|
napadlo ma, či by sa na tú otázku "kedy voyager opustí slnečnú sústavu?", nedalo pozrieť trochu inak?
čo je súčasťou slnečnej sústavy?
predsa to, čo je obežnicou slnka (alebo obežnicou objektu, ktorý je obežnicou slnka atď)
tak som prišiel k otázke, kedy voyager dosiahol rýchlosť, únikovú rýchlosť, pri ktorej prestal byť obežnicou slnka? (pri ktorom s gravitačných manévrov)
presne vtedy "opustil" slnečnú sústavu "fyzikálne" |
|
citace:
napadlo ma, či by sa na tú otázku "kedy voyager opustí slnečnú sústavu?", nedalo pozrieť trochu inak?
čo je súčasťou slnečnej sústavy?
predsa to, čo je obežnicou slnka (alebo obežnicou objektu, ktorý je obežnicou slnka atď)
tak som prišiel k otázke, kedy voyager dosiahol rýchlosť, únikovú rýchlosť, pri ktorej prestal byť obežnicou slnka? (pri ktorom s gravitačných manévrov)
presne vtedy "opustil" slnečnú sústavu "fyzikálne"
fyzikalne to mas jasne - 3 kozmicka
http://cs.wikipedia.org/wiki/3._kosmick%C3%A1_rychlost
ale ani formula sa nehodnoti podla rychlosti odstartovania...
to fakt potom mozme diskutovat o uletoch, ci teleso obiehajuce Slnko po eliptickej drahe do Slnecnej susatvy patri, alebo nie... |
|
ak v perigeu nepresiahne jeho rýchlosť "tretiu kozmickú" tak sa zase pekné vráti
a patrí do sústavy
teda ak náhodou nespraví nejaký loping okolo nejakej veľkej planéty, čo ho odpálkuje na dobro  [Upraveno 16.9.2013 alamo] |
| 16.9.2013 - 17:41 - dodge | |
|
Na Voyager 1 čekají nové objevy v mezihvězdném prostoru.
http://www.space.com/22785-voyager-1-interstellar-space-discoveries.html?cmpid=545392 |
|
citace:
ak v perigeu nepresiahne jeho rýchlosť "tretiu kozmickú" tak sa zase pekné vráti
a patrí do sústavy
teda ak náhodou nespraví nejaký loping okolo nejakej veľkej planéty, čo ho odpálkuje na dobro [Upraveno 16.9.2013 alamo]
tretia kozmicka...
je unikova rychlost
to znamena, ze cim dalej od hviezdy si, tym mensia rychlost ti na unik staci, lebo aj gravitacny vplyv je mensi... preto sa nemusis plasit, ak V1 spomaluje. je to zanedbatelne malo.
Ak ho Oorthov oblak podstatne nezbrzdi, tak V1 ma dostatocnu rychlost, aby napr. o 25000 rokov prekonal drahu komety Catalina resp. o 40000 rokov opustil Slnecnu sustavu. |
|
a potom ho zničia klingoni...
ups... sorry, to bol pioneer   ____________________
Per aspera ad astra - 42 |
| 18.9.2013 - 08:57 - David | |
|
Gravitace je síla, která vlastně není nijak ohraničena, její působení eliminuje pouze jiné, silnější gravitační pole. Představíme-li si příkladně že by naše Slunce bylo jedinou hvězdou v celém Vesmíru, pak by hranice jeho " soustavy " byly v nekonečnu.
V-1 se tady pohybuje stále v gravitačním poli Slunce, což m.j. znamená, že rychlost vzdalování stále klesá, ale současně se pohybuje v mezihvězdném médiu, přirovnal bych to ke galaktické atmosféře, protože obdobná " atmosféra" sluneční soustavy tvořená částicemi slunečního větru končí " rázovou vlnou " kterou V-1 prokazatelně překonal. Pokud by se někdo dnes rozhodl, že provede měření sondou v místech, kde se nacházejí Voyagery, tak by se dočkal výsledku minimálně za 30 let a to , že tam Američané mají v současné době dokonce dvě funkční sondy je ten největší přínos vědě, bez ohledu a diskuzi zda jsou sondy tam či onde.
Jen bych si ještě dovolil zdůraznit v jaké obrovské vzdálenosti americké Voyagery pracují a že fungují již téměř čtyřicet let a zejména to, že pro ostatní kosmické agentury je problémem let k Marsu v trvání půl roku / JAXA a pod./ . |
|
http://www.exoplanety.cz/2013/09/13/jak-voyager-1-neopustil-slunecni-soustavu/
Jak Voyager 1 (ne)opustil Sluneční soustavu
Ale teď vážně. Voyager 1 Sluneční soustavu neopustil a tato věta bude ještě stovek let platit. Tedy asi…
Problémem totiž je, že existují hranice, které zkrátka musíte nějak uměle definovat. Například hranici nebo lépe česky „konec místnosti“ poznáte celkem snadno. Stačí se rozběhnout hlavou proti zdi a až se probudíte, budete vědět, kde váš pokoj končí.
Jsou zde ale horší případy. Tak třeba začátek vesmíru začíná 100 km nad námi. Ne proto, že by tam už nebyla žádná molekula atmosféry nebo vás to po překročení této hranice nějak koplo, případně zde nastával snad stav beztíže. Prostě je to pěkné číslo a tak se to označilo za hranici vesmíru. Mr. Monk by měl radost…
dobre napísaný článok |
|
| Voyagery překonaly třetí kosmickou při průletu kolem Saturnu na začátku 80. let, od té doby jsou to mezihvězdné sondy. Osobně považuju hranici heliosféry za hranice sluneční soustavy, Oortův mrak je v podstatě všude ve vesmíru, kde není prostor vyčištěn blízkými hvězdami, takže nemá smysl ho počítat jako součást naší soustavy. Když je uznávaná hranice vesmíru 100 km (přestože žádná družice v této výšce nevykoná ani jeden oběh), je podle mně hranice sluneční soustavy 100 AU. |
|
citace:
Voyagery překonaly třetí kosmickou při průletu kolem Saturnu na začátku 80. let, od té doby jsou to mezihvězdné sondy. Osobně považuju hranici heliosféry za hranice sluneční soustavy, Oortův mrak je v podstatě všude ve vesmíru, kde není prostor vyčištěn blízkými hvězdami, takže nemá smysl ho počítat jako součást naší soustavy. Když je uznávaná hranice vesmíru 100 km (přestože žádná družice v této výšce nevykoná ani jeden oběh), je podle mně hranice sluneční soustavy 100 AU.
Na pocest takychto nazorov som zacal tvorit an sk wiki clanok dlhoperiodicke komety...
https://sk.wikipedia.org/wiki/Dlhoperiodick%C3%A1_kom%C3%A9ta
afelium bezne o jeden dva rady vyssie ako navrhujes a hypoteticky mozne dokoca o tri rady...
A ak chces niektore obeznice Slnka vylucit zo Slnecnej sustavy, tak navrhni zrozumitelne pravidlo, aby sme nemuseli vylucit aj Pluto, Neptun,... |
| 19.9.2013 - 10:42 - dodge | |
|
citace:
citace:
Voyagery překonaly třetí kosmickou při průletu kolem Saturnu na začátku 80. let, od té doby jsou to mezihvězdné sondy. Osobně považuju hranici heliosféry za hranice sluneční soustavy, Oortův mrak je v podstatě všude ve vesmíru, kde není prostor vyčištěn blízkými hvězdami, takže nemá smysl ho počítat jako součást naší soustavy. Když je uznávaná hranice vesmíru 100 km (přestože žádná družice v této výšce nevykoná ani jeden oběh), je podle mně hranice sluneční soustavy 100 AU.
Na pocest takychto nazorov som zacal tvorit an sk wiki clanok dlhoperiodicke komety...
https://sk.wikipedia.org/wiki/Dlhoperiodick%C3%A1_kom%C3%A9ta
afelium bezne o jeden dva rady vyssie ako navrhujes a hypoteticky mozne dokoca o tri rady...
A ak chces niektore obeznice Slnka vylucit zo Slnecnej sustavy, tak navrhni zrozumitelne pravidlo, aby sme nemuseli vylucit aj Pluto, Neptun,...
To jsou vyjímečná tělesa, která sluneční soustavu opouštějí, a zase se do ní vracejí, není jisté zda vznikly společně se sluneční soustavou nebo zda vznikly někde jinde a byly jí zachyceny. [Upraveno 19.9.2013 dodge] |
|
Ty si to spravil jak amici...
ked po Gagarinovi nedokazali vyletiet vyssie ako 100km, tak za hranicu ozancili 100km a hned mali aj oni kozmonauta
ak by vyleteli len 70km, dnes by bola hranica 70km...
takze podla teba kazde teleso nad 100AU je divne a do Slnecnej sustavy nepatri? ...aj to je definicia
Ja poznam taku, ze Slnecna sustava sa sklada z telies, co Slnko obiehaju, t.j. su k nemu gravitacne viazane
ale neboj sa, na Ceskej wiki som ponechal, ze Voyager opustil Slnecnu sustavu. to sa dohodnite vy ako to definujete, ja si cudzujazycne stranky netrufam opravovat z ucty ku gramatike.
Na Slovenskej sme este Slnecnu sustavu neopustili |
|
Výška 100km ako hranica vesmíru (alebo i "Kármánova hranica") má aj dobré fyzikálne zdôvodnenie - pod výškou 100km nie je možné dosiahnuť kruhovú orbitu a udržať sa na nej bez požitia aktívneho pohonu. Proste aerodynamický odpor atmosféry je už dosť vysoký.
Výška, v ktorej sa dá urobiť jeden pasívny kruhový oblet je cca 150km, minimálne perigeum pre "stabilnú" eliptickú dráhu je cca 130km.
V dobe drevených lodí a železných mužov bol dostrel aj najväčších kanónov menej než 12 námorných míľ, tak sa šírka výsostných vôd dohodami stanovila na 12 míľ - na väčšiu diaľku to proste nedokázali vtedy efektívne kontrolovať z pobrežia...
V období po druhej svetovej vojne, hlavne teda v 50.rokoch, boli pokusy (predovšetkým zo strany USA) presadiť nejakú podobnú definíciu hraníc výsostného vzdušného priestoru, ako priestoru, v ktorom štáty dokážu vykonávať svoju zvrchovanosť - dosť rýchlo ich z toho vyliečil z jednej strany Sputnik, ktorý jasne ukázal, že pre praktickú kozmonautiku musí existovať niečo (z právneho hľadiska) podobné "medzinárodným vodám", kde sa môžu pohybovať všetci bez rozdielu a teda výsostný priestor nad územím krajiny musí mať nejakú hornú hranicu, a z druhej strane potom definitívne 1. máj 1960, ktorý ukázal, že horná hranica priestoru nad územím krajiny, kde dokáže štát vykonávať svoju zvrchovanosť závisí výlučne na jeho technickej vyspelosti. Výsledkom je, že žiadna taká hranica nie je formálne definovaná.
Takže: "The upper limit of national airspace is not defined by law."
Väčšina štátov však výšku 100km (či Kármánovu hranicu) ako hornú hranicu svojho (i cudzieho) výsostného vzdušného priestoru akceptuje. Jednoducho preto, že štáty, ktoré prevádzkujú praktickú kozmonautiku, sú zároveň schopné kontrolovať priestor nad svojím územím v celom rozsahu výšok.
Hranica 50 míľ (80km), používaná v Spojených štátoch ako hranica pre priznanie titulu astronauta má historické dôvody, ktoré naznačil Martin.
Pokiaľ ide o definovanie "hranice slnečnej sústavy", žiadny "praktický" zmysel to nemá.
Heliopauza je fyzikálny jav viac podobný javom v zemskom geomagnetickom poli, než hranici zemskej atmosféry v duchu Kármánovej hranice.
|
|
citace:
Výška 100km ako hranica vesmíru (alebo i "Kármánova hranica") má aj dobré fyzikálne zdôvodnenie - pod výškou 100km nie je možné dosiahnuť kruhovú orbitu a udržať sa na nej bez požitia aktívneho pohonu. Proste aerodynamický odpor atmosféry je už dosť vysoký.
Výška, v ktorej sa dá urobiť jeden pasívny kruhový oblet je cca 150km, minimálne perigeum pre "stabilnú" eliptickú dráhu je cca 130km.
V dobe drevených lodí a železných mužov bol dostrel aj najväčších kanónov menej než 12 námorných míľ, tak sa šírka výsostných vôd dohodami stanovila na 12 míľ - na väčšiu diaľku to proste nedokázali vtedy efektívne kontrolovať z pobrežia...
V období po druhej svetovej vojne, hlavne teda v 50.rokoch, boli pokusy (predovšetkým zo strany USA) presadiť nejakú podobnú definíciu hraníc výsostného vzdušného priestoru, ako priestoru, v ktorom štáty dokážu vykonávať svoju zvrchovanosť - dosť rýchlo ich z toho vyliečil z jednej strany Sputnik, ktorý jasne ukázal, že pre praktickú kozmonautiku musí existovať niečo (z právneho hľadiska) podobné "medzinárodným vodám", kde sa môžu pohybovať všetci bez rozdielu a teda výsostný priestor nad územím krajiny musí mať nejakú hornú hranicu, a z druhej strane potom definitívne 1. máj 1960, ktorý ukázal, že horná hranica priestoru nad územím krajiny, kde dokáže štát vykonávať svoju zvrchovanosť závisí výlučne na jeho technickej vyspelosti. Výsledkom je, že žiadna taká hranica nie je formálne definovaná.
Takže: "The upper limit of national airspace is not defined by law."
Väčšina štátov však výšku 100km (či Kármánovu hranicu) ako hornú hranicu svojho (i cudzieho) výsostného vzdušného priestoru akceptuje. Jednoducho preto, že štáty, ktoré prevádzkujú praktickú kozmonautiku, sú zároveň schopné kontrolovať priestor nad svojím územím v celom rozsahu výšok.
Hranica 50 míľ (80km), používaná v Spojených štátoch ako hranica pre priznanie titulu astronauta má historické dôvody, ktoré naznačil Martin.
Pokiaľ ide o definovanie "hranice slnečnej sústavy", žiadny "praktický" zmysel to nemá.
Heliopauza je fyzikálny jav viac podobný javom v zemskom geomagnetickom poli, než hranici zemskej atmosféry v duchu Kármánovej hranice.
Souhlas! Chystal jsem se odpovědět v podobném duchu, ale tohle je moc hezky napsané! ;-)
|
|
citace:
Výška 100km ako hranica vesmíru (alebo i "Kármánova hranica") má aj dobré fyzikálne zdôvodnenie - pod výškou 100km nie je možné dosiahnuť kruhovú orbitu a udržať sa na nej bez požitia aktívneho pohonu.
A z druhého konce, nad 100 km je pro letouny s aerodynamickými nosnými plochami nemožné dosáhnout dostatečného vztlaku pro přímočarý ustálený let, aniž by se nepohybovali orbitální rychlostí (kde už nosné plochy stejně nepotřebují).
citace:
Väčšina štátov však výšku 100km (či Kármánovu hranicu) ako hornú hranicu svojho (i cudzieho) výsostného vzdušného priestoru akceptuje.
Nejen státy, ale i Mezinárodní Letecká Federace FAI.
Z fyzikálního hlediska by se tato hranice měla stále pohybovat nahorů a dolů v závislosti na ročním období, aktivitě slunce, atd, ale Kármán ji navrhl právě na 100 km, aby se to dobře pamatovalo. Není to zase tak důležité, protože v těchto výškách se běžně nepohybují ani letadla (většinou mnohem níž), ani umělá kosmická tělesa (většinou mnohem výš).
Btw. ohledně nároků na svrchovaný vzdušný/kosmický prostor státu jsme už jeden mezinárodní spor měli. Tuším, že to bylo v 60' letech, nějaký rovníkový stát Jižní Ameriky v OSN tvrdil, že nad jeho územím mu patří vzdušný i kosmický prostor až do nekonečna a tedy i část geostacionární dráhy a požadoval od zemí mající své satelity na GEO nad tímto státem, aby dané vládě platili jakési poplatky.
Nepamatuji si přesně, jaké bylo konečné zdůvodnění zamítavého stanoviska mezinárodní soudní instituce, která spor rozhodovala, nicméně žádný stát za "zaparkování" své družice na GEO jinému státu nikdy nic neplatil a neplatí. |
|
btw:
International law defines the lower boundary of space as the lowest perigee attainable by an orbiting space vehicle, but does not specify an altitude. Due to atmospheric drag, the lowest altitude at which an object in a circular orbit can complete at least one full revolution without propulsion is approximately 150 km (93 mi), while an object can maintain an elliptical orbit with perigee as low as 129 km (80 mi) with propulsion.[10]
via wiki ____________________
Per aspera ad astra - 42 |
|
| Tuším Martin Jediný spomínal v inej téme, že niektoré družice obiehali ešte vo výške 116 km. |
|
K tématu stanovení hranice kosmického prostoru tu máme jeden odborný čánek přímo v základech kosmonautiky.
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/zaklady/pravo/malen78.htm
Sice je postarší - 1978, ale je pravděpodobné, že se v této otázce v mezinárodním právu od té doby nic moc nezměnilo. Kdyby snad ano, věřím, že by to Tonda Vítek, s pečlivostí jemu vlastní, při přepisu v roce 2005 určitě zaktualizoval. |
|
citace:
Tuším Martin Jediný spomínal v inej téme, že niektoré družice obiehali ešte vo výške 116 km.
bolo to v tomto vlakne http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&page=8&tid=596#pid102798
a tykalo sa to vojenskych druzic KH, ako protiklad balonovej druzice, ktora padla jak hnila hruska ked podkrocila 800km.
mam este iny diagram
http://www.jediny.eu/wp-content/uploads/2013/09/fly-time-cirkular-mini.jpg
kde sice druzica KH nie je, ale aj Meteor1-2 mal poslednu orbitu relativne nizko..
ako nizko by mala poslednu orbitu delova gula?
Mam vyhrady ku karmanovcej hranici, lebo je stanovena nezmyselne, i ked akceptujem, jej vseobecne uznavanie.
Nezmyselnost spociva v definicii, ktoru karman vyslovil chybne.
pocital lietadlo na hranici technickych moznosti... co je povazujem za nezmysel. techn icke moznosti sa vyvyjaju a lietadla ala dynasoar, skylon,... by mu mohli robit problem
navyse vypocital vyssiu hranicu ale navrhol 100km. uplne nevedecky postup jak v prvom kroku tak druhom.
napriek tomu akceptujem, ze v povedomi ludu zije a je uznavana.
|
| 19.9.2013 - 21:54 - dodge | |
|
| Každá taková hodnota, která je kulaté číslo je z principu nevěrohodná, proč to není třeba 98,5 nebo 103 km? Je to vytvořeno pomocí onoho pověstného kvalifikovaného odhadu, kdy se autor zamyslí, podívá se z okna a odhad je na světě. |
| 20.9.2013 - 12:26 - David | |
|
50 mil je kulaté číslo, stejně jako 100 km nebo 100 AU. V případě Voyageru ale nejde o stanovení hranice Sluneční soustavy, ale o konstatování a zjednodušené pojmenování faktu, že se sonda ocitla tak daleko od Slunce, že tamní prostředí již Slunce neovlivňuje svým zářením, magnetickým polem a emisemi částic a že toto prostředí má znaky mezihvězdného prostoru, bez ohledu na to, že se tam pohybují tělesa gravitačně vázaná na Slunce, která nijak předmětné prostředí neovlivňují, krom své bezprostřední blízkosti.
Je naprosto úžasné, že Američané mají v takové vzdálenosti dvě fungující sondy / cestuje tam i třetí, opět americká / a otázka " kde vlastně končí Sluneční soustava" vůči tomuto faktu mi připadá zcela nicotná. |
| 20.9.2013 - 15:07 - David | |
|
Ještě jsem se podíval do historie, kde byla obecně považována hranice Sluneční soustavy.
a/ do objevu Urana končila Sluneční soustava Saturnem i když byla již tehdy známa dráha H. komety, která měla apoastrum velmi daleko za jeho drahou.
b/ po objevech vnějších planet se hranice posouvala a to co bylo za drahou poslední planety / vč. Pluta/ bylo považováno za periférii Sluneční soustavy, bez ohledu na to, že komety létají daleko za tuto hranici.
Já bych považoval konec Sluneční soustavy daný drahou Neptuna, periférií pak prostor, kde převládá sluneční " vítr " a za mezihvězdné prostředí pak to kde je vliv slunečního větru tímto prostředím potlačen. Tím by se vyloučila absurdita, kterou tu někdo nastínil, že v případě nejbližší hvězdy v Centauru by vesmírný cestovatel ani na okamžik nebyl v mezihvězdném prostoru, ale za Sluneční soustavy by někde v půli cesty přešel rovnou do soustavy nejbližší hvězdy |
|
1/ Niet pochyb, ze Voyager je v medzihviezdnom priestore.
Dokonca som nadseny z jeho vykonov a prinosu.
Len som si dovolil pochybovat, ze opustil Slnecnu sustavu.
2/ Preco by mal byt kosican cestujuci do Prahy deprimovany z toho, ze 1/2 cesty ide v jednej krajine a 1/2 cesty v druhej?
Fakt vam chyba romantika vesmirneho prazdna? Voyageru to je urcite jedno.
3/ Objav Uranu je rok 1781, to 300 rokov pred tym bola Zem este placka. A Halleyho kometa bola potvrdena az roku 1758...
preco si myslis ze 23 rokov staci na zmenu nazorov?
4/ neviem, preco citite potrebu vylucit komety zo slnecnej sustavy https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_System#Comets,
alebo predefinovavat slnecnu sustavu
https://en.wikipedia.org/wiki/Solar_System
ale ako chcete... co som chcel povedat, povedal som.
Mundus vult decipi ergo decipiatur |
| 07.10.2013 - 17:02 - David | |
|
| Dovolím si prezentovat svoji úvahu o " mezihvězdném prostoru ". Vycházím z doslovného výkladu, totiž měl by to být prostor mezi hvězdami. Pokud se by se hypotetický astronaut ocitl tak daleko od Slunce, že by se při pozorování pouhým okem stalo jednou z mnoha jiných hvězd a zcela by ztratilo podobu kotoučku či enormně jasného bodového zdroje, pak bych jeho polohu hodnotil jako " mezi hvězdami ". Taktéž hypotetický " přilétající " ET by se zřejmě přestal cítit jako mezi hvězdami v tom momentě, kdy by Slunce enormně zářilo, nebo mělo již podobu kotoučku. Odhaduji, že tento bod by mohl být těsně nad 5O AU. |
|
citace:
Dovolím si prezentovat svoji úvahu o " mezihvězdném prostoru ". Vycházím z doslovného výkladu, totiž měl by to být prostor mezi hvězdami. Pokud se by se hypotetický astronaut ocitl tak daleko od Slunce, že by se při pozorování pouhým okem stalo jednou z mnoha jiných hvězd a zcela by ztratilo podobu kotoučku či enormně jasného bodového zdroje, pak bych jeho polohu hodnotil jako " mezi hvězdami ". Taktéž hypotetický " přilétající " ET by se zřejmě přestal cítit jako mezi hvězdami v tom momentě, kdy by Slunce enormně zářilo, nebo mělo již podobu kotoučku. Odhaduji, že tento bod by mohl být těsně nad 5O AU.
Omyl! Ve vzdálenosti 50 AU by mělo Slunce ještě pořád magnitudu (-18), takže by bylo jasné jako 150 měsíčních úplňků, resp. 4000000x (čtyři miliony krát) jasnější než Sírius. Počítám, že ET, pokud by nebyl úplně slepý, by ten rozdíl asi postřehl. |
|
Vo vzdialenosti 100AU by to bolo okolo -16,75...
Aby sa Slnko "strácalo" medzi ostatnými hviezdami, treba sa vzdialiť o hodne viac, ako o pár desiatok AU - aj vo vzdialenosti jedného svetelného roku by stále bolo najjasnejšou hviezdou na oblohe, s magnitúdou okolo -2,74. |
| 07.10.2013 - 19:21 - David | |
|
| Přiznám se, že mne jasnost Slunce v 50 AU, t,j, cca v oblasti Pluta , překvapila, předpokládal jsem tak 10 Měsíčních úplˇků, jakési šero. Na druhou stranu je to dobře, můžeme se těšit na kvalitní snímky z NH. |
| 07.10.2013 - 20:02 - Machi | |
|
citace:
Na druhou stranu je to dobře, můžeme se těšit na kvalitní snímky z NH.
Na rozdíl od Voyagerů, u nichž byly kamery (a celá sonda) projektovány pro let k Jupiteru a Saturnu, NH byla navržena pro let k Plutu a KBO, takže kamery jsou podstatně citlivější než u Voyagerů. Naopak byl poněkud problém s focením u Jupitera, protože zejména MVIC byl až moc citlivý.
Předpokládaný poměr signálu k šumu u snímků studovaných objektů je jedním z nejdůležitějších parametrů, podle kterého se kamera navrhuje. |
| 11.10.2013 - 11:51 - David | |
|
V L+K je článek k tématu mezihvězdného prostoru. Dlouhověkost obou sond je technický zázrak, ovšem nelze zapomenout na oba Pioneery, tyto sondy měly " jen " proklestit cestu k Jupiteru přes pás asteroidů a nakonec zkoumaly i Saturn / P-11 jako první člověkem poslaná sonda/ a též fungovaly skoro 30 let v oblastech daleko za Plutem / cca 8O AU /.
V Kozmosu je zase článek o " Skryté hmotě . |
| 04.11.2013 - 07:58 - dodge | |
|
Děsivá hudba mezihvězdného prostoru.
http://www.universetoday.com/106041/the-eerie-music-of-interstellar-space/ |
|
