Témata: Kosmologie

avitek - 13/8/2006 - 11:09

Družicová obsarvatoř Chandra byla použita ve spojení s radioastronomickými metodami k novému nezávislému určení jedné ze základních veličin kosmologie, tzv. Hubbleovy konstanty, popisující rychlost rozpínání vesmíru, tím i jeho současnou velikost a stáří Vesmíru. Dosud nejvěrohodnější hodnota, určená na základě pozorování cefeid ve vzdálených galaxiích Hubbleovým vesmírným dalekohledem, činila 72 +/- 8 km/(s.Mpc). Toto bylo samozřejmě omezeno měřeními ve vzdálenostech, ve kterých lze tuto optickou metodu použít.

Metoda použitá v rámci pozorování Chandrou využila velmi vzdálených 38 kup galaxií nacházejících se ve vzdálenostech od 1,4 do 9,3 miliard světelných let, dala zcela nezávisle hodnotu 77 +/- 12 km/(s.Mpc), tedy ve velmi dobré shodě s výsledky z HST.

To umožnilo potvrdit stáří vesmíru na 12 až 14 miliard let.

Výsledky byly publikovány v The Astrophysical Journal, číslo z 10. srpna 2006.

Podrobnosti viz

http://www.nasa.gov/centers/marshall/news/news/releases/2006/06-092.html


dodge - 27/3/2013 - 12:44

Vesmír je starší než se předpokládalo.

http://www.astro.cz/clanek/5688?utm_source=news&utm_medium=mail&utm_campaign=clanky


alamo - 29/3/2013 - 21:49

citace:
Vesmír je starší než se předpokládalo.

nielen že je starší, on je naviac akosi "pokrivený", teda anizotropný
čo narušuje kontinuitu inflačnej teórie (tá anizotropiu v podstate zakazuje), bez ktorej zase začne poriadne škrípať teória veľkého tresku
http://osel.cz/index.php?clanek=6805


HonzaVacek - 24/1/2019 - 09:58

Té Hubbleovy konstanty se nějak nemohou doměřit. Neustále dostávají dvě hodnoty 68 a 72.

https://www.iflscience.com/space/new-measurement-of-the-expansion-rate-of-the-universe-continues-to-show-major-discrepancy/


alamo - 24/1/2019 - 19:16

Podľa mňa tie merania sú správne obidve..
To čo nesedí je "tvar" vesmíru..
Oni sú totižto šité na "plochý" priestor..
Ja sa domnievam že je "zakrivený" a uzatvorený do seba.


alamo - 24/1/2019 - 20:26

"Klasický" návod na to ako pozorovať zakrivenie vesmíru znie "keď sa pozrieme dostatočne ďaleko"..
Uvidíme "reverznú perspektívu", čím ďalej sa pozrieme tým viac to bude zväčšovať..
Mno.. Vidíme..


HonzaVacek - 29/1/2019 - 20:44

Stále více pozorování naznačuje, že vesmír je nejspíše trochu jiný než jak ho popisuje standardní ΛCDM model. Tentokrát z pozorování aktivních galaxií.

https://phys.org/news/2019-01-galaxies-physics-cosmic-expansion.html

Jenom tak mimochodem. Určení Hubbleovy konstanty z reliktního záření CMB je docela hodně závislé na použitém kosmologickém modelu, ze kterého se dopočítává.


HonzaVacek - 30/1/2019 - 17:37

Není to sice žádná žhavá novinka, ale je to docela názorně udělané. 3D simulace struktury vesmíru ve velkých měřítcích.





[upraveno 30.1.2019 17:42]


HonzaVacek - 31/1/2019 - 15:06

Ten článek o měnící se temné energii je už v různých podobách na všech astronomických a fyzikálních portálech a i na Oslu Takže ještě jeden odkaz pro zájemce a tentokrát v češtině

http://www.osel.cz/10333-temna-energie-ztraci-zabrany-mozna-se-meni-behem-historie-vesmiru.html



HonzaVacek - 6/2/2019 - 10:57

citace:
"Klasický" návod na to ako pozorovať zakrivenie vesmíru znie "keď sa pozrieme dostatočne ďaleko"...


Problém trošku je ten, že se nemůžeme podívat dostatečně daleko. Jsme omezeni horizontem částic Dph, který je v současnosti ve vzdálenosti zhruba 46 Gly a kde pozorujeme reliktní záření. Pokud bychom si vesmír představili jako povrch 4D bubliny s poloměrem R, tak pro R >> Dph bychom neměli prakticky šanci zjistit, že vesmír je zakřivený a jevil by se nám jako plochý.



V kosmologických modelech vystupuje parametr Ωk, který v sobě nese informaci o zakřivení vesmíru. Většinou se uvádí, že je v současnosti roven 0. To ale není tak úplně pravda. Je roven 0 s přesností cca 1e-3. Čili, jestli je vesmír nějak zakřivený, zjistili bychom to teprve tehdy pokud by |Ωk|>1e-3. Když vezmeme tuhle hraniční hodnotu, tak Gaussova křivost vesmíru vychází 5,3623e-56 m^-2 a tomu odpovídají poloměr vesmíru 456 Gly. Čili je to "jenom" desetinásobek horizontu částic.

To je ale hodnota pro současnost. Můžeme se ještě podívat, jestli se křivost nemohla pozorovatelně projevovat v minulosti, kdy byl vesmír menší a tedy i křivost by byla větší. Když známe jednotlivé Ωx, tak z Lambda-CDM modelu můžeme i spočítat, jak výrazně se projevovali v minulosti.



Je tedy vidět, že kdybychom předpokládali současnou hodnotu křivostního členu Ωk v řádu 1e-3, tak ani v minulosti (do které jsme schopni nahlédnout) by se nijak neprojevil, protože je oproti ostatním Ω prakticky nulový i v éře CMB (oddělení záření od hmoty).

[upraveno 6.2.2019 11:30]


alamo - 7/2/2019 - 11:29

@Honza Vacek
Nemôžeme sa síce pozrieť dostatočne ďaleko, v "klasickom priestore"..
Ale čo tak v "časopriestre"?
Každý ďalekohľad je v podstate "časohľad", ipso facto dívame sa ním aj do rozmeru čas, smerom do minulosti..
A to do minulosti, v ktorej podľa istej "šialenej" teórie mal "do seba uzatvorený expandujúci vesmír", o dosť menší "polomer zakrivenia", a teda aj povrch tej "bubliny" bol omnoho menej plochejší a viac zakrivený.
Čiže v minulosti vidíme priestor s iným zakrivením ako vidíme "dnes".
A mali by sme to mať možnosť porovnať, a reálne s toho vývoja určiť dnešné zakrivenie, aj keby bolo na krásno také malé že nemerateľné.
..
Inak teda, možno postupovať aj alternatívne..
https://www.scientificamerican.com/article/have-we-mismeasured-the-universe/
Jednoducho, pridať do tej zbierky temných elementov tretiu zložku.
K temnej hmote a energii, nejaké to "dark turbo"..

V podstate po vzore, pridávania epicyklov do heliocentrického modelu..
Musím pripustiť, ono by to "pekne" fungovalo, rovnako ako heliocentrický model..
Lenže bude to stačiť?
Podľa mňa časom bude treba pridať, ďalší už štvrtý "temný elementál".
A fyzike začne hroziť, že sa premení na "černokňažníctvo" a "temnokňažníctvo".


HonzaVacek - 7/2/2019 - 22:18

citace:
Nemôžeme sa síce pozrieť dostatočne ďaleko, v "klasickom priestore"..
Ale čo tak v "časopriestre"?
Každý ďalekohľad je v podstate "časohľad", ipso facto dívame sa ním aj do rozmeru čas, smerom do minulosti..
A to do minulosti, v ktorej podľa istej "šialenej" teórie mal "do seba uzatvorený expandujúci vesmír", o dosť menší "polomer zakrivenia", a teda aj povrch tej "bubliny" bol omnoho menej plochejší a viac zakrivený.


Vždy se díváš do minulosti, díky konečné rychlosti světla. Na základě pozorování, jak vypadal vesmír v různých časech se pak určily kosmologické parametry, které popisují náš vesmír. Většina z nich se mění s časem. Aby tedy bylo jasné, ke kterému času je ta hodnota vztažená, označují se indexem, např. 0. H0 znamená Hubbleův parametr v současnosti, Ω0b zase znamená relativní zastoupení baryonové hmoty v současnosti, atd. Většinou se k dnešnímu dni přepočítávají, protože se ví, jak se s časem mění (až na Ω0Λ, protože jak se zdá, tak právě teď asi nevíme jestli zůstává konstantní nebo roste). Přesněji řečeno, jak ve mění s průběhem expanzní funkce a(t) nebo v závislosti na rudém posuvu z.

Pokud někde na počátku vesmíru před 13,8 miliardami vyletěl nějaký foton, musel urazit díky rozpínání vesmíru mnohem větší vzdálenost než 13,8 Gly a ta vzdálenost místa, ze kterého vyletěl se označuje jako horizont částic. V dnešní době je ve vzdálenosti 46 Gly. Je to nejzazší hranice, kam až můžeme vidět. Dále to prostě nejde. Pro fotony je ta hranice o kousek blíž, protože se pro ně stal vesmír průhledný až ve chvíli, kdy vesmír vychladl natolik, aby se mohly vytvářet elektronové obaly. A to je to reliktní záření, které má rudý posuv z=1089,89 a vesmír tedy byl 1090,9x menší než dnes (a pokud je zakřivený, tak byl i o hodně křivější – Gaussova křivost byla (1090,9)^2x větší). Ale na základě nejrůznějších pozorování od éry reliktního záření až po současnost můžeme pouze říct, že kosmologický parametr udávající křivost má hodnotu |Ω0k| = 0,000±0,005 (Ω0k < 0 znamená kladnou křivost k > 0, Ω0k > 0 zápornou křivost k < 0). Čili, pokud má vesmír nějaké zakřivení, tak je natolik malé, že ho nejsme schopni registrovat v rámci přesnosti měření. Ta hranice, od které bychom byli schopni zakřivení zjistit leží někde kolem hodnoty 0,001 a této hodnotě by pak odpovídal poloměr křivosti 456 Gly, což si lze v případě kladného zakřivení představit jako 4D kouli s tímhle minimálním poloměrem (není to nic exotického, protože Friedmannova metrika se běžně odvozuje na varietě S3, což je vlastně 4D koule). Z toho grafu je i vidět, že křivostní člen s tou mezní hodnotou 0,001 by se nijak neprojevoval ani v minulosti, i když se mění s průběhem expanzní funkce a tedy i s rudým posuvem z. Podle toho jestli by byla křivost kladná nebo záporná, snižovala by se nebo zvyšovala pozorovaná hustota hmoty se vzdáleností. V rámci přesnosti měření však můžeme říct, že se vesmír jeví jako téměř plochý, ale už nemůžeme říct, že je opravdu plochý. Z toho možného poloměru křivosti 456 Gly je i vidět, že ani nemusí být nějak extrémně veliký a stejně to nejsme schopni poznat. Je to proto, že náš horizont částic (náš pozorovatelný vesmír) je příliš malý oproti R.

Například výsledky Planck 2015 (mikrovlnné záření) uvádějí Ωk=-0,052 s chybami +0,049 a – 0,055, jiné zase dávají nulu nebo mírné záporné hodnoty, takže to skoro vypadá, že náš vesmír se jeví jako plochý se sklonem ke kladné křivosti. [upraveno 8.2.2019 07:19]


alamo - 8/2/2019 - 10:36

citace:
Podle toho jestli by byla křivost kladná nebo záporná, snižovala by se nebo zvyšovala pozorovaná hustota hmoty se vzdáleností.


Veď pozorovaná "hustota hmoty" v priestore, sa predsa len s rastúcou vzdialenosťou od nás rapídne mení.
Vidíme akúsi anomálnu "temnú hmotu" a "temnú energiu".
A zastúpenie týchto zložiek v priestore sa skutočne mení v čase a vzdialenosti.
Čiže podľa mňa vidíme presne to, čo by sme mali vidieť v zakrivenom do seba uzatvorenom priestore..
Práve keď vidíme "temnú hmotu a energiu", tak vidíme "to" zakrivenie priestoru..


alamo - 8/2/2019 - 10:49

Ja tvrdím že práve "temná hmota a energia" sú "to" zakrivenie priestoru..
Môžete namietať "Nie.. Nie sú.."
Na čo ja položím otázky "A čo teda sú? A s čoho sú?"

Veď je to už fakt, ako snažiť sa vydestilovať z ortuti "éter"..
Ten "éter", s ktorého mali byť zhotovené heliocentrické nebeské sféry..


HonzaVacek - 9/2/2019 - 21:54

citace:
Ja tvrdím že práve "temná hmota a energia" sú "to" zakrivenie priestoru..
Môžete namietať "Nie.. Nie sú.."
Na čo ja položím otázky "A čo teda sú? A s čoho sú?"

Veď je to už fakt, ako snažiť sa vydestilovať z ortuti "éter"..
Ten "éter", s ktorého mali byť zhotovené heliocentrické nebeské sféry..



Problém je právě v tom, co píšeš – v různém čase a v různé vzdálenosti. My se vždycky díváme do minulosti, kdy byl vesmír menší, a tedy i hustota hmoty v něm byla větší, a to bez ohledu na to jestli je vesmír plochý nebo zakřivený. To, co potřebujeme zjistit je, jestli se geometrie vesmíru nějak odchyluje od Euklidovské geometrie a to na první pohled není vůbec vidět. Alespoň minimálně je potřeba do počítání zahrnout nějaký kosmologický model.

Nejnázorněji se to zakřivení pozná, když si uděláme otisk pozorovatelného vesmíru tak jak vypadá právě teď. Čili přepočítáme polohy galaxií jak je vidíme v minulosti do současnosti, a získáme tím jejich skutečné současné polohy. V kosmologii se tomu říká komovní souřadnice (comoving coordinates). A když máme takovou mapu rozložení galaxií v těchto souřadnicích, tak teprve teď bychom mohli vidět nějaké zakřivení, pokud by bylo významnější. Pro plochý vesmír by byla hustota galaxií v jednotkovém objemu stále stejná a nijak by se se vzdáleností neměnila. U vesmíru s kladnou křivostí by se hustota zmenšovala se vzdáleností nebo naopak by rostla, pokud by měl zápornou křivost.

Metod, jak stanovit křivost vesmíru, je celá řada a mají různou míru spolehlivosti. Výsledkem je pak nějaká střední hodnota křivosti vesmíru, která je Ω0k = 0,000±0,005. Je ale zajímavá jedna věc a je to dobře vidět i na výsledných kosmologických parametrů ať už Planck 2015 nebo 2018. Různá měření udávají Ω0k = –0,011 až –0,056, čili kladnou křivost vesmíru. Ale ve chvíli, kdy se k výsledkům přidá metoda BAO (baryonové akustické oscilace) tak Ω0k najednou vyskočí na hodnotu 0,0007, tedy na zápornou křivost. Je to podle mě tím, že této metodě se i při měření Hubbleovy konstanty přikládala vysoká míra významnosti. A jak to tak vypadá z posledních měřeních Hubbleovy konstanty, tak zrovna tahle metoda je jako naschvál asi hodně špatně.

Jinak temnou hmotu ani energii nevidíme, proto se jim říká temná, protože ani jedna z nich neinteraguje elektromagneticky. To, co jsme schopni detekovat, je elektromagnetické záření a v poslední době i trochu gravitační vlny a trochu i neutrina.

Temná energie je něco, zatím její fyzikální podstatu neznáme, co urychluje expanzi vesmíru. Její hustota se s expanzí vesmíru nemění, tzn., že ať se vesmír zvětší jakkoli, hustota temné energie ve vesmíru je stále stejná (kosmologický parametr w = –1). Tak se stane, že od určitého okamžiku je celková hustota hmoty ve vesmíru tvořena převážně hustotou temné energie. A pokud je celková hustota hmoty ve vesmíru stále konstantní, čili je hlavně tvořena temnou energií, přestane se měnit i hodnota Hubbleovy konstanty (přesněji řečeno asymptoticky se blíží k hodnotě 61,12 km/s/Mpc). To pak má za následek exponenciální průběh expanzní funkce v čase. Co to temná energie je, nikdo neví. Často se uvažovalo o energii vakua, protože ta by se měla právě takhle chovat. Jenže její teoreticky vypočtené hodnota z kvantovky se „kapku liší“ od té, která by měla pohánět vesmír. A ta kapka činí nějakých 120 řádů. Navíc vše trochu zamotala poslední měření, kdy se jako standardní svíčky použily kvasary. Z těch dat se zdá, že hustota temné energie nezůstává konstantní, ale roste (w < –1). To by pak mělo za následek, že by od určité chvíle začala růst hodnota Hubbleovy konstanty a budoucnost vesmíru by byl Big Rip.

Temná hmota by měla být tvořena „normálními“ částicemi. Normálními píšu proto, že temná hmota nijak nezaniká ani nevzniká a k baryonové hmotě je stále ve stejném poměru. S expanzí vesmíru její hustota klesá se třetí mocninou expanzní funkce stejně jako baryonová hmota. Nechová se tedy nějak exoticky. To, co ji dělá temnou je to, že interaguje jenom gravitačně a slabě a neinteraguje elektromagneticky (nebo velice nepatrně), takže nemůže být vidět. Projevuje se hlavně gravitačními účinky tak, že hvězdy kolem center galaxií obíhají jinými rychlostmi, než by obíhat měly, podobně jako galaxie v kupách galaxií, gravitační čočky se objevují tam, kde by být neměly, protože tam zdánlivě není nic, co by je mohlo vytvořit, nebo jsou silnější než by měly být apod. Jenom nevíme, jaké částice by měly temnou hmotu tvořit, protože Standardní model částic nezná částice, které by měly tyhle vlastnosti.

Postě z pohledu těch temných složek hmoty jsme se ocitli někde v dobách Charlese Augustina de Coulomba, který na základě empirických dat formuloval známý zákon, aniž měl tušení, že existuje nějaká kvantová elektrodynamika, která teprve dala odpověď na to, proč jeho zákon má ten známý tvar. Na QED se muselo čekat skoro dvě stě roků. My jsme v podobné situaci. Zjišťujeme empiricky, jak se temné složky hmoty a energie chovají, a snažíme se je nějak popsat, ale na odpověď, co se za nimi skrývá za fyziku, můžeme čekat ještě hodně dlouho.


[upraveno 9.2.2019 22:58]


alamo - 11/2/2019 - 16:31

Lenže ono to vidíme naopak.
Nevidíme väčšiu hustotu hmoty.. Ale naopak, nižšiu..
Ono by to malo fungovať ako absurdná "čočka rozptylka".
Keby sme sa v do seba uzatvorenom priestore, pozreli do doby jeho vzniku, na "prvotnú singularitu", videli by sme ten "nekonečne malý bod" premietnutý všade okolo nás na oblohe, zväčšený do absurdných rozmerov.
..
Pokúsil som sa načrtnúť "diagram" toho ako by sme videli vesmír, v prípade že je "do seba uzatvorenou expandujúcou bublinou".
Modré krivky sú prierezy cez v čase expandujúcu "stenu bubliny", náš priestor zredukovaný na "2D".
Zelená čiara je "šipka času", vektor ktorý určuje smer expanzie priestoru, zväčšovanie polomeru jeho zakrivenia a teda aj postupné znižovanie zakrivenia v čase.
Žltá čiara "Azimut", nám vyznačuje žväčšujúce sa vzdialenosti v expandujúcom priestore.
Fialová krivka je "sféra" na ktorej došlo naraz v celom vesmíre k vyžiareniu "CMB" mikrovlnného žiarenia pozadia.
Červená krivka "Horizont" je prierez cez to, čo z vesmíru reálne pozorujeme.
Keď si červenú krivku premietneme, na čiernu čiaru "zdanlivého plochého horizontu", sú na ňom vyznačené štyri farebné body..
Zelený bod je "dnešok, teraz a tu..", fialový bod vyznačuje vzdialenosť od nás, v ktorej v minulosti došlo k vyžiareniu "CMB". Žltý bod je "Azimutová vzdialenosť" do ktorej bola rozpínajúcim sa priestorom odnesená hmota, ktorá "CMB" vyžiarila, dnes sú z nej galaxie a hviezdy rovnaké ako tie v našom okolí, to však nevidíme.
Namiesto toho vidíme o dosť ďalej "červený bod", zdanlivé miesto kde došlo k vyžiareniu "CMB".

"Temná hmota a energia" by boli iba "fatamorgány", vznikajúce relativisicky pri ceste fotónov k nám cez zakrivený expandujúci priestor.
https://drive.google.com/file/d/1-0dRQcAH4JgdKd-xKYivXTvDgFV0xIuy/view?usp=drivesdk [upraveno 11.2.2019 17:03]


alamo - 11/2/2019 - 17:35

@Honza Vacek

citace:
...temná hmota nijak nezaniká ani nevzniká a k baryonové hmotě je stále ve stejném poměru.

Ehm?

https://map.gsfc.nasa.gov/media/080998/index.html


HonzaVacek - 11/2/2019 - 18:20

citace:
@Honza Vacek
citace:
...temná hmota nijak nezaniká ani nevzniká a k baryonové hmotě je stále ve stejném poměru.

Ehm?

https://map.gsfc.nasa.gov/media/080998/index.html


A v čem je to Ehm? Ten obrázek ukazuje relativní zastoupení hustot jednotlivých složek hmoty. Hustota temné energie je stále konstantní, hustota baryonové hmoty a temné hmoty klesá se třetí mocninou expanzní funkce, hustota záření a neutrin se čtvrtou.

Ten horní obrázek ukazuje jak je to dnes. Převažuje hustota temné energie, ale chybí záření a neutrina, protože jejich hustota je zanedbatelná. Naopak v době CMB (ten dolní obrázek) je naprosto zanedbatelná temná energie, takže není vidět, ale naopak se tam objeví ještě fotony a neutrina. Nakonec je to i vidět z toho obrázku co jsem sem před nedávno dával, jak se tohle mění s expanzí vesmíru.




alamo - 11/2/2019 - 19:04

Tak keď si tak spočítam tie percentá..
23% k 4,6% dnes a 63% k 12+15+10 v minulosti..
To moc "ustálene" nevypadá.. [upraveno 11.2.2019 19:05]


HonzaVacek - 11/2/2019 - 21:30

citace:
Tak keď si tak spočítam tie percentá..
23% k 4,6% dnes a 63% k 12+15+10 v minulosti..
To moc "ustálene" nevypadá.. [upraveno 11.2.2019 19:05]


Ale sedí. Jenom si musíš uvědomit, že když se vesmír zvětší např. 2x tak hustota hmoty (baryonové nebo temné) klesne 8x a hustota záření a neutrin 16x a tím se změní i relativní zastoupení hustot těchle složek hmoty. To dělá ta 3 a 4 mocnina.

Jinak ten obrázek, co jsi vytvořil, je špatně. Názornější je tenhle



Big Bang není uprostřed, ale je to vnější okraj toho kruhu. Tomu se říká horizont částic (je to sféra v jejímž středu jsme my). O něco blíž ke středu je červená kružnice. To je reliktní záření. Mezi BB a reliktní záření vidět nemůžeme, protože hustota látky byla moc veliká a střední volná dráha fotonů moc krátká. Tam by šlo nahlédnout pomocí detekce gravitačních vln z té éry, ale to zatím neumíme. Teprve tam kde vidíme reliktní záření, prostředí vychladlo tak, že se vytvořily elektronové obaly a fotony mohly ulétnout a ty dneska vidíme jako CMB. A pak směrem ke středu je chvíli zase tma. Tam sice pro fotony bylo prostředí průhledné, ale nemělo tam co svítit. Teprve když se začaly tvořit první hvězdy začne se objevovat, jak je hmota v prostoru rozložená a vypadá to jako pavučina. Jsou to vlastně struktury, které vyrostly z fluktuací v CMB. No, a když jdeme stále blíže ke středu, tak se postupně tyhle velké struktury začínají ztrácet, protože už se pohybujeme v moc malém měřítku (na malých vzdálenostech), než aby byly zřetelné. Naopak jsou vidět kupy galaxií a nakonec sousední galaxie, atd. Ale je potřeba stále mít na paměti, že je to pohled do minulosti, jak vesmír vypadal kdysi v různých časech. Pokud chceme vidět vesmír tak, jak vypadá dnes, musí se celý ten obrázek převést do komovních souřadnic.

Takový obrázek by měl vidět každý pozorovatel kdekoliv ve vesmíru. A to nikoliv jenom v našem pozorovatelném vesmíru, ale kdekoli, i za horizontem částic. Tam jsou dnes také galaxie, jenom je nemůžeme vidět.

A pokud by byl vesmír nějak zakřivený, a vycházejme z toho, že pokud má ať už kladnou nebo zápornou křivost, tak je tak malá, že se to dá špatně poznat a je to na hranici, co jsme schopni zjistit. Buď bychom to mohli poznat, podle to, co jsem psal někdy minule, anebo např. z CMB.



[upraveno 11.2.2019 21:38]


alamo - 11/2/2019 - 22:04

"Uprostred"..
Na tom mojom obrázku nijaké "uprostred" nie je. Tá čierna oblasť "Singularita", je pekne "hlboko" v minulosti.
A potom je tam tá zelená bodka - "dnes, teraz, tu"..
Ale ani naše "dnes" nie je stred vesmíru..

Podľa mňa by sme teda zakrivenie vesmíru, najlepšie spozorovali na "hodinkách".. Vďaka relativistickým efektom by sme mali vidieť ako sa hodinky "ďaleko od nás" v "minulosti" točia pomalšie..
Napríklad pozreli by sme sa na vzdialenú galaxiu, a tá by sa točila pomalšie, ako tá naša dnešná..
Doslova ako pohľad na "spomalený film"..
Ak je čas rozmer, tak zakrivený priestor zväčšuje nielen fyzické rozmery objektov, on by to mal robiť aj s udalosťami v čase, proste ich opticky zdeformovať, zväčšiť, roztiahnuť, spomaliť..

Apropó.. Aj to extrémne malé zakrivenie priestoru, ktoré spôsobuje Zem svojou hmotnosťou, dokonca rotáciou "vidíme na hodinkách"..


alamo - 11/2/2019 - 22:12

citace:
když se vesmír zvětší např. 2x tak hustota hmoty (baryonové nebo temné) klesne 8x a hustota záření a neutrin 16x

Čosi mi na tomto tvrdení nesedí..
Kvantovaná hmota sú častice.. V podstate rovnaké častice ako kvantovaná energia alebo neutrína..
Hmota a energia sú jedno a to isté..
Prečo by sa mala hustota jedného druhu častíc meniť inak, a druhého zase inak?


HonzaVacek - 11/2/2019 - 22:19

citace:
Ale ani naše "dnes" nie je stred vesmíru..


Musíš rozlišovat vesmír jako celek a pozorovatelný vesmír. A my jsme ve středu našeho pozorovatelného vesmíru, ale nikoliv ve středu celého vesmíru, ten žádný střed nemá. Dobře je to vidět např. tady.



Každý pozorovatel kdekoliv jinde ve vesmíru je ve středu svého pozorovatelného vesmíru.


HonzaVacek - 11/2/2019 - 22:23

citace:
citace:
když se vesmír zvětší např. 2x tak hustota hmoty (baryonové nebo temné) klesne 8x a hustota záření a neutrin 16x

Čosi mi na tomto tvrdení nesedí..


Tohle plyne jednoznačně ze stavové rovnice pro adiabatickou expanzi vesmíru.


alamo - 11/2/2019 - 22:32

Práve si sa mi pokúsil vysvetliť niečo čo viem..
Neviem k čomu našu debatu prirovnať..
"Stretnú sa dvaja filozofi Agathon a Usius. Agathon začne tvrdiť že kocka je objekt, ktorý má šesť rovnakých stien. Usius na to zareaguje tak že kocka má 12 rovnakých hrán.."


alamo - 11/2/2019 - 22:39

citace:
citace:
citace:
když se vesmír zvětší např. 2x tak hustota hmoty (baryonové nebo temné) klesne 8x a hustota záření a neutrin 16x

Čosi mi na tomto tvrdení nesedí..

Tohle plyne jednoznačně ze stavové rovnice pro adiabatickou expanzi vesmíru.

Nie je tá rovnica náhodou vyslovene platná pre "plochý priestor"?
V respektíve to že existujeme v "plochom priestore" je v nej na strane "predpoklady" - "vstupné premenné", a nie na strane "výsledky" - "závery"?
Síce z matematiky som toho moc nepobral.. Ale to že rovnice majú dve strany a medzi nimi obvykle znamienko rovná sa, ešte chápem..


HonzaVacek - 12/2/2019 - 11:20

citace:
Nie je tá rovnica náhodou vyslovene platná pre "plochý priestor"?


Není. Ta křivost se projeví v objemu, který ve stavové rovnici figuruje. Objem spočítáme pomocí Friedmanovy metriky. Je to nějaký integrál z odmocniny determinantu metrického tenzoru násobený třetí mocninou expanzní funkce. Ten, když se dosadí do stavové rovnice, tak po pár úpravách zase ze stavové rovnice zmizí a zůstane tam jenom ta expanzní funkce. Výsledkem pak je, že hustota záření se mění jako 1/a^4 bez ohledu na to, jestli je vesmír plochý nebo zakřivený, konečný či nekonečný.


alamo - 12/2/2019 - 11:50

Hmm..
Tu je to podané inak..
http://astronuklfyzika.cz/Gravitace5-4.htm
Průběh raných fází evoluce vesmíru prakticky nezávisí na tom, zda je k = -1, 0, nebo +1, tj. zda je vesmír otevřený (záporná křivost), plochý nebo uzavřený (kladná křivost prostoru). Časová komponenta křivosti prostoročasu (úměrná ä2/a2) je totiž v raných fázích mnohem větší než křivost prostorová (úměrná ± 1/a2), takže na znaménku prostorové křivosti zde příliš nezáleží. Všechny tři varianty (k = -1,0,+1) Friedmanova modelu vedou pro malá t k témuž přibližnému zákonu expanze (5.35) a(t) ~ t1/2 pro dominující záření a (5.34) a(t) ~ t2/3 pro dominující látku; hustota hmoty-energie přitom klesá podle univerzálního zákona r(t) ~ t-2, v němž koeficient úměrnosti závisí pouze na stavové rovnici.
Důvodem, proč ani průběh konkrétních fyzikálních dějů v raném vesmíru nezávisí na jeho globální geometrické struktuře, je existence horizontu. Při evoluci je velikost vesmíru úměrná t1/2, popř. t2/3, vzdálenost horizontu je přitom úměrná t. Směrem zpět k počátku vesmíru se tedy poloměr horizontu zmenšuje rychleji než velikost vesmíru - čím ranější okamžik, tím menší část vesmíru je uzavřena uvnitř horizontu. Pro každé místo (každou částici) existuje tedy určitá maximální "zóna vlivu", která je v raném vesmíru natolik malá, že se v ní na fyzikálních dějích nijak neprojeví rozdíl mezi kladnou a zápornou prostorovou křivostí uzavřeného nebo otevřeného vesmíru. To znamená, že v raném vesmíru konečnost nebo nekonečnost prostoru nemá tak velký význam na fyzikální dění, jak by se mohlo na první pohled zdát. Teprve v pozdějších stádiích evoluce, kdy se horizont patřičně rozšíří, se začne uplatňovat znaménko a velikost křivosti prostoru - vznikají podstatné rozdíly v rychlosti expanze a v celkovém charakteru evoluce mezi uzavřeným a otevřeným modelem.


alamo - 12/2/2019 - 12:03

@Honza Vacek
Ak to správne chápem, tak v "rannom vesmíre", dávno pradávno pred "CMB". Je možné si to tak zjednodušiť, a nebrať ohľad pri práci s "objemom nádoby" na "tvar nádoby".
Ale "dnes", to už nie je správny prístup.


HonzaVacek - 12/2/2019 - 15:19

Tak teď moc nerozumím, co má být na těch stránkách jinak, a co konkrétně má být dnes špatný nebo správný postup.


alamo - 13/2/2019 - 15:01

Skúsim inak..
Normálna hmota a energia sú v úzkom vzťahu..
Hmota sa môže premeniť na energiu (veľké množstvo relativistickou rýchlosťou sa pohybujúcich častíc..), v hviezdach sa to deje permanentne. Môžu skolabovať do podoby čiernej diery, ale nazývať čiernu dieru "normálnou hmotou" mi príde akési "od veci"..
Takzvaná temná hmota, akurát podľa popisu "chladne"..
Príde mi to absurdné aby normálna hmota - energia a temná hmota, zachovávali po veky vekov to isté zastúpenie vo vzájomnom pomere..


HonzaVacek - 14/2/2019 - 17:22

citace:
Skúsim inak..
Normálna hmota a energia sú v úzkom vzťahu..
Hmota sa môže premeniť na energiu (veľké množstvo relativistickou rýchlosťou sa pohybujúcich častíc..), v hviezdach sa to deje permanentne. Môžu skolabovať do podoby čiernej diery, ale nazývať čiernu dieru "normálnou hmotou" mi príde akési "od veci"..
Takzvaná temná hmota, akurát podľa popisu "chladne"..
Príde mi to absurdné aby normálna hmota - energia a temná hmota, zachovávali po veky vekov to isté zastúpenie vo vzájomnom pomere..



Hmota se na energii jen tak měnit nemůže. Pro jaderné reakce platí určitá pravidla. Říká se jim zákony zachování. Zachovává se například energie a hybnost. Zachovávají se ale i některá kvantová čísla. Z tohoto pohledu jsou nejdůležitější baryonové číslo a leptonové číslo. Leptony mají leptonové číslo +1, antileptony -1. Baryonové číslo mají 0. Baryony – kvarky mají baryonové číslo +1/3 a antikvarky -1/3. Leptonové číslo mají 0. Nukleony, které jsou složeny ze tří kvarků, mají baryonové číslo +1, antinukleony naopak -1, atd. Zachování těchto čísel se při jaderných reakcích projeví tak, že součet baryonových čísel částic vstupujících do reakce se musí rovnat součtu baryonových čísel produktů reakce. To samé platí pro leptonové číslo. Značně to omezuje, co může jadernou reakcí vzniknout nebo naopak co vzniknout nemůže. Když se například srazí elektron s pozitronem, mohou anihilovat do dvou fotonů, protože fotony mají baryonové i leptonové číslo 0. Když ale elektron a pozitron budou mít dostatečnou energii, může vzniknout pár proton-antiproton, ale už nemůže vzniknout jenom proton a elektron, nebo jenom dva protony apod. Stejně tak při anihilaci, nemůže anihilovat lepton s baryonem. Při reakcích se musí ještě zachovávat další kvantová čísla, která pak jaderné reakce ještě více omezují.

Jediný možný způsob, jak by se tedy mohla baryonová hmota z vesmíru ztrácet, je anihilace, kde by anihilovaly protony s antiprotony, elektrony s pozitrony atd. Jenže ta anihilace by nesměla být ledajaká. Musela by to být anihilace s antihmotou, která vznikla v době Big Bangu, pokud nějaká vznikla. Jenomže prostředí bylo tehdy natolik husté, že střední volná dráha částic byla moc malá a veškerá antihmota by velice rychle anihilovala s hmotou, a žádná antihmota by se z tohoto období nedochovala. A antihmota, která je nyní zastoupená například v kosmickém záření, vznikla při jaderných reakcích až v pozdějším období, ale ta na zastoupení baryonové hmoty už nemůže vůbec nic změnit. Pokud tedy někde vznikne pár antiproton-proton, tak se na chvíli může zvýšit zastoupení baryonů ve vesmíru, ale antiproton dříve nebo později bude anihilovat s protonem, takže se stav vrátí na původní hodnotu. Přesněji, bude to stále nepatrně kolísat kolem nějaké střední hodnoty.

Ani v nitrech hvězd se nemění hmota na energii. To, k čemu tam dochází, je jaderná syntéza, při které se uvolní vazbová energie, za kterou mohou jaderné síly. Ta se projevuje tak, že klidová energie jádra je menší než součet klidových energií jednotlivých volných nukleonů, které v tom jádře jsou. Ten rozdíl je vazbová energie. Uvolněnou vazbovou energii pak odnášejí produkty reakce ve formě kinetické energie. Příkladem může být reakce protonu s protonem, kdy vznikne deuteron+pozitron+neutrino. A je vidět, že i tady se součet baryonových a leptonových čísel zachovává.

Otazníkem jsou černé díry. Ty by mohly poměr baryonové a temné hmoty nepatrně měnit. A to z toho důvodu, že černé díry by měly ze všeho, co do ní spadne, zachovávat pouze hmotnost, elektrický náboj a moment hybnosti („No hair“ teorém). Leptonové a baryonové číslo a o další informace by měly být ztraceny. Do černých děr padá všechno, zářením počínaje a temnou hmotou konče. A kdybychom vedle se daly dvě černé díry, z nichž jednu by vytvořily baryony a druhou temná hmota, nedokázali bychom vůbec rozlišit, která je která. Tady je ovšem temná hmota oproti té normální ve výhodě, protože je pro ni nesrovnatelně obtížnější vytvořit dostatečné zahuštění, aby černá díry mohla vzniknout. Jestli takto nějaké černé díry vznikly, tak jich bude hodně málo, jestli vůbec nějaké. Navíc se ukazuje, že možná „No hair“ nebude tak tvrdý, a těch informací se možná zachovává více. Dostalo to název „Soft hairs“. Jenom není zcela jasné, které všechny informace to jsou. A dokud nebudeme mít nějakou kvantovou teorii gravitace, tak asi nebudeme mít jistotu, jako to mezi zachováním kvantových čísel a černými děrami vlastně je. Ono to nakonec ani není důležité z hlediska vývoje vesmíru, protože jak temná hmota, tak i ta baryonová se chovají stejně v tom smyslu, že jejich hustoty klesají se třetí mocninou expanzní funkce. Proto se často pracuje jenom se součtem jejich hustot a nerozlišuje se, která je která. Jediné, co můžeme o tom poměru říct je to, že od dob CMB do dneška se nijak výrazně nezměnil. Navíc stále větší roli hraje při vývoji vesmíru temná energie a tyhle dvě složky hmoty budou mít stále menší význam, ať už jejich poměr bude jakýkoliv. Temná hmota je hlavně problémem částicové fyziky, aby dokázala říct, o jaké částice se jedná a jak přesně se chovají a jaké mají vlastnosti, a aby model částic a interakcí byl kompletní.

Existuje však jedna hypotetická reakce, která by množství baryonové hmoty ve vesmíru mohla v hodně daleké budoucnosti opravdu drasticky změnit. Při téhle reakci dochází i narušení zachování baryonového i leptonového čísla. Je to rozpad volného protonu. Ten zatím nebyl pozorován. Jediné, co se ví, že jestli k téhle reakci opravdu dochází, tak střední doba života protonu je delší než 10^34 roků.


HonzaVacek - 27/2/2019 - 19:27

Zdá se, že kosmická observatoř Chandra nalezla chybějící baryonovou hmotu, nebo alespoň její velkou část.

https://www.astro.cz/clanky/vzdaleny-vesmir/chandra-vyresila-problem-chybejici-hmoty-ve-vesmiru.html


HonzaVacek - 4/4/2019 - 21:14

Prakticky bylo vyloučeno, že by temnou hmotu mohly tvořit primordiální černé díry. Jejich celkový podíl na temné hmotě by měl být < 0.1%.


HonzaVacek - 4/4/2019 - 21:26

Byla nalezena již druhá galaxie, ve které zřejmě chybí temná hmota.

https://astronomy.com/news/2019/03/ghostly-galaxy-without-dark-matter-confirmed

Pokud se to potvrdí a budou nalezené další, budou ze hry nejrůznější alternativní teorie, které vysvětlují působení temné hmoty úpravou teorie gravitace.
[upraveno 4.4.2019 21:46]


admin - 4/4/2019 - 21:48

To je docela škoda. Mohlo to být pestřejší...


HonzaVacek - 4/4/2019 - 22:23

citace:
To je docela škoda. Mohlo to být pestřejší...


Škoda co? Ty černé díry nebo ta chybějící temná hmota.?

U té temné hmoty je to např. v poslední době napínavější a napínavější, protože se postupně vylučuje všechno, co současná fyzika dokáže nabídnout. Např. honba za axiony je zatím bez výsledku.

https://phys.org/news/2019-03-dark-evidence-axions.html

Ale uvidíme co najdou, až znovu spustí LHC po upgradu. A u té chybějící temné hmoty v galaxii bych byl zatím také v klidu. Když našli první tak to po půl roce bylo zpochybněno. Čili úplně jednoznačný výsledek to asi nebude. Tak vyčkejme nějakou dobu, jestli se to u té druhé opravdu potvrdí nebo jestli najdou další galaxii, kde temná hmota také chybí a bude to bez debat.



admin - 4/4/2019 - 22:30

Spíše ta temná hmota. Axiony. Atd. Víc částic znamená víc interakcí, víc možností udělat nějaký další vědeckotechnický pokrok tímto směrem, mít technologie, které se současným poznáním a seznamem částic není možný, atp.


HonzaVacek - 5/4/2019 - 21:01

citace:
Spíše ta temná hmota. Axiony.


Nad axiony bych ještě hůl nelámal. Nejsou produktem nějaké exotické teorie, ale jejich předpověď je vytvořena na základě kvantové chromodynamiky, tedy popisu silné interakce, která docela dobře funguje a je tedy i velká pravděpodobnost, že jejich předpověď je správná. No, a že se je zatím nepodařilo nalézt… Jsou to částice, které interagují jenom slabě a gravitačně, takže jejich detekce je velice obtížná. Tak trochu je to srovnatelné s neutriny, ty interagují podobně, jenom slabou a gravitační interakcí. O těch se od počátku vědělo, v jakých reakcích asi vystupují, a přesto trvalo nějakých 25 roků, než se je poprvé podařilo detekovat, a i v dnešní době je jejich detekce není zrovna snadná.


xChaos - 5/4/2019 - 22:41

citace:
Pokud se to potvrdí a budou nalezené další, budou ze hry nejrůznější alternativní teorie, které vysvětlují působení temné hmoty úpravou teorie gravitace.


No nevím... alternativní teorie popisují docela dobře pozorování chování hvězdokup a vzdálených dvojhvězd, které lze přítomností "temné hmoty" vysvětlit fakt jenom stěží...


HonzaVacek - 8/4/2019 - 11:48

citace:
No nevím... alternativní teorie popisují docela dobře pozorování chování hvězdokup a vzdálených dvojhvězd, které lze přítomností "temné hmoty" vysvětlit fakt jenom stěží...


Tak zrovna tyhle dva příklady nejsou zrovna nejšťastnější. Například MOND (z té vychází vlastně i McCulloch se svou QI) funguje bez temné hmoty skvěle v galaktických měřítcích. Nakonec byla i vymyšlena pro to, aby vysvětlila rotační křivky galaxií. U těch kulových hvězdokup dává MOND sice lepší výsledky než Newtonovská gravitace, ale ne úplně správné a kus hmoty tam chybí a je jedno, jestli té chybějící hmotě budeme říkat temná nebo nepozorovaná baryonová hmota.

A u dvojhvězd to ještě nikdo pořádně neměřil (jenom neříkej, že McCulloch jo , protože nějaká relevatní přesná data mít nemůže) a bude to i hodně náročné měření a asi i zatížené poměrně velkou chybou, takže až tak průkazné to nebude. Aby bylo jasné o jakých odchylkách rychlostí mezi MOND a NG mluvíme.



Ten obrázek ukazuje rozdíl rychlostí pro hmotnosti složek zhruba hmotnosti Slunce. Vzdálenost složek, kde se začíná uplatňovat MOND je v řádu tisíců AU. GAIA např. dokáže změřit s přesností 0.02 km/s. Navíc je potřeba určit absolutní rychlosti. To, co dobře umíme je radiální rychlost a tu tangenciální učit jinak. Ale tady jsme na periodách v řádu statisíců roků, takže ta chyba zase bude veliká. Musí se i nezávisle určit hmotnost složek a to se nedá dost dobře jenom ze svítivosti, ale znamená to docela dobře proměřit spektra složek dvojhvězdy. To zase bude zatížené nějakou chybou. Musí se vybrat i vhodné dvojhvězdy, aby se dal vyloučit vliv vnějších polí. Není to tedy jednoduché, protože ta chyba, kterou jsou zatížena jednotlivá měření se kumuluje a je to i hodně náročné na pozorovací čas. Ty dvojhvězdy tedy neberu u těch se zatím analyzuje, jestli by to mohlo jít a s jakou přesností.

No, a v těch hodně velkých měřítcích, kosmologických MOND také až tak moc dobře nefunguje. Ve výsledku sice vede k podobným strukturám, které pozorujeme, ale ten vývoj je podstatně rychlejší. Např. struktury v rozložení hmoty, které pozorujeme s rudým posuvem 10 u MOND vedou k menšímu posuvu.

Trošku (vlastně docela hodně) hloupé je to, což by se ve fyzice stát nemělo, že příznivci CDM (studená temná hmota) a MOND jsou mezi sebou dost na kordy a je to už vyhrocené buď CDM anebo MOND, více méně bez kompromisu. Přičemž to, že např. u těch rotačních křivek galaxií MOND exceluje stojí určitě za pozornost a nemusí to být náhoda a je za tím něco hlubšího. Jenomže to hlubší, nějaký solidní teoretický základ, pro MOND zatím chybí. Je to zatím spíše empirická formulace problému asi na úrovni Bohrova modelu vodíkového atumu, kdy se vezme Coulombův zákon a spojí se s Broglieovou hypotézou. Výsledkem je, že krásně dostaneme energetické hladiny vodíkového atomu, ale u vícelektronových atomů už tenhle model selže. MOND je na tom tak trochu podobně.


petrpetr - 5/4/2021 - 20:05

Ahoj,
co si myslíte o této teorii pulzujícího vesmíru v čase?
Velmi zajímavá přednáška z 22.3.2021.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=4348&v=qETMbvwBgM4&feature=emb_title
https://vesmir.cz/cz/o-nas/autori/v/vavrycuk-vaclav.html
https://www.researchgate.net/profile/Vaclav-Vavrycuk

Ještě přidám článek pana Wagnera:
https://www.osel.cz/11003-je-mikrovlnne-zareni-zpusobeno-tepelnym-zarenim-mezigalaktickeho-prachu.html

Ani nezpochybňuje Einsteina, naopak potvrzuje jeho prvotní chybu, za kterou se pak kál.






[upraveno 5.4.2021 20:37]


alamo - 17/6/2021 - 10:47

citace 6.2.2019 - 10:57 - Honza Vacek:
citace:
"Klasický" návod na to ako pozorovať zakrivenie vesmíru znie "keď sa pozrieme dostatočne ďaleko"...


Problém trošku je ten, že se nemůžeme podívat dostatečně daleko. Jsme omezeni horizontem částic Dph, který je v současnosti ve vzdálenosti zhruba 46 Gly a kde pozorujeme reliktní záření. Pokud bychom si vesmír představili jako povrch 4D bubliny s poloměrem R, tak pro R >> Dph bychom neměli prakticky šanci zjistit, že vesmír je zakřivený a jevil by se nám jako plochý.



V kosmologických modelech vystupuje parametr Ωk, který v sobě nese informaci o zakřivení vesmíru. Většinou se uvádí, že je v současnosti roven 0. To ale není tak úplně pravda. Je roven 0 s přesností cca 1e-3. Čili, jestli je vesmír nějak zakřivený, zjistili bychom to teprve tehdy pokud by |Ωk|>1e-3. Když vezmeme tuhle hraniční hodnotu, tak Gaussova křivost vesmíru vychází 5,3623e-56 m^-2 a tomu odpovídají poloměr vesmíru 456 Gly. Čili je to "jenom" desetinásobek horizontu částic.

To je ale hodnota pro současnost. Můžeme se ještě podívat, jestli se křivost nemohla pozorovatelně projevovat v minulosti, kdy byl vesmír menší a tedy i křivost by byla větší. Když známe jednotlivé Ωx, tak z Lambda-CDM modelu můžeme i spočítat, jak výrazně se projevovali v minulosti.



Je tedy vidět, že kdybychom předpokládali současnou hodnotu křivostního členu Ωk v řádu 1e-3, tak ani v minulosti (do které jsme schopni nahlédnout) by se nijak neprojevil, protože je oproti ostatním Ω prakticky nulový i v éře CMB (oddělení záření od hmoty).

[upraveno 6.2.2019 11:30]


Mno.. Po tých troch rokoch..
Stále pozorujeme akési anomálne zakrivenie časopriestoru naviac..
Stále mnohý tvrdia že ho "musí" spôsobovať nejaká tajomná neviditeľná exotická hmota..
Stále tú exotickú hmotu mnohý usilovne hľadajú.
:)


petrpetr - 17/6/2021 - 18:02

Stále pozorujeme akési anomálne zakrivenie časopriestoru naviac.

A Václav Vavryčuk s Liborem Neumannem vysvětlují, že hledáme světlo, které tlačí na prach.
Jedná se o velmi dynamický děj.
Vybuchne supernova a zesílí příjem světla- elmag vlnění z určitého směru.
Chápu, že 100 let jsme neměli takové pozorovací schopnosti. A možná doteď.
Časoprostor se mění, jen my to nepozorujeme. Je to jako s posunem kontinentů. Do doby GPS jsme posuny nedokázali měřit.
Změny v časoprostoru patrně taky nezměříš z jednoho místa.
Zvlášť, když do toho vstupuje elektromagnetismus.


alamo - 18/6/2021 - 10:10

@petrpetr
DF2 je zvláštna riedka "priehľadná", ultra difúzna galaxia.
Je akýsi problém určiť ako je od nás ďaleko.
https://www.nasa.gov/feature/goddard/2021/mystery-of-the-galaxys-missing-dark-matter-deepens
Ten kto odmeria že je bližšie, zhruba tak 42 miliónov svetelných rokov, tomu vychádza že je v nej normálne množstvo temnej hmoty, "hafo".
Ten kto odmeria že je od nás ďalej, zhruba tak 72 miliónov svetelných rokov. tomu vyjde že tam nijaká temná hmota neni "ani zblo".

Ako túto záhadu vysvelia Václav Vavryčuk a Libor Neumann, za pomoci svetla ktoré tlačí na prach?
Šlo by to takto?
"Človeče prach si, a v prach sa obrátiš.."


petrpetr - 18/6/2021 - 11:38

To je ten problém prachu a elmag vlnění tlačícího na něj. Chtělo by to družici mimo disk sluneční soustavy a galaxie.
V současnosti nereálné.
Co vlastně přes ten prach vidíme?
Skutečnou galaxii a nebo jen pozměněný obraz, který prošel prachem excitovaným elmag vlněním?
Možná se jedná o revoluci ve fyzice.




xChaos - 18/6/2021 - 23:06

Tady bych připomněl můj nápad s určením vzdálenosti galaxií pomocí přímého měření paralaxy - což je téměř nemožné, ale mělo by to jít při pozorováním jedním konkrétním směrem - přesně zády ke středu na galaxie - a s pomocí známé rychlosti oběhu naší sluneční soustavy kolem středu galaxie.

Fungovalo by to stejně jako běžné měření paralaxy po půl roce, tedy po půloběhu Země kolem Slunce - ale pozorování by se provedla s časovým rozestupem desítek let (v podstatě čím déle, tím lépe - máme narůstající archiv astronomických fotografií, tak zrovna ve směru od středu galaxie by mohlo být srovnání po mnoha desítkách let fakt zajímavé :-)

Zatím jsou odezvy od astronomů takové, že něco by takhle asi fakt jít naměřit mělo, ale šlo by stejně spíš jen o vzdálenosti k nejbližším galaxiím. Takže na opravdu kontroverzní otázky ohledně intergalaktických vzdáleností by to odpověď nedalo... to by pozorování musela být provedena s rozestupem celých tisíciletí...


milantos - 18/6/2021 - 23:43

Roční paralaxu lze využít u vzdáleností ve stovkách světelných let. Galaxie M 31 je ale už vzdálená 2,5 milionu sv. let a nejbližší kupa galaxií 45 mil. světelných let.Takže v tomto poměru by bylo potřeba mít i časovou základnu


martinjediny - 19/6/2021 - 08:43

Co tak strelit dalsi sat ala Gaia von zo Ss. A cestou moze merat paralaxy...
Pripadne jeden strelit kolmo na rovinu Ss... ?


milantos - 19/6/2021 - 09:19

A o kolik tím zvýšíme rychlost pohybu "základny" ?


petrpetr - 19/6/2021 - 09:30

Jaké zatížení by vynesla starship po dotankování na LEO, aby přes gravitační prak asi Slunce (Jupiter) byla taková družice vystřelena kolmo na rovinu sluneční soustavy a to únikovou rychlostí?
Jen Ulysses obíhá okolo Slunce po polární dráze, ale my chceme, aby ji sonda opustila...
https://en.wikipedia.org/wiki/Ulysses_(spacecraft)
Tu vypustil raketoplán a váží 370 kg.
Delta v by mělo být více než 47 km/s ?

Aleš to umí spočítat na svém prográmku.
[upraveno 19.6.2021 09:48]


milantos - 19/6/2021 - 10:13

Aby něco takového mělo smysl, je potřeba ,aby se sonda pohybovala vzhledem k rotační rychlosti Slunce kolem Galaxie několika tisícinásobně rychleji. Nějaká část nebo několikanásobek dobu nutnou ke změření paralaxy zrovna moc neurychlí


alamo - 19/6/2021 - 17:48

citace 18.6.2021 - 11:38 - petrpetr:

Co vlastně přes ten prach vidíme?
Skutečnou galaxii a nebo jen pozměněný obraz, který prošel prachem excitovaným elmag vlněním?
Možná se jedná o revoluci ve fyzice.


Fakt by to bola.. asi revolúcia..
Pri pohľade na vzdialenú galaxiu, vidíme čudnú zrýchlenú rotáciu.
Za predpokladu že galaxia rotuje normálne a obraz ktorý vidíme je iba pozmenený akýmsi "filtrom" z prachu, medzi nami a pozorovanou galaxiu.
Tak keď to prirovnám k pohľadu na vzdialené hodiny.
Ten prach by musel obraz upraviť v tom zmysle, že uvidíme ručičky na hodinách točiť sa rýchlejšie ako pri neupravenom obraze bez filta.
Ak som si to správne prebral, ten prach by spôsoboval narušenie kauzality.

Tie moje reči o tom že "vesmír je bublina", by v porovnaní s niečím takým, boli iba opakovaním otrepaných poučiek.


martinjediny - 19/6/2021 - 22:15

citace 19.6.2021 - 09:19 - milantos:
A o kolik tím zvýšíme rychlost pohybu "základny" ?

sorry, mozno som mimo, ale myslel som ze diskutujete o zlepseni / spresneni merania paralaxy.

Vzdy som si myslel, ze Gaia pouziva pre meranie paralaxy zakladnu o priemere obeznej drahy Zeme = 2AU


Z tohto pohladu Gaia vystrelena za orbitu Pluta by mohla pouzit ako zakladnu vzdialenost az 30AU, co by ponuklo viac, ako 15 nasobne zlepsenie.

V pripade 2 sond vystrelenych na dva protismery by casom bola zakladna az 60AU...


Alchymista - 19/6/2021 - 22:39

Asi vznikol informačný šum
Pri spresňovaní vzdialeností galaxií (čo asi mal na mysli milantos) to samo/zrejme nepomôže, ale pri meraní paraláx v našej galaxii by to bol pokrok celkom významný.

BTW - pre operácie v hlbokom vesmíre by Gaia potrebovala plutoniové články...


jch - 19/6/2021 - 23:18

Asi nejvzdálenější objekt s astrometricky určenou vzdáleností
je 272 000 světelných let vzdálená trpasličí galaxie v Sochaři, viz https://esahubble.org/static/archives/releases/science_papers/heic1719/heic1719a.pdf

Pokud by se podařilo měřit s 10x a více delší základnou, tak by už začaly být v dosahu i blízké galaxie jako třeba M31 v Andromedě. Začátek kosmologického žebříčku vzdáleností by se jistě zpřesnil.


alamo - 20/6/2021 - 09:25

citace 19.6.2021 - 10:13 - milantos:
Aby něco takového mělo smysl, je potřeba ,aby se sonda pohybovala vzhledem k rotační rychlosti Slunce kolem Galaxie několika tisícinásobně rychleji. Nějaká část nebo několikanásobek dobu nutnou ke změření paralaxy zrovna moc neurychlí


Úniková rýchlosť z galaxie pri polomere na ktorom sa nachádza Slnečná sústava, 492 až 594 kilometrov za sekundu.
Asi podľa odhadu rýchlosti a polohy Slnečnej sústavy samotnej.

Obávam sa, že si budeme musieť ešte chvíľku vystačiť s metódami ako je štandardná sviečka.


alamo - 11/7/2021 - 09:12

citace 18.6.2021 - 10:10 - Slavomír Fridrich:
@petrpetr
DF2 je zvláštna riedka "priehľadná", ultra difúzna galaxia.
Je akýsi problém určiť ako je od nás ďaleko.
https://www.nasa.gov/feature/goddard/2021/mystery-of-the-galaxys-missing-dark-matter-deepens
Ten kto odmeria že je bližšie, zhruba tak 42 miliónov svetelných rokov, tomu vychádza že je v nej normálne množstvo temnej hmoty, "hafo".
Ten kto odmeria že je od nás ďalej, zhruba tak 72 miliónov svetelných rokov. tomu vyjde že tam nijaká temná hmota neni "ani zblo".



https://www.aanda.org/articles/aa/full_html/2019/05/aa34911-18/aa34911-18.html
Ako sa v tom vŕtam, všimol som si akýsi problém.
Ak sa nemôžu zhodnúť na vzdialenosti tej galaxie, tak mali by mať problém určiť aj hodnotu jej celkového červeného posuvu?
Či už od jej "bežnej" rýchlosti alebo kozmologického unášania v expandujúcom priestore, resp. súčtu dvoch zložiek pohybu?

Nemohol by ten zmätok ohľadom určenia vzdialenosti, byť spôsobený pohybom galaxie ak by sa k nám približovala alebo vzďaľovala nejakou abnormálnou rýchlosťou?


jch - 16/10/2021 - 15:52

Nový kosmologický model založený na MOND (modified Newtonian dynamics) postuluje dvě pole, skalární (podobné Higgsovu poli) a vektorové (podobné magnetickému poli). Dokáže se obejít bez temné hmoty. Vytvořili ho ve Fyzikálním ústavu AVČR Constantinos Skordis a Thomas Złósnik.
https://physics.aps.org/articles/v14/143


petrpetr - 16/10/2021 - 17:33

Opět magnetické pole a skalar HB. Gravitace vychází z pritahovani jednotlivých částic hmoty. Magmetismu + elmag plně nerozumíme v makroskopickem pohledu.
Ten skálar HB je pomůcka?
Není to jen deformace časoprostoru?
Tj. Gravitace jako důsledek....
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Magnetism [upraveno 16.10.2021 17:35]


tixtli - 16/10/2021 - 18:38

citace 16.10.2021 - 17:33 - petrpetr:
Opět magnetické pole a skalar HB.


V clanku sa nepise nic o tom, ze higgsov bozon, higgsove pole alebo elmag. pole hraju rolu v ich teorii. Autori vytvorili dve polia, ktorych priestor je popisatelny skalarmi a vektormi, nic viac nic menej.

citace 16.10.2021 - 17:33 - petrpetr:

Gravitace vychází z pritahovani jednotlivých částic hmoty.


Vseobecna teoria relativity, ktora je zatial najkomplxnejsou teoriou gravitacie, nic take netvrdi.

citace 16.10.2021 - 17:33 - petrpetr:

Magmetismu + elmag plně nerozumíme v makroskopickem pohledu.


Skus viac studovat a menej fabulovat.

citace 16.10.2021 - 17:33 - petrpetr:

Ten skálar HB je pomůcka?
Není to jen deformace časoprostoru?


Nie
citace 16.10.2021 - 17:33 - petrpetr:

Tj. Gravitace jako důsledek....
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Magnetism [upraveno 16.10.2021 17:35]

Nie.


petrpetr - 17/10/2021 - 14:12

Neříkám tak ani tak, ale na má slova do jde.
Jsem zvědavý, co řekne na fyzikálním
čtvrtku Kulhánek.
https://www.facebook.com/203343549734778/posts/4397448560324235/ [upraveno 17.10.2021 15:06]


petrpetr - 17/10/2021 - 14:44

Změna stáří hvězd. Je to starší článek. Tak nějak to sedí, že vidíme pokaždé něco jiného.
https://www.spacedaily.com/m/reports/Planck_First_Stars_Formed_Later_Than_We_Thought_999.html


Grofino - 17/10/2022 - 11:16

Další pochybnosti o temné hmotě z měření trpasličích galaxií.
https://twitter.com/memcculloch/status/1581934459867516928



Grofino - 10/12/2022 - 05:06

Co tato fotkaa zjištění okolo středu
mléčné dráhy znamená pro kosmologii?

https://twitter.com/NASAUniverse/status/1601258879182151683


Grofino - 31/1/2023 - 19:52

Rozložení hmoty je jiné než předpokládá standardní model.
Co to znamená?
https://www.space.com/precise-matter-map-universe-less-clumpy

Vymýšlejí temné fotony.
https://twitter.com/SPACEdotcom/status/1620172963432775686

[upraveno 31.1.2023 19:57]


Grofino - 6/2/2023 - 13:14

Hodně zajímavé zjištění. okolí Černé díry může obrátit své magnetické pole.
https://blog.physics-astronomy.com/2023/02/a-monster-black-hole-just-just-flipped.html?m=1 https://twitter.com/MAstronomers/status/1622544741496770560


Toto téma přichází z:
http://www.kosmo.cz

Url tohoto webu:
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=print&fid=3&tid=961