|
citace:
"Problém" je zrejme v tom, že predpoklad "približne rovnakej jasnosti" supernov Ia je chybný.
Jenže právě v tomhle ten problém být nemůže. To by se mohlo stát pouze v případě, že H určím na základě jedné supernovy. Pokud ale mám nějaký statistický soubor supernov, tak kolísání se projeví i v nepřesnosti měření. Pokud tedy jejich svítivost nějak kolísá, tak se vejde do výsledné chyby, kterou uvádějí.
Jediné možné vysvětlení je to, co zmínil Milantos, že se jedná o nějakou systematickou chybu. Ta by posunula výsledek i s tou malou chybou k nějaké jiné hodnotě. Na to bych ale až tak moc nespoléhal, protože před vlastním měřením, probíhaly různé kalibrace na známých zdrojích, aby se tenhle typ chyb vyloučil. |
|
| Problém trochu je , že ty kalibrace vzdálenosti SN nemohou být opřeny o trigonometrická měření -( poslední SN v naší Galaxi zazářila před 400 lety), vše ostatní je v jiných galaxiích. K určení jejich vzdálenosti ( u těch blízkých) slouží zase Cepheidy. Takže to jde tak nějak oklikou |
|
Samozřejmě, že tam může být nějaká chyba, to se nikdy vyloučit nedá, stejně jako to bylo před lety s těmi nadsvětelnými neutriny.
Jenom mně osobně připadá málo pravděpodobná a spíš se kloním k tomu, že tu máme dvě H a obě jsou správně. Jednu z ranného vesmíru 67.7 a druhou z toho staršího 73.5. a pokud bych si měl vybrat, tak budu věřit spíše té z HST/Gaia.
Tady jsem k tomu našel hezké počtení
https://www.cosmos.esa.int/documents/915837/915858/Gaia_ESAC_Riess.pdf [Upraveno 18.7.2018 HonzaVacek] |
|
Když už jsme u té Hubbleovy konstanty, tak jenom pro doplnění, jaké hodnoty H dávala měření od dob zformulování Hubbleova zákona
A pro lepší představu o hodnotě H=73.5 km/s/Mpc v trochu "lidštějších" jednotkách: 22.5 mm/s/sv.rok [Upraveno 19.7.2018 HonzaVacek] |
|
K nesouladu H ještě dnešní článek na Oslu
http://www.osel.cz/10016-o-zahadnem-nesouladu-hodnot-hubbleovy-konstanty.html
A to jsou ještě ve hře reliktní neutrina a reliktní gravitační vlny, které zatím nedokážeme detekovat. Asi to bude ještě hodně zajímavé. |
|
Keby sme pripustili že je vesmír do seba uzatvorená "bublina".
A použili analógiu v ktorej povrch "bubliny", ako do seba uzatvorená "2D" plocha, nám reprezentuje náš 3D priestor.
Bolo by možné.. Dať medzi jej "polomer" a čas znamienko rovná sa?
"r=t"?
Čas ako rozmer "t", by sa nachádzal "mimo vesmír", separátne od výšky - šírky - dĺžky "z,x,y".
Kvalitatívne by to bol rozmer s inými vlastnosťami, na rozdiel od nášho bežného "3D", by sa iba zbytkovo projektoval v podobe "šipky času".
Náš vesmír by tak bol "zakrivený" a do seba uzatvorený v rozmere "t", následkom čoho by nebolo možné detekovať "zakrivenie priestoru", opticky (napr. pomocou očakávaných javov, ako zväčšovanie vzdialených objektov), ale vďaka relativistickým prejavom - deformáciám "t". |
|
citace:
Keby sme pripustili že je vesmír do seba uzatvorená "bublina".
A použili analógiu v ktorej povrch "bubliny", ako do seba uzatvorená "2D" plocha, nám reprezentuje náš 3D priestor.
Tak až sem by to šlo. Často se tak vesmír pro jednoduchou představu znázorňuje.
citace:
Bolo by možné.. Dať medzi jej "polomer" a čas znamienko rovná sa?
"r=t"?
Tak tohle by už nešlo, už jenom z důvodu, že to neodpovídá rozměrově. Poloměr R je v metrech a část t je v sekundách. Čas by musel být vynásobený nějakým koeficientem, který bude mít rozměr rychlosti m/s. A pak dostaneš kouli, která se bude zvětšovat nějakou rychlostí:
R = k.t
citace:
Čas ako rozmer "t", by sa nachádzal "mimo vesmír", separátne od výšky - šírky - dĺžky "z,x,y".
To už vůbec nejde. Koule má rovnici
x^2 + y^2 + z^2 = R
a to R je jenom parametr, který nám udává její vlastnost a tou je poloměr. Souřadnice navíc to není.
citace:
Kvalitatívne by to bol rozmer s inými vlastnosťami, na rozdiel od nášho bežného "3D", by sa iba zbytkovo projektoval v podobe "šipky času".
Náš vesmír by tak bol "zakrivený" a do seba uzatvorený v rozmere "t", následkom čoho by nebolo možné detekovať "zakrivenie priestoru", opticky (napr. pomocou očakávaných javov, ako zväčšovanie vzdialených objektov), ale vďaka relativistickým prejavom - deformáciám "t".
No, a tohle už nevím jak okomentovat. Kouli zakřivenou jenom v jednom rozměru neuděláš. Musí se měnit všechny tři prostorové souřadnice podle té rovnice koule. Když z ní vyjdeme, a dejme tomu souřadnici z necháme beze změny, dostaneme válcovou plochu. A nakonec necháme beze změny y a z a nějakým způsobem zakřivíme x, tak už to bude rovina, kde se ve směru x mění měřítko.
Ten zbytek pak už nějak neodpovídá realitě. Relativita, a to jak speciální, tak i obecná, se týká jak prostoru, tak i času, a nejde to od sebe odtrhnout, aby to fungovalo. |
|
Jezuskote.. To mala byť analógia, iba pomôcka k tomu ako si to predstaviť. A analógie sú vždy nepresné.
citace:
Poloměr R je v metrech a část t je v sekundách.
Lenže vzdialenosť vyjadriteľná v metroch, a čas vyjadriteľný v sekundách je vnútorná vlastnosť vesmíru..
Navyše dosť nepresná. Pretože na rôznych miestach v našom vesmíre majú meter aj sekunda inú dĺžku. Aspoň to tvrdí teória relativity.
V "hyperpriestore" by som čakal ešte väčší myšmaš. Ak teda nejaký "hyperpriestor " existuje.
citace:
Kouli zakřivenou jenom v jednom rozměru neuděláš.
Abraka dobra..
Povrch gule je "dvojdimenzionálna plocha", zakrivená do "tretieho rozmeru".
Naozaj je tak ťažké "predstaviť si", "trojdimenzionálu plochu - priestor" zakrivenú do "štvrtého rozmeru - času"?
"Valec" sa z neho rozhodne nestane.
 [Upraveno 23.7.2018 alamo] [Upraveno 23.7.2018 alamo] |
|
Opatrne z pojmami - "plocha" je 2D už z definície.
A "správne" si predstaviť napríklad hoci najjednoduchší teserakt je tiež už celkom na mozog. |
|
citace:
Naozaj je tak ťažké "predstaviť si", "trojdimenzionálu plochu - priestor" zakrivenú do "štvrtého rozmeru - času"?
"Valec" sa z neho rozhodne nestane.
[Upraveno 23.7.2018 alamo] [Upraveno 23.7.2018 alamo]
Se 4D problém nemám. Problém mám s tou tvou koulí, která je zakřivená pouze v jednom rozměru. Pokud tedy chceš 4D hyperkouli, budiž:
I ta je zakřivená úplně ve všech rozměrech, jinak by to nebyla koule.
Ten válec samozřejmě dostaneš. Stačí se podívat na konstrukci sférických a válcových souřadnic (pro jednoduchost jenom 3D). Nejdříve zavedeš v rovině xy polární souřadnice a osu z necháš beze změny, máš válcové souřadnice. Když zakřivíš osu z a xy, dostaneš kouli. Čili obráceně, když u koule narovnáš jeden rozměr, dostaneš válec.
Válcové souřadnice:
Sférické souřadnice:
Ve 4D bys tam měl další úhel. [Upraveno 23.7.2018 HonzaVacek] |
|
citace:
Opatrne z pojmami - "plocha" je 2D už z definície.
A "správne" si predstaviť napríklad hoci najjednoduchší teserakt je tiež už celkom na mozog.
Teserakt snad ani nejde si představit. 4D Koule jde docela dobře, tak je stále "stejně kulatá". Ještě jde i 4D toroid, pokud je to analogie s 3D a má jenom jednu díru. |
|
Čo som s toho pochytil.
Tak novopridaný "nový rozmer" je vždy kolmý na tie predchádzajúce.
Ale..
hmm..
Ale neviem ako to správne popísať..
Nejedná sa o "bežné" pridanie ďalšie rozmeru do "vnútra"
My nemáme voľnosť cestovať v čase, ako vo výške šírke dĺžke "dopredu - dozadu".
Nejedná sa o priestor popísateľný súradnicami "x.y.z.t",
ale skôr "x.y.z" + "t", čo nie je invariantom.
Prirovnať by sa to dalo k situácii "mravca na obrovskej kamennej guli", je to síce "3D" ale ten "mravec" má voľnosť pohybu iba v "2D" na povrch gule, do výšky a šírky, nemôže sa "prhýzť" k jej stredu.
Aj my na povrchu Zeme, ju vnímame ako "plochú", že to neplatí zistíme až keď sa pozeráme naozaj pekne ďaleko, alebo z nadhľadu.
|
|
citace:
Ale neviem ako to správne popísať..
Nejedná sa o "bežné" pridanie ďalšie rozmeru do "vnútra" …
Pokud konstruuješ pravoúhlý souřadnicový systém, tak všechny souřadné osy, jsou k sobě kolmé. V rovině x-y jsou osy x a y k sobě kolmé. Pokud chceš 3D, přidáš další osu z, která je kolmá k x i k y. Pro 4D přibude další osa, která je kolmá k x, k y i k z. Jinak v matematice i fyzice se často používá formalismus, že všechny osy se označují jako x a odlišují se číselnými indexy 1,2,3,4 ( v relativitě se obvykle pro časový rozměr používá 0) Je to proto, že počet písmen a abecedě je omezený, ztratil by se přehled, co je souřadnice a proměnná a pak hlavně zápisy různých vzorečků se zjednoduší.
Nerozumím tomu, co myslíš tím přidáním rozměru dovnitř.
S tou čtvrtou dimenzí, která se používá v relativitě je to tak nějak asi takhle. Pro jednoduchost zůstaňme u speciální relativity. Na rozdíl od klasické Galileovy transformace se Lorenzovy transformace týkají nejen prostorových souřadnic, ale i času. Lorentzovy transformace se dají napsat bez toho, aby se zaváděla nějaká další dimenze. Ale když se zavede k 3D ještě jedna dimenze ta čtvrtá, časová, tak rovnice (např. el.mag pole, atd) získají tu vlastnost, že vypadají ve všech inerciálních soustavách stejně (mají stejný tvar), čili jsou invariantní vůči Lorentzovým transformacím (platí v nich stejné fyzikální zákony). Vektory a tenzory tak mají kromě prostorových složek ještě časovou složku.
A když si představuješ různé ty hyperprostory, ve kterých je náš vesmír, tak ber v úvahu jenom ty prostorové souřadnice. Pokud použiješ analogii 3D koule s 2D povrchem, tak ta koule se vznáší ve 3D prostoru. Přidáš 1 rozměr, dostaneš 4D prostor a v něm 4D hyperkouli, která má 3D hyperpovrch představující náš vesmír. To 4D ale budou prostorové souřadnice. A pokud něco jako hyperprostor existuje, „uviděl“ bys tam jenom ty prostorové rozměry. Ona ta časová souřadnice je totiž jiná než ty prostorové. Jednak roste jenom jedním směrem a neměří se metrem, ale použiješ k tomu hodiny. Takže v nějakém X-D rozměrném hyperprostoru potřebuješ vhodný metr na změření prostorových souřadnic a vhodné hodiny na měření té časové dimenze. Uvidíš ale jenom ty prostorové.
|
|
| OTR prošla dalším úspěšným testem. V tomto případě šlo o blízký průlet hvězdy S2 kolem super masivní černé díry v centru naší Galaxie. Pomocí VLT se podařilo stanovit trajektorii hvězdy. Ta však neodpovídala Newtonovské mechanice, ale byla ve shodě s předpověďmi OTR včetně rudého posuvu při přiblížení k ČD. Podrobnosti zde. |
|
citace:
Nerozumím tomu, co myslíš tím přidáním rozměru dovnitř.
Neviem ako to podať lepšie.
Skúšal som to vymyslieť tak, aby som nemusel sústavne používať ten pojem "hyperpriestor".. Ale je to márne..
Aby to šlo, treba predpokladať že náš vesmír, sa pohybuje existuje v nejakom kvalitatívne odlišnom prostredí "hyperpriestore".
A čas ako rozmer ktorý u nás vo vnútri "meriame hodinkami", sa tam vonku v "hyperpriestore" dá "odmerať metrom". |
|
Hľadal som čo nového
A vypľulo to tento článok.
https://www.forbes.com/sites/startswithabang/2018/07/26/theres-a-debate-raging-over-whether-dark-matter-is-real-but-one-side-is-cheating/#415e7b67ae4c
V podstate obviňuje "popieračov" reálnej existencie temnej hmoty z podvodu.. |
|
citace:
Neviem ako to podať lepšie.
Skúšal som to vymyslieť tak, aby som nemusel sústavne používať ten pojem "hyperpriestor".. Ale je to márne..
Aby to šlo, treba predpokladať že náš vesmír, sa pohybuje existuje v nejakom kvalitatívne odlišnom prostredí "hyperpriestore".
A čas ako rozmer ktorý u nás vo vnútri "meriame hodinkami", sa tam vonku v "hyperpriestore" dá "odmerať metrom".
Tak používej již zavedenou terminologii. Tomu co popisuješ, se říká prostoročas nebo časoprostor. Ty pojmy jsou ekvivalentní, ale ve fyzice se spíše používá ten první.
Prostoročas má 4 dimenze. Tři prostorové a jednu časovou, ale ta časová je v prostoročasu taková zvláštní a je to vidět už z metrického tenzoru, který v tom nejjednodušším případě popisuje plochý prostoročas:
Ta časová souřadnice má tedy nakonec rozměr délky. K tomu je ale potřeba ještě něco dodat. Když tedy v protoročasu spočítáme vzdálenost, tak pro tenhle metrický tenzor dostaneme výraz
A ještě to zjednodušíme pro případ, kdy třeba nějaká částice bude stát na místě (ve smyslu prostorových souřadnic):
Na té časové ose tedy není reálná vzdálenost, která by se dala měřit metrem. Pokud se mluví o hyperprostoru např. 4D, tak se má na mysli, že tam jsou 4 prostorové dimenze.
|
|
http://www.osel.cz/10052-podle-noveho-vyzkumu-ma-zvuk-zapornou-hmotnost.html
Som sa musel pozrieť do kalendára či zase není apríl.. |
|
To by mohlo mít dopad i na kosmonautiku. V konečném důsledku.
http://www.osel.cz/10050-mini-antihmotove-urychlovace-otevrou-dvere-poznani-zahad-castic.html |
|
citace:
Zmíněný nový postup zahrnuje střelbu lasery do oblaku plazmy.
Toto skutočne funguje? Alebo si to len autor mocne želá? |
|
citace:
Toto skutočne funguje? Alebo si to len autor mocne želá?
To funguje tak, že laserovými pulsy se plasma zahřeje na vysokou teplotu. A když ta teplota bude hodně vysoká (viz. záření absolutně černého tělesa), bude plasma vyzařovat fotony s energiemi nad 1.022 MeV, což je limit pro tvorbu párů elektron pozitron. Pokud se dosáhne vysoké intenzity produkovaných fotonů plasmou, bude se uplatňovat i reakce
a ta teplota pak může být o něco nižší.
[Upraveno 19.8.2018 HonzaVacek] |
|
vyšla mi teplota >2,3E9 kelvinov - to je už tuším oblasť, kde začína párová nestabilita jadier kolapsarov vedúca k výbuchom hypernov
Dobre počítam? |
|
citace:
vyšla mi teplota >2,3E9 kelvinov - to je už tuším oblasť, kde začína párová nestabilita jadier kolapsarov vedúca k výbuchom hypernov
Dobre počítam?
U velice hmotných hvězd při jejich zániku k tomu nejspíš dochází. Tlak záření brzdí zhroucení hvězdy a jak se v jádře "spalují" těžší a těžší prvky, roste i teplota. A když teplota vzroste někam k téhle teplotě, tak začíná docházet k tvorbě párů elektron-pozitron (proto párová nestabilita). To má za následek pokles tlaku záření a hvězda se začne hroutit rychleji.
Jinak ta teplota odpovídá maximu Planckovy křivky, kdy je vyzařování na pro danou vlnou délku (nebo energii fotonů) nejintenzivnější. Fotony s uvedenou energií začnou vznikat už při o něco nižších teplotách, jenom jich bude méně.
|
|
Jinak k tvorbě gama záření a jaderným reakcím v plasmě nemusíme chodit někam do vesmíru nebo drahých laboratoří. On nakonec stačí obyčejný blesk během obyčejné bouřky Jenom způsob zahřátí plasmy je v blesku trochu jiný než např. laserem. Teplota blesků se pohybuje někde kolem 20-30 kK.
http://www.osel.cz/9658-blesky-za-bourky-vyrabeji-radioizotopy-a-antihmotu.html
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2017_40_ble.php [Upraveno 20.8.2018 HonzaVacek] |
|
Je mi jasné, že energie gamažiarenia tesne nad 1MeV nie sú nejak mimoriadne vysoké - bežne sú dosahované a prekračované pri rádioaktívnych premenách izotopov. Skôr ide o to, akým mechanizmom by mali vnikať pri laserovom ožiarení plazmy - ak nie jej ohrevom.
Pri búrke by mal byť mechanizmus vzniku tvrdého žiarenia pomerne jasný - elektrické pole v búrkovom mraku dosahuje 50-500 keV na meter, čo síce nepostačuje na dostatočné urýchlenie elektronov uvoľnených procesmi priamo v mraku a okolí, kvôli strednej voľnej dráhe "pomalého" elektrónu vo vzduchu, ale postačuje na dostatočné urýchlenie "rýchlych" elektronov, ktoré už nejakú rýchlosť/energiu získali predtým, napríklad od častíc kozmického žiarenia. A tieto elektrony dokážu po urýchlení v elektrickom poli mraku získať dostatočnú/dodatočnú energiu a spustiť celú v článkoch popisovanú kaskádu javov.
Lenže "rýchle" elektrony sú v búrkovom mraku urýchľované na dráhe niekoľko prinajmenšom stovák metrov.
Druhá časť problému - separácia vznikajúcich elektronov a pozitronov a ich odvedenie z plazmy...
|
|
citace:
Lenže "rýchle" elektrony sú v búrkovom mraku urýchľované na dráhe niekoľko prinajmenšom stovák metrov.
Druhá časť problému - separácia vznikajúcich elektronov a pozitronov a ich odvedenie z plazmy...
Ty elektrony a pozitrony musejí v plazmě zůstat, aby byly urychleny, a když pak už jsou urychleny, tak z plazmy vyletí samy.
Zjednodušeně to funguje tak, že laserový pulz vysoké intenzity přemění materiál na plazmu a vytvoří něco jako brázdu v rozložení koncentrace volných elektronů v plazmě. V té brázdě vznikne podélné elektrické pole. A protože se to všechno odehrává v malých měřítkách (nabité částice jsou hodně blízko u sebe) vznikají tam i hodně silná elektrická pole (~100 GV/m). Pokud se do té brázdy dostane nějaká nabitá částice (elektron, pozitron) je tím silným polem v brázdě urychlena na vysokou energii na velice krátké vzdálenosti. A když se do brázdy dostane shluk pozitronů a elektronů, dojde k separaci automaticky, protože mají opačný náboj a rozlétnou se na opačné strany. V angličtině tomuto procesu urychlování říkají wakefield acceleration.
S tou teplotou plazmy a následnou produkcí gama jsem plácnul blbost. Ono je to nakonec vidět i z uspořádání toho experimentu co bylo na Oslu.
Tam jsou vlastně dva plazmové urychlovače za sebou. První urychlí svazek elektronů, které dopadají na terčík s vysokým Z a tam teprve dojde k produkci pozitronů. V souvislosti s tím vysokým Z se nabízí to, že v terčíku v blízkosti atomových jader budou urychlené elektrony vyzařovat brzdné záření v oblasti gama a pak dojde k následné tvorbě párů elektron-pozitron. Ty pak vletí do té brázdové vlny v druhém urychlovači, který pak nakonec urychlí ty pozitrony.
[Upraveno 20.8.2018 HonzaVacek] |
|
tak o takomto jave s vytvorením "brázdy" v koncentrácii voľných elektronov počujem prvý krát - Vďaka.
|
|
když řešíte positrony tak tady je možná přelom v pohonech je to dost zajímavé ...
https://www.nextbigfuture.com/2018/04/radioisotope-positron-propulsion.html
https://www.nextbigfuture.com/2018/05/positron-dynamics-antimatter-propulsion-drive-update-april-2018.html
doufám že to bude fungovat [Upraveno 21.8.2018 kraken] |
|
citace:
tak o takomto jave s vytvorením "brázdy" v koncentrácii voľných elektronov počujem prvý krát - Vďaka.
To už jsou takové fajnovosti, že je znají jenom lidé, kteří se nějakým způsobem zabývají plasmou. On ten princip urychlování částic plasmě je známý už několik desetiletí, ale bylo mimo technické možnosti ho tímhle způsobem využít. Je potřeba k tomu laser s pulsy kratšími než 1 ps a pulsy musejí mít velikou intenzitu nad 10^18 W/cm2. Musí být i správné načasování těch pulsů. Jeden nestačí. Kromě toho finálního, který vytvoří to brázdové pole a dojde k urychlení elektronů, proběhne předtím několik dalších, které připraví brázdovou vlnu, předurychlí elektrony a dopraví je do správného místa v plazmě, vytvoří příčnou složku elektrického pole kvůli fokusaci toho balíčku elektronů pro urychlení a nakonec dojde k tomu konečnému urychlení. Je to tedy velice náročné na přesnost jak v čase, tak i prostoru. |
|
citace:
když řešíte positrony tak tady je možná přelom v pohonech je to dost zajímavé ...
Podle toho co je na těch stránkách uvedeno, bychom se měli do roka dočkat demonstračního cubesatu s pozitronovým pohonem. Tak uvidíme...
Jinak celé odpoledne jsem strávil tím, že jsem hledal něco konkrétnějšího. Buď nějaký teoretický koncept pohonu, nebo alespoň nějaké výsledky z laboratorního měření a nějak jsem neuspěl. Je možné, že si to nechávají pro sebe kvůli patentu.
Vypadá to, že celé to má pod palcem tahle společnost POSITRON DYNAMICS. |
