Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  1    2    3  >>
Téma: Technické Sci-Fi, ekonomické fantasy
17.4.2012 - 13:05 - 
Tohle vlákno je určeno pro úvahy (ať už diskutujících zde nebo návrhy odjinud), které jsou sice technicky proveditelné, a to i dnes, ale z nějakého důvodu nemohou být v dohledné době uskutečněny (nejčastěji ekonomické důvody, ale třeba i z důvodů nespolehlivosti, nadbytečnosti apod.).

Takových diskuzí tu probíhá dost (ale jsou často offtopic) a nemají zde zatím vhodné vlákno.

Příkladem témat může být třeba 16-ti metrový kosmický teleskop teleskop ATLAST - http://www.stsci.edu/institute/atlast/documents/Submitted_proposal_TEAM_DISTN.pdf
nebo fůzní planetolet Discovery II - http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20050160960_2005161052.pdf.
 
17.4.2012 - 13:47 - 
co takto MagBeam od dr. Wingleeho? Koncept predpoklada pohon pomocou luca plazmy, ktora by mala vlastnost samokolimacie magnetickym polom, ktore sama vytvara.
Tymto lucom, vysielanym z orbitalnej stanice alebo stanice na povrchu (bez atmosfery), zasiahneme vesmirnu lod, ktora vytvara vlastne magneticke pole. Dojde k rekonexii mag. pola luca s polom lode, a luc je samovolne navadzany priamo na lod, ktorej udeluje impulz. Ergo, oddelime vesmirnu lod od zdroja pohonu, a teda ju znacne odlahcime. Dal by sa takto vytvorit system stanic po celej slnecnej sustave, ktore by si navzajom "prihravali" krizujuce vesmirne lode.

Vytvorenie plazmoveho luca a jeho autokolimacia boli experimentalne overene, takze fyzikalne to ide. Ovsem vytvorit system celkom masivnych stanic so silnym zdrojom energie, to je asi ekonomicke scifi
 
17.4.2012 - 14:12 - 
Já teď přemítám nad něčím obyčejnějším - vystřelovací sedadlo pro astro/kosmonauty (něco jako měla Columbie při prvních letech) nebo K-36 pro Buran. Doplněné o kyslíkovou nádrž, orientační systém s tryskami na dusík a tepelným štítem na zádech. Zkrátka trochu těžší sedadlo pro záchranu člena posádky z lodi od startu do přistání - včetně balistických návratů z orbity nebo záchranu při rozpadu kosmické lodě v atmosféře. 
17.4.2012 - 14:16 - 
"co takto MagBeam od dr. Wingleeho?"

Ano, to sem zřejmě patří.
Zjednodušeně, když to je aspoň TRL 1, pak je to Sci-Fi, když ne, je to fantasy - http://en.wikipedia.org/wiki/Technology_readiness_level.

Zde je abstract Wingleeho příspěvku pro NAIC -
http://www.niac.usra.edu/files/studies/abstracts/1012Winglee.pdf
 
17.4.2012 - 14:20 - 
"Já teď přemítám nad něčím obyčejnějším - vystřelovací sedadlo pro astro/kosmonauty"

MOOSE - http://www.astronautix.com/craft/moose.htm src="modules/XForum/images/smilies/smile.gif" border=0>
 
17.4.2012 - 14:22 - 
quote:
Já teď přemítám nad něčím obyčejnějším - vystřelovací sedadlo pro astro/kosmonauty (něco jako měla Columbie při prvních letech) nebo K-36 pro Buran. Doplněné o kyslíkovou nádrž, orientační systém s tryskami na dusík a tepelným štítem na zádech. Zkrátka trochu těžší sedadlo pro záchranu člena posádky z lodi od startu do přistání - včetně balistických návratů z orbity nebo záchranu při rozpadu kosmické lodě v atmosféře.


taketo nieco?

http://www.astronautix.com/craft/saver.htm
http://www.astronautix.com/craft/egress.htm
http://www.astronautix.com/craft/encap.htm
http://www.astronautix.com/craft/1crpsule.htm

 

____________________
Per aspera ad astra - 42
 
17.4.2012 - 14:23 - 
quote:
"Já teď přemítám nad něčím obyčejnějším - vystřelovací sedadlo pro astro/kosmonauty"

MOOSE - http://www.astronautix.com/craft/moose.htm src="modules/XForum/images/smilies/smile.gif" border=0>


nj, na toto som myslel a prave to som preskocil, ked som pozeral na ten zoznam a nasiel som len tie dalsie, co som tu pastol

 

____________________
Per aspera ad astra - 42
 
17.4.2012 - 15:06 - 
na MagBeame sa mi paci, ze nevyzaduje nejaky zasadny technologicky prevrat, staci technologia co mame, a rychlost dopravy moze byt celkom fenomenalna. Vacsina vybavenia je stacionarna, teda mozeme pouzit energeticke zdroje podle libosti, nemusime brat ohlad na hmotnost, mozeme zalohovat atd. Urcite sa oplati tento koncept dalej rozvijat... 
17.4.2012 - 16:31 - 
Pri záchranných systémoch posádky treba spomenúť aj projekt Spiral - kabína pilota bojového raketoplánu predstavovala záchranný systém, schopný samostatného návratu do atmosféry
obrázok z www.buran.ru
 
18.4.2012 - 06:14 - 
Moose je nejblíž mé představě. Pro zbrzdění při návratu z orbity by sloužil raketový motor sedadla (na orbitě ho není potřeba pro vzdálení od lodě, stačí pyropatrona), dv motoru postačuje, jen by to chtělo pomalejší hoření, současné sedačky už mají vlastní orientační systém. Taky není nutný kruhový tvar štítu, samotné sedadlo má dostatečnou plochu a více namáhaná místa by byla víc chráněná. 
18.4.2012 - 12:08 - 
Záchranný systém môže byť riešený aj ako "dvojdielny".
Prvý diel, pre použitie v menších výškach počas štartu (do 30-35km) by tvorila sedačka podobná napríklad sedačke K-36RB. Výhoda - vysoký výkon a rýchle opustenie ohrozeného priestoru.
Druhý diel, pre núdzový návrat z orbity, by tvoril centrálny pevný tepelný štít a nafukovacia kuželová plocha po jeho obvode. Ako deorbitačný motor by slúžil raketový motor sedačky. Ako médium pre orientačný systém by sa dal použiť napríklad tlakový vzduch alebo dusík. Pyrosystém sedačky by sa použil počas pristátia na oddelenie sedačky od zostupovej časti. Pilot pristane na padáku.
"Hlavný" raketový motor sedačky by bol vybavený dvomi skupinami trysiek s rôznym prierezom a skupinou ventilov - ventily zabezpečia prepínanie medzi tryskami. Pri väčšom priereze trysiek je v motore menší tlak a horí pomalšie a dlhšie.

Nevýhody všetkých takýchto systémov - značná hmotnosť, najmenej 250-300kg, značné rozmery, nutnosť veľkých poklopov v kabíne, a predovšetkým - nezabezpečujú záchranu pri havárii počas zostupu do atmosféry a vo výškach nad 40km pred dosiahnutím orbity, pretože pilot v sedačke nemá správnu polohu - po opustení kabíny by letel "tvárou vpred", kým ochranný štít má "za chrbtom".
[Upraveno 18.4.2012 Alchymista]
 
18.4.2012 - 12:19 - 
V niečom takom by som určite nechcel sedieť. Je rozdiel sedieť v kabine kozmickej lode a sedieť vo "vajičku" okolo ktorého šľaha plazma. Brrrrrrr. Na toto treba silný žalúdok. 
18.4.2012 - 13:01 - 
lenze ked sa ta kozmicka lod rozpadne, tak radsej budem vo vajicku okolo ktoreho slaha plazma, nez v tej plazme 
18.4.2012 - 14:07 - 
quote:
Záchranný systém môže byť riešený aj ako "dvojdielny".
...pretože pilot v sedačke nemá správnu polohu - po opustení kabíny by letel "tvárou vpred", kým ochranný štít má "za chrbtom".
[Upraveno 18.4.2012 Alchymista]


Raketový motor sedačky má takový výkon, že by měl být bez problémů schopen sedačku otočit do správné polohy - pár vteřin vydrží astronaut i tváří dopředu.
 
18.4.2012 - 19:44 - 
Nie, nevydrží... Zrýchlenia ho zabijú v zlomku sekundy.
"Štít vzadu" totiž predstavuje v momente, keď vyletí z aerodynamického tieňa trupu a vstúpi do vzduchového prúdu s rýchlosťou viac ako 2-3 km/s, veľmi účinný brzdiaci prostriedok a decelerácia zostavy hravo prekročí 50G. Pilot pritom "vysí" v popruhoch a takéto záporné zrýchlenie, spolu s rýchlostným náporom vzduchového prúdu, ktorému by bol pilot vystavený, ho jednoducho roztrhá a doláme v zlomku sekundy.

Jedna možnosť, ako by sa to dalo urobiť, by bolo otočiť sedačku do správnej polohy ešte pred odpálením - to ale vyžaduje vzhľadom na rozmery štítu veľmi veľa miesta v trupe raketoplánu či kozmickej lode.

Inú možnosť prestavuje "predný" skladací štít - ako systém EGRESS odvodený od sedačiek pre B-58. Problém je, že tento systém sa príliš neosvedčil ani pre lietadlá a problém s nevhodnou polohou pilota voči smeru zrýchlenia to rieši len čiastočne - uzavretá kapsula má vhodnejší aerodynamický tvar a teda decelerácia a ráz by boli menšie, hoci stále extrémne vysoké.

Treba sa zrejme zmieriť s tým, že záchrana členov posádky individuálnymi prostriedkami pri štarte vo výškach nad 30-40 km a pod 80km, a pri zostupe od vstupu do hustejších vrstiev atmosféry (pod cca 80-100km) do poklesu rýchlosti pod 1km/s je s dnešnou technikou prakticky nerealizovateľná.
Pritom problém nie je v samotnej možnosti opustiť havarovaný raketoplán/kozmickú loď, ale v tom, že pri záchrannej akcii by bol kozmonaut vystavený extrémnym zrýchleniam pri vstupe záchranného prostriedku do vzduchového prúdu /vzduchovej masy/.
[Upraveno 18.4.2012 Alchymista]
 
18.4.2012 - 21:07 - 
potom by bolo riesenim ho v danom rozmedzi nezachranovat a k zachrane pristupit az vo vhodnych podmienkach... 
19.4.2012 - 02:54 - 
Súčasné systémy záchrany pilotov (katapultážne kreslá a výškové obleky) umožňujú záchranu do výšky cez 30km a rýchlosti Mach 3-3,5 (~1km/s). Po dopracovaní (deflektory na kreslách a polotuhé skafandre) by mohli vyhovovať do rýchlosti Mach ~5 (~1,5km/s) a do výšky ~50km.
V typickom profile zostupu STS zodpovedá rýchlosť 2km/s (Mach ~7) výške ~40km a času ~1350 sekúnd od začiatku zostupu a rýchlosť 1km/s (Mach ~3,5) výške ~30km a času ~1450 sekúnd od začiatku zostupu (vo výške 120km).
 
19.4.2012 - 09:04 - 
Před 50 lety měla americká třímachová Valkýra pro pilota i s křeslem katapultovací pouzdro, stačilo by podobnou konstrukci pokrýt na celém povrchu ablativním materiálem . 
19.4.2012 - 09:08 - 
To přetížení 50g nevypadá reálně. Nepočítám záchranu při balistickém sestupu Sojuzu, ale při normálním přistání raketoplánu. Při návratu je zbrzdění 2-3 g, atmosféra je řídká, vždyť i neřízený rozpad Columbie byl provázen tak malými g, že posádka zemřela až vibracemi. Hlavní riziko je průchod rázovou vlnou - tam bude krátkodobé namáhání velké, postupný vstup do vrstvy rázové vlny zatlačí na záhlavník, hlavu a ramena, takže se křeslo otočí zadkem napřed a poklesne namáhání, setrvačností a tvarem pokračuje do polohy hlavou dolů, zadkem napřed, kde by měl manévrovací systém a tvar sedadla (spolu s výklopnými štítky?) polohu ustálit. Budou tam vibrace a rázy kvůli turbulentnímu proudění, ale při kompaktních rozměrech by to nemusel být až takový problém. Bez využití vztlaku klesne do hustších vrstev atmosféry a g narostou na 7-9. Nejhorší pro člověka je namáhání směr zadek-hlava (negativní géčka), to se tady nevyskytuje, namáhání záda-hruď je pro člověka dobře snesitelné - krátkodobě desítky g - důkladně vyzkoušené při autonehodách a při katapultážích při max-Q. Vysoké namáhání je krátkodobé, astronaut je připoután popruhy (nožní fixační) a chráněn skafandrem - ten má určitou tepelnou i pevnostní výdrž, která by měla stačit, navíc může být vybaven tenkou ablativní vrstvičkou plastu na nejvíc namáhaných částech - hlava a ramena. Chce to vyzkoušet na figuríně vystřelené z X-37, ale slušnou šanci na přežití to dává. Proč by musel být štít kruhový? Plocha sedadla 1,5*0,6 m dává při 300 kg (150 sedadlo, 100 astronaut, 25 štít, 25 ostatní) plošné zatížení 330 kg/m2, Sojuz má 700 kg/m2, Apollo i Gemini kolem 500 kg/m2. 
19.4.2012 - 12:06 - 
David - v tom záchrannom module, podobnom kreslu z B-58, jeden pilot utrpel pri katapultáži zranenia a druhému sa vôbec nepodarilo katapultovať sa a zahynul v troskách druhého prototypu XB-70.

Ervé - ja ti neviem, zbrzdenie z rýchlosti 100km/h na dráhe jeden meter dáva zrýchlenie okolo 38G počas 0,07sec. To je v podstate náraz do bariery... Neviem o tom, že by nejak veľa ľudí také nárazy prežilo...
Druhý problém je - ako dlho človek nejaké zrýchlenia vydrží...

edit - musím končiť


[Upraveno 19.4.2012 Alchymista]
 
19.4.2012 - 13:41 - 
Valkýra po havárii přešla neřízeně do ploché vývrtky a piloti otáleli s katapultáží, vše se odehrálo 70 m za nimi a zřejmě nemohli docenit rozsah poškození, neboť stroj po kontaktu pokračoval několik vteřin v kurzu. Aby mohlo dojít ke katapultáži muselo se sedadlo posunout o cca 6O cm tak aby bylo možno pouzdro uzavřít a katapultovat. Dělo se tak pyrotechnicky, ale k dyž se piloti rozhodli pro katapultáži, tak pyrotechnika nepřekonala odstředivou sílu rotace stroje a sedadla uvízla. Jeden z pilotů se odstrčil rukama které mu však pouzdro přivřelo / to bylo to zranění / a úspěšně se katapultoval, druhý to nedokázal a zahynul. Chyba nebyla v konstrukci pouzder, ale v opožděné / pseudohrdinské / reakci pilotů. Obecný nešvar pilotů spočíví v tom, že se snaží zachránit stroj a zpravidla nedbají na pokyn ke katapultáži - pak jsou z nich " hrdinové " místo aby je zavřeli, " až by zčernali". 
19.4.2012 - 14:07 - 
pilot moze dostat pokyn, ale v konecnom dosledku za stroj zodpoveda on. Katapultovat sa a rozbit jediny skusobny exemplar moze dost dobre znamenat koniec programu (a prepustanie pracovnikov), takze to otalanie je celkom pochopitelne.

Ohladom "zachranneho modulu obaleneho ablativnou vrstvou", ono ablativna vrstva sama osebe nestaci. Navratove moduly su pomerne presne tvarovane telesa, s cielom zaistit co najmensi tepelny ohrev a co najlepsiu stabilitu. Napriek tomu dochadza k ciastocnemu prestupu tepla na teleso, a prave toto teplo sa odvadza pomocou ablacie.
 
19.4.2012 - 14:37 - 
Pro vojenského pilota také katapultáž znamená spousta vyšetřování a vysokou pravděpodobnost, že si už nezalítá. Proto to otálení. Aspoň tak jsem to slyšel já. 
19.4.2012 - 14:54 - 
quote:
David - v tom záchrannom module, podobnom kreslu z B-58, jeden pilot utrpel pri katapultáži zranenia a druhému sa vôbec nepodarilo katapultovať sa a zahynul v troskách druhého prototypu XB-70.

Ervé - ja ti neviem, zbrzdenie z rýchlosti 100km/h na dráhe jeden meter dáva zrýchlenie okolo 38G počas 0,07sec. To je v podstate náraz do bariery... Neviem o tom, že by nejak veľa ľudí také nárazy prežilo...
Druhý problém je - ako dlho človek nejaké zrýchlenia vydrží...

edit - musím končiť




Trochu bych to upravil. Pokousel jsem se spocitat nejake charakteristiky, ale vychazi mi silenosti (uz se tri roky snazim pochopit supersoniku a hypersoniku, zatim jsem z toho na palici). Takze velice jednoduse nasledujici uvaha:

Pro zjednoduseni nebude generovan vztlak, vse bude jen a pouze odpor prostredi.
Zakladni rovnice je:

F=Cx*(1/2)*(p*v^2)*S

Kde:
F=Sila prekonavajici odpor prostredi
Cx=Soucinitel odporu
S=Plocha telesa
v=rychlost
p=hustota prostredi

Plocha stitu pro cloveka v katapultovacim sedadle bude 0,78m^2 (stit o prumeru 1m)
Celni plocha raketoplanu se mi nepodarila zjistit, nasledujici linky obsahuji dost informaci, hruby odhad je okolo 80m^2+
http://ntrs.nasa.gov/search.jsp?R=19940006252&hterms=Extraction+Stability+Control+Derivatives&qs=Ntx%3Dmode%2520matchallpartial%26Ntk%3DAll%26N%3D0%26Ntt%3DExtraction%2520of%2520Stability%2520and%2520Control%2520Derivatives " target=_blank> http://ntrs.nasa.gov/search.jsp?R=19940006252&hterms=Extraction+Stability+Control+Derivatives&qs=Ntx%3Dmode%2520matchallpartial%26Ntk%3DAll%26N%3D0%26Ntt%3DExtraction%2520of%2520Stability%2520and%2520Control%2520Derivatives
http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19940006252_1994006252.pdf " target=_blank> http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19940006252_1994006252.pdf
http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20030003696_2003000361.pdf " target=_blank> http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/20030003696_2003000361.pdf
Hmotnost "escape capsule" pro valkyrii XB-70 se mi nepodarila zjistit. Takze tohle je jen a pouze odhad
Cloveka + kapsle + stitu bude odhadem okolo 400kg
Hmotnost raketoplanu 80-100t

Pokud vezmu jenom pomer plochy pro areodynamicky odpor a hmotnosti, dava mi to nasledujici
5000:4 pro raketoplan (100t/80m^2)
2000:4 pro kapsli (400kg/0,8m^2)

Tento nepomer mi ukazuje, ze skutecne zde bude velky rozdil v areodynamickem odporu. Mimo to jsem nasel clanky, tykajici se zachrany z Valkyrie. Sedacka vychazela z nejakeho starsiho typu bombarderu, jednalo se o skorepinu, kde nevetsi hmotnost byla vzadu. U podzvukoveho opusteni nebyl takovy problem, i kdyz dochazelo ke zranenim z duvodu areodynamickych sil a nasledneho otoceni konstrukce nejhmotnejsi casti dopredu (kreslo a pilot).
Pro Valkyrii bylo toto reseni modifikovano, ale opusteni nebylo mozne v maximalne rychlosti.
Nejdale se dostaly sedacky v SR-71, ktere mely pry limit do 2,5M

Predstava skorepiny, umoznujici "odchod" pri rychlosti 18M-25M je za techto podminek ciste scifi. Nejprve je nutne vyresit areodynamicke namahani, prekonani razovych vln od orbiteru a tepelny stit. Nasledne je sance se dostat k realnejsim parametrum.
 
19.4.2012 - 15:05 - 
Ďalšie zranenia utrpel zachránený pilot pri dosadnutí modulu, pretože zlyhali brzdiace rakety modulu a ten dopadol s tvrdým nárazom.
Z katastrofy existujú fotky i videozáznam prvej fázy pohybu XB-70. Nie je to len plochá vývrtka, pohyb je zložitejší.
Pre posúdenie funkčnosti záchranného systému je podstatné, že k havárii došlo pri podzvukovej rýchlosti - pri nadzvukovej rýchlosti by boli vnútorné zrýchlenia zrejme ešte väčšie. IMHO tento systém neobstál.

Schema záchranného modulu XB-70 v kabíne - vľavo za letu, vpravo pri katapultáži, dole test na raketových saniac

---------------
k oneskorenej katapultáži:
Pokiaľ pilot dostáva pokyn ku katapultáži od riadiaceho lietania, ten vydá pokyn vždy - pretože kryje sám seba. Konečné rozhodnutie je však vždy na pilotovi (alebo kapitánovi) lietadla.
Piloti sa len neradi katapultujú, stačí malá chyba, zraní sa - a skončil s lietaním. Niektorí to prirovnávajú k úniku pred popravou pokusom o samovraždu. Druhá vec - to, čo píše yamato - zodpovednosť za stroj a tretia vec - kam to dopadne? Prežiť s vedomím, že vrak zabil na zemi ďalších ľudí je desivé. Preto piloti často sedia v lietadle do poslednej možnej chvíle, občas až pridlho...
----------------

Práve problém stability a stabilizácie modulu/kresla a zrýchlení, ktoré modul/kreslo dosiahne pri a po katapultáži je kritický.
Podobne sú kritické aj zrýchlenia, ktoré dosiahne havarovaný dopravný prostriedok.
Pokiaľ dôjde k rozpadu stroja, ale kabína si udrží integritu, a stroj mal dostatočnú výšku, môže byť výhodné s katapultážou vyčkať - konštrukcia kabíny poskytuje ďalšiu ochrannú vrstvu proti pôsobeniu náporu vzduchu a teploty, navyše sa pri dostatočnej výške trosky často samé stabilizujú v "nejakej" polohe alebo cyklickom pohybe a vnútorné zrýchlenia klesnú na znesitelnejšiu úroveň.
 
19.4.2012 - 16:21 - 
quote:
"Štít vzadu" totiž predstavuje v momente, keď vyletí z aerodynamického tieňa trupu a vstúpi do vzduchového prúdu s rýchlosťou viac ako 2-3 km/s, veľmi účinný brzdiaci prostriedok a decelerácia zostavy hravo prekročí 50G.
Tak tragické to rozhodně není (nehledě k tomu, že velmi krátkodobé zrychlení pár desítek G se přežít dá).
Touhle rychlostí se stroj při startu ani při návratu nepohybuje při zemi (tam by to problém byl), ale výškách několika desítek km, kde je hustota vzduchu nižší (v 45km je to cca 1000x). I při nejnevhodnější orientaci rozumně hustého a pevného objektu se jeho zrychlení (resp. zpomalení) bude pohybovat kolem 10G. Bavíme se předpokládám o záchranu z jinak normální orbitální mise (větší zrychlení by vzniklo u objektů, které by padaly do atmosféry "shora", balistické lety Mercury-Redstone měly v maximu kolem 14G, i při menší rychlosti).

Průchod rázovou vlnou nebude v případě katapultáže trvat dlouho, dokonce může rázová vlna sama "odnést" kabinu dál od opouštěného tělesa (hezký experiment: http://www.technologyreview.com/blog/arxiv/25907/?p1=Blogs , obrázek dole).

Kompaktní, sbalitelný tepelný štít existuje, mají ho vyzkoušený Rusové i NASA ( http://en.wikipedia.org/wiki/Atmospheric_reentry#Inflatable_heat_shield_reentry )

Momentka ze "surfování" na rázové vlně:
 
23.4.2012 - 20:27 - 
Kdyz jsme u toho sci-fi, tak jsme zjistil, co jsou mikrofuzni motory do Viperu Galactici. Jsou to 3 modre ledky, ktere meni rychle intenzitu svitu...linearni zmena proudu

http://www.youtube.com/watch?v=Z43hdtkQ-lk

 
25.4.2012 - 06:59 - 
Rozhodující je dynamický tlak - q - ten je nejvyšší pro nulovou výšku a vysokou rychlost. I při vysokých rychlostech vstupujícího kosmického tělesa je při průletu atmosférou nižší (díky téměř nulovému tlaku atmosféry). Vysoký ohřev povrchu způsobuje dlouhodobé vystavení a nízké odvádění vznikajícího tepla okolní atmosférou (efekt termosky). 
25.4.2012 - 11:58 - 
len aby sme si rozumeli, či obaja hovoríme o tom istom a rovnakým jazykom pojmov.
Aký je dynamický tlak (q) pre rýchlosti Mach 1 vo výške 10km, Mach 2 vo výške 10km, Mach 2 vo výške 20km a Mach 3 vo výške 30km ?

Na výpočet som použil kalkulátor http://www.aerospaceweb.org/design/scripts/atmosphere/

Podľa mňa je pri vysokých rýchlostiach vo veľkých výškach pre možnosť katapultáže rozhodujúca "teplota zbrzdenia", označovaná aj ako "celková teplota" (total temperature; stagnation poin temperature) - je to teplota na ktorú sa zahreje plyn (vzduch) bezprostredne za čelom rázovej vlny zbrzdený z rýchlosti nabiehajúceho prúdu na nulovú rýchlosť voči objektu.

Teplota v °C, výška v km, Machovo číslo
výška . . . M0 . . . . . M1 . . . . . M2 . . . . . . M3 . . . . . . M4 . . . . . . . M10
10km . . . -50 . . . . -5,2 . . . . +128.7 . . . +351.9 . . . +664.5 . . . . +4415.1
20km . . . -56,5 . . . -13,1 . . . +116.8 . . . +333.4 . . . +636.8 . . . . +4276.5
30km . . . -46,6 . . . -1,3 . . . . +134.5 . . . +361.1 . . . +678.2 . . . . +4483.5
40km . . . -22,8 . . . +27,2 . . . +177.5 . . . +427.8 . . . +778.3 . . . . +4984.1

Je vidieť, že už pri rýchlostiach Mach 3 - Mach 4 dosahuje teplota zbrzdenia hodnoty na hranici teplotnej odolnosti väčšina materiálov používaných na výrobu výškových pretlakových ochranných oblekov - a to prakticky bez ohľadu na výšku.
 
25.4.2012 - 12:30 - 
Jenže hustota vzduchu je tak nízká, že jednotlivé molekuly sotva roztaví povrchovou vrstvičku skafandru - obzvlášť, když kosmonaut je proudu vystaven jen částečně a po několik sekund (možná méně než 1 s). 
<<  1    2    3  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.334116 vteřiny.