Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  21    22    23    24  >>
Téma: Chang'e 3 a 4 - čínské landery a rovery na Měsíci
19.6.2020 - 08:50 - 
quote:

Či sa to niekomu páči? To je slabé slovo... Ja som z toho nadšený!


Z Vašeho nadšení mám radost. Třeba i Vás potěší, že sleduji i Vaše příspěvky na diskusním fóru na Kosmonautixu.
 
19.6.2020 - 21:44 - 
quote:
quote:

Či sa to niekomu páči? To je slabé slovo... Ja som z toho nadšený!


Z Vašeho nadšení mám radost. Třeba i Vás potěší, že sleduji i Vaše příspěvky na diskusním fóru na Kosmonautixu.


To som ozaj rád.
Zrovna vám nemusím vysvetľovať že to poteší...
 
19.7.2020 - 21:16 - 
[19. měsíční den]



V minulém příspěvku jsem uvedl u tohoto snímku se stínem na zemském povrchu, který pořídila studentská kamera Inory Eye na měsíční sondě Longjiang 2 [Lung-ťiang 2], že byl pořízený během slunečního zatmění 2. července 2018, což je ovšem špatně. Tuto chybu už nemůžu opravit, tak zde uvádím na pravou míru, že se jednalo o sluneční zatmění 2. července 2019. Takže snímek vznikl jen 29 dnů před plánovaným dopadem sondy na měsíční povrch.




Panoramatický pohled pořízený 17. měsíční den, kdy se vozítko otočilo a pořídilo zpětný pohled na ujetou trasu. Napravo je vidět první úsek dne ve tvaru „S křivky“. Vlevo blíže k obzoru je vidět přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4], který je ve vzdálenosti 292 m. A na obzoru je jihovýchodní val kráteru Von Kármán.



Objevily se snímky s vyšším rozlišením, které jsou částí výše zobrazeného panoramatického snímku. Phil Stooke je složil tak, aby na sebe navazovaly. Přestože se jedná jen o část panoramatu, tak stojí za shlédnutí, protože obsahuje mnohem víc detailů a je na něm lépe vidět, jak se vozítko vyhýbá kráterům a nerovnostem kolem kterých projíždí. Originální snímek s vysokým rozlišením je zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=45961

V průběhu května a června 2020 probíhalo vylepšení a aktualizace vybavení čínské sledovací sítě, aby byla schopná komunikovat s marsovskou sondou Tianwen-1 [Tchien-wen 1]. To značně omezilo možnosti komunikace se sondou i vozítkem a tak vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] v průběhu 18. měsíčního dne nejezdilo ani neprovádělo měření. Úpravy čínské sledovací sítě trvaly více než měsíc a 13. června byly dokončeny pro monitorovací a kontrolní stanice ve městech Jiamusi [Ťia-mu-s'] a Kashi [Kcha-š']. Takže komunikaci s měsíčními sondami už nic nebránilo a všichni už netrpělivě vyhlíželi sluneční paprsky v kráteru Von Kármán. Ty se sice objevily na východním obzoru kráteru už 13. června, ale úhel jejich sklonu byl velmi malý a ještě neměly sílu probudit vozítko. Tento okamžik nastal až 14. června 2020 v 17:54 UT. Jako druhý, za necelých 12 hodin, se probudil i přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4], což bylo už 15. června 2020 v 5:49 UT. Započaly tak svůj 19. měsíční den na odvrácené straně Měsíce.

Na začátku 19. měsíčního dne byly podle plánu uvedeny do provozu přístroje na přistávacím modulu, nízkofrekvenční radiový spektrometr LFRS (Low Frequency Radio Spectrometer) a německý neutronový detektor LND (Lunar Lander Neutrons and Dosimetry).




Pro vozítko měli vědci také připravený plán. A to prozkoumat materiál v nedalekém kráteru. Na konci 17. měsíčního dne byl zjištěný malý kráter o průměru 1,3 m a hloubce asi 20 cm. Nakonec to byl jiný kráter, než jsem si původně myslel. Ve středu tohoto kráteru byl zaznamenaný materiál s vysokou odrazivostí, což jej zjevně odlišovalo od okolního regolitu. Tento kráter se nacházel ve vzdálenosti asi 3 m jihozápadně od "spacího místa", ve kterém vozítko strávilo 17. a 18. měsíční noc.




Po probuzení se vozítko vydalo jihozápadním směrem ke kráteru prozkoumat materiál pomocí svého viditelného a blízko-infračerveného spektrometru VNIS (Visible and Near-Infrared Imaging Spectrometer).




Řidičům se podařilo najet ke kráteru tak dobře, že zkoumaný vzorek byl dobře přístupný pro spektrometr VNIS a zároveň byl i dobře osvětlený. Nakonec byl materiál spektrometrem změřený dokonce dvakrát, a to pokaždé při jiné intenzitě světla.




Vědci také chtěli změřit malá množství materiálu, který byl vyvržený z kráteru po okolí.


Po polední přestávce, kdy v nečinnosti přečkalo největší žár dopadajících slunečních paprsků, se vozítko otočilo směrem na severozápad, aby našlo vhodné "spací místo". Cestou (v délce asi 10 m) provádělo další měření i pomocí podpovrchového radaru LPR (Lunar Penetrating Radar) a detektoru neutrálních atomů ASAN (Advanced Small Analyzer for Neutrals). V průběhu cesty se také objevily problémy související s navigací a ovládáním vozítka a se snímáním levého předního kola. Tyto problémy se podařilo vyřešit restartováním vozítka (počítače).

Slunce se sklánělo k západnímu obzoru a po zaparkování na vhodném "spacím místě" se vozítko 27. června 2020 v 08:23 UT přepnulo do hibernačního módu. Po téměř 8,5 hodinách se přepnul do hibernačního módu i přistávací modul, což bylo ten samý den v 17:00 UT. Tím pro obě kosmická zařízení skončil 19. měsíční den v kráteru Von Kármán na odvrácené straně Měsíce.


Během 19. měsíčního dne vozítko najezdilo 15,58 m a celková ujetá vzdálenost se tak zvětšila na 463,26 m.

Ujetá vzdálenost:

1. měsíční den 44,185 m
2. měsíční den 75,815 m
3. měsíční den 43 m
4. měsíční den 15,9 m
5. měsíční den 11,76 m
6. měsíční den 22,33 m
7. měsíční den 24,88 m
8. měsíční den 33,13 m
9. měsíční den 13,661 m
10. měsíční den 5,108 m
11. měsíční den 28,852 m
12. měsíční den 26,438 m
13. měsíční den 12,636 m
14. měsíční den 9,56 m
15. měsíční den 32,533 m
16. měsíční den 24,667 m
17. měsíční den 23,225 m
18. měsíční den 0 m
19. měsíční den 15,58 m
-----------------------------
Celkem: 463,26 m





Přesnější údaje o poloze vozítka nejsou známé. Tentokrát ji Phil Stooke na své mapě jenom odhadl na základě směru a vzdálenosti zkoumaného kráteru a ujeté vzdálenosti. Ve vysokém rozlišení je mapa zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=45957


13. června 2020 Čínská národní vesmírná agentura (CNSA) zveřejnila třetí sadu vědeckých údajů výzkumu na odvrácené straně Měsíce, které by měly pocházet z období 5. a 6. měsíčního dne. Byla zveřejněna data z nízkofrekvenčního radiového spektrometru LFRS (Low Frequency Radio Spectrometer), který je umístěný na přistávacím modulu Chang'e 4 [Čchang-e 4]. Z přístrojů na vozítku Yutu 2 [Jü-tchu 2] byla zveřejněna data z panoramatické kamery PCAM (Panoramic Camera), podpovrchového radaru LPR (Lunar Penetrating Radar) a viditelného a blízko-infračerveného spektrometru VNIS (Visible and Near-Infrared Imaging Spectrometer). Uvolněná data jsou ve formátu PDS (Planetary Data System), který není běžně "čitelný". Jedná se o 1096 datových souborů o celkovém objemu 6,11 GB a jsou přístupná zde: http://moon.bao.ac.cn/searchOrder_dataSearchData.search . Odkazy vedou na stránky v čínštině a pro stahování dat je nutné se na serveru zaregistrovat. Tak atraktivní snímky jako z první sady uvolněných dat už nemůžeme čekat, ale předpokládám, že se dočkáme i dalších zajímavých vědeckých výsledků.



Edgar Kaiser, který se zabývá amatérským sledováním signálů z nejrůznějších sond, zachytil 2.-3. června 2020 signály na frekvenci 8496 MHz z čínské měsíční sondy Chang'e 3 [Čchang-e 3], která přistála 14. prosince 2013 v severozápadní části Moře dešťů (Mare Imbrium). Je to neklamný důkaz, že přistávací modul Chang'e 3 [Čchang-e 3] stále funguje.

(20. měsíční den započal 14. července 2020.)


https://twitter.com/AJ_FI
https://www.weibo.com/ttarticle/p/show?id=2309404520704170131498
https://www.bilibili.com/read/cv6468605
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?showtopic=8057&st=315&start=315
http://moon.bao.ac.cn/pubMsg/detail-CE43EN.jsp
https://twitter.com/df2mz
https://twitter.com/df2mz/status/1267707196076437504

嫦娥四号 玉兔二号 [upraveno 19.7.2020 21:25]
 
06.9.2020 - 22:36 - 
[8. a 9. měsíční den - zkoumání záhadného sklovitého materiálu]

Před rokem obletěla svět zpráva, že vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] objevilo na odvrácené straně Měsíce záhadnou látku, která byla původně tajemně popsaná, že vypadá jako gel. Čínská strana o výsledcích měření mlčela, což podpořilo mnoho úvah a spekulací, jaký tajemný materiál by to mohl být. Vzhledem k novým informacím, které se postupně objevují a které nebyly v té době tak známé, tak bych se rád vrátil k událostem, které proběhly během 8. a 9. měsíčního dne, kdy se vozítko zabývalo zkoumáním tajemné sklovité látky uprostřed jednoho kráteru. Tehdy byli čínští vědci velmi skoupí na slovo a informací bylo velmi málo, i když vlastně ani dnes těch informací není až tak o moc víc. K popisu situace použiju vypracovanou jízdní mapu od Phila Stookeho, který se zabývá mapováním cesty vozítka Yutu 2 [Jü-tchu 2] na odvrácené straně Měsíce. Je obdivuhodné, jak z toho mála informací dokáže Phil Stooke vytvořit takové užitečné a vcelku přesné mapy. Dle mého názoru tam jsou drobné nepřesnosti, ale to uvádí i sám Phil Stooke a vzhledem k omezenému množství kvalitních informací to je i pochopitelné. I když si zřejmě tuto diskuzi nikdy číst nebude, tak mu děkuji za jeho velmi dobře odvedenou práci. Doufám, že se Phil Stooke nebude zlobit, že jsem si dovolil trochu upravit jeho situační plán, tak aby bylo lépe vidět, který den byly jednotlivé pojezdy. Zelenou barvou jsem označil pojezdy během 8. měsíčního dne a červená je pro pojezdy v den 9. Originální situační plán je zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=45777




Během 8. měsíčního dne pokračovalo vozítko západním směrem. Na pořízených fotografiích je vidět kráter (vlevo nahoře), který obsahuje tajemný materiál. Ale to se ještě v tu chvíli nevědělo.




V průběhu dopoledne 8. měsíčního dne pokračovalo vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] na své cestě západním směrem a úspěšně se vyhýbalo roztroušeným kráterům. 28. července 2019, den před lunárním polednem, dokončilo vozítko poslední pojezd a zastavilo se mezi dvěma krátery (0803). Řidiči pořídili sérii snímků pomocí navigační i panoramatické kamery. Večer, pozemského času, byly fotografie úspěšně staženy do řídícího střediska a protože byla dopolední práce v podstatě hotova, tak se pozemní tým připravoval na polední pauzu vozítka, která jej má ochránit před prudkým slunečním zářením a vysokými teplotami.

V tuto chvíli si prohlížel panoramatické fotografie zástupce vedoucího týmu a najednou ho něco zaujalo. Uprostřed jednoho z kráterů ležel lesklý materiál. Vypadal jako lesklý gel, jehož tvar a barva se zjevně lišily od okolního lunárního regolitu. Mezi přítomnými řidiči se rozhořela vzrušená diskuze, ale nikdo nenavrhl, co si počít dál. Nakonec rozhodli, že podají zprávu vedoucímu týmu a také kontaktují tým vědců.

Zatímco vozítko i přistávací modul měly polední pauzu (29. 7. až 3. 8. 2019), tak v Pekingském řídícím středisku vyzváněly telefony a probíhaly čilé diskuze. Vědci samozřejmě chtěli neznámý materiál prozkoumat a podávali návrhy na detekční experiment. Po všemožných diskuzích se členy týmu nakonec řidiči rozhodli přerušit plánovanou cestu na západ a připravit vozítko na prozkoumání látky v kráteru.


Po skončení polední přestávky pořídili řidiči opět snímek kráteru panoramatickou kamerou a provedli měření okolního regolitu pomocí viditelného a blízko-infračerveného spektrometru VNIS (Visible and Near-Infrared Imaging Spectrometer). Poté nařídili vozítku popojet 1,96 m směrem ke kráteru (0804). Zde vozítko provedlo opět měření spektrometrem VNIS, ale tentokrát se zaměřilo na vyvržený materiál na vnějším okraji kráteru.




Po provedení měření byl poslán vozítku příkaz k návratu do původního místa (0805) a pomocí navigační kamery byl pořízený snímek vytlačených stop od kol vozítka. Ze snímku se řidiči snažili vyhodnotit pevnost a soudržnost regolitu v okolí kráteru.

Nakonec přesunuli vozítko do vhodného spacího místa (0806), kde jej připravili na přečkání 14 denní mrazivé měsíční noci a 7. srpna 2019 se vozítko přepnulo do hibernačního módu.

Nicméně, řidiči v tomto období nezaháleli. Pečlivě změřili velikost kráteru, jeho hloubku a rozložení vyvrženého materiálu kolem kráteru. Kráter má průměr 2 metry a hloubku 30 cm. A neznámý materiál je uprostřed kráteru. Aby se materiál dostal do zorného pole spektrometru VNIS, tak podle propočtů by vozítko muselo najet až do kráteru a přední kolo by bylo zavěšeno do jámy kráteru. A navíc zde bylo riziko, že by vozítko mohlo do kráteru sklouznout a už by se nedostalo ven. Což by byl problém.




Na rozdíl od prvního vozítka Yutu [Jü-tchu], které mělo v přední části malé pohyblivé rameno, na kterém byl umístěný rentgenový spektrometr, tak vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] rameno nemá a spektrometr VNIS je umístěný na přední části vozítka. Takže měření spektrometrem vyžaduje najetí s vozítkem do takové polohy, aby zkoumané místo bylo v zorném poli spektrometru a zároveň bylo osvětleno pod vhodným úhlem. (Na snímku z 1. měsíčního dne je vidět umístění spektrometru VNIS na přední části vozítka i zkoumané místo. V horním rohu je zobrazena velikost snímané oblasti.)





Byla vyhodnocena rizika a nejlepší přístup ke kráteru a byl připravený plán na další měsíční den. A tak se čekalo na probuzení vozítka z měsíční noci. To nastalo 24. srpna 2019 00:42 UT, o tři minuty dříve než se očekávalo a tím zahájilo vozítko svůj 9. měsíční den na povrchu odvrácené strany Měsíce. Vozítko znovu pořídilo snímky kráteru a po jejich vyhodnocení vědci poskytli souřadnice místa detekce. Řidiči na jejich základě vypočítali pohyb vozítka a jeho konečnou polohu. Vyslali signál k jízdě a vozítko vyrazilo směrem ke kráteru.




Podle výpočtů dojelo vozítko ke kráteru ve třech krocích a předními koly najelo do vyvýšeného okraje kráteru (0901). Zkoumaný materiál se objevil v zorném poli spektrometru, i když jen jeho část. Navíc měření komplikoval i stín vozítka. Dál vozítko kvůli bezpečnosti ale jet nemohlo. Přesto bylo provedeno měření spektrometrem VNIS.




Poté vozítko ustoupilo do bezpečné vzdálenosti od kráteru (0905).


Protože se blížilo poledne 9. měsíčního dne, tak připravili řidiči vozítko na polední pauzu. (O místě polední přestávky mám pochybnosti a myslím, že Phil Stooke ji má zaznačenou špatně. Myslím si, že polední přestávka byla v místě 0905, ale důkazy pro to žádné nemám. Je to jen má spekulace.)

Zatímco se vozítko chránilo před poledním slunečním žárem nicneděláním, tak na Zemi vědečtí pracovníci zpracovávali získané údaje a všichni se těšili na výsledek. Ale ten nebyl uspokojivý. Na samotné měřené látce bylo víc stínů a složení nebylo možné efektivně změřit. Vědci proto požádali o uskutečnění dalšího pokusu měření, aby získali dokonalejší výsledky. Tentokrát odpoledne měsíčního dne.


Po skončení polední přestávky vyrazilo vozítko opět směrem ke kráteru, ale tentokrát z jiné strany. Řidiči se snažili s vozítkem přijet co nejblíže k okraji kráteru (0907). 10 cm od okraje kráteru zkoumaný materiál stále nebyl v zorném poli spektrometru. Aby se tam vzorek materiálu dostal, tak by vozítko muselo popojet ještě o dalších 15 cm. Ale v takovém případě by přední kolo proniklo do vyvýšeného okraje kráteru a velmi pravděpodobně by způsobilo sesuv regolitu.

V Pekingském řídícím středisku bylo cítit ve vzduchu napětí. Rozhořela se diskuze. Jet dál a riskovat uvíznutí vozítka nebo od dalšího pokusu detekce upustit? Nakonec převládl vyzývavý duch riskantní detekce a padlo rozhodnutí pokračovat. Řidiči tedy vyslali signál k jízdě a vozítko popojelo o dalších 15 cm směrem ke kráteru. Přední kola se zabořila do vyvýšeného okraje kráteru. Sklon vozítka se zvětšil a zorné pole spektrometru se posunulo dál a zkoumaný materiál se částečně dostal do jeho záběru. Ale ještě to nebylo ideální. Vědci chtěli ještě popojet. Bylo by zapotřebí ještě tak 3 - 4 sekundy jízdy. To se řidičům ale vůbec nelíbilo. Už tak byly přední kola opřena o okraj kráteru. Nikdo neví, jestli to regolit vydrží a neposune se.

Opět se v řídícím středisku rozproudila vzrušená diskuze. Vědci toužili po výsledku detekce a tlačili na řidiče. Ti znovu a znovu prováděli výpočty a odhady chování vozítka na okraji kráteru. A čas plynul. Minuta po minutě, hodina po hodině a Slunce klesalo stále níž k obzoru. Čím níž bude Slunce nad obzorem, tím budou delší a větší stíny, které by znemožňovaly měření spektrometrem. A navíc se ještě musí vozítko přesunout do vhodného spacího místa.

Po opakované kontrole navigačních snímků a sérii výpočtů řidiči rozhodli. Pojede se o další 3 sekundy vpřed!




Vyslali příkaz a vozítko se posunulo vpřed a kola se zaryla hlouběji do okraje kráteru. Telemetrie a snímky z navigační kamery ukázaly, že úhel sklonu a úhel natočení vozítka se změnil směrem, který byl pro detekci příznivý. Najetí bylo přesné a sesuv regolitu se naštěstí neprojevil. Řidiči si mohli oddechnout. Spustila se detekce spektrometrem a po následném vyhodnocení bylo konstatováno, že tentokrát měření proběhlo v pořádku a celé úsilí bylo korunováno úspěšnými výsledky. (Na snímku označuje barevný obdélníček uprostřed kráteru zaměření spektrometru VNIS na neznámý materiál.)




Na úplný závěr ještě řidiči přesunuli vozítko na vhodné spací místo (0912), pořídili zpětné snímky a připravili vozítko na noční hibernaci. Do ní se vozítko přepnulo 5. září 2019 ve 20:12 UT, čímž ukončilo vyčerpávající 9. měsíční den na odvrácené straně Měsíce.




Během manévrů kolem kráteru najelo vozítko v průběhu 9. měsíčního dne 13,661 m a zanechalo za sebou spoustu stop.




Ještě zpětný snímek pořízený 10. měsíční den. Je na něm vidět kráter se zkoumaným materiálem a stopy kol v okolí. V popředí je spací místo (9012), kde strávilo vozítko 9. měsíční noc. V pozadí je vidět přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4]. Přímá vzdálenost od zkoumaného kráteru k přistávacímu modulu je asi 186 m a od místa pořízení snímku je to k přistávacímu modulu asi 192 m.




A ještě celkový pohled na mapu od Phila Stookeho pro lepší představu, kde se nachází zkoumaný kráter. Jedná se o úsek mezi vyznačenou 7. a 9. měsíční nocí.




A co to tedy vozítko vlastně našlo? Na snímku je podivný materiál, který byl původně popsaný jako "látka vypadající jako gel".

Až po téměř roce zveřejnili čínští vědci analýzu podivného materiálu v článku časopisu Earth and Planetary Science Letters. Sheng Gou a kolegové k analýze použili údaje z panoramatické i navigační kamery a údaje ze spektrometru VNIS. Autoři popisují materiál jako tmavě nazelenalou a lesknoucí se brekcii impaktní taveniny a regolitu o rozměrech 52 x 16 cm. (Pro porovnání kráter ve kterém byla nalezena má průměr asi 2 m.)

Brekcie je odborný název pro pevnou horninu stmelenou z hrubých ostrohranných úlomků. Důležité je zdůraznit to "ostrohranných úlomků", protože kdyby ty úlomky (částice) byly zaoblené, tak už se jedná o slepenec. V našem případě se pravděpodobně jedná o impaktní taveninu, která vznikla při dopadu meteoritu a jedná se o šokově přeměněnou (přetavenou) horninu smíchanou s regolitem.

Ovšem kráter ve kterém byla brekcie nalezena má v průměru jen 2 m a energie dopadajícího meteoritu by na přeměnu horniny na taveninu nestačila. Nalezená impaktní tavenina pochází z mnohem většího a staršího kráteru, při jehož vzniku byla přetavená hornina vyvržená do okolí. Poté byla časem překrytá vyvrženým materiálem z jiných kráterů. V pozdější době byla brekcie znovu odkryta dopadem malého meteoritu.

Zajímavostí je, že v okolí kráteru jsou drobné hroudy, které byly po přejetí koly vozítka rozdrceny na prášek. To znamená, že tyto hroudy nejsou kameny, ale jsou tvořeny zhutněným a stmeleným měsíčním prachem.




Po vyhodnocení měření okolního regolitu spektrometrem VNIS bylo zjištěno, že v regolitu dominují plagioklasy (45 ± 6%), dále obsahuje frakce pyroxenu (7 ± 1%) a olivín (6 ± 2%). Měřený regolit byl ve skutečnosti směsicí z více zdrojů. Jako primární se považuje materiál vyvržený z nedalekého kráteru Finsen s možnými příspěvky z kráteru Alder.




Černobílý snímek kráteru s brekcií ve vyšším rozlišení. Je to část panoramatu z 10. měsíčního dne. Ale i tak je tam brekcie velmi špatně rozpoznatelná. Kupodivu ani po důkladné analýze zřejmě není možné s určitostí říci, z čeho je brekcie přesně složená. Je to způsobeno skutečností, že detekce spektrometrem byla prováděna za špatných světelných podmínek a také, že nemáme vzorky materiálů z uvedené oblasti s kterými by bylo možné porovnat zastoupení jednotlivých minerálů ve zkoumaném vzorku. Tak byla analýza provedena jen odhadem z měřených spekter pomocí matematických algoritmů. (Konkrétně byla použita metoda "Hapke model-based unmixing algorithm", ale to nevím, jak správně přeložit.)




Toto je můj vlastní výtvor. Složil jsem několik samostatných snímků dohromady, ale každý jednotlivý snímek je trochu úhlově posunutý a já nejsem grafik, abych snímky perfektně složil. Takže tam jsou vidět přechody jednotlivých dílčích snímků a někde i zdvojení okrajových kamenů. Nicméně si dovolím tvrdit, že je to jeden z nejlepších snímků kráteru s brekcií, který lze (zatím) najít.




Nalezená brekcie se připodobňuje měsíčním vzorkům brekcií 15466 a 70019, které přivezli američtí kosmonauti v rámci misí Apollo 15 a 17. Tyto vzorky si můžete prohlédnout v atlasu měsíčních vzorků v lepším rozlišení zde: https://www.lpi.usra.edu/lunar/samples/atlas/detail/?mission=Apollo%2015&sample=15466 a zde: https://www.lpi.usra.edu/lunar/samples/atlas/detail/?mission=Apollo%2017&sample=70019 Celkově je ten atlas měsíčních vzorků zajímavý, tak kdyby to někoho zajímalo víc, tak je přístupný zde: https://www.lpi.usra.edu/lunar/samples/atlas/


https://www.planetary.org/space-images/vnis-payload-and-exploration
https://www.bilibili.com/read/cv6468605
https://www.bilibili.com/read/cv3359724
https://www.bilibili.com/read/cv3603535
https://www.space.com/moon-far-side-yutu-2-rover-weird-substance-analysis.html
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X20303228?via%3Dihub
https://agupubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1029/2020GL087949
https://zenodo.org/record/3842342#.X1UzK-dxeUl

嫦娥四号 玉兔二号 [upraveno 7.9.2020 17:33]
 
07.9.2020 - 11:00 - 
Hodilo by sa im zariadenie podobné ChemCam... A samozrejme rameno s vybavením...
Ja ale celkom otázka, ako dlho by v mesačných podmienkach prežilo. Mesiac je drsný svet.

Obrázok si poskladal dobre - je ale vidno, že snímky - alebo priamo scéna - má výrazný gradient "svetlosti" či osvetlenia. Ľavá strana je zreteľne svetlejšia ako pravá. Bolo by treba začať od prostredného snímku a pohrať sa s gama-korekciou ľavého a pravého. Môže to ale viesť k výrazným tieňom a svetlám na okrajoch.
BTW pri skladaní sa oplatí snímky 3-5x zväčšiť a po spracovaní zasa zmenšiť. A je dobrí vedieť, o koľko stupňov je otočenie medzi snímkami - a brať do úvahy lichobežníkové skreslenie a podľa toho urobiť orezanie okrajov snímkov pred skladaním (teda neskladať "hranu proti hrane"). Niekedy sa dobre uplatnia aj "polopriehľadné" okraje výrezov.

Bruce Hapke je americký planetolog, ktorý sa podieľal na spracovaní výsledkov "neskorších výprav" Apollo. Niektoré z jeho prác sa zaoberajú odhadom zloženia hornín na základe ich farby na snímku a znalostí o farebnej citlivosti filmového materiálu, optike prístroja a osvetlenia scény.
[upraveno 7.9.2020 11:08]
 
07.9.2020 - 20:17 - 
quote:
Obrázok si poskladal dobre - je ale vidno, že snímky ...
Díky za rady. Je to můj první takto skládaný snímek. Nevím, jestli bude někdy další, ale kdyby jo, tak zkusím ty rady využít.

quote:
Bruce Hapke
Bruce Hapke mě nenapadl. Na jeho počest je i pojmenovaný měsíční minerál Hapkeit, který se na Zemi přirozeně nevyskytuje.
 
10.11.2020 - 13:19 - 
[19. měsíční den - rozšíření]

Přestože jsem o 19. měsíčním dnu, které strávilo vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] na odvrácené straně Měsíce, už jednou psal, tak tehdy bylo informací docela málo a postupně se objevily další. Obecně je informací o pokračující čínské měsíční misi pomálu a tak se snad nebudete zlobit, když se ještě k tomu 19. měsíčnímu dnu vrátím s trochu rozšířenými informacemi.

V průběhu května a června 2020 probíhalo vylepšení a aktualizace vybavení čínské sledovací sítě, aby byla schopná komunikovat s marsovskou sondou Tianwen-1 [Tchien-wen 1]. To značně omezilo možnosti komunikace se sondou i vozítkem a tak vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] v průběhu 18. měsíčního dne nejezdilo ani neprovádělo měření. Úpravy čínské sledovací sítě trvaly více než měsíc a 13. června byly dokončeny pro monitorovací a kontrolní stanice ve městech Jiamusi [Ťia-mu-s'] a Kashi [Kcha-š']. Takže komunikaci s měsíčními sondami už nic nebránilo a všichni už netrpělivě vyhlíželi sluneční paprsky v kráteru Von Kármán. Ty se sice objevily na východním obzoru kráteru už 13. června, ale úhel jejich sklonu byl velmi malý a ještě neměly sílu probudit vozítko. Tento okamžik nastal až 14. června 2020 v 16:54 UT. Jako druhý, za necelých 13 hodin, se probudil i přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4], což bylo až 15. června 2020 v 5:49 UT. Započaly tak svůj 19. měsíční den na odvrácené straně Měsíce.

Na začátku 19. měsíčního dne byly podle plánu uvedeny do provozu přístroje na přistávacím modulu, nízkofrekvenční radiový spektrometr LFRS (Low Frequency Radio Spectrometer) a německý neutronový detektor LND (Lunar Lander Neutrons and Dosimetry).




Pro vozítko měli vědci také připravený plán. A to prozkoumat materiál v nedalekém kráteru. Na konci 17. měsíčního dne byl zjištěný malý kráter o průměru 1,3 m a hloubce asi 20 cm. Ve středu tohoto kráteru byl zaznamenaný materiál s vysokou odrazivostí, což jej zjevně odlišovalo od okolního regolitu. Tento kráter se nacházel ve vzdálenosti asi 3 m jihozápadně od "spacího místa", ve kterém vozítko strávilo 17. a 18. měsíční noc.

Na základě požadavku vědců řidiči připravili plán. Opakovaně počítali a kontrolovali výpočty ve kterých posuzovali světelné podmínky, stín vozítka a komunikační spojení. Aby vyhověli potřebám vědců, tak se rozhodli pro metodu detekce, kterou nazývají "lukostřelba". Po probuzení vozítka brzy ráno nasimulovali cestu ke kráteru pomocí technologie virtuálního plánování a projekce zorného pole. Ale výsledky simulace ukázaly, že vlivem terénu je očekávané detekční zorné pole viditelného a blízko-infračerveného spektrometru VNIS (Visible and Near-Infrared Imaging Spectrometer) posunuto mírně doleva od zamýšleného cíle. Tak tedy znovu. Při opětovné simulaci řidiči navedli vozítko o 7° více doprava. A výsledek potvrdil, že po tomto pohybu by spektrometr měl být zaměřený na cílové místo detekce.

Řidiči tedy vyslali signál s příkazem k jízdě vpřed po naplánované trase. Vozítko vyrazilo a po 32 sekundách jízdy zastavilo před okrajem kráteru. Stažená telemetrie a snímky z navigační kamery potvrdily, že zorné pole spektrometru je již velmi blízko k cílovému místu detekce, ale ještě by to chtělo trochu doladit. Ale ze snímků řidiči také zjistili, že Slunce je ještě docela nízko nad obzorem a úhel dopadajících slunečních paprsků je proto malý a složitější terén uvnitř kráteru způsobuje, že je kráter plný stínů. A i kdyby dnes provedli jemné doladění polohy vozítka, tak výsledky měření nemusí být uspokojivé. Nakonec řidiči s vědci dosáhli shody: "Dnes už skončíme a uvidíme se zítra."

Brzy ráno dalšího dne pozemského času se sešli opět v řídícím středisku. Řidiči ve spolupráci s vědci nasimulovali jemné doladění polohy vozítka pomocí virtuálního plánování. Vše vypadalo v pořádku, a tak řidiči vyslali signál k jízdě a vozítko se o kousek posunulo jízdou v délce 4 sekund.




Po stažení snímků z nové polohy zjistili, že zorné pole spektrometru v podstatě pokrývá cílové místo, ale shodou okolností z důvodu terénních nerovností uvnitř kráteru, je v zorném poli stále stinné místo, které může ovlivnit výsledky měření. Vědci proto navrhli, že zorné pole spektrometru je potřeba ještě jemně doladit. Ale to se řidičům moc nelíbilo. Kvůli změně azimutu Slunce je v pravém dolním rohu obrazovky velký stín vržený samotným vozítkem. Tento stín skrývá přední pravé kolo a zároveň okraj kráteru, což znemožňuje přesně určit vzdálenost a polohu kola od okraje kráteru.

A navíc, tento stín se pomalu blíží k zornému poli spektrometru. Vozítko je na jižní polokouli Měsíce a tak se Slunce pohybuje z východu na sever a vzhledem k postavení vozítka se stín pohybuje zprava doleva. Je jako "malá stínová příšera". Se změnou azimutu Slunce se bude krok za krokem blížit k zornému poli spektrometru. Pokud by k překrytí došlo, tak měření bude k ničemu a nebude ani provedeno.

Řidiči (opět) závodili s časem, tentokrát pod tlakem "stínové příšery". Museli potvrdit vzdálenost mezi pravým předním kolem a okrajem kráteru a vyjasnit plán přesného doladění polohy vozítka. Takže k výpočtům použili různé metody a nakonec vědcům předložili plán: "K jemnému doladění postačí jízda vpřed po dobu 1 sekundy."




Vozítko se jemně posunulo a stažená data ukázala, že zkoumaný vzorek je v zorném poli spektrometru a stín je jen malý kousek od okraje blízkého infračerveného zorného pole SWIR (to je ten červený kroužek).

Nakonec provedli měření spektrometrem a po obdržení výsledků si všichni mohli oddechnout. I pod tlakem "stínové příšery" byla detekce úspěšná.




Po skončení měření spektrometrem kráteru chtěli řidiči přesunout vozítko na severozápad do místa určeného pro polední pauzu. Ale vědci přednesli novou žádost o další měření spektrometrem. Tentokrát chtěli provést měření vyvrženého materiálu na západní straně kráteru.

Po obdržení žádosti připravili řidiči plán měření, který jim vědci odsouhlasili. Takže zbývalo ho jen provést. Ale až po polední přestávce, která trvá asi 6 pozemských dnů.

Po polední přestávce, kdy v nečinnosti přečkalo vozítko největší žár dopadajících slunečních paprsků, započali řidiči v provádění plánovaných činností. Prvním krokem bylo otočení vozítka směrem k vybranému cíli měření. Řidiči jako obvykle poslali vozítku instrukce a pak čekali na příjem telemetrických údajů k vyhodnocení. Ale objevil se nečekaný problém. Levé přední kolo se otočilo jen o 5°, když řídící systém vozítka GNC (Guidance, Navigation and Control System - Systém navádění, navigace a řízení) usoudil, že kolo překročilo nastavený limit a celou operaci otáčení zastavil.

Řidiči naléhavě zkontrolovali pracovní podmínky vozítka a potvrdili, že všechno bylo normální. Po nastavení kol na výchozí nulovou polohu nenalezli žádnou abnormalitu a tak se rozhodli pro druhý pokus.

Po vydání pokynu k otočení všichni nervózně sledovali obrazovku, dokud se nepotvrdilo, že otočení vozítka proběhlo úspěšně. Poté provedli rychlé a přesné měření spektrometrem, které vědci potvrdili jako plně úspěšné.

Po dokončení měření navedli řidiči vozítko směrem k vyhlédnutému "spacímu místu". Cestou (v délce asi 10 m) provádělo další měření i pomocí podpovrchového radaru LPR (Lunar Penetrating Radar) a detektoru neutrálních atomů ASAN (Advanced Small Analyzer for Neutrals). Když vozítko dorazilo do vyhlédnutého "spacího místa", tak řidiči překontrolovali přijaté telemetrické údaje a zjistili, že poloha vozítka neodpovídá zcela přesně zadaným podmínkám pro bezpečné přečkání měsíční noci.

Systém podvozku vozítka má pasivní diferenciální mechanismus, který nezajišťuje úplně přesné zaujetí polohy vzhledem k měsíčnímu terénu. Vždy existují drobné rozdíly oproti požadovaným hodnotám, ale to je normální. Sklon vozítka se lišil jen o necelý 1° od očekávané polohy. Ale úhel natočení překročil povolenou odchylku 0,4°. Vozítko se po měsíční noci probouzí samo právě na základě postavení Slunce vzhledem k vozítku. A rozdíl 0,4° může zpozdit probuzení vozítka asi o jednu hodinu, což by mohlo způsobit jeho poškození příliš vysokou teplotou.

Slunce se už pomalu sklánělo k západnímu obzoru a tak řidiči neztráceli čas a vyhledali vhodnější "spací místo", které se nacházelo nedaleko. Po přejetí vozítka na nové "spací místo" napjatě očekávali telemetrické údaje. Když dorazily a zobrazily se na centrálním displeji v řídícím středisku, tak si všichni oddechli. Poloha a postavení vozítka splňovaly všechny stanovené požadavky pro uvedení vozítka do noční hibernace. To se také zanedlouho stalo a vozítko se přepnulo do hibernačního módu 27. června 2020 v 08:23 UT. Po přibližně 8,5 hodinách se přepnul do hibernačního módu i přistávací modul, což bylo ten samý den v 17:00 UT. Tím pro obě kosmická zařízení skončil 19. měsíční den v kráteru Von Kármán na odvrácené straně Měsíce.



Během 19. měsíčního dne vozítko najezdilo 15,58 m a celková ujetá vzdálenost se tak zvětšila na 463,26 m.

Ujetá vzdálenost:

1. měsíční den 44,185 m
2. měsíční den 75,815 m
3. měsíční den 43 m
4. měsíční den 15,9 m
5. měsíční den 11,76 m
6. měsíční den 22,33 m
7. měsíční den 24,88 m
8. měsíční den 33,13 m
9. měsíční den 13,661 m
10. měsíční den 5,108 m
11. měsíční den 28,852 m
12. měsíční den 26,438 m
13. měsíční den 12,636 m
14. měsíční den 9,56 m
15. měsíční den 32,533 m
16. měsíční den 24,667 m
17. měsíční den 23,225 m
18. měsíční den 0 m
19. měsíční den 15,58 m
-----------------------------------
Celkem: 463,26 m





Poloha vozítka na konci 19. měsíčního dne na upravené mapě. V té době ještě nebyla poloha vozítka známá, takže na původní mapě ji Phil Stooke jen odhadl na základě směru a vzdálenosti zkoumaného kráteru a ujeté vzdálenosti. Ve vysokém rozlišení je původní mapa zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=45957

------------------------------


Z důvodu následujícího popisu spektrometru VNIS bych chtěl trochu zabrousit do geologie. Ale je to jen velmi zjednodušený náhled, takže kdo geologii rozumí, tak to berte s nadhledem. Nejdříve bych chtěl napsat, jaký je rozdíl mezi nerosty a horninami. Možná v tom máte jasno, ale já jsem v tom měl nejdřív trochu chaos.

Nerosty (Minerály je to samé, jen cizím slovem) jsou stejnorodé pevné látky, jejichž složení je možné vyjádřit chemickou značkou nebo chemickým vzorcem. Nerosty mají většinou podobu krystalů nejrůznějších velikostí, od mikroskopických po velké. Vznikají krystalizací z taveniny nebo roztoku. Ale jsou i beztvaré (amorfní) nerosty jako je třeba opál nebo i kapalný nerost jakým je rtuť.

Hornina je obecně kámen nebo ve větším měřítku skála. Horniny jsou tvořeny z nerostů (minerálů). Obvykle je tvoří více nerostů, ale jsou i horniny tvořené jen jedním nerostem. Třeba hornina vápenec je tvořená z nerostu kalcitu nebo hornina křemenec je z nerostu křemene.

Jen pro lepší názornost uvedu přirovnání s pečivem. Jako horniny bychom mohli považovat jednotlivé kusy pečiva - rohlík, chleba, houska, vánočka ... Ty v sobě obsahují ingredience v různém poměru a množství, které bychom mohli přirovnat k nerostům - mouka, sůl, cukr, nejrůznější semínka, hrozinky ...

Takže horniny jsou tvořeny nerosty (minerály). Nerosty můžou být bez hornin, ale horniny nemůžou být bez nerostů. Na Zemi známe přibližně 5 600 nerostů, ale pro tvorbu hornin je významných jen několik desítek. Z hornin, které se na Zemi vyskytují, je nejběžnějších asi 60.

Na Měsíci známe jen kolem 100 nerostů. Chybí tam nerosty, které pro své vytvoření potřebují přítomnost vody nebo zvětrávací procesy. Naopak se na Měsíci vyskytují nerosty, které na Zemi neznáme (Armalcolit, Tranquillityit, Pyroxferroit, Hapkeit). Nejvíce jsou v měsíčních horninách zastoupeny nerosty jako plagioklasy, pyroxeny a olivín.


Horniny dělíme podle způsobu jejich vzniku na tři skupiny:

- vyvřelé (magmatické)
- usazené (sedimentární)
- přeměněné (metamorfované)


Vyvřelé horniny jsou vytvořeny pod zemským/měsíčním povrchem, kde se taví a tvoří žhavé taveniny a roztoky - magma. Pokud se magma nedostane na povrch a utuhne v hloubce, tak se jedná o vyvřeliny hlubinné (plutonické). Typickým představitelem je žula (granit). Na Měsíci jsou to horniny, které jsou na měsíčních pevninách. Jsou tvořeny horninami klasifikovanými jako anortozity, které jsou světle zbarvené a které jsou tvořeny převážně nerosty plagioklasy.

Pokud se žhavé magma dostane na povrch a vylije se jako láva, tak se jedná o vyvřeliny výlevné (vulkanické). Typickým představitelem je čedič (cizím slovem bazalt). Vyvřelé horniny na Měsíci jsou v oblastech měsíčních moří, ale vyskytují se i na pevninách. Nejznámější jsou tmavé čediče (bazalty), které tvoří měsíční moře. Čediče jsou složené z nerostů bohatých na železo a hořčík, jakými jsou olivín nebo pyroxeny. Měsíční čediče mají trochu odlišné složení nerostů než ty pozemské.

Usazené horniny vznikají při nízkých teplotách působením vnějších geologických sil. Usazené horniny se dělí na klastické (úlomkovité), které jsou tvořené, jak z názvu vyplývá, z úlomků a zrn a neklastické, které jsou vytvořené chemickými a biologickými procesy, jako je např. vápenec nebo uhlí.

I když se to na první pohled nezdá, tak i na Měsíci jsou usazené horniny. Působením dopadů meteoritů, komet a asteroidů dochází k přesunu hornin a jejich usazování na měsíčním povrchu. Vzniká tak vrstva regolitu tvořená měsíčním prachem, úlomky hornin a nerostů a drobných tektitů. Tloušťka této vrstvy je různá. V oblastech měsíčních pevnin je až 25 m silná a v oblastech mladších měsíčních moří je třeba jen kolem 5 m. Z výsledků měření podpovrchovým radarem na vozítku Yutu 2 [Jü-tchu 2] vyplývá, že v místě přistání sondy Chang'e 4 [Čchang-e 4] v kráteru Von Kármán je vrstva jemně zrnitého regolitu tlustá 11 - 12 m.

Přeměněné horniny jsou horniny vyvřelé nebo usazené, které byly přeměněny při zvýšených teplotách a tlacích, při nichž dochází k rekrystalizaci nerostů. Přeměněné horniny jsou na Měsíci zastoupeny ve formě brekcií. Brekcie jsou tvořeny stmelenými ostrohrannými částmi různých typů hornin, které mohou být spojeny roztaveným a následně utuhlým měsíčním sklem následkem dopadu meteoritů nebo asteroidů. Jednu takovou brekcii zkoumalo vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] pomocí svého spektrometru VNIS během 8. a 9. měsíčního dne (viz předchozí příspěvky).




Ještě je potřeba si říci, co je spektrum. Takže podle slovníku cizích slov spektrum znamená buď škálu, paletu nebo stupnici a nebo to může znamenat i rozdělení četnosti jevu v závislosti na měřitelném parametru. Podle této definice může být třeba i spektrum zvukové nahrávky. Nás více zajímá elektromagnetické spektrum, které zahrnuje elektromagnetické záření všech možných vlnových délek. Takže může být i spektrum rádiových vln, které měří například nízkofrekvenční radiový spektrometr LFRS (Low Frequency Radio Spectrometer) na přistávacím modulu Chang'e 4 [Čchang-e 4]. Elektromagnetické spektrum se měří spektrometry, které zaznamenávají změny intenzity záření s vlnovou délkou záření. To může nastat při průchodu elektromagnetického záření prostředím - výsledkem je absorpční spektrum, nebo při odrazu na rozhraní dvou prostředí - reflexní spektrum a nebo vyzařování záření prostředím - luminiscenční spektrum. Výhodou spektroskopie je, že umožňuje bezkontaktně a nedestruktivně získat informace o dané látce, čehož se hojně využívá při zkoumání kosmických těles sondami. Spektrometr VNIS využívá k měření rozmezí elektromagnetického záření 450 - 2395 nm.



Zdroj obrázku (CC BY): https://www.mdpi.com/2072-4292/12/10/1603

Na vozítku Yutu 2 [Jü-tchu 2] je umístěný viditelný a blízký infračervený zobrazovací spektrometr VNIS (Visible and Near-Infrared Imaging Spectrometer), který využívá odrazu slunečního záření od povrchu měsíčního regolitu nebo hornin. Měří množství záření odraženého od zkoumaného objektu v daných vlnových délkách. Zkoumaný objekt musí být dokonale osvětlený, proto také dochází k situacím, kdy vědci nejsou spokojeni s výskytem stínů a následně s výsledky měření. Spektrometr VNIS je umístěný na přední části vozítka ve výšce 0,69 m nad měsíčním povrchem se sklonem zobrazování 45°. Spektrometr VNIS je schopný synchronně získat celé spektrum měsíčních povrchových objektů a kalibraci „in situ“ („na místě“).



Zdroj obrázku (CC BY): https://aip.scitation.org/doi/10.1063/1.5089737

Spektrometr VNIS byl navržený a vyrobený v Šanghajském institutu technické fyziky (SITP - Shanghai Institute of Technical Physics) Čínské akademie věd. Skládá se z viditelného a blízkého infračerveného VIS/NIR (VISible/Near InfraRed) zobrazovacího spektrometru, krátkovlnného infračerveného SWIR (Short Wavelength InfraRed) jednopixelového nezobrazovacího spektrometru a bílého panelu pro kalibraci a odolnost proti prachu.



Zdroj obrázku (CC BY): https://www.researchgate.net/publication/333976387_The_Scientific_Information_Model_of_Chang'e-4_Visible_and_Near-IR_Imaging_Spectrometer_VNIS_and_In-Flight_Verification

Spektrometr VIS/NIR obsahuje zobrazovací snímač CMOS (Complementary Metal–Oxide–Semiconductor), který má 256x256 efektivních pixelů a prostorové rozlišení je přibližně 1 mm/pixel. Zorný úhel je 8,5° x 8,5°, takže přestože snímek má čtvercový tvar, tak ve skutečnosti pod úhlem 45° zorné pole zabírá asi 15 x 21 cm.

Spektrometr SWIR není zobrazovací, ale jeho detektor InGaAs má zorný úhel 3,58°, což se projevuje zorným polem o průměru asi 7 cm (ve skutečnosti je to při úhlu 45° elipsa). Je to ta kružnice v obraze spektrometru VIS/NIR, jejíž střed je na pixelech 98/127,5 s poloměrem 53,8 pixelů.




Zdroj obrázku: (Copyright: Shen Gou et al./Earth and Planetary Science Letters 528 (2019) 115829): https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X19305217

Spektrální rozsah je v rozmezí 450 - 2395 nm s výchozím vzorkovacím intervalem 5 nm a s celkovým počtem 400 spektrálních kanálů. 100 kanálů od 450 do 945 nm pro zobrazovací spektrometr VIS/NIR a 300 kanálů od 900 do 2395 nm pro spektrometr SWIR. Spektrometr SWIR má 10 kanálů, které se překrývají se spektrometrem VIS/NIR v rozmezí 900 - 945 nm. Výsledkem měření je 400 hodnot odrazivosti v jednotlivých kanálech spektrometrů VIS/NIR a SWIR. Na obrázku je první pozorované spektrum „in situ“ na odvrácené straně Měsíce v místě A. Horní obrázek (a) je ilustrace nespojitého spektra. Vlevo jsou modře zaznamenané hodnoty ze 100 kanálů spektrometru VIS/NIR v rozmezí 450 - 945 nm. Vpravo jsou červeně zaznamenané hodnoty ze 300 kanálů spektrometru SWIR v rozmezí 900 - 2395 nm. Všimněte si překrývajících se 10 kanálů v rozmezí 900 - 945 nm. Na dolním obrázku (b) je už upravený výsledek s odstraněním nespojitosti a vyhlazením spektra. Na vodorovné ose grafu je vlnová délka (wavelength) měřeného spektra a na svislé ose je odrazivost (reflectance).




Během plánované životnosti vozítka Yutu 2 [Jü-tchu 2], která byla určena na 3 pozemské měsíce, což představuje 3 měsíční dny (a noci) strávené na odvrácené straně Měsíce v kráteru Von Kármán, ujelo vozítko celkem 163 m. Během této cesty provedlo vozítko celkem 14 měření spektrometrem VNIS na 11 místech (žluté body vyznačené na obrázku). Z těch 14 měření bylo 13 měření měsíčního regolitu a v jednom případě byl cílem měření fragment horniny.



Zdroj obrázku (Copyright: Shen Gou et al./Earth and Planetary Science Letters 528 (2019) 115829): https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X19305217

Výsledkem 13 měření měsíčního regolitu jsou křivky spekter, které jsou zaznamenané na obrázku. Na levém grafu (a) jsou původní křivky spekter. Na pravém grafu (b) jsou křivky spekter upraveny odstraněním kontinua. Kontinuum je matematická funkce k odstranění jednotlivých absorpcí a k vyrovnání spektra a jeho odstranění slouží k normalizaci spekter na společnou základnu a zlepší interpretovatelnost a srovnatelnost absorpčních pásů. Všimněte si, že na prvních dvou místech (A, S1) bylo provedeno měření narušeného (disturbed) povrchu regolitu. Stejně tak v místě LE00304 při druhém měření. V ostatních případech byl povrch při měření původní nenarušený (normal).

Výsledky měření spektrometrem se zpracovávají podle podmínek měření a na jejich vyhodnocení se používají matematické modely, jejichž vysvětlení je nad mé schopnosti. Ale zjednodušeně a laicky se vyhodnocuje odrazivost povrchu a porovnává se se známými vlastnostmi nerostů. Každý nerost má jinou křivku odrazivosti spektra, respektive pohlcení (absorpci) dopadajícího záření v různých vlnových délkách a v horninách je různý poměr a množství nerostů. Vyhodnocování spekter má ještě záludnost v tom, že nemáme žádné vzorky hornin z místa přistání, s kterými tak není možné naměřená spektra porovnat. Analýza se tak opírá o zkušenosti, postupy a vědecké práce jiných vědců.

Výsledky 13 měření regolitu spektrometrem VNIS ukazují velice podobné složení na všech místech měření. Lunární regolit má v místě přistání sondy Chang'e 4 [Čchang-e 4] relativně vysoký poměr nerostů olivín/pyroxeny, přičemž pyroxeny jsou hlavně ortopyroxeny bohaté na hořčík (Mg) (což jsou dle chemického složení pyroxeny s nízkým obsahem vápníku (Ca) - LCP (Low-Calcium Pyroxene), což by mohlo naznačovat i původ hornin ze spodní vrstvy společného tavného bazénu nebo i z horní vrstvy měsíčního pláště.

Zprůměrovaný odhad složení nerostů v regolitu je takový (jedná se jen o hlavní složky):

55,9 % aglutináty (AGG - agglutinates)
13,5 % pyroxeny (PYX)
13,6 % plagioklasy (PLG)
1,4 % olivín (OL)

Regolit obsahuje úlomky hornin, tříšť minerálů z původního podloží a sklovité složky vytvořené během dopadů asteroidů a meteoritů. Ve většině regolitu je asi polovina složek vytvořena z minerální tříště pospojované sklovitými složkami, tyto složky se nazývají aglutináty (AGG - agglutinates).



Zdroj obrázku: Dr. Barbara Cohen: Lunar Precursor Robotics Program Lunar Polar Missions: Science and Instrumentation Dr. Barbara Cohen VP40, Lunar Precursor Robotics Program MSFC: https://slideplayer.com/slide/7448535/

K čemu takové výsledky výzkumu jsou? Podle současných teorií o vzniku Měsíce byl krátce po jeho vzniku před asi 4,5 miliardami let měsíční povrch roztavený. Tvořil ho silikátový magmatický oceán o hloubce 500 - 800 km. Jak se magmatický oceán ochlazoval, tak docházelo k postupné krystalizaci a začaly se tvořit jednotlivé nerosty. Mezi prvními se vytvořily železnaté a hořčíkové křemičitany (silikáty) - olivín a pyroxeny. Tyto mají větší hustotu, a tak klesaly ke dnu. Z těchto nerostů vznikly horniny tvořící měsíční plášť. Později začaly vznikat méně husté anortozitické živcové plagioklasy. Ty byly lehčí, a tak plavaly na hladině roztaveného magmatu a postupně vytvořily měsíční kůru o tloušťce asi 50 km. Byl to proces, který trval 100 až 200 miliónu let. Anortozity jsou horniny magmatického původu - hlubinné vyvřelé - tvořené z 90 % plagioklasy. Méně jsou zastoupeny pyroxeny (5 %) a olivín (5 %).

Celý proces byl mnohem složitější, protože magma nekrystalizovalo všude stejnou rychlostí, na tvorbě pláště a kůry se podílela gravitační síla, kdy těžší nerosty a horniny klesaly hlouběji a naopak lehčí stoupaly a později docházelo k narušení a přetavení nárazy dopadajících asteroidů.




Zdroj obrázku LPI (annotated LROC WAC image produced by NASA/GSFC/ASU): https://www.lpi.usra.edu/lunar/lunar-south-pole-atlas/

Někdy před 3,8 - 4,3 miliardami let dopadlo na měsíční povrch těleso, které vytvořilo největší známý impaktní kráter na Měsíci. Je několik teorií o velikosti dopadající planetky, rychlosti srážky a úhlu dopadu. V každém případě vytvořilo největší (asi 2 500 km v průměru), nejstarší a nejhlubší (asi 13 km) impaktní kráter pro svoji velikost nazývaný pánví, který vědci pojmenovali po okrajových útvarech South pole - Aitken. Při simulacích vzniku pánve South pole - Aitken dochází k narušení a roztavení měsíční kůry a pláště do hloubky 100 - 200 km. Takže tato událost dost ovlivnila a promíchala složení podpovrchových hornin.



Zdroj obrázku (CLEP/GRAS/NAOC): http://www.bcas.cas.cn/infocus/202004/t20200429_235482.html

Menší planetka, která dopadla někdy před 3,6 miliardami let do oblasti pánve South pole - Aitken vytvořila kráter, který dnes známe pod jménem Von Kármán. Hloubka a tavení hornin způsobené dopadem planetky se odhaduje na 9 - 12 km, což opět zamíchalo s místním složením hornin. Dno vytvořeného kráteru bylo zaplněno vyvřelým čedičem.



Zdroj obrázku (CC BY): Honglei Lin et al.: Olivine-norite rock detected by the lunar rover Yutu-2 likely crystallized from the SPA-impact melt pool: https://academic.oup.com/nsr/article/7/5/913/5625543

Dle výsledků měření gravitačního pole Měsíce sondami GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory) by tloušťka měsíční kůry v kráteru Von Kármán mohla být jen 5 km. Je tady možnost, že by se v kráteru Von Kármán mohly vyskytovat horniny pocházející z měsíčního pláště. Nicméně podle topografických a geologických analýz místo, kde přistála sonda Chang'e 4 [Čchang-e 4], leží na pásech výtrysků vyvrženého materiálu z kráteru Finsen. Tyto výtrysky překryly původní čedičové vyvřeliny. Čínští vědci by určitě rádi ohlásili nález hornin, které pocházejí z měsíčního pláště a nějaké studie tu už i byly, ale složení dosud zkoumaného regolitu je chudé na olivín a bohaté na plagioklasy, což je v rozporu s teorií o vzniku a složení měsíčního pláště. Je to v rozporu i s výsledkem 13 měření měsíčního regolitu, kde se přiklánějí k možnosti původu hornin ze spodní vrstvy společného tavného bazénu nebo i z horní vrstvy měsíčního pláště. Bohužel výsledky jednotlivých studií nejsou jednoznačné. Některé se přiklánějí i k možnosti nálezu hornin z horní vrstvy měsíčního pláště. Výsledky měření spektrometrem VNIS ale potvrzují, že regolit v místě přistání odpovídá složení hornin v kráteru Finsen a jedná se tak pravděpodobně o vyvržený materiál, který byl vytěžený při vzniku kráteru Finsen, ať už se jedná o horniny ze spodní vrstvy měsíční kůry nebo horní vrstvy měsíčního pláště. Je možné, že jsou zde i příspěvky z dalších okolních kráterů Alder a Von Kármán L.






Aby tuto rozporuplnost čínští vědci rozlouskli, tak by chtěli zkoumat i původní čedičové vrstvy, které by mohly jednoznačně pocházet z měsíčního pláště. Taková plocha se nachází asi 1,6 km severozápadně od místa přistání, kam vozítko dlouhodobě směřuje. Ovšem při současné rychlosti postupu vozítka je to dlouhodobý cíl (současná vzdálenost od vozítka je asi 1,2 km), ke kterému by vozítko mohlo přijet až za rok. Záleží na cílech vědeckého výzkumu, který chtějí vědci uskutečnit cestou. V současné době objíždí vozítko starý degradovaný impaktní kráter (v červeném kroužku) z důvodu obtížného terénu posetého malými krátery. Pravděpodobně cílem výzkumu budou i menší krátery s materiálem s vysokou odrazivostí (ve fialových kroužcích).



------------------------------


AKTUÁLNĚ

Aktuálně začal pro vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] i přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4] 24. měsíční den. Všechny přístroje a systémy obou kosmických aparátů fungují normálně a vozítko stále směřuje severozápadním směrem.

20. měsíční den byl ve dnech 14. 7. - 26. 7. 2020
21. měsíční den byl ve dnech 12. 8. - 25. 8. 2020 (vozítko přesáhlo celkovou ujetou vzdálenost 500 m)
22. měsíční den byl ve dnech 11. 9. - 23. 9. 2020
23. měsíční den byl ve dnech 10. 10. - 23. 10. 2020 (vozítko doposud ujelo celkovou vzdálenost 565,9 m, od místa přistání je vzdáleno asi 384 m)
24. měsíční den započal 9. 11. 2020




Aktuální poloha vozítka ke konci 23. měsíčního dne na mapě od Phila Stookeho. Vozítko stále udržuje cestu severozápadním směrem. Objíždí obtížně identifikovatelný degradovaný starý impaktní kráter (čárkovaný kroužek) a míří k oblasti, která je ve vzdálenosti asi 1,2 km, kde vědci očekávají původní čedičové horniny bez nánosů vyvrženého materiálu z kráteru Finsen. Ve vysokém rozlišení je původní mapa zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46289


https://www.bilibili.com/read/cv6663307
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0012821X19305217
https://academic.oup.com/nsr/article/7/5/913/5625543
https://aip.scitation.org/doi/10.1063/1.5089737
http://www.bcas.cas.cn/infocus/202004/t20200429_235482.html


嫦娥四号 玉兔二号 [upraveno 10.11.2020 13:22]
 
10.11.2020 - 13:54 - 
quote:
Re: MiraH
[19. měsíční den - rozšíření]


úžasný a podrobný příspěvek! Děkuji!
 
11.11.2020 - 17:44 - 
quote:
quote:
Re: MiraH
[19. měsíční den - rozšíření]


úžasný a podrobný příspěvek! Děkuji!


Pridávam sa!
 
12.11.2020 - 20:33 - 
kacenka a ptpc - dekuju za pozitivní reakci 
03.1.2021 - 14:08 - 
[Druhé výročí přistání]



7. prosince 2018 (v 18:23 UT) odstartovala z vnitrozemského kosmodromu Xichang [Si-čchang] nosná raketa Dlouhý pochod 3B a vynesla na přeletovou dráhu směrem k Měsíci čínskou měsíční sondu Chang'e 4 [Čchang-e 4] s vozítkem Yutu 2 [Jü-tchu 2]. K Měsíci sonda dorazila 12. prosince 2018 (v 08:45 UT), kde byla navedena motorickým manévrem na jeho oběžnou dráhu. Na měsíční oběžné dráze zůstala až do 3. ledna 2019, kdy v 02:26 UT došlo k motorickému přistání na měsíčním povrchu v oblasti kráteru Von Kármán na odvrácené straně Měsíce. Bylo to první a zatím i jediné přistání umělé sondy na odvrácené straně Měsíce. K úspěšnému přistání a k nezbytné komunikaci se sondou i vozítkem pomáhá retranslační sonda Queqiao [Čchüe-čchiao], která obíhá po "halo" dráze kolem Lagrangeova bodu L2 soustavy Země - Měsíc.


Zdroj obrázku (Credit: Doug Ellison): https://dougellison.smugmug.com/Change-4-Yutu-2/

Místo přistání bylo později pojmenováno jako Statio Tianhe [Stacio Tchien-che], což znamená Základna Nebeská řeka. "Nebeská řeka" je (staré) čínské pojmenování pro Mléčnou dráhu. Na snímku je přistávací modul vyfocený vozítkem Yutu 2 [Jü-tchu 2] během 2. měsíčního dne.


Pro připomenutí okamžiku asi jediná zveřejněná videa s pohybujícím se vozítkem Yutu 2 [Jü-tchu 2]. Na prvním je zaznamenáno sjetí vozítka z přistávacího modulu a na druhém je jízda vozítka do bodu A:







Na stránce: http://moon.bao.ac.cn/mul/index/list jsou oficiální snímky a videa z čínského měsíčního programu. Až tak moc jich tam není a jsou už vesměs známé, ale stojí za to si je projít. Jsou tam už i snímky ze sondy Chang'e 5 [Čchang-e 5]. Pro procházení si musíte vlevo v menu zvolit příslušnou misi: 嫦娥三号 (Chang'e 3), 嫦娥四号 (Chang'e 4), 嫦娥五号 (Chang'e 5).


AKTUÁLNĚ:

(Minimální) plánovaná životnost vozítka byla 3 měsíce a pro přistávací modul 1 rok. V současné době tak vozítko i sonda přežily na měsíčním povrchu 2 pozemské roky, což dělá 25 měsíčních dnů a 24 měsíčních nocí a oba kosmické stroje jsou plně funkční. Vozítko drží rekord v životnosti pohyblivého vozítka na povrchu Měsíce a v současné době ujelo vzdálenost 600,55 m.

Aktuálně vozítko Yutu 2 [Jü-tchu 2] i přistávací modul Chang'e 4 [Čchang-e 4] přečkávají v hibernaci 25. měsíční noc, která by měla skončit 6. ledna 2021 s očekávaným probuzením vozítka i sondy kolem 7. - 8. ledna.

20. měsíční den byl ve dnech 14. 7. - 26. 7. 2020
21. měsíční den byl ve dnech 12. 8. - 25. 8. 2020 (vozítko přesáhlo celkovou ujetou vzdálenost 500 m)
22. měsíční den byl ve dnech 11. 9. - 23. 9. 2020
23. měsíční den byl ve dnech 10. 10. - 23. 10. 2020
24. měsíční den byl ve dnech 9. 11. - 21. 11. 2020
25. měsíční den byl ve dnech 9. 12. (?) - 21. 12. 2020 (vozítko přesáhlo celkovou ujetou vzdálenost 600 m)




Aktuální poloha vozítka ke konci 25. měsíčního dne na mapě od Phila Stookeho. Vozítko stále udržuje cestu severozápadním směrem. Objíždí obtížně identifikovatelný degradovaný starý impaktní kráter (čárkovaný kroužek) a míří k oblasti, která je ve vzdálenosti asi 1,2 km, kde vědci očekávají původní čedičové horniny bez nánosů vyvrženého materiálu z kráteru Finsen. Ve vysokém rozlišení je původní mapa zde: http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=46698


http://www.xinhuanet.com/english/2018-12/08/c_137658276_2.htm
 
04.1.2021 - 11:12 - 
Koľko v skutočnosti trval pohyb na druhom videu?

Povedal by som, že je výrazne zrýchlený - natáčanie kolies a "kmitanie" panelov pôsobí "neprirodzene".
 
04.1.2021 - 14:42 - 
dlzka 1,4 m, sirka 1 m a vyska bez stoziaru 1,1 m
rychlost 0,2km/h =55mm/s

=> o svoju dlzku sa posunie za 25s
 
04.1.2021 - 20:24 - 
Běžnou rychlost pohybu vozítka na měsíčním povrchu se mně nepodařilo dohledat. Udávaná rychlost 200 m/hod = 56 mm/s je rychlost maximální. Předpokládám, že běžně jezdí vozítko pomaleji. Úvaha Martina Jediny je podle mě správná. Zkusil jsem to změřit a podle mně je video minimálně 5x zrychlené. Myslím, že video je tvořené z jednotlivých snímků a někde třeba snímky chybí, viz bleskové natočení kol v místě otočení (v bodu A).

Nicméně si nemyslím, že lze jednoduše říct, že jízda na videu trvala 5 minut, protože neznáme prodlevy v místech zastavení. Podle mě každé zastavení znamená "naprogramování/odsouhlasení" dalšího kroku cesty. Ale začátek objíždění vozítka kolem přistávacího modulu byl určitě předem naplánovaný, protože to kopíruje jízdu prvního vozítka Yutu [Jü-tchu] ze sondy Chang'e 3 [Čchang-e 3]. Ujetá vzdálenost na videu odpovídá asi 7 m. Ten druhý úsek má přibližně 3,7 m a vozítko jej ujede za asi 13 sekund, což by odpovídalo teoretické rychlosti 285 mm/s. Když to vydělím rychlostí 56 mm/s, tak mně vychází taky asi 5x větší rychlost. Takže si myslím, že video je minimálně 5x rychlejší oproti reálné jízdě. [upraveno 4.1.2021 20:28]
 
05.1.2021 - 00:55 - 
Vďaka páni - potvrdili ste mi môj odhad, že je to najmenej 5x zrýchlené. Mne vyšla "zdanlivá rýchlosť pohybu" 300-320mm/s počas prvých sekúnd videa.
Čiže keď si to pustíte spomalené na 0,25x získate približne správnu predstavu o pohybe roveru...

A ano - môže to byť video skladané z jednotlivých snímkov. On ten prenosový kanál cez spojovaciu družicu zrejme šírkou pásma a prenosovou rýchlosťou nevyniká...
[upraveno 5.1.2021 00:59]
 
<<  21    22    23    24  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.348782 vteřiny.