|
Na webu jsou krátké filmové záznamy prvního a druhého startu sovětské měsíční rakety N-1:
http://www.spacevideo.ru/toc/ch08/n1-1.avi
http://www.spacevideo.ru/toc/ch08/n1-2.avi ____________________
Antonín Vítek |
|
Vělice pěkné video,
díky |
|
citace:
Vělice pěkné video,
díky
A tiez vela ! cca. 1GB je uz u mna na HDD 
Pokial bude zaujem, mozem priniest v stvrtok na DVD do planetaria. |
| 24.10.2006 - 00:58 - Georg | |
|
Dobrý den,
slyšel jsem, že tato raketa neobvykle hodně selhávala a nakonec přes obrovské vložené úsilí nebyla použita.
Přesto mám pocit, že technologie zvládnuté při jejím vývoji jsou stále ceněné a žádané také mimo Rusko. Myslím rakety Kistler, Orion nebo i některé nové verze rakety Sojuz.
Prosím, může někdo mé dohady uvést na správnou míru? Co bylo na této raketě pozoruhodné a co problematické?
Může mi prosím někdo objasnit, jaká je spojitost tohoto projektu a zbytku kosmonautiky?
Jaká je spojitost mezi tímto projektem a následujícím projektem podobně výkonné rakety Eněrgia? Bylo například převzato něco významného z N-1 také pro projekt rakety Eněrgia?
Velice děkuji.
Jirka |
|
Na raketě N-1 bylo pozoruhodné použití velkého množství slabších motorů a řídící systém, který měl tyto motory sladit při celkové funkci rakety.
Toto vše vzniklo jako nouzové řešení v důsledku nespolupráce jednotlivých vývojových skupin v sovětském motorářském vývoji a jejich zaštítěním jednotlivými stranickými mocenskými skupinami.
Podrobně je to slušně popsáno v knize K. Pacnera Tajný závod o měsíc. (Vydavatelství Bohemia v roce 1997).
Energii již vytvářeli odborníci hlavně pro využití jako nosiče kosmoplánu Buran jako reakci na US Space Shuttle. S konstrukcí N-1 nemá nic společného a vytvářela ji skupina, která z interpersonálních důvodů nechtěla spolupracovat se skupinou tvořící N-1.
Zatímco N-1 měla 4 neúspěšné pokusy o start a tím byl program ukončen.
Energija měla jeden "neúspěšný" v květnu 1987. V tomto případě měla být vypuštěna vojenská platforma, která po oddělení od Energije se měla dostat vlastním pohonem na oběžnou dráhu. Tento pohon zklamal.
Celý komplex této platformy spolu s pohonným systémem byl připevněn stejně jako Buran na boku rakety. samotná Energija při tomto startu pracovala normálně.
Druhý start se konal v listopadu 1988, kdy byl úspěšně vynesen k bezpilotnímu letu Buran. Tomu motory fungovaly a tak se na oběžnou dráhu dostal.
Na rozdíl od Space Shuttle byl Buran užitčným zatížením raketa Energija a aktivně se do svého vypuštění zapojil až při přechodu na ODZ, SS byl aktivním prvkem od počátku startu viz. SSME.
Když srovnáme jednotlivé etapy startu tak Energija pro Buran nahrazovala činnost SSME a SRB u SS. Buran neměl vlastní motory umožňující mu start. Byl vybaven pro přechod na ODZ obdobou amerických OMS a dále pro nastavení pozice obdobou RCS. Přistání probíhalo zhruba podobně jako u SS.
|
|
citace:
Přesto mám pocit, že technologie zvládnuté při jejím vývoji jsou stále ceněné a žádané také mimo Rusko. Myslím rakety Kistler, Orion nebo i některé nové verze rakety Sojuz.
Jedna se o motor NK-33 a podivuhodny je tim, ze je ho vyrobeno cca 70 exemplaru, ktere jsou stale na prodej. Motor je vyzkousenej a Aerojet je schopno provezt upgrade. Cili pro firmy je to lakava prilezitost k necemu levne a rychle prijit. |
|
Upresnim - letove exemplare N-1 mely motor NK-15
http://www.astronautix.com/engines/nk15.htm
Motor NK-33 byl vylepseny model, dobre otestovany, ale do letovych testu uz se nedostal.
http://www.astronautix.com/engines/nk33.htm |
|
| Je zajimave podotknout, ze motor NK-33 byl vyvinut v konstrukcni kanceláři Kuznecova, která se předtím zabyvala jen vyvojem proudovych motoru pro letadla. Bylo to pro reditele projektu N1 Mishina nouzove reseni, neboť Glusko odmitl pro ni motor vyvijet, presneji receno souhlasil s jeho vyvojem za podminky, ze N1 bude mit paralelni usporadani jako mela R7 (Sojuz). Navíc Glusko daval prednost rakete UR700 s výkonným motorem RD270 s tahem 685 tun. Presto vylepseny typ motoru NK 33 mel Isp 331/297 s a vlastní hmotu pouze 1247 kg, coz oboji dodnes patri ke spicce v RP/LOX motorech. a s motory NK 33 se uvazuje i pro vylepsene verse raket Sojuz. |
|
citace:
citace:
Přesto mám pocit, že technologie zvládnuté při jejím vývoji jsou stále ceněné a žádané také mimo Rusko. Myslím rakety Kistler, Orion nebo i některé nové verze rakety Sojuz.
Jedna se o motor NK-33 a podivuhodny je tim, ze je ho vyrobeno cca 70 exemplaru, ktere jsou stale na prodej. Motor je vyzkousenej a Aerojet je schopno provezt upgrade. Cili pro firmy je to lakava prilezitost k necemu levne a rychle prijit.
Motory NK-33 resp. NK-43 ma ve sve nabidce firma Aerojet pod oznacenim AJ-26/58/59/60. Veskera vyvojova dokumentace a licence jsou nyni majetkem firmi Aerojet, ktera je koupila od ruske strany. Tzn. ze muzou (a taky to tak delaji, alespon co mam informace) upravovat jiz vyrobene motory dovezene z Ruska, ale take vyrabet nove motory s ruznymi modifikacemi postavenymi prave na predloze NK-33/43. |
|
| Všechny dřívější sovětské rakety vycházely konstrukčně ze sojuzu. A to byl největší problém i u této rakety.Navíc rusáci neumeli vyrobit pořádný motor.Saturn 5 měl celkem 12 motorů N1 více než 100.Američani také dali mnohem víc peněz do testování i když rusové těch peněz nikdy moc neměli.A smrt Koroljova jim taky hodně uškodila. |
|
Rád bych se k této problematice vyjádřil. Důvodů bylo více.
nevhodná konstrukce prvního stupně (30 motorů vytvářelo příliš velké vybrace a špatná ovladatelnost, vysoká pravděbodobnost poruchy). Za další se N-1 jednoduše testovala za letu, pozemni zkoušky nebyly. Rusové v té době vyvíjeli více těžkých nosičů a Čelomějovi projekty hltaly příliš mnoho financí. Smrt Koroljova byla určitě také rozhodující, jeho nástupce práci nezvládal tak, jak by na své pozici měl. Celý tento projekt považuji za naprosto nepovedený, avšak rusové v té době silné motory neměli takže jim nic jiného nezbývalo. |
|
Souvislost mezi Sojuzem a N-1 je vice nez volna, N-1 byla naprosto jina raketa. A zrovna Sojuz brat jako priklad nevhodne koncepce je vic nez odvazne. Uz od puvodni R-7 to byla velmi povedena raketa a ctyrmistne cislo poctu start vsech verzi je taky vymluvne.
Taky neni uplne pravda, ze Rusove silnejsi motory nemeli - pokud by se Koroljov s Gluskem (a jejich ochranci nahore) byli schopni dohodnout, mohl byt napriklad misto vyvoje NK-15/NK-33 dokoncen RD-270 o tahu vic nez ctyrnasobnem (byt na UDMH/N2O4), ktery by odpovidal tahu motoru F-1, s lepsim specifickym impulzem. |
|
Tvrdit, ze N1 vycházela z rakety Sojuz je mírně řečeno odvážné. Nemají prakticky nic společného:
- Sojuz má paralelní řazení prvého a druhého stupně, přičemž oba stupně jsou zažehnuty současně - řešení používané dnes většinou raket. N1 měla sériové řazení stupňů.
- N1 měla kulové nádrže nesené konstrukcí a stupeň byl oplášťován. Sojuz má samonosné nádrže, přenášející tah motorů.
- Motor Sojuzu je čtyřkomorový s otevřeným cyklem, motor NK33/43 je moderní jednokomorový s uzavřeným cyklem a značně lepším Isp.
- Kde pan Skorpi vzal, ze N1 měla více než 100 motorů je záhadou, měla 30+8+4 =42 motorů.
Většina odborníků se shoduje, že hlavní důvod neúspěchu N1 bylo, že měsíční program schválilo sovětské vedení s téměř 4 - letým zpožděním za USA, dále existence dvou konkurenčních projektů raket – N1 a UR 700, přičemž vedoucí konstruktér motorů Gluško si dovolil v „centrálně řízeném systému“ odmítnout konstruovat motory pro N1 a prosazoval raketu UR 700 se svým motorem RD 270. Tento motor měl značně lepší kvalitativní parametry než americký F1:
Tlak v komoře: RD 270: 261 bar, F1: 70 bar
Isp : RD 270: 322/301 s, F1: 304/265 s
Tah: RD 270: 685 tun, F1: 789 tun
Zvláště byl důležitý značně větší Isp u hladiny more, ovšem nevýhoda byla použití toxického paliva N2O4 /UDMH. Přesto dle mého názoru byl projekt UR 700 mnohem nadějnější a i celkový profil letu k Měsíci elegantnější.- přímé přistání. Koroljev však s pomocí Keldyše dokázal prosadit projekt N1 a po jeho smrti už nikdo nedokázal znovu v byrokratickém zřízení přehodnotit situaci.
|
|
| Stavba N-1 byl malér, způsobený rozchodem Koroljova a Gluška. Gluško chtěl používat motory s exotickými palivy, které byly jedovaté. Koroljov odmítl. Chruščov si je dokonce pozval na daču, aby je usmířil. To se mu nepodařilo. Potom tedy Koroljov, nikoliv Mišin, začal hledat náhradu - a našel ji v Kuzněcovovi. A ten se musel teprve učit stavět raketové motory. Sláva Golovanov z Komsomolské pravdy, autor knihy o Koroljovovi a prvních kosmonautech, mi říkal, že se koncepce N-1 považovala mezi mnohými konstruktéry za nepovedenou. Ten rozchod Koroljov-Gluško jsem se pokusil vylíčit v 1. dílu Kolumbů vesmíru, který vyšel v březnu, příběhy Mišina a Gluška včetně N-1 a Energije budou ve 2. dílu. Měl jsem to štěstí, že jsem byl v září 1989 na Bajkonuru, ptal jsem se po zbytcích N-1, ale Gluško nařídil všechno důkladně zlikvidovat. Zato tam byla funkční maketa Energije. |
| 01.11.2006 - 14:20 - Hawk | |
|
| Kuzněcov byl evidentně dobrá volba, škoda že jeho motory s uzavřeným cyklem nenašly uplatnění už za éry Sovětského svazu. No alespoň po převratu si získaly obdiv u Amíků a začaly je nakupovat. O N1, Koroljovi a Kuzněcovovi dávali hezký dokument na Discovery(myslím, že se jmenoval Rudá záře raket). |
| 01.11.2006 - 16:39 - VitezslavSkorpik | |
|
| Škoda, že se Gluško a Koroljov nedohodli.Možna by byli na Měsíci i Rusové.Taky škoda, že se nedohodli Kennedy a Chruščov na společném letu na měsíc.Protože Kennedy to Chruščovovi nabízel. |
|
| Nemyslím, že by Sověti zvládli vyslání lidí na Měsíc do konce 60. let. Chyběly jim peníze. Navíc velkohubý Chruščov, který počítal s tím, že předežene USA ve výrobě oceli, betonu a já nevím čeho, nevěřil, že to Američané dokáží. Mj. ho v tom utvrzoval Gluško. Proto se do toho vážně pustili se 3ročním zpožděním - až v létě 1964 (na Koroljovovu intervenci u Chruščova zjara) bylo vydáno usnesení strany a vlády o podpoře tohoto projektu. I přesto ho vojáci sabotovali, protože chtěli své bojové rakety a průmysl měl omezenou kapacitu. A koncepce vysazení jediného člověka na povrchu byla vysoce riskantní. Sami sovětští konstruktéři to kritizovali - kdysi mi to vykládal Oleg Ivanovskij, šéfkonstruktér Vostoku. |
|
citace:
Taky škoda, že se nedohodli Kennedy a Chruščov na společném letu na měsíc.Protože Kennedy to Chruščovovi nabízel.
Na obou stranách by se vytratil tehdejší hlavní smysl a motivace letu na Měsíc, kosmické rozpočty by byly mnohem nižší, a kdoví, jak by to nakonec celé dopadlo. |
| 10.11.2006 - 15:15 - racek | |
|
citace:
citace:
Taky škoda, že se nedohodli Kennedy a Chruščov na společném letu na měsíc.Protože Kennedy to Chruščovovi nabízel.
Na obou stranách by se vytratil tehdejší hlavní smysl a motivace letu na Měsíc, kosmické rozpočty by byly mnohem nižší, a kdoví, jak by to nakonec celé dopadlo.
No, raketa N1 při svém 4. pokusu téměř uspěla, kdyby se pokračovalo, měla asi velkou naději na úspěch. její parametry byly obdivuhodné. nicméně, na rozumný let na měsíc měla příliš malou nosnost a také sovětská elektronika naprosto nemohla stačit na složité manévry u měsíce. Let na měsíc by byl pro rusy obrovským hazardem, nakonec dobře, že se o něj nepokusili.
Bohužel, pro téměř hotovou N 1 nebylo nakonec žádné vhodné využití. Konečně, ani kosmickou stanici o velikosti kolem 100 tun rusové nebyli schopni tehdy zkonstruovat, viz potíže obrovské saljutů a almazů. prostě něco podobného jako u usa, které nakonecalespoň vypusztili dosti nouzový skylab... a saturn 5 šel do muzea. bohužel, když jsem tam byl, zrovna ho někam odvezli ...   |
|
sovětská elektronika naprosto nemohla stačit na složité manévry u měsíce. Let na měsíc by byl pro rusy obrovským hazardem, nakonec dobře, že se o něj nepokusili.
Práve elektronika doviedla rusov ku automatickému návratu vzoriek z Mesiaca a program Lunochodov bol tiež velmi úspešny.Rusi teda zjavne boli schopní postaviť kozmické aparáty, schopné zložitých manévrov u Mesiaca.Ale súhlasím s tým že schéma ruského letu na Mesiac bola riziková a mala malé bezpečnostné rezervy.Navyše po americkom okázalom úspechu by ruský let v polovici 70-tych rokov vyzeral ako chudobný príbuzný.
|
|
Také si myslím, že elektronika nebyla příčinou neúspěchu Rusů při závodech o Měsíc. Kromě zmíněného automatického odběru vzorků z Měsíce a jejich návrat na zemi, programu Lunochod je nutné se zmínit především o vyřešení automatického setkání na oběžné dráze, (což dodnes nemá žádná kosmická velmoc) a to byl základ i setkání u Měsíce, přičemž ruční řízení bylo v záloze. Co se týče bezpečnosti letu , výsadek jen jednoho člověka na Měsíci byl v určitém směru méně bezpečný než dvou ale za druhé straně ruský LM měl na rozdíl od Apolla reservní odletový motor. Dále ruský systém vlastního dosednutí na Měsíc, (to je odhození brzdícího stupně blízko povrchu a dobrzdění zbývající rychlosti cca 100m/s odletovým motorem) měl oproti Apollu několik předností, i bezpečnostních – případný náhle vynucený odlet v okamžiku přistávání je pohotovější s již pracujícím návratovým motorem a odhozeným brzdícím stupněm.
Kromě toho je nutno vidět, že Rusové historicky řešili celkem 5 různých letových profilů a systémů přistání na Měsíci (psal jsem o tom již asi před 3 roky). Základní letový profil, který měl konkurovat Apollu byl projekt N1/L3. Měl využít dva starty rakety N1 se setkáním na nízké lunární dráze. K tomuto projektu se vrátili opět v r. 1970 v projektu N1M/L3M. V projektu prvý start N1 dopraví na LLO blok RTB, druhý start pak vlastní lunární modul L3M, včetně návratové kabiny Sojuz s 2 kosmonauty. Po spojení na LLO blok RTB zabrzdí L3M až na cca 100m/s nad povrchem, odpojí se a dopadne na Měsíc . L3M dobrzdí zbývající malou rychlost a měkce přistane. Po průzkumu Měsíce L3M odstartuje stejným motorem přímo k Zemi a zanechá na Měsíci jen přistávací nohy. Jelikož se ukázalo, že tento projekt N1/L3 nemůže být časově realizován před Apollo, bylo horečně rozhodnuto pro dosažení prvenství vše minimalizovat na jeden start N1, použít v podstatě podobný profil jako Apollo. Jelikož nosnost N1 byla jen 70% Saturnu 5, v LK měl přistát jen 1 kosmonaut, druhý zůstat v LOK a přechod z LK do LOK byl vnějškem. Základní problém Rusů byl tedy čas, peníze ale hlavně rozhodnutí ve prospěch rakety N1.
Kdyby včas vyhrál projekt UR700/LK700 s přímým letem a přistáním na Měsíci, mohla být situace úplně jiná. Tento projekt měl daleko blíže k realizaci než N1. Kvalitní Gluškovo motory RD270 s tahem téměř 700 tun v prvém stupni rakety (9 ks) byly téměř dokončeny. Letové zkoušky dalších stupňů – což byla raketa Proton již probíhaly od r. 1965. Celkově mohla UR 700 dopravit na LEO náklad 150 tun. Když v r. 1964 bylo rozhodnuto jít cestou N1 namísto UR 700, Čeloměj (hlavní konstruktér UR 700) řekl, že kdyby bylo rozhodnuto včas pro UR 700, Rusové již byli na Měsíci. Trochu asi přehnané, ale nedomnívám se, že by UR 700 skončila jako N1. Vše, včetně LK 700 i profilu dráhy bylo mnohem jednodušší.
|
| 11.11.2006 - 14:00 - Hawk | |
|
| N1 nebyla k letu na Měsíc potřeba. Sovětský svaz disponoval v té době raketou Proton. K letu na Měsíc by stačily dva starty Protonů. Proton bohužel nebyl dosud uznán jako human rated, přitom se jedná o spolehlivou raketu. |
|
citace:
N1 nebyla k letu na Měsíc potřeba. Sovětský svaz disponoval v té době raketou Proton. K letu na Měsíc by stačily dva starty Protonů. Proton bohužel nebyl dosud uznán jako human rated, přitom se jedná o spolehlivou raketu.
Tady bych poprosil o trochu podrobnejsi rozbor. Kdyz jenom pro pasivni oblet Mesice byl potreba jeden Proton (navic Sojuz by letel bez orbitalni casti - jen pristrojovy plus navratovy modul), tak mi nevychazi, ze by druhy unesl: lunarni modul plus palivo potrebne ke snizeni rychlosti u Mesice i pro start zpet k Zemi (plus palivo pro urychleni tohoto vseho od Zeme k Mesice). Nebo jde o nejaky jiny scenar letu? ____________________
Tomas Pribyl |
|
| Také se domnívám, že 2 starty Protonu pro let člověka na Měsíc a zpět jsou nemožné při jakémkoliv profilu letu. Původní Ruský projekt počítal s 2 starty N1, což je více než 3x větší nosnost než Proton. Také varianta s 1 startem N1 mela téměř o 30% větší nosnost než 2 Protony a přitom byl na hranici realizovatelnosti. |
|
citace:
Také se domnívám, že 2 starty Protonu pro let člověka na Měsíc a zpět jsou nemožné při jakémkoliv profilu letu. Původní Ruský projekt počítal s 2 starty N1, což je více než 3x větší nosnost než Proton. Také varianta s 1 startem N1 mela téměř o 30% větší nosnost než 2 Protony a přitom byl na hranici realizovatelnosti.
Ja se nedomnivam, ze let na Mesic se dvema protony je nemozny. Protoze v SSSR i USA existovalo mnoho ruznych koncepci lunarniho letu - brano dnesnimi meritky slo o mise a la kamikadze. Existovaly napr. realne koncepty "otevereneho" lunarniho modulu o hmotnosti 1800 kg - nakolik byl realizovatelny, je otazkou. Ale koncept existoval.
Ale abych byl uprimny: o zadnem projektu letu na Mesic vyuzivajici pouze dva protony jsem jeste neslysel. A proto se ptam... ____________________
Tomas Pribyl |
|
citace:
Kdyby včas vyhrál projekt UR700/LK700 s přímým letem a přistáním na Měsíci, mohla být situace úplně jiná. Tento projekt měl daleko blíže k realizaci než N1. Kvalitní Gluškovo motory RD270 s tahem téměř 700 tun v prvém stupni rakety (9 ks) byly téměř dokončeny. Letové zkoušky dalších stupňů – což byla raketa Proton již probíhaly od r. 1965. Celkově mohla UR 700 dopravit na LEO náklad 150 tun. Když v r. 1964 bylo rozhodnuto jít cestou N1 namísto UR 700, Čeloměj (hlavní konstruktér UR 700) řekl, že kdyby bylo rozhodnuto včas pro UR 700, Rusové již byli na Měsíci. Trochu asi přehnané, ale nedomnívám se, že by UR 700 skončila jako N1. Vše, včetně LK 700 i profilu dráhy bylo mnohem jednodušší.
Samozrejme, ze Celomej si nebude hanet vlastni projekt... Jen podotykam, ze zatimco prvni studie na N-1 zacaly byt provadene uz v roce 1956 (!), se studiemi UR-700 se zacalo az v roce 1962. Takze uz v te dobe mel program sest let "ztratu" (je to relativni, ale tezko se mohlo o UR-700 rozhodnout pred N-1 - v dobe, kdy se N-1 schvalovala jako hotovy projekt, tak UR-700 byla ve stadiu prvotniho definovani).
A jen podotykam, za na motory RS-270 penize BYLY uvolnene. Jejich vyvoj probihal v letech 1962 az 71. Vyvoj byl pote ukoncen - aniz by byl dokoncen! (Nejvetsi problemy byly pri dilcich testech - nikoliv uplnych motoru! - s nestabilitou horeni v tak velkych spalovacich komorach.) Takze oznacovat motory RD-270 za kvalitni, je prinejmensim nepresne, protoze nikdy nedosahly stadia zkousek skutecnych prototypu.
V knize Jamese Harforda "Korolev" se uvadi, ze Celomej chtel jen konkurovat Koroljovovi a ze jeho slibovana raketa UR-700 mela naprosto nerealne parametry. Ze na papire vypadala hezky, ale jeji realizaci by ve skutecnosti provazely vetsi obtize nez u N-1. Tezko rict, to je "kdyby nebylo kdyby". ____________________
Tomas Pribyl |
|
citace:
Také si myslím, že elektronika nebyla příčinou neúspěchu Rusů při závodech o Měsíc.
Elektronika byla jednim z velkych problemu. Jeden z konstrukteru kosmicke techniky a pozdeji i kosmonaut Georgij Grecko uvedl: "...meli jsme moc spatnou elektroniku. Ani tak velka raketa jako N-1 nemohla letat s plnym nakladem kvuli rozmerne elektronice... Cilem bylo, aby mela nosnost 125 tun, ale mohla letat jen se 75ti tunami."
Bezne se uvadi nosnost u N-1 95 tun, ale to byla cilova hodnota. Pri zkusebnich startech opravdu lezela nekde u 75ti tun... A je otazka, kdy a nakolik by se ji podarilo zvysit.
Jinak automaticky navrat vzorku z Mesice nebo Lunochod nemel s kvalitni elektronikou prilis spolecneho. U obou pripadu bylo hodne spolehano na ovladani ze Zeme.
Neco jineho je Kosmos-186/188 - to byl opravdu uspech, i kdyz nasledne v praxi nepouzitelny. Mel totiz jeden hacek: elektronika na palube tehdy "sezrala" tolik mista, ze kdyz pozdeji na lodich leteli kosmonauti, musela prijit pryc. Proto se nedokazal spojit Sojuz-3 se Sojuzem-2 nebo Sojuz-7 se Sojuzem-8. Takze opravdu tezko rici, zdali by tato elektronika byla pri lunarni pilotovane misi k necemu... ____________________
Tomas Pribyl |
|
citace:
Jelikož se ukázalo, že tento projekt N1/L3 nemůže být časově realizován před Apollo, bylo horečně rozhodnuto pro dosažení prvenství vše minimalizovat na jeden start N1, použít v podstatě podobný profil jako Apollo. Jelikož nosnost N1 byla jen 70% Saturnu 5, v LK měl přistát jen 1 kosmonaut, druhý zůstat v LOK a přechod z LK do LOK byl vnějškem.
Tady je zajimave, ze sovetsky lunarni modul mohl s minimalnimi upravami nest dva kosmonauty! A ze toto bylo v moznostech N-1! (Pokud by se podarilo realizovat jeji nosnost 95 tun.)
Rozhodnuti letet jen se dvema kosmonauty bylo dano necim jinym: tim, ze se do navratove sekce lodi Sojuz vesli prave a jen dva kosmonauti ve skafandrech. A ty skafandry byly pri teto vyprave nutne (uz presne nevim, z jakeho duvodu, ale byly). Tehdy jeste Sojuz nemohl nest tri lidi ve skafandru (az od roku 1980). Vsak na cestu v "teplakove souprave" skarede dojela posadka Sojuzu-11... ____________________
Tomas Pribyl |
| 11.11.2006 - 20:31 - Hawk | |
|
//Tady bych poprosil o trochu podrobnejsi rozbor. Kdyz jenom pro pasivni oblet Mesice byl potreba jeden Proton (navic Sojuz by letel bez orbitalni casti - jen pristrojovy plus navratovy modul), tak mi nevychazi, ze by druhy unesl: lunarni modul plus palivo potrebne ke snizeni rychlosti u Mesice i pro start zpet k Zemi (plus palivo pro urychleni tohoto vseho od Zeme k Mesice). Nebo jde o nejaky jiny scenar letu?//
Žádný oficiální scénář samozřejmě neznám. Jen jsem si říkal, že když jeden 4-stupňový Proton stačil k obletu Měsíce (série Zondů-což byly v podstatě Soyuzy), tak by v nějaké minimalistické variantě misí na Měsíc, stačily dva Protony.
|
|
Quote:
….Jinak automaticky navrat vzorku z Mesice nebo Lunochod nemel s kvalitni elektronikou prilis spolecneho. U obou pripadu bylo hodne spolehano na ovladani ze Zeme….
….Takze uz v te dobe mel program sest let "ztratu" (je to relativni, ale tezko se mohlo o UR-700 rozhodnout pred N-1 - v dobe, kdy se N-1 schvalovala jako hotovy projekt, tak UR-700 byla ve stadiu prvotniho definovani)….
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vlastní přistání sondy pro odběr vzorků na Měsíci a její start k Zemi nemohly být řízeny ze Země už kvůli zpoždění signálu a nemožnosti na takovou dálku přesně změřit polohu sond vůči Měsíci a ve zlomku vteřiny vydávat řídící signály. Řízení bylo autonomní pomocí analogových metod umístěných na palubě sond. Stejně tak přistání Lunochodu. Samozřejmě, korekce letu k Měsíci a okamžik startu z Měsíce bylo možno řídit ze Země stejně jako pohyb Lunochodu po Měsíci, na to bylo dost času.
Co se týká váhy elektroniky, nebylo to asi tak hrozné, protože celý LK pro N1 měl hmotu jen 5500 kg, byť pro 1 kosmonauta. a musel v podstatě zvládnout všechny úlohy jako americký LEM . Největší hmotu v elektronice kosmických prostředků tehdy tvořily gyroskopy a prostředky telemetrie, vlastní řízení (pokud bylo autonomní) bylo řešeno poměrně jednoduchými analogovými prostředky, jako elektrolytické integrátory zrychlení a programovatelně natáčené platformy vůči rovině gyroskopů. Rozdílový signál zpracovávaly analogové zesilovače + výkonné prvky. Pro N1 a LK se vyvíjel číslicový řídící systém ale prvé lety měly být s analogovým.
Co se týče N1, kdybychom brali všechny ideové návrhy a studie, mohli bychom se dostat až k Ciolkovskému. Jak mohla mít raketa N1 náskok 6 roků před UR700, když do r. 1962 vůbec ještě nebylo jasné, jaké bude mít motory a jejich vývoj byl nakonec zadán Kuzněcovovi , který předtím žádné raketové motory nevyvíjel. Vývoj motorů trval (po katastrofách N1 ) až do r.1974. Naopak, UR 700 byla mnohem dále: Vývoj motorů pro druhé a třetí stupně rakety UR700, což byla raketa Proton (UR 500) začal již koncem osmdesátých let. Letová zkouška motoru prvého stupně RD 275 se uskutečnila již v r. 1986 (zlepšená verze původního RD 253). Letové zkoušky kompletní rakety Proton začaly již v r. 1965 a čtyřstupňové varianty v r. 1967 a tím byla odzkoušena raketa UR 700 kromě prvého stupně.
V 80-tých letech se ještě o UR 700 nemluvilo. Vývoj Motoru RR 270 pro prvý stupeň UR 700 začal také v r. 1962, ale jeho studie začala mnohem dříve jako Gluškova odpověď na americký F1 a vedl ho nejlepší ruský konstruktér motorů Gluško. Samozřejmě měl problémy s nestabilitou hoření v komoře ale to nebylo divu, když šlo o motor s uzavřeným cyklem a tlakem v komoře 261 bar. a vysokým Isp. Tyto problémy vyřešil von Braun u F1 jednoduše tím, že motor měl tlak jen 70 bar a značně nižší Isp. Ano, vývoj RD 270 byl povolen i po zrušení projektu UR700 ale lze si dobře představit, jaké finanční prostředky na něj byly věnovány, když všechno šlo na N1 a její motory v horečné fázi závodu o Měsíc. Co kdyby byly prostředky na vývoj zcela nového NK 15 byly věnovány na dokončení RD 270 ?
Raketa UR 700 nebyla žádná utopie, naopak měla značně konzervativnější a realističtější konstrukci, než N1. Je to možno dodnes vidět na jejím 2,3, a 4 stupni - raketě Proton., kterou prostě převzala. Prvý stupeň UR 700 měl mít mnohem méně motorů než N1 a svazek klasických válcových nádrží, které se vešly do železničního profilu. Naproti tomu N1 měla 30 slabých motorů, obrovské kulové nádrže + jejich nosnou konstrukci a opláštění – řešení opravdu podivné. Jeden z důležitých důvodů, proč byla dána přednost N1 bylo to, že u Čeloměje byl zaměstnán Chruščevův syn a po svržení Chruščeva Brežněv odstraňoval všechny vazby a protekce vycházející z Chruščeva. Samozřejmě, nejdůležitější spornou otázkou mez N1 a UR 700 byly použité pohonné hmoty ale v USA se také nebáli poslat Gemini do vesmíru na raketě Titan se stejnými pohonnými hmotami. V SSSR bylo tisíce balistických raket s tímto palivem a obrovské zkušenosti s ním.
|
|
