Ames Research Center in Moffett Field, Calif. „Zjistili jsme ale, že až do dnes prezentované důkazy nejsou přesvědčivé a nedávné studie Titanova nitra prováděné geofyziky a experty na gravitaci rovněž možnost tamního vulkanismu oslabily.“

Ledové vulkány na Titanu?

Posledního prosince výzkumníci studující pozorování z kosmické lodi NASA Cassini oznámili, že našli solidní důkazy ledového vulkanismu na Titanu.

Vědci ukázali na oblast u krajinné formace Titanu zvané Sotra Facula, která se jevila, že hostí obrovské kónické struktury s materiálovými výtoky z nich stejně jako několik hlubokých jam. Všechny tyto příznaky poukazovaly na nedávné aktivní ledové sopky, tvrdili v té době výzkumníci.

Je známo, že ledové kryovulkány existují na Saturnově měsíci Enceladu a někteří výzkumníci si myslí, že by to na mrazivých satelitech vnější sluneční soustavy mohly být běžné. Ačkoliv tato nová studie – která prošla více pozorování z Cassini – přímo nekomentuje analýzu Sotra Facula, dochází k závěru, že tíha důkazů poukazuje na to, že na Titánu nejsou žádné vulkány.

Velký obrázek: http://www.space.com/images/i/9122/original/titan-callisto-craters.jpg

Povrchové struktury pozorované kosmickou lodí NASA Cassini v oblasti Xanadu na Saturnově měsíci Titanu (nalevo) a struktury pozorované NASA sondou Galileo na Jupiterově měsíci Callisto (napravo). Vědci si myslí, že struktury na Titanu jsou spíše erodované impaktní krátery než projevy vulkanické aktivity.
CREDIT: NASA/JPL-Caltech

Podle této nové studie k vysvětlení pozorovaných krajinných struktur není třeba žádných exotických vysvětlení. Výzkumníci říkají, že povrch Titanu spíše vypadá jako ten na Jupiterově měsíci Callisto – který kvůli svému chladnému nitru téměř určitě postrádá kryovulkanismus.

„Každou strukturu, kterou jsme na Titanu viděli, lze spíše vysvětlit větrem, deštěm a meteoritickými dopady než vnitřním ohřevem,“ řekl Moore.

Výzkumníci ohlásí své výsledky ve vydání žurnálu Ikarus z dubna 2011.

Je třeba dalších studií

Titan je jediným známým měsícem, který má hustou atmosféry, která je primárně tvořena dusíkem. Je to mrazivé fascinující místo s klimatickým systémem na bázi metanu. Padají tam metanové deště a naplňují jezera kapalného metanu.

Hustá Titanova atmosféra způsobuje těžkosti při studiu pomocí kamer viditelného světla, ale infračervené aparáty na Cassini a radarové signály skrze tuto mlhu dovedou prokouknout. Tato sonda bude tedy na Titanu pátrat, čímž výzkumníkům pomůže lépe pochopit i to, jaké procesy utváří povrch tohoto obrovského měsíce.

Možná, že porota prozatím ještě zasedá.

„Titan je fascinující svět,“ řekl spoluautor studie Robert Pappalardo výzkumný vědec z NASA's Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, Calif. „Jeho unikátnost pochází z jeho atmosféry a organických jezer, ale v této studii jsme nenašli žádné silné důkazy o ledovém vulkanismu na Titanu.“

http://notrickszone.com/2011/04/20/global-warming-on-pluto-caused-by-the-sun-even-3-billion-miles-away/
Globální oteplování na Plutu způsobeno Sluncem (i 3 miliardy mil daleko!)


By P Gosselin on 20. April 2011

Financial Times Deutschland on-line hlásí, že britský tým astronomů vedený Jane Greaves z University of St. Andrews ve Skotsku našel pomocí 15-metrového teleskopu James Clerk Maxwell na Havaji silné důkazy o globálním oteplování v atmosféře Pluta. V atmosféře rovněž detekovali oxid uhelnatý.
http://www.ftd.de/wissen/natur/:eiszwerg-pluto-soll-erkenntnis-ueber-klimawandel-bringen/60041565.html#z

Počítačem generovaný pohled z Pluta na jeho měsíc Charón a vzdálené slunce, které i na vzdálenost více než 3 miliardy mil řídí jeho klima. (Photo source: Wikipedia)

Výzkumníci rovněž říkají, že nová zjištění ukazují, že atmosféra Pluta se rozprostírá více než 1860 mil (3000 km) nad povrch – tedy čtvrtinu vzdálenosti k jeho největšímu měsíci Charón. Před tím se o tom myslelo, že jen 100 km tlustá. Greaves předvede nový objev dnes na zasedání Royal Astronomical Society’s National Astronomy ve Walesu.

Atmosféra Pluta kvůli oteplování zjevně expanduje, říká Greaves:

„Změny v jasu během minulého desetiletí jsou ohromující. Myslíme si, že rozměry atmosféry nejspíš vzrostly, čili hojnost oxidu uhelnatého možná narostla.“

Ve Financial Times píší:

„Extrémně nízká hustota atmosféry Pluta představuje křehkou rovnováhu tvořenou chladivým oxidem uhelnatým a skleníkovým plynem metanem. Je pravděpodobně v celé sluneční soustavě nejcitlivější, říká Greaves.“

„Tato vzdálená trpasličí planeta pravděpodobně v současnosti zažívá klimatickou změnu, říká Greaves. ‚Věříme, že tato expanze atmosféry se rozrostla v roce 1989, kdy Pluto prošlo bodem své orbity nejbližším ke slunci. Silnější sluneční radiace pravděpodobně odpařila další led a atmosféra expandovala.“

V nové studii vědci zjistili, že oxid uhelnatý je na Plutu extrémně studený má asi minus 364 st F (-220 st C).

„‘Je to prostě velice chladná atmosféra, kterou sluneční teplo nesmírně ovlivňuje, což by nám mohlo poskytnout důležité informace o fundamentálních fyzikálních interakcích a tudíž lépe porozumět i atmosféře Země,‘ řekla Greaves.“

Áno – slunce podobně i tam hraje hlavní roli v chování atmosféry a klimatu, i když je 3 miliardy mil daleko (Země je jen 93 milionů mil daleko) a tak je to se vším, jako jsou oceány a atmosféra, reaguje to na jeho změny a změny orbity.

http://www.space.com/11445-saturn-moon-northern-lights-enceladus.html
Ledový měsíc na Saturnu vytváří dodatečné polární záře
Charles Q. Choi, SPACE.com Contributor
Date: 20 April 2011 Time: 12:48 PM ET


Tohle umělecké vyobrazení ukazuje ultrafialovým světlem zářící plochu u Saturnova severního pólu, která se objevuje jako „průkazný otisk“ magnetické vazby mezi Saturnem a jeho měsícem Enceladus. Magnetické siločáry a ten průkazný otisk nejsou pouhým okem vidět, detekovali je ale ultrafialový snímkovací spektrograf a aparáty ke snímání polí a částic na palubě kosmické lodi NASA Cassini.
CREDIT: Ken Moscati and Abi Rymer, JHUAPL Including data from NASA/JPL/JHUAPL/University of Colorado/Central Arizona College/SSI
Velký obrázek: http://i.space.com/images/i/9247/original/saturn-enceladus-EDIT.jpg

Ploška mihotajících se světel velká jako Švédsko detekovaná u Saturnova severního pólu je úchvatným výsledkem obrovského proudu elektricky nabitých částic od měsíce této planety Enceladus, zjistili vědci.

Na Zemi přívaly nabitých částic od slunce narážejíc do magnetického pole naší planety vytváří jak severní tak jižní polární záři čili auroru. Podobné plochy světel spatřené i na Jupiteru, jsou způsobeny elektrony a ionty pocházejícími z vulkanicky aktivního měsíce této planety Io.

Saturn má rovněž vlastní světelnou show polárních září, která se tvoří, když sluneční částice ze slunce interagují s magnetickým polem planety. Ovšem v nové studii astronomové poprvé nachytali Saturnův měsíc, jak také vytváří polární záře i na této prstencové planetě.

Enceladus je vynímečně aktivní měsíc s „ledovými vulkány“ (kryovulkány), které vystřikují vodní páry a organické částice do vesmíru. Výzkumníci měli dlouho podezření, že by to mohlo na Saturnu způsobovat skvrny podobné polárním zářím. Ovšem kosmickým teleskopům zírajícím na tuto prstencovou planetu se celé roky důkazy takovýchto ploch nedařilo najít. Video se Saturnovými polárními zářemi: http://www.space.com/10290-saturn-aurora-movie.html

Nyní však za využití kosmické lodi NASA Cassini obíhající kolem Saturnu výzkumníci konečně projevy takovýchto světel zjistili.

Erupce na Enceladu vytváří masivní mračna elektricky nabitých částic plazmy, která vystřeluje elektrony a ionty 150 000 mil (240 000 kilometrů) podél siločar magnetického pole, kde zasáhnou Saturnův severní pól. Takto vzniklá svítící plocha měří asi 750 mil (1 200 kilometrů) na asi 250 mil (400 kilometrů), čímž pokrývá plochu o trošku větší než Kalifornie. Vědci ji srovnávají se Švédskem.

Když je nejasnější, tato plocha září ultrafialovým světlem daleko méně intenzivním než Saturnova polární záře, ale srovnatelným s nejslabší polární září na Zemi, jaká je viditelná bez teleskopu.

Vědci si všimli, že se jas této plochy zjevně mění v trojnásobném rozsahu, což naznačuje, že Enceladus materiál vyvrhuje s dost proměnlivou rychlostí.

„Elektronové paprsky plápolají v časových škálách o velikosti minut,“ říká výzkumník Abigail Rymer, týmový vědec Cassini sídlící na John Hopkins University. „Jsou to velice dynamické interakce.“

Ačkoliv to, co konkrétně pohání aktivitu těchto kryovulkánů na Encelacu, zůstává nejasné, „jedna věc je jasná: Enceladu to v tomto tempu nemůže dělat napořád,“ řekl Rymer SPACE.com. „Věci byli zvědaví, zda je tempo těchto výronů proměnlivé, a tato nová data naznačují, že je.“

Vědci svá zjištění upřesní ve vydání žurnálu Nature z 21. dubna.

http://www.space.com/11527-nasa-voyager-spacecraft-leave-solar-system.html
NASA sondy Voyager do roku 2016 opustí sluneční soustavu
Mike Wall, SPACE.com Senior Writer
Date: 29 April 2011 Time: 04:25 PM ET


Umělecké pojetí sond Voyager 1 a 2 u mezihvězdného prostoru.
CREDIT: NASA/JPL [Full Story]
Velký obrázek: http://i.space.com/images/i/7550/original/voyagers-leaving-solar-system-101213-02.jpg

Možná to budou desetiletí, než lidstvo spočine nohou na Marsu, ale za pouhých pět let poprvé okusí rozsah dálav mezihvězdného prostoru mimo naši sluneční soustavu, říkají výzkumníci.

Dvojice bezpilotních kosmických lodí NASA vypuštěná v roce 1977 rázuje asi tak 37 000 mph (60 000 km/h) k okraji sluneční soustavy. Tímto tempem se podle vědců mise pravděpodobně vyklube z vlivu sluneční sféry do mezihvězdného prostoru asi tak do roku 2016.

„Chystají se osvobodit ze sluneční soustavy,“ řekl Ed Stone projektový vědec Voyager z Caltech v kalifornské Pasadeně během mediální telekonference včera 28. dubna. „Zkoušíme se dostat ven ze své bubliny do mezihvězdného prostoru, abychom přímo změřili, co tam je.“

Dlouhá historie objevování

Voyager 2 byl vypuštěn 20. srpna 1977 a jeho dvojče Voyager 1 vystřelili o několik týdnů později 5. září. Obě kosmické lodi měly jako hlavní úkol studium Jupiteru, Saturnu a jejich měsíců.

Tyto lodě rovněž nesou tzv. „zlatá sdělení“ obsahující vydestilovanou podstatu lidskosti, jako jsou různé nabídky hudby a pozdravy do kosmu v 55 různých jazycích. Jejich cílem je trochu o nás poučit mimozemskou civilizaci, pokud by snad někdy Voyagery z té prázdnoty vylovili.

Během svých raných let prováděly Voyagery série důležitých objevů o obřích planetách. Tyto mise např. zjistily na Jupiterově měsíci Io aktivní sopky – poprvé jsme tam takové útvary našli mimo Zemi. Kosmické lodi rovněž našly doklady o oceánu kapalné vody pod ledovým povrchem Jupiterova měsíce Europa.

„Každý z těchto objevů změnil způsob, jakým jsme uvažovali o jiných světech,“ řekl v prohlášení Stone.

Voyagery to vzaly kolem Saturnu i s prozkoumáním Neptunu a Uranu. A pak dále pokračovaly ve svém svistu k okraji sluneční soustavy v různých směrech a s různými plány.

Voyager 1 je teď asi 11 miliard mil (17,7 miliard kilometrů) od Země, zatímco Voyager 2 je asi 9 miliard mil (14,5 miliardy km) daleko, řekl Stone. Voyager je nejdále vrženým člověkem vyrobeným objektem ve vesmíru.

Prozkoumání heliosférické obálky

Ačkoliv Voyagery nechaly planety daleko za sebou, nejsou ještě mimo sluneční soustavu. Jsou pořád uvnitř obří bubliny zvané heliosféra, kterou tvoří sluneční plazma a sluneční magnetické pole. Tato obří struktura má asi třikrát větší průměr než orbita Pluta, říkají výzkumníci.

Voyagery jdou speciálně po záhybech na vnějších skořápce heliosféry, turbulentní oblasti zvané heliosférická obálka (heliosheath).

„Očicháváme a osaháváme ionizovanou hmotu v heliosférické obálce,“ řekl Merav Opher z Boston University, hostující badatel Voyageru.

Voyager vědcům pomáhá k lepšímu pochopení záhadné heliosféry. Např. měření z kosmické lodi odhalila, že tato struktura je pokroucená a asymetrická, s tvarem potrhaným mezihvězdným magnetickým polem, říkají výzkumníci.

A v červnu 2010 Voyager 1 změřil rychlost odletu slunečního větru – proudu nabitých částic odlétajících od slunce rychlostí milionu mil za hodinu – aby v těchto místech v heliosférické obálce rychlost spadla na nulu. Tohle překvapující měření se od té doby nezměnilo.

Výzkumníci si nemyslí, že se tam sluneční vítr zastavil; věří, že se možná jen zahýbá za roh. Takže v poslední době začali Voyageru 1 nařizovat série akrobatických manévrů, aby své přístroje zaměřili do různých směrů, aby loď mohla zachytit a sledovat tuhle matoucí sluneční brízu.

Průlom ven

Heliosférická obálka vypadá, že je asi 3 až 4 miliardy mil (4,8 až 6,4 miliardy km) tlustá a kosmická loď je v ní už dost ponořená. Na základě jejich rychlosti by měly být venku za asi pět let, řekl Stone.

Tento časový rámec je zvládnutelný. Radioizotopové termoelektrické generátory Voyageru – které přetváří teplo uvolňované radioaktivním rozpadem plutonia na elektřinu – mohou jejich přístroje pohánět nejméně do roku 2020. A kosmická lodi zbývá dost hydrazinového paliva, aby prováděla manévry po dalších 60 let, říkají výzkumníci.

Nejsou tam ovšem žádné ukazatele značící začátek mezihvězdného prostoru, kde Voyagery uniknou ze slunečního větru a magnetického pole, aby je začaly šlehat vichry od těch jiných vzdáleně roztroušených hvězd. Takže astronomové budou mít pravděpodobně těžkosti s rozpoznáním vzniku tohoto historického momentu.

„Začínáme mluvit o tom, co předpokládáme, že uvidíme,“ řekl Stone. „Mám podezření, že stejně jako v minulosti budeme překvapeni a ve skutečnosti možná budeme debatovat rok nebo dva, než nakonec rozhodneme, že ‚jsme překročili hranici‘.“

To je blbost. Protoze konec SOL (Slunecni soustavy) je az u Oortova mracna cca 1YL vzdaleneho.

citace:

---

To je blbost. Protoze konec SOL (Slunecni soustavy) je az u Oortova mracna cca 1YL vzdaleneho.

---

citace:

---

To je všechno způsobeno tím, že se pletou pojmy "heliosféra" (nikoli otrocký překlad "sluneční sféra") a "sluneční soustava".

---

http://www.space.com/11912-nasa-voyager-solar-system-magnetic-bubbles.html
Na okraji sluneční soustavy možná pění obrovské magnetické bubliny
by Mike Wall, SPACE.com Senior Writer
Date: 09 June 2011 Time: 03:16 PM ET

Starý a nový pohled na heliosférickou obálku. Červené a modré spirály ladných magnetických silokřivek ortodoxních modelů. Nová data z Voyageru do toho mixu přidávají magnetickou pěnu.
CREDIT: NASA
Velký obrázek: http://i.space.com/images/i/10145/original/solar-system-heliosheath-bubbles.jpg

Okraj sluneční soustavy je turbulentní místo, vyplněné kypícím mořem obrovských magnetických bublin, naznačují nové výzkumy.

Tato zjištění učiněná pomocí nových pozorování proslulými sondami NASA Voyager, otřásají převažujícím hlediskem na vnější okraje sluneční soustavy. A ukazuje se, že tato oblast, o které se kdysi mluvilo jako o relativně pevném štítu proti mezihvězdným částicím, jako jsou galaktické kosmické paprsky, je ve skutečnosti spíše porézní membránou.

„Budeme muset změnit svůj pohled na to, jak slunce interaguje s částicemi, poli a plyny od ostatních hvězd,“ řekl dnes 9. června reportérům Arik Poster programový vědec Voyager v Ústředí NASA ve Washingtonu D. C.

Nikoliv hladký, nýbrž bublinovitý

Sféra vlivu našeho slunce složená ze solární plazmy a slunečních magnetických polí se nazývá heliosféra. Tato gigantická struktura má asi třikrát větší průměr než je orbita Pluta. Na kraji heliosféry leží heliosférická obálka, hraniční oblast mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem.

Desítky let si vědci mysleli, že sluneční magnetická pole se v heliosférické obálce zakřivují v hladkých sevřených obloucích, vytvářejících relativně stejnorodou strukturu.

Ukázalo se však, že je tomu jinak.


Umělecké pojetí sond Voyager 1 a Voyager 2 u mezihvězdného prostoru.
CREDIT: NASA/JPL [Full Story]
Velký obrázek: http://www.space.com/images/i/7550/original/voyagers-leaving-solar-system-101213-02.jpg

Dvojice nepilotovaných sond Voyager 1 a Voyager 2 vypuštěných v obou případech v roce 1977 v současnosti prolétá jinými částmi heliosférické obálky více než 9 miliard mil (14,5 miliardy kilometrů) od Země. A jejich pozorování podněcují nové úvahy o této oblasti.

Tyto sondy zvláště změřily náhlé změny v tocích částic, jako jsou elektrony, různící se mezi jednotlivými výřezy výhledu na vesmír.

„Co nás opravdu omráčilo, byly náhlé rozdíly mezi tím, co viděl Voyager 1 a a co viděl Voyager 2,“ řekl spoluautor studie James Drake z University of Maryland. „Museli jsme vysvětlit, no, proč je tomu tak?“

Nejlepším vysvětlením se podle následných počítačových modelů ukázalo být to, že sondy prolétají skrze pěnovitá pole magnetických bublin. Tyto bubliny fungují jako pasti na částice. Takže detekce částic vzroste, když je sonda v nějaké, a pak klesne, když ji opustí.

Tyto bubliny se vytváří v důsledku interakcí mezi rotací slunce a jeho magnetickým polem. Jak se slunce otáčí, jeho magnetické pole se tam v heliosférické obálce pění a kroutí. Skládačky polí se přes sebe muchlají, čímž způsobují, že magnetické silokřivky se kříží a přepojují, čímž vytváří oceán bublin.

Obrovské bubliny tvaru párků

Bubliny tvaru párků jsou gigantické, měří asi 100 milionů mil (161 milionů km) napříč. A je jich spousta.

„Celá ta věc je bublinatá právě tak jako nejbublinatější části vaší vířivky,“ řekl Drake. Dodal, že pozorovatel letící na palubě některého z Voyagerů by nemusel ty bubliny vidět, protože plyn je v této oblasti příliš difúzní.

Badatelé věří, že tato interpretace nejlépe sedí s daty z Voyageru, ale rádi by nějaké další informace i z novějších, pokročilejších kosmických lodí. Tento tým tedy tlačí na nové mise k dalšímu průzkumu této záhadné oblasti.

„Máme v tento scénář dost důvěru,“ řekla vedoucí autorka studie Merav Ohper z Bostonské University. Dodala ale: „Potřebujeme citlivější přístroje lépe uzpůsobené, aby odhalily, co se děje. Jen to škrábeme po povrchu.“

Výzkumníci ohlašují tato svá zjištění ve vydání Astrophysical Journal z 9. června.

Porézní štít

Astronomové si představovali, že hladká, laminární heliosférická obálka funguje jako dost tuhý štít kolem sluneční soustavy zadržující množství rychlých částici zvaných galaktické kosmické záření.

Kosmické paprsky představují pro astronauty hrozbu, jelikož mohou prorážet do buněk kosmických cestovatelů a poškozovat jejich DNA. Atmosféra Země kosmické paprsky zeslabuje, zastiňuje lidi na zemi před jejich nejhoršími účinky.

To moře bublin ale pravděpodobně funguje spíše jako membrána než štít, říkají výzkumníci, takže potenciálně některým z těchto částic dovolí prošťourat se do vnitřku sluneční soustavy. Vědci však plně nerozumí tomu, jak membrány pracují a co je jimi schopno projít.

Bubliny mohou prozatím kosmické paprsky zachycovat, nutit je odrážet se sem a tam jako míčky, než konečně uniknou. Vypočítat, který z těchto scénářů je přesný, by mělo být solidním základem pro naše chápání mezihvězdného prostředí. Pokud jsou bubliny např. propustným sítem, tak to naznačuje, že tam venku nemusí tolik galaktického kosmického záření, kolik si výzkumníci mysleli.

Je to jen jedna otázka z mnoha, jimiž se astronomové nyní díky těmto novým výsledkům zabývají.

„Pořád ještě zkoušíme svou mysl přehýbat podle důsledků těchto zjištění,“ řekl Drake.

Voyager 1 je teď asi 11 miliard mil (17,7 miliardy kilometrů) od Země, zatímco Voyager 2 je asi 9 miliard mil (14,5 miliardy km) daleko. Voyager je nejdále vyslaný člověkem zhotovený objekt ve vesmíru.

Planetka včera zasáhla Jupiter. No nevypadá to na zrovna malý impakt...

http://www.flickr.com/photos/19299984@N08/7976507568

http://spaceweather.com/

Nie je to prvý takýto jav pozorovaný na Jupiteri - už v roku 2010 (09.09.) dvojica amatérskych astronómov pozorovala podobný jav. Malo ísť o impakt a výbuch "10 metrového" meteoru v horných vrstvách atmosféry. "Diera v oblakoch", ako sú známe z dopadov fragmentov kométy Schoemaker-Levy vtedy nevznikla. Tentokrát uvidíme... ale asi tiež nevznikne.
Takéto amatérske pozorovania sú celkom užitočné - umožňujú spresniť štatistiku, ako často k takýmto udalostiam dochádza a ako často to môže postihnúť aj našu planétu.... [Upraveno 11.9.2012 Alchymista]

No, on je to ve skutečnosti už šestý známý případ (pokud bereme SL-9 jako jeden) - http://cosmicdiary.org/fmarchis/2012/09/10/another-fireball-on-jupiter/.
A to jsem ještě kdysi slyšel, že je podezření na další v historických dobách, který samozřejmě už není možné zpětně ověřit.

MRO zaznamenal sněžení CO2 nad jižním pólem.
http://www.nasa.gov/mission_pages/MRO/news/mro20120911.html

Moc pěkný koronální výbuch filamentu zachytila družice Solar Dynamics Observatory.

citace:

---

Moc pěkný koronální výbuch filamentu zachytila družice Solar Dynamics Observatory.

---

Těžko uvěřit, že jde o reálný záběr! Nádhera!

Vypadá to, že se do vnitřních oblastí Sluneční soustavy řítí jasná kometa. Kometa C/2012 S1 (ISON) je zatím přes 900 mil. km daleko a k Zemi dorazí až v listopadu 2013. Některé odhady hovoří o jasnosti až -13 mag! (tolik co Měsíc v úplňku). Měla by jít vidět na severní polokouli.

Vypadá to, že by to mohl být poměrně spektakulární kousek i za denního světla .

Vizualizace ze STARRY NIGHT s lokalitou pozorovatele Kendal, Cumbria, UK (UMSF/Stu)
(délka chvostu nemusí odpovídat realitě)




http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=28306
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=28308
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=28310
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=28311

Česká vědkyně z MFF o oceánu na Europě:

http://www.cbsnews.com/8301-205_162-57519832/ocean-on-jupiters-moon-europa-likely-deep-underground/

http://meetingorganizer.copernicus.org/EPSC2012/EPSC2012-507.pdf

Úžasná fotografie zachycující 84 miliónů hvězd va naší galaxii.

http://www.space.com/18193-milky-way-photo-84-millions-stars.html

Nová teorie vzniku Měsíce.

http://www.nasa.gov/topics/solarsystem/features/moon_formation.html

Duch v souhvězdí Cefeus.

http://www.nasa.gov/multimedia/imagegallery/image_gallery_2285.html

http://www.nasa.gov/images/content/702193main_ghostly_image_full_full.jpg

Nádherná stará hvězdokupa s mladistvým vzhledem.

http://www.universetoday.com/98277/beautiful-star-cluster-is-surprisingly-youthful/

Je Mars rudý a horký?

http://www.nasa.gov/multimedia/podcasting/jpl-msl20121101.html

http://www.nasa.gov/mp4/703468main_miam20121101-320-jpl.mp4

Hurikán Sandy ze satelitu.

http://www.universetoday.com/98300/timelapse-of-hurricane-sandy-satellite-views-october-23-31-2012/

Krvavě rudý Měsíc na noční obloze.

http://www.space.com/18307-blood-red-hunters-moon-photo.html

Tři je magické číslo. Tři spirální galaxie na jednom snímku.

http://www.space.com/34-image-day.html

Vědci z NASA přišly s novou teorií o vzniku našeho Měsíce.

Původní teorie, kterou nezávisle na sobě předložily dva výzkumné týmy (Hartmann, Davis 1975 a Cameron, Ward 1976), počítala s nárazem Theii, protoplanety velikosti Marsu, do již přibližně zformované protozemě, tedy dvou poměrně malých těles. Teorie se kterou přišli vědci nyní předpokládá, že došlo k impaktu dvou mnohem větších těles - každé o velikosti přibližně 5x větší než Mars. A obě tělesa, jak Země tak Měsíc, v podstatě vznikly společně.

http://www.nasa.gov/topics/solarsystem/features/moon_formation.html

Nádherná animace Orinoid nad Bay Area v Kalifornii.

http://www.nasa.gov/centers/ames/news/features/2012/orionids2012.html

http://www.nasa.gov/centers/ames/multimedia/images/2012/iotw/october-fireball-gif.html

http://www.nasa.gov/centers/ames/images/content/704419main_meteor-gif-full_full.gif

Potřebujeme správné množství asteroidů pro vznik života?

http://www.universetoday.com/98313/you-need-just-the-right-amount-of-killer-asteroids-to-promote-complex-life/

citace:

---

Vědci z NASA přišly s novou teorií o vzniku našeho Měsíce.

Původní teorie, kterou nezávisle na sobě předložily dva výzkumné týmy (Hartmann, Davis 1975 a Cameron, Ward 1976), počítala s nárazem Theii, protoplanety velikosti Marsu, do již přibližně zformované protozemě, tedy dvou poměrně malých těles. Teorie se kterou přišli vědci nyní předpokládá, že došlo k impaktu dvou mnohem větších těles - každé o velikosti přibližně 5x větší než Mars. A obě tělesa, jak Země tak Měsíc, v podstatě vznikly společně.

http://www.nasa.gov/topics/solarsystem/features/moon_formation.html

---

David, prosím Ťa - nerob zo seba hlupáka.

citace:

---

...každé o velikosti přibližně 5x větší než Mars

---

citace:

---

David, prosím Ťa - nerob zo seba hlupáka.

citace:

---

...každé o velikosti přibližně 5x větší než Mars

---

Mars má hmotnosť 0,107 hmotnosti Zeme, Mesiac má hmotnosť 0,0123 hmotnosti Zeme (približne 1/81).
Takže dve telesá, každé päť krát väčšie ako Mars dajú dohromady tak akurát hmotnosť Zeme a Mesiacu - a možno nejaký "odpad" na ejekty.

---

Nemá smysl slovíčkařit o velikosti nebo hmotnosti. Podstata je v tom, že podle nové teorie se srazila dvě zhruba stejně velká tělesa, zatímco dřívější teorie přepodkládala srážku jednoho většího a jednoho výrazně menšího tělesa. Víc bych za tím nehledal. Celkové hmoty samozřejmě vždy muselo být zhruba tolik, aby vznikla Země a Měsíc (a nic moc dalšího).

Pojem size téměř vždy znamená hmotnost a né délku či průměr. Ostatně v češtině je to podobné. Když někdo napíše, že slon je 5× větší než žirafa, rozhodně tím nemyslí, že má 5× větší průměr.

citace:

---

Pojem size téměř vždy znamená hmotnost a né délku či průměr. Ostatně v češtině je to podobné. Když někdo napíše, že slon je 5× větší než žirafa, rozhodně tím nemyslí, že má 5× větší průměr.

---

citace:

---

citace:

---

Pojem size téměř vždy znamená hmotnost a né délku či průměr. Ostatně v češtině je to podobné. Když někdo napíše, že slon je 5× větší než žirafa, rozhodně tím nemyslí, že má 5× větší průměr.

---

Je třeba pracovat s přesně definovanými pojmy, jinak se dostaneme na pole neplodné filosofické diskuse, pro níž je typické zmatení pojmů.

Pokud se hovoří že je něco větší nebo menší, jedná se o rozměry. Pokud se jedná o váhu nebo hmotnost, hovoří se že je neco težší nebo hmotnější.

---

Dodge:

1) Stěžujte si u PR pracovníků NASA a jazykovědců.
2) Kdybych chtěl bych hnidopich, tak bych dodal, že je možné mluvit jen o hmotnosti a né o váze. Váha totiž není to samé co hmotnost.
To jen abychom se nedostali do "neplodné filosofické diskuze".

áno, len originál je v angličtine a nie čestine/slovenčine (a ešte k tomu od nasa (ames) pao - čo znížuje možnosť toho, že sú tam použité presné termíny)...
a preto ten problém s nejasnosťou pojmov vznikol už u nasa...
[Edited on 04.11.2012 Agamemnon]

...

nabudúce skús reagovať na to, čo som napísal... ďakujem...

edit:
tak mi treba... zase som sa zapojil do nezmyselnej debaty o blbostiach
[Edited on 04.11.2012 Agamemnon]

citace:

---

Pojem size téměř vždy znamená hmotnost a né délku či průměr. Ostatně v češtině je to podobné. Když někdo napíše, že slon je 5× větší než žirafa, rozhodně tím nemyslí, že má 5× větší průměr.

---

citace:

---

...

nabudúce skús reagovať na to, čo som napísal... ďakujem...

edit:
tak mi treba... zase som sa zapojil do nezmyselnej debaty o blbostiach
[Edited on 04.11.2012 Agamemnon]

---

citace:

---

Pokud někdo z diskutujících považuje přesnou definici pojmů za nesmyslnou blbost,

---

Úplné zatmění Slunce a částečné zatmění Měsíce v listopadu 2012.

http://www.space.com/18344-november-solar-lunar-eclipses.html

Nevysvětlené každodenní retgenové výrony ze supermasivní černé díry v centru Galaxie.

http://www.universetoday.com/98354/the-milky-ways-black-hole-shoots-out-brightest-flare-ever/

Fáze Měsíce nyní i na IPadu.

http://www.universetoday.com/98356/phases-of-the-moon-now-on-ipad/

Tak aby toho nebylo o tom našem Měsíčku málo, tak vědci přišli s další teorií, tentokrát o takové, která předpokládá 2 dřívější měsíce Země, které se střetly a vytvořily Měsíc dnešní. Vysvětlují tím tak například relativně plošší přivrácenou stranu s mnoha moři.

http://www.space.com/12529-earth-2-moons-collision-moon-formation.html [Upraveno 07.11.2012 Andy]

Úžasné snímky Saturnu s měsícem Mimas pořízené sondou Cassini.

http://www.space.com/18369-saturn-rings-mimas-photo-cassini.html

Nejepší snímky vesmíru.

http://www.space.com/18355-best-space-photos-astronauts-scientists.html

Vtipná prezentace Larry Esposita o stáří Saturnových prstenců - http://ms2012.cosmos.ru/sites/ms2012.cosmos.ru/files/presentations/3ms3-gp-03_larry_w._esposito_ageevolutionsaturnsrings.pptx.
Zejména jeho "dočasné objekty na starodávné struktuře" mě dostaly.

Blízká hvězdná kolébka.

http://www.nasa.gov/mission_pages/chandra/multimedia/stellar_cradle.html

Pás asteroidů správné velikosti - nutnost pro život?

http://www.astro.cz/clanek/5462?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Prosinec 2012 - Velké galaktické seřazení?
21. prosince 2012 je prostě jen slunovrat jako každý rok.

http://www.astro.cz/clanek/5463?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Šťastný malý kráter na Merkuru.

http://www.nasa.gov/multimedia/imagegallery/image_feature_2392.html

http://www.nasa.gov/images/content/705952main_happy_crater_full_full.jpg

Úplné zatmění Slunce 14.11.2012 viditelné v Austrálii.

http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2012/07nov_totaleclipse/

Jupiter a Europa.

http://www.universetoday.com/98392/do-a-doubletake-jupiter-and-europa/

http://ut-images.s3.amazonaws.com/wp-content/uploads/2012/11/Jup_03_11_2012_0720ut-0738ut-R-EMr.jpg

V úterý 13. listopadu 2012 nastane po dlouhých dvou a půl letech úplné zatmění Slunce. Úkaz bude možné pozorovat pouze ze severovýchodní Austrálie a jižního Tichomoří.

http://www.astro.cz/clanek/5464?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Události na obloze ve 46. týdnu.

http://www.astro.cz/clanek/5465?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

http://www.universetoday.com/98400/weekly-skywatchers-forecast-november-12-18-2012/

Záhada kosmických roztřikovačů objasněna.
Neobvyklý pár starých hvězd vykouzlil pozoruhodný tvar planetární mlhoviny.

http://www.astro.cz/clanek/5466?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Nebojte se přechodu přes galaktické nulové pásmo - protože neexistuje.

http://www.astro.cz/clanek/5467?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Zítřejší úplné zatmění Slunce - živě z Austrálie s projektem GLORIA.

http://www.astro.cz/clanek/5468?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Totéž - jak sledovat živě.

http://www.space.com/18435-total-solar-eclipse-2012-watch-online.html

Meteorický roj Leonidy - maximum twnto týden.

http://www.space.com/18434-leonid-meteor-shower-peaks-this-week.html

Nejlepší snímky oblohy tohoto týdne.

http://www.space.com/18425-best-space-pictures-week-november-11-2012.html

Každých šest skund vzájemná srážka komet.

Byla vyřešena 17 let stará hvězdná záhada?

http://www.astro.cz/clanek/5469?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Dnešní úplné zatmění Slunce.

http://www.universetoday.com/98424/the-total-solar-eclipse-down-under-how-to-watch-it-from-anywhere-in-the-world/

http://www.astro.cz/clanek/5470?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Nádherná noční obloha nad hvězdárnou Parannal.

http://www.universetoday.com/98404/astrophoto-deep-sky-treasury/

Planetární mlhoviny připomínající kosmický rozprašovač.

http://www.universetoday.com/98418/a-primer-on-cosmic-sprinklers/

Hledání novorozených planet ve hvězdném disku.

http://www.universetoday.com/98407/here-there-be-planets-stellar-disk-gap-may-reveal-newborn-worlds/

Nádherné pohledy na malé ojekty v okolí Saturnu.

http://www.universetoday.com/98409/a-spectacularclose-look-at-the-little-things-around-saturn/

citace:

---

.. http://www.astro.cz/clanek/5469?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

---

Antarktický ledovec Sheldon.

http://www.nasa.gov/topics/earth/features/antarctica20121112.html

http://www.nasa.gov/images/content/706324main_antarctica20121112-full_full.jpg

citace:

---

Ak je tá hviezda naozaj 40 miliónov rokov, tak je oproti našej matičke Zemi doslova dieťatko. Pokiaľ si pamätám, tak Zem je stará cca 4,5 miliardy rokov, nezdá sa mi, že by veľká hviezda vzdialená 200 svetelných rokov a pozorovateľná voľným okom bola takto mladá.

---

@ Alchymista

citace:

---

Životnosť hviezd je tým kratšia, čím je hviezda väčšia ...

---

Ten prehľad "životnosti hviezd" treba brať skutočne ako orientačný a so značnou rezervou. V závislosti na počiatočnom chemickom a izotopovom zložení je rozptyl odhadovanej doby života hviezd značný - +/-50% u hviezd do 5M☉ a -30%/+100% u hviezd nad 5M☉.

V jadrách hviezd prebieha podstatnú dobu ich života syntéza hélia z vodíku. Bežia tam dva hlavné procesy syntézy hélia - "priamy" proton-protonovvý cyklus a "katalitický" CNO cyklus (s účasťou jadier uhlíku, dusíku a kyslíku). Oba cykly majú niekoľko subvariant a pomery množstva vytváraných atomov hélia v jednotlivých procesoch i celková rýchlosť procesov sú výrazne závislé na teplote (a tlaku) v jadre hviezdy - a teda na veľkosti/hmotnosti hviezdy. Proton-protonový cyklus je "rýchlostne" závislý na štvrtej mocnine teploty a spúšťa sa pri teplote 4-5M kelvin, CNO cyklus je "rýchlostne" závislý na sedemnástej!!! mocnine teploty a spúšťa sa pri teplotách nad 12M kelvin.

Dosť významné tiež je, že CNO cyklus nemohol efektívne prebiehať v hviezdach "prvej generácie" (populácia III), ktoré vznikli krátko po Big Bangu, pretože pri prvotnej nukleosyntéze (rekombinácii) uhlík, dusík a kyslík vznikali len v celkom zanedbateľnom množstve v porovnaní s vodíkom (a štipkou hélia). Prvé hviezdy teda žili len z proton-protonového cyklu a mohli byť obrovské - bezmála dva krát väčšie, než hviezdy v ktorých môže CNO cyklus prebiehať - mohli mať hmotnosť cez 250 M☉, kým hviezdy s CNO cyklom majú hornú medzu hmotnosti 120-150 M☉, potom im tlak žiarenia zabráni ďalej naberať hmotu a rásť.
Takéto gigantické hviezdy boli mimoriadne jasné - žiarili ako miliony sĺnk, avšak žili veľmi krátko - len pár desaťtisíc rokov. A zanikali v gigantických výbuchoch supernov a hypernov.
Vlastne všetko, čo okolo seba na Zemi vidíme, vzniklo v jadre takejto alebo podobnej supernovy. Sme zrodení z popola dávno mŕtvych hviezd...

Mimochodom, v Slnku beží predovšetkým P-P cyklus, CNO cyklus v slnečnom jadre produkuje len niečo cez 1,5% celkového množstva energie.
[Upraveno 13.11.2012 Alchymista]

citace:

---

V jadrách hviezd prebieha podstatnú dobu ich života syntéza hélia z vodíku.

---

@Alchymista: No dobre, to je životnosť hviezdy, keď už existuje. Ale ona aj musí nejako vzniknúť, zhmotniť sa z medzihviezdneho plynu či čoho a to netrvá 5 dní, takisto termonukleárna reakcia nezačne len tak sama od seba. Ale to sme už asi moc ďaleko od Slnečnej sústavy.

citace:

---

... sa buď astronóm alebo pisateľ článku riadne uťal. Ak je tá hviezda naozaj 40 miliónov rokov, tak je oproti našej matičke Zemi doslova dieťatko. Pokiaľ si pamätám, tak Zem je stará cca 4,5 miliardy rokov, nezdá sa mi, že by veľká hviezda vzdialená 200 svetelných rokov a pozorovateľná voľným okom bola takto mladá.

---

Proces gravitačného kolapsu časti oblaku medzihviezdneho plynu trvá od vzniku gravitačnej nestability typicky 10-20 milionov rokov a produkuje obvykle väčší počet hviezdnych zárodkov a protohviezd. Významný počiatočný impulz ku kolapsu oblaku môžu dať aj masívne hviezdy so intenzívnym žiarením alebo výbuch blízkej supernovy - ich vplyv siaha často do vzdialenosti desiatok až stoviek svetelných rokov. Intenzívne žiarenie a rázové vlny výbuchu supernovy "stláčajú" materiál na okrajoch oblakov medzihviezdneho plynu a tým zvyšujú jeho hustotu, čo priamo vedie k gravitačnému kolapsu oblaku.
Kolaps jednotlivého "jadra" okolo ktorého sa začne nabaľovať materiál z ktorého vzniká hviezda alebo skupina blízkych hviezd (viachviezdna gravitačne viazaná sústava) je potom relatívne rýchly proces trvajúci tisíce, maximálne miliony rokov.
Je opäť zaujímavé, že veľké hviezdy sa "nabaľujú" výrazne rýchlejšie ako hviezdy menšie.

Objevena nová super Země v zóně života.

http://www.astro.cz/clanek/5472?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Úplné zatmění 13.11. - videa a snímky.

http://www.universetoday.com/98446/total-solar-eclipse-november-2012-images-and-video/

http://www.universetoday.com/98444/watch-live-total-solar-eclipse-from-australia/

http://www.space.com/18459-total-solar-eclipse-photos-november-2012.html

Nová jasná modrá supernova v galaxii NGC 1365.

http://www.universetoday.com/98434/new-bright-and-blue-supernova-in-ngc-1365/

Portrét globálních aerosolů.

http://www.nasa.gov/home/hqnews/2012/nov/HQ_12-395_AGU_NASA_Social.html

http://www.nasa.gov/images/content/706644main_705852main_GEOS5_full_full.jpeg

Tropická tlaková níže nad Jižním Vietnamem.

http://www.nasa.gov/mission_pages/hurricanes/archives/2012/h2012_25W.html

http://www.nasa.gov/images/content/706806main_20121114_25W-MODIS_full.jpg [Upraveno 14.11.2012 dodge]

Vědci zkoumali toulavou planetu ztracenou ve vesmíru.

http://www.astro.cz/clanek/5475?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Prozkoumejte hvězdné okolí s novou vizualizací Mléčné dráhy.

http://www.universetoday.com/98489/explore-the-stellar-neighborhood-with-new-milky-way-visualization/

Zatmění Slunce pozorované družicí Probe-2.

http://www.universetoday.com/98482/spacecraft-witnesses-solar-eclipse-x-3/

K nalezené bludné planetě, nejbližší ke sluneční soustavě.

http://www.universetoday.com/98478/new-rogue-planet-found-closest-to-our-solar-system/

Těsně obíhající planeta obklopená tajemným prachem.

http://www.universetoday.com/98469/closely-orbiting-stellar-companions-surrounded-by-mystery-dust/

Dodge, díky za ta různá upozornění na novinky a zajímavosti, ale nemohl bys je, prosím, pro to dané vlákno vždy shrnout pouze v jednom příspěvku?

Nová planetární soustava v souhvězdí Kentaura.

http://www.astro.cz/clanek/5477?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Maximun Leonid nastane o tomto víkendu.

http://www.universetoday.com/98505/2012-leonid-meteor-shower-peaks-this-weekend/

Hledání života ve výškách. Co žije v zemské stratosféře?

http://www.universetoday.com/98497/hunting-for-high-life-what-lives-in-earths-stratosphere/

Nejnovější kandidát na nejvzdálenější galaxii.

http://www.universetoday.com/98495/now-even-further-distant-galaxy-is-latest-candidate-for-most-distant/

Úplné zatmění Slunce 13./14.11.2012 z meteoroloigických družic.

http://www.universetoday.com/98491/spacecraft-capture-solar-eclipses-earthly-effect/

Tropická tlaková níže v severním Indickém oceánu.

http://www.nasa.gov/mission_pages/hurricanes/archives/2012/h2012_03B.html

Spektakulární fotografie výbuchu supernovy.

http://www.space.com/18542-star-explosion-aftershock-photo.html

Super-Jupiter 13 krát hmotnější než náš Jupiter obíhající okolo hvězdy 2,5 krát hmotnější než naše Slunce v souhvězdí Andromedy.

http://www.universetoday.com/98540/astronomers-directly-image-distant-exoplanet/
http://www.space.com/18522-super-jupiter-alien-planet-photo.html

Gigantická sluneční erupce z 16.11.2012 na videu NASA.

http://www.nasa.gov/images/content/707414main_Dbl_prom_full.jpg
http://www.nasa.gov/mission_pages/sunearth/news/gallery/Dbl_prom.html
http://www.space.com/18533-giant-sun-eruption-nasa-video.html

Saturn v barvě.

http://www.universetoday.com/98554/saturn-in-color/

Saturnův fluktující prstenec.

http://www.universetoday.com/98549/saturns-fluctuating-f-ring/

Objeven nejvzdálenější objekt ve vesmíru.

http://www.astro.cz/clanek/5482?
utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Nádherné obrázky hroutící se mlhoviny.

http://www.space.com/18499-amazing-nebula-stargazer-photo.html

Denní bolid z 29.8.2012 - závěrečná informace.

http://www.astro.cz/clanek/5484?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Obětujte 5 minut a podívejte se co bude dělat Měsíc v roce 2013.

http://www.universetoday.com/98588/take-5-minutes-to-see-what-the-moon-will-do-during-2013/

Most z horkého plynu popojující galaktické kupy.

http://www.universetoday.com/98573/hot-gas-bridge-discovered-connecting-galaxy-clusters/

http://www.nasa.gov/mission_pages/planck/multimedia/pia16466.html

http://www.nasa.gov/images/content/707998main_pia16466-full_full.jpg

Voda na Marsu a na Zemi je podobného původu.

http://www.space.com/18571-mars-water-formation-earth.html

Fotografie povrchu Merkuru s koláčovou strukturou.

http://www.space.com/18572-mercury-photos-pie-crust-surface.html

Má Pluto atmosféru?

http://www.space.com/18564-pluto-atmosphere.html

citace:

---

Most z horkého plynu propojující galaktické kupy.

---

Stárnoucí Slunce a pozemský život.

http://www.astro.cz/clanek/5485?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Trpasličí planeta Makemake nemá záhadně atmosféru.

http://www.astro.cz/clanek/5486?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

http://www.universetoday.com/98614/makemakes-mysteriously-missing-atmosphere/

citace:

---

Spektakulární fotografie výbuchu supernovy.

Super-Jupiter 13 krát hmotnější než náš Jupiter obíhající okolo hvězdy 2,5 krát hmotnější než naše Slunce v souhvězdí Andromedy.

Objeven nejvzdálenější objekt ve vesmíru.

Nádherné obrázky hroutící se mlhoviny.

---

Nové snímky polárního "hurikánu" na Saturnu (jedná se o tzv. hexagon).

Vyšší rozlišení - http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/casJPGFullS76/N00198369.jpg

Ještě dodatek k Machiho obrázku hexagonu na severním pólu - krásná animace!

http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/2012/saturn-north-pole-animation.html

Fotky Země a Měsíce z "různých" sond.

http://www.universetoday.com/14112/photos-of-the-earth-and-moon-from-other-worlds/

Pluto má prozatím pojmenovány 3 své měsíce: Charon, Nix a Hydra.
Víme ale o minimálně dalších dvou souputnicích P4 a P5, které jména zatím nemají.

Skupina astronomů, která P4 a P5 objevila vypsala veřejnou hlasovací soutěž na jejich pojmenování. - http://www.plutorocks.com/

Zapojit se může kdokoli, ale výsledek hlasování bude jen "poradním hlasem" při konečné nominaci jmen, ze kterých oficiální jména nových něsíčků vybere Mezinárodní Astronomická Unie IAU (International Astronomical Union).

Zatím navržená jména jsou:
Acheron; Alecto; Cerberus; Erebus; Eurydice; Hercules; Hypnos; Lethe; Obol; Orpheus; Persephone; and Styx

Tak to zatím vypadá na Kerberos a Vulcan! Fanoušci Star Treku se radují, fanoušci starých řeckých bájí méně , Osobně by se mi víc líbil Kerberos a Styx - je to více tématické...

http://www.universetoday.com/100257/pluto-may-soon-have-a-moon-named-vulcan-thanks-to-william-shatner/ [Upraveno 03.3.2013 Andy]

Styx by se moc nehodil - nejde o postavu, jako u ostatních těles ve sluneční soustavě, ale o řeku. Vulcan docela ujde. A není to jenom startrekovský motiv.

citace:

---

Styx by se moc nehodil - nejde o postavu, jako u ostatních těles ve sluneční soustavě, ale o řeku. ...

---

citace:

---

Nie je pravda.
[Zamarovský - Bohovia a hrdinovia antických bájí]
Styx - dcéra Titana Okeana a jeho manželky Tetye, bohyňa rovnomennej rieky v podsvetí. Bola najvznešenejšia zo všetkých tisíc sestier...

---

Ja to tiež viem len vďaka citovanej knihe (odporúčam - je to "slovník na čítanie"). Rieka je samozrejme oveľa známejšia, ako jej bohyňa, aspoň v obecnom povedomí. A nemyslím si, že v to antike bolo oveľa lepšie, hoci takmer každá rieka, jazero, potok či prameň mal svoju bohyňu, boha, alebo aspoň nejakú tú najádu.

http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2013-082

Nové zprávy z Europy - podle nejnovějších poznatků to vypadá, že na Europě dochází k vývěrům slané vody z podpovrchového oceánu až na povrch.

To by mohly být zajímavá místa pro první landery . Jen by to chtělo pár (desítek) miliard...

Kdyby nebylo " černé díry " zvané ISS v níž právě tyto a mnoho dalších miliard bez užitku zmizelo, mohli tam američané již dávno být.

Nízko nad západním obzorem se právě nalézá pěkná kometa, bohužel v Čechách je jako obyčejně zataženo a tak nevidím vůbec nic jenom mlhu. Kometa se vrací jednou za 100 000 let , mohl to být pěkný zážitek. Jsem trochu vzteklej !

http://zoom.iprima.cz/clanky/vyjimecne-astronom-vyfotil-dve-komety-najednou


Mod: Odstraněn vulgární výraz. Při opakování mažu celý příspěvek.

Spravil jsem si náladu rychle - kdosi totiž dokázal yvfotit Venuši od Saturnu přes jeho prstence , no to je paráda.


http://zoom.iprima.cz/clanky/fotka-snu-zabery-venuse-porizene-ze-saturnu

Už se opravdu těším na léto, na noční obloze bude totiž k dispozici jako na dlani moje - "zamilovaná pochoutka" = 2 500 000 světelných let vzdálená Galaxie v Andromedě. Stačí malý triedr a je vaše !! Má jednu zajímavost , je to nejvzdálenější objekt ve vesmíru viditelný ze Země pouhým lidským zrakem bez jakýchkoli dalších pomůcek. Světlo z galaxie, které vám právě dopadá na sítnici oka, vylétlo z této Galaxie před 2,5 miliony let ,tedy právě v době ,kdy ve východní Africe v Keni a Etiopii probíhala přeměna opice v prvního člověka. Celkem zajímavý pocit - "konzumovat v oku právě tohle obstarožní světlo ze samého úsvitu lidských dějin" !!!

P.S. Nenechte si ujít Andromedu ! Stojí za to ! Je podobná naší galaxii, tvarem i velikostí. Je to pro nás něco jako dívat se sami na sebe do zrcadla.


http://www.galaxieaplanety.mypage.cz/menu/galaxie/galaxie-v-andromede

http://apod.nasa.gov/apod/image/0210/Andromeda_gendler_sm.jpg

Počátkem tohoto roku astronomové objevili zajímavé těleso.
Zřejmě Centaur s označením 2013 AZ60 je zvláštní svou dráhou s velkou výstředností. Zatímco nejblíže se Slunci přiblíží asi na 1,2 miliardy km (v roce 2014), v aféliu se vzdálí na půl biliónu kilometrů! (1/20 ly).
http://www.minorplanetcenter.net/db_search/show_object?object_id=2013+AZ60&commit=Show

Ještě dodatek. S periodou téměř 68 000 let (67860) se jedná o jedno z těles s nejdelší určenou dobou oběhu (víc jak 5× delší než třeba u Sedny). [Upraveno 30.3.2013 Machi]

První Trojan u planety Uran.

http://www.astro.cz/clanek/5704?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Snímek dvojice explodujících kráterů na Marsu

http://www.astro.cz/clanek/5721?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Růže na Saturnu

http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/multimedia/pia14944.html

Cassini poprvé zaznamenal nárazy meteorů do Saturnových prstenců.

http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2013/26apr_saturnids/

Objeveno tajemství věčného mládí Saturnu

by Denise Chow, SPACE.com Staff Writer
Date: 03 May 2013 Time: 01:28 PM ET



Fotka pořízená v srpnu družicí Cassini ukazuje Saturn, Janus a Mimas spolu se zřetelnými prstenci této planety.
CREDIT: NASA / JPL-Caltech / Space Science Institute

Jak planeta stárne, tak typicky chladne a tmavne, ale astronomové se dlouho divili, proč Saturn, jedna z největších planet sluneční soustavy, vypadá, že tento trend překonává. Teď výzkumníci začínají chápat, jak se této prstencovité planetě daří zůstat horká a jasná.

Nová studie vedená astronomy z University of Exeter ve Spojeném království a Ecole Normale Supérieure de Lyon ve Francii objevili uvnitř planet fyzikální nestabilitu tvořící vrstvy plynů, které udržují teplo uvnitř, říkají výzkumníci. To vysvětluje, proč Saturn nechladne rychlostí, kterou by vědci u planety jeho věku očekávali.

„Vědce už roky zajímalo, zda Saturn využívá dodatečných zdrojů energie, aby vypadal tak jasně, ale místo toho výpočty ukazují, že Saturn vypadá mladě, protože nemůže vychladnout,“ uvedl v prohlášení Gilles Chabrier, profesor z katedry fyziky a astronomie na University of Exeter.

Teplo prostupuje různými vrstvami plynů Saturnu, ale místo aby se rozptylovalo do vesmíru, tyto vrstvy u prstencové planety fungují jako tepelná přikrývka.

„Místo aby se teplo přenášelo ve velkém měřítku celou planetou konvektivními pohyby, jak si před tím mysleli, musí být se částečně přenášet mezi různými vrstvami plynů uvnitř Saturnu difúzí,“ říká Chabrier. „Tyto oddělené vrstvy v podstatě planetu izolují a účinně zabraňují vyzařování tepla.“

Podobný termický proces lze nalézt i v pozemských oceánech, v nichž teplá, slaná voda sedí pod chladnějšími vodami o nižší salinitě, říkají vědci. Při tomto typu vrstevnaté konvekce hustší, slaná voda zabraňuje utváření vertikálních proudů, což teplu zabraňuje v postupu nahoru a v pronikání různými vrstvami.

Tato zjištění nové studie naznačují, že obří planety možná mají daleko složitější tepelnou historii, než si vědci před tím mysleli.

Saturn je šestou planetou od slunce a druhou největší planetou sluneční soustavy. Tento plynný obr je převážně tvořen z vodíku a helia.

Výsledky této nové studie byly publikovány on-line 21. dubna v žurnálu Nature Geoscience.

Zdroj: http://www.space.com/20963-saturn-age-defying-secret.html

Nejen ty vzdálené planety, ale i ta naše umí občas dost překvapit:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=6917

http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/2013/05280840-lesser-known-views-of-uranus-neptune.html

Hezký článek o Uranu a Neptunu se super obrázkama. Gratulace Machimu, že se jeho úpravy snímků dostaly tak daleko!

Jak se vaří mlha na Titanu?

http://www.astro.cz/clanek/5813?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

http://technet.idnes.cz/mesicni-vozitko-blatniky-0ye-/tec_vesmir.aspx?c=A130510_151747_tec_vesmir_mla

niečo o Titane http://www.aktuality.sk/clanok/229332/prva-globalna-topograficka-mapa-titanu/

Uran je pronásledován asteroidy.

http://www.universetoday.com/103002/uranus-is-being-chased-by-asteroids/

Překvapivý objev přechodného třetího Van Allenova pásu:
http://wattsupwiththat.com/2013/06/20/transient-van-allen-radiation-belt-discovered/#more-88509

Jak by vypadaly planety ss, kdyby byly daleko jako náš Měsíc?

http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2345679/Photographer-Ron-Miller-creates-incredible-pictures-look-like-planets-closer.html

fakt dobré... veľké planéty vyzerajú úžasne, naopak výmenu Mesiacu za Mars alebo Merkur by si mnohí všimli možno tak za pol roka...

Planetu Uran doprovázejí tři asteroidy.

http://www.astro.cz/clanek/5834?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Na Měsíci se odehrála největší pozorovaná exploze.

http://www.astro.cz/clanek/5839?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Měsíce P4 a P5 Pluta dostaly oficiální jména Kerberos a Styx - http://www.iau.org/public_press/news/detail/iau1303/.
Nebyl tak použit vítěz veřejného hlasování, totiž název Vulcan.

citace:

---

Měsíce P4 a P5 Pluta dostaly oficiální jména Kerberos a Styx - http://www.iau.org/public_press/news/detail/iau1303/.
Nebyl tak použit vítěz veřejného hlasování, totiž název Vulcan.

---

navyše, je to v hodne studených končinách a "Vulkán" evokuje skôr horúčavu...

Proč se zvyšuje rychlost větrů na Venuši?

http://www.astro.cz/clanek/5849?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

tady na nasa site http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2013/30may_asteroidmoon/ hezké záběry asteroidu s měsícem

Perseidy

http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2013/26jul_perseids/

Noční míjení dvou měsíců.

http://www.nasa.gov/content/two-moons-passing-in-the-night/#.UffPwo3QByI

Blízkozemní planetka 2013 MZ5 je číslo 10 000.

http://www.astro.cz/clanek/5883?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Eliptický kráter na Merkuru.

http://www.nasa.gov/content/elliptical-crater-on-mercury/#.Ufp1C5IVPAw

http://www.nasa.gov/sites/default/files/pia17397.jpg

Kométa ISON a jej cesta oblohou kolem Marsu.

http://www.astro.cz/clanek/5976?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Tak s Pioneerem 11 je šlus (http://www.stream.cz/dobyvanivesmiru/838314-106-dil-dobyvani-vesmiru-film-vs-realita)
Smůla. Ale Voyagery ještě fungují a přitom jsou dál.
Omlouvám se, jestli to už někdo do nějakého vlákna uvedl.
[Upraveno 01.10.2013 NovýJiřík]

Astrofoto: Uran v opozici.

http://d1jqu7g1y74ds1.cloudfront.net/wp-content/uploads/2013/10/UranoOpp2013_def.jpg

http://www.universetoday.com/105286/astrophoto-uranus-opposition/ [Upraveno 08.10.2013 dodge]

Mohl na Marsu existovat dávný supervulkán?

http://www.astro.cz/clanek/5993?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

V noci na sobotu nevýrazně potemní Měsíc.

V noci z pátka na sobotu, tedy 18./19. října 2013, nastane nevýrazné polostínové zatmění Měsíce.

http://www.astro.cz/clanek/5996

http://www.universetoday.com/105436/this-weeks-penumbral-lunar-eclipse-and-the-astronomy-of-columbus/

Ztracený měsíc Neptunu znovu vyplaval na světlo.

http://www.astro.cz/clanek/5997?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Fotogalerie: Polostínové zatmění Měsíce.

V sobotu 19. října 2013 časně ráno se vysoko nad českou kotlinou odehrálo nevýrazné zatmění Měsíce. Přestože decentní úkaz byl spíše v hledáčku majitelů fotoaparátů, zaujal i požítkáře s dalekohledem v ruce či bez něj. Možná i proto, že šlo do září roku 2015 o poslední zatmění Měsíce viditelné z naší země.

http://www.astro.cz/clanek/6005?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Ukrývají se v nitru plynných planet obří diamanty?

Obří plynné planety Sluneční soustavy stále ještě před astronomy ukrývají mnohá tajemství. Z nedávno publikované vědecké práce planetologů vyplývá, že hluboko v atmosférách obřích planet Jupiter a Saturn se mohou nacházet velké kusy diamantů vznášející se v tekutém fluidu z vodíku a hélia.

http://www.astro.cz/clanek/6009?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Skvrnité a bouřlivé Slunce.

Ačkoli Slunce je nepochybně v okolí maxima své aktivity, až do října byla letošní aktivita až neobvykle nízká. Dokonce jsme zažili dny, kdy se skvrny daly hledat pod lupou. Nyní je situace zcela odlišná. Na povrchu Slunce se objevily dokonce dvě velké oblasti se skvrnami a také zde dochází k silným erupcím. Podobná situace tu naposledy byla snad jen v září 2011. Bude to mít následky na dění na Zemi?

http://www.astro.cz/clanek/6015?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Solar Filament Eruption Creates 'Canyon of Fire'.

http://www.nasa.gov/sites/default/files/10461394966_08065d9cd4_o.jpg

http://www.nasa.gov/content/solar-filament-eruption-canyon-of-fire/

pekné video

Při africkém zatmění Slunce se Češi pokusí o nemožné.

V neděli 3. listopadu se odehraje velmi vzácné hybridní zatmění Slunce. Úkaz bude pozorovatelný z centrální Afriky, kam se za ním vydává hned několik expedic pod vedením Shadii Habbal z Univerzity v Hawaii a prof. Miloslava Druckmüllera z Vysokého učení technického v Brně. Mezinárodní skupiny vědců včetně několika Čechů zamíří do Gabunu, Ugandy a Kenyi, odkud se budou snažit za nesmírně obtížných podmínek získat skutečně vzácná vědecká data. Astronomové přitom budou muset zápasit s technickou náročností úkolu, hrozbou malárie a především s velikou nejistotou počasí.

http://www.astro.cz/clanek/6022?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Úpická hvězdárna slaví výročí, zváni jste na přednášku a výstavu.

Ve čtvrtek 7. listopadu 2013 slaví úpická hvězdárna 54 let od svého otevření. Pracovníci hvězdárny k této příležitosti připravili bohatý program pro širokou veřejnost, který čítá odhalení tematické fotografické výstavy, přednášku o významné osobnosti barona Artura Krause a za jasného počasí rovněž pozorování noční oblohy. Během akce si budou moci návštěvníci prohlédnout dalekohled, jehož historie sahá až k samotným kořenům novodobých lidových hvězdáren. Celá akce začíná v 18 hodin a je zdarma.

http://www.astro.cz/clanek/6029?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Video - UFO na slunci.

Super-Typhoon Haiyan Causes Catastrophic Death & Destruction – Space Images from NASA, ISRO, Roscosmos & ISS.

http://www.universetoday.com/106289/super-typhoon-haiyan-causes-catastrophic-death-destruction-space-images-from-nasa-isro-roscosmos-iss/

citace:

---

Video - UFO na slunci.

---

Speedy Particles Whip At Nearly The Speed Of Light In Earth’s Radiation Belts.



http://www.universetoday.com/106922/speedy-particles-whip-at-nearly-the-speed-of-light-in-earths-radiation-belts/

A nejchladnější místo na Zemi je...


With remote-sensing satellites, scientists have found the coldest places on Earth, just off a ridge in the East Antarctic Plateau. The coldest of the cold temperatures dropped to minus 135.8 F (minus 93.2 C) — several degrees colder than the previous record.

http://www.universetoday.com/107074/and-the-coldest-place-on-earth-is/

Slunce, obyvatelná zóna a vývoj Země.
Mám pro vás dvě zprávy o naší Zemi – jednu dobrou a jednu špatnou. Kterou chcete slyšet dřív? Tak dobře – napřed tu špatnou. Se vzrůstajícím výkonem Slunce stoupne teplota na Zemi natolik, že se postupně zcela vypaří i voda v oceánech. A ta dobrá zpráva spočívá v tom, že k tomu nedojde dříve než asi za miliardu roků.




http://www.astro.cz/clanek/6087?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Toto může být přelomová informace.
Hubble pozoroval výtrysky (či spíše jejich projevy) na Europě!

http://www.planetary.org/blogs/guest-blogs/2013/1212-fletcher-the-plumes-of-europa.html

A důležité je, že podle spektra jde skutečně o vodu (ve formě páry)

Hubble Discovers Water Plumes Erupting from Europa.




http://www.universetoday.com/107144/hubble-discovers-water-plumes-erupting-from-europa/

k super-aktuálnímu tématu Europy na stejném webu ještě toto:

Hydrogen Peroxide Could Feed Life on Europa
http://www.universetoday.com/101272/
Europa’s Hidden Great Lakes May Harbor Life
http://www.universetoday.com/91040/europas-hidden-great-lakes/

(evidentně snaha odpovědět na současké čínské měsíční a indické marsovské úspěchy/snahy novou flagship misí - nejlépe NASA/ESA... zdůrazňuje se, že Juno nebude moci ty gejzíry ani pozorovat...). Je to trochu tlak na zvýšení financování NASA - ale radši budu popravdě číst ve zprávách o NASA, než o NSA :-)

citace:

---

- ale radši budu popravdě číst ve zprávách o NASA, než o NSA :-)

---

Electric-Blue Clouds Appear over Antarctica.



A new ScienceCast video explores the noctilucent clouds now swirling over Antarctica.



A graphic prepared by Prof. James Russell of Hampton University shows how methane, a greenhouse gas, boosts the abundance of water at the top of Earth's atmosphere. This water freezes around "meteor smoke" to form icy noctilucent clouds.

http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2013/23dec_antarctica/

Plány sú to pekné ale pri spoľahlivosti ruských medziplanetárnych sond si viem predstaviť ako to skončí.

http://www.osel.cz/index.php?clanek=7382

Otevírá se ideální okénko k pozorování Jupiteru.

Největší planeta Sluneční soustavy – Jupiter – je k Zemi nejblíže vždy kolem své opozice se Sluncem. Letos taková konstelace nastala 5. ledna 2014. Jupiter se ocitl na opačné straně oblohy oproti Slunci, vycházel za soumraku, zapadal za rozbřesku. Pro milovníky pozorování planet je od tohoto data Jupiter čím dál lépe pozorovatelný. Už v malém dalekohledu jsou vidět jeho nejjasnější měsíce, větší přístroj (na nejbližší hvězdárně) představí i tvář planety plnou oblačných pásů. Jako bonus leží v době své kulminace prakticky nejvýše nad obzorem, co to jde. Vydejte se proto Jupiter pozorovat!



Názorné porovnání velikosti planety Jupiter se Zemí,

http://www.astro.cz/clanek/6109?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

dodge :
Kdybys dal jen odkaz na originál, tak si řeknu, že autor to myslel trochu jinak a věta nakone vyzněla jinak. Ale když to zrovna tak celé bezmyšlenkovitě přepíšeš, tak to moc nechápu. Jupiter byl teď v opozici- O.K. Čili v ideální pozici na pozorování a tím i uprostřed vhodného "pozorovacího okna" Od teď se podmínky pro jeho pozorování začínají jen zhoršovat. To tvrzení, že je čím dále lépe pozorovatelný lze chápat pouze tak, že je lépe pozorovatelný pro návštěvníky lidových hvězdáren, kteří hvězdárny navštěvují zvečera ( nebo je pro ně ve vhodné poloze z hlediska doby, kdy tam přijdou). Ale z hlediska opozice se Sluncem, o které je hlavně řeč, je to "začátek konce .."....

Vznik Sluneční soustavy byl dramatický.

Naše Sluneční soustava se zdá být uspořádaným a uklizeným místem ve vesmíru (až na nějaké ty výjimky), s malými kamennými tělesy v blízkosti Slunce a s velkými plynnými obry ve vzdálenější části. Všech osm planet si pravděpodobně udržuje oběžné dráhy téměř v nezměněné podobě od svého vzniku. To byla ještě nedávná představa o Sluneční soustavě.

http://www.astro.cz/clanek/6146?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Zaniká velká rudá skvrna na Jupiteru?



http://www.universetoday.com/108257/will-jupiters-great-red-spot-turn-into-a-wee-red-dot/

Otazníky kolem tuguzského meteoritu - může pocházet z Marsu.

http://www.universetoday.com/108998/experts-question-claim-tunguska-meteorite-may-have-come-from-mars/

Rekordní bouře 6. srpna 2013 a vzácný nadoblačný blesk Troll Jets.

Tropické teploty (až 38° C) a silné frontální proudění vytvořilo dne 6. 8. 2013 rozsáhlé organizované bouřkové systémy typu SQL a MCC v šířce od jižního Rakouska až po sever Polska. Výrazná blesková aktivita ve střední Evropě (v detektorech Blitz během celého dne 6. 8. bylo zaznamenáno téměř 70. tisíc blesků) v kombinaci s jasnou oblohou vytvořila ideální podmínky pro pozorování nadoblačných výbojů (TLE) v mezosféře. Tato část atmosféry je po troposféře druhou nejvíce elektricky aktivní oblastí atmosféry a napomáhá vybíjet ionosféru. Na rozdíl od troposférických blesků způsobují pokles napětí globálního kondenzátoru na stabilních 400 kilovoltů. Mluvíme tak o globálním atmosférickém elektrickém obvodu.

http://www.astro.cz/clanek/6176?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Nastává jarní období pozorovatelnosti záblesků geostacionárních družic.

Nedlouhé období několika dnů před jarní a po podzimní rovnodennosti představuje ideální šanci pokusit se snadno pozorovat geostacionární družice. Díky vzájemné poloze Země, Slunce a satelitů na geostacionární dráze můžeme během noci postupně zahlédnout sérii odlesků od jejich solárních panelů. Jindy během roku příliš slabé satelity se tak prozradí vrháním „prasátek“ směrem k Zemi, které lze překvapivě zaznamenat i na přesvětlené městské obloze.



http://www.astro.cz/clanek/6185?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

http://tech.sme.sk/c/7120916/nasli-zivot-na-marse-kamen-naznacuje-stopy.html

YES!! Mam svoj martansko-bakteriovy kamen!!

citace:

---

http://tech.sme.sk/c/7120916/nasli-zivot-na-marse-kamen-naznacuje-stopy.html

YES!! Mam svoj martansko-bakteriovy kamen!!

---

Satelity ASTRA 19stE:


Letaji v kvadru 70x70x70km na geostacionarni draze 19.2stE.



Behem 2 hodin animace:


V prubehu 110 minut:

Vesmírná videa: leden a únor 2014.

Vítejte u pravidelného seriálu. Tentokrát se podíváme, co dokáží amatéři, když nejen kvalitně snímají Jupiter, ale i spojí své síly. Následovat bude pěkný zákryt Saturnu Měsícem. Z kosmonautiky vybíráme probuzení Rosetty, pěkný noční start rakety Atlas V a test SpaceShipTwo. Ovšem nechybí ani klasické time-lapse video na závěr a tentokrát je to opravdu nádhera.

http://www.astro.cz/clanek/6186?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

citace:

---

Satelity ASTRA 19stE:
...

---

Mam je z HAM BCM BBS packet radia uz nejakou dobu.
V podstate jsem doplnoval fotkama tu fotku geostacionarnich druzic od Dodge.


[Upraveno 04.3.2014 -=RYS=-]

Dožičil som si novú hračku a jedna z prvých vecí bola, že som ju namieril na Mesiac. Fuji Finepix HS20, ohnisková vzdialenosť 720 mm ekv., statív so samospúšťou. Prvá štvrť 8.3.2014 okolo 17:30



Snímka v plnej veľkosti 1:1 je tu: https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn2/t31/1782454_723006067733606_1016256340_o.jpg

Smrštění Merkuru: První skála od Slunce se smrštila více než se dříve myslelo.



Obrázek Merkuru při třetím průletu MESSENGERU

http://www.universetoday.com/110364/mercury-shrinking-the-first-rock-from-the-sun-contracted-more-than-once-thought/

Dnes som pri večernom venčení psov videl zaujímavý úkaz: žiarivý bolid, ktorý sa v pomernej výške asi 30 - 40° nad obzorom rozpadol na zhruba 4-5 menších úlomkov a tie zanikli. Moja poloha v tom čase bola 48.205342° severnej šírky 17.223809° východnej dĺžky. Bolid bol priamo na severe a letel takmer kolmo k zemi. Aktuálny čas 21:37. Som zvedavý, či to vidiel okrem mňa ešte niekto ďalší. Som si istý, že sa nejednalo o ohňostroj, ten totižto letí chvíľu aj smerom hore, robí rachot a toto bolo na ohňostroj veľmi vysoko.

Pravděpodobně je zachycený na kameře sítě EDMONd v čase 20:37:37 UT. Kamera z Nýdku (sever Moravy).

citace:

---

Pravděpodobně je zachycený na kameře sítě EDMONd v čase 20:37:37 UT. Kamera z Nýdku (sever Moravy).

---

citace:

---

Dnes som pri večernom venčení psov videl zaujímavý úkaz: žiarivý bolid...

---

Ahoj nejsi jediný.Já to viděl také i se svou ženou za jízdy v autě.Bylo to úžasné a asi nic podobného už za svůj život neuvidím.Stihl jsem i zastavit ,a když došlo k roztržení na dva velké kusy a jejich dohoření nevěděl jsem jestli mám brečet nebo se radovat.Prostě krása.Když tě potom dnes našel kolega z práce na netu měl jsem radost že viděl i někdo další.Nahlásil jsem na Ondřejov.
Martin Puhlovský [Upraveno 28.3.2014 Puhlovský] http://meteor.asu.cas.cz/db/report/ [Upraveno 28.3.2014 Puhlovský]

citace:

---

Ahoj nejsi jediný.Já to viděl také i se svou ženou za jízdy v autě.Bylo to úžasné ...

---

doposud neuchvatnejsi zazitek uplne zatmeni slunce 1999 temer balaton nahodou catchnuta vyprava klet + cr1 (kdo se ucastnil vi, ze to byla bojovka) [Upraveno 28.3.2014 generix]

Nové těleso na okraji Sluneční soustavy.

Ve Sluneční soustavě bylo objeveno nové velmi vzdálené těleso, které posunulo její vnější hranice do středu pozornosti. Nová práce, kterou publikovali Scott Sheppard (Carnegie Institution for Science) a Chadwick Trujillo (Gemini Observatory), informuje o objevu vzdáleného tělesa, které dostalo označení 2012 VP113. Bylo objeveno za hranicí známého vnějšího okraje Sluneční soustavy. Jeho průměr se odhaduje na 450 km. Kolem Slunce obíhá v periodě 4274 roků.

http://www.astro.cz/clanek/6227?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

citace:

---

Nové těleso na okraji Sluneční soustavy.

Bylo objeveno za hranicí známého vnějšího okraje Sluneční soustavy.

---

citace:

---

citace:

---

Nové těleso na okraji Sluneční soustavy.

Bylo objeveno za hranicí známého vnějšího okraje Sluneční soustavy.

---

Myslím, že není možné přejímat všechna novinářská sdělení. Zrovna tato věta přeci neplatí, V době objevu bylo těleso ve vzdálenosti pod 83AU. V té době byla dříve objevená Sedna ve vzdálenosti 86 AU a Eris ve vzdálenosti 96 AU.

---

Noc rudé planety: Marsova opozice 8.4.2014 přichází!



http://www.universetoday.com/110930/night-of-the-red-planet-mars-opposition-2014-coming-soon/

citace:

---

Toto těleso je v perihelu nejvzdálenější.

---

Gejzíry na Europě okem HST.

Hubblův kosmický dalekohled HST pozoroval oblaka vodní páry nad ledovými oblastmi v okolí jižního pólu Jupiterova měsíce Europa. Astronomové předpokládají, že se jedná o první zřetelný důkaz výtrysků vody nad povrch tohoto měsíce.

http://www.astro.cz/clanek/6238?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Úplné zatmění Měsíce živě z Peru s projektem GLORIA.

Úplné zatmění Měsíce, první za posledních dva a půl roku, nastane 15. dubna 2014. Bude to první ze čtyř po sobě následujících úplných zatmění Měsíce v letech 2014 až 2015, vždy zhruba po 6 měsících, která tvoří tzv. lunární tetrádu.. Poslední tetráda byla k vidění před 10 lety, další bude až v roce 2032. Projekt GLORIA bude u toho a uspořádá přímý přenos této události z Peru.

http://www.astro.cz/clanek/6247?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Spatřit červenou: nádherný výhled na dnešní ranní úplné zatmění Měsíce.


Jdeme, jdeme ... fáze včerejší úplného zatmění

http://www.universetoday.com/111214/seeing-red-spectacular-views-of-this-mornings-total-lunar-eclipse/

Kde je foto jak Země prochází přes slunce?
K čemu jsou kamery na Change 3 ?

Divím se, že tu scénu, zapadajícího slunce za Zemi ( poměr ¼, nenafotila USA sonda LRO.

Merkur jako stěhovavá planeta?



Planetu Merkur je obtížné jasně definovat. Podle nových výzkumů to vypadá, že stopy vulkanických explozí na jejím povrchu zrovna nesouhlasí s teorií jejího vzniku. Nejnovější objevy dokonce zvyšují šance, že se Merkur mohl vytvořit ve větší vzdálenosti a migrovat směrem ke Slunci.

http://www.astro.cz/clanek/6262?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Bizarní výtvory eroze na Marsu.

Často se setkávám se zajímavými a obvykle i vtipnými narážkami na vzhled kamenů v okolí vozítek Curiosity nebo Opportunity na povrchu Marsu. Občas už to tak úsměvné není, když v tom někdo opravdu vidí výtvory mimozemšťanů, ale pokud to máme brát jako zajímavost a odlehčení, pak stojí za to se porozhlédnout.

http://www.astro.cz/clanek/6263?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Kolik měsíců měla Venuše?

Kolem planet ve Sluneční soustavě obíhají v některých případech až desítky známých měsíců. Většina z nich je bez jakékoliv atmosféry (jako například náš Měsíc), některé mají dokonce vlastní hustou atmosféru (Saturnův měsíc Titan). Nejvíce měsíců obíhá kolem dvou největších planet – Jupitera a Saturnu – zatímco kolem Marsu krouží dva malé satelity připomínající asteroidy. Ale jak je to s Venuší, která je stejně velká jako Země?

http://www.astro.cz/clanek/6270?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Jupiterova Velká rudá skvrna se zmenšuje.


Obrázky Jupiterovy Velké rudé skvrny pořízené HST v průběhu 20-ti let ukazují, že Velká rudá skvrna se zmenšuje.

http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2014/15may_grs/

Merkur v květnu 2014.

V období nejlepší viditelnosti planety Merkur bylo často špatné počasí, proto bychom měli využít vyjasnění v následujícím týdnu a planetu vyhledat. Půjde to celkem snadno, protože 25. května je Merkur v největší východní elongaci, ale pozor, zároveň už slábne jeho jas.





http://www.astro.cz/clanek/6294?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Tryskající plasma.



http://www.nasa.gov/content/goddard/spurting-plasma/#.U58qI_l_t8F

Mění se Titan v periodách na obří sněhovou kouli?

O Titanu, největším měsíci Saturnu je známo, že jde o studený měsíc složený převážně z ledu. Nejnovější studie ukazují, že povrch Titanu je pokryt sítí kanálů, či dokonce jezer, ve kterých proudí kapalné uhlovodíky. Důvodem vzniku jezer naplněných uhlovodíky je skleníkový efekt, který vzniká díky metanu obsaženému v jeho atmosféře.

Nad otázkou metanu v atmosféře Titanu si vědci lámou hlavu, protože dopadající sluneční světlo způsobuje, že molekuly reagují okamžitě s jinými chemickými látkami v atmosféře a následně produkují hustý smog. Výpočty ukazují, že množství metanu, které se nyní nachází v atmosféře měsíce může být rozloženo během několika desítek milionů let – okamžiku v porovnání se zhruba 4 miliardami let života Titanu.

http://www.astro.cz/clanek/6343?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Pozoruhodný ostrov v jezeře na Titanu.


Saturnův měsíc Titan nás nepřestává překvapovat. Výzkum pomocí dvojice sond Cassini - Huygens přinesl mnoho zajímavých informací. Tento měsíc, obalený hustou atmosférou , má celkem podobný vývoj počasí v závislosti na ročních obdobích, jako je to na Zemi, akorát zde je pořádná zima a tak se místo vody uplatňuje především metan. V polárních oblastech měsíce nacházíme jezera a na mnoha místech jsou patrná říční koryta. A nyní se navíc dozvíme, že se tam klidně objeví ostrůvek v jezeře, který tam nedávno nebyl.

http://www.astro.cz/clanek/6346?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

vypadá to tak nejak čudne "organické"
ako niečo, čo nevzniklo zmenou výšky hladiny, ale naopak, niečo nové, čo sa tam "vyzrážalo" alebo "narástlo"

Světelné mosty na Slunci vysvětleny.

Vědečtí pracovníci Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR vysvětlili ohřev chromosféry nad světelnými mosty, tedy světlými pásy rozdělujícími tmavá jádra slunečních skvrn.



http://www.astro.cz/clanek/6359?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Ohromující obrázky naší domácí hvězdy.


Sluneční skvrny a výtrysky


Skvrna AR2109 dne 11.7.2014

http://www.universetoday.com/113246/a-stunning-image-of-our-home-star/

Na čem se pracuje v Ondřejově (3): Cesta k seismologii slunečních protuberancí.

Helioseismologie je po půlstoletí rozvoje považována za standardní metodu slunečního výzkumu. Studiem šíření akustických vln se dozvídáme o stavu slunečního nitra, o podpovrchových magnetických polích nebo detaily proudění horkého plazmatu. Ve strukturách spojených se sluneční aktivitou se však šíří nejen akustické vlny, ale také množství vln souvisejících s přítomností magnetického pole, zejména vlny magnetozvukové. Jejich projevy byly v protuberancích – oblacích plazmatu drženými nad slunečním povrchem silným magnetickým polem – pozorovány v nedávné minulosti. Petr Heinzel a Maciej Zapiór z AsÚ společně s kolegy z Baleárské university na Malorce publikovali práci, dláždící cestu k diagnostice vlastností magnetického pole v protuberancích z vlastností magnetoakustických vln.

http://www.astro.cz/clanek/6370?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Power Up! Distant Uranus Sees A Storm Surge Of ‘Monstrous’ Proportions.


Huge storms on Uranus were spotted by the Keck Observatory on Aug. 5 and Aug. 6, 2014. Credit: Imke de Pater (UC Berkeley), Pat Fry (University of Wisconsin), Keck Observatory


These two pictures of Uranus — one in true color (left) and the other in false color — were compiled from images returned Jan. 17, 1986, by the narrow-angle camera of Voyager 2.

http://www.universetoday.com/113737/power-up-distant-uranus-sees-a-storm-surge-of-monstrous-proportions/

Nitro Měsíce je stále ještě horké, miliardy let po svém vzniku.


Umělecká představa nitra Měsíce.


Schéma měsíčního nitra, znázorňující jeho viskozitu, jakož i parametry jeho vnitřní hustoty.

http://www.universetoday.com/113761/moons-insides-still-hot-hot-hot-after-billions-of-years-of-formation-study/

Na čem se pracuje v Ondřejově (6): Proudění plazmatu kolem slunečních skvrn.


Svrchní obálka slunečního tělesa je kvůli probíhající konvekci neuvěřitelně dynamická až chaotická. Přesto zde nalezneme určitý velkorozměrový systém proudících útvarů, granule a supergranule. Silná magnetická pole, zejména taková, která vytvářejí sluneční skvrny, tuto dynamiku značným způsobem ovlivňuje. Okolo vyvinutých slunečních skvrn s penumbrou se pak ustavuje zvláštní systém proudění plazmatu, tzv. moat. M. Švanda a M. Sobotka z AsÚ s T. Bártou, studentem MFF UK, studovali statistické porovnání vlastností proudění v moatech unipolárních skvrn a v supergranulích.

http://www.astro.cz/clanek/6395?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Dva pekelné týdny na Jupiterově měsíci Io.

V srpnu loňského roku nastaly na Jupiterově měsíci Io tři masivní sopečné erupce. Všechny tři se udály během dvou týdnů. To vedlo astronomy ke spekulacím, že tyto „výbuchy“, které mohou vyvrhnout materiál až stovky kilometrů nad povrch, mohou být mnohem častější, než se předpokládalo.


29. srpna 2013 objevila Imke de Pater třetí a velmi jasnou erupci − jednu z nejjasnějších, která kdy byla na měsíci Io pozorovaná. De Kleerová využila neočekávanou detekci této sopečné exploze, zaznamenaného současně na Gemini a IRTF (Infrared Telescope Facility) a ukázala, že teplota erupce byla pravděpodobně mnohem vyšší než typické teploty obdobných dnečních erupcí na Zemi. "Vyšší teplota svědčí o složení magmatu, které se zřejmě na Zemi také vyskytovalo, ale pouze v období prvotního formování naší planety," řekla de Kleerová.

http://www.astro.cz/clanek/6401?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Observing Neptune: A Guide to the 2014 Opposition Season.


The planet Neptune as seen by the Voyager 2 spacecraft during its 1989 flyby.


The position of Neptune, looking eastward on the night of opposition around an hour after sunset.


Neptune and a one degree field (green) circle. Note that it passes the bright naked eye star Sigma Aquarii on September 15th.


The orbit of Triton on the evening of August 29th, superimposed on a one arc minute field of view.

http://www.universetoday.com/114181/observing-neptune-a-guide-to-the-2014-opposition-season/

Užijte si tuto úžasnou fotografii našeho Slunce.


Photo of the Sun captured and processed by Alan Friedman.

http://www.universetoday.com/114209/enjoy-this-eye-meltingly-awesome-photo-of-our-sun/

Nitro Měsíce je stále žhavé.

Mezinárodní tým vědců, jehož vedoucím byl Yuji Harada z Planetary Science Institute, objevil, že v nitru Měsíce existují tekuté vrstvy a že jejich ohřev je generován gravitací Země. Tyto závěry byly odvozeny na základě porovnání deformací Měsíce, které přesně změřila japonská kosmická sonda Kagua (původně SELENE – Selenological and Engineering Explorer) a některé další sondy. Tyto objevy naznačují, že nitro Měsíce ještě zcela nevychladlo a neutuhlo, a také to, že je stále ještě teplé v důsledku působení Země. Tento výzkum poskytnul možnost znovu prověřit, jak se Země a Měsíc vyvíjely od svého vzniku v důsledku vzájemného ovlivňování až do současné doby.

http://www.astro.cz/clanek/6414?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Lov na "miniměsíce" obíhající Zemi.

http://www.universetoday.com/114212/hunting-for-minimoons-orbiting-earth/

A New Marker Might Better Track the Solar Cycle.


This image from the Solar and Heliospheric Observatory (SOHO) Extreme ultraviolet Imaging Telescope (EIT) shows large magnetically active regions and a pair of curving erupting prominences on June 28, 2000 during the solar cycle 23 maximum.

http://www.universetoday.com/114329/a-new-marker-might-better-track-the-solar-cycle/

Bumper Car Moonlets Crash and Crumble in Saturn’s F Ring.


A map of Saturn’s F ring from 2006 shows one of the few bright, extended clumps (inside green box) seen during six years of observation by Cassini.


A kink in part of Saturn’s F ring. While the ring is held together by the shepherd moons Prometheus and Pandora, which orbit just inside and outside the ring, embedded moonlets are believed responsible for the kinks and clumps. The rings is several hundred kilometers wide.


Saturn’s F ring is extremely narrow compared to the historic A, B and C rings. It measures just a few hundred kilometers across.


A 2007 artist impression of small boulder-like chunks of ice that comprise Saturn’s rings. The largest are about 10-12 feet across.They clump together to form elongated, curved aggregates, continually forming and dispersing.


The culprit? Prometheus measures 74 miles (119 km) across and orbits the inner edge of Saturn’s F ring.

http://www.universetoday.com/114420/bumper-car-moonlets-crash-and-crumble-in-saturns-f-ring/

‘Venus Zone': The Anti-Habitable Area Around A Star That Can Breed Hell.


A radar view of Venus taken by the Magellan spacecraft, with some gaps filled in by the Pioneer Venus orbiter.

Our hothouse planet of the solar system, Venus, is possibly a product of how close it is to the Sun, new research reveals. The team who have come up with a definition of a “Venus zone” around stars, saying that knowing where this area is could help pin down other areas that are more habitable for potential life.

http://www.universetoday.com/114492/venus-zone-the-anti-habitable-area-around-a-star-that-can-breed-hell/

Výzkumy na AsÚ AV ČR (10): Střižné proudění ve sluneční atmosféře jako generátor elektrického pole.



Urychlování částic je jevem pozorovaným u mnoha astrofyzikálních objektů. Kupříkladu ve slunečních erupcích dojde po přepojení magnetického pole k urychlení částic ve svazcích na rychlosti blízké rychlosti světla. Tyto procesy jsou obvykle spojovány s existencí silných elektrických proudů a elektrických polí. Tyto veličiny nejsou přímo měřitelné, avšak jejich charakter lze odvodit z jiných měřitelných fyzikálních veličin, které jsou spjaty komplikovanou soustavou rovnic. Tato soustava se obvykle řeší s pomocí počítače (tedy numericky), pro studium detailů chování částic však mají větší cenu řešení analytická, tedy s pomocí „tužky a papíru“. S takovým přišel Dieter Nickeler z AsÚ a s jeho pomocí popsal možný mechanismus dodatečného urychlování částic ve slunečních erupcích.

http://www.astro.cz/clanek/6431?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Lunar Love: Stunning Shots Abound In Phases Around The SuperMoon.


The gibbous moon shines on Sept. 5, 2014.


The moon in its waning gibbous phase on Sept. 12, 2014. Photo taken with a Canon 700D attached to a Maksutov 127mm telescope.


The moon shines red in this photo taken from Newcastle upon Tyne, England on Sept. 11, 2014.


The large craters Atlas (left) and Hercules (below) on the moon. Taken using a Canon 1100D.

http://www.universetoday.com/114520/lunar-love-stunning-shots-abound-in-phases-around-the-supermoon/

Výzkumy na AsÚ AV ČR (11): Komplikovaná rotace planetky Apophis ovlivňuje její let sluneční soustavou.



Málokterý zájemce o astronomii doposud neslyšel o planetce Apophis. Těleso s rozměrem asi 300 metrů na blízkozemní dráze bylo objeveno v roce 2004 a už o půl roku později na Turínské škále (Torino scale) rizika srážky se Zemí získalo čtvrtý stupeň (což je nejvyšší kdy dosažený), neboť podle předběžné dráhy byla pravděpodobnost srážky se Zemí v roce 2029 odhadnuta až na 1:37. Po upřesnění dráhy byla sice srážka v roce 2029 vyloučena, ale i tak proletí planetka 13. dubna 2029 velmi těsně kolem Země. Jak se bude jeho dráha vyvíjet dále je otázkou, neboť na ni mají vliv nejrůznější slabé efekty. Petr Pravec z AsÚ koordinoval rozsáhlý mezinárodní tým, který studoval rotaci tohoto asteroidu analýzou fotometrických pozorování získaných pozemními dalekohledy v mezinárodní kampani. Tým získal robustní údaje o typu a rychlosti rotace tohoto tělesa, což bude využitelné pro přesnější předpovědi budoucího vývoje dráhy planetky ve Sluneční soustavě.

http://www.astro.cz/clanek/6440?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

NASA Explains: The Difference Between CMEs and Solar Flares.


Solar prominences and filaments on the Sun on September 18, 2014, as seen with a hydrogen alpha filter.

http://www.universetoday.com/114729/nasa-explains-the-difference-between-cmes-and-solar-flares/

citace:

---

Power Up! Distant Uranus Sees A Storm Surge Of ‘Monstrous’ Proportions.


Huge storms on Uranus were spotted by the Keck Observatory on Aug. 5 and Aug. 6, 2014. Credit: Imke de Pater (UC Berkeley), Pat Fry (University of Wisconsin), Keck Observatory


These two pictures of Uranus — one in true color (left) and the other in false color — were compiled from images returned Jan. 17, 1986, by the narrow-angle camera of Voyager 2.

http://www.universetoday.com/113737/power-up-distant-uranus-sees-a-storm-surge-of-monstrous-proportions/

---

A Triple Occultation Bonanza: A Challenging Series of Occultations This Weekend and More.


The 1st Quarter Moon occults Saturn during the last event in the current series on August 5th, 2015.


The Moon approaches Saturn on the evening of September 28th as seen from latitude 30 degrees north.


4 Vesta and 1 Ceres share the same field of view this past summer.


The occultation footprint of Saturn. The dashed line denotes where the event occurs in the daytime, while the solid line marks where it can be seen after sunset.


Crowded skies: the Moon approaching Saturn, 4 Vesta, 1 Ceres and the Dawn spacecraft on the 28th. The red arrow shows the direction of the Moon.


The waning crescent Moon approaches Jupiter and Venus on April 23rd, 1998.


Smile: A close pass of the Moon, Saturn, and Regulus in 2036.

http://www.universetoday.com/114593/a-triple-occultation-bonanza-a-challenging-series-of-occultations-this-weekend-and-more/

A Splash of Color Across the Supermoon.


Color variations observed a day after the supermoon are indicative of compositional differences over the Lunar surface

A software engineer from Florida recently captured an image of the day-old supermoon in September that clearly conveys color variations across its surface. Such variations are often imperceptible, but the brightness and color differences were digitally enhanced to make them easier to discern. The color variations are indicative of compositional differences across the Lunar surface (e.g., iron content and impact ejecta).

http://www.universetoday.com/114777/a-splash-of-color-across-the-supermoon/

Výzkumy na AsÚ AV ČR (12): Protony slunečního větru ve vzdálenosti jedné astronomické jednotky od Slunce.



Slunce nejenže řídí pohyb naší planety prostřednictvím své gravitace, ale zaplavuje meziplanetární prostor neustálým proudem nabitých částic. Tento jev nazýváme slunečním větrem a jeho výzkumem ze zabývají i pracovníci AsÚ. P. Hellinger a P. Trávníček se ve své práci nedávno publikované v Astrophysical Journal Letters zabývali statistickými vlastnostmi částic slunečního větru ve vzdálenosti 1 AU od Slunce (t. j. na úrovní oběžné dráhy Země) a porovnávali je s teoretickými modely.

http://www.astro.cz/clanek/6450?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Neutuchající boj o Mars aneb nové sondy u planety.

Jen pár dní poté, co byla na oběžnou dráhu Marsu navedena americká sonda MAVEN, která bude studovat horní vrstvu atmosféry Marsu, přišly nové zprávy o indické sondě Mangalján (mise MOM - Mars Orbiter Mission), která vstoupila na oběžnou dráhu Marsu jen o tři dny později, 24.září. Po USA, Rusku a Evropě se stala Indie teprve čtvrtou velmocí, která k Marsu dorazila.


Mars lákal lidi a hlavně astronomy ke zkoumání od nepaměti. Žádné jiné těleso Sluneční soustavy nebylo dosud tolik zkoumané jako Mars. V posledních 25 letech zaznamenalo lidstvo díky výsledkům z vesmírných misí obrovský nárůst chápání Marsu. V současné době je na oběžné dráze Marsu šest výzkumných zařízení a na povrchu dvě robotická vozítka. Nejnovější vozítko Curiosity zkoumá nyní kráter Gale a Mount Sharp. Hledá zajímavé kameny a poskytuje informace, zda prostředí na Marsu podporovalo život alespoň v minulosti. Všechny tyto mise, kromě jedné, řídil Národní úřad pro letectví a kosmonautiku USA (NASA). Výjimkou je pouze Mars Express, který je řízen Evropskou kosmickou agenturou (ESA).

Čína, Japonsko, Rusko, USA a Evropa, ti všichni se snažili poslat misi na Mars, jen některým se to podařilo. Teď se k nim připojila Indie. Co je tedy na našem sousedu tak zajímavého, že je pořád středem zájmu kosmického výzkumu? A pokud na Marsu tedy život existoval, co se stalo, že se planeta transformovala do suché, pusté krajiny?

http://www.astro.cz/clanek/6452?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

V současné době je na oběžné dráze Marsu šest výzkumných zařízení...

Myslím že v přehledu experimentů by neměly figurovat pokusy při nichž se sonda nedostala alespoň na dráhu směrem k Marsu, příkladně sovětské pokus z roku 1960, k nimž se dokonce Sověti potažmo Rusové desítky let nehlásili. Takhle je tam 42 pokusů a bez sporných by to byla cca polovina.

Na druhou stranu - chybí tam Mars 2 a Mars 3 (1971)

Velká sluneční skvrna.



http://www.astro.cz/clanek/6478?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky

Dnes nastal zaujímavý úkaz: zákryt Uránu Mesiacom. Pozoroval ho niekto? Normálne Urán voľným okom pozorovať nejde, chce to aspoň amatérsky ďalekohlad. Ja takým niečim nedisponujem

U nás došlo jen k těsné konjunkci 0.4st Uranu a Měsíce.
Zákryt byl pozorovatelný ...
http://asa.usno.navy.mil/cgi-bin/occnwdo.cgi?dir=2014/occns&file=occn.2014Nov04.Uranus&body=Uranus
http://asa.usno.navy.mil/static/files/2014/occns/occn.2014Nov04.Uranus.pdf

Více např. : http://eco.mtk.nao.ac.jp/cgi-bin/koyomi/occulx_p_en.cgi [Upraveno 04.11.2014 Ludek_F]

citace:

---

U nás došlo jen k těsné konjunkci 0.4st Uranu a Měsíce.
Zákryt byl pozorovatelný ...

---

Nové důkazy pro zásoby vody na Marsu.

http://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2014/19dec_marswater/
http://www.nasa.gov/press/2014/december/nasa-planetary-scientists-find-meteoritic-evidence-of-mars-water-reservoir/#.VJT8H14AAA

Úžasný tanec měsíců: Vzájemné zatmění Jupiterových měsíců.



http://www.universetoday.com/117659/marvelleous-moondance-jupiter-satellites-caught-eclipsing-and-transiting/

Velmi pěkné srovnání velikostí těles Sluneční soustavy s půměrem pod 10 000 km.



Credits: Montage Emily Lakdawalla. Data NASA/JPL, SSI, processed by Gordan Ugarkovic, Ted Stryk, Bjorn Jonsson, and Emily Lakdawalla.

Nějak na té grafice nechápu ta tělesa, co neexistují . Při tom existuje spousta těles, kde známe rozměry a mají i jména, a ta tam nejsou.

Do této grafiky byla zařazena tělesa, splňující 2 podmínky: průměr pod 10000 km a pravidelný téměř kulový tvar.
Šedá bezejmenná tělesa ve spodních dvou řadách jsou objekty za dráhou Neptunu, která zatím nedostala oficiální jméno.
Více tady: http://www.planetary.org/multimedia/space-images/charts/every-round-object-under-10k.html

On ten text je trochu jinačí. Je tam několik asteroidů, u nichž snad 1 má zhruba kulatý tvar a 80 transneptunických, s neznámou velikostí a tvarem.

Čerstvý impaktní kráter na Marsu.



http://www.universetoday.com/118073/heres-a-fresh-never-before-seen-impact-crater-on-mars/

Tajemná planeta X se může opravdu skrývat ve sluneční soustavě.


Dvě nebo více neznámých planet může existovat za oběžnou dráhou Pluta v naší sluneční soustavě, naznačuje nový výzkum.

http://www.space.com/28284-planet-x-worlds-beyond-pluto.html?cmpid=558943

Jiří Grygar nesouhlasí: Za Neptunem velké planety nejsou!

http://www.rozhlas.cz/meteor/prispevky/_zprava/jiri-grygar-nesouhlasi-za-neptunem-velke-planety-nejsou--1452479

No to jim mohl vysvětlit už Myles Standish před dvaceti lety.

Jiří Grygar nesouhlasí: Za Neptunem velké planety nejsou! http://www.rozhlas.cz/meteor/prispevky/_zprava/jiri-grygar-nesouhlasi-za-neptunem-velke-planety-nejsou--1452479

Kdyby se tam někde nacházelo těleso o velikosti Země, tak o něm nejspíše víme taky. Přeci jen výpočetní techniku na to máme, dráhy planet a vesmírných sond měřit dokážeme, Standish na začátku 90. let vyloučil pozorované odchylky jako chyby měření po zpřesnění hmotnosti Neptunu, a od té doby byl ten dynamický argument mrtvý. V současné době se mi jeví ještě mrtvější, než v 90. letech. Grygar může nebo nemusí být senilní, ale v tomhle má pravdu. Protože jestli v současných datech o dynamice vnější sluneční soustavy někde trčí extra planeta (takové velikosti, jakou tihle výzkumníci tvrdí), tak jsme posledních dvacet let i navzdory exponenciálně se zrychlujícím počítačům a pracovním stanicím byli všichni mimořádně slepí.

citace:

---

"Těleso velikosti Marsu by bylo viditelné do vzdálenosti 250 astronomických jednotek od Slunce.

---

No, v 79 letech by člověk mohl mít nárok na nějakou senilitu, ale na rozdíl od tebe se nemýlí a vychází ze současné pozorovatelské praxe.Takže nejen z výpočtů poruch dráhy planety Neptuna .
Argumentovat objevením Eris před 10 lety není v současné době na místě. Nejznámější ( a ne nejnovětší) automatická přehlídka oblohy je schopna proskenovat celou viditelnou část oblohy z daného místa za cca 4 dny. A to do jasnosti těles 22 mag (takhle je v současné době objevena většina blízkozemních asteroidů). Eris v době objevu měla jasnost 18,8 mag, při vzdálenosti 96AU. Přepočet do vzdálenosti 250 AU vychází její jasnost na 22 mag. Pro těleso velikosti Marsu v této vzdálenosti vychází jasnost na 19,5. Albedo dobře koreluje s podobnými, vzdálenými trpasličími planetami , např Haumea nebo Makemake, které mají ve vzdálenost přes 50 AU jasnost cca 17 mag a jsou menší než Eris. Takže určitě těleso velikost Marsu je ve vzdálenost 250 AU detekovatelné, a to i v případě, že bude mít i menší albedo (0,25) [Upraveno 10.2.2015 milantos]

Pro asteroid ve vzdálenosti 50AU je zdánlivý pohyb 2,5"/hod. To je pohyb , který lze detekovat i malým amatérským dalekohledem
Takhle vypadá pohyb za 3 hodiny asteroidu Haumea, ve vzdálenosti 50AU a jasnosti 17,1 mag.

Ve vzdálenosti 250 AU je to pohyb 0,23 "/hod. 2 snímky v intervalu 24 h takový asteroid odhalí naprosto spolehlivě

citace:

---

...To je pohyb , který lze detekovat i malým amatérským dalekohledem...

---

Je to přes Newton 200/900 mm.
Nějaké info je i zde:
http://www.astrofotky.cz/gallery.php?show=MilAN/1303562899.gif [Upraveno 10.2.2015 milantos]

citace:

---

Je to přes Newton 200/900 mm.
Nějaké info je i zde:
http://www.astrofotky.cz/gallery.php?show=MilAN/1303562899.gif [Upraveno 10.2.2015 milantos]

---

Historie 250-ti let planetární detekce za 60 sekund.


Animovaná historie planetární detekce, od roku 1750 do roku 2015. Ukazuje dobu (osa x), hmotnost (osa y), poloměr (velikost kružnice) a detekce metody (barva) z roku 1800 plus planety nyní známé.

http://www.universetoday.com/118925/250-years-of-planetary-detection-in-60-seconds/

Nikdo neví, co jsou tyto tajemné chocholy na Marsu.


V časopise Nature, astronomové poskytují vyčerpávající studii z vysoce kvalitních pozemských pozorování Marsu a Marsova záhada zůstává. Co způsobilo extrémně vysoké chocholy na Marsu?


Je to prach vyzdvižený do extrémních nadmořských výšek, nebo ledové krystalky z vesmíru? HST snímky ukazují oblačnost (vlevo) a účinky globální prachové bouře na Marsu.


Animované sekvence snímků pořízených Wayne Jaeschkem dne 20.března 2012 ukazuje na tajemný oblak nad západním okrajem rudé planety (vpravo nahoře). Jih je nahoře.


Mapa z Mars Global Surveyor současného magnetického pole Marsu.


Pozemská polární záře fotografovaná z ISS. Impaktní kráter Manicouagan je vidět v severní Kanadě. Pozemní polární záře existují ve výškách nad 100 km.


Marsův prachový ďábel zhruba 20 km vysoký byl zachycen na Amazonis Planitia 14. března 2012 HiRISE kamerou na MRO. Chochol je široký asi jako tři čtvrtiny fotbalového hřiště (70 m).

http://www.universetoday.com/119001/nobody-knows-what-these-mysterious-plumes-are-on-mars/ [Upraveno 18.2.2015 dodge]

Další článek na předchozí téma.

http://aviationweek.com/blog/plumes-spotted-martian-atmosphere-baffle-experts

Nie je mi celkom jasné, prečo tento jav hodne zaznamenávali amatérsky astronómovia a 3 funkčné sondy na orbite Marsu ho nezachytili vôbec.

Že by se jim byl třeba nedostal před kameru nebo správný měřák v tu správnou chvíli? A i kdyby ho měly v záběru, co když je ten útvar tak řídký a velký, že vzhledem ke směru pohledu a velikosti zorného pole je těžké si všimnout, že se na něco díváte, protože objektivně je na obrázku vidět jen běžně očekávaný marsovský povrch s mírnou ztrátu kontrastu v celém zorném poli bez nějakých detailů napříč snímkem (samozřejmě kromě detailů na povrchu)?

No neviem, neviem, môže byť. Objekt bol ale pozorovaný dlhšiu dobu a aj keby bol veľmi riedky, pri "bočnom" pohľade by bol v diaľke na limbe planéty určite viditeľný aj z nízkej obežnej dráhy Marsu. Navyše Mars Odyssey a Mars Express sa pohybujú na dráhach s pomerne vysokým apogeom, takže to musela byť fakt riadna smola, že ani jedna z nich to ani len náhodou nezachytila. Každopádne to podsúva provokačnú otázku, že na čo mať okolo Marsu toľko družíc, keď niektoré veci aj tak oveľa lepšie zachytia amatéri vzdialený desiatky miliónov kilometrov? Správna odpoveď samozrejme je, že práve kvôli tomu ich treba ešte viac.

citace:

---

Nie je mi celkom jasné, prečo tento jav hodne zaznamenávali amatérsky astronómovia a 3 funkčné sondy na orbite Marsu ho nezachytili vôbec.

---

Jak fotografovat velkolepou trojitou konjunkci Měsíce, Venuše a Marsu.



http://www.universetoday.com/119081/how-to-photograph-tonights-spectacular-triple-play-conjunction/

Má to jen jednu "vadu". Je to pro včerejší Ameriku. U nás za soumraku byl Měsíc včera o hodně dál ( http://www.astro-web.sk/foto/1311.jpg ) a dnes večer bude výrazně dál ale na druhé straně od Venuše a Marsu.

Kompletní průvodce úplného zatmění Slunce 20.3.2015


Totalita! Úplné zatmění Slunce v roce 2012, jak bylo vidět v Austrálii


Animace zatmění 20.3.2015


Průběh zatmění přes Evropu


Pohledy ve vybraných lokalitách v Evropě a Africe.


Simulace zatmění vidětelné ze severního pólu

http://www.universetoday.com/119241/a-complete-guide-to-the-march-20th-total-solar-eclipse/

Takže u nás bude zakryto kolem poloviny kotouče?

citace:

---

Takže u nás bude zakryto kolem poloviny kotouče?

---

Průběh částečného zatmění Slunce 20. března 2015 v Praze

Co se děje ve výzkumu sluneční soustavy

http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/2016/01290930-whats-up-february-2016.html?referrer=https://www.facebook.com/

13.4.2016 - 17:44 - David
Stranou obecné pozornosti je americká sonda Juno v oblasti Jupitera. Pohybuje se již prakticky po jeho dráze a planeta sondu dohání. K dokončení přeletu zbývá několik málo týdnů. Je to již šestá americká sonda jejímž hlavním cílem je Jupiter.
Za šedesát let kosmického věku se nikdo jiný krom USA letět k Jupiteru neodvážil.
14.4.2016 - 13:23 - David Reagovat
Helios 1 a 2 byly sondy pro průzkum meziplanetárního prostředí vyrobené v Německu s americkou pomocí. Amerika se podílela nejen na konstrukci sond a jejich přístrojovém vybavení ale dodala nosnou raketu Titan 3 Centaur a zajistila navedení na požadovanou dráhu, vč. gravitační asistence Jupitera. Bez masivní americké pomoci by oba Heliosy čekaly na agenturu ESA nejméně dvacet let. Německo by bez masivní americké pomoci nemělo nejmenší šanci let Heliosů uskutečnit. Sondy nebyly určeny k průzkumu Jupitera, potřebovaly jen jeho gravitaci pro navedení na plánovanou dráhu kolem Slunce.
Nejsem to já kdo v této věci píše nesmysly !

Sonda Helios 1 [1974-097A], start 10.12.1974, heliocentrická dráha 0.309-0.985AU a obdobný Helios 2 [1976-003A], start 15.1.1976 heliocentrická dráha 0,28-0.995AU byly sondy k průzkumu meziplanetárního prostoru v blízkosti Slunce. Jejich dráha ležela v rovině ekliptiky. Obě byly vyrobeny v Německu (tehdejší SRN), na palubě měly sedm německých a pět amerických experimentů. Vynesení do kosmu zajistily USA.
Sonda Ulysses [1990-090B], start 6.10.1990 STS 41, Space Shuttle Discovery je čistě evropská (=ESA) sonda, torzo původně mezinárodního programu ISPM [=International Solar Polar Mission]. Američané svůj podíl (svoji sondu) na projektu v osmdesátých letech zrušili z finančních důvodů. Aby ESA kompenzovali škody, zajistili vynesení na oběžnou dráhu. Sonda letěla po přímé dráze k Jupiteru, kolem kterého proletěla 8.2.1992 ve vzdálenosti cca 0.4Gm od planety. Při průletu získávala data a úspěšně je předala na Zemi. Průlet změnil sklon oběžné dráhy na přibližně 80 stupňů vůči rovině ekliptiky. Sonda fungovala až do roku 2009, přičemž několikrát proletěla vzdálenost Země -Jupiter a získala cenná data o polárních oblastech Slunce.

Ano, sonda Ulysses je sondou, kterou lze považovat za určitých teoretických předpokladů za sondu ESA k Jupiteru. Sice ji tam dopravila Amerika, ale na rozdíl od sond Helios, které by bez Ameriky nikdy nevzlétly, měla ESA teoretickou možnost použít vlastní nosič a sonda by byla čistě Evropskou.
Pokud ovšem budeme pohlížet na Ulysses jako na čistě evropskou sondu a americký podíl pomineme, bude nutno pominout i ruský podíl na současném letu sond ESA k Marsu a tuto část mise prohlásit za čistě evropskou.
V obou případech byla dodán "JEN" nosič.
Faktem ovšem je, že všechny tři sondy sice nebyly určeny výhradně k průzkumu Jupitera, ale doletěly tam a proto opravuji své tvrzení : S americkou pomocí doletěly k Jupiteru mimo to jen dvě americko/německé a jedna evropská sonda, které potřebovaly gravitační asistenci Jupitera pro uvedení na svoji cílovou dráhu ve Sluneční soustavě.

citace:

---

Faktem ovšem je, že všechny tři sondy sice nebyly určeny výhradně k průzkumu Jupitera, ale doletěly tam...

---

Podle počítačových simulací by přece jenom Planeta 9 mohla existovat.

https://phys.org/news/2019-02-planet.html
https://arxiv.org/pdf/1902.10103.pdf

Chladnutí Měsíce by mělo způsobovat lunotřesení.

https://www.nasa.gov/press-release/goddard/2019/moonquakes

citace:

---

Chladnutí Měsíce by mělo způsobovat lunotřesení.

https://www.nasa.gov/press-release/goddard/2019/moonquakes

---

Haumea by měl mít kruhový prstenec.

https://www.space.com/dwarf-planet-haumea-ring-shape.html

Podle počítačových simulací by Pluto mohl mít pod zmrzlým povrchem tekutý oceán.
http://www.spacedaily.com/reports/Gas_insulation_could_be_protecting_an_ocean_inside_Pluto_999.html

https://x.com/Kosmo_Michal/status/2081985250217922804