Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  67    68    69    70    71  >>
Téma: Fyzika
16.11.2020 - 17:20 - 
quote:
[

Ale moju teoriu by este mohlo zachranit, ak by sme odhlasovali dlzku galaktickeho roka na 280 000 000 pozemskych... Vopred dakujem.


Fyzikální zákony a pozorované skutečnosti se ve vědě nepřijímají konsensuálním hlasováním. To je možné pouze v klimatologii a v Evropské komisi, která to pak přes Green Deal nařídí všem podřízeným státům :-)
 
16.11.2020 - 18:22 - 
Já bych se chtěl jen zeptat, kam se nám teď poděla ona planeta IX,X ..., kde se její parametry odvozovaly i z těch několika TNO ( viz nákresy drah a pod) ? Opravdu je těch pár TNO vybraných s obrovským výběrovým efektem, nějak směrodatných pro výsledek ? [upraveno 16.11.2020 18:23] 
16.11.2020 - 18:43 - 
quote:
Zvažoval niekto stretnutia slnečnej sústavy s prachoplynovými medzihviezdnymi oblakmi a hlavne s pozostatkami dávnych supernov? V takých stretnutiach sa museli na Zem dostávať nezanedbateľné množstvá materiálu s najpestrejším zložením - vrátane berýlia 10Be (polčas rozpadu ~1,4 miliona rokov).

A tiež silnejšie toky neutronov v pozostatkoch supernov sa dajú považovať za samozrejmosť... Dokázať existenciu takých pozostatkov je samozrejme problém, ale vysvetlenie je to jednoduchšie, než galaktické ročné obdobia i mystické vplyvy planet ixxxixii...
[upraveno 16.11.2020 13:12]


Zajímavá myšlenka. Jenže jak ji zrealizovat?
Výbuch supernovy s sebou odnáší spoustu prvků. Bohužel jsem nenašel jejich plný výčet, vím o vodíku, heliu. To je ale obojí plyn, který pochází krystalickou mřížkou. Němci z TU Berlín měřili obsah Fe60, ale to má poločas rozpadu obdobný jako Beryllium 10.
Alchymisto, netušíš další radioizotopy, které nejsou na zemi a dají se dohledat v geologických vrstvách s delší dobou poločasu rozpadu?


Vojenské družice Vela zaměřily gama záblesky a ví se, že výbuchy supernov z geologického hlediska nejsou vzácné. Bohužel intenzitu zjistíme až teď. Do geologie se to nepropíše. Bez atmosféry je Měsíc, tak třeba vrtat v regolitu? To jsme ještě nedělali...:-)

Také mne zaujal pojem místní bublina https://en.wikipedia.org/wiki/Local_Bubble
a tvrzení, že je vymetená od vodíku díky výbuchu supernov před 10-20 mio lety, což ale nesedí na hromadná vymírání.

Alchymisto, napadla mne ještě myšlenka. Když by planeta IX, byla neptunoid, který je schovaný za Neptunem. Všechny dalekohledy hledí ze Země nebo okolí a Neptun by ji mohl v současnosti zastiňovat.
Je toto možné? Měsíc na geostacionární dráze Neptunu je asi blbost i když v libračním bodu L4 jsou trojáni Neptunu...
Díky PetrV [upraveno 16.11.2020 19:11] [upraveno 16.11.2020 19:23]
 
16.11.2020 - 19:11 - 
quote:


Alchymisto, napadla mne ještě myšlenka. Když by planeta IX, byla neptunoid, který je schovaný za Neptunem. Všechny dalekohledy hledí ze Země nebo okolí a Neptun by ji mohl v současnosti zastiňovat.
Je toto možné?
Díky PetrV [upraveno 16.11.2020 18:57]


PIX má s největší pravděpodobností orbitu s velkým sklonem k ekliptice a je pravděpodobně blízko afelu, tedy "vysoko". Pravděpodobnost, že by se skrývala za Neptunem je pod 0,01%. Pokud má hmotnost pod 2 ME a nízké albedo (povrch pokryt regolitem), tak bude mít optické magnitudo větší než 23. Které přehlídkové dalekohledy by ji uměly najít podle paralaxy?
 
16.11.2020 - 20:37 - 
quote:
quote:
Zvažoval niekto stretnutia slnečnej sústavy s prachoplynovými medzihviezdnymi oblakmi...


Ospravedlnujem sa kolektivu, lebo neviem odciatvat z grafu.
https://www.researchgate.net/figure/The-variations-in-the-cosmic-ray-flux-PH-and-tropical-seawater-temperature-variations_fig5_251643376

Aby platilo, co som si vymyslel musel by mat galakticky rok cca 280 Ma.
...lenze on ma len 226 Ma.


Nevylucujem neperiodicke vplivy, ale nezvazoval som to, lebo ten graf je nadherne periodicky. Ak by autor diagramu pripustil aspon 12% odchylku v case a zvazili by sme moznost hornych odhadov galaktickeho roku, tak by sme sa niekde okolo 245 000 000 rokov stretli a v tej chvili by galakticke rocne obdobia davali krasnu korelaciu. Hoci zatial bez vysvetlenia.
-----------------------------------------
Disk Slnecnej sustavy a i Slnko je sklonene cca 60°.
Potom mam tri jednoduche mechanizmy a nevylucujem dalsie.
1/ tienenie na hranu
2/ Ozarovanie magnetosfery Slnka na striedacku v radialnom a axialnom smere (mozno najdolezitejsi bod)
3/ Slapove sily posobiace striedavo radialne a axialne k rotacii Slnka.

Slapove sily ako take su zanedbatelne, pokial neberiem do uvahy bod3, ktory by mohol ich efekt zosilnit. Ak som dobre spocital, tak zrychlenie k stredu galaxie je 1,88E-10 ms-2, pricom rozdiel zrychlenia na privratenej a odvratenej strane Slnka je len 2E-21.
Pre porovnanie slapov na Zemi, Zem je Slnkom pritahovana, so zrychlenim 6E-3 a rozdiel zrychlenia na privratenej a odvratenej strane je az 1E-6.
 
16.11.2020 - 20:55 - 
Pavle, mám obavu, že s tím focením pomocí paralaxy to bude jen JWST? A možná ani ten. Jak daleko je vlastně L2 od středu Neptunu? Nejsem dobrý počtář.
Neptun:
Velká poloosa 4 498 252 900 km=30,068 963 48 AU
Počet přirozených satelitů 17 https://cs.wikipedia.org/wiki/Neptunovi_troj%C3%A1ni
Rovníkový průměr 49 528[6][7] km (3,883 Zemí)
Hmotnost 1,0243×1026[4] kg (17,1 Zemí)
atd. atd...
To stejné může být i za Jupiterem?
https://en.wikipedia.org/wiki/Trojan_(celestial_body)
Jak vidno, sluneční soustava je plná šutrů.
Zajímavý článek:
https://www.branadovesmiru.eu/odborne-clanky/vesmirne-vyhlidky-l1-a-l2.html
[upraveno 16.11.2020 21:12]
 
16.11.2020 - 21:26 - 
quote:

Slapove sily ako take su zanedbatelne, pokial neberiem do uvahy bod3, ktory by mohol ich efekt zosilnit. Ak som dobre spocital, tak zrychlenie k stredu galaxie je 1,88E-10 ms-2, pricom rozdiel zrychlenia na privratenej a odvratenej strane Slnka je len 2E-21.
Pre porovnanie slapov na Zemi, Zem je Slnkom pritahovana, so zrychlenim 6E-3 a rozdiel zrychlenia na privratenej a odvratenej strane je az 1E-6.


Už jsem někde uvedl výše, že se musí počítat časový integrál gravitačních (nebo slapových) sil. V případě Země je integrál gravitačních sil od Slunce za 150 mil. let přibližně 0, protože půl roku působí Slunce na jednu stranu (od osy symetrie) a půl roku na druhou stranu stejně velkou silou. U působení naší Galaxie (vůči vyššímu směru) bude 150 mil let působení na jednu stranu, tedy integrál bude cca 1E-10 * 1E8 ms-2.rok, tedy celkem 1e-2 ms-2.rok, což je přibližně o řád více než je integrál gravitačních sil od Slunce na Zemi za půl roku, kdy se ještě síly nevystředí. Pro slapové síly to bude přibližně 1E-21 * 1E8 * 1E4 (poměr orbity Země a poloměru Země jako tělesa)= 1E-9 ms-2.rok, tedy pouze o 2-3 řády méně než u slapových sil ze Slunce na Zemi. Proto by tyto síly měly být vidět podobně, jako od Slunce, ale jen na dlouhých časových škálách.
 
16.11.2020 - 22:03 - 
Při rozjímání nad cestováním skrz sluneční soustavu mi vypadl tento pán: http://www.whydomath.org/node/space/people_mlo.html
Hledáme těleso v L2 Neptun. Ten by uměl poslat sondu do L2 u Neptunu.
Překvapilo mne, že to využili jen jednou. Asi časově náročné, tak to rvou většinou napřímo.
 
17.11.2020 - 00:32 - 
quote:
....Už jsem někde uvedl výše, že se musí počítat časový integrál gravitačních (nebo slapových) sil....

S vypoctami sa daleko nedostaneme, lebo pracujeme s o viac ako o 10 radov mensou presnostou ako chceme pocitat slapove sily a ako su zname konstanty...

Na druhej strane pripustme, ze aj miniaturna sila posobiaca 70 milionov rokov (1/4 obehu) by sa mohla prejavit. Obzvlast ak 70 milionov rokov posobi axialne a 70 mil. rokov radialne na os rotacie Slnka.
(nemusi sa vam napad s galaktickym rocnym obdobim pacit, ale minimalne ten sklon rotacie Slnka a Slnecnej sustavy je realita)


Problem je v tom, ze podla grafu kozmickeho ziarenia by mal byt obeh 260- 280 000 000 rokov, ak je graf stotoznintelny s obehom a nie je to len prianie PavlaK. Lebo podla dostupnych zdrojov by mal byt obeh Slnka 220 - 250 000 000 rokov.


 
17.11.2020 - 08:30 - 
quote:


Problem je v tom, ze podla grafu kozmickeho ziarenia by mal byt obeh 260- 280 000 000 rokov, ak je graf stotoznintelny s obehom a nie je to len prianie PavlaK. Lebo podla dostupnych zdrojov by mal byt obeh Slnka 220 - 250 000 000 rokov.




Nejnovější analýzy ukazují, že galaktický rok bude asi 260 - 270 mil let dlouhý:
str.12, str. 16 - http://vniitf.ru/data/images/zst/2019/presents/sec-1/1-04ru.pdf

nebo https://regnum.ru/news/innovatio/2436385.html
(Barenbaum 2002).
 
17.11.2020 - 17:43 - 
quote:
Nejnovější analýzy ukazují, že galaktický rok bude asi 260 - 270 mil let dlouhý:
str.12, str. 16 - http://vniitf.ru/data/images/zst/2019/presents/sec-1/1-04ru.pdf
nebo https://regnum.ru/news/innovatio/2436385.html
(Barenbaum 2002).

Priamu takuto informaciu som tam nenasiel, mozno odvodena z grafov, ale ani tam som si nie celkom isty.
Ale hlavne toto je presne poziadavka vyplyvajuca z geologickeho prieskumu aby galakticky rok bol 260-270 mil. rokov, zatial co ine astronomicke zdroje, ktore som nasiel hovorili 220-250mil rokoch.

Pozitivne je, ze uvedeny zdroj o periodickych javoch hovori na zaklade inych geologickych udajov, ako kozmickeho ziarenia a to bombardovania galaktickymi kometami.
galakticke cykly - ramena galaxie a obeh Slnka



V poslednom obdobi 50mil. rokov boli bombardovana prevazne juzne pologule planet. To je princip obehu disku slnecnej susatvy, ktory som znazornil pri galaktickych rocnych obdobiach.




Takze mozno geologoavia donutia prehodnotit astronomov obeznu dobu.
Dolezite je, ze je tu dalsi pohlad na spojenie obehu Slnecnej sustavy okolo centra galaxie s klimou a geologiou na Zemi.
 
17.11.2020 - 23:31 - 
Z rovnakého zdroja - dráha Slnka okolo stredu Galaxie


Len sa obávam, že hypotéza "galaktických komét" je tak trochu mimo lavôr...

Ani nie kvôli nedostatku veľkých čerstvých kráterov na Zemi (vek <10 mil rokov), to sa ešte dá okecať Antarktídou a oceánmi, ale hlavne kvôli nedostatku takto čerstvých (a veľkých) kráterov na Mesiaci. Dopadové energie galaktických komét, hoci i "vodných", s heliocentrickou rýchlosťou rádu 450 km/s sú obrovské - prakticky o dva rády vyššie ako u najrýchlejších "slnečných". A tak aj pri relatívne malých rozmeroch vytvárajú obrovské krátery s priemerom v desiatkach kilometrov - 3,5km ľadový objekt pri 450km/s má kinetickú energiu ~2,25x10E24 joule - prevod ma megatony stráca zmysel, je to 562 bilionov megaton.
A už vôbec nedáva zmysel odhad počtu 3-5 impaktov vo štvorci 100x100km. Mesiac je síce z juhu rozstrieľaný dosť, ale zrejme nie dosť veľkými a hlavne dosť čerstvými zásahmi. Také impaktné krátery by nesmeli mať takmer žiadne stopy erozie a absolútne minimum sekundárnych dopadov - museli by byť aj nápadne hlboké, pretože okamžitý kráter s priemerom ~80-100km po dopade telesa s rýchlosťou 450km /s by siahal až do hlbky okolo 60km ("normálne" pri dopadovej rýchlosti 40-50km/s len do hlbky ~30km) a "trvalý kráter" v pozemských podmienkach by bol hlboký ~2,5-3km, na Mesiaci najmenej dvakrát hlbší - menšia gravitácia = stabilnejšie steny... A samozrejme - nesmeli by mať žiadne lávové výplne, pretože v čase ich vzniku už bol Mesiac vychladnutý prakticky do dnešného stavu.
A tiež - Mesiac by zrejme mal mať po takých hojných zásahoch (niekoľko tisíc dopadov počas niekoľko milionov rokov) aspoň náznak prachového prstenca, pretože každý taký impakt vytvorí okamžitý kráter s objemom >30-50 000km^3, z čoho sa najmenej tretina roztaví alebo priamo odparí a v pozemských podmienkach cca 2% získa aj orbitálnu alebo vyššiu rýchlosť - na Mesiaci to bude mnohonásobne viac (ale zasa časť odletí preč celkom).
A na pekný prstenec zasa Mesiacu veľa materiálu netreba - na "seriozne saturnovský" s polomerom ~5000km postačí nejakých 20-25 000km^3, na "viditeľný" možno i tisíc krát menej... [upraveno 17.11.2020 23:39]
 
18.11.2020 - 07:46 - 
Alchymisto, velmi zajímavá práce. Jelikož autoři jsou geofyzikové, kteří hledají a zkoumají naleziště ropy a plynu, bude na ní hodně pravdy. Planetu Zemi znají nejlépe ze všech lidí.
Ta souvislost s deskovou tektonikou je všeobecně známa.
1I/ʻOumuamua je první zaznamenané těleso tohoto typu.
https://en.wikipedia.org/wiki/%CA%BBOumuamua
Samozřejmě předpokládaná dráha SS okolo galaxie je silně výstřední.

Co by to znamenalo pro upřesnění modelu gravitačních sil, rotačních momentů, slapových sil?
Kolik těch těles může prolétnout ročně v naší blízkosti aniž bychom si jich všimli?

[upraveno 18.11.2020 07:48]
 
18.11.2020 - 14:14 - 
quote:
Kolik těch těles může prolétnout ročně v naší blízkosti aniž bychom si jich všimli?
jedno ročne? Neviem - netuším...
1I/Oumuamua je prvý zaznamenaný - a relatívne pomalý, "medzihviezdna" rýchlosť na okraji SS je ~26km/s, druhá zaznamenaná je 2I/Borisov s rýchlosťou ~30km/s - "hyperbolická kométa" Elenin z roku 2010 má vo vzdialenosti 200AU rýchlosť len necelé 3km/s. Čiže "galaktické komety" sú najmenej 10-100 krát rýchlejšie (aj keď to je zrejme prehnané, pohyb je v tomto prípade skôr "volný pád s počiatočnou rýchlosťou", takže prírastok a strata rýchlosti počas obletu Slnka bude viacmenej podobná u všetkých telies).
Oumuamua a Borisov boli pozorované na oblúkoch dlhých 34 a ~390 dní, kometa Elenin na oblúku dlhom ~200 dní (rozpadla sa). Dôležité je, že všetky tri boli objavené až po prechode periheliom. Desať krát rýchlejší objekt by rovnaký oblúk ako Oumuamua a Borisov prekonal za 3,5 dňa resp 39 dní a oblúk ako kometa Elenin dokonca len za dva dni! To už je vážny pozorovateľský problém - obrovská vlastná rýchlosť má za následok aj veľmi veľký pohyb na oblohe, takže mnohé metódy identifikácie pohyblivých objektov podľa rozdielov na dvoch po sebeidúcich snímkach nebudú fungovať - objekt môže byť o niekoľko hodín už na inom úseku, v inom snímkovanom poli, takže algoritmy ich "nestotožnia". A naopak - dobrú šancu možno majú vizuálnici, pokiaľ pohybujúci sa objekt nevylúčia ako "nejakú družicu"...

[upraveno 18.11.2020 14:21]
 
18.11.2020 - 15:15 - 
Ale problém pro vizální pozorování je v tom, že jsou slabé i pro hodně velké amatérské dalekohledy. Navíc, ty velké přístroje mají malé zorné pole, takže další problém. Jednodušší a efektivnější je to fotograficky - ale výsledky známe 
19.11.2020 - 08:38 - 
quote:


Len sa obávam, že hypotéza "galaktických komét" je tak trochu mimo lavôr...



Alchymisto, měl bych v té souvislosti 2 dotazy:
a) Proč k největším poklesům koncentrace CO2 na Zemi dochází právě v dobách, kdy je Sl. soustava nejdál od středu GAlaxie (64 mil let + 317 mil. let)?
b) Jaký je směr na Místní skupinu galaxií (Galaktická longituda)? Není to g-lon cca 240° nebo 60°, tedy ve směru perigalaktika?
Díky.
 
19.11.2020 - 12:47 - 
"Galaktické súradnice" sú súradnice relatívne, viazané na Slnko ako stred súradníc a smer na stred galaxie ako hlavný (nulový) smer. Takže v priebehu vekov sa otáčajú.

Miestnu skupinu tvorí predovšetkým naša Galaxia a galaxia M31 v Andromede, a asi 20x menšia galaxia v Trojuholníku.
Takže stred (ťažisko) miestnej skupiny bude niekde v smere na Andromedu
V galaktických súradnicia je poloha M31:
Galactic Longitude = 121° 44' 9.79''
Galactic Latitude = -21° 18' 55.77''
Presnú "polohu" ťažiska som nenašiel, vzhľadom k neistote hmotností oboch hlavných členov to asi nemá ani zmysel počítať.

Pokles CO2 počas fatrenozoika - podivnou "zhodou okolností" sa obe obdobia "najväčšieho poklesu CO2" sa zhodujú s vrcholom tvorby uhoľných ložísk
~317 mil rokov zodpovedá vrcholnému karbónu (300-360 mil rokov)
~64 mil rokov zodpovedá treťohorám a treťohornému hnedému uhliu

A zhodou okolností sú obe epochy tvorby uhlia dôsledkom dlhodobého vývoja biosféry, ktorý sa spúšťal 50-100 mil rokov predtým.
[upraveno 19.11.2020 12:50] [upraveno 19.11.2020 13:09]
 
19.11.2020 - 14:42 - 
Alchymisto, zajímavá shoda náhod a jak je to s ropou a zemním plynem? Dokážeme odhadnout, kdy vznikly? Jsou přece jádra vrtů z kapes, v kterých se nachází tyto uhlovodíky...
Dá se předpokládat, že vznikly ve stejném období mohutnými horotvornými procesy?
 
20.11.2020 - 01:14 - 
Zaujímavá otázka - a odpoveď je, že neviem...
Formácie, z ktorých sa ropa a plyn ťažia, sú obvykle (ale len obvykle) hodne staré. Čo som čítal, problém nie je len vek formácií (sú značne staršie ako formácie obsahujúce uhlie), ale aj to, že väčšina ložísk je vlastne "nepôvodná" v tom zmysle, že uhlovodíky, ropa a plyn, vznikli niekde inde, než kde sú/boli zachytené, čož by naznačovalo, že ich zdrojové vrstvy či formácie ležia hlbšie...

Je vôbec problém niečo zmysluplné na túto tému nájsť, a wiki je celkom beznádejný pokus - pritom česká verzia https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemn%C3%AD_plyn je vrchlom exaktnosti a obšírnosti výkladu o pôvode plynu
[upraveno 20.11.2020 01:25]
 
20.11.2020 - 02:14 - 
K uhlovodíkům jsem postoval článek do vlákna Astronómia, 20.7.2020 - 11:13.

https://www.osel.cz/11279-puvod-vody-a-ropy-na-zemi-pekne-to-zacina-do-sebe-zapadat.html
 
20.11.2020 - 08:46 - 
Martine, super článek, díky. Co na to Alchymista? Pro mne novinka.
V současnosti prolétáme vymetenou částí galaxie, alespoň podle měření obsahu vodíku v prostoru. Za 150 mio let to bude jiné kafe, tipuji správně?
Čeká nás mezitím ještě nějaký jiný průlet mračny vody, čpavku a uhlovodíků?
 
20.11.2020 - 21:26 - 
Prielet nás možno čaká a možno nie jeden (čaká v horizonte milionov či desiatok milionov rokov) - ale slnko je už dávno naštartovaná hviezda, takže tlak slnečného žiarenia a slnečného vetra väčšinu tohoto materiálu do vnútra slnečnej sústavy, k planétam, zrejme vôbec nevpustí a "oblaky smradu" zostanú vonku, za heliopauzou.
Nejakú šancu preniknúť k planétam má možno "medzihviezdny prach", ale aj ten sa bude ohrevom postupne odparovať, strácať prchavé zložky vrátane vody a tak isto bude z vnútra systému vymetaný slnečným žiarením.

Treba mať stále na pamäti, že planéty sa zrodili prakticky súčasne so Slnkom, a keď sa Slnko plne naštartovalo ako hviezda, tvorbu planét rázne ukončilo tým, že zvyšky hmloviny, z ktorej spolu s planétami vzniklo, svojím žiarením celkom rázne vyhnalo, vymietlo, zo svojho okolia do okolitého vesmíru, zväčša celkom mimo svoj gravitačný vplyv.
 
21.11.2020 - 14:13 - 
Alchymisto, zkus si prostudovat tento impakt:
https://de.m.wikipedia.org/wiki/Chiemgau-Einschlag
Bylo to těleso/a z jiné části galaxie?
Zkoumají v soucasnosti pozůstatky. Těch malých kráteru je v okolí spousta.
 
21.11.2020 - 14:28 - 
quote:

Bylo to těleso/a z jiné části galaxie?


A když tu pokládáš tuhle otázku, mohl bys sdělit, podle čeho by to mělo jít určit ?
 
21.11.2020 - 14:53 - 
s ohladom na bludiace hviezdy a ich vplyv na Slnko predpokladám za vhodnejšie uvažovať o variabilnej obežnej dráhe a teda i variabilnej obežnej dobe Slnka okolo centra galaxie a teda za opodstatnené pripustiť koreláciu obežnej dráhy s paleontologickými dátami ožiarenia Zeme kozmickým žiarením.
http://www.jediny.eu/?p=147

cykly oziarenia Zeme nezodpovedajuce jedinej orbite


zmena orbity blizkym preletom ineho telesa

 
21.11.2020 - 15:09 - 
quote:
galakticke teleso

Jeden z indikatorov by mohla byt rychlost vstupu do atmosfery - (aspon tretia kozmicka, aby sme si boli na istom). Nasledne energia dopadu. Ak ale teleso vybuchlo uz v atmosfere, tak to moze byt celkom problem identifikovat...
tretiu kozmicku mozu mat telesa tranzitujuce cez Slnecnu sustavu a telesa gravitacne vyrazene zo Slnecnej sustavy. Nizsiu rychlost ako tretiu kozmicku budu mat telesa Slnecnej sustavy, vcitane zachytench telies...
 
21.11.2020 - 15:13 - 
To je pochopitelné, pokud bychom znali dráhu, tak to je výsledek.
Ale neznáme nic , není o čem diskutovat. Pokud si nekdo usmyslí, že to bylo z Andromedy, tak jsme na tom naprosto stejně.
 
21.11.2020 - 18:53 - 
Kombinovaný gravitačný prak Saturn-Jupiter-Slnko by mal byť schopný poslať na kolíznu retrográdnu dráhu k Zemi telesá s dopadovou rýchlosťou až niečo vyše 70km/s.
Čo je rýchlejšie, muselo mať dodatočnú rýchlosť - a teda priletieť do slnečnej sústavy "zvonku".

Lenže - neistota "dopadovej" rýchlosti určenej z veľkosti a profilu kráteru je kľudne až -75% - +200% a čím je kráter starší a menší, tým je neistota väčšia. Odkazovaný nemecký článok na wiki navyše hovorí nie o jednom kráteri, ale o kráterovom poli - takže objekt sa zrejme po vstupe do atmosféry rozpadol...

Ja by som to tam dôkladne pyrotechnicky prehrabal a hľadal v kráteroch predovšetkým železné črepiny - a nevybuchnuté letecké bomby. Takéto polia (krátery s priemerom ~8-15 metrov) totiž môžu byť stopou po americkom alebo britskom bombardovacom zväze, ktorý narazil na nemecký ťažký flak alebo stíhačov - a poškodené stroje sa jednotlivo zbavovali bombového nákladu. Bomby sa nad nepriateľským územím odhadzujú vždy naostro - a nie vždy všetky aj vybuchnú... Takémuto scenáru zodpovedá aj "úradné odmietnutie".

Druhá vec - len postreh, na posúdenie by to chcelo niekoho veci znalého: Aká je životnosť kráterov v nespevnenných štrkopieskových vrstvách ako ukazuje obrázok v odkaze?
Dovolím si vysloviť pochybnosť, že rozpoznateľný kráter v takom prostredí prežije viac ako storočie... Takže tvrdenie o veku 2000-4000 rokov vyvoláva vo mne logicky "istú pochybnosť".


[upraveno 21.11.2020 18:59]
 
21.11.2020 - 19:13 - 
Martin - nakoľko stabilné je slnečné magnetické pole v škálach, s akými pracuješ na svojom grafe?
Myslím, že je dosť stabilné, aby to na život na Zemi prežil - ale výkyvy či skoky 10%-1000%, či dokonca aj dočasný úplný zánik slnečného magnetického poľa život na Zemi nejak výrazne neohrozia - niečo trebars aj vyhynie, a niečo iné zmutuje, a niečo iné zasa v dôsledku rýchlejších mutácií vytvorí viac druhov...

Spoľahlivo možno tvrdiť, že slnečné magnetické polia majú priamy vplyv na toky kozmického žiarenia prichádzajúce na Zem. Kolísanie intenzity sa dá dobre sledovať aj v rámci bežného slnečného cyklu.


Otázka teda znie: Aký silný výkyv v slnečnom magnetickom poli by bol potrebný, aby plne pokryl potrebnú zmenu toku kozmického žiarenia dokumentovanú podľa 10Be?


[upraveno 21.11.2020 19:19]
 
22.11.2020 - 01:19 - 
quote:
Martin - nakoľko stabilné je slnečné magnetické pole v škálach, s akými pracuješ na svojom grafe? ...
 
<<  67    68    69    70    71  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.253136 vteřiny.