Nemáte někdo bližší údaje o plánovaných startech ruských raket typu Sojuz z kosmodromu ESA v Kourou.
Kdy má startovat první, s jakým nákladem, které verze Sojuzů a s jakou nosností připadají v úvahu? Existují snímky z příprav na Kourou? Zajímavé budou úpravy palebného postavení s ohledem na horizontální přepravu Sojuzů oproti vertikální u Ariane. Sojuzy budou přes oceán zřejmě přepraveny námořní dopravou. Je někde o této přepravě informace? Nebo letecky?
Údajně se uvažuje o pilotovaných letech z Kourou právě pomocí Sojuzů. Údajně J.P.Haigneré vede projekt (přípravy) s ohledem na tyto lety. Šlo by o lety k ISS?

M.Filip
 

Jenom podotýká, že pro případné pilotované lety např. k Marsu je Kourou zdaleka nejvýhodněji položeným kosmodromem, vzhledem k tomu jak je blízko rovníku. Pro lety k ISS se nevyužije geografický potenciál blízkosti rovníku, ale pokud vím, ATV bude startovat taky s Kourou...

V případě scénáře, který Rusové předopkládají už léta, a který se mi také velice líbí, totiž že planetolet nejprve vystoupá z LE O na dráhu poblíž Lagrangeova bodu pomocí motoru s nízkým tahem (iontový solárně-elektrický nebo nuklerárně-elektrický, sluneční plachta), a teprve třeba po roce odstartuje posádka v malé dopravní lodi typu Sojuz připojený k Protonu či Ariane 5 a zhruba za tři dny po startu v Lagrangeově bodě na planetolet nastoupí. delta-V mezi LEO a Langrangeovým bodem je totiž mylsím podstatně vyšší, než delta-V po zbytek cesty k Marsu. Start takového "přívozu" je samozřejmě skoro bezvýhradně potřeba z kosmodromu se zeměpisnou šířkou mezi obratníky Raka a Kozoroha (jestli dobře chápu mechaniku sluneční soustavy), a dále kvůlu rotaci země čím blíže rovníku, tím lépe.

 

Co se týče raket Soyuz pro Kourou ale také pro Austrálii, je opravdu málo informací o současném stavu příprav a časovém harmonogramu. Pouze již dříve bylo uveřejněno, že Asia Pacific Space Centre (APSC) bude vypouštět modifikovaný Soyuz pod názvem AURORA z Christmas Island. Tento nosič má mít nosnost na LEO 12.000 kg s inklinací 11,3 stupně a na GTO nosnost 4.500 kg. Podstatný rozdíl oproti klasickým Soyuzum má být motor centrálního stupně (v těchto pramenech označovaný jako druhý, ačkoliv podle běžného značení by to měl být prvý stupeň). Má být použit motor NK 33 ze zlepšené varianty měsíční rakety N1. Těchto motorů zůstalo na skladě v Samaře téměř 100ks. V r. 1997 koupila US firma Aerojet 12 ks těchto motorů a objednala celkem 70 ks NK 33 a NK34 pro zkoušky nového nosič ATLAS 5 i pro jiné nosiče. Motory byly mírně modifikovány a označeny AJ26-58,59 a AJ26-60. V prvém stupni Atlas byly 3 tyto motory ale pro konečnou versi koupil Lockheed Martin v Rusku cca 2,5 x silnější motor RD180 i s výrobní licencí, což je dvoukomorová verse čtyřkomorového RD 171 ze Zenita.
LOX/RP motor NK33 byl na svou dobu a je i na současnou dobu velmi dokonalý, má spec. impuls 331/297 sec. s vynikajícím poměrem tahu a váhy 125 a tahem 167 tun. Byl odzkoušen na tah 204 tun po dobu 1200 sec a měl nahradit původní NK15 u N1, který nebyl spolehlivý. Přesto NK 33 s tahem 167 tun byl malý pro obří N1 (musela mít mnoho těchto motorů) ale pro menší rakety jako Soyuz je velmi výhodný. Původní čtyřkomorový motor Soyuzu RD118 má tak 104 tuny a nižší Isp. Zvýšený tah NK 33 umožňuje prodloužit nádrž, nést více paliva a tím dosáhnout výše uvedené výkony Aurory. Zda Aurora bude vybavena tímto motorem není jasné, neboť se objevila verse Soyuz M, kde nejen centrální stupeň ale i 4 boostery mají mít motor RD120K z druhého stupně Zenit, prakticky se stejným Isp 336/298 ale tahem 89 tun. Toto provedení M by zřejmě mělo mírně menší nosnost. Bylo by rozhodně zajímavé, kdyby měl někdo přesnější informaci, jak to vlastně nakonec bude a jaký je osud obou projektů.





 

Ještě k ceně Soyuzů vypouštěných z Kourou – informace z netu:
“In specialists' estimations, boosting a satellite by a Soyuz rocket would cost $30 million compared with $80 million spent on the launch of a satellite by an Ariane-4 rocket (of the Soyuz class). “ Překlad: Podle názoru specialistů vypuštění satelitů raketou Soyuz by mělo stát 30 mil. USD ve srovnání s 80 mil. USD za vypuštění satelitů raketou Ariane-4 (třídy Soyuz)

Poznámka: Zlepšené varianty Soyuz mají mít nosnost z Kourou na LEO/GEO až 12.000/4500 kg, což je více, než nejsilnější verse Ariane 44LP , která měla startovní hmotu o 35% větší než Soyuz a ještě navíc používala toxické palivo N2O4/UDMH.

 

Drobná korektura k poznámce v #4792:

Ariane 44LP nebyla nejsilnější verzí Ariane 4, tou byla Ariane 44L.
Nosnosti na GTO (průměrné) byly
pro 44LP: 4330 kg
pro 44L: 4900 kg

44LP měla 2 KPL a 2 TPL boostery, 44L měla všechny 4 boostery na KPL (těchto posledních startovalo kolem 30 kusů).
 

V této souvislosti se nabízí otázka ,zda to nepovede k postupnému vytlačení ARIANE z trhu(pravda ARIANE 5 má oproti Soyzu asi o 1/3 větší nosnost). Osobně bych nerad viděl, jak je Evropa závislá na cizích nosičích, stačí když je už zavíslá na cizích platformách v oblasti pilotovaných letů.
 

#4357 Start přívozu do L1 by mělo jít uskutečnit i z kosmodromů s vyšší zeměpisnou výškou, například i z Bajkonuru.
To roční urychlování meziplanetární lodi z LEO do L1 zní lákavě, ale chtělo by to mít zde po tuto dobu osádku (viz současné snahy o udržení ISS v pilotovaném režimu). Ta osádka by mohla být klidně zkušební, která by loď testovala a po příletu "marsovské" posádky by se vrátila zpět.na Zemi. Problémem pro zkušební osádku by ale mohl být dlouhodobý průlet radiačními pásy v průběhu spirálovitého zvyšování dráhy.
Za dva roky chtějí Rusové dopracovat a zveřejnit svůj detailní plán mise s pracovním termínem startu v roce 2018, tak se nechme překvapit. Samozřejmě nemají projekt finančně kryt, smyslem je spíš vyvolání diskuse se zahraničními partnery.

 

Ke zprávě 4791

Přípravy kosmodromu na Chrismas I. v Indickém oceánu byly zcela zrušeny (už zhruba před více než rokem).

Co se týče Kourou, tak nejnovější zprávy (datované 28.7.) hovoří o tom, že už se začal na kosmodromu mýtit prales pro získání prochy pro výstavnu komplexu. Termín prvního startu byl uveden rok 2006.
Viz http://www.spacenews.ru/spacenews/live/full_news.asp?id=2665
Snad se toho ještě dožiji.

 

když dovolíte, mohl bych se zeptat, proč výstavbu
kosmodromu na Chrismas zrušili ?
 

Myslím, že se na tom hlavně podepsali ekologické aktivity.
 

dekuji. Asi zvazovali moznost ekologicke havarie, kdyby
raketa spadla v okoli kosmodromu do more. Co by se vlastne
stalo? predpokladam, ze by se tenke nadrze pri padu rozstristili
o morskou hladinu a pohonne hmoty by se rozlily po hladine.
predpokladam ze kapalny kyslik, protoze je tezsi jak voda ,
by klesal ke dnu, ale soucasne by se odparoval a v plynnem
skupenstvi stoupal nahoru
a kolem nej by se tvorila ledova trist. horsi by to asi bylo
s petrolejem, ten by se asi rozlil na hladine podobne
jako pri havarii tankeru.
 

Dalším problémem by byl peroxid vodíku používaný pro pohon turbočerpadel v 1. a 2. stupni Sojuzu a taky N2O4 a dimetylhydrazin používaný v družicích. Problém by taky způsobovala velká vzdálenost ostrovu od výrobních hal, a taky nutnost postavit velmi nákladný zbrusu nový kosmodrom. U Sojuzu z Kourou by mně zajímalo, proč se nepoužije rampa č.2 pro už nepoužívané Ariane 4, to by hodně ušetří náklady, v Kourou kromě toho existuje vše potřebné.
 

Na ostrově Christmas Island je velké množství vzácných a endemických (tj. existujících jenom tam) rostlin, velká hnízdiště ptáků. Ostrov je sice obydlený (asi 1700 obyvatel), ale s výjimkou mělé oblasti, kde se těži fosfáty je téměř neporušený. Společnost APSC (Asia-Pacific Space Centre) sice zaručovala maximáulně dodržet všechny požadavky ekologu (a australská vláda jim na to kývla), ale přece jen to vzbudilo odpor (vzpomeňme jen na protesty ekologů proti obchvatu Plzně, kde raději nechají trpět desetitisíce obyvatel Plzně zátěží dopravy).
Druhou záležitostí je i to, že původně proponovaná Angara stále není hotová a hned tak asi nebude.

Ještě několik odkazů na web:

http://www.spacetoday.net/Summary/1013

href="http://redesign.dev.space.com/spacenews/europe/Christmas_0703.html">http://redesign.dev.space.com/spacenews/europe/Christmas_0703.html

Webovské stránky společnosti APSC sice stále existují, ale poslední aktualizace prob ěha v červnu 2002:

http://www.apsc2orbit.com/

Souhlasím s tím, že pro Rusy je výhodnější použít Kourou, protože tam je vybudovaná infrastruktura, především závody na výrobu kapalného kyslíku, jsou tam haly pro přípravu užitečných zatížení, řídicí středisko startu, které je možno rozšířit pro jejijich potřeby.
Taky firma Starsem, která nabízí Sojuzy na Západě má vazby spíše na Evropu než na Austrálii.

Co se týče využití rampy ELA-2, tak se nedomnívám, že by to bylo k něčenu dobré, a to zejména ze dvou příčin:
1) Průměr 1 + 2 stupně Sojuzu je podstatně větší než Ariane 4 a v souvislosti s tím, by se musel startovní stůl (vzhledem k šachtě pro odvod spalin) stejně úplně prekopat.
2) Montáž Ariane probíhala ve vertikální poloze a v této poloze se i transportovala na rampu, zatímco u Sojuzu se to vše dělá v horizontální poloze.

S dopravou dílů Sojuzů se počítá loděmi typu "řeka-moře" a v Kourou je dobře vybudovaný přístav.


 

Trochu offtopic, ale je treba podotknout, ze smyslem opozdenem priletu posadky pomalu zrychlujiciho planetoletu az po vystoupani na dostatecne vyskokou drahu nebo do bodu L1 je prave dostat posadku co nejrychleji skrze radiacni pasy... tzn. zadna posadka na palube behem pomaleho stoupani. Navic nepritomna posadka nespotrebovava zadne zasoby a lod je lehci o zasoby i o posadku...

 

S tím "mimo téma" jste začal Vy v #4357, já jen reagoval.
Stále mám obavy, že ponechat jedinečnou kompletní loď v ceně desítek miliard dolarů tak dlouhou dobu bez posádky (a navíc mimo dosah servisních raketoplánů) by bylo zcela zbytečné riskantní.