Už jsem to psal několikrát - oba typy roverů jsou stejně rychlé (pomalé).
Max teoretická rychlost 5 cm/s; otestováno pouze v montážní hale na vhodném rovném povrchu. V praxi se používají rychlosti 2 - 3 cm/s, ale z 80% to není souvislý pohyb. Většinou je rover v režimu autonomní navigace a vyhýbání překážkám, takže 10 s jede a 20 s stojí (stereo fotky, tvorba 3D modelu terénu, klasifikace rizika a výběr nejvhodnější trasy), a znova 10 s jízda, atd atd. Jsou možné i jiné, odvážnější jízdní režimy, ovšem okamžitá rychlost je vždy kolem 3 cm/s.
Například "speed plot" solu 603 : http://curiosityrover.com/tracking/speedplot.php?drivenum=174
Curiosity má ale tu výhodu, že není při pohybu závislá na proměnlivém denním množství energie generovaném fotovoltaikou jako u MER, nýbrž plánovači pracují každý sol s přibližně stejným množstvím Wh v bateriích dobitých z MMRTG.
Je pak pouze na vůli vědeckého týmu, v jakém poměru se energie utratí na jízdu, resp. na provoz vědeckého vybavení.
citace: Povšimněte si stupně zaprášení horních ploch po celém povrchu roveru.
Inak je to zaujímavá náhoda, že MERy, ktoré očisťovanie panelov potrebovali ako soľ, pristáli v oblastiach, kde dochádzalo k častým veterným turbulenciám, zatiaľ čo Curiosity, ktoré to nepotrebuje, je v oblasti, kde naozaj nezafučí takmer žiadny očistný vánok. Dúfam, že som touto poznámkou nenahral Vladovi, ale náhoda je to naozaj zaujímavá a tipujem, že vopred neplánovaná.
citace:... ale náhoda je to naozaj zaujímavá a tipujem, že vopred neplánovaná.
To, zda se v místě přistání roverů vyskytují dust devils, nebo ne, bylo samozřejmě známo předem, z hi-res snímků z oběžné dráhy. Větrné víry zanechávají v prachu na povrchu planety poměrne zřetelné stopy.
To, že bylo za místo přistáni MSL vybráno zrovna dno kráteru Gale, byl výsledek petiletého výběrového procesu. Pohon radioisotopovým generátorem byl ale dán už 8 let před startem.
Tak to je mi jasné, že miesto pre Curiosity bolo veľmi pečlivo vyberané, ale s tou náhodou som to myslel hlavne na MERy. Ked vyberali miesto pre ne, nemali ešte vedomosti o tom, aké budú mať prachové víry pozitívny očistný vplyv a pamätám si, že keď prvýkrát došlo k oprášeniu panelov, boli z toho všetci veľmi prekvapený. Je preto zaujímavé, že obe vozítka pristáli náhodou v oblastiach, kde sú tieto víry časté a nemyslím, že v čase výberu pristávacích oblastí sa rozhodovali podľa toho, koľko v nich "zafučí" (aj keď z obežnej dráhy už mohli mať vďaka MGS snímky, na ktorých to vidno bolo, určite to v úvahu nebrali).
citace:... s tou náhodou som to myslel hlavne na MERy. Ked vyberali miesto pre ne, nemali ešte vedomosti o tom, aké budú mať prachové víry pozitívny očistný vplyv a pamätám si, že keď prvýkrát došlo k oprášeniu panelov, boli z toho všetci veľmi prekvapený. Je preto zaujímavé, že obe vozítka pristáli náhodou v oblastiach, kde sú tieto víry časté a nemyslím, že v čase výberu pristávacích oblastí sa rozhodovali podľa toho, koľko v nich "zafučí"
Sice to do tohoto vlákna moc nepatří, ale je pravda, že s aktivní pomocí větru při počátečních úvahách o životnosti MERů nikdo nepočítal. Ono by to ani nešlo - namůžete kalkulovat se zcela náhodnou veličinou, jako je větrný vír. Kandidátské lokality a přistávací elipsy ani zdaleka nebyly do podrobna zmapované snímky ve vysokém rozlišeni. A i kdyby byly, nevíte dopředu kam sonda v elipse nakonec přistane, zda se zrovna v období po přistání budou v dané oblasti tvořit dust devils a jestli náhodou některý z nich netrefí sondu a neočistí její panely od prachu.
To je čistá náhoda, jako výhra v loterii.
Největší hmotnostní podíl byl na back shell a tepelném štítu, ale kompozity byly v menší míře použity i na descent stage (sky-crane) a samotném roveru.
Curiosity v Kimberley vyvrtala druhý otvor do kamene Windjana v těsné blízkosti toho prvního. Tentokrát do plné hloubky 6,5 cm; materiál bude použitý pro rozbor v SAM a ChemIn.
Sol 630 : Poté, co byly připravené vzorky z Windjana doručeny do násypek SAM a CheMin k analýze, dostala Curiosity příkaz k opuštění waypoint 3 Kimberlay a vydala se na další část přejezdu k úpatí Mt. Sharp.
Jedna drobnější zajímavost o přístroji DAN:
Garantovaná doba jeho funkce v aktivním módu (pracující pulsní neutronový generátor) je 3 roky od startu, nebo do prosince 2013. Což znamená, že by od počátku 2014 mohl teoreticky v libovolný sol odejít do věčných neutronových lovišť. Podobné jednotky na Zemi vydržely pracovat v rozsahu 2 - 6 let.
Pak už bude schopen pracovat jen v pasivním módu (prakticky nekonečně dlouho), měřit podpovrchový obsah vodíku, ale už bez schopnosti rozeznat hloubkové rozložení - vrstevnaté struktury pod povrchem.
Emily Lakdawalla na svém blogu koncem května 2014 zhodnotila aktuální stav a postup Curiosity. Rover pokračuje v cestě k úpatí hory Mount Sharp, do oblasti zvané Murray Buttes. Vzdušnou čarou roveru k této oblasti zbývá cca 3,5 km, což odpovídá potřebě ujet reálně dalších cca 5 km (podle odometrie). Emily odhaduje, že tato trasa zabere ještě alespoň cca 5 až 8 měsíců času, takže pokud všechno půjde dobře, mohla by se Curiosity dostat do Murray Buttes někdy koncem roku 2014 nebo na začátku roku 2015. Uvidíme, cesta je to ještě docela dlouhá. Níže přikládám aktuální mapu jízdy Curiosity i s vyznačeným možným dalším postupem. Další obrázky a informace jsou na http://www.planetary.org/blogs/emily-lakdawalla/2014/05301651-curiosity-update-sols-631-644.html .
Sol 668: dnes by měla oficiálně končit primární mise roveru Curiosity, plánovaná na 1 martovský rok.
Rover během 200 jízd ujel celkem 7945 m, ovšem k úpatí Mt.Sharp mu stále zbývá několik km.
Dnes byla zveřejněna nově navržená oficiální trasa k Murray Buttes. Bude vedena o něco jižněji, blíže k tmavým písečným dunám, než bylo v plánu donedávna. Bílá trasa povede terénem, který by měl být méně posetý ostrými kameny a omezit tak další opotřebení kol roveru.
Otázka je, ako to odtrhnutie prebiehalo v merítku času a kilometrov - povedal by som, keď povolil prvý (či druhý alebo tretí) "záberový drapák", tak tie ďalšie -a plech medzi nimi- už potom praskali "veľmi rýchlo".
Z videa jsme se to samozřejmě nedozvěděli. Hádám, že inženýrská studie, prezentace, nebo aspoň dvoustránkový souhrn bude uvolněn až po čase, většinou v rámci nějaké konference na téma průzkum Marsu (MEPAG, AGU, LPSC, EPSC, ...), nebo letecko-kosmického inženýrství (AIAA, etc).
Trochu se divím, že tento pokus podnikli až po dvou letech, ale přesto je to zajímavý experiment. Možná proto až v této době, po uplynutí primární mise, že nebylo dopředu jasné, jestli nemůže dojít k poškození přístrojů.
Jde o to, že na sol 687 naplánovali snímání laserového záblesku ChemCamu a následné odpařené plasmy z kamene Nova kamerou MAHLI.
Zatím jsou k dispozici pouze malé náhledy, takže je vidět jen ostrý záblesk plasmy.
ale náhoda je to naozaj zaujímavá a tipujem, že vopred neplánovaná. 
