|
takže počas preletu, pridávať každý deň pár sekúnd navyše
a po pristátí na marse, fungovať v "sol režime", keď má deň "24 a 3/4" hodiny?
keď to tak už rozoberáme.. v akom čase potom viesť napríklad palubný denník?
..
lebo.. mohlo by dôjsť aj k tomuto:
reakčná nádoba sa má začať chladiť o 14:20
14:29 BUUUM!!!
juj.. 14:20.. bolo pred trištvrte hodinkou pozemského času  [Upraveno 18.1.2013 alamo] |
|
no bude treba zaviest hviezdny cas  |
|
citace:
no bude treba zaviest hviezdny cas
Ono je otázka, zda to vést v UTC (to je univerzální tak maximálně na Zemi). Podle čeho to vést? Podle stáří vesmíru v desetinách vteřiny? Myslím, že na to máme málo znalostí.
Kapitánův deník, hvězdné datum ....
Připomíná mi to důležité funkce jako je topič, nástěnkář .... |
|
a greenwichsky cas je odvodeny od coho? akurat tak od sebestrednosti imperialnej britanie
ide o to zaviest nejaky cas pouzivany v slnecnej sustave ako standard, a je jedno ci to bude UTC, GMT, hvezdne datum alebo cokolvek... ja som za to aby sa slnecna sustava riadila bratislavskym casom  |
| 18.1.2013 - 16:20 - Tlama | |
|
citace:
... ja som za to aby sa slnecna sustava riadila bratislavskym casom
já hlasuji za Ondřejovský...
LOL |
|
čo tak už rovno zaviesť "galaktický čas"?
však chceme letieť "infinity and beyond" |
|
citace:
Ono je otázka, zda to vést v UTC (to je univerzální tak maximálně na Zemi). Podle čeho to vést? Podle stáří vesmíru v desetinách vteřiny? Myslím, že na to máme málo znalostí.
UTC a 24 hodinový deň je "dosť dobré riešenie" pre planétu Zem - vyhovuje "ľudskej prirodzenosti" a "prirodzenému behu života". Na Marse by sa zasa hodilo podobné počítanie v lokálnom čase "sol" ("25 hodinový" deň).
Pre univerzálny "vesmírny čas" by sa hodilo niečo na spôsob "unix time" alebo "POSIX time" s vhodne zvoleným počiatočným bodom a prevodné tabuľky. Samozrejme, na klasické ručičkové hodinky sa to príliš nehodí, ale digitálky by s tým nemali žiadny problém.
Trochu väčší problém by mohol byť s miestnym kalendárnym dátumom.
Mimochodom, posádky amerických strategických ponoriek žijú podľa 18 hodinového dňa a nemajú s tým veľký problém - počítajú šesťhodinové bojové zmeny a "dni" plavby a koordinácia s normálnym dátumom sa využíva len pri významnejších udalostiach - sviatky, narodeniny atď. [Upraveno 18.1.2013 Alchymista] |
|
| http://www.nasaspaceflight.com/2013/01/boeing-outlines-technology-crewed-mars-missions/ ____________________
Per aspera ad astra - 42 |
|
citace:
www.nasaspaceflight.com/2013/01/boeing-outlines-technology-crewed-mars-missions/
pekné.. rozšírenie L2 gateway
len či to "precitnutie" k realizmu, neprišlo neskoro, ekonomika sa zhoršuje so dňa na deň
...
hmpf..
čo som to len zabudol?
aha, už to mám
kartágo musí byť.. teda.. ehm.. sls treba "odstreliť", pretože s ním je to predražená volovina.. [Upraveno 18.1.2013 alamo] |
|
citace:
čo tak už rovno zaviesť "galaktický čas"?
však chceme letieť "infinity and beyond"
citace:
UTC a 24 hodinový deň je "dosť dobré riešenie" pre planétu Zem - vyhovuje "ľudskej prirodzenosti" a "prirodzenému behu života". Na Marse by sa zasa hodilo podobné počítanie v lokálnom čase "sol" ("25 hodinový" deň).
Ze zavedení nějakého jiného času musí být především nějaký praktický užitek. K čemu nějaký galaktický čas?
Pro plánování aktivit na nějaké cizí planetě je vhodné zavést čas odvozený od místního středního slunečního času. Pak zcela jasně víme, že když např. něco naplánujeme na 12 hodin místního času za týden, tak bude den a slunce bude zhruba v kulminaci. Pro Mars se všeobecně používá MTC (Mars Time Coordinated), což je obdoba pozemského UT1. Je to čas odvozený od středního slunečního dne na Marsu, s délkou sekundy 1.0274912504 sekundy SI. Dělení je obdobné jako na Zemi, tedy na 24 hodin, 60 minut 60 sekund. Od MTC je pak odvovozen LMST (Local Mean Solar Time), což je MTC přepočítaný na danou zeměpisnou délku. 24 hodinové dělení je opět čistě praktické, protože na něj jsou lidé zvyklí a zavádět den s jinou délkou než 24 hodin a s jiným dělením než 60 min. a 60 s by přineslo pouze zmateky a možnost chyb.
Nicméně se stejně nikdy nevyhneme používání dvou časů. Jedna věc je zavedení např. v případě Marsu času MTC, který by se dal nazvat jako občanský čas a druhá stránka je čistě fyzikální, která si přímo vynucuje používání pozemského času s délkou sekundy SI. Jinak by to totiž znamenalo přepočítání veškerých hodnot fyzikálních konstant a předefinování základních jednotek.
citace:
Mimochodom, posádky amerických strategických ponoriek žijú podľa 18 hodinového dňa a nemajú s tým veľký problém
Že by s tím nebyl problém se říct nedá. Biorytmus člověka a i téměř všeho živého je nastaven na délku pozemského středního slunečního dne a vybočení z tohoto rytmu způsobuje menší či větší problémy. 18 hodinový cyklus na ponorkách byl spíše záměrem udržet posádku "v lati", aby neměla moc volného času na vylomeniny a přesto měla čas na odpočinek a zábavu a byla schopna vykonávat službu. Čili udržovat ji v přijatelné rovnováze mezi únavou mimo službu a bdělostí ve službě.
http://www.navytimes.com/news/2009/04/navy_sub_hours_042509w/ |
|
citace:
Pro plánování aktivit na nějaké cizí planetě je vhodné zavést čas odvozený od místního středního slunečního času. Pak zcela jasně víme, že když např. něco naplánujeme na 12 hodin místního času za týden, tak bude den a slunce bude zhruba v kulminaci.
K tomu se plně připojuji - prostě musím žít podle místního času - jedině tak můžu efektivně plánovat práci, neboť ihned víme kdy bude venku světlo a kdy né - samozřejmě prodlužovaní a zkracování deního světla je nutné vzít v úvahu. A zároveň i stávat se svítáním, pokud to bude průzkumné výpravy vyžadovat - využití deního světla k průzkumu a pohybu.
Pro přelet stačí bežný pozemský čas UTC na místní čas - tedy na místní délku jednoho dne přejít až na oběžné dráze - při letu raketou to nevadí - prostě neexistuje den a noc - jedině tak jak si ji sami naplánujem a UTC čas - tedy 24 ho¨dinová délka dne - bude jitě nejvíc vyhovovat řídícímu střediku na Zemi.
Na oběžné dráze již ano - přízpůsobení na tento čas a pak možná i řízení robotů, které možná tam budou již před vlastním přistáním(kvůli zpoždění signálu je nelze snadno přímo řídit ze Země).
Či i možnost sledování daného místa ve dne - upřesňování si jeho okolí - v rámci přeletů nad něm.
|
|
Poměrně dlouhou historii (1880 - 1998) tvorby různých martovských kalendářů a problematiku lokální časomíry podrobně zpracoval Thomas Gangale.
Zajímavé čtení. 
http://pweb.jps.net/~gangale4/chronium/chronfrm.htm |
| 19.1.2013 - 03:44 - Pavel Toufar | |
|
ad Honza Vacek: Že by s tím nebyl problém se říct nedá...
Souhlasím. Když jsem "letěli pár kroků k Marsu" při experimentu dlouhodobé izolace, měli jsme také osmnáctihodinový den - záměrně, sledovalo se narušení přirozeného biorytmu (i když jednou z hlavních otázek celého řešení byla problematika stresu), a musím z přímé zkušenosti potvrdit, že byť subjektivně máte pocit, že jste v pořádku, objektivní ukazatele jsou jiné - lze doložit přehlednou tabulkou jak nám například "lítal tlak nahoru a dolů", ale samozřejmě ne tak, aby to vedlo k ohrožení zdraví - - - a nejen to... zdraví pt |
| 19.1.2013 - 09:06 - David | |
|
| Denní rytmus se stejně i na Zemi během roku výrazně mění, příkladně se celkem drasticky mění délka dne a noci a to nepočítám pochybnou aplikaci " letního času", aniž by to mělo nějaké dramatické následky. Jestli je den na Marsu delší o půl hodiny, tak si toho astronauti ani nevšimnou, to je zcela zanedbatelné. Jediný problém to vyvolá a vyvolává již dnes na Zemi v řídícím středisku, neboť se posouvá časové pásmo aktivity roverů a satelitů, resp případných astronautů. |
|
18 hodinovy den je samozrejme extrem, navyse sa den skracuje. Ale predlzit den o 39 minut? Myslim ze to si organizmus ani nevsimne. Ale nie som lekar
Ohladom prinosu "galaktickeho casu" - to bude mat vyznam samozrejme az v dobe, ked sa ludske aktivity vyraznejsie presunu do kozmu a sucasne sa "decentralizuju". Ked sa budu taziari asteroidov dohovarat s dodavatelmi paliva na priletoch a odletoch, a obsluzne posadky budu dojednavat transportne lode a rotacie posadok, tak sa bude hodit aby vsetci hovorili v univerzalnom case |
|
p. Vacek - vďaka za odkaz na článok, moje vedomosti sú v tomto smere zrejme značne staršieho dáta...
Ako je to vlastne s biorytmom v malých kolektívoch, kde neexistuje možnosť "riadiť sa" podľa nejakých "externých hodín" (napríklad v uzatvorenom systéme bez striedania dňa a noci a s obmedzenou komunikáciou s riadiacim centrom) a jedinou "časomierou" sú vnútorné biologické hodiny jedinca a prípadne aktivita ostatných členov skupiny, ktorý sa tiež riadia hlavne vlastnými biologickými hodinami?
yamato - pokiaľ neexistuje výrazne kolidujúci "vonkajší časový systém", napríklad miestne striedanie dňa a noci v intervaloch blízkych pozemskému dňu a noci (ako napríklad na Marse), tak najjednoduchším riešením je riadiť sa štandardným časom UTC (alebo UT1). Tak to ostatne rieši aj ISS - denný rytmus stanice beží podľa UTC.
Pokiaľ je miestne striedanie dňa a noci výrazne odlišné od pozemského, napríklad na Mesiaci alebo naopak asteroidoch (4 Vesta sa otočí zhruba raz za 5 hodin 20 minút), tak nemá príliš význam deliť miestny deň na fázu "dennej aktivity" a fázu "nočného odpočinku" - sú buď príliš dlhé alebo príliš krátke voči typickému ľudskému biorytmu.
David - problém pozemných riadiacich skupín pre riadenie aktivity marťanských vozidiel je v tom, že tieto skupiny sú relatívne malé a u mnohých členov týmov sa prejavuje (prinajmenšom v úvodných obdobiach misií) syndróm "JA MUSÍM byť pri tom" a nikto zrejme nemá odvahu im otvorene povedať "...nie, nemusíš, nočná smena to zvládne rovnako dobre ako ty..." (ono je to tiež trochu sprosté, povedať niečo také chlapovi, čo na tej mašinke tvrdo makal niekoľko rokov a je to vlastne vrcholné dielo jeho doterajšieho života). Lenže už po necelom mesiaci narastie časový posun už na 12 hodín a začína problém - prvotný adrenalín a nadšenie pomaly vyprcháva a prechádza sa do "každodennej rutiny" - a začne sa prejavovať únava, rozhodený biorytmus a ďalšie neduhy.
Misie Apollo taký problém nemali - jednak boli relatívne krátke a jednak sa denná aktivita astronautov riadila časom riadiaceho strediska...
[Upraveno 19.1.2013 Alchymista] |
|
citace:
mašinke tvrdo makal niekoľko rokov a je to vlastne vrcholné dielo jeho doterajšieho života)
Rozhodně pokud by to někdo jiný zkazil, tak by i na něm bylo část viny - třeba že to měl udělat tak, aby to takto jednoduše pokazit. Prostě by to vážně ohrozilo jeho další uplatnění a tak mu TENTO RISK ZA TO PROSTĚ NESTOJÍ - vyčítal by si to pak velmi dlouho né-li zbytek svého života.
A je to tak i v každém jiném vývoji - je to vaše konstrukce či část programu - především vy jste zodpovědní za její správnou funkci. |
|
citace:
problém pozemných riadiacich skupín pre riadenie aktivity marťanských vozidiel je v tom, že tieto skupiny sú relatívne malé a u mnohých členov týmov sa prejavuje (prinajmenšom v úvodných obdobiach misií) syndróm "JA MUSÍM byť pri tom" a nikto zrejme nemá odvahu im otvorene povedať "...nie, nemusíš, nočná smena to zvládne rovnako dobre ako ty..." ...Lenže už po necelom mesiaci narastie časový posun už na 12 hodín a začína problém - prvotný adrenalín a nadšenie pomaly vyprcháva a prechádza sa do "každodennej rutiny" - a začne sa prejavovať únava, rozhodený biorytmus a ďalšie neduhy.
K tomu bych dodal, že u misí MER-A , MER-B a MSL panoval režim práce podle martovského času (den o délce 24:39) po dobu prvních 90-ti solů.
Přičemž takto nepracovaly jen relativně malé týmy techniků a řidičů roverů ve dvou směnách (řádově desítky lidí), ale i početné týmy vědců z různých koutů USA a zahraničí (řádově stovky; u MSL 400 vědců).
Po celou tuto dobu pracovali všichni na jednom místě - přímo v prostorách JPL v Pasadeně. V řídicích sálech, laboratořích a hotelích se zatemněnými okny a umělým osvětlením, podle hodin na zdech a budíků upravených na martovský čas.
Důvody pro tento náročný režim byly zejména dva:
1) V počáteční fázi mise co nejefektivněji využít dobu mezi komunikačními okny v jednotlivých solech.
To znamená v jednom (odpoledním) okně přijmout od roverů telemetrii, naměřená data a obrázky. Zpracovat je do použitelné podoby pro vědecké a inženýrské týmy. Vědci, nebo v prvních týdnech/měsících spíš technici, na základě takto zpracovaných dat rozhodnou o plánu činnosti roveru na další sol. Další skupina techniků, ovládajících rover a jeho vybavení, musí tento plán "přetavit" do příkazové dávky pro řídicí počítač roveru, otestovat ji na SW simulátorech a velmi často také na HW simulátorech přístrojů, nástrojů, nebo celého roveru. Po odladění a finálním testu se sada příkazů připraví pro odeslání k Marsu prostřednictvím sítě DSN. Rovery nové povely obdrží v ranním komunikačním okně a aktivně podle nich pracijí 5 - 6 hodin každý sol.
2) Sladění a souhra početného týmu lidí různých profesí, z různých organizací, států a kontinentů tak, aby byla pozdější spolupráce na misi co nejefektivnější. Přece jen, když s někým 3 měsíce pracujete bok po boku, máte mnohem více příležitostí se s ním lépe poznat, pochopít jeho způsob myšlení, zvyky, způsoby práce a přístupu k problémům a navážete s ním mnohem intenzivnější vztah. Pokud během dalšího průběhu mise budete komunikovat pouze na dálku (maily, telekonference), bude vaše spolupráce mnohem snazší, příjemnější a v konečném efektu přínosnější pro zdar mise.
Že byl tento tříměsíční "martovský režim" hodně náročné období, potvrzovali vesměs všichni zúčastnění. Jak už bylo řečeno, po několika týdnech měli půlnoc v poledne a naopak. Také rodiny pracovníků JPL přímo z Pasadeny si užily svoje. Speciálně Steven Squyres - PI pro oba MERy, musel řídit dvě oddělené skupiny vědců, pracujících v různých denních režimech, navzájem posunutých o 12 hodin (Spirit a Opportunity přistály na téměř přesně protilehlých místech Marsu). Sol 91, tj. režim opět podle pozemského času, proto všichni s úlevou uvítali. Zárověň ale také uznávají, že přínosy, zmíněné výše, nad všemi těmito úskalími většinou převažují.
Syndrom "Já musím být při tom", při rutinních pracech na řízení mise, bych proto nepřeceňoval. Rozdělení technických i vědeckých pracovníků do směn bylo a je pevně dané, jelikož i při práci podle martovského času musí lidé odpočívat, aby v pracovní době podávali perfektní výkon a nedělali zbytečné chyby, které by mohly mít vážné, nebo nedejbože i fatální následky. |
| 20.1.2013 - 17:45 - David | |
|
| Je zcela něco jiného aplikovat marťanský den na Zemi, kdy proti tomu protestuje Slunce, ale na Marsu by Slunce tento schvalovalo, takže by asi problém nebyl. |
|
niekto si dal spraviť dosť divoký prieskum, podľa ktorého 71% američanov verí, že sa USA pilotovaná výprava na mars vydá do 20 rokov
http://nasawatch.com/archives/2013/02/public-percepti.html
čo dodať?
neviem ako tú vzorku vyberali.. a ako by prieskum dopadol, keby sa opýtali ľudí ktorí sú skutočne oboznámený s problematikou..
..
napadlo ma iba, že až 77% američanov verí v existenciu anjelov
http://www.topky.sk/cl/13/1294505/Tri-stvrtiny-Americanov-veri-v-existenciu-anjelov
takže by som povedal, že keďže "pravdu" má väčšina, tak tá existencia anjelov je pravdepodobnejšia, ako pilotovaná výprava na mars o 20 rokov..
..
koniec koncov.. tie dva prieskumy sa dajú spojiť dohromady..
takže keby vedenie nasa, ako správny "priemerný američania", dostatočne zainvestovalo v rámci výskumu nových prevratných pohonov, do riešenia otázky, ako privolať anjela..
ten anjel by ich potom na mars odniesol..
možno by taký výskum mal dostaočnú verejnú podporu, dokonca väčšiu ako riešenie takých triviálností, ako napríklad výskum dlhodobého pobytu človeka za hranicami magnetosféry [Upraveno 12.2.2013 alamo] |
|
pilotovana vyprava sa na mars moze kludne vydat aj zajtra. Kolko % americanov veri, ze tam aj doletia, pristanu a potom sa vratia spat? To je totiz uplne ina otazka...
pravnicka logika... |
|
dennis tito sa chystá oznámiť súkromnú výpravu na mars
http://spaceref.com/news/viewpr.html?pid=40141 |
| 21.2.2013 - 10:26 - Jiřík | |
|
citace:
dennis tito sa chystá oznámiť súkromnú výpravu na mars
http://spaceref.com/news/viewpr.html?pid=40141
I když to může znít šíleně, možná by nebyl špatný nápad vyhlásit veřejnou sbírku na financování letu na Mars (něco jako akce "americký národ sobě"), nebo to kvůli bohatým sponzorům případně rozšířit i mimo USA. Kdyby se za to postavilo několik celebrit a získala média, tak tímto způsobem by se daly shromáždit obrovské částky, a protože celá věc by byla nejspíš řešená jako soukromá společnost (Mars Company Limited), možnosti státu do toho kecat by byly omezené, zvlášť když by ta společnost pro svůj projekt použila soukromé dopravce, zatím SpaceX, v budoucnu možná i nějaké další. |
|
- moznosti statu kecat do toho... az take obmedzene by neboli... sukromna doprava ludi do vesmiru podlieha po jednu z organizacii - myslim faa
- kickstarter (verejna zbierka) skusila jedna z tych sukromnych firiem - myslim planetary resx - vysledkom bola katastrofa - ludia automaticky to zobrali tak, ze firma nema peniaze + ze ti bohati ludia, co su za nou, chcu zhrabnut peniaze od obyc. ludi a este viac zbohatnut...
- teraz podobnu vec urobili golden spike a ma to zatial podobnu odozvu, co som videl
____________________
Per aspera ad astra - 42 |
| 21.2.2013 - 10:51 - Jiřík | |
|
- kickstarter (verejna zbierka) skusila jedna z tych sukromnych firiem - myslim planetary resx - vysledkom bola katastrofa - ludia automaticky to zobrali tak, ze firma nema peniaze + ze ti bohati ludia, co su za nou, chcu zhrabnut peniaze od obyc. ludi a este viac zbohatnut...
Aha, to jsem nevěděl, díky. Nojo, kde jsou ty časy minulých staletí, když bohatí kupci a strategicky uvažující šlechta upisovali podíly k objevitelským expedicím do zámoří v naději na bohaté zhodnocení svých vkladů.
Což, bohužel, úzce souvisí s uvažovaným letem na Mars. Že se tu zmiňuji o zámořských objevech, není náhodou, když se posuzují perspektivy kosmických letů na Mars a další tělesa, velmi často se přitom ta analogie se zámořskými objevitelskými výpravami na počátku novověku dělá. Akorát že to srovnání je úplně scestné, a to z následujících důvodů:
1. Náklady na stavbu a vystrojení i početné flotily lodí představovaly jen nepatrný zlomek domácího produktu mateřské země (říká se, že náklady na první Kolumbovu plavbu nepřevyšovaly cenu jednoho královského plesu), takže ani eventuální ztráta celé flotily by zemi nezruinovala; zbankrotovali by nanejvýš ti, kteří do projektu vložili kapitál.
2. Posádky lodí představovaly spotřební materiál, o jehož návratnost se nikdo ani v nejmenším nestaral.
3. Existovala reálná perspektiva vysokých zisků (zlato, drahokamy, koření a další luxusní statky, případně výnosy z korzárské činnosti), a to i v případě, že celá výprava uspěla pouze částečně.
Například z Magellanovy cesty kolem světa se po třech letech vrátila jen jedna loď z pěti a pouhých 18 lidí z původních 265, ale i tak se díky přivezenému nákladu koření jednalo o ekonomický úspěch.
Porovnejme s tím teď podmínky pro meziplanetární pilotovanou kosmonautiku:
1. Náklady na stavbu kosmických lodí a celého materiálně-technického zázemí jsou enormní, v řádu desítek až stovek miliard dolarů, přesahují tudíž možnosti jakékoliv soukromé korporace a i pro nejbohatší státy světa znamenají nezanedbatelný podíl HDP.
2. Posádky jsou vůbec nejdůležitější a nejcennější složkou kterékoliv vesmírné výpravy a smrt každého kosmonauta je mediálně hodnocena jako celosvětová tragédie.
3. Potenciální zisky z cest do vzdálenějšího vesmíru jsou mizivé, uvažovat lze nanejvýš o tržbách za reklamu v průběhu zpravodajských relací během letu.
A teď si zkusme v porovnání s Magellanovou cestou kolem světa představit, jaký mediální kravál by nastal, pokud by se z tříleté expedice na Mars vrátila jediná loď z původně pětičlenné flotily, z 26 kosmonautů by zpátky na Zemi dorazili jen dva a za příslušné stovky miliard dolarů by přivezli pár desítek kilo marťanských šutrů.
To by byl poprask, padání hlav a noční můra na akciových burzách! A současně se tím asi taky vysvětluje ten neúspěch veřejných sbírek na průzkum vesmíru, o kterém se zmiňuje Agamemnon. Obecně si nemyslím, že by měla privátní pilotovaná kosmonautika na větších vzdálenostech než Země-Měsíc (kde je doba letu slučitelná s běžnou dovolenou a může se tedy předpokládat vznik příslušného segmentu turistiky) v horizontu přinejmenším několika desetiletí jakékoliv šance.
|
| 21.2.2013 - 11:05 - Machi | |
|
Nikdo by mu nedal povolení kvůli COSPARu.
Chci vidět jak by lidská (a levná!) pilotovaná výprava splnila level IV.
To už u nás dříve přistanou UFOuni.
Kdyby raději uskutečnili pilotovaný let na Měsíc, tam by je nikdo s COSPARem neotravoval a navíc by ukázali potenciál i pro lety dál (třeba později i na ten Mars). |
|
na NSF sa vedú dohady, s uvedenej doby letu a časového okna realizácie, že by mohlo ísť skôr o "flyby", ako o výsadok na povrch..
ale aj taká misia, by si najprv vyžiadala odskúšanie hardvéru "niekde" v blízkosti zeme, "trochu vyššie" ako LEO [Upraveno 21.2.2013 alamo] |
|
Karel Pacner
"Přikláním se k názoru, že Mars by měl zůstat obrovskou kosmickou oázou mimozemského života, kam by se na průzkum vydávaly dobře vysterilizované automatické sondy – nikdy člověk."
http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-curiosity-potvrdila-minuly-zivot-d9n-/p_veda.asp?c=A130314_211102_p_veda_wag |
| 16.3.2013 - 11:30 - nickdo | |
|
citace:
Karel Pacner
"Přikláním se k názoru, že Mars by měl zůstat obrovskou kosmickou oázou mimozemského života, kam by se na průzkum vydávaly dobře vysterilizované automatické sondy – nikdy člověk."
http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-curiosity-potvrdila-minuly-zivot-d9n-/p_veda.asp?c=A130314_211102_p_veda_wag
nikdo nikdy netvrdil ze tam ty latky nemohli vzniknou anorganickou cestou, a existuje rada teorii jak tak mohli vzniknout prave anorganicky. Naopak nikdo nenasel jednoznacny dukaz ze tam vznikali organickou cestou. Akorát tato tvrzeni vyvolavaji novinarske kachny a pomylene nalady verejnosti |
| 16.3.2013 - 12:00 - Machi | |
|
Cože?
To co napsal Pacner nikdy NASA neuveřejnila.
NASA (vědci) tvrdí, že kdysi bylo v dané oblasti příhodné prostředí i pro pozemský typ mikroorganismů. Pacner si vymýšlí.
Tady je zpráva z NASA.
http://www.nasa.gov/multimedia/podcasting/curiosity20130315.html
citace:
we get a picture of an ancient watery environment, which would have been habitable had life been present in it.
Volný překlad:
Dostali jsme obrázek dávného vodního prostředí, které by bylo obyvatelné pro život, kdyby zde byl.
PS:
To je taky důvod proč být vždy skeptický k převzatým a přeloženým zprávám. Princip tiché pošty je mrcha. |
|
