Na obranu globální průměrné teploty
May 22nd, 2010
Občas od svých druhů klimatických realistů slyším říkat, že průměrná globální teplota tak trochu nemá v debatě o globálním oteplování význam. Tvrdí, že je příliš špatně definovaná, není přesně známá nebo je to jen o málo víc než průměr ze svazku neprovázaných čísel z různých oblastí Země.
Musím s tím nesouhlasit.
Globální průměrná teplota povrchu je přímo propojená s globální průměrnou teplotou troposféry prostřednictvím konvektivního obracení atmosféry. Je to asi 80% hmotnosti atmosféry. Nemůžete ohřát či ochladit povrchovou teplotu, aniž by jej většina atmosféry následovala.
Kombinovaná distribuce teplot mezi povrchem a hlubokými vrstvami atmosféry je tudíž tím tepelným zdrojem většiny infračervené (IR) radiace, která Zemi ochlazuje v odpovědi na solární ohřev od slunce. Navíc věci jako vodní páry, mraky a CO2 nakonec také modulují rychlost ztráty přes IR do vesmíru, ale je to teplota, která je konečným zdrojem této radiace. A pokud se rychlost ztrát IR do vesmíru nerovná rychlosti sluneční absorpce v globálním průměru, globální průměrná teplota se změní.
Povrchové teploty též řídí důležité fyzikální procesy, např. rychlost, kterou povrch „zkouší“ ztrácet vodu odpařováním.
Pokud globálně průměrná teplota není důležitá, tak je to globální průměrná oblačnost nebo obsah vodních par. Jen proto, že některá z těchto globálně průměrných proměnných je nedostatečná sama o sobě pro úplnou definici specifických fyzikálních procesů, neznamená, že to není užitečné číslo pro pozorování.
Nakonec globálně průměrná teplota není jen průměrem beze smyslu ze svazku neprovázaných čísel. Je to tak, protože teplota jakéhokoliv určitého místa na Zemi neexistuje izolovaně proti zbytku klimatického systému. Když teplotu místně zahřejete, následně změníte horizontální gradient tlaku vzduchu, a tudíž vítr, který přenáší teplo z tohoto místa na místa jiná. Tato místa jsou pak zase propojena s jinými.
Ve skutečnosti se celá globální atmosféra neustále převrací, primárně v odpovědi na teplotu povrchu, jak jej zahřívá slunce. Klesající vzduch v určitých oblastech se ohřívá v odpovědi na stoupající vzduch v jiných oblastech a tento stoupající vzduch je důsledkem uvolňování latentního tepla v mracích a srážkového systému, jak se vodní páry přetváří na kapalnou vodu. Latentní teplo se původně do atmosféry nabralo z povrchu, kde teplota pomohla řídit rychlost odpařování.
Tímto způsobem mraky a srážky v oblastech stoupání mohou přenášet teplo tisíce kilometrů daleko, čímž způsobují oteplování klesajícího vzduchu v jiných oblastech. Překvapivě se takto atmosférické teplo neustále přenáší do Saharské pouště, aby se tak kompenzovala skutečnost Sahara by ve skutečnosti byla STUDENÝM místem, jelikož ztrácí více IR energie do vesmíru, než získává solární energie od slunce. (Je tomu tak, jelikož světlý písek odráží hodně slunečního svitu zpět do vesmíru.)
Podobně se mrazivým povrchovým teplotám Arktidy či Antarktidy v zimním období brání, aby ještě více vychladly, transportem tepla z nižších zeměpisných šířek.
Tímto způsobem jsou teploty jednotlivých míst na Zemi úplně propojené se všemi ostatními místy na Zemi. A jako taková globální povrchová teplota – a její úzké propojení s většinou atmosféry prostřednictvím konvektivního obracení – je pravděpodobně jediným z nejdůležitějších ukazatelů stavu klimatického systému, který jsme schopni měřit.
Zaručuji, že to nestačí k diagnostice dalších věcí, které potřebujeme znát, ale věřím, že je to jediný nejdůležitější komponent jakéhokoliv „velkého obrazu“ ze snímku klimatického systému v kterémkoliv časovém okamžiku.
Vpodstate patrim k zastancom "Tvrdí, že je příliš špatně definovaná, není přesně známá nebo je to jen o málo víc než průměr ze svazku neprovázaných čísel z různých oblastí Země."
V zmysle kritiky postupov IPCC.
Na druhej strane so nenasiel rozpor so Spencerovym nasledujucim tvrdenim. v citane zaveru. "Zaručuji, že to nestačí k diagnostice dalších věcí, které potřebujeme znát, ale věřím, že je to jediný nejdůležitější komponent jakéhokoliv „velkého obrazu“ ze snímku klimatického systému v kterémkoliv časovém okamžiku. "
Myslím, že Spencer s těmito kritiky, s nimiž sdílí tábor, nesouhlasí. Na definici a měření této hodnoty je co zlepšovat, to ano. Ale nejde o svazek neprovázaných hodnot. Naopak jde o provázané hodnoty, jejichž agregát – průměrná teplota – vypovídá velmi smysluplně o celkovém stavu zemského klimatu, v němž teploty tvoří provázaný celek. Takový makroagregát má samozřejmě různá omezení a nelze ho přeceňovat, v žádném případě ho však nelze přehlížet.
Myslím, že to zároveň částečně mluví i proti IPCC. Ti by nám mj. také nejradši namluvili, že zemské klima je soustavou izolovaných pidiklimatických areálů, aby nám mohli nakecávat, že různé ty středověké teplé periody, neolitická, mykénská a římská optima či malá doba ledová byly jakýmisi lokálními neudálostmi, nikoliv projevem klimatu planety.
Global Warming Science - www.appinsys.com/GlobalWarming
Šedesátiletý cyklus
[last update: 2010/05/21]
V klimatických datech jsou patrné cykly. Tento dokument vyšetřuje výskyt přibližně 60-letých cyklů, které se objevují v mnoha oblastech. Délka těchto cyklů není přesně 60 let a mění se o několik let mezi různými klimatickými jevy a lokalitami.
Klimatické modely s těmito cykly nepočítají.
Anomálie globálních teplot
Následující zobrazuje odchylky globálních průměrných teplot dle Climatic Research Unit (IPCC používá data data od Hadru – graf je z:
[http://hadobs.metoffice.com/hadcrut3/diagnostics/global/nh+sh/]). Dva cykly byly zdůrazněny v obdélnících (ne od vrcholu k vrcholu). Konečná část obrázku ukazuje cyklus od druhého obdélníku, pozměněno na červenou a přeloženo přes první cyklus (svisle posunuté o 0,3 stupně).
Jak lze na obrázcích výše vidět, tyto dva cykly jsou téměř identické, a přesto IPCC říká, že modely mohou vysvětlit cykly z počátku 20. století pouze přirozenými vlivy, ale pro ten pozdější cyklus je zapotřebí antropogenní CO2. Vypadá to na vážný problém v modelech, když dva identické cykly mají dvě velice odlišné příčiny.
Následující obrázek ukazuje stejný Halleyův graf svisle roztažený k zvýraznění cyklů.
Délka cyklu je přibližně 62 let s maximy kolem let 1879, 1942 a 2002 a minimy kolem let 1910 a 1972.
Když tvrdí, že Země se v letech 1906-2005 oteplila o 0,74 stupňů (IPCC AR4 [http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/syr/ar4_syr_spm.pdf], tak ostentativně ignorují 60-letý cyklus a arbitrárně volí začátek a konec lineárního trendu uvnitř nelineárního cyklu. Červená čára na obrázku níže ukazuje 0,74 stupňů za století. Lineární oteplovací trend zobrazený s přihlédnutím k cyklům je ve skutečnosti asi 0,4 stupně za století, jak je na obrázku níže zobrazeno modrou čarou.
IPCC též ve stejném souhrnném dokumentu AR4 tvrdí, že „Lineární oteplovací trend za posledních 50 let (0,13 [0,10 až 0,16] st C za desetiletí) je téměř dvojnásobný oproti tomu za posledních 100 let.“ Toto je zobrazeno zelenou čarou na obrázku výše. Nazývají to „zrychlováním“ trendu oteplování, přičemž zcela ignorují, že lineární trend nelze u cyklických dat počítat arbitrárně.
V IPCC jsou buď blbí, nebo zkouší zavádět popletením statistiky (ta druhá možnost je pravděpodobnější).
Atlantická multidekadická oscilace (AMO)
Následující obrázky ukazují odchylky AMO mezi lety 1850 až 2009 [http://en.wikipedia.org/wiki/File:Amo_timeseries_1856-present.svg].
Délka cyklu je přibližně 62 let s maximy kolem let 1878, 1943 a 2004 a minimy kolem let 1912 a 1974.
Cyklus AMO je velice blízký globálnímu teplotnímu cyklu co se týče délky cyklu a výskytu maxim a minim.
US jihozápadní cyklus sucha
Následující obrázek ukazuje cyklus indexu sucha na jihozápadě Spojených států mezi lety 1900 - 2002
[http://www.ncdc.noaa.gov/img/climate/research/2002/may/Reg107Dv00_palm06_01000502_pg.gif]
Délka cyklu je přibližně 64 let s maximy (vlhko) kolem let 1918 a 1982 a s minimem (sucho) v roce 1955.
Jihozápadní US PHDI má asi 5 let skluzu oproti AMO.
Délka dne / Index zonální atmosférické cirkulace
Zpráva Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) o „Dlouhodobých fluktuacích klimatických změn u komerčních úlovků,“ 2001 [ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/005/y2787e/y2787e01.pdf] poskytuje tyto obrázky zobrazující délku dne (LOD) převrácené (vlevo) a Indexu zonální atmosférické cirkulace (vpravo). Obojí vykazuje zhruba 60-letý cyklu.
Zpráva FAO uvádí: „Spektrální analýzy časových řad dT, ACI a délky dne (LOD) odvozená z přímých pozorování (110-150 let) jasně ukázaly 55-65 periodicitu. Spektrální analýzy rekonstruovaných časových řad povrchových teplot vzduchu pro posledních 1500 let naznačují podobnou (55-60 letou) periodicitu. Analýza 1600 let dlouhé rekonstrukce časové řady biomasy sardinek a ančoviček v Kalifornském výstupu též odhalují pravidelnou 50-70 letou fluktuaci. Spektrální analýza statistiky úlovků hlavních komerčních druhů za posledních 50-100 letou fluktuaci. Spektrální analýza statistiky úlovků hlavních komerčních druhů za posledních 50-100 let též vykazuje cyklickou fluktuaci asi 55 let.
Termohalinní cirkulace (THC)
William Gray největší expert na hurikány a profesor vědy o atmosféře na Colorado State University vydal následující obrázek zobrazující 6-letý cyklus severoatlantické termohalinní cirkulace (W. M. Gray, 2009: Klimatická změna: Řízená oceánem – nikoliv lidmi. The Steamboat Institute Conference, Steamboat Springs, Colorado, August 29, 2009.
[http://tropical.atmos.colostate.edu/Includes/Documents/Presentations/graysteamboat2009.ppt])
To se též může vztahovat k AMO.
Klimatické modely
Následující obrázek (vlevo) ukazuje výstup klimatického modelu z IPCC 2007 AR4 Obrázek SPM-4 [http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/syr/ar4_syr_spm.pdf])
V tomto obrázku modře vystínované pruhy ukazují výsledek 19 simulací z 5 klimatických modelů používající pouze přirozené vlivy. Červeně vystínované pruhy ukazují výsledek 58 simulací ze 14 klimatických modelů včetně antropogenického CO2.
Následující obrázek (vpravo) ukazuje data z Hadley / Met Office zobrazená na začátku tohoto dokumentu přeloženo přes model. (Umístění nuly je odlišné, jelikož graf z modelu je založen na průměrech let 1901-1950, zatímco graf Halleye je založen na průměrech let 1961-1990.)
Výše uvedený obrázek ukazuje následující:
• Asi tak před rokem 1970 bylo globální oteplování zcela vysvětleno klimatickými modely za využití jen přirozených vlivů (např. bez lidského CO2)
• Modely nevysvětlí oteplování v roce 1903
• Šedesátiletý cyklus úplně v modelech chybí
Následující obrázek porovnává dva nedávné 60-leté cykly (zobrazené výše na počátku tohoto dokumentu). Vypadá to na vážný problém modelů, když ty dva identické cykly mají uvedeny velice odlišné příčiny – jeden přirozený, druhý vyvolaný CO2.
Pokud modely klimatu nejsou schopny reprodukovat 60-letý cyklus, který je zjevný u mnoha klimatických jevů, tak tyto modely jasně trpí nějakým fundamentálním problémem?
____________________ Áda
24.5.2010 - 23:13 - green
Pokles objemu ľadu je presnejší indikátor topenia ako plocha, hoci aj tá sa rýchlo zmenšuje:
citace:Konecne nasli "korektnu" metodu merania objemu ladu?
Alebo pouzili "vhodnu" kalibraciu svojho "nepresneho" priameho merania?
Měřit by objem ledu měla po oživení ta družice, o které jsem nedávno referoval. V článku, ze kterého pochází ten obrázek, co tu zase natahuje řádky na jedním pohledem nezachytitelnou délku, píší, že tento objem v současnosti nelze přímo měřit. Ta čísla jsou tdy výsledkem modelu, který ten objem nepřímo kalkuluje z měřitelných veličin, které k dispozici jsou. Je tam i odkaz na vylidaci toho modelu. Trochu mi to připomíná modely předpovědi klimatu, které nikdo nikdy neviděl, že by je testovali, ale jen je validují. Když uvážím, co se děje s veličinami, které není nic moc těžkého přímo měřit, jako teploty povrchu či hladiny moří, tak si myslím, že u klimatických veličin vzniklých z modelů je na místě nejvyšší možná opatrnost. Jsem zvědav, co vznikne, až se jich modelové odhady porovnají s výsledky třeba té oživované družice.
Zajimave je ze v unoru 2010 byl rozsah pomerne maly, v dubnu, dosahoval rekordne velkych hodnot za poslednich 8 let a na konci kvetna mame zase hodnoty hodne nizke.
Zajimave taky je z jeste nize byl rozsah v roce 2006. Tehdy ovsem doslo k zajimavemu ukazu, kdy v zime 2006 byla rozloha ledu rekordne nizka, zatimco v lete byla nadprumerne velka.
Pouceni tedy zni ze az do cervna neni mozne absolutne poznat jaky bude rozsah ledu v zari, kdy obvykle nastane minimum.
Je to vpodstate dano tim, ze do cervna odtavaji jen okrajove oblasti arktidy, ve kterych panuji naprosto jine podminky nez v samotne Arktide.
citace:Pokles objemu ľadu je presnejší indikátor topenia ako plocha, hoci aj tá sa rýchlo zmenšuje:
To je opravdu zajimave. Green pouzil tento graf avsak zapomel zminit, ze to je jen pocitacova simulace ci model.
Neni to tedy neco co bylo objektivne zmereno. Tudiz nezbyva nez zustat u stareho dobreho rozsahu plovouciho ledu.
Model PIOMAS bol validovaný dátami zo satelitov (ICESat) a z ponoriek: http://psc.apl.washington.edu/ArcticSeaiceVolume/images/IceVolAnomaly19792010.MarNov2.png
Objektívne zmerané to teda bolo: http://www.nasa.gov/images/content/365871main_earth3-20090707-full.jpg
Sea Ice extent (area) nemôžu byť objektívnym ukazovateľom (hoci aj tento ukazovateľ klesá), pretože nám to nič nehovorí o vývoji hrúbky a objemu ľadu, čo je podstatnejší ukazovateľ. Nie je totiž jedno, či pri tej istej ploche má ľad priemernú hrúbku 3m alebo iba 2 metre.
Na vývoj Sea ice extent v lete a na jeseň bude práve zmenšujúca sa hrúbka ľadu významne vplývať a aj preto nemožno očakávať nič iné iba septembrový extent blížiaci sa rekordnému minimu. Bude závisieť aj od vývoja počasia v Arktíde.
citace:
Sea Ice extent (area) nemôžu byť objektívnym ukazovateľom (hoci aj tento ukazovateľ klesá), pretože nám to nič nehovorí o vývoji hrúbky a objemu ľadu, čo je podstatnejší ukazovateľ. Nie je totiž jedno, či pri tej istej ploche má ľad priemernú hrúbku 3m alebo iba 2 metre.
Na vývoj Sea ice extent v lete a na jeseň bude práve zmenšujúca sa hrúbka ľadu významne vplývať a aj preto nemožno očakávať nič iné iba septembrový extent blížiaci sa rekordnému minimu. Bude závisieť aj od vývoja počasia v Arktíde.
Samozrejme, tensi led by mel rychleji tat a tudiz rozsah ledu se musi zakonite snizovat. Pokud soudruzi neudelali nekde chybu. A protoze rozsah ledu je velice snadne zmerit pomoci satelitu, tak budeme mit v zari jasno.
Green pred par mesici predvidal mene ledu nez v roce 2009 ja vice ledu nez v roce 2008. Ted je dokonce odvaznejsi a troufa si na hodnoty blizke roku 2007?
No ti, co používají rozsah ledu a i skutečnost, že právě ten rozsah se používá nejčastěji i přes určitou omezenou vypovídací schopnost tohoto ukazatele, má své silné důvody. Je to sice hodnota poskytující jen omezenou informaci, ale má nejpíš dvě výhody - (1) lze ji skutečně měřením spolehlivě určit (2) lze s ní navázat na určitou již spolehlivě zjištěnou časovou řadu.
Plocha ledu je bude už trochu zatížená větší chybou měření a je to hodnota, kterou jsme schopni jakž takž spolehlivě měřit teprove hodně krátce, proto se s ní asi moc nechytáme u dlouhých časových řad.
Objem ledu, dokud se úplně neoživí a neposbírá dost dat Cryosat, zatím měřit nedovedeme. Metoda, použitá k získání hodnot objemu ledu, jaké byly zobrazeny ve výše uvedených datech, tedy není získaná objektivním měřením, nýbrž maximálně tzv. objektivizovaným odhadem, jenž ten model poskytuje. Tzv. validace je v podstatě kalibrace modelu podle uvedených zdrojů dat. Tyto zdroje však v současnosti nejsou ani dost bohaté, aby poskytly dostatek podkladů k rigoróznímu otestování modelu. - Jinak by se tím autoři nepochybně pochlubili. Myslím, že testování umožní až data z Cryosatu.
Kdyby se tento model povedlo dobře otestovat a případně jemně dokalibrovat dost by to mohlo pomoci ke zpětným rekonstrukcím časových řad před éru objektivních měření objemu ledu. Tato éra ale zatím ještě nezačala.
Data z grafů tedy prozatím nejsou produktem měření, nejsou zatím ani produktem teorie - ta se musí zakládat na otestované hypotéze - jsou produktem hypotézy. Autoři hypotézy si vyslouží nehynoucí slávu, jestli ji půjde Cryosatem potvrdit a jejich metoda se asi stane základem historických rekonstrukcí, zatím ale jde pořád o hypotézu. O tom jak věrohodnost této hypotézy bere vědecká komunita by asi šlo posoudit z nějakých citačních indexů.
Ten graf považuji za hypotetický, vyžaduje tedy opatrnost, nikoliv zatím ale ze nějak podezřelý. Nezapomeňme, že dlouhodobá Arktická oscilace tvoří v podstatě s Multidekadickou atlantickou oscilací AMO jeden rozsáhlejší systém. A AMO byla skoro do teď ve vzestupné oteplovací fázi. Bylo by spíš divné, kdyby se tento přirozený cyklus nějak na Arktidě neprojevil.
Něco o tradičním folklóru strašení mizejícím arktickým ledem:
Za bodem zvratu
Posted on May 25, 2010 by Anthony Watts
By Steve Goddard
V roce 2007, Dr. Hansen odvážně prohlásil
“… navzdory vládním roubíkovým předpisům řekl Hansen Reuters, cituji: „Důvodem, proč náhle tolik tolik (arktického ledu) zmizelo, je že jsme se už dostali do bodu zvratu, před kterým jsme po několik posledních let varovali.“
A Mark Serreze tu vinu rovnou hodil na CO2.
“… účinky skleníkového oteplování se nyní stávají zjevnými a jasnými.“
Tak se podívejme, jak skleníkovými plyny vyvolaný bod zvratu pracuje. Až do tohoto data v roce 1990 existovala velká díra v ledu v Moři Laptěvů (nahoře vpravo u Sibiře). Viz video:
Koncentrace mořského ledu je nyní značně vyšší, než tomu bylo před 20 lety.
Vytvořeno z map UIUC.
To znamená vyšší albedo (odrazivost) a menší absorpci sluneční energie. Na grafu osvitu výše si všimněte, že až do konce července spadlo množství slunečního svitu velmi rychle spadlo.
Ve výše uvedeném grafu JAXA můžete vidět, že v roce 2007 došlo k odlišnému vývoji poté, co byl Arktický osvit už ukončen, v podstatě tak byl vynulován argument o zpětné vazbě arktického albeda. Arktické minimum přišlo v létě příliš pozdě, aby mohlo v té době mít významný dopad na radiační rovnováhu v důsledku velmi malého úhlu slunečního osvitu. Ve skutečnosti CERES změřil, že v té době v září 2008 byla čistá radiační rovnováha v Arktidě silně negativní. Ztráty tepla do atmosféry na otevřené vodě (jelikož není izolována ledem) znamenají, že pokles ledové pokrývky znamená spíš zápornou zpětnou vazbu než kladnou. NASA observatoř země vysvětluje:
Tato mapa čisté radiace (níže s příchozím slunečním osvitem mínus odraženým světlem a odcházejícím teplem) ukazuje nerovnováhu globální energie v září 2008 v měsíci rovnodennosti. Oblasti kolem rovníku absorbují kolem 200 wattů na čtvereční metr více než průměr (oranžové a červené), pak odráží nebo vyzařují. Oblasti u pólů odráží anebo vyzařují asi 200 wattů navíc na čtvereční metr (zelená a modrá), než absorbují. Střední zeměpisné šířky jsou zhruba v rovnováze. (Mapa NASA od Roberta Simona, založeno na datech CERES.) http://earthobservatory.nasa.gov/Features/EnergyBalance/images/ceres_net_radiation_200809.jpg
Vypadá to, že Arktida je méně převrácená, než byla před 20 lety. Je mrzuté, že Dr. Hansen se cítí, jako by byl umlčen, když disponuje tak důležitými informacemi potřebnými pro záchranu planety.
CEI žaluje NASA za vyhýbání se zákonné povinnosti u klimatu
By Chris Horner on 5.27.10 @ 10:57AM
Dnes ráno na U.S. okresním soudu federálního Disctrict of Columbia předkládá Competetive Enterprise Institut (Institut konkurence podniků) žalobu na NASA volající někdejší kosmickou agenturu k odpovědnosti za téměř tříleté vyhýbání se poskytnutí vnitřních dokumentů odhalujících zneužití financí daňových poplatníků k protlačování agendy globálního oteplování.
Spolu s tímto bodem jsme začali odhalovat, jak NASA provozuje webové stránky třetích stran z prostředků NASA na útraty daňových poplatníků, aby napadaly „skeptiky“ a protlačovaly vysoce podezřelou základnu pro určitou politickou agendu. Tato kampaň též pomohla vznést určité otázky o vazbách (u Goddardova institutu kosmických studiích Jamese Hansena nebo GISS) ohledně rozpočtu a plnění. Též vznesla otázky profesionálního zapojení vědců na útraty daňových poplatníků, ti pracují, aby se zapojili do největší ekonomické intervence v naší historii (té, jíž jsem upřesnil ve své nové knize „Uchvácení moci“).
V tomto procesu pouze díky tlaku na NASA po novinových článcích o jejich hrách z prosince 2009 jsme již obdrželi důležité e-maily asi 2 000 uvolněných stran nebo tak. Ty obsahují přiznání meteorologického redaktora USA Today, že NASA GISS je jen modelovací kancelář, používající teplotní záznamy … CRU, předmětu ClimateGate. To znamená, že jejich „nezávislé záznamy teplot“ jsou ve skutečnosti rekapitulací těch, které … neexistují, ale byly odstraněny v důsledku ClimateGate, kdy jejich správci přiznali, že originální data ve skutečnosti ztratili.
Tak pokud CRU tvrdí, že bylo ve skutečnosti provedeno, což vypadá zcela možné, v reakci na odpornou davovou anti-vědeckou kampaň – jejich vlastními slovy, tak je to stejné jako by to bylo vyfabrikované, což znamená neexistující pro jakýkoliv účel zákona či vědy. Takže už víme, že dvě ze čtyř údajně „nezávislých evidencí teplot“ jsou v kanále. A oni jsou jediné dva subjekty podléhající něčemu, co připomíná revizi.
Též spolu s uvedeným v posledních měsících jsme uspěli ve správním řízení uplatňovaném požadavku na NASA odmítající, že dokumenty vytvořené a držené na účet NASA byl ve skutečnosti evidencí agentury, i když zpracovávané a spravované třetí stranou aktivistů a stránkami agitátorů RealClimate.org. NASA původně odmítala přístup k evidenci (kterou dosud zadržují) na základě teze, že daňovými poplatníky financovaní vědci byli ve skutečnosti na melouchu, a tak dokumenty nejsou ve skutečnosti majetkem vlády.
Naše žaloba usiluje o konečné nucené vydání těchto zápisů, mezi jinými dokumenty, za které platila veřejnost, a k nimž jsou povinni poskytnout přístup, přesto jej však roky odpírali.
Antropogenní pokles přírodního plynu
Posted on May 27, 2010 by Willis Eschenbach
No, Nature Geoscience teď letí. Jejich poslední “vědecká studie” předkládá staré tvrzení novým způsobem. Poté, co připisovali změny teploty v jezeře Tanganjika lidským zásahům, v novém článku připisují změny v klimatu před 12 000 lety činnosti lidí způsobujících změny v koncentraci metanu...
Obrázek 1. Skutečný důvod konce doby ledové
Ne, není to z článku Nature Geoscience. Udělali jsme ho; ale nejdříve krátká exkurze do dat historie metanu.
Jako obvykle nám poslouží stránka NOAA Paleoclimatology. Data ukazují zajímavou věc. Tou je, že podobně jako CO2 je množství metanu ve vzduchu funkcí teploty. Obrázek 2 tento vztah zobrazuje.
Obrázek 2. Vztah mezi teplotou a metanem. Data z ledových jader Vostok v posledním půl milionu let.
Jak vidíte, jsou teploty a metan provázané. Vztah je takový, že při vzestupu teploty o 1 st C vzroste koncentrace metanu v atmosféře asi o 24 objemových miliardtin (ppbv). Důvody tohoto nejsou úplně jasné, ale metan většinou pochází z přirozené fermentace mokřin. A jak ví každý, kdo dělal vězeňský likér zvaný “břečka” z bramborových slupek v zednické sklenici, fermentace se s teplotou urychluje. … nebo jsme to aspoň v každém případě četli, neznám to od sebe …
Tak co článek Nature Geoscience o metanu říká? Je to nadepsáno “Metanové emise z vyhynulé megafauny” od Smith et al. (dále jen S2010). Musíte jim zaplatit 18 dolarů, aby se vám dostalo privilegia si to přečíst. Radím vám, nevyhazujte ty peníze.
Tvrdí, že pokles metanu před asi 12 000 lety známý jako „Malý Dryas“ je částečně důsledkem ztráty megafauny od zléééého vybíjení velkých živočichů lidmi v severní Americe. To snížilo množství metanu z … z řekněme „spontánního vypouštění výronů střevních plynů“ vyhynulé „megafauny“ velkých lenochodů a mastodontů a chlupatých mamutů a podobně. Zde je jejich graf této události:
Obrázek 3. Graf z článku S2010.
Všimněte si, že jak jasně ukazují, jak lidé přišli do severní Ameriky, tak koncentrace metanu velice rychle spadly. (Jen na okraj, copak neví, že Jim Hansen řekl, že americké teploty nemají smysl, protože Amerika představuje jen pár procent povrchu planety? Všimněte si též, že tvrdí, že ztráta těchto druhů by mohla být odpovědná za „12,5 až 100%“ poklesu metanu. Nyní tomuhle říkám robustní interval věrohodnosti s variabilitou osm ku jedné. Ale odbočuji …)
Výše jsem ukázal, že koncentrace metanu je vlečená změnami teploty a bylo tomu tak po půl milionu let. Nicméně oni říkají, že tahle konkrétní událost je unikátní. Proč? Nikoliv proto, že by vtah mezi teplotou a metanem náhle neplatil. Konec konců koncentrace metanu během této události mladšího Dryasu je úplně předpověditelná z teplot, stejně jako během celých zbývajících půl milionu let.
Obrázek 4. Koncentrace metanu v mladším Dryasu s vyobrazením neobvyklých plynatých podezřelých. Data o metanu z NOAA vyobrazující koncentrace metanu z Grónských ledovcových jader. Všimněte si, že změny teplot velmi dobře korelují se změnami metanu. Změny teploty z koncentrací d18O. Rozdíly v datování oproti Obrázku 3 jsou v tom, že tento graf ukazuje roky před Kristem.
Tak proč obviňovat z poklesu metanu megafaunu? No, protože koncentrace metanu spadla tak rychle. Nekecám vám. Jejich slovy:
Navíc změny v koncentraci metanu v této době vypadají, že jsou unikátní. Porovnání s pěti většími poklesy během posledních 500 000 let ukazuje, že přechod mladšího Dryasu byl charakterizován poklesem metanu, který byl dva až čtyřikrát rychlejší než kterýkoliv v tomto časovém intervalu (Doplňková tabulka T3, P < 0,01 až P <0,0010), což naznačuje, že by mohl být odpovědný jiný mechanismus.
Nyní ignorují skutečnost, že mezi historickými poklesy v koncentraci metanu musí být jeden největší, takže nalezení toho největšího neznamená nic. A ignorují dobře známý často nazývaný „Noahův efekt“, tvrdící že největší ze skupiny přirozených jevů je často mnohem větší než druhý největší ze stejných jevů. Tyto dohromady jsou více dost k vysvětlení rychlosti pádu metanu na počátku mladšího Dryasu.
Místo toho postupují podle přikázání Rahma Emanuela „Nikdy nenech vážnou krizi nevyužitou“ obvinili ze strmého pádu metanu na počátku mladšího Dryasu člověka vměšujícího se do biosféry. Vybili jsme mamuty, říkají jejich argumenty, což jim zabránilo v uvolňování … velkých spontánních emisí biometanu … a to způsobilo pokles atmosférického metanu v této příslovečné propasti. OED.
Nyní předpokládám, že jejich tvrzení je teoreticky možné, a že udělají všechno možné a budou všelijak stepovat, aby ukázali, že je to tak, ale já jsem jen kovboj, a to mi dává právo položit blbou otázku:
1. Pokud byl chybějící mamutí metan příčinou extrémně rychlého pádu metanu … pak co bylo příčinou následujícího extrémně rychlého vzestupu metanu? Myslím, že megafauna náhle neodvymřela a nezačala opět vypouštět plyny. Tak proč metan zase náhle stoupl?
Pro toto nemám žádné jiné vysvětlení než to zjevné … obojí jak pokles tak vzestup metanu byl způsobený poklesem a vzestupem teploty. Autoři S2010 ovšem nevykazují žádný zájem o takovou důležitou otázku … pokud příčinou rychlého poklesu metanu během mladšího Dryasu není teplota, ale nedostatek plynu pozemního lenochoda, tak co způsobilo rychlý vzestup metanu?
2. Je změna v působení metanu dostatečně významná, aby vytvořila takovou velkou teplotní změnu? Článek S2010 říká:
Záznamy z ledovcových jader v Grónsku naznačují, že změny koncentrace metanu odpovídající posunu teplot o 1 st C jsou v rozsahu od 10 do 30 ppbv s dlouhodobým průměrem asi 20 ppbv (viz 13). Tudíž empiricky pokles metanu 185 až 245 ppbv pozorovaný ve stadiu mladšího Dryasu je spojovaný s posuvem teplot o 9 až 12 st C. Čemu připsat posuv teplot a jejich velikost v mladším Dryasu ovšem zůstává nejasné. Nicméně naše výpočty naznačují, že pokles emisí metanu způsobený vymření megafauny Nového světa by mohlo hrát roli v epizodě ochlazení v mladším Dryasu.
No ano … ale IPCC říká, že účinek metanu se mění lineárně s koncentrací. Též říká, že změny v metanu o 100 miliardtin objemu (ppbv) vedou ke změně v zesílení 0,05 Wattů na čtvereční metr. Při dané změně metanu v mladším Dryasu o asi 200 ppmv by mohlo způsobit vyvolání změny zesílení metanem o desetinu wattu na čtvereční metr.
Nyní IPCC říká, že změna zesílení o 3,7 W/m2 (ze zdvojnásobení CO2) by vedla ke změně teplot 3 st C. Myslím, že to je poněkud mnoho, ale připusťme to a použijme jejich číslo. To znamená, že změna v mladším Dryasu v zesílení metanem o 0,1 W/m2 by vedla ke změně teplot o 0,08 st C …
Osm setin stupně? Ti lidé zbláznění z osmi setin stupně? Utratil jsem osmnáct babek, abych si přečetl jejich článek S2010 o osmi setinách stupně? Tato triviální změna v zesílení předpokládá, že měla „hrát roli při události ochlazení v mladším Dryasu“? … Pláču nad smrtí vědy.
(A jelikož jste se ptali, ano, dal jsem si práci, abych se přes to dostal, aniž bych jedinkrát řekl tu strašnou frázi „mamutí pr…“ no počkejte minutu, bylo to jen tak tak, skoro jste mě tam dostali
Docela by mě zajímalo, jak tohle pojednává ten zvláštní model objemu ledu, který tu nedávno předložil Green.
Velké zhroucení ledu v roce 2007 – nebylo to jen tání
Posted on May 28, 2010 by Anthony Watts
By Steve Goddard
Foto CIRES – Arktický tlakový ledový hřbet
V roce 2007 jsem z databáze US Navy’s PIP vytvořil animaci tloušťky mořského ledu a povšiml si něčeho pozoruhodného. Podívejte se na video níže, zvláště dovnitř červené plošky – animace běží od května do října 2007. Barevná škála vlevo ukazuje tloušťku ledu. Podívejte:
Na začátku května byla tloušťka ledu ve středu červené plošky asi tři metry. Do prostředku června zesiloval a do počátku září byl téměř pět metrů tlustý! Během notorického léta „rekordního tání“, které bylo prohlášeno za něco na způsob zhnusovala, tloušťka u nejzasaženějších oblastí vzrostla o 60%. Co to mohlo způsobit? Jednoduše – led se shrnoval k severu, jelikož jej tlačily jižní větry. Ztratil plochu – přičemž získal tloušťku.
NSIDC zprávy ze září 2007 se okrajově této myšlenky dotklo, aniž by ve skutečnosti tento kritický bod uvedli.
Oblast Sibiře zažila ve stejné době dost nízký tlak. Větry vanuly ve směru hodinových ručiček kolem oblastí vysokého tlaku a proti směru hodinových ručiček kolem oblastí nízkého tlaku. Kombinace oblastí vysokého a nízkého tlaku tudíž živila velmi silné větry nad sibiřským pobřežím, které vanuly částečně z jihu, čímž pumpovaly teplý vzduch do oblasti a též přispívaly k oteplování Arktidy. Ve stejné době tyto větry z jihu zatlačovaly led od pobřeží a do středu Ledového oceánu, čímž dále snižovaly rozsah ledu v pobřežních oblastech.
feature=player_embedded
Tloušťka ledu v květnu 2007 byla asi 3 metry
Tloušťka ledu v září 2007 byla asi 5 metrů
Přehnaná animace nárůstu tloušťky v důsledku stlačení. Pouze pro efekt.
Dobrou analogií by bylo prohazování sněhu z cesty Když lopatu tlačíte vpřed, plocha sněhu se snižuje – ale tloušťka sněhu před lopatou vzrůstá.
Nyní v náběhu roku 2010. Všimněte si na obrázku níže, že v Čukčské a Východosibiřském moři je letos tlustší, než byl v toto datum v roce 2007. V určitých oblastech je to až tak, že je v roce 2010 5 metrů tlustý.
27. května 2007. Led uvnitř zájmové oblasti (kde došlo k většině anomálního “tání” roku 2007) byla 0,5 až 3 metry silná.
27. května 2007. Uvnitř zájmové oblasti je 0,5 až 5 metrů tlustý.
feature=player_embedded
Chameleón AGW neustále mění své barvy. Stěžuje si na plochu a rozsah, když se mu to hodí, a na tloušťku, když jsou normální. Docházím k závěru, že tání 2007 bylo více marketingovou událostí než klimatologickou událostí. Graf níže poskytne dojem, jakou neudálostí to bylo. Rok 2007 byl 1,5 násobek směrodatné odchylky 30 letého trednu rozsahu, ale zřetelně spousta údajně „roztátého“ ledu se jen zmačkala do odolnějšího tlustšího ledu.
Jeden z expertů na led si toho musel všimnout. Kupodivu došlo k tomu, že ten “dech beroucí ignorant” WUWT na to poukázal.
____________________ Áda
28.5.2010 - 15:53 - M:
citace:Antropogenní pokles přírodního plynu
Posted on May 27, 2010 by Willis Eschenbach
...
(A jelikož jste se ptali, ano, dal jsem si práci, abych se přes to dostal, aniž bych jedinkrát řekl tu strašnou frázi „mamutí pr…“ no počkejte minutu, bylo to jen tak tak, skoro jste mě tam dostali
Nebyt toho, ze sa domcek z kariet IPCC zacal rucat, tak ma az mrazi, ze byt aj toto mohlo IPCC pouzit k argumentacii na zavedenie globalnej dane.
citace:
Nebyt toho, ze sa domcek z kariet IPCC zacal rucat, tak ma az mrazi, ze byt aj toto mohlo IPCC pouzit k argumentacii na zavedenie globalnej dane.
Takže nad verifikací toho Greenem opěvovaného modelu se někdo zamyslel. Je to stejné jako s těmi ostatními orákuly modelů z dílny AGW.
Verifikuje se PIOMASS?
Posted on May 28, 2010 by Anthony Watts
Následně po předchozím článku o Velkém zhroucení ledu – kdy led vlastně neroztál, je toto pokračování k otázkám zde vzneseným.
By Steve Goddard
Jednou z oblíbených webových stránek citovaných věřícími v AGW je stránka University of Washington PIOMASS – která tvrdí, že modeluje objem ledu. Ukazují, že objem ledu po roce 2006 strmě klesá a pokračuje v poklesu.
Na své webové stránce mají níže uvedený graf, který kupodivu přestávají verifikovat v roce 2007.
Zřetelně pouští své modely na období po roce 2007, tak proč zastavili aktualizace svých verifikací? Obrázek níže k tomu poskytuje klíč. Zmapoval jsem listopadový rozsah NSIDC (modře) na vršku jejich verifikačního grafu a cosi vyčnívalo jak bolavý palec. Rozsah ledu po roce 2007 vyskočil zpět, ovšem jejich objemový model nikoliv.
To samo o sobě nic nedokazuje, protože je možné, že rozsah vzrostl, i když objem klesl. (Není to pravděpodobné, ale je to možné.)
Níže je další z jejich pásem věrohodnosti, které ve skutečnosti neverifikuje nic, pouze to srovnává jejich model proti rozsahu. Jelikož bezpochyby nakrmili daty o rozsahu vstup do jejich modelu, bylo by dost bizarní, kdyby to mohli prezentovat jako důkaz verifikace. Je to stejné, jako by predikovali skóre hry poté, co byla odehrána.
Všimněte si, že přes většinu Arktidy je v roce 2009 tloušťka větší než v roce 2007. Pozoruhodnou výjimkou je tlaková srážka v Beaufortově moři a podél severního pobřeží Grónska.
Závěr: Modely PIOMASS pravděpodobně nejsou přesnou reprezentací současného stavu ledu. Ve většině Arktidy tloušťka od roku 2007 stoupla.
Skoro všechno je v poslední době na skeptických stránkách o roszahu arktického ledu. Vyžívají se totiž v tom, jak na rozdíl od všech alarmistických pokřiků roste.
Objem arktického ledu vzrostl od května 2008 o 25%
Posted on May 29, 2010 by Anthony Watts
By Steve Goddard and Anthony Watts
Námořnictvo pro své operace vyžaduje přesné informace o mořském ledu a vynaložilo spoustu úsilí na roky studií, měření a na operace v arktickém ledu, a to jak pod ním tak nad ním, takových jako provedli během cvičení ICEX 2009.
Útočná ponorka USS Annapolis (SSN 760) US Námořnictva poté, co se během Ledového cvičení 2009 21. března 2009 vynořila skrze tři stopy ledu, zůstává v Arktickém oceánu. Tříměsíčních výcvikových manévrů, které se používají k otestování provozuschopnosti ponorky a její bojeschopnosti v podmínkách Arktidy, se též zúčastnily USS Helena (SSN 725), University of Washington a personál z Navy Arctic Submarine Laboratory.
Takže plánujete-li dostat ponorku třídy Los Angeles za 900 milionů dolarů skrz led, jako kapitán byste mohl říci analytikovi po obdržení hlášení o ledu: „Měl byste se naprosto ujistit o tloušťce ledu, než budu riskovat loď a posádku.“
Níže je srovnání okamžiku v datech předpovědi mořského ledu U.S. Navy PIPS zvětšené, aby ukázalo jejich základní arktickou ledovou zónu.
Mapa okamžiku výše ukazuje změnu v tloušťce od 27. května 2008 do 27. května 2010. Jak vidíte, došlo k velkému nárůstu v ploše více než dva metry tlustého ledu – tyrkysová, zelená, žlutá a červená. Hodně z tohoto (modrého a purpurového) ledu nahradil led tlustší.
Toto bylo vyčísleno měřením procent plochy v Arktickém bazénu v rozsazích 0-1, 1-2, 2-3, 3-4 a 4-5 metrů. Graf níže ukazuje rozdíly. Tato technika předpokládá projekci na stejnou plochu, což by bylo dost přesné severněji než 70N.
V roce 2008 méně než polovina ledu (47%) měla větší tloušťku než dva metry. Nyní má více než 75% ledu větší než dvoumetrovou tloušťku. V roce 2008 bylo 18% ledu tlustšího než tři metry. V tomto roce toto číslo vzrostlo na 28%. Od roku 2008 došlo téměř k plošnému zesílení ledu. V roce 2008 bylo trošku více 4-5 metrového ledu v důsledku velkého zmuchlání v létě 2007.
Kde A1 je plocha ledu slabšího než jeden metr, A2 je plocha ledu slabší než dva metry atd. Poměr objemů 2010/2008 vyšel 1,24, což znamená, že za poslední dva roky došlo k asi 25% nárůstu objemu. Průměrná tloušťka vzrostla z asi 2,0 metrů na 2,5 metru. To znamená, že v létě bude muset roztát dodatečných 20 palců ledu. Až dosud to vypadá při nízkých teplotách Arktidy v posledních dvou týdnech nepravděpodobně. http://ocean.dmi.dk/arctic/plots/meanTarchive/meanT_2010.png
Nyní se podívejme na procenta objemu. V roce 2010 je (objemově) 87% ledu tlustších než dva metry. Ale v roce 2008 bylo (objemově) jen 64% ledu tlustšího než dva metry.
Před několika týdny, když byl podle záznamů JAXA rozsah rekordní, naši přátelé žádali “objem, nikoliv rozsah”. Jejich přání byla vyslyšena. Objem ledu vzrostl během posledních dvou let o 25% a ti, co se těšili na velké tání, budou pravděpodobně zklamaní.
Zde jsou data z měření:
Nemyslíte, že je divné, že tento nárůst není na stránce PIOMAS přednostně zmiňován? Vypadá to velmi relevantně.
Dezinterpretace přirozené klimatické změny jako lidmi vyvolané
May 31st, 2010
Jednoduchý klimatický model (odkaz v originále), který jsem zpřístupnil veřejnosti, lze použít k předvedení mnoha základních představ týkajících se klimatických změn.
Zde jej použiji, abych předvedl, že globální oteplování, za něž se obyčejně svaluje vina na lidmi vypouštěné plynné emise, lze snadno vysvětlit jako převážně přirozeného původu, pravděpodobně v důsledku přirozeného poklesu globální oblačnosti.
Obecně existují DVĚ POTENCIÁLNÍ VYSVĚTLENÍ OTEPLOVÁNÍ KLIMATU:
(1) X st C oteplení = antropogenický vzestup CO2 + citlivý klimatický systém
(2) X st C oteplení = přirozené zapříčinění + antropogenický vzestup CO2 + necitlivý klimatický systém
I když model spustím s předpokládanou hloubkou míchání oceánu 50 metrů vodní vrstvy, lze stejný celkový účinek ukázat i u velmi odlišných hloubek, 10 metrů nebo 500 metrů. Přidal jsem též určitou slabou přirozenou proměnlivost v měsíčních až ročních časových škálách, aby to lépe vykreslilo, co se děje ve skutečném klimatickém systému. Tento model, jste-li zvědaví, si můžete spouštět i sami.
Ačkoliv model je nepochybně jednoduchý, dělá to, co musí dělat většina nejsložitějších počítačových klimatických modelů, aby simulovaly průměrné globální oteplení: (1) ukládá energii vzestupem teplot v reakci akumulaci energie a (2) nastavuje velikost teplotních změn pomocí zpětných vazeb (např. pomocí změn oblačnosti) v klimatickém systému.
PŘÍPAD 1: Antropogenické globální oteplování v citlivém klimatickém systému
V prvním příkladě jsem spustil klimatický model s jednoduchou zesilující zpětnou vazbou při postupném zvyšování oxidu uhličitého, který způsobí dodatečné zesílení 0,25 Wattů na čtvereční metr každých deset let, pracujícího ve velice citlivém klimatickém systému. „Citlivostí“ je v tomto případě parametr čisté zpětné vazby 1,0 Wattu na čtvereční metr na st. C, který by odpovídal asi 3,8 st C oteplení při zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého (2XCO2). (Tohoto 2XCO2 se očekává, že bude dosaženo na sklonku tohoto století.) Tato velikost oteplení je v projekcích budoucnosti IPCC v kurzu.
Následující obrázek ukazuje výsledek 50ti let oteplování (modrá čára) z modelu spolu s radiační nerovnováhou ve vrchní atmosféře z modelu (červená čára). V tomto obrázku, když je radiační rovnováha negativní, znamená to, že v klimatickém systému dochází k akumulaci energie, což pak způsobí následné oteplení.
Existují dva základní zdroje informací používané k diagnostikování důvodů proměnlivosti a změn klimatu. V reálném klimatickém systému by se oteplování (modrá čára) mohlo měřit buď na povrchu teploměry nebo ze satelitů obíhajících Zemi. Červená čára (radiační nerovnováha) je to, co se měří satelitními přístroji (např. přístroji CERES na satelitu Terra roku 2000 a na Aqua satelitu od roku 2002).
PŘÍPAD 2: Přirozené globální oteplování v necitlivém klimatickém systému
K předvedení toho, že právě to chování, které pozorují satelity, může být způsobeno převážně přirozenou klimatickou změnou, jsem v tomto druhém případě spustil klimatický model jednoduchého zapříčinění zpětnou vazbou se stejným zesílením od CO2 jako v PŘÍPADĚ 1, ale nyní jsem k tomu přidal 1,0 Watt na čtvereční metr dodatečného zesílení od zvolna klesající oblačnosti umožňující vstup více slunečního svitu. To poskytne celkové zesílení 1,25 Wattů na čtvereční metr každých deset let.
Ale nyní též změním čistou zpětnou vazbu tak, aby odpovídala velmi NEcitlivému klimatickému systému. „Necitlivý“ je v tomto případě parametr čisté zpětné vazby 6,0 Wattů na čtvereční metr na st. C, který by právě mohl odpovídat 0,5 st C oteplení od zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého (2XCO2). Tato velikost oteplení je dost pod 1,5 st C, což je dolní hranice projekcí IPCC budoucnosti v důsledku 2XCO2.
Jak je na druhém obrázku výše vidět, dojde ke stejné rychlosti oteplování jako u PŘÍPADU 1 a radiační zesílení Země zůstává asi stejné jako v PŘÍPADĚ 1.
Ukazuje to, že nelze rozlišit antropogenické oteplení citlivého klimatického systému od přirozeného oteplení v necitlivém klimatickém systému, vycházíme-li pouze ze dvou hlavních zdrojů informací, na které v klimatickém výzkumu spoléháme: (1) změn teploty a (2) dat o radiační rovnováze ze satelitů.
KRITICKÁ DŮLEŽITOST NEJEDNOZNAČNOSTI
Důvodem existence této základní nejednoznačnosti je, že radiační nerovnováha Země, jak ji měříme pomocí satelitů, je kombinací zesílení A zpětných vazeb, a tyto dva procesy vždy pracují jeden proti druhému a nelze je snadno oddělit.
Např. satelity změřená nerovnováha o -1 jednotku může být způsobena buď -2 jednotkami zesílení v kombinaci s +1 jednotkou čisté zpětné vazby NEBO -5 jednotkami zesílení v kombinaci s +4 jednotkami čisté zpětné vazby. Neexistuje způsob jak se ujistit, co z toho se děje, protože příčina a účinek jsou propletené.
Po mnoha měsících výzkumu při zkoumání satelitních dat a výstupů z 18 klimatických modelů IPCC jsem zjistil, že neexistuje způsob oddělení tohoto přirozeného „vnitřního radiačního zesílení“ vyvolaného teplotní změnou od zpětné vazby, která je důsledkem teplotní změny.
Tak jak je možný „konsensus“ klimatických vědců o PŘÍPADĚ 1, že zrovna tohle se skutečně v klimatickém systému děje? Protože, když výzkumníci pozorovali pokles oblačnosti odprovázející oteplení, předpokládali, že pokles oblačnosti byl ZPŮSOBEN oteplením (což by byla pozitivní zpětná vazba mraků). NEUVAŽOVALI možnost, že pokles oblačnosti byl PŘÍČINOU oteplení.
Jinými slovy, předpokládali, že dochází k pouze jednosměrné (zpětné vazbě). To následně vyvolává iluzi citlivého klimatického systému.
Ve skutečnosti náš nový výzkum, který se objeví v Journal of Geophysical Research ukazuje, že když přirozené změny oblačnosti způsobují změny teploty, nelze přítomnost negativního zpětné vazby ani zjistit. Je tomu tak, protože příčinnost v jednom směru (mraky zapříčiňující teplotu) téměř úplně překryje příčinnost v protisměru (teplotu zesilující oblačnost, což je z definice zpětná vazba).
[POZNÁMKA: Tvrzení, že existuje „otisk prostu“ antropogenického oteplování není pravdivá. „Horké svkrny“ ve vrchní troposféře; větší oteplování nad pevninami než nad oceány; a větší oteplení ve vyšších zeměpisných šířkách než v nízkých šířkách lze VŠECHNY u oteplování očekávat, ať je z jakéhokoliv zdroje.]
KDY JIM TO DOJDE?
Při diskusích s klimatickými výzkumníky hlavního proudu zjišťuji na jejich straně velkou zdráhavost byť i jen uvažovat, že po 20 letech klimatických výzkumů by mohlo dojít k takto jednoduché chybě v interpretaci. V důsledků této zdráhavosti většina z nich dost dlouho neuslyší (nebo si nepřečte), o čem mluvím, aby tomu aspoň porozuměli. Několik z nich rozumí, ale ti jsou převážně stejně v „táboře skeptiků“ a tak se jejich názory nepočítají.
Když jsou na naši práci dotazováni jiní vědci, zavrhují ji, aniž by ji pochopili. Např. naposledy, když jsem svědčil v kongresu, Kevin Trenberth odporoval mé výpovědi oznámením, že účinek „mraků nemůže způsobit klimatickou změnu“, což když řekne vědec, tak ukazuje nestoudnou aroganci a neinformovanost. Tak jako tak, našli jsme jasné důkazy, že mraky způsobují meziroční proměnlivost klimatu ve VŠECH modelech IPCC, tak kdo řekne, že k tomu nemůže dojít v časových škálách desetiletí – nebo i století?
KLIMATICKÝ CHAOS
Často se mě ptají, co mohlo způsobit takové změny oblačnosti? No, víme, že existují myriády jiných činitelů, než je jen teplota, které ovlivňují tvorbu oblačnosti. Nejpravděpodobnějším zdrojem dlouhodobých změn oblačnosti mohou být změny v cirkulaci oceánů, které mohou mít velmi dlouhá časová měřítka. Pak se měl ale ptají, co způsobuje změny oceánů?
No, co způsobuje chaos? Toto vše by jednoduše mohlo být příznačné pro nelineární dynamický „chaotický“ klimatický systém. Ač málo lidí má představu o významu mého použití termínu „chaotický“ v tomto kontextu, nevidím žádný důvod, proč by tradiční aplikace teorie chaosu na malé prostorové a časové rozsahy (jako je počasí) nemohly být rozšířeny na velké prostorové a časové škály zahrnující klima. V každém případě chaos zahrnuje složité nelineární chování, jemuž jsme dosud neporozuměli, kdy velmi malé změny mohou mít na systém později mohutný účinek. Jeví se mi to tak, že k takovémuto chování může docházet na všech typech prostorových a časových škál.
Na závěr … Ano, Virginie, přirozené klimatické cykly mohou existovat.
Tady je něco o Greenem vždy milovaném absolutně černém tělese, o kterém se vždy tak rád hádal.
NASA ve vnitřním sporu o data
NASA obviněná v novém případě falšování klimatu: Atrapa dat o skleníkových plynech
By John O'Sullivan Tuesday, June 1, 2010
Nové šokující důkazy o zfalšování základní rovnice o skleníkových plynech vědci NASA zahanbují novým skandálem s podvodem globálního oteplování sužovaný kosmický úřad.
Při činu jsou v NASA chyceni Dr. Judith Curry a tvůrce vědeckého zmetku vypuštěného kosmickou agenturou Dr. Gavin Schmidt vytvářející binec kolem sporného grafu energie Země.
Vnitřní průšvih spustilo zveřejnění nového senzačního výzkumného článku diskreditujícího výpočty, které jsou pro teorii skleníkových plynů kriticky důležité.
NASA je ve vnitřním sporu od data
Když jim ještě hořela koudel u zadku z mého nedávného odhalení, že kosmická agentura U.S. možná zadržovala důkazy z přistání Apolla na Měsíci, které vyvracely teorii skleníkových plynů (GHG), zloba rozpoutaná mezi zaměstnanci NASA proti vyfabrikované rovnici se obrátila proti dalšímu trapasu, kterému u globálního oteplování čelí současná U.S. administrativa.
Řeč je o tom, že zmetková rovnice ohrozila GHG teorii umělým nafouknutím oteplovacího účinku oxidu uhličitého v atmosféře vynásobením dvěma.
Jiskra tohoto kataklyzmatického odhalení byla zažehnuta v dubnu 2007 po veřejném faux pas (viz níže) kosmickým administrátorem Dr. Gavin Schmidtem, který vystavil populární pro-globálně oteplovací webovou stránku Real Climate.
‚Měsíční článek‘ odhaluje podvod klimatické teorie
Co zažehlo tenhle poslední s Climategate spojený kravál je nový senzační výzkumný článek ‚Skleníkový efekt na Měsíci?‘ jinak nazývaný ‚Měsíční článek‘.
Výzkumníci v tomto článku vědecky dokázali, že nejpozději od roku 1997 klimatičtí vědci věděli, že celá teorie skleníkových plynů spočívá na pouhých dohadech. Ve skutečnosti ta čísla jsou tak potrhlá, že jimi lze ukázat účinek GHG na měsíci Země, kde neexistují žádné skleníkové plyny! Skeptici tudíž namítají, že žhavé uhlíky politického vedra generovaného diskreditovanou teorií by se měly už konečně jednoznačně uhasit.
Ale ještě zlověstnější je odhalení, že klimatičtí vědci NASA disponující přístupem k lepším klimatickým rovnicím, které použili při Měsíčních misích Apolla, tohle opustili kvůli profláknutým číslům ‚ze zadní strany obálky‘ Dr. Schmidta.
Vládou financovaní klimatologové spřažení s IPCC, kterým vůbec nechyběla náboženská horlivost, vytrubovali tyto fámy politickým vůdcům, kteří nyní tvrdí, že mohou omezit globální oteplování o ‚dva stupně‘ podporou zelených energetických daní kšeftu s povolenkami. Neocenitelné!
Schmidtovo zfalšované uhlíkové účetnictví
‚Měsíční článek‘ působivě odhaluje, že vědci mise Apollo vytvořili trojrozměrný model k přesnému určení energetické rovnováhy Země, který je daleko praktičtější než je podřadné vyčíslení plochým Stefan-Boltzmanovým černým tělesem. Ale takto získaná čísla odporovala oteplení skleníkovým efektem, a advokáti daně z globálního oteplování je tudíž přezírali.
Navíc to vypadá, že Siddons odhalil záměrný podvod, jak již dříve vysvětlil ve své online publikaci ‚Skleníková šmelina‘, kde odhaluje všemožně se násobící ‚chybu‘ klimatologa NASA Gavina Schmidta.
V roce 2007 Schmidt bloggující na ‚Real Climate‘ zkoušel vysvětlit, jak vládní klimatologové získali „rovnice celkové energetické rovnováhy povrchu“ připsanou Dr. Judith Curry (níže).
Schmidtem předložený ‚odshora až dolů‘ šmejd
Schmidt napsal, že on a jeho kolegové vzali čísla ze Stefan-Boltzmannova dokonale černého tělesa a vynásobili je dodatečným součinitelem dva, aby se dostali na oficiální čísla NASA o energetické rovnováze. Ale proč vynásobovat dvěma? Schmidt vysvětluje:
„Součinitel dvou, protože A (záření vysílané atmosférou) vstupuje dovnitř, neboť atmosféra vyzařuje jak nahoru tak dolů.“ – Gavin Schmidt (Real Climate 10. dubna 2007)
To je Schmidtovo ‚odshora až dolů‘ lunetické zpracování Stefan-Boltzmanova vyčíslení, o kterém Siddons dokazuje, že odporuje fyzikálním zákonům. Plyny nevyzařují „nahoru i dolů“ – jejich vyzařování je izotopické, což znamená, že intenzita je stejná ve všech směrech, ne jen ‚nahoru a dolů‘, jak popisuje Schmidt. Vynásobení CO2 součinitelem dva, je tedy přinejmenším vědecký zmetek, v horším případě: kriminální čin podvodu.
Lze poukázat na to, že Schmidt se brzy dostal na odvrácenou stranu, když zřetelně svůj trapas ukryl. Během měsíce celou debatu zadusil uzavřením vlákna s komentáři na své silně cenzurované webové stránce.
Stefan-Boltzmannovy rovnice dokonale černého tělesa
Náš příběh o pozadí vědeckého zmetku obsahuje vysvětlení toho, jak klimatičtí prorokové zkázy zneužívali dlouho známou Stefan-Boltzmanovu rovnici černého tělesa k vynálezu teorie skleníkových plynů v klimatu. Tato teorie zahrnuje vyčíslení z dvojrozměrného plochého tělesa k ‚výpočtu‘, kolik energie Slunce do atmosféry Země vstoupí a kolik jí opustí.
Ale problémem je, že Stefan-Boltzmann nebyl nikdy určen k použití pro vyčíslení třírozměrné rotující planety.
Schmidt pouze zopakoval chyby předvedené už na Kiehl a Tenberthově diagramu (1997). Kiehl-Trenberthovy grafy nazývají Schmidtovo ‚nahoru a dolů‘ efektem ‚zpětného vyzařování‘ u tepelného toku. Tudíž bychom měli rozumně odvodit, že Schmidtovy kanadské žertíky jsou nerozborně propletené s těmi do jeho spoluoteplovacích klimatologických kolegů K. E. Trenbertha J. T. Khiela, kteří lety první tu atrapu „rovnic celkové energetické rovnováhy povrchu“ před 13 použili.
Ovšem myšlenku, že věda nebo energetická rovnováha jsou „dané“, rozbil sám Trenberth. Když se zeptal svého kolegy Toma Wigleye, „kde je to Globální oteplování?“ Trenberth přiznal, že nejsou schopni tuto otázku zodpovědět. „Je fakt, že nedovedeme zodpovědět současný nedostatek oteplování a je to parodie, že to neumíme … Naše pozorovací systémy jsou nedostatečné.“ (Uniklý e-mail z Climategate: 14. října 2009: název souboru 1255496484.txt)
Trenberth pak znovu svůj zmatek v lednu 2010 vyjevil Americké meteorologické společnosti, když lamentoval nad současným bědným stavem klimatických modelů.
Školácké chyby ve středoškolských učebnicích NASA
Nedostačivost Trenbertha a Schmidta poskytnout přesvědčivý výpočet energetické rovnováhy Země dále zazářila, když ji vystavilo Vzdělávací oddělení NASA, které vydalo středoškolské učebnice ‚Energetické sociální studie; Vyšetřování klimatického systému: Vyvažování‘ pro 9-12. třídy.
V publikaci je graf, který odporuje Kiehl-Trenbethovu / Schmidtovu grafu energie, ale jasně souhlasí s vyčíslením používaným klimatickými skeptiky a původní měsíční misi Apollo.
Upozornil jsem na tento zmatek Dr. Judith Curry, která odpověděla: „Každý by souhlasil s tím, že model energetické rovnováhy na základě jednoduchého černého tělesa je drasticky přehnané zjednodušení, používá se ho jen pro ilustrativní účely.“
Proč veřejnost matete ‚Přehnaně zjednodušujícími‘ daty?
Ale pak jsme předhodil Dr. Curry, že ani NASA ani IPCC nepublikovaly k ilustraci GHG teorie nikde nic jiného než ty Stefan-Boltzmannovy rovnice, které jsou mimo mísu. A proč prezentují veřejnosti (a podle všeho tvůrcům politiky) takové „drasticky přehnané zjednodušení“, přičemž NASA zašantročila mnohem přesnější a robustní rovnici připravenou umlčet své kritiky?
Žádná odpověď. Ovšem Dr. Curry mě ujistila, že „Klimatické modely (včetně těch nejjednodušších, ne jen modely všeobecné globální cirkulace) obsahují rovnici celkové energetické rovnováhy povrchu k určení povrchových teplot“.
Ale Dr. Curry mi nepomohla, abych byl o trochu moudřejší ohledně toho, co je to ve skutečnosti za „rovnici celkové energetické rovnováhy povrchu“. Já spolu s miliony daňových poplatníků doufám, že to proboha už není to Gavin Schmidtovo matematické zaříkadlo.
CEI zažalovala NASA za ukrývání dat
Ve skutečnosti se během času ukazuje, že se NASA dopustila porušení zákona, aby komukoliv znemožnila spatřit svou „rovnici celkové energetické rovnováhy povrchu“, pokud existuje. Víme to, protože kosmická agentura po několik let odpírá všechny takové požadavky na základě Zákona o svobodě informací (FOIA) od Instituru konkurence podniků (CEI). Tomuto probíhajícímu skandálu se přezdívá NASA-Gate.
CEI nyní pohnala NASA před soud za odpírání přístupu nezávislého auditu, který by měl šanci vyhodnotit spolehlivost jak vládou financované vědy tak validitu současných drahých zelených energetických politik U.S. administrativy.
Přinejmenším vznáší NASA-gate vážné otázky ohledně kompetence a integrity určitých zaměstnanců vládní kosmické agentury.
Poslední slova Dr. Curry: „Kontaktuji v té věci NASA.“
Mise Apollo: Velký skok odporující teorii skleníkových plynů
Share Article |
May 26, 2010 John O'Sullivan
Vědci prověřují teorii skleníkových plynů o klimatu Země za použití dlouho přehlížených lunárních dat shromážděných během přistání Apoll na Měsíci.
Článek ‚Skleníkový efekt na Měsíci‘ neúprosnou argumentací vědecky vyvrátil základní rovnice používané teoretiky globálního oteplování. Klimatičtí vědci museli po celou dobu zjevně vycházet z nesprávných předpokladů o „průměrné“ teplotě Země.
Studie zpochybňuje základní vyčíslení teorie skleníkových plynů (GHG) za využití dat nasbíraných NASA před desetiletími. Vypadá to, že v éře přistávání Apollo na Měsíci NASA, aby dostala uhlíkovou stopu od uhlíkové šlápoty Neila Armstronga bezpečně zasazenou do bezzvzdušného Moře klidu, vymyslela celou novou sadu až dosud nezveřejněných rovnic, mnohem spolehlivějších než ty, na které spoléhají příznivci GHG teorie.
Spoluautory článku jsou Martin Hertzberg PhD, vědecký a technologický konzultant, Alan Siddons bývalý radiochemik a Hans Schreuder analytický chemik na penzi. Výzkumníky osvítila myšlenka pohrabat se do historie v archivech NASA, aby otestovali do jemných detailů „Stefan-Boltzmannovy“ rovnice. Tito tři muži zakopli o zjevné chyby během online debaty o vědě za globálním oteplováním.
Tato 24. května 2010 publikovaná studie argumentuje, že ve Stefan-Boltzmanově rovnicích vždy spočívalo pochybení. Vzorec, kterému se dlouho důvěřovalo, klimatologové používali bez pochybností – až dosud. Výzkumné zprávy, které používaly tato vyčíslení jsou „prvním předpokladem, který klimatická věda učiní, když předpovídá teplotu Země.“
NASA opustila tyto chybné klimatické výpočty v šedesátých letech
Siddons, Hertzberg a Schereuder žasli, když zjistili, že „principiální metoda predikce teploty planety je překvapivě volně zvoleným přehnaným zjednodušením.“ Z tohoto důvodu věřili, že NASA, když prováděla vlastní výpočty pro přistání na Měsíci, potřebovala rovnice dokonale černého tělesa zavrhnout.
Pro klima-skeptické vědce je to samo sebou jasné, že s povrchem Země by se nemělo zacházet jako s plochým, dvourozměrným černým tělesem. Je to jak se patří mnohem složitější rotující koule s velkou proměnlivostí v odrazivosti a absorpci slunečního svitu a energie. Ale i přes znalosti U.S. vlády už od šedesátých let, že rovnice dokonale černého tělesa nejsou pro vědu o reálném světě použitelné, tato fakta zjevně nepronikla ke klimatologům.
Lunární teploty vrhají pochybnosti na klimatickou teorii
NASA zjistila, že teploty na lunárních povrchu během průběhu dne byly nižší než předpokládané, protože planetární těleso též vedlo teplo do svého nitra, místo aby ho vyzařovalo do vesmíru – empirický fakt, který zpochybňuje GHG teorii. Počítačové modely podporující GHG teorii předpověděly, že tato tepelná energie by nad planetárním povrchem byla zachycena přikrývkou.
Ve skutečnosti data Apolla dokazují, že teploty povrchu Měsíce během těchto dvou týdnů v noci byly vyšší, než předvídaly rovnice černého tělesa, protože měsíc „vydával“ teplo, které před tím absorboval.
Tudíž se úspěšné přistání NASA stalo důkazem proti výstižnosti Stefan-Boltzmanových rovnic ve vědě o reálném světě.
Výpočty opouštějící Stefan-Boltzmanna
Článek nám říká, jak až daleko mimo by mohly být Stefan-Boltzmannovy rovnice, „povrch skutečného měsíce je za dne zhruba o 20 st chladnější než je předpovídáno a o 60 st teplejší v noci, čistý výsledek je, že povrch je o 40 st teplejší než podle předpovědi.“
Ale není to jen Měsíc Země, který nepodporuje teorii GHG. Ostatní planety se také neshodují. Jak nám říká článek: „Atmosféry nad všemi planetami v naší sluneční soustavě jsou též ‚teplejší než podle předpovědi‘.“ Tito tři vědci poukazují otázkou: „Je to snad překvapivé, tudíž, že i relativně jednoduchá tělesa jako měsíc odmítají být v souladu s takovouto metodou?“
Další vědci též přišli s vyvrácením teorie skleníkových plynů. Někteří dokonce šli tak daleko, že říkají, že tato teorie ve skutečnosti odporuje platným fyzikálním zákonům.
Země není „Neobvykle“ teplá
Článek dochází k závěru, že Země není „neobvykle“ teplá. Je to použití předpovědí na základě rovnic černého tělesa, které je vadné a přehnaně zjednodušující a nemělo by se ho používat v kontextu reálného světa. Dokázaná schopnost běžných hmot (např. Země, Měsíce) ukládat teplo, činí všechny takové odhady černých těles pochybnými.
Spolu s odhaleními Climategate tato nová odhalení odporují Mezinárodnímu panelu o klimatických změnách (IPCC), který vložil ohromnou důvěru do katastrofických predikcí založených na výzkumu kolem teorie skleníkových plynů, která je nyní uváděna v pochybnost. I někteří IPCC vědci tuto teorii kritizovali.
Jsou klimatické rovnice pouhým vědeckým zmetkem?
Některé být mohou, pokud analýzy čísel z NASA Apollo správně. Stefan-Boltzmannovy teorie absolutně černého tělesa selhaly při poskytnutí podstatných informací NASA, které se požadovaly pro denní a noční teploty Měsíce. Tudíž vědci NASA museli vytvořit svůj vlastní model slunečního úhlu, aby rozkreslili teploty lunárního povrchu, s nimiž by se astronauti mohli setkat.
NASA už neukazuje „zpětné vyzařování“ skleníkových plynů ve svých odpovídajících grafických vyobrazeních energetické rovnováhy Země. Je to jednoduché, GHG teorie mohla použít metodu „průměrné teploty“, jež není ničím více než pravidlem o počítání na prstech.
References:
Dr. Gray, Vincent,‘The Global Warming Scam,’ tech-know.eu (April 2008); accessed online: May 26, 2010.
Hermalyn, Brendan, ‘Radiative Non-Equilibrium at the Lunar Surface,’ Summer Institute on Atmospheric, Biospheric, Hydrospheric, and Solar and Space Plasma Sciences NASA/Goddard Space Flight Center, 2006 (accessed online: May 26, 2010).
Hertzberg, Martin ‘Earth's Radiative Equilibrium in the Solar Irradiance,’ Energy and Environment, Vol. 20, No. 1 (2009) pp 83-93.
Dr. Hertzberg, M,, Siddons, A & Schreuder, H.,’ A Greenhouse Effect on the Moon?’ ( May, 24, 2010), accessed online: May 26, 2010.
Short, Nicholas M. ‘Planetary Remote Sensing: The Exploration of Extraterrestrial Bodies’, nasa.gov (accessed online: May 26, 2010).
Dr. Williams, David R.’ Planetary Fact
