Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  6    7    8    9    10    11    12  >>
Téma: Cassini
20.1.2005 - 11:15 - 
Za podívání určitě stojí snímky na:
http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/raw/raw-images-list.cfm?browseLatest=1
zejména potom fotky měsíce Enceladus, tělesa malého (cca 500 km v průměru), ale se známkami aktivity na povrchu. Existují teorie o kryovulkanismu, který doplňuje částice do prstenů ¨Saturnu. Jestli je to tak ve skutečnosti se dozvíme snad již za měsíc, kdy má Cassini minout Encelada v těsné blízkosti.
 
20.1.2005 - 12:15 - 
Nikdo znas nevi proc se vedci rozhodly pro tento balik mericich pristroju a kamer.Podle meho nazoru meli podle predchozich udaju z jinych sond a jinych mereni jasno co mouhou na Titanu ocekavat a tak se soustredily spise na merici pristroje nez na vizualni vysledky,coz vcem je hacek,nam jsou nejblizsi a delame si z toho vysledek cele mise,jenze nikdo znas nevi a zatim vedet,do vyhodnoceni dat nebude jaky je skutecny vysledek mise a i po jejich zverejneni pochybuju,ze budeme vysledek chapat,nejsme vedci.Proto bych nesoudil vysledek jen podle vizualnich vysledku,na kterych dle me tato mise nespocivala... 
20.1.2005 - 18:51 - 
Nevím, jestli to patří až tak sem, ale znova k zeleným.

Ochránci přírody jsou potřeba. Moc potřeba. Ale IMHO ne v podobě našich Beránků či Patočků.

Bval jsem kdysi bronťák, což bylo takové trpěné (když se zařadilo do SSM) hnutí ochránců přírody. Byl jsem i na demonstracích, které dnes vypadají srandovně, ale tenkrát jsme ještě nevěděli, že režim mele z posledního, tak to tenkrát taková sranda nebyla. Vzpomínám na kamošku, která mě požádala, abych tam šel za ni, že ona ještě kojí a nemůže si dovolit ani vazbu 48. Něco - ne moc - o tom vím. No, bylo to naprd, ten tunel Stromovkou stejně bude, a asi ne jeden...
Jenže zelená hnutí 80. let chtěla chránit přírodu PRO LIDI - Krušný hory, Teplicko,... Dnešní Zelení chrání Posvátnpu Přírodu PŘED lidmi, které ti radikálnější považují za vypleníhodný plevel. Mimo sebe, pochopitelně.

Takže, abych nekecal moc dlouho. Zelené potřebujeme, Ultrazelené radikály a ekoteroristy ne. Protože dneska abych se pomalu styděl přiznat se k tomu bronťáctví. Rozumný ale méně znalý člověk mě hodí do stejného pytle s Jihočeskou Kuchtou. A to tedy nerad, moc nerad.
A naši Zelení se tak zkompromitovali lhaním (nejen) k Temelínu, že jim neuvěřím, ani když někde naměří smrtelnou hladinu kyanovodíku. Což je další nedobrý výsledek jejich radikalismu a terorismu. O jejich současných aktivitách prosazujících větrné elektrárny, což je technologie vzácně mizerná po všech stránkách - drahá, neefektivní, nespolehlivá a k životnímu prostředí nepřátelská - už ani nevím, co si myslet.

(Ekoterorista je označení, které soud v Plzni uznal pro protestátory proti okruhu za oprávněné. Vzhledem k dopadům, jimž vystavili na léta obyvatele Plzně. Takže to není žalovatelné. Aspoň v tom jednom případě.)
 
20.1.2005 - 19:22 - 
Obávám se, Anonyme, že k Saturnu se zatím podívaly akorát Voyagery - a ty hlavně prolítaly kolem. Soustředily se na Saturn. Nedalo se moc vybírat, podstatný byl Saturn jako gravitační prak. O Titanu jsme se dověděli, že má hustou atmosféru, něco o složení - a to je asi tak všecko. Atmosféra, to bylo překvapení. Povrch nikdo nikdy neviděl až do teď.

Pokud se mýlím, opravte mě, ale já si skutečně nevzpomínám na jiná zkoumání. Přece jenom je to zatraceně daleko. A tudíž draho.
 
20.1.2005 - 19:24 - 
quote:
Pokud se mýlím, opravte mě, ale já si skutečně nevzpomínám na jiná zkoumání. Přece jenom je to zatraceně daleko. A tudíž draho.


Pred Voyagermi tam bol tusim este Pioneer 11
 
20.1.2005 - 21:58 - 
quote:
V 80. letech se Sovětům povedly sondy Vega - nevíte někdo víc o části mise na Venuši ? Myslím že došlo k vypuštění balonů do atmosféry, ale vůbec nevím, jak mise dopadla. V 80. letech obrovské náklady spolykala Eněrgija/Buran, co zbylo šlo na Saljuty a Mir, takže se moc nepilotovaných úspěchů čekat nedalo, dorazil to neúspěch Phobosů a posledním hřebíčkem do rakve byl Mars 96.


Největším úderem byly pro SSSR asi neúspěchy s Marsem v roce 1974. K balonum. Byly az na sondach Vega 1 a Vega 2. Oba pristavaci moduly (vcetne balonu) byly vypusteny na nocni strane planety, nebyly tedy vybaveny opt. snimacim zarizenim.
Jinak si myslim, ze 80. leta (a zacatek 90. let) byla z hlediska "sond" SUPER! Hlavne proto, ze se jednalo o plnohodnotne, sobestacne drahe sondy (nemuselo se nikde moc setrit). Jen skoda, ze i pres to obcas kvuli blbostem selhaly. Tolik me mrzi Phobosy (mely na palube mj. robotka, kterej mel po povrchu skakat na pruzinkach). Jednoho Phobose omylem "vypli" sebedestruktivnim prikazem ze Zeme a druhy se zrejme srazil s "necim" u Marsu - dle posledni fotky, ktera zachycuje jakýsi objekt "svetelnou caru", ktera smeruje proti sonde (velka zahada pro ufolgogy). V SSSR dokonce existovala i teorie, ze sondu sestrelila americka druzice. Mars96 byl take UZASNEJ! Rovery, balony, penetratory... Skoda, ze na tak skvely drahy sonde setrili zrovna na nosny rakete.
 
20.1.2005 - 23:59 - 
quote:
... chcel by som vediet ci sa planuje na najblizsich 10-15 rokov let k titanu alebo saturnu ... (moze byt aj neskor) ... proste co kolvek - kto kolvek ... poslite dajaku linku ...

O takych 10 az 15 rokov budeme moct detekovat planety o velkosti Zeme pri inych hviezdach a hovori sa aj o tom , ze sa bude dat fotografovat ich povrch. Myslim si, ze to bude natolko vzrusujuce, ze zaujem o vyskum nasej slnecnej sustavy to trocha odsunie do uzadia.

Hovori sa o misii Terestrial Planet Finder - rok 2014

http://www.jpl.nasa.gov/missions/proposed/tpf.html http://www.firstmh.cz/seti/sim.htm
 
21.1.2005 - 08:33 - 
Tak se nám diskuze k sondě pěkně rozjela?!

"Zelené potřebujeme, Ultrazelené radikály a ekoteroristy ne. "

Pane Nováku, doba je radikální a chce i radikální reakce , nedivte se proto,že mezi zelenými je široké spektrum. A je dobře, že je! Nebýt řvaní radikálů, mnohé věci v přírodě by byly horší. Technokraté nevymřeli. Jde o to abychom v blízké budoucnosti mohli studovat vesmír a ne se starat o udržitelnost našich ubohých životů na zmršené planetě.
A jde to s ní z kopce, to podtrhuji! Už se tím zabývám mnoho let.
Zelení lžou, hm a co tohle: Když prolétávala sonda Cassini kolem Země - je to už dávno. Přišli na hvězdárnu dva novináři se ptát co je nového. Ten den sonda míjela naši planetu. Říkal jsem jim o tom a vysvětloval jak to pracuje , co bude dělat a kde bere elektřinu. O dva dny později jsem otevřel noviny a tam bylo napsáno:" Zem o vlásek unikla katastrofě!". Kdyby se sonda C. trefila do atmosféry Země tak by ji zamořila radiaktivitou. Má totiž na palubě malou jadernou !!!! elektrárnu, bla , bla ...atd. " Nic takového jsem jim neříkal- bylo to vymyšleno, nedivte se potom, že mnozí -mladší s touto informací ( a jinými) v hlavě mají strach a křičí, protestují atp. Ovšem to jim nedává právo k používání násilí.
A pane Novák, Brontosaurus bylo hnutí plně pod kontrolou KSČ a jí také vedeno i když to tak nevypadalo. To jeho užitečnost velmi snižovalo.
Nepokládám se za ekoteroristu, ale trochu jsem cítil potřebu se postavit na ochranu zelených různého ražení.
 
21.1.2005 - 11:03 - 
No, to s tou katastrofou přece měli už dávno od zelených. Ti rotestovali už proti startu, přesně ze stejných důvodů.

Ti novináři k vám přišli už s jasnou představou, co napíšou. O nějakém průletu nějaké sondy - pffff, s tím se před šéfredaktorem neBLESKnou. Takže vy jste jim dodal jen alibi a trochu "vědecké" omáčky. Tu stejně nejspíš nepochopili. A pokud ano, neměli schopnosti ani zájem ji předat dál.
Je to stejné jako když se k Temelínu mohl vyjadřovat kdejaký zelený a jihomamo - jenom skutečným odborníkům nedali slovo. Dodneška (!) když dojde v Temelíně k poruše na generátoru, ptá se redaktor HN (!) na názor Kuchtové (!). Není to k pos...?

Ona totiž pravda není dost "sexy", nedá se na tom postavit "story", která zaujme a prodá. Řekněte sám - dal by se přičinit vykřičník k titulku "Meziplanetární sonda prolétla kolem Země"? Nemá to ten drajf, ten ajfr, to je JEN skutečnost. Zato "Země unikla katastrofě!", no tam ten vykřičník patří, tam sedí jak dítě na nočníku.

Jo, Brontosaurus nejspíš byl pod kontrolou KSČ, stejně jako skoro všecko tenkrát. Rozhodně všecko oficiální. A že měli pod kontrolou i leccos, o čem jsme mysleli, že ne...
Ale nechme toho, Bronťák je mrtvý a zabili ho současní ekologisté. RIP!
 
21.1.2005 - 11:17 - 
quote:
Obávám se, Anonyme, že k Saturnu se zatím podívaly akorát Voyagery - a ty hlavně prolítaly kolem. Soustředily se na Saturn. Nedalo se moc vybírat, podstatný byl Saturn jako gravitační prak. O Titanu jsme se dověděli, že má hustou atmosféru, něco o složení - a to je asi tak všecko. Atmosféra, to bylo překvapení. Povrch nikdo nikdy neviděl až do teď.

Pokud se mýlím, opravte mě, ale já si skutečně nevzpomínám na jiná zkoumání. Přece jenom je to zatraceně daleko. A tudíž draho.


Jeste pred planovanim mise Cassini se vedelo,z jinych napr. pozemskych pozorovani a prave misi voyger,ze na tytanu je atmsfera a z ceho se priblizne sklada,tedy si vedci dokazali udelat obrazek jake asi senzory by byly vhodne...
 
21.1.2005 - 11:23 - 
Uz jsem tady jednou napsal, zeleni muzou byt dokonce i uzitecni (pro vyzkum kosmu). Je zrejme, ze lidstvo se dostalo do situace, ze jeho existence rapidne meni podminky zde na Zemi. IMHO (abych sel s dobou tak pouziju taky tuhle zkratku) tomu bohuzel nejde zabranit. Celosvetova spotreba surovin a energie se zvysuje rychleji, nez by bylo mozne ziskat racionalizaci stavajicich zdroju. Z toho vyplyva, ze nekdy dojde k surovinove krizi a pak je jen par moznosti. Brutalne (az katastroficky) omezit spotrebu, nebo najit nove zdroje. Ty lze najit bud tady na Zemi, nebo ve vesmiru. Je hezke chranit prirodu na Aljasce, ale az dojde (levna) ropa vsude jinde, bude prvni na rade a bez milosti. Je hezke vymyslet fantasmagorie s vetrnyma elektrarnama, ale jednoho dne budem stejne spolehat vicemene na stepeni nebo snad syntezu. Myslim ze nekteri vzdelanejsi z nich to chapou a mluvi o trvale udrzitelnem rozvoji, ale to netusim jak to dopadne. Nejspis tak, ze brzo se vsechny nebezpecne vyroby presunou do rozvojovych zemi a na ty se pak bude svalovat vina za poskozovani prirody. Pritom by moznym vychodiskem byly surovinove zdroje na Mesici, ktery je dost blizko (pokud nejaky silenec nebude chtit chranit tamni prirodu). Tak uvidime jak to dopadne.  
21.1.2005 - 11:34 - 
quote:
quote:
Obávám se, Anonyme, že k Saturnu se zatím podívaly akorát Voyagery - a ty hlavně prolítaly kolem. Soustředily se na Saturn. Nedalo se moc vybírat, podstatný byl Saturn jako gravitační prak. O Titanu jsme se dověděli, že má hustou atmosféru, něco o složení - a to je asi tak všecko. Atmosféra, to bylo překvapení. Povrch nikdo nikdy neviděl až do teď.

Pokud se mýlím, opravte mě, ale já si skutečně nevzpomínám na jiná zkoumání. Přece jenom je to zatraceně daleko. A tudíž draho.


Jeste pred planovanim mise Cassini se vedelo,z jinych napr. pozemskych pozorovani a prave misi voyger,ze na tytanu je atmsfera a z ceho se priblizne sklada,tedy si vedci dokazali udelat obrazek jake asi senzory by byly vhodne...

Však je tam taky poslali, ne?
 
21.1.2005 - 15:26 - 
Little sunlit penetrates the dense hydrocarbon atmosphere, a fact that was only partly offset by Huygens' 20-watt lamp, which enabled the probe to deliver relatively clear pictures even on the surface. Tomasko described the process as "taking pictures of an asphalt parking lot at dusk."

Takze jako fotit asfaltove parkoviste za soumraku. Stejne si ale myslim, ze objektiv kamery byl necim zaneseny, kdyz fotil primo na povrchu. Otazka je jestli byl chladnejsi nez atmosfera, nebo teplejsi. Teda jestli to byly kondenzovany uhlovodiky (zamlzeny), nebo neco treba nejaky cakanec z povrchu.
 
21.1.2005 - 18:57 - 
Strucny vytah z materialu JPL o 'tour de Saturn' napovida, ze Cassini se muze klidne dozit treba i deseti let na orbite kolem Saturnu. Podle me neni vyloucena ani orbita kolem Titanu, protoze ve fazi III, kdy se Cassini bude zabyvat studiem prstencu z polarni orbity (zacatek roku 2007) i v dalsi fazi IV bude k tomu hodne blizko. Obezna doba bude treba snizena jen na 16 dnu, cili bude kratsi nez u Titanu. Tesme se na hezci obrazky Saturnu a Titanu, nez ktere jsou k dispozici ted.


Indeed, Cassini's working lifetime in Saturn orbit, with a little luck, may easily run a decade or more.

Cassini uses a set of "reaction wheels" - motorized flywheels - to make the most of its attitude maneuvers, only occasionally using its thrusters to hold itself steady while the wheels "unload" built-up spin.

And so, if its thrusters were used only for such part-time attitude control, their fuel supply could keep the craft stable and working for seveal decades.

However, it's a safe bet that Cassini will also use its thrusters for occasional orbital maneuvers to set up more Titan flybys for an extended orbital tour.

Exactly what that tour will be, we just do not know at this point - for it will certainly depend (as Galileo's extended missions did) on the discoveries it makes during that first busy and exciting four years, which are bound to be numerous and surprising.


 
22.1.2005 - 12:22 - 
http://www.spaceflightnow.com/cassini/050121science.html

Tak to vypada, ze na Titanu skutecne alespon obcas prsi :) (i kdyz ne zrovna voda ;)
 
24.1.2005 - 11:36 - 
Na teto strance jsou clanky o Titanu a saturnu z cervna 2004 lidovek, hledal jsem je kvuli tem zvukum, dovolim si je sem prekopirovat, clovek nikdy nevi, kdy nekoho napadne archiv zrusit, tady to bude ulozeno.

Pak prekopirovavam 2 clanky nove, ktere se mi na pomery ceskeho tisku v psani o o vede zdaji dobre.

http://lidovky.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?id=275699&sec=35&sub=89&d=16&m=7&y=2004&dat=20040716#clanek


Jak znějí zvuky na Titanu



Dunění připomínající hlas obra, který cosi pronáší v neznámé řeči, se může ozvat na Saturnově měsíci, až přistane sonda Huygens. Vyplývá to z analýz britského profesora akustiky.


Zurčící potůčky a říčky, pustá pláž lemující oceán. Pěnivé vodopády. Popis nedotčené pozemské krajiny? Nikoliv. Řeč je o Saturnově měsíci Titanu. Místo vody si zkusme představit kapalný metan a raději nemysleme na teplotu na pláži. Ta se totiž pohybuje kolem minus 180 stupňů Celsia.
Nevíme, zda jsou na Titanu skutečně oceány či říčky. Nejnovější pozorování tomu příliš nenasvědčují. Počátkem příštího roku ale může Huygens, přistávací modul sondy Cassini, dosvědčit, že kapalina po povrchu měsíce přece jen teče. Titan by se tak stal jediným kosmickým tělesem kromě Země, kde se otevřená hladina dotýká ovzduší.
Profesora Southamptonské univerzity Tima Leightona fascinuje tahle představa natolik, že se rozhodl vypočítat, jaké zvuky může vydávat tamní vodopád (či spíše "metanopád"). Profesor namodeloval i šplouchnutí, jež by vyslal Huygens po dopadu na hladinu oceánu.
Není to čistě teoretický výzkum. Modul je vybaven mikrofonem, takže pokud se nic nepokazí, hlas vzdáleného světa opravdu uslyšíme.

Vzdálené tamtamy

Výprava profesora Leightona za zvuky Titanu začala v Anglii, u nenápadného vodopádu nedaleko Southamptonu. Profesor, který je odborníkem na akustiku a zabývá se šířením zvukových vln v kapalinách, nahrál bublání vodopádu a záznam si odnesl do laboratoře. Podle britské BBC pak použil rovnice založené na vlastnostech ovzduší Saturnova měsíce, vody a metanu. Pomocí nich transformoval zvukové vlny vydávané bublinami vytvářenými pozemským vodopádem.
Co bychom tedy slyšeli, kdybychom stáli na břehu říčky na povrchu Titanu a pozorovali směs metanu a etanu padající přes hranu do hloubky? Zvuk je mnohem vyšší než u pozemského vodopádu a poněkud pištivý - snad by jej mohla vydávat voda vytékající pod velkým tlakem z nějakého úzkého hrdla.
Větší práci měl Leighton se žblunknutím, které by se ozvalo po přistání modulu na hladinu. Aby získal výchozí nahrávku, nechal profesor dopadnout stokilový model sondy na hladinu vody rychlostí kolem dvaceti kilometrů za hodinu. Výsledkem modelování jsou tentokrát vskutku "kosmické" zvuky.
Nejprve je slyšet šplouchnutí připomíná hluboký hlas obra, který s podivnou dunivou ozvěnou cosi říká v neznámé řeči. Pak se ozve bublavý zvuk, jak kapalina proniká do části modulu, a představení uzavírá cosi na způsob bubnování vzdáleného tamtamu - to se konstrukce sondy po nárazu "usazuje".
Všechny zvuky si lze poslechnout na webových stránkách Centra pro ultrasoniku a podvodní akustiku Southamptonské univerzity (www.isvr.soton.ac.uk/fdag/uaua.HTM).
Modul Huygens přicestoval k Saturnu přichycen na boku sondy Cassini jako obrovské, téměř třímetrové klíště. Pokud se přistání na Titanu zdaří, bude pouzdro pracovat a vysílat údaje asi tři minuty.

Profesor Leighton vyzývá pracovníky NASA, aby během této doby co nejdéle využívali ruchový mikrofon na palubě. Je to energeticky nenáročný zdroj dat, který nám může o cizím světě leccos prozradit, aniž by vysílal velké množství údajů, a okupoval tak přenosové kanály.
"Podívejte se po místnosti kolem sebe. Obrázky, které vnímá vaše oko, vám toho o ní hodně prozradí, ale neřeknou vám, co se děje za vámi, za zdí nebo venku na ulici. A teď zavřete oči a zeptejte se sami sebe, co se na těchto místech odehrává. ... Pokud uslyšíte lidskou řeč, můžete dokonce rozpoznat náladu a myšlenky hovořících," přibližují zmíněné webové stránky význam studia okolí pomocí zvukových vln.
Jedním z nejdůležitějších úkolů celé mise je zjistit, odkud se bere metan v ovzduší Titanu. Sluneční záření tento plyn rozkládá, takže by měl z atmosféry měsíce postupně vymizet. To se ale nestalo. Jak je tento plyn doplňován? Na Zemi to mají na starost živé organismy. Třeba je jednou nalezneme i na Titanu, na břehu potoků kapalného metanu, látky, kterou známe z každé kuchyně jako obyčejný zemní plyn.
"Ve velmi vzdálené budoucnosti, až se naše Slunce stane červeným obrem, bude na Titanu tepleji. Možná bychom zde dokonce mohli nalézt nový domov," řekl profesor Leighton BBC.

Lidové noviny, 10. 07. 2004, Martin Uhlíř




Saturnovy prstence stále záhadnější



Tajemnou ozdobu Saturnu poprvé uviděl Galileo Galilei, ale v jeho primitivním dalekohledu vypadala jako "trojitá planeta". Až o půlstoletí později vysvětlil Christiaan Huygens, že kolem planety je prstenec. Během staletí a zejména při průletu sondy Voyager jsme zjistili, že jde o soustavu tisíců prstenců, jejichž struktura připomíná gramofonovou desku. Přestože jsou široké tisíce kilometrů, na tloušťku měří jen pár set metrů. Každý prstenec obíhá jinou rychlostí. Označujeme je písmeny abecedy v pořadí, v němž byly objeveny: nejblíže je prstenec D a nejvýraznější část systému tvoří (v pořadí od planety) prstence C - B - A. Mezi B a A je mezera, známá podle svého objevitele z konce 17. století jako Cassiniho dělení. První snímky ze stejnojmenné sondy naznačují, že v mezeře je poměrně velké množství částic tvořených nikoliv čistým ledem, nýbrž především "špínou".

Vypadají podobně jako tmavý materiál, nedávno pozorovaný na dalším Saturnově měsíci Phoebe. Tyto částice mohou potvrzovat teorii, že prstence jsou zbytky rozbitých měsíců, které kdysi obíhaly Saturn. Prstence mohly vzniknout vzájemnými srážkami těchto měsíců. Podle údajů ze sondy Cassini jsou částice, z nichž jsou prstence tvořeny, překvapivě uspořádány podle velikosti. Nejblíže k planetě obíhají menší částice a jejich velikost vzrůstá se vzdáleností od planety. Jde o úlomky čistého ledu nebo ledem obalené horniny o velikosti od několika milimetrů po desítky metrů (tj. ve škále od zrnek cukru až po celé domy). Nejlepší pohled na prstence v historii výzkumu planety, pořízený před několika dny sondou Cassini, potvrzuje, že více ledu se nachází ve vnějších oblastech prstenců. Dovede nás tato stopa k pochopení jejich původu a dalšího vývoje?
Lidové noviny, 10. 07. 2004, g



Saturn obíhá "mladá Země"



Záhadný měsíc Titan má hustou atmosféru bohatou na organické látky * Cassini překvapila vědce


Na Titanu, Saturnově měsíci, měl být oceán plný metanu. Zdá se ale, že tam není. Těleso, které připomíná Zemi krátce po jejím vzniku, přesto může ukrývat klíč ke vzniku života.

První dny sondy Cassini na oběžné dráze kolem Saturnu přinesly první vědecké výsledky. Vlastně spíše nové, dosud nezodpovězené otázky. Týkají se především soustavy prstenců a měsíců. Nejvíce záhad souvisí s tajemným Saturnovým měsícem Titanem.
Kolem velkých planet obíhají desítky měsíců - malé jsou pouhými bezvýznamnými skalisky, avšak nejmohutnější si v ničem nezadají s planetami. Jak o nich napsal A. C. Clarke: "Jsou to světy, které by kdekoliv jinde měly plná práva samostatných planet, avšak zde jsou pouhými družicemi svého obrovitého pána."

Na počátku byl Huygens

Měsíc Titan, který je po Jupiterově Ganymedu druhým největším měsícem sluneční soustavy, nesporně patří mezi planety: má větší průměr než Merkur a Pluto a jako jediný měsíc je obklopen hustou atmosférou. Každý další poznatek nás utvrzuje, že pod touto atmosférou najdeme mnohem fantastičtější svět, než jsme si kdy představovali.
Pro pozemšťany začíná historie Titanu koncem března 1655, kdy jej objevil holandský astronom Christian Huygens. Po čtvrtroce si byl jist, že jde o měsíc tehdy nejvzdálenější známé planety. Během dalších desetiletí zjistil řadu nových informací, avšak za pojmenování vděčí Titan až Johnu Herschelovi, synu objevitele Uranu. Ten se inspiroval řeckou mytologií a pojmenoval již známé měsíce Saturnu jmény nesmrtelných obrů Titánů. Pro největší z měsíců zvolil název celé rodiny.
Nové poznatky přineslo až 20. století. Přišlo se postupně na to, že Titan má atmosféru, která obsahuje organické molekuly. Nicméně složit kusé poznatky o Saturnově měsíci do mozaiky jednoznačného obrazu se nepodařilo.
Titan oběhne kolem Saturnu za necelých 16 dní - a stejně dlouho mu trvá jedna otočka kolem osy. Znamená to, že stejně jako náš Měsíc vůči Zemi nastavuje Saturnu stále stejnou tvář.
K Titanu dorazí jen několik procent pozemské dávky slunečního záření. Při teplotě, která se trvale pohybuje kolem -180 stupňů Celsia, musí veškerá voda zmrznout. Její roli v atmosféře tohoto bizarního světa zaujímá nejjednodušší organická sloučenina, metan. Metan zde vytváří oblačnost i přírodní koloběh. Není to nicméně látka, která by v ovzduší převládala.
V listopadu 1980 jsme se dočkali prvních snímků zblízka, které vyslala sonda Voyager 1. Nejprve přišlo zklamání, portrét meruňkově oranžového tělesa ze vzdálenosti pouhých 4520 km ukazoval právě tolik podrobností jako snímky Venuše tedy žádné. Viděli jsme jen neprostupný oblačný obal, který nejevil prakticky žádnou strukturu. Poté jsme zažili překvapení: v atmosféře dominuje dusík! Titan má tedy jako jediné těleso ve sluneční soustavě ovzduší podobné pozemskému - takhle nějak musela navíc vypadat zemská atmosféra v dobách krátce po vzniku planety. Během několika minut jsme se dozvěděli více než za předchozí tři století.

Ranní mlhy na Titanu

Metanu není v atmosféře zřejmě víc než dvě až 10 procent. Jeho molekuly jsou neustále bombardovány ultrafialovým zářením ze Slunce, rychlými elektrony ze Saturnovy magnetosféry a kosmickými paprsky. Proto se průběžně rozpadají na jednotlivé atomy, ale zčásti se znovu spojují a vytvářejí složitější uhlovodíky, jejichž řetězce obsahují až tři atomy uhlíku.
Složitější uhlovodíky tvoří hlavní oblačnou vrstvu aerosolů ve výšce kolem 200 km. Vypadá jako mléčná mlha s typickým naoranžovělým zabarvením.
Nedávno byly pozorovány lehké "ranní" mlhy ve výšce kolem 80 km, tvořené patrně aminokyselinami a tuhými částicemi pevných látek. Zdá se, jako by na Titanu příroda přichystala vše potřebné pro vznik živé látky - k završení tohoto procesu ale zřejmě chyběla energie.
Mraky nacházíme také na rozhraní stratosféry a troposféry, ve výšce kolem 50 kilometrů. Jsou to jasná oblaka, obsahující mimo jiné krystalky metanu. Podle nejnovějších pozemních pozorování je oblačnost pod zmíněnou neprůhlednou vrstvou poměrně vzácná a obvykle pokrývá jen několik procent povrchu (na Zemi je to asi polovina povrchu planety).
Zvýšený výskyt těchto mraků nejspíš souvisí s ročním obdobím. Rok na Titanu trvá 30 let pozemských; v současnosti na jižní polokouli končí "šestileté léto" a oblačnost se formuje poblíž jižního pólu. Potvrdily to i první snímky z Cassini.

Není vyloučeno, že je to skutečně letní bouřková činnost - elektrické výboje v atmosféře jsme sice ještě nezaznamenali, ale teoretické modely je nevylučují. Srážky jsou patrně rozptýlené, ale zato mohou být dost intenzivní. Neprší ovšem voda, ale zřejmě metan.

Na povrchu jako v bazénu

Prostředí na povrchu neoplývá vlídností. Po celý den (trvající 16 dní pozemských) zde vládne šero. Osvětlení je asi tisíckrát menší než na Zemi během dne, ale stále ještě 350krát větší než za úplňkové noci. Panuje tlak o 60 % vyšší než na povrchu Země; takový na nás působí, když se ponoříme na dno asi šest metrů hlubokého plaveckého bazénu.
Původní úvahy nevylučovaly, že povrch Titanu pokrývá globální oceán, z něhož by se neustále doplňoval metan v atmosféře. Z měření sondy Voyager se zdá, že se tu mohou vyskytovat všechny tři fáze metanu vedle sebe - metan jako pevná látka, kapalina i plyn. Právě proto bychom se zde mohli setkat s metanovými dešti, řekami či metanovým sněhem a ledem.
Jenže novější radarová a infračervená pozorování ze Země naznačují, že na Saturnově měsíci oceán není. A první snímky z Cassini dokonce žádnou kapalinu ani nenašly! Povrch je tedy z velké části pevný, snad tvořený vodním ledem a tuhým etanem. Ten kondenzuje v atmosféře nízko nad povrchem a jeho vločky se snášejí zvolna dolů a usazují se na souši.
Pokud jsou na povrchu Titanu přece jen souvislejší plochy kapaliny, bude to nejvýše několik velkých jezer (nebo malých moří). Břehy patrně omývá stabilní směs kapalného metanu a etanu. Je velmi tmavá a hustá - řekli bychom "řídká špinavá kaše".
Mnohé nasvědčuje tomu, že poprvé sledujeme koloběh jiné kapaliny než vody. Odpařující se metan stoupá do atmosféry, kde se fotochemicky vytváří smog (ne nepodobný smogu nad velkými pozemskými městy), jeho velké organické molekuly se slepují jako dehet a prší zpět. Dopadnou kapičky metanu na povrch, nebo se dřív odpaří?
Měření sondy Cassini tedy už poněkud změnila naše představy o přírodě na Titanu. Dřívější pohled svět pokrytý moři a oceány - vystřídal obrázek suššího tělesa pokrytého spíše etanovým sněhem než metanovou kapalinou. Stále ale vládne velká nejistota. Třeba ohledně srážek a mraků: Představme si, že z Titanu pozorujeme Prahu, vždy ale jen krátce a s dlouhou časovou prodlevou. Jeden rok provedeme měření a zjistíme, že nad Prahou je zataženo. Můžeme usoudit, že je to trvalý stav. Další rok pohlédneme do těchto míst a zjistíme, že svítí slunce. Musíme tedy své závěry přehodnotit. Napřesrok je opět zataženo znamená to, že se počasí mění s roční periodou? Nebo je slunečné počasí velmi vzácné a my je zachytili jen náhodou? Zkrátka, mnoho nevíme...
Odhlédneme-li od tohoto přirovnání, trápí nás například tyto záhady: Jestliže nejsou na Titanu metanová moře, která nám docela dobře zapadala do teorií, jak vlastně vypadá koloběh této látky v přírodě? Metanová oblaka v okolí jižního pólu připomínají pozemské kumuly schylovalo se ve chvíli, kdy jsme je pozorovali, na Titanu skutečně právě k bouřce? Terénní útvary na povrchu nepochybně utvářela geologická aktivita. Trvá dosud? A je nitro obřího měsíce stále horké, nebo už "vyhaslo"?

Kontinent Xanadu

Vrovníkové oblasti Titanu se nachází cosi jako "kontinent" o rozloze Austrálie, vypínající se do relativní výšky asi 2000 metrů. Pojmenovali jsme ho Xanadu, avšak netušíme, o co vlastně jde. Je to snad ledovcová vysočina, v níž je přemrzlý led tvrdý jako granit?
Doufejme, že v lednu příštího roku budeme na své otázky znát odpovědi: 14. ledna 2005 dopoledne má na povrchu tajuplného tělesa přistát pouzdro Huygens, které je nyní na palubě sondy Cassini.
Kde přistane? Odborníci předpokládají, že to bude poblíž jedné jasné skvrny, avšak nikoliv přímo do ní. Bude to jezero - nebo pevnina? Technici zkonstruovali pouzdro tak, aby zvládlo přistání jak na pevninu, tak do kapaliny.

Konstruktéři zapomněli na Dopplerův efekt

Původně měl Huygens přistát už letos na podzim, ale kvůli odhalené konstrukční chybě se řídící středisko rozhodlo náročný manévr odložit. Chyba se týká rádiového spojení mezi pouzdrem Huygens a sondou Cassini, která má signály vysílané pouzdrem zesilovat a předávat na Zemi. Konstruktéři zapomněli zohlednit Dopplerův posun vlnových délek při změně vzdálenosti mezi sondou a jejím vyslancem, takže by mohlo dojít ke ztrátě spojení a modul Huygens by přišel nazmar.
Věřme, že se to nestane. Titan se nabízí jako unikátní muzeum, v němž příroda zmrazila podobu naší pradávné minulosti. Mohli bychom tu studovat procesy, které na Zemi vedly ke vzniku života (i když nyní Saturnův měsíc pokládáme za místo, které je pro život podobný pozemskému zcela nevhodné). Přistání na jeho povrchu může posunout hranice poznání nebývalým způsobem.

****

kosmická sonda Cassini-Huygens

Sonda Cassini má v lednu příštího roku vyslat do atmosféry Titanu modul s názvem Huygens. Pouzdro o průměru 270 cm a váze 352 kg obsahuje kameru, přístroje na chemický rozbor plynů, na sledování tlaku, teploty, zvuku a dalších fyzikálních veličin. Modul má na padácích sestupovat přes dvě hodiny, počítá se také s několikaminutovým provozem v tvrdých podmínkách na povrchu Titanu.

Za tajemstvím Saturnu a jeho měsíce Titanu

Sonda Cassini začala minulý týden kroužit kolem Saturnu a vyslala detailní snímky prstenců, jimiž je tato planeta charakteristická. Hlavním úkolem mise je prozkoumat měsíc Titan, což je největší Saturnův satelit. Detail prstence pořízený sondou Cassini v ultrafialovém spektru. Červené jsou prstence s větším podílem horniny, tyrkysové prstence mají větší hustotu úlomků a jsou tvořené většinou ledem.

Saturn

Šestá planeta od Slunce je viditelná pouhým okem jako jasný nažloutlý objekt.
Prstence jsou z kousků ledu a hornin, velkých od několika milimetrů až do 10 metrů. Horninu vědci prozatím označují jako "blátíčko". Největší prstenec má vnější průměr více než 270 000 km, tloušťka prstence činí asi 200 metrů.

Titan

Největší ze Saturnových měsíců má průměr 5150 km. Na Titanu trvale panuje mráz více než -180°C. Povrch satelitu je patrně z vodního ledu a zmrzlého etanu. Pravděpodobně jsou zde také jezírka metanu a etanu. Rok na Titanu trvá 30 pozemských let.

Nejdůležitější otázky, na které by měla odpovědět mise sondy Cassini

* Co je zdrojem tepla uvnitř Saturnu? Planeta vyzařuje o 87 % více energie, než kolik přijímá od Slunce.

* Jaký je původ Saturnových prstenců?

* Jaký je původ jemných barev v prstencích?

* Má planeta další, dosud neobjevené měsíce?

* Proč má měsíc Enceladus tak podivně hladký povrch?

* Vymazalo krátery nedávné tání?

* Jaký je původ tmavého organického materiálu, pokrývajícího jednu stranu měsíce Iapetus?

* Jaké chemické reakce probíhají v atmosféře Titanu?

* Odkud se bere metan, tak hojný v ovzduší Titanu?

* Na Zemi souvisí jeho výskyt s aktivitou živých organismů. Jsou na Titanu oceány?

* Existují na Titanu složitější organické sloučeniny a molekuly, které se blíží živým strukturám?

Pramen: Evropská kosmická agentura

Chronologie objevů

* 1655 nizozemský astronom a matematik Christiaan Huygens objevuje měsíc, který obíhá kolem planety Saturnu

* 1659 Huygens popisuje svůj objev v publikaci Systema Saturna

* 1698 Huygens v díle Cosmotheoros podrobně shrnuje svůj celoživotním výzkum tohoto Saturnova měsíce

* 1847 britský astronom John Herschel dává největšímu měsíci Saturnu jméno Titan

* 1908 José Comas i Solá z optických pozorování odvozuje, že Titan je obklopen atmosférou

* 1944 americký astronom Gerald Kuiper zjišťuje plynný metan a jednoznačně prokazuje přítomnost atmosféry

* 1975 jsou v atmosféře detekovány další plyny

* 1980/81 americké sondy Voyager 1 a 2 prolétají kolem Saturnu

* 1989 první radarové odrazy od Titanova povrchu

* 1994 Hubbleův kosmický dalekohled pořizuje první infračervené záběry povrchu tělesa

* 1997 start sondy Cassini/Huygens

* 2005 plánované přistání pouzdra Huygens na Titanu

* 2008 předpokládaný konec expedice Cassini gr

Lidové noviny, 10. 07. 2004, Marcel Grün; ASTRONOM A PUBLICISTA



NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:NOVE:

http://lidovky.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?id=324427&sec=35&sub=89&d=24&m=1&y=2005&dat=20050124#clanek

Výlet na Titan měl skončit fiaskem


Mise sondy Huygens se neobešla bez dramatických okamžiků. Hrozící katastrofu experti včas zažehnali. Přesto jsme nakonec získali jen polovinu naměřených dat.


Už třetím rokem putovala vesmírem dvojsonda Cassini-Huygens, když si jistý švédský technik náhodou uvědomil, že plán její cesty obsahuje závažný nedostatek. Nepočítá s tzv. Dopplerovým efektem - s posunem frekvence rádiových vln při měnící se rychlosti mezi sondami. Cassini měla totiž přijímat signál Huygense z Titanu a předávat ho na Zemi. Kvůli změněné frekvenci by ale mateřská sonda přestala svému "dítku" od určitého okamžiku jeho sestupu rozumět.
Po osmi měsících usilovného hledání řešení se experti rozhodli upravit letový plán. Nakonec proto Huygens nesestoupil do atmosféry při prvním, ale až při třetím samostatném průletu kolem Titanu.
S pozměněnou geometrií průletu se Dopplerův efekt výrazně neprojevil.
Příjem dat ale svému prokletí neunikl. Naštěstí pouze z poloviny. Chyba programátorů z Evropského vesmírného řídícího střediska v německém Darmstadtu způsobila, že se na Cassini správně nespustil přijímač jednoho ze dvou datových kanálů, které Huygens vysílal. V programu zkrátka chyběl správný příkaz.

Risk, který nevyšel

Vědci v řídícím centru NASA původně chtěli oběma přijímači zachycovat stejné signály. Všechno ale probíhalo podle plánu, rozhodli se tedy pro risk a každým přijímačem snímali jiná data, aby jich získali víc. Protože ale jeden z přijímačů nefungoval, polovina záznamů z kamer i z ostatních přístrojů je ztracena. Modul je z Titanu vysílal, ale Cassini je nezapisoval do své paměti. Místo 700 snímků jich proto na Zemi dorazilo jen 350.
Pro vědce je to sice ztráta, ale nikoliv extrémně dramatická: "Je to stejné, jako by někdo z filmového pásu vystřihl každé druhé okénko," říká odborník na kosmonautiku Antonín Vítek. Celkový počet získaných snímků je nakonec stejný, jako kdyby v NASA neriskovali a nechali oběma kanály posílat zálohovaně stejná data. Jediným experimentem, který se nepovedl, bylo měření rychlosti větru. K němu bylo zapotřebí dat z obou kanálů. Vědci ale doufají, že se jim i tyto výsledky podaří částečně zachránit rekonstruováním signálů přímo z Huygense, jak je, byť ve značně zkreslené podobě, zachytily radioteleskopy na Zemi.
Lidové noviny, 22. 01. 2005, ev





http://lidovky.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?id=324426&sec=35&sub=89&d=24&m=1&y=2005&dat=20050124#clanek

Létající talíř v říši mrazu

Sonda Huygens vyslala unikátní data ze Saturnova měsíce Titan * Fotografie povrchu vědce překvapily


Sonda, která přistála na Saturnově měsíci Titanu, odpoví expertům na řadu otázek. Jak akce probíhala a co můžeme vyčíst z dosud zveřejněných dat?

Létající talíř zlatavé barvy vstoupil minulý pátek do atmosféry Titanu. Modul Huygens měkce přistál po zhruba dvou a půl hodinách letu. Získali jsme díky němu informace přímo z povrchu zatím nejvzdálenějšího tělesa sluneční soustavy, na které se kdy lidský výtvor dostal.
Na dalekou pouť se Huygens vydal před více než sedmi lety coby součást sondy Cassini. Den po Štědrém dnu ho od ní pracovníci řídícího střediska NASA oddělili a zahájili přípravné manévry pro sestup, aby v polovině ledna dílo zdárně dokončili.
Místo přistání zůstalo do poslední chvíle velkou neznámou.
Dopadne modul do moře, nebo na pevninu? Jeho konstrukce počítala s oběma variantami. Vědci nemohli ani předem odhadnout, jak dlouho bude sonda vysílat. "Pokud by dopadla do kapalného metanu, rychle by prochladla a baterie by vydržely jen několik minut. Jinak se počítalo s tím, že bude vysílat asi tři hodiny včetně sestupu," uvedl Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z AVČR.
Nemělo smysl vybavovat modul výkonnější baterií. Z letového plánu vyplývalo, že Cassini, která přijímala signál a předávala ho na Zemi, se po třech hodinách schová za obzor a už Huygense "neuslyší". Pozemské radioastronomické observatoře ovšem zaznamenaly, že modul vysílal ještě nejméně další dvě hodiny po ztrátě spojení s Cassini. Na Zem se ale jeho signál dostal v příliš zkreslené podobě.
Fotografie pořízené sondou Huygens se záhy objevily v hlavních zprávách snad všech světových médií. Co na nich vlastně vidíme? Letecké snímky pořízené z výšky 16 km připomínají krajinu s tmavými řekami a mořem. Zatím můžeme pouze spekulovat, zda jde opravdu o moře a jaká kapalina ho tvoří.
Odpověď přinesou až podrobné analýzy dat shromážděných ze všech přístrojů. Kromě kamer totiž snímací zařízení obsahovalo také spektrometry a fotometry. Modul nesl rovněž lapač částic a přístroje pro chemickou analýzu ovzduší, aparaturu pro studium vlastností povrchu a síly větru a měřiče tlaku, teploty, elektrického pole a dalších fyzikálních vlastností atmosféry.
Rozbory zaměstnají celé badatelské týmy na dlouhé měsíce, možná i roky. První seriózní vědecké články můžeme podle Antonína Vítka očekávat nejdříve za čtvrt roku. Pak se snad také dozvíme, jaké je na Titanu počasí, zda tam sněží metanové vločky, zuří bouře a jaké je složení kamenů, u nichž sonda přistála.

Záhadné balvany

Snímek balvanů totiž vyvolal mezi experty velké překvapení. "Nikdo nečekal, že tam najdeme tak velké balvany. Vzhledem k husté atmosféře a silným vichrům odborníci předpokládali, že povrch bude pokrytý jemným prachem a bude spíše připomínat Saharu s dunami," poznamenává Antonín Vítek.
Jaký je celkový dojem z dlouho očekávaných fotografií? "Jsem lehce zklamán jejich kvalitou. Ale musíme si uvědomit, že na Titanu je stále mlha a panují velmi špatné světelné podmínky," říká Antonín Vítek.

Ve snaze o co nejmenší celkovou zátěž byla sonda vybavena jen černobílými kamerami. Zveřejněný oranžový snímek je vlastně kolorovanou černobílou fotografií. Odstín barvy určili vědci podle údajů spektrometru, měl by tedy odpovídat skutečnému zabarvení povrchu.
Na internetových stránkách Evropské kosmické agentury (ESA) se objevily také dvě zvukové stopy pořízené sondou Huygens. Kdo by ale čekal zurčení potoka nebo vzdálené šplouchání příboje metanového moře, bude zklamán.
Jeden ze záznamů obsahuje převedené pulsy z výškového radaru. Se skutečnými zvuky na Titanu to nemá nic společného. Stoupající a zrychlující se tóny ilustrují odražený signál od povrchu, jak se k němu modul před přistáním blížil. Vědci doufají, že jim analýza pulsů prozradí nové informace o tvaru a složení povrchu.
Druhý záznam pochází ze skutečného ruchového mikrofonu. Přerušované šumění bylo nahráno při sestupu atmosférou.Vyvolalo ho pravděpodobně tření letícího pouzdra. "Sonda se v závěrečné fázi pohybovala rychlostí kolem 20 km/h, takže šlo o podobný efekt, jako když jedete na kole a kolem uší vám proudí vzduch," komentuje nahrávku Antonín Vítek.

Mladá zmrzlá Země

Saturnův měsíc vědce zajímá z několika důvodů. Je relativně velkým objektem a jako jediný měsíc ve sluneční soustavě má atmosféru. Dokonce 1,6krát hustší než Země. Stejně jako na Zemi je její hlavní složkou dusík. Navíc tam už předchozí pozorování pomocí sond Voyager a Hubbleova teleskopu zjistila přítomnost jednoduchých organických látek (metanu, etanu, etylenu, acetylenu, metylacetylenu) a dalších sloučenin, o nichž předpokládáme, že existovaly na Zemi krátce po jejím vzniku v tzv. prvotní atmosféře.
Titan proto můžeme přirovnat k "mladé Zemi", k jakési zmrazené "chemické laboratoři" podobné té, z níž se u nás kdysi vyvinul život. Ovšem tvrzení, že výzkum Titanu pomůže rozluštit tajemství vzniku života, považuje Antonín Vítek za příliš nadnesené: "Bude to jen jeden střípek do mozaiky, který nám může potvrdit určité předpoklady." Dohady o teoriích vzniku života podle něj zaměstnají ještě celé další generace vědců.
Nález živých organismů na Titanu se zdá být nepravděpodobný. Jedním z předpokladů života, alespoň ve formě, kterou známe, je kapalná voda, která se na Saturnově měsíci nachází jen jako zmrzlý led.
Důležitou roli hraje také dostatek energie. Vzhledem ke vzdálenosti od Slunce dopadá na Titan 90krát méně slunečního záření než na Zemi. Vnitřního tepla, které vzniká gravitací, produkuje těleso také mnohem méně, protože je menší než Země. Povrchová teplota se pohybuje kolem -180 až -200 stupňů Celsia. Kromě toho oblast kolem Saturnu ovlivňují radiační pásy. Radiace rozkládá organické látky, vývoji života tedy příliš nepřeje. Navíc existuje rovnice, podle níž probíhají chemické reakce při poklesu teploty o každých 10 stupňů Celsia dvakrát pomaleji. "Na Titanu je 200krát chladněji, to znamená, že chemické reakce tam probíhají přibližně milionkrát pomaleji než na Zemi. Náš život se vyvíjel miliardu let, tam by stejný proces trval milion miliard let. Sluneční soustava přitom není starší než čtyři a půl miliardy roků," argumentuje A. Vítek.

Na stěhování nezbude čas

Sluneční soustavu čeká neodvratitelná zkáza. Slunce se začne rozpínat, zhruba za pět miliard let se stane rudým obrem, jehož poloměr dosáhne až k dnešní oběžné dráze Marsu. Slunce zcela pohltí Zemi. Jak bude v té době vypadat Titan? Mohlo by tam lidstvo najít nové útočiště?
Podle Vítka je teoreticky možné, že tam nastane podobné klima, jaké dnes panuje na naší planetě. "Jenže v té době bude Země dávno vyprahlou a mrtvou planetou. Intenzita slunečního záření se stále zvyšuje a ze Země se veškerá voda vypaří dřív, než by se pro nás mohl stát Titan obyvatelným," dodává.
Pokud se lidstvo samo nezahubí a bude se chtít přestěhovat, protože na domovskou planetu se už nevejde, bude tak muset učinit mnohem dřív, a mělo by si vybrat větší těleso, než je Titan. Kromě toho se Slunce zvětší jen dočasně, takže na Titanu nevzniknou vhodné podmínky pro vývoj samostatného života. Pak se naše hvězda začne opět zmenšovat a skončí jako bílý trpaslík.

***

Návštěva na "mladé Zemi"

Sonda Huygens přistála na povrchu Titanu, nejvzdálenějším vesmírném tělese, na které se kdy dostal lidský výtvor. Největší Saturnův měsíc měří v průměru 5150 km. Má hustou atmosféru a vyskytují se na něm organické látky, proto ho vědci přirovnávají k mladé Zemi. Analýza nově získaných dat zaměstná desítky expertů na dlouhé měsíce.

14. ledna 2005: První snímky z Titanu vyvolaly v sídle Evropské vesmírné agentury v německém Darmstadtu bouři nadšení

Evropská sonda Huygens putovala sedm let sluneční soustavou "na zádech" americké kolegyně Cassini. Svůj let zahájily v říjnu 1997. V následujícím roce

Vědci se domnívají, že na Titanu modul Huygens zachytil pohoří, metanové řeky, moře a pobřeží

Cassini proletěly kolem Venuše, v roce 1999 kolem Země a koncem roku 2000 kolem Jupiteru. Vloni se přiblížily k Saturnu. Na Vánoce se poutníci rozdělili a Huygens se začal připravovat k sestupu na povrch Titanu.

Modul Huygens váží 320 kg.
Ochranný tepelný štít měří v průměru 2,7 m, v něm ukrytá sonda 1,4 m.

1. HASI / přístroje pro měření fyzikálních vlastností atmosféry (tlak, teplota, elektrické pole)

2. CGMS / plynový chromatograf a hmotnostní spektrometr pro chemickou analýzu ovzduší a aerosolů

3. ACP / lapač aerosolových částic a jejich analyzátor

4. DISR / kamery, fotometry a spektrometry pro snímání povrchu

5. DWE / anemometr pro měření směru a síly větru

6. SSP / přístroje pro studium vlastností povrchu měsíce (hustota, teplota, pohyb hladiny, výška nad povrchem)

7. baterie / celkem 5 baterií, každou tvoří 23 článků

8. radarové antény

Cesta sondy Cassini k Saturnu
sonda Cassini využívala gravitační sílu planet k získání energie pro další let

start 15. října 1997
Venuše duben 1998
Venuše červen 1999
Země srpen 1999
Jupiter prosinec 2000
Saturn 30. června 2004

Sonda nese jméno holandského astronoma Christiaana Huygense (1629-1695), který v 17. století objevil Saturnovy prstence a měsíc Titan.

Lidové noviny, 22. 01. 2005, Eva Vlčková; REDAKTORKA LN





http://lidovky.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?id=324428&sec=35&sub=89&d=24&m=1&y=2005&dat=20050124#clanek

Cassini našla i částice vzniklé mimo sluneční soustavu

http://lidovky.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?id=324428&sec=35&sub=89&d=24&m=1&y=2005&dat=20050124#clanek

Bez prachu bychom neexistovali my ani Země, říká v rozhovoru pro LN český vědec Jiří Švestka, který se podílel na vývoji analyzátoru prachu, jednoho z přístrojů na sondě Cassini.


LN: Jak vypadá a k čemu slouží přístroj na měření prachových částic na sondě Cassini?

Analyzátor kosmického prachu (CDA) je prozatím nejdokonalejším a nejcitlivějším detektorem prachových částic. Jeho hlavní součást má tvar otevřené nádoby o průměru 45 cm a výšce zhruba 50 cm. Částice, které jsou jím polapeny, nejdříve prolétají soustavou mřížek, které slouží k určení jejich elektrického náboje a směru, odkud přilétají.
Pak částice dopadnou na kladně nabitý terč umístěný na dně detektoru. Nárazem dojde v důsledku jejich velmi vysoké rychlosti k jejich "rozbití" až na jednotlivé atomy, kladně nabité ionty a záporně nabité elektrony.
Analýzou signálů vyvolaných těmito ionty a elektrony lze určit hmotnosti a rychlosti částic.
Měřením rychlosti, jakou se ionty uvnitř detektoru pohybují od kladně nabitého terče k záporně nabité elektrodě, lze určit hmotnost těchto iontů, a tedy chemické složení jednotlivých částic.

LN: Proč se vědci tolik zajímají o kosmický prach?

Nebýt prachových částic, pravděpodobně bychom neexistovali ani my, ani Země. Prachové částice totiž do značné míry přispívají k přenosu těžších prvků (jako je například uhlík a kyslík), které vznikají jaderným hořením v nitrech hvězd, do oblastí ve vesmíru, kde se rodí planetární soustavy. Prachové částice také přinášejí údaje o svých vzdálených zdrojích, o tom, za jakých podmínek vznikly. Zachytili jsme už částice, které vznikly mimo sluneční soustavu.

LN: Podílí se váš přístroj na průzkumu Titanu?

Na výzkum Titanu se specializuje především sonda Huygens. Ale jedním z úkolu přístroje CDA na Cassini je studie vlivu Titanu na Saturnův "prachový komplex".

LN: Zkoumáte také Saturnovy prstence? Může detektor pomoci odhalit jejich složení?

Ano, analýza prachových částic v prstencích Saturnu včetně jejich chemického složení je jedním z jeho prvořadých úkolů. Pro průlety prstenci byl vyvinut speciální detektor částic s vysokou frekvencí dopadů, který je součástí CDA.

Lidové noviny, 22. 01. 2005, Eva Vlčková


Hmm, jak sem si tak cetl ten rozhovor, tak se mi zda, ze ty clanky sou pomerne dobre i proto, ze to s tim Svestkou redaktorka konzultovala...
Ale i to samozrejme patri ke kvlaitni praci nechat si poradit
 
07.2.2005 - 15:37 - 
Zajímavou stránku se zpracovanými snímky z Titanu uveřejňuje ČAS ve svém časopise"Kosmické rozhledy" č1/05
http://anthony.liekens.net/huygens_static.html
je to hezké a zajímavé.
 
17.2.2005 - 15:26 - 
Cassini uskutečnil další průlet kolem titanu, doufám že už brzy zveřejní nějaké podrobnější informace jak z Cassini, tak i Huygensu, zatím to bylo dost slabé. 
17.2.2005 - 15:53 - 
Tak na titanu je kráter jak kráva. Průměr 440 km, to je fakt macek.
http://www.jpl.nasa.gov/news/news.cfm?release=2005-029
Navíc dnes Cassini prolétá kolem měsíce Enceladus.
 
13.5.2005 - 21:37 - 
Dnes, tj. 2005-05-13 vyšlo nové číslo časopisu Science (jeden z nejvýznamnějších a nejprestižnějších vědeckých multidisciplinárních časopisů na světě), ve kterém je řada článků s vědeckými výsledky sondy Cassini, získanými v průběhu prvních dvou průletů sondy kolem měsíce Titan.

Počítám, že v Knihovně AV ČR bude toto číslo k dispozici čtenářům tak do dvou týdnů (až bude, oznamím zde). Časopis je sice také vystavován na webu, ale přístup k plným textům je placený; já mám (jako pracovník AV ČR) jen omezený přístup k souhrnům článků na webu. Běžně lzde se podívat na obsahy jednotlivých čísel s názvy článků. Pokud by někteří diskutující na této niti měli zájem, mohu jim poslat stažené souhrny článků e-mailem mimo diskuzi. Moje majlová adresa je avitek@lib.cas.cz


URL časopisu je

http://www.sciencemag.org
 
23.11.2005 - 13:42 - 
quote:
podla toho co som cital by data mali byt vycucane z toho signalu neskor ... zatial prebieha zber dat ... aj ked sa signal stratil moze byt skrity niekde v sume, to sa odstrani syntezou ... uz sa tesim ... prvy release by mal byt okolo 18h
 
24.11.2005 - 07:56 - 
Některé výsledky získané sondou Cassini se budou probírat na dnešním setkání Kosmoklubu v pražském planetáriu. Začátek v 18:00, zúčastnit se mohou také nečlenové klubu, celkem tři přednášky, trvání 1,5-2 hodiny, vstupné jen 10 Kč. 
28.1.2007 - 08:44 - 
Animácia prstencov Saturnu z preletu Cassini zložená z 31 obrázkov
http://www.planetary.org/blog/article/00000842/
 
26.7.2007 - 21:33 - 
Ďalší úlovok Cassini: foto Helene zo vzdialenosti 36 000 km za dobrých svetelných podmienok
http://www.planetary.org/blog/article/00001046/
 
14.3.2008 - 23:32 - 
Enceladus, video z YOUTUBE:
eurl=http://space.newscientist.com/article/dn13448-cassini-probe-to-fly-into-saturn-moons-icy-jets.html


 
15.3.2008 - 08:21 - 
Popis preletu Cassini okolo mesiaca Enceladus (cz):
http://www.astro.cz/clanek/3106
 
18.3.2008 - 18:54 - 
quote:
Popis preletu Cassini okolo mesiaca Enceladus (cz):
http://www.astro.cz/clanek/3106



a Ian.cz: http://ian.cz/detart_fr.php?id=2793
 
22.3.2008 - 20:06 - 
Astronomové na základě naměřených dat ze sondy Cassini předpovídají oceán vody na Titanu v hloubce kolem 100 km pod povrchem.

http://www.jpl.nasa.gov/news/news.cfm?release=2008-048
http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA10243
http://www.astro.cz/clanek/3114
http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=25005
 
26.3.2008 - 21:09 - 
První výsledky průletu Cassini kolem Encelada.

http://www.jpl.nasa.gov/news/news.cfm?release=2008-050
http://www.jpl.nasa.gov/news/features.cfm?feature=1645
 
16.4.2008 - 18:45 - 
Misia sondy Cassini bola predĺžená o 2 roky tak sa môžeme tešiť na ďalšiu kopu nových snímok a zaujímavých článkov o tajomstvách Saturnu a jeho okolia. Bude aj viac času na detailné preskúmanie Encelada  
<<  6    7    8    9    10    11    12  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.354446 vteřiny.