|
Sojuz by musel byť pre let k Mesiacu (v dnešnej dobe) značne prepracovaný, takže je otázka, či by sa to Rusom vôbec oplatilo.
Druhou možnosťou je samozrejme konštrukcia novej lode, s využitím doterajších skúseností a s novými technológiami. To je ale beh na dlhú trať a s pomerne neistým výsledkom.
Navyše, hlavnou otázkou nie je schopnosť rusov mesačnú loď skonštruovať a postaviť (v horizonte 10-15 rokov by to bezpochyby zvládli), ale otázka dlhodobých priorít kozmického programu a z toho vyplívajúca otázka financovania mesačného projektu. A to už problém je... Ekonomika štátu je stále ešte mizerná a aj keď z najhoršieho sa kozmický program zrejme už dostal, na zaplatenie tak rozsiahleho projektu ešte nemá - sú aj podstatne dôležitejšie úlohy, ako let k Mesiacu. |
| 21.3.2008 - 14:46 - Adolf | |
|
| Já myslím, že v době, kdy by člověk v jakémkoliv počtu měl letět na Mars, by tam měl už dávno mít od robotů hotovou zahrádku - aspoň na bázi fermentorů, radši s hydroponií a úplně nejlíp nějaký pěkný skleníček i stermitištěm (termiti jsou výživní). Sám člověk by byl jen dalším přírůstkem do tohoto ekosystémku a projektíku mikroterraformingu. ____________________
Áda |
|
citace:
Sojuz by musel byť pre let k Mesiacu (v dnešnej dobe) značne prepracovaný, takže je otázka, či by sa to Rusom vôbec oplatilo.
Druhou možnosťou je samozrejme konštrukcia novej lode, s využitím doterajších skúseností a s novými technológiami. To je ale beh na dlhú trať a s pomerne neistým výsledkom.
...
Je mozne uvazovat aj s postupnym brzdenim, s viac nasobnym ponorenim do hornych vrstiev atmosfery pri navrate? Nejaka vhodna parabolicka draha...? |
|
citace:
Je mozne uvazovat aj s postupnym brzdenim, s viac nasobnym ponorenim do hornych vrstiev atmosfery pri navrate? Nejaka vhodna parabolicka draha...?
Je mozne provest areobreaking tak, aby pristavaci modul "skakal zabky" ? To znamena vstup do atmosfery, zbrzdeni ale zaroven vztlak takovy, ktery by se postaral o vyraznou zmenu drahy? Snizeni rychlosti a zaroven rychlejsi opusteni atmosfery tak, aby pristi vstup byl podstatne mene tepelne narocny ? |
| 23.3.2008 - 17:48 - Adolf | |
|
| Aerobreaking se mi zdá jako velice vhodný tam, kde lze ušetřit na palivu za cenu prodloužení cesty. Tam, kde je prodloužení cesty velký problém, např. při cestě s lidskou posádkou, jsou myslím možnosti různých úspor nákladu paliva za cenu prodloužení cesty omezené. |
|
citace:
Aerobreaking se mi zdá jako velice vhodný tam, kde lze ušetřit na palivu za cenu prodloužení cesty. Tam, kde je prodloužení cesty velký problém, např. při cestě s lidskou posádkou, jsou myslím možnosti různých úspor nákladu paliva za cenu prodloužení cesty omezené.
Par desiatok hodin pri trojrocnej ceste...
Urcite treba posudit, co je vyhodnejsie, otazka je ci o tom vobec uvazovat...
Alebo iank, ci je mozne pouzit +- jestvujuce diely napr za cenu dlhsej cesty. |
|
| Aká bola zostupová trajektória Apolla? Mám dojem, že sa tam tiež používal "dvojfázový" zostup s odrazom v hustejšej vrstve atmosféry... |
|
citace:
plnohodnotny navratovy modul pre druhu kozmicku, v plnej vybave to je hodne tazky modul.
naproti tomu odlahcena "kara" s motormi na dV3500, bez podpory zivota s nafukovacou kabinou... moze byt dokonca lahsia.
Je fakt, ze v takom pripade by sa musela pre navrat stretnut na Zemskej orbite so sojuzom, alebo by museli prestupit do ISS,... na druhej strane by s pridavnymi/vymenitelnymi nadrzami v celku v pohode zvladli 2x dV2000 pre Phobos.
Díky Martinovi za vysvětlení jeho představy s lehkou "poletuchou" (místo přistávacího modulu). Asi už to chápu. Pořád to ale považuju za výrazně obtížnější, dražší a nebezpečnější než minimalistickou čistě průletovou verzi. "Výlet k Phobosu" mi stejně moc nevychází. Číselně by možná dV pro "poletuchu" vyšlo, ale co zbytek lodi, který by mezitím zmizel v obrovské dálce? Zpětné stíhání by bylo zdlouhavé (řádově nejméně dny) a nebezpečí nezdaru obrovské.
Také jednosměrná cesta s přistáním na Marsu bez možnosti bezprostředního návratu mi vychází o dost náročnější než průlet kolem Marsu s návratem na Zemi (protože přistání na Marsu je méně vyzkoušené než na Zemi, padáky na měkké přistání nestačí a moc zásob ani vybavení se dolů také nedostane).
Jako přijatelné minimum mi stále vychází průletová mise s upraveným Sojuzem a přeletovým modulem se zásobami. Měl by k tomu stačit jeden start rakety Sojuz (s upravenou lodí Sojuz s prodlouženou výdrží a zesíleným ablativním štítem přistávacího modulu) a jeden start rakety třídy Proton (nosnost cca 20 tun na LEO) s přeletovým (nafukovacím) modulem, zásobami a urychlovacím stupněm. Minimální cenu lze odhadnout na cca 250 - 300 mil. USD (100 mil. za úpravy Sojuzu, jeho stavbu a start raketou Sojuz, 100 mil. za Proton a 50 - 100 mil. za náklad Protonu). V hazardní minimalistické verzi by se celé soulodí mohlo vyzkoušet přímo při prvním startu ještě na oběžné dráze Země a k Marsu by se letělo jen v případě, že by vše vypadalo OK. Financování takového podniku by ale zřejmě muselo být čistě soukromé (nestátní) [protože jinak by to asi bylo považováno za mrhání veřejnými prostředky]. V principu to ale podle mne je realizovatelné a nic takové misi v zásadě nebrání (nemůže zabránit) [už dnes a se stávající technikou].
Problém s radiací je zatím velmi nejasný. Petr Blau říká, že bez dokonalé ochrany už k Marsu dorazí "lidská troska", ale podle jiných zdrojů by to člověk mohl vydržet v solidní kondici po celé dva roky letu i se stávajícími metodami "stínění" (konstrukcí lodi a zásobami). Pokud by to mělo být doplněno nějakou "zvýšenou ochranou", tak spolu s Martinem považuju za opravdu minimalistické řešení spíš ochranné přilby a vesty než posílení ochrany celé lodi.
K využití aerobrakingu u Země mohu říci jen to, že (podle mne) to má dobrý smysl jen v případě, že k němu bude použit solidní přistávací modul s ablativním štítem (např. Sojuz). Bez pořádného štítu by aerobraking trval moc dlouho (měsíce) a ještě by na začátku vyžadoval poměrně velké motorické zbrzdění (odhaduju to nejméně na 1000 m/s aby loď při návratu přešla alespoň na velmi výstřednou dráhu kolem Země). naproti tomu loď s tepelným štítem umožňuje teoreticky i "aerocapture", tedy přechod z hyperbolické průletové dráhy na eliptickou oběžnou dráhu, i bez motoru. Směrování by ale muselo být mimořádně přesné a ještě by se to asi neobešlo bez velmi dobrého aktivního aerodynamického manévrování (řízeného vztlaku). Se "Sojuzem" si to umím představit, s Martinovou "poletuchou" moc ne.
citace:
... Alebo inak, ci je mozne pouzit +- jestvujuce diely napr za cenu dlhsej cesty. ...
Myslíte, že může být něco výhodnějšího než "upravený Sojuz"+"nafukovací přeletový modul [typu Genesis] se zásobami"+"urychlovací raketový stupeň" vyslaný na čistě průletovou misi kolem Marsu (s přistáním zpět na Zemi)? |
|
citace:
K využití aerobrakingu u Země mohu říci jen to, že (podle mne) to má dobrý smysl jen v případě, že k němu bude použit solidní přistávací modul s ablativním štítem (např. Sojuz). Bez pořádného štítu by aerobraking trval moc dlouho (měsíce) a ještě by na začátku vyžadoval poměrně velké motorické zbrzdění (odhaduju to nejméně na 1000 m/s aby loď při návratu přešla alespoň na velmi výstřednou dráhu kolem Země). naproti tomu loď s tepelným štítem umožňuje teoreticky i "aerocapture", tedy přechod z hyperbolické průletové dráhy na eliptickou oběžnou dráhu, i bez motoru. Směrování by ale muselo být mimořádně přesné a ještě by se to asi neobešlo bez velmi dobrého aktivního aerodynamického manévrování (řízeného vztlaku). Se "Sojuzem" si to umím představit, s Martinovou "poletuchou" moc ne.
Zeptam se mozna trochu "mimo misu". Ve filmu Vesmirna odysea 2010 jsem videl fantazii filmaru ohledne areocapture "nafouknutymi segmenty", jakymsi segmentovanym balonem, ktere ucinne zvysovaly prurez lodi. Teoreticky by pri urcite rychlosti mohly vydrzet kratkodoby prulet atmosferou. Byla tato metoda nekdy skutecne rozpracovana, nebo to byla cista fantazie? Slo by neco podobneho pouzit na hranici atmosfery k brzdeni, napr. pomoci mylarove folie s nanesenymi oxidy kremiku/pokovene ? (Nedavno jsem cetl, ze napr. pro kevlar neni kosmicke prostredi vhodne, pusobenim UV zareni dramaticky klesa jeho mechanicka pevnost a jine materialy neznam) |
| 24.3.2008 - 00:05 - Adolf | |
|
Možná, kdyby někdo věděl více o výsledcích tohoto projektu, bylo by to jasnější s tou radiací:
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/02/080213111050.htm |
|
citace:
Aká bola zostupová trajektória Apolla? Mám dojem, že sa tam tiež používal "dvojfázový" zostup s odrazom v hustejšej vrstve atmosféry...
Ja myslim ze ne. To je planovano az pro Orion. |
|
citace:
citace:
Aká bola zostupová trajektória Apolla? Mám dojem, že sa tam tiež používal "dvojfázový" zostup s odrazom v hustejšej vrstve atmosféry...
Ja myslim ze ne. To je planovano az pro Orion.
Podle některých zdrojů (např. http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/lke.htm ) bylo Apollo schopno udělat při sestupu k Zemi "skok" v atmosféře, nejsem si ale jist, jestli to tak opravdu reálně probíhalo. Zcela jistě ale sestup se "skokem" udělal Zond 6 a Zond 7 (tedy vlastně "upravený Sojuz"). Viz. např. http://en.wikipedia.org/wiki/Skip_reentry . Orion to má umět také.
 |
|
| Niečo je aj tu: http://ntrs.nasa.gov/archive/nasa/casi.ntrs.nasa.gov/19790072398_1979072398.pdf |
| 24.3.2008 - 22:16 - Vlado | |
|
citace:
Podle některých zdrojů (např. http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/lke.htm ) bylo Apollo schopno udělat při sestupu k Zemi "skok" v atmosféře, nejsem si ale jist, jestli to tak opravdu reálně probíhalo.
Hlody , hlody , hlody, že by to hlodal červ pochybnosti? |
|
Jednoduše popsáno, Apolla z oběžné dráhy kolem Země měly rychlost vstupu do atmosféry cca 28 000km/hod a nemusely "hopsat", Apolla od Měsíce měly rychlost vstupu do atmosféra cca 40 000 km/hod a "hopsat" musely.
http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/re-entry/re-entry.jpg
http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/re-entry/re-entry.jpg&imgrefurl=http://www.aerospaceweb.org/question/spacecraft/q0218.shtml&h=400&w=550&sz=30&hl=cs&start=2&um=1&tbnid=LWMMeIuEhygstM:&tbnh=97&tbnw=133&prev=/images%3Fq%3Dre%2Bentry%2Bof%2Bapollo%26um%3D1%26hl%3Dcs%26lr%3D%26sa%3DN
|
| 24.3.2008 - 23:38 - Adolf | |
|
Právě koukám na výzkum mořských hlubin. Povídají tam takové věci, že naše mapy Marsu jsou 250 krát přesnější než mapy jižní polokoule, protože většina této polokoule je pod mořem.
Ale proč to sem píšu. Konstruktér výzkumné ponorky tam vzpomínal, jak přivezli slavného mořského biologa k podmořské fumarole, aby tam zkoumal život a se ani nepodíval průzorem, jen zíral na obrazovku. Říká mu: "Přivezli jsme tě sem přes půl světa, dostali to téhle hloubky, tak se přeci na to podívej!" A on říká: "Proč? Na obrazovce je to daleko lepší než průzorem." Tak omezili zbytečné tahání lidí na dno a soustředili se na vývoj robotů, zatímco lidé, kteří jsou v duchu na dně, sedí v pohodě v křesle na hladině nebo dokonce daleko odsud, při čemž robot je celé dny v hlubině bez nutnosti ohlížet se na potřeby zbytečného liského nákladu. Nezní to možná tak romanticky, ale vozit lidi do zkoumaných prostorů, ať na Zemi nebo v kosmu, je čím dál větší anachronismus.
 |
|
citace:
... je čím dál větší anachronismus.
Coz nas opet privadi ke konceptu virtualni pritomnosti cloveka na Marsu pomoci dalkoveho ovladani robota na povrchu z lodi na orbite, eventualne pres pomocne retranslacni druzice. Kompromis mezi narocnosti a vedeckym prinosem mise. |
|
Je tu jeden problém: Doba odozvy systému.
Kým pri výskume morských hlbín sa jedná maximálne o desatiny sekundy - čas je menší alebo porovnateľný s reakčnou dobou operátora - tak pri činnosti na Mesiaci sú to dve až tri sekundy a priame riadenie vyžaduje skúsenosti (tak boli riadené napríklad Lunochody). V prípade Marsu je doba odozvy desiatky minút a nevyhnutne bude vyžadovať prvky umelej inteligencie v zariadení umiestnenom na Marse. Operátor na Zemi bude len v roli diváka a plánovača, bez možnosti operatívne (v reálnom alebo takmer reálnom čase) reagovať na priebeh sledovanej činnosti.
Takže v prípade Marsu bude pri náročných činnostiach potrebná prítomnosť operátora niekde poblíž - napríklad na orbite alebo na niektorom mesiačiku Marsu, ktorý by slúžil ako dočasná či trvalá základňa a prestupná stanica.
Je to viacmenej polovičaté riešenie - ceste k Marsu a späť sa výprava nevyhne, odpadne tým problém pristátia na Marse a štartu z povrchu Marsu, naopak pribudne problém pristátia na mesiačiku a vybudovania základne na ňom. Stála alebo dočasná základňa na mesiačiku Marsu by napríklad aspoň čiastočne vyriešila problém radiačnej ochrany posádky. |
|
citace:
Je tu jeden problém: Doba odozvy systému.
Kým pri výskume morských hlbín sa jedná maximálne o desatiny sekundy - čas je menší alebo porovnateľný s reakčnou dobou operátora - tak pri činnosti na Mesiaci sú to dve až tri sekundy a priame riadenie vyžaduje skúsenosti (tak boli riadené napríklad Lunochody). V prípade Marsu je doba odozvy desiatky minút a nevyhnutne bude vyžadovať prvky umelej inteligencie v zariadení umiestnenom na Marse. Operátor na Zemi bude len v roli diváka a plánovača, bez možnosti operatívne (v reálnom alebo takmer reálnom čase) reagovať na priebeh sledovanej činnosti.
Takže v prípade Marsu bude pri náročných činnostiach potrebná prítomnosť operátora niekde poblíž - napríklad na orbite alebo na niektorom mesiačiku Marsu, ktorý by slúžil ako dočasná či trvalá základňa a prestupná stanica.
Je to viacmenej polovičaté riešenie - ceste k Marsu a späť sa výprava nevyhne, odpadne tým problém pristátia na Marse a štartu z povrchu Marsu, naopak pribudne problém pristátia na mesiačiku a vybudovania základne na ňom. Stála alebo dočasná základňa na mesiačiku Marsu by napríklad aspoň čiastočne vyriešila problém radiačnej ochrany posádky.
Domnívám se, že tento "klasický" přístup k řízení "vozítek na Marsu" není nezbytný [už jsem tu párkrát popisoval "alternativní" přístup a zkusím ho popsat ještě jednou]. Nevidím žádný zvláštní důvod, proč by operátor musel "vozítko" řídit "online" a "na oči".
Na základě snímků a dat, přenesených z Marsu k Zemi, je možno velmi dobře virtuálně zrekonstruovat okolí vozítka (ve 3D) a pak zkoumat tento "virtuální model" (ve skutečnosti obraz reality na Marsu). Všechna rozhodnutí o stanovení cílů průzkumu a tras přesunu mohou udělat lidé na Zemi (pomocí řady simulací ve virtuálním modelu) a výsledné povely pak předají "vozítku na Marsu", které je jen vykoná. Žádnou vysokou inteligenci k tomu vozítko nepotřebuje. Stačí když bude umět solidně měřit vzdálenosti a úhly k významným orientačním bodům v terénu (které také určí lidé na Zemi). Pro tento způsob řízení průzkumu je důležitá především šířka datového kanálu pro přenos dat z Marsu k Zemi, ale samotné časové zpoždění se stává méně významným a může být klidně v řádu hodin (i déle). Říkám tomu "virtuální teleprezence" (operátor je virtuálně přítomen ne na Marsu, ale v přesném virtuálním modelu Marsu).
Jsem tedy také přesvědčen, že "vozit lidi do zkoumaných prostorů, ať na Zemi nebo v kosmu, je čím dál větší anachronismus". S dalším rozvojem technologií se to bude projevovat stále výrazněji (a těším se na výsledky "virtuálně teleprezenčních" misí).
Ovšem konstatuju, že zde diskutovaná minimalistická pilotovaná mise k Marsu (nebo kolem Marsu) je o něčem jiném, protože nemá valný smysl pro průzkum Marsu, ale je to jen téměř čisté dobrodružství (s možností využití výsledků např. při hledání fyzických a psychických limitů člověka). Tak nějak to tu snad taky xChaos zhruba prezentoval (na začátku). |
|
>>Jako přijatelné minimum mi stále vychází průletová mise s upraveným Sojuzem a přeletovým modulem se zásobami. Měl by k tomu stačit jeden start rakety Sojuz (s upravenou lodí Sojuz s prodlouženou výdrží a zesíleným ablativním štítem přistávacího modulu) a jeden start rakety třídy Proton (nosnost cca 20 tun na LEO) s přeletovým (nafukovacím) modulem, zásobami a urychlovacím stupněm.<<
Bohužel to právě nevychází: >Lehce sem si spočítal váhu mise pro oblet Marsu ve dvou lidech. Při 3 t kapsli Sojuzu, 3 t přístrojové sekci (včetně asi 700 kg paliva pro manévry), 2 t orbitální sekci (3-3,2m koule pro zásoby, cvičení a vybavení), 1 t vybavení (dodatečný solární panel, baterie, gyroskop, recyklační jednotky a další vybavení), 3,2 t zásoby (při účinné recyklaci se spotřebuje jen 1 l vody, 1 kg jídla, 1 kg kyslíku a 1 kg ostatní na osobu a den), při 420denní výpravě 2 lidí je to 3,4t). Jsme na 12,4 t. Urychlovací stupeň LOX/LH (upravený Centaur?), celkem 33 t na LEO. Bez rezerv a s podceněnou hmotností nutného vybavení nestačí jeden start Protonu a 1 Sojuzu.< Na nákladní raketu totiž vychází 26-27 t, což je mimo nosnost všech středně těžkých nosičů. Takže 3 starty a dvě spojení, což by byla fuška, nebo větší raketu a tu neseženeme, žádná není a ani se neplánuje. Nechat odstartovat Proton z Kourou by asi nevyšlo moc levně. |
|
citace:
"Výlet k Phobosu" mi stejně moc nevychází. Číselně by možná dV pro "poletuchu" vyšlo, ale co zbytek lodi, který by mezitím zmizel v obrovské dálce? ...
Jako přijatelné minimum mi stále vychází průletová mise s upraveným Sojuzem a přeletovým modulem se zásobami.
Urcite to nie je zjednodusenie misie Ale myslel som to predbezne +- nejak takto:
dV komplet/Phobos cca 1500m/s,
1/ poletucha zrychli dV+500m/s a uteka kompletu cca 10800s
2/ poletucha brzdi z dV2000 200s
3/ na prikotvenie k Phobosu 600s
4/ na vystup, kuk, nastup 1200 s
5/ poletucha zrychli za 200s o dV2000 a vyrovna rychlost s kompletom prave prelietajucim okolo.
V pripade problemov je stale cas na pouzitie zaloznej poletuchy na vyzdvihnutie posadky a dobehnutie kompletu  (nebudem to komplikovat dalsimi variaciami.)
Je otazka, ci je to prijatelna komplikacia a prinesie primerany propagacny efekt, ale zrejme by slo len o pridruzene problemy
citace:
...Problém s radiací je zatím velmi nejasný. ...považuju za opravdu minimalistické řešení spíš ochranné přilby a vesty než posílení ochrany celé lodi.
Prilba nemusi byt upevnena o hlavu. A tiez je mozne pouzit aj ine materialy ako olovo. Pokial by sa to malo riesit, dalo by sa na tu temu zaviest pomaly samostatne vlakno. Tento problem vsak zrejme nie je alfou a omegou tohto projektu a ponuka jednu z ciest rieseni. Mozno slepu cestu, ale na to som zvyknuty .
citace:
...
Myslíte, že může být něco výhodnějšího než "upravený Sojuz"+"nafukovací přeletový modul [typu Genesis] se zásobami"+"urychlovací raketový stupeň" vyslaný na čistě průletovou misi kolem Marsu (s přistáním zpět na Zemi)?
To znie nejak moc jednoducho... Rusi myslim deklarovali, ze o niekolko rokov ponuknu oblet Mesiaca... a potom uz oblet Mesiaca, alebo Marsu je pomaly zajedno.
Na druhej strane mozno takyto projekt a teda dopyt po sluzbe, by pomohol dokoncit ich trechnicku pripravu... |
|
citace:
...Bohužel to právě nevychází: >Lehce sem si spočítal váhu mise pro oblet Marsu ve dvou lidech. Při 3 t kapsli Sojuzu, 3 t přístrojové sekci (včetně asi 700 kg paliva pro manévry), 2 t orbitální sekci (3-3,2m koule pro zásoby, cvičení a vybavení), 1 t vybavení (dodatečný solární panel, baterie, gyroskop, recyklační jednotky a další vybavení), 3,2 t zásoby (při účinné recyklaci se spotřebuje jen 1 l vody, 1 kg jídla, 1 kg kyslíku a 1 kg ostatní na osobu a den), při 420denní výpravě 2 lidí je to 3,4t). Jsme na 12,4 t. Urychlovací stupeň LOX/LH (upravený Centaur?), celkem 33 t na LEO. Bez rezerv a s podceněnou hmotností nutného vybavení nestačí jeden start Protonu a 1 Sojuzu.< Na nákladní raketu totiž vychází 26-27 t, což je mimo nosnost všech středně těžkých nosičů. Takže 3 starty a dvě spojení, což by byla fuška, nebo větší raketu a tu neseženeme, žádná není a ani se neplánuje. Nechat odstartovat Proton z Kourou by asi nevyšlo moc levně.
Btw. Tu Energiu maju Rusi stale v garazi? |
|
citace:
Bez rezerv a s podceněnou hmotností nutného vybavení nestačí jeden start Protonu a 1 Sojuzu.< Na nákladní raketu totiž vychází 26-27 t, což je mimo nosnost všech středně těžkých nosičů. Takže 3 starty a dvě spojení, což by byla fuška, nebo větší raketu a tu neseženeme, žádná není a ani se neplánuje. Nechat odstartovat Proton z Kourou by asi nevyšlo moc levně.
Delta IV-H s upgradovanymi RS-68 pro Ares V by to snad zvladla. Stejne ale bude k dispozici az pristi desetileti a nebude levna. Atlas 5-H taky. |
|
citace:
... při 420denní výpravě 2 lidí je to 3,4t. Jsme na 12,4 t. Urychlovací stupeň LOX/LH (upravený Centaur?), celkem 33 t na LEO. ...
Když minimalistická mise, tak jen jeden člověk (a méně zásob), takže odhadněme přeletovou loď na 12 tun. Pro urychlení k Marsu by pak měl stačit cca 18 tunový stupeň Centaur (16 tun LOX/LH2 paliva, 2 tuny suchá hmotnost, Isp přes 4400 Ns/kg), takže je to celkem 30 tun na LEO a to už by se možná podařilo dostat nahoru jedním Sojuzem (teměř 8 tun) plus jedním Protonem (cca 22 tun) ne? Souhlasím, že to je hrozně poddimenzované, nebezpečné, atd, ... ale principiálně možné.
citace:
... V pripade problemov je stale cas na pouzitie zaloznej poletuchy na vyzdvihnutie posadky a dobehnutie kompletu ...
Uf. Jedna "poletucha" s dV přes 4500 m/s je hodně velké sousto ... a představa, že by na lodi byla ještě jedna komplet "záložní" (včetně paliva) mi už fakt nepřipadá minimalistická. Navíc se obávám, že možná ani dV 4500 m/s by nemuselo stačit, protože odhaduju, že loď by kolem Phobosu prolétala vyšší relativní rychlostí než "jen" 2000 m/s (spočítat to ale neumím).
citace:
... Rusi myslim deklarovali, ze o niekolko rokov ponuknu oblet Mesiaca... a potom uz oblet Mesiaca, alebo Marsu je pomaly zajedno. ...
No, stejné to přece jen není. Liší se to hlavně skoro o dva řády jinou délkou letu a z toho plynoucími problémy (zásoby, výdrž systémů lodi, doba působení radiace, ...).
citace:
Btw. Tu Energiu maju Rusi stale v garazi?
Podle mého přesvědčení je Eněrgia nepoužitelná (bez vynaložení mnoha set mil. USD na "reaktivaci"). |
|
citace:
Když minimalistická mise, tak jen jeden člověk (a méně zásob), takže odhadněme přeletovou loď na 12 tun. Pro urychlení k Marsu by pak měl stačit cca 18 tunový stupeň Centaur (16 tun LOX/LH2 paliva, 2 tuny suchá hmotnost, Isp přes 4400 Ns/kg), takže je to celkem 30 tun na LEO a to už by se možná podařilo dostat nahoru jedním Sojuzem (teměř 8 tun) plus jedním Protonem (cca 22 tun) ne? Souhlasím, že to je hrozně poddimenzované, nebezpečné, atd, ... ale principiálně možné.
Chápu to tak, že Aleš uvažuje o průletové misi Sojuzu kolem Marsu s jedním zkušeným ruským kosmonautem (tedy bez turisty, ale financované ze soukromých zdrojů).
Místo imaginárního systému Proton/Centaur snad lze uvažovat s projektovaným ruským systémem Angara A5/KVRB.
citace:
Rusi myslim deklarovali, ze o niekolko rokov ponuknu oblet Mesiaca.
Tento let je stále v nabídce Space Adventures
http://www.spaceadventures.com/index.cfm?fuseaction=Lunar.Details
citace:
Tu Energiu maju Rusi stale v garazi?
Po pádu střechy v MIK to je odepsaný vrak. |
|
Buran
http://www.buran.ru/images/jpg/bbur90.jpg |
|
Energija
http://www.buran.ru/images/jpg/bbur89.jpg |
|
Pri pohľade na tie fotky ma vždy napadne, že sa niekto "postaral", aby už nikdy nevzlietla.
|
|
I bez té nehody by bylo téměř nemožné, aby Eněrgija s Buranem znovu vzlétla. Program byl ukončený v roce 1993, 10 let ležely díly v hangáru - všechna elektronika byla tedy v háji, hydraulika by potřebovala kompletně vyměnit, patrně i většina motorů, montážní hala a rampa potřebovaly celkovou generálku - náklady v řádu miliard a výsledkem je něco jako STS, pro co rusové nemají náklad a USA rozhodně nebude miliardy cpát rusům místo vlastním firmám.
Pokud by letěl jen jeden člověk kolem Marsu, to by šlo, potřebujeme menší orbitální sekci, potřebné zásoby klesnou o 1,5 t, patrně by stačila normální orbitální sekce doplněná malou nafukovací komorou. Ale poslat člověka na 15 měsíců samotného do vesmíru bez možnosti pomoci, přerušit let a vrátit se k Zemi, ani nejde poslat balík náhradních dílů, to je hodně drsné. Pochybuju, že kterýkoliv z ruských kosmonautů by s tím souhlasil. I kdyby ano, kdo by zaplatil vývoj, úpravy a let, když by nemohl letět s ním? Teleprezence a reklama nevrátí půl miliardy. Reálný je oblet Měsíce se dvěma turisty, dál už to podle mně nejde. |
|
citace:
Energija
http://www.buran.ru/images/jpg/bbur89.jpg
Mozno by to odpredali za srotovu cenu?
...potom uz len polepit |
|
