|
citace:
Mám dotaz, nevíte proč se užívá přepočet z radiánů na stupně, resp. proč má lidstvo definováno , že má kruh 360 stupňů? Jaký má ta číslovka 360 historicko vědecký důvod použití? Vím, hloupost, ale vrtá mi to hlavou Slyšel jsem že to souvisí něják s 12 měsícema za rok, tj počtem dní v roce, ale nejsem si s tím jistý. Diky
Přesný důvod zavedení šedesátkové soustavy asi už dnes nikdo nezná (soustavu používali už Sumerové). Uvádí se jen řada různě pravděpodobných názorů - viz např. http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2007100001 . |
|
Dobry vecer,
Mohol by mi niekto vysvetlit, ako funguje u druzic/kozmickych telies orientovanie v kozme/v blizkosti Zeme ? Hlavne mi ide o fotoprieskumne druzice, ktore musia byt zamerane s velkou presnostou. Musia vediet kedy budu lietat nad urcitou krajinou. Ak odfotografuju nieco, ako sa urcia spatne presne suradnice ciela ? Maju na fotke nejake zname orientacne body ?
Napr. znama fotografia pocas studenej vojny, kde americania zvejernili fotku so spionazneho satelitu o zastupe ludi stojiace pred Leninovom mauzoleumom. Satelit dostal so Zeme presnu cas a to, kedy ma spustit natacanie na film ? Polohu so Zeme mozem optickymi pristrojmi/radarom urcit dostatocne presne, aby to bolo pouzitelne ?
Dakujem pekne ____________________
|
|
Družica určuje svoju priestorovú orientáciu spravidla optickým zameraním na významné vesmírne telesá - Slnko, vhodné jasné hviezdy a podobne. Orientáciu udržiavajú a upravujú raketové motory a gyroskopy, v menej náročných prípadoch sa používa pasívna orientácia. Priestorová poloha môže byť určená zo Zeme sledovaním dráhy družice opticky a radarom alebo priamo na družici napríklad zo signálov družíc GPS.
So znalosťou priestorovej orientácie družice, parametrov dráhy a polohy voči známym meracím stanovištiam je možné určiť orientáciu snímacieho zariadenie a okamihu snímania, aby sa záujmový objekt dostal do záberu. Pokiaľ nie je poloha záujmového objektu presne známa, snímajú sa napríklad pásy dlhé až stovky kilometrov, ktoré sa potom skladajú a objekt sa na záberoch vyhľadá a poloha určí zameraním voči známym objektom alebo z parametrov dráhy a orientáce družice a snímačov - tieto údaje sú súčasťou doplnkových údajov k jednotlivému záberu.
Presnosť určenia vlastnej priestorovej orientácie družice a snímačov a ich krátkodobá stabilita môže dosahovať až tisíciny stupňa, presnosť určenia priestorovej polohy družice z krátkodobých pozorovaní jednotky metrov, z dlhodobých pozorovaní aj menej ako jeden meter. Pokiaľ je úlohou družice sledovať dôležité záujmové územie, jej poloha sa obvykle určuje jednak krátko pred preletom a potom čo najskôr po prelete nad záujmovým územím a výsledky sú pripojené k záberom.
Dôležité snímkovania sa nerobia okamžite po vypustení družice, obvykle je družica nejaký čas v skúšobnej prevádzke, ktorá okrem iného slúži práve na presné určenie parametrov dráhy a kalibrovanie snímačov. |
|
Ahoj Alchymista,
Dakujem pekne za odpoved.
Juraj ____________________
|
|
| Oblíbenou hvězdou pro orientaci meziplanetárních stanic je Canopus ze souhvězdí Lodní kýl, které je na jižní obloze. Jeho hvězda Canopus je druhá nejjasnější hvězda oblohy (po Siriovi), má kolem sebe slabé hvězdy, proto bývá důležitým orientačním bodem. |
|
| Jak družice pozná, že je to daná hvězda? Podle intenzity jasu, polohy ostatních bodových zdrojů (hvězd) nebo podle frekvence záření hvězdy? |
| 19.1.2009 - 15:21 - Mirek Pospíšil | |
|
citace:
Jak družice pozná, že je to daná hvězda? Podle intenzity jasu, polohy ostatních bodových zdrojů (hvězd) nebo podle frekvence záření hvězdy?
Například takhle: http://www.ces.clemson.edu/~stb/ece847/fall2004/projects/proj22.doc |
|
citace:
Jak družice pozná, že je to daná hvězda? Podle intenzity jasu, polohy ostatních bodových zdrojů (hvězd) nebo podle frekvence záření hvězdy?
Zrejme to prebehne v dvoch krokoch - v prvom sa družica zorientuje "nahrubo" napríklad podľa Slnka a Zeme, čo postačuje na dosiahnutie presnosti priestorovej orientácie povedzme +/- 10° (Slnko má uhlový priemer okolo 0,5°, u Zeme sa budú zrejme vyhľadávať kraje - rozhranie atmosféra/vesmír, v IR pásme je presnosť ich určenia povedzme 1°) Tým je vlastne družica nahrubo zorientovaná v jednej rovine, čo pre mnoho aplikácií celkom postačuje. V druhom kroku potom začne detektorom, približne nasmerovaným v prvom kroku, vyhľadávať určenú hviezdu alebo skupinu hviezd, zrejme podľa ich rozloženia na hviezdnej sfére (teda podľa vzájomnej polohy).
Ako je to presne urobené neviem, konštrukciu nepoznám (a celkom by mato zaujímalo), ale napadá ma niekoľko riešení - napríklad rastrová matrica snímačov a nejaký počítačový soft, čo to spracuje. V primitívnejšej podobe to môže byť napríklad malý ďalekohľad, v ktorom je clona s presne rozmiestnenými otvormi a za ňou skupina fotodetektorov - správna poloha je dosiahnutá, keď vydajú všetky fotodetektory signál, že zachytili svetlo hviezd so stanovenou intenzitou. Ako sa detektor do správnej polohy dostane, je vecou nejakého riadiaceho algoritmu, ktorý riadi polohovanie detektoru hviezd (samostatne alebo otáčaním celej družice). |
|
Ahojte,
Rozprudila sa tu diskusia, kolko vazi aerodynamicky stit a ako funguje zachranna raketa.
Napadla ma, preco nevyuzit tah tejto rakety, preco to nechat odpadnut bez prace.
Ked sa vypojuju motory prveho stupna a zapaluje sa dalsi stupen, nebolo by mozne zapnut tento motor ? Pred koncom prace motorov by sa cely stit odpojil, aj tak by to spolahlivo odletel. V case ked pracuje by zmiernil vypadok tahu (prepnutie 1. a 2. stupna).
Bolo by to nemozne ? Znizila by sa tym bezpecnost celej konstrukcie ?
Vdaka |
|
| Taky jsme nad tím přemýšlel. Konstrukce záchranných systémů je podle mně řešena tak, že při zážehu hlavního motoru záchranné rakety utrhne kabinu i v případě, kdy selže oddělení kabiny od nosiče/přístrojové sekce. Je to bezpečnostní pojistka pro selhání pyrotechniky. Takže by jste pro toto využití museli vyztužit nosný systém mezi kabinou a raketou a kromě zvýšení hmotnosti by jste tím zhoršil bezpečnost, což nikdo neschválí. Výhoda nevyváží riziko. Navíc právě problémy s oddělováním 1. a 2. stupně jsou obvykle poslední kritickou situací, pro kterou je záchranný systém potřeba, takže ho nemůžete spotřebovat/odhodit dřív, než motor 2. stupně spolehlivě funguje na plný výkon. |
|
citace:
Taky jsme nad tím přemýšlel. Konstrukce záchranných systémů je podle mně řešena tak, že při zážehu hlavního motoru záchranné rakety utrhne kabinu i v případě, kdy selže oddělení kabiny od nosiče/přístrojové sekce. Je to bezpečnostní pojistka pro selhání pyrotechniky. Takže by jste pro toto využití museli vyztužit nosný systém mezi kabinou a raketou a kromě zvýšení hmotnosti by jste tím zhoršil bezpečnost, což nikdo neschválí. Výhoda nevyváží riziko. Navíc právě problémy s oddělováním 1. a 2. stupně jsou obvykle poslední kritickou situací, pro kterou je záchranný systém potřeba, takže ho nemůžete spotřebovat/odhodit dřív, než motor 2. stupně spolehlivě funguje na plný výkon.
To je fakt, ale neslo by pouzit napr. motory, ktore sa pouzivaju na pribrzdenie pri pristavani na sus? |
| 24.4.2009 - 11:08 - Alchymista neprihlásený | |
|
Asi nie - na záchranu je potrebné kabíne udeliť tak veľké zrýchlenie, aby sa v čase rádu jednotiek sekúnd dostala do vzdialenosti niekoľko sto metrov od rakety - na to je potrebný raketový motor značného výkonu s náplňou okolo jednej tony paliva pri hmotnosti celej poháňanej zostavy do desať ton. Delta v je okolo 100m/s a doba činnosti jednotky sekúnd.
Motory mäkkého pristátia sú oproti záchrannému systému relatívne veľmi slabé - ich úlohou je pribrzdiť rýchlosť pádu kabíny s hmotnosťou do 5 ton z rýchlosti okolo 10m/s na rýchlosť okolo 3m/s na dráhe pod 10 metrov - delta v je teda 5-10 m/s a doba činnosti zlomky sekundy. Hmotnosť náplne raketových motorov je niekoľko desiatok kilogramov paliva (menej než 100 kg).
Pokiaľ by to mal zabezpečiť jeden a ten istý systém, na záchranu bude na spodnej hranici bezpečnosti - nemusí dostať kabínu do potrebnej vzdialenosti a nemusí to stihnúť dostatočne rýchlo.
Na pristátie je zasa zbytočne silný - dokáže kabínu zdvihnúť, čo môže mať za následok "vyliatie" padáku, zdvihnutie kabíny do výšky desiatok či stoviek metrov, z ktorej kabína vzápätí padne prakticky voľným pádom, so všetkými následkami.
Navyše by mal takýto kombinovaný systém aj značnú hmotnosť, s ktorou by loď absolvovala prakticky celý let - na úkor užitočnej nosnosti.
Záchranný systém má u Sojuzu i u Apollo niekoľko raketových motorov, záchranu zabezpečuje jeden motor, oddelenie záchranného systému od rakety, keď prestane byť potrebný, druhý, obvykle značne slabší.
Juraj Duducz - keď si predstavíte, že druhý stupeň s palivom váží pár desiatok ton, zisk rýchlosti nebude veľký, možno niekoľko metrov za sekundu, skôr ešte menej, pretože zostava musí byť výrazne pevnejšia (a teda tažšia) a zostáva tu problém, ako použitý záchranný systém a aerodynamický kryt oddeliť. |
|
Mate pro todle jine vysvetleni ci proste jen kachna ???? - tedy ze to neni to co tam pisi a tedy neni zatim nutne to co zde nize pisu:
http://technet.idnes.cz/warpovemu-pohonu-ze-sci-fi-star-trek-teorie-podle-fyziku-nebrani-php-/tec_vesmir.asp?c=A090626_141058_tec_vesmir_vse
Tomu uplne jiz presne nerozumim, ale jestli je tomu tak - takze se zda ze by to mohla byt ona dloho hledana dira o moznosti premisteni od jedne hvezde k druhe za mnohem kratsi dobu nez je rychlost svetla - a to i Z POHLEDU POZOROVATELE NA ZEMI - uplne kratsi doba zde nez je potrebna pro cestu rychlosti svetla k dane hvezde ze ZEME !!!!!!
Mozna na case bude ponekud vhodne - pokud nebude zcela vyloucene, ze se to da uskutecnit pri mnohem mensi energeticke narocnosti,ale i tak PROSTE SE TO NEVYLUCUJE - prehodnotit moznost cestovani vesmirem rychlosti ti vetsi nez svetlo - jinak z moznosti nic neni rychlejsi nez svetlo tedy ani cestovani vesmirem nad svetelnou rychlosti - tedy premistit se k jine hvezde drive, nez by tam ze Zeme doletelo svetlo -si budou mozna i celkem brzo delat verejne legraci v TV estradach.
A mozna i prehodnotit doposud tak udajne vyloucenou moznost pritomnosti jine civilizace zde, ktera nas zde skryte jak my skryte a neruse pozorujem vazna zvirata zkouma trba kvuli moznemu budoucimu otevremu kontaku a spolupraci. |
|
Ten trik je schovaný v tom, že zatímco na lokální rychlost čehokoliv vůči čemukoliv je limit rychlost světla, nic nebrání tomu, aby se prostor sám rozpínal nebo smršťoval zcela libovolnou rychlostí. Čili nesnažit se PŘEMÍSTIT o jeden metr, ale o jeden metr ZVĚTŠIT (zmenšit) vzdálenost. Zní to divně, ale jsou to dvě různé věci.
Právě tak by fungovala ta "cestující bublina". Některé úvahy dokonce prý vedou na fígl, jak ji udělat zvenku menší (rozměru elementární částice) než zevnitř (celá loď), což by drasticky snížilo energetickou náročnost. Stejně tak už se teoretici zaobírali myšlenkou červích děr, které by spojovaly různá místa jak v prostoru, tak v čase.
Bohužel, všechny tyhle triky (aspoň co vím) mají zdá se jednu zásadní vadu - vyžadují použití značného množství hmoty se zápornou klidovou hmotností a tu zatím nikdo na hromádce neviděl....
Tolik, co k tomu jako neteoretik můžu tlumočit |
|
citace:
Mate pro todle jine vysvetleni ci proste jen kachna ?
Kachna to úplně tak není, jde ale spíše o takovou matematickou hříčku z obecné teorie relativity a vytvořit něco takového jako warpovou bublinu, o které se v článku píše, zatím patří do oblasti sci-fi. Pokud pominu, že nikdo neví jak vůbec takovou bublinu vytvořit, tak v článku je jedna celkem zásadní nepřesnost. Píšou tam o energii 1045 J (Asi mělo být 10^45). Ale i to je sakra málo. Pro vytvoření bubliny o rozměrech cca 100 m je třeba enegetického ekvivalentu 10^65 kg, který je zapotřebí k vytvoření požadované metriky časoprostoru. To ale přesahuje odhadovanou hmotnost námi pozorovaného vesmíru. Navíc ta energie musí mít záporné znaménko, což je další problém, protože nikdo neví nejenom kde to vzít, ale co si pod tím vůbec představit.
O záporné energii se sice uvažuje v souvislosti s expanzí vesmíru a označuje se jako "temná energie", ale to je asi tak všechno co o ní zatím víme.
Alcubierrovým Warp Drivem se zabývali i jiní, jako třeba van Broeck nebo Krasnikov. Ti si ještě s metrikou bubliny pohráli a požadovaná energie jim vyšla podstatně menší. Už si to nepamatuju, ale mám pocit že -45 kg. Tam šlo o to, že rozměry té bubliny jsou jiné pro pozorovatele uvnitř a pro pozorovatele venku, kterému se bude jevit podstatně menší.
Tahle "warpová bublina" má ale jednu zajímavost. Uvnitř ní je časoprostor plochý, čili jinými slovy, ačkoliv by bublina "zrychlovala", uvnitř nebude žádné zrychlení. Takže "inerciální tlumiče" ze Star Treku by nebyly zapotřebí.
Něco o tom se lze dočíst třeba tady
http://arxiv.org/abs/gr-qc/0009013
http://arxiv.org/abs/gr-qc/9905084
|
|
Aha, koukám, že Archimedes mě předběhnul, zatímco jsem to smolil.  No nic... |
|
Dekuji za odpoved - ale potiz je v TOM, ZE I OD RADY DOPOSUD PRO MNE UZNAVANYCH ODBORNIKU JSEM SLYSEL:
Jakykoliv moznost presunu kamkoliv ze Zeme k jine hvezde rychlejc, nez by tam bylo schopne doletet svetlo ze Zeme je NUTNO ZASADANE ODMITNOUT - ODPOROVALO BY TO VSEM NASIM DOSAVADNIM ZNALOSTEM A VEDOMOSTEM - proste rychlost SVETLA JE KONECNA A NEEXISTUJE MOZNOST JAK TAM DOSTAT COKOLIV !!!! TAM RYCHLEJC NEZ RYCHLOSTI SVETLA !!!!
Prominte, ale to co zde rikate TOTO PROSTE PRIMO POPIRA - TATO MOZNOST ALESPON TEORETICKY EXISTUJE !!!!
A to je podstatne - rycholst svetla NENI PROSTE JIZ NENI DOGMATICKY NEPREKROCITELNOU HRANICI PRI PREMISTOVANI VESMIREM A TO JE TO HLAVNI !!!! |
| 04.7.2009 - 07:48 - Alchymista neprihlasený | |
|
Prosím ťa, nekrič.
Ešte raz si prečítaj, čo napísal Honza Vacek.
citace:
Pro vytvoření bubliny o rozměrech cca 100 m je třeba enegetického ekvivalentu 10^65 kg, který je zapotřebí k vytvoření požadované metriky časoprostoru. To ale přesahuje odhadovanou hmotnost námi pozorovaného vesmíru. Navíc ta energie musí mít záporné znaménko, což je další problém, protože nikdo neví nejenom kde to vzít, ale co si pod tím vůbec představit.
Chápeš, čo to znamená?
Ak nie, tak len veľmi stručne - je to vesmír v stave zrodu, jeho BigBeng práve začal... |
|
| Mam dotaz. kdyz je ted Slunce mene aktivni, tak je v nem i plyn mene v pohybu. cim mene pohybu, tim dle teorie relativity mensi hmotnost. Mohlo by se to projevit i tak, ze se vlastne diky relativistickym efektum snizi hmotnost slunce? Tim by se i planety dostali na vzdalenejsi obezne drahy dokud se slunce zase nerozjede. Anebo je tento efekt zanedbatelny? Anebo je tato uvaha zcestna? |
|
pro x:
1) Prosím šetřit CapsLockem.
2) Uznávané odborníky uznávejte dál, mají pravdu :) Jenže tenhle trik nijak nenarušuje limit pohybu čehokoliv rychleji než světlo vůči pozorovateli. Představte si, že mezi Vámi a dejme tomu televizorem se prostor natáhl o metr navíc. Ať bude měřit kdokoliv jakkoliv čímkoliv, vzdálenost mezi Vámi a televizorem narostla, ale přitom Vy vůči křeslu ani televizor vůči svému stolku jste se nepohnuli. Jako byste prostě vložil jen tak do luftu metr navíc. A podobně by to vypadalo, kdyby se prostor smrštil. A to je myšlenka toho "bublinového" pohonu. Je to tahání hory k Mohamedovi - místo rozpohybovávání lodě přeskládám kus prostoročasu okolo sebe. To ovšem vyažaduje ty obrovské energie (i ty záporné).
Proč se ale loď uzavřená v takové bublině může pohybovat libovolně rychle? Protože ona _nikam_neletí_. Ve své bublině stojí, čili tam je to bez problémů. A i když se bude prostor za lodí rozpínat nadsvětelnou rychlostí, není problém s teorií relativity. Ono totiž pozorovatel, od kterého se bublina (ale jen a pouze díky "přespočetným" přibývajícím metrům prostoru) vzdaluje, ji totiž vůbec neuvidí a nemůže s ní interagovat, protoče ani světlo tu bublinu nedohoní! Pro takového pozorovatele ta loď uvnitř bubliny prostě neexistuje - a neexistující se objekty se na nějaké rychlostní limity neohlíží :)
Zkuste si představit pružnou blánu, na které žijí placaté bytosti a v jejich 2D světě je rychlost světla 1cm/s. Pak blánu vezmete a prudce natáhnete. V té chvíli se všechny bytosti můžou vůči sobě vzdalovat nadsvětelnou rychlostí - jenže protože jejich pomalé světlo "nestíhá" to prudké natahování jejich vesmíru (blány), z pohledu jedné bytosti ostatní bytosti v tu chvíli neexistují - a objeví se někde dál ve chvíli, kdy vy přestanete za blánu tahat. |
|
Edit: toto je na martalienovu otázku
Je to inak formulovaná otázka, či relativistická zmena (prírastok) hmotnosti pohybujúceho sa objektu má vplyv na gravitačné účinky jeho hmoty...
Neviem. Mám dojem, že pokiaľ by to platilo, hmotnosť prestane byť skalár (a to asi dosť dobre nemôže) a pohybujúce sa teleso bude mať v rôznych smeroch rôznu hmotnosť - inú rovnobežne so smerom pohybu, inú kolmo na smer pohybu.
Pokiaľ sa na otázku pozriem z inej strany:
Slnečné škvrny sú vlastne prejavom magnetických polí v slnečnej fotosfére a chromosfére. Tá ale predstavuje len malý zlomok hmoty Slnka a je absolutne ovplyvňovaná procesmi v konvektívnej vrstve. Hlavný pohyb sa odohráva pod "povrchom", a to predovšetkým ako výstupné a klesavé prúdy plazmy v podpovrchovej konvektívnej zóne (vrcholky týchto vzostupných prúdov plazmy sú viditeľné ako granule) a podobné prúdenie v hlbšie položenej oblasti žiarivej rovnováhy. Tu prebieha prenos energie od jadra smerom k povrchu. Pritom jadro zaberá menej než 2% priemeru slnka, ale predstavuje polovicu hmotnosti Slnka.
Hlavným motorom je tepelné prúdenie plazmy prenášajúcej energiu smerom od jadra k povrchu, magnetické pole je potom až dôsledkom, aj keď sa samozrejme navzájom ovplyvňujú.
Z tohoto pohľadu sú potom zmeny magnetickej aktivity slnečného povrchu vo vzťahu k hmotnosti Slnka a k obežným dráham planét bezvýznamné.
[Upraveno 04.7.2009 Alchymista] |
|
práve som si spomenul, ako sa mi raz podarilo "zastaviť" debatu o cestovaní v čase.. (o relativistickej fyzike nemám ani šajn) vyšiel som s tvrdením, že cestovanie v čase, je síce teoreticky možné, ale v praxi mu bráni "energetická bariéra", prose na realizáciu cesty v čase by bolo treba toľko energie, koľko neobsahuje vesmír ako celok. čiže by ho bolo treba celý "spáliť", a ešte kúsok na vyše. v dôsledku čoho by nebolo kam cestovať.
a debata sa zastavila.. možno to bolo skôr tím, že ani ostatný v diskusii nemali o týchto veciach "ani šajnu" 
ale ak by som mal pravdu (náhodou), neplatilo by to tak trochu, aj o tom "warpovom pohone"? |
|
Pokiaľ vychádzam z toho, že fyzikálne teórie sú nepresné a neúplné, tak výsledok typu "premeníme všetku hmotu vesmíru na energiu a ono to môžno pôjde" znamená asi toľko, že použitá teória prekročila medze svojej platnosti alebo použiteľnosti.
Newtonova teória fungovala viac ako jedenapol storočia k plnej spokojnosti vedcov i okoloidúcich občanov. Až keď sa vedátori začali hlbšie zaoberať elektromagnetickým poľom a skúmať podstatu hmoty a žiarenia, začali im z Newtonovej teórie vychádzať nezmysly. Do poriadku to dala kvantová mechanika a Einsteinova teória relativity. Nie je ale žiadny dôvod sa domnievať, že tieto dve teórie sú konečné a úplné, časom sa určite objaví ďalšia, rozvinutejšia, teória, ktorá spojí kvantovú mechaniku a teóriu relativity ako svoje dobré aproximácie s jasne vymedzenou oblasťou platnosti, tak ako obe v sebe zahrňujú Newtonovu teóriu ako dobrú aproximáciu pre určitú oblasť použitia. |
|
Kdysi se tvrdilo, ze stroje tezsi vzduchu nemohou letat. Jeden cas se tvrdilo neco podobneho ironicky o cmelacich - ze nemuze letat, protoze proste nema dostatecne velkou plochu kridel. Protoze ovsem nevi nic o matematice, leta vesele dal. Postupem doby se prislo na chybu v metodice vypoctu, cmelak svymi kridly opisuje trochu jiny tvar, kde "nahoni" vztlak.
Debaty na tema warp pohonu, gravitacnich motoru, ramjetu nebo cehokoliv dalsiho jsou spravne. Jednoho dne treba prijdeme na zpusob, jak neco podobneho udelat energeticky mozne. Treba by nam na to dokonce stacila spravne vynalozena energie kterou spali slunce za rok. Nebo energie kterou produkuje Temelin. Nebo mozna jenom energie tuzkove baterie.
Normalni clovek ma v relativisticke fyzice problem s pochopenim proc je rychlost svetla maximalni rychlosti v ctyrrozmernem prostorocase. Proc je rychlost svetla shodna i pro pozorovatele, ktery rychlosti blizkou rychlosti svetla leti ke stejnemu bodu a na stejne primce jako vysilac, jenom ma na rozdil od vysilace opacny vektor. Pochopit tuto "relativne" jednoduchou zalezitost znamena udelat prvni premet v chapani, podvolit se matematice a zapomenout na selsky rozum. Ten relativisticky neni. Ale stale tu jsou dalsi oblasti, ktere jsou o navstevu Bohnic.
Podle meho otazka "Zda se muze objekt pohybovat rychlosti vetsi nez rychlost svetla" vychazi ze spatne formulace technetu. Jak tu Alchymista poznamenal, nejedna se o prekroceni rychlosti svetla. Rychlost svetla zustava stale horni mezi, ktera je dana vlastnostmi ctyrrozmerneho prostorocasu. Ale popsana technologie by znamenala "utrzeni" lokalniho kusu casoprostoru a jeho prenos jinam. Nebo spise jeho pomale "klouzani" po znamem vesmiru. Ani na prechodech mezi touto bublinou a okolnim vesmirem by nedoslo k prekroceni rychlosti svetla.
Dalsi alternativou by byly vyssi rozmery. Kdysi jsem narazil na debaty ohledne moznosti jejich vyuziti pro cestovani (fandove SCI-FI si vzpomenou na cervi diry ve StarGate nebo skoky v BattleStar Galactica), jinou jsou stroje casu pouzivajici exotickou hmotu nebo zapornou energii. Matematickych hricek je spousta, jsou to moznosti, ale omezuje nas dostupnost techto materialu ve znamem vesmiru ;o) Mozna by bylo lepsi rict, omezuje nas otazka, zda takove materialy vubec existuji.
|
| 04.7.2009 - 16:21 - Adolf | |
|
citace:
Chápeš, čo to znamená?
Ak nie, tak len veľmi stručne - je to vesmír v stave zrodu, jeho BigBeng práve začal...
Jasně nejprůchodnější cesta k nadsvětelné rychlosti v rámci našich znalostí je udělat si malým velkým třeskem soukromý vesmír vedle a lítat v něm.  ____________________
Áda |
|
Proste kazdy novinar a mnoho diskutujcich v kazde diskuzi a zrejme mnoho z tech odborniku - proste reklo: Nic tam nedorazi drive zadnym moznym zpusobem, nez by tam dorazilo svetlo - z toho je nutne vychazet pri cestovani vesmirem.
A dosazeni byt i jen polovicni rychlsoti svetla by vyzadovalo nesmirne energeticke naklady - vzorce jsou zcela jasne a plati pro kazdeho !!!!
A proto rikam - toto Tvrzeni proste neni jiz tak zcela pravdive - ja jsem pochopil, ze se o prekroceni rychlosti svetla nejedna - ale o moznost byt nekde u nejake hvezdy DRIVE nez by tam dorazilo ze Zeme svetlo a o tom to je !!! - ne o prekroceni rychlosti svetla pri vlastnim letu, ale byt tam presto drive nez tam prileti svetlo ze Zeme !!!
A pokud se neda teorii zcela 100% vyloucit moznost to delat pri mnohem nizsich energetickych narocich - bude opravdu vhodne prehodnotit moznosti cestovani kosmickych civilizaci a vyzkumnych sond vesmirem k jinym obydlenym planetam - proste to tak kategoricky v podstate nevylucovat jako doposud.
Ukazeni se mimozemstanu na verejnosti v TV vysilani napriklad, jako ze se prave se mam po dukladnem nasem skrytem pruzkumu rozhodli ukazat (neruseny jejich vyzkum nas muze byt ten duvod proc tu sou a presto se neukazuji - pdobne jako my zkoumame nerusene divoka zvirata) - bude mit za nasledek zrejme velmi znacne zesmeseni tech kdo byt i jen cestovani civilizaci - jedna k druhe tak doposud odmitali. |
|
takže "oprava"
http://technet.idnes.cz/warpovemu-pohonu-ze-sci-fi-star-trek-teorie-podle-fyziku-nebrani-php-/tec_vesmir.asp?c=A090626_141058_tec_vesmir_vse
netreba spáliť "celý vesmír" stačí spáliť "Jupiter"
"Vytvoření Alcubierrovy bubliny by vyžadovalo minimální energii 1045 Joulů. Jen pro představu – to zhruba odpovídá množství energie, které je obsaženo v celé hmotnosti planety Jupiter. O něčem podobném se nám může jen zdát."
no tak na to že som si dokázal predstaviť "spálenie celého vesmíru, a ešte kúska navyše", musím povedať že spáliť Jupiter, je "malina" |
| 04.7.2009 - 17:05 - Adolf | |
|
citace:
Pokiaľ vychádzam z toho, že fyzikálne teórie sú nepresné a neúplné, tak výsledok typu "premeníme všetku hmotu vesmíru na energiu a ono to môžno pôjde" znamená asi toľko, že použitá teória prekročila medze svojej platnosti alebo použiteľnosti.
Pod to povídání mezích použitelnosti současných fyzikálních modelů se mohu podepsat. Já bych ale vypíchl určitý aspekt současné fyzikální teorie, který nejen naznačuje, že za ní je něco daleko zajímavějšího, ale také, že veškeré fyzikální dění je plné nadsvětelných rychlostí a nemusí jít jen o rychlost kosmologickou.
Hlavním proudem interpretace kvantové teorie je dosud dost zvláštní a skoro bych řekl neurotická interpretace Kodaňská. Kodaňský kánon kvantové hermeneutiky nám předepisuje představy a kvantových fenoménech a co je na něm zvláštního, také zakazuje jako nejtěžší hřích představy o procesech skrytých pod kvantovou slupkou a tedy pokusy uvažovat o kvantovém popisu reality jen jako epifenoménu nad jemnějším modelem, který by byl LOKÁLNÍ a DETERMIINOVANÝ JEDNOZNAČNOU KAUZALITOU – tedy zapovídá uvažovat o skrytých parametrech a procesech, které by popisovaly souběžně probíhající změny nesoumístných stavů v rámci jevu popisovaného stejnou vlnovou funkcí jako interakci probíhající s nesmírnou rychlostí, která by musela být značně nadsvětelná. Kodaňci si radši libují v tom, že když je např. pár kvantově vázaných fotonů od sebe 10 km a jednomu fotonu otočíme polarizaci, načež se ze nezměřitelně krátkou dobu (oni tvrdí okamžitě), pootočí druhý foton, tak mezi nimi neproběhla žádná interakce. Z té okamžitosti nesleví ani o píď i přes jisté relativistické svízele s tím spojené. Kvantové fenomény jsou prostě nelokální a basta. Ovšem pokud ne, tak je subkvantová povaha všech procesů značně nadsvětelná.
____________________
Áda |
|
Ku kvantovej teórii so skrytými parametrami:
citace:
http://www.aldebaran.cz/forum/viewtopic.php?t=961
Vojta Hála napísal
citace:
... Ale pravý důvod pro zamítnutí teorií se skrytými parametry je jinde. Dá se teoreticky dokázat, že v každé teorii se skrytými parametry bude triviálně splněna Bellova nerovnost. To je nějaké tvrzení o tom, jaké budou korelace mezi tím, co naměří pozorovatelé A a B v různých bázích. Když páry nejsou entanglované, ale jejich stav je předem jednoznačně určen, dopadne to v experimentu přesně tak. Bellovy nerovnosti jsou splněny. Jenže kvantová mechanika dává jinou předpověď té korelace pro propletené páry. Předpovídá, že bude větší, než co umožňují Bellovy nerovnosti. Když se takových propletených párů připraví hodně a spočítá se ta statistika, ukáže se jasně, že výsledek je blízký QM předpovědi a v každém případě narušuje Bellovu nerovnost. Je to tedy způsob, jak experimentálně dokázat, že Einstein se mýlil, když byl přesvědčen, že náhoda v QM vyjadřuje pouze naši neznalost.
Podrobnosti například v encyklopedickém hesle Bell's theorem.
Bude treba nájsť a uskutočniť taký experiment alebo jav, pri ktorom bude predpoveď kvantovej mechaniky zreteľne nesprávna/nepresná. Zatiaľ sa to nepodarilo...
[Upraveno 04.7.2009 Alchymista] |
| 04.7.2009 - 23:17 - Adolf | |
|
citace:
Bude treba nájsť a uskutočniť taký experiment alebo jav, pri ktorom bude predpoveď kvantovej mechaniky zreteľne nesprávna/nepresná. Zatiaľ sa to nepodarilo...
[Upraveno 04.7.2009 Alchymista]
Nejde tu o fenomenolický popis pozorovatelných, který QM poskytuje přinejmenším s přesností, za jakou se s technickým zvládáním procesu měření ještě dlouho nemáme šanci dostat. Nezpochybňuji přesnost popisu QT.
Zpochybňuji Kodaňskou interpretaci. Přesněji řečeno - tuto doktrínu bych označil nejen za intepretaci, nýbrž i za zákaz uvažovat a povaze kvantových jevů jako o epifenoménu. Tyto teorie, k jejichž hlavním prosazovatelům patřila v počátcích profilace KI jako mainstreamu skupina ERP - Einstein, Rosen, Podolsky. KI se vyprofilovala jako určitá doktrína odolná proti skeptikům, což ji myslím po jejím sesazení historici vědy nezapomenou. Vypracovala si tedy nejen postupy jak věci interpretovat, ale i obranu proti možnostem interpretovat jinými způsoby, které tehdy nebyly zvládnuty. Obsahuje tedy i zákazy uvažovat o kvantových procesech lokálně a o skrytých parametrech, kromě změřených. Jde na to přes Bellovy nerovnosti a přes ultimátní von Neumanův důkaz, nemožnosti teorií se skrytými parametry. Tento důkaz byl, pokud vím, někdy v 90. či už 80. letech vyvrácen jako chybný, i když je od von Neumana.
Já teď nenajdou rychle odkazy na jeho vyvrácení. Když ale přišly zprávy, že byl vyvrácen, vlastně mě tak moc nezajímaly. Já mu totiž nikdy nevěřil. Ovšem přístup bez zamítnutí teorií skrytých parametrů umožňuje reintrpretovat QT jako deterministickou teorii deterministického chaosu, která dá stejné výsleky.
Jedním ze zákazů, které KI formulovala, platí i úvaha o kvantových feinoménech jako lokálních. Tedy když se v jednom bodě něco děje, přenese se příčina nějakou rychlostí z bodů jiných. QT je však nelokální. Jakmile bychom totiž chtěli chtěli uvažovat o kvantovém procesu, jako o lokálním, byl by to proces vysoce nadsvětelný. Nešlo by to přinejmenším bez složitého rozšíření teorie relativity. Ovšem jev by musle být procesně definován tak, že by současná QT musela být jeho epifenoménem, jinak by nic nevysvětloval. Kdyby takový proces byl vymyšlen, mohl by být navržen jako explanační model za statistickým modelem fenoménu, jaký poskytuje QT.
Nikdo tu nezpochybňuje relevantnost statistického modelu, který poskytuje QT. Zpochybněno je ale její použití jako explanačního modelu a do ní zabudované tvrzení, že nelze vytvořit jiný explanační model.
I když přijmeme KI s nelokálností, jsme v potížích se současností, která je relativní. Tyhle potíže nejsou však nic moc proti teoretickým potížím, připuštění lokálnosti v teorii. Proto tato interpretace založná na řekněme na ekonomické optimalizaci své obhájitelnosti, do sebe nacpala ochranu proti obtížným zpochybněním.
Ovšem požadavek nelokálnosti je extrémně silný a odporující přirozenému myšlení. Kdyby byla QT teorie reinterpretována jako lokální, byly by její podstatou nadsvětelné - tedy relativisticky těžko interpretovatelné procesy. QT by pak musela být jejím epifenoménem.
Popravdě moc bychom si tím nepomohli. To nadsvětelné by probíhalo někde uvnitř vlny řídící zákonitě podsvětelný proces. Ale měli bychom teoretický aparát, podle něhož bychom mohli uvažovat o fyzikálních procesech v širším kontextu.
____________________
Áda |
|
