Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma >
Téma: Hrozba z kosmu - NEO
15.7.2002 - 13:36 - 
MEK příspěvek #1662

Neprodiskutujeme to?Tady je zakladni material:http://pes.internet.cz/veda/clanky/23286_0_0_0.html
 

15.7.2002 - 14:00 - 
MEK příspěvek #1666

Co třeba postavit sledovací stanice proti asteroidům na Měsíci, třeba by to byl důvod zase tam dostat lidi...

M.Filip


 

15.7.2002 - 14:30 - 
MEK příspěvek #1669

K tomuto tématu přidávám vybrané části textů, které vyšly v L+K k problematice asteroidů, i když nejsou tak zajímavé jako výše citovaný odkaz na článek specialistů z Ondřejova. LL

Objekty v blízkosti Zemské dráhy (NEO)
Asteroidy o velkém průměru zatím neohrožují Zemi a specialisté se shodují, že v případě výskytu takového asteroidu, který by byl na dráze vedoucí ke kolizi se Zemí by bylo jistě alespoň 10 let času na to, jak čelit takové katastrofě. Menší asteroidy, jejichž výskyt je častější a jejichž detekce je obtížnější, by mohly při srážce se Zemí způsobit regionální pohromy. Podle expertů je pravděpodobnost dopadu takového asteroidu v průběhu 50 let asi 1:160.
Proto se v posledních letech objevily snahy vytvořit katalog těles, označovaných jako NEO (Near Earth Objects), které se dostávají do blízkosti dráhy Země a objevovat další takové objekty. Kromě toho je potřeba veřejnost informovat o případném riziku dopadu takových těles. Jelikož se asteroidy pohybují celkem pomalu vzhledem ke vzdáleným hvězdám, je těžké ihned po jejich objevení určit přesnou dráhu takového tělesa. Aproximativní dráha pak může končit i srážkou se Zemí a tak vzniká řada falešných poplachů, dokud není dráha objektu zpřesněna. To byl důvod k tomu, že se v posledních letech objevovaly zejména na internetu falešné poplachy o možnosti dopadu těles jako asteroid 1997 XF11 před 4 lety či 2001 PM10 loni v srpnu. Proto NASA otevřela v průběhu března na internetové síti novou stránku „Risk“ pro monitorování nově objevených NEO. Stránka je spravována Laboratoří NASA pro tryskový pohon JPL v Pasadeně a má adresu http://neo.jpl.nasa.gov/risk/. Zatím ale ze seznamu 37 asteroidů je vidět, že Zemi aktuálně žádný z nich neohrožuje. První v seznamu, 2002 CU11, objevený 7. 2., by mohl dopadnout na Zemi 31. 8. 2049 s pravděpodobností 1:100 000. Ale jak bude v průběhu doby jeho dráha zpřesňována, může být přesunut mezi tělesa, nepředstavující žádné ohrožení.
V posledních měsících se počet zaregistrovaných asteroidů dost zvýšil vzhledem k rozhodnutí Kongresu, který pověřil organizaci NASA zjistit 90% všech NEO o průměru větším než 1 km do roku 2008. Předpokládá se, že asi 500 z odhadovaného počtu těchto objektů již bylo objeveno a stejné množství je ještě třeba zjistit. O tom, že je takováto iniciativa nutná, svědčí i případ obtížně detekovaného asteroidu 2002 EM7, který prolétl kolem Země dne 8. 3. ve vzdálenosti asi 465 000 km a byl zjištěn až na poslední chvíli (podrobnosti viz IAN č. 413 (25. 3. 2002)). Kdyby mířil na Zemi, nebyl by již čas na nějakou protiakci.



Nový odhad pravděpodobnosti dopadu asteroidů na Zemi
Přesnější vyhodnocování získaných dat o asteroidech v naší sluneční soustavě ukázalo, že zde existuje jen asi 700 000 asteroidů, které jsou tak velké, že by mohly svým pádem na Zemi ohrozit naší civilizaci. Tyto asteroidy, které se nachází v pásu asteroidů, mají průměr větší než 1 km. Dřívější studie odhadovaly tento počet až na dva miliony. Z pásu asteroidů se vydělila skupina, zvaná NEO (Near Earth Objects), tj. asteroidy přibližující se k dráze Země a o kterých se předpokládá, že by se mohly někdy v budoucnu srazit se Zemí. Přesnější odhad pravděpodobnosti dopadu takového asteroidu na Zemi vychází na základě těchto nových dat jako 1:1500 na periodu 100 let. Tato pravděpodobnost je tedy menší, než byl původní pesimističtější odhad ( v asi rok staré zprávě britské komise pro NEO lorda Sanisburyho (L+K 76 (2000), č. 24, s. 1631) je uváděn odhad srážky jako 1:1000 během 100 let).
Nová studie byla provedena v rámci projektu „Digitální sledování oblohy“ (www.sdss.org), na kterém participovala řada amerických, evropských a japonských universit. Projekt byl financován Sloanovou Nadací (Alfred E. Sloan Foundation).
Není však vyloučeno, že nějaký asteroid dopadl na Zemi naposledy téměř před 100 lety, dne 30. 6. 1908 do oblasti Tunguzky. Těleso však nedopadlo na povrch Země, ale explodovalo v atmosféře. Odhaduje se, že energie exploze byla ekvivalentní 10 mil. tun TNT. Jelikož se v místě nálezu nenalezly žádné zbytky dopadlého tělesa, spekulovalo se, že by mohlo jít o jádro komety, složené převážně z ledu. Jiná možnost, o které se v současné době uvažuje, je asteroid vypadající jako slepenec materiálů o hustotě blízké hustotě vody. Asteroidem takového typu je například asteroid Mathilde, pozorovaný sondou Near-Shoemaker v roce 1997.
Zajímavou otázkou je, jakým mechanizmem se velké asteroidy mohou dostat z pásma asteroidů na dráhy, které by je mohly přivést k Zemi. Na tuto otázku se pokouší odpovědět nová studie americko-česko-francouzského týmu, který vede Dr. W. Bottke z Univerzity v Boulderu (Colorado). Pozorované neobvyklé dráhy některých asteroidů jsou vysvětlovány na základě tzv. Jarkovského radiačního efektu. Tento jev, navržený asi před 100 lety předpokládá, že těleso, pohybující se v kosmickém prostoru je zahříváno dopadajícím slunečním zářením. Tato získaná energie je pak postupně vyzařována. Jelikož záření nese hybnost, působí tak na těleso jako reaktivní síla. Tato síla je sice nepatrná, ale působí-li po stovky milionů let, některé asteroidy se mohou dostat na nestabilní rezonanční dráhy a přejít tak na dráhy, které je mohou přiblížit k Zemi. Vědecký tým použil počítačových simulací k tomu, aby ukázal, že se určitá skupina asteroidů mohla dostat na jejich současné dráhy. Jedním z asteroidů, jehož dráha se takto mohla vyvíjet je i asteroid 433 Eros, studovaný sondou NEAR Shoemaker. Studie o dynamickém působení radiace na skupiny asteroidů byla publikována ve vědeckém časopise Science z 23. 11. 2001. Českými spoluautory studie jsou prof. D. Vokrouhlický DrSc a Dr. M. Brož z Astronomického ústavu Karlovy university.

Kdykoliv se hovoří o asteroidech, vynoří se otázka asteroidů, které se na své dráze přibližují do blízkosti dráhy Země. Jde o tzv. objekty NEO (Near Earth Objects), o kterých jsme již několikrát zmiňovali (viz např. L+K 78 (2002) č. 9, s. 580). V dubnu 2002 se ve sdělovacích prostředcích začalo mluvit o asteroidu 1950 DA, který byl objeven Lickovou observatoří v roce 1950 a pak se o něm 50 let nehovořilo. Až v březnu 2001 prolétl kolem Země ve vzdálenosti asi 21× větší než je vzdálenost Měsíce od Země. Při tomto průletu byl sledován radary s použitím velkých antén sítě DSN organizace NASA a radioteleskopem v Arecibo (Portoriko). Sledování pomocí radaru dává nejlepší informaci o přesné dráze asteroidu. Výpočty, které braly v úvahu i faktory jako vliv slunečního záření či gravitační působení od asi 7000 nejbližších asteroidů, ukázaly, že je určitá možnost srážky tohoto asteroidu o průměru asi 1 km se Zemí v roce 2880 (podrobněji viz článek autorů J. Giorgini a ostatních v časopise Science 296 (5. 4. 2002) s. 136). Vše ovšem záleží na tom, jak přesný je odhad působení všech zmíněných vlivů na dráhu asteroidu, což bude zřejmě přesně známo až při průletech asteroidu kolem Země v letech 2809, 2840 a 2860. Mezi tím by stačilo například poprášit povrch asteroidu křídou, aby se změnily jeho odrazivé schopnosti nebo na něj nechat dopadnout sluneční plachetnici, která by také změnila jeho povrchovou odrazivost. Tím by neabsorboval tolik slunečního záření a jeho dráha by nebyla tolik ovlivňována tzv. Jarkovského efektem, kdy osvětlená část asteroidu absorbuje více slunečního záření a tudíž i více emituje tepelné záření než neosvětlená strana. Tím na asteroid působí nepatrný rozdíl hybností na osvětlené a neosvětlené straně, který během staletí může ovlivnit dráhu asteroidu (viz L+K 78 (2002) č. 3, s. 173).
Řada asteroidů protínajících dráhu Země tvoří tzv. binární asteroidy, kde menší z dvojice obíhá větší asteroid. První binární asteroid 2000 DP107 byl objeven v září 2000 radioteleskopem NASA v Goldstone. Menší těleso o průměru asi 300 m obíhá kolem většího o průměru 800 m a při oběhu natáčí k většímu tělesu stále stejnou stranu stejně jako Měsíc při oběhu naší Země. Zatím bylo mezi objekty NEO objeveno pět binárních asteroidů. Teoretické i simulační modely naznačují, že ke vzniku binárních asteroidů dochází při těsnějším průletu (až do vzdálenosti kolem 16 000 km) asteroidu kolem vnitřních planet země či Marsu. Vlivem gravitačních sil tak může dojít k rozpadu asteroidu na dvě tělesa.
Průlet asteroidu 2002 EM7 kolem Země dne 8. 3. upozornil na nebezpečí od asteroidů typu Aten, které se nacházejí na dráhách kolem Slunce většinou uvnitř dráhy Země. Tuto oblast v okolí Slunce lze nazvat „slepou skvrnou“ pozemských teleskopů, neboť ji lze pozorovat jen za dne a lze vidět jen nejjasnější asteroidy. Ke zmapování této oblasti by mohla ideálně přispět kosmická sonda Gaia organizace ESA, která by mohla pozorovat oblasti v blízkosti Slunce z dráhy situované mezi dráhou Země a Marsu. Vypuštění sondy Gaia se však neuskuteční před rokem 2010.
Se sledováním asteroidů je spojen i návrh amerického zákona o udělení odměny amatérským astronomům, kteří buď sami objeví asteroid, křižující dráhu Země nebo jej lokalizují rozborem zveřejněných dat. Návrh zákona, nesoucí název astronauta C. Conrada, předložil republikán D. Rohrabacher. Jedním z hlavních cílů tohoto zákona, označovaného jako House Resolution 4613, je též podchycení zájmu mladých lidí o vědu a o americký kosmický program. Zákon byl pojmenován na počest astronauta Charlese „Pete“ Conrada, který zahynul 8. 7. 1999 při havárii motocyklu.


 

15.7.2002 - 14:50 - 
MEK příspěvek #1672

Co jsem zatim z tehle problematiky pochytil, tak je celkem zbytecne se zabyvat velkymi asteroidy, protoze na to uz programy jsou a navic je celkem dobre vidime a neprekvapi nas.
Co ale s takovymi skalami jako byl posledni tesny prulet? Nebo treba 500m skalisko? System sond v okoli Zeme? Videly by takove "male" asteroidy?
To je myslim dulezitejsi, nez akce po zjisteni projektilu. Tam uz mame celkem dobre zkusenosti(http://www.milnet.com/milnet/nuclear.htm, nebo treba http://home.achilles.net/~jtalbot/history/starwars.html)...
 

16.7.2002 - 14:03 - 
MEK příspěvek #1700

No, mne zaujalo teorie o "bludné" planetě, která se do naší soustavy vrací po cca 3.600 let po protiběžné dráze. Tato teorie (hypotéza, spekulace, fantasmagorie) je vcelku zajímavá a dá se kolem toho najít vcelku dost zajímavého na čtení. Nejzajímavější jsou asi překlady Sumerských textů, které tento pojem poprvé zavádějí.
Osobně nevím, co si o tom mám myslet, je tu spousta mýtů, ideologie a pseudovědeckých teorií.
Je však pravdou, že o těchto věcech přemýšlím jinak, když jsem si uvědomil, že nejsme schopni zachytit ani tělesa, která jsou blízko naší dráhy a prvotně nás ohrožují.
Spekulacím o tomto tělese se roztrhl pytel s detekcí objektu SOri70 v souhvězdí Orion (1.150 světelných let daleko). Díky tomu, že dráhu a příslušnost k tomuto systému je možno určit cca za dva roky, tak katastrofické hypotézy mají zelenou. Zvláště, že tento objekt byl zachycen v Orionu, souhvězdí, kterému tak dobře odpovídají egyptské pyramidy...
 

30.11.2018 - 22:33 - 
Statistiky nejsou správné. Kráterů je víc.

https://nasa.tumblr.com/post/180591080364/uncovering-a-massive-meteor-crater-found-lurking
 
22.12.2018 - 19:53 - 
Poslední blízkozemní úlovek.

https://www.nasa.gov/feature/jpl/holiday-asteroid-imaged-with-nasa-radar

 
24.12.2018 - 14:34 - 
quote:
Poslední blízkozemní úlovek.
https://www.nasa.gov/feature/jpl/holiday-asteroid-imaged-with-nasa-radar



To je naprosto vynikající výsledek! V článku píšou, že jsou obrázky srovnatelné se záběry sond, a moc nepřehání.
Neví někdo, jak toho dosáhli? Nedočetl jsem se, že by použili interferometry. A samotná 100m anténa snad takové rozlišení mít nemůže, nebo ano?
 
24.12.2018 - 15:21 - 
Je to popsáno v uvedeném článku pod těmi obrázky - jeden radioteleskopp je použit jako vysílací, druhý jako přijímací. Výsledné rozlišení 3,7m /pix. [Upraveno 24.12.2018 milantos] 
24.12.2018 - 15:58 - 
Je to tam popsáno, ale nevysvětluje to rozlišení. Ať už je zdrojem signálu cokoliv, pořád přijímala jenom jedna anténa. Ten mechanismus mi není jasný. Že by se takto nějak dala vytvořil syntetická apertura? [Edited on 24.12.2018 Arccos] 
24.12.2018 - 22:53 - 
Rádioteleskopy sú už desaťročia mnohokanálové prístroje. Takže ano, je tam niečo ako syntetická apertúra - aj na strane vysielača, aj na strane prímača.
Ostatne, syntetická apertúra sa v rádioastronomii používa dlhšie ako vo vojenstve - vedci nebazírujú na spracovaní v reálnom čase.
[Upraveno 24.12.2018 Alchymista]
 
31.12.2018 - 11:09 - 
Šutr s biblickými dopady?

https://www.universetoday.com/140752/a-meteor-may-have-exploded-in-the-air-3700-years-ago-obliterating-communities-near-the-dead-sea/
 
31.12.2018 - 11:57 - 
Prečo nie?
Predstavte si udalosť typu "Tunguska 1908" v končinách hustejšie obývaných náboženskými fanatikmi ...
[Upraveno 31.12.2018 Alchymista]
 
09.1.2019 - 23:37 - 
https://www.space.com/33623-chelyabinsk-meteor-wake-up-call-for-earth.html 
14.3.2019 - 19:38 - 
Tak toto nemá chybu.

Bridenstine: "The evidence is clear. The dinosaurs did not have a space program. We do."
 
16.7.2019 - 23:58 - 
Podle vědců by byl vhodný infračervená družice pro sledování NEO, aby tak splnili zadání Kongresu. Tak se snad dočkáme.

https://www.space.com/report-makes-case-for-space-based-asteroid-tracking-telescope.html

 
28.7.2019 - 12:20 - 
Jinýmy šutráky proti velkému šutráku.

http://spaceref.com/news/viewsr.html?pid=52699
 
 


Stránka byla vygenerována za 0.299537 vteřiny.