Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  198    199    200    201    202    203    204  >>
Téma: Slunce a klima
12.2.2011 - 10:41 - 
citace:
Myslím, že je na místě připomenout citaci bývalého ministra školství Kahudy: Mentiony existují, protože nikdo nedokázal opak.


Ano bylo to v době kdy se zbláznil, a soudruzi aby se na to nepřišlo ho zavřeli do jeho psychoenergetické laboratoře a dali jí honosný název PEL.
 
12.2.2011 - 20:45 - 
Global Warming Science - www.appinsys.com/GlobalWarming

Chlad a sníh v US – leden 2011

[last update: 2011/02/09]


Leden 2011: „Sníh padal v US hluboko na jihu, drsné bouře bičovaly Východní pobřeží a pohraniční vodopády, Minnesota ustanovila 21. ledna nový teplotní rekord: -46 stupňů Fahrenheita (-43 stupňů Celsia). Ale v oblastech na severu Spojených států a v jižní Kanadě byly teploty zhruba normální.“ [http://earthobservatory.nasa.gov/IOTD/view.php?id=48882]

Následující obrázek je z výše uvedeného zdroje a ukazuje teplotní odchylky Severní Ameriky v lednu.



Následující obrázek ukazuje teplotní odchylky ze zpracování satelitních dat RSS pro leden 2011.
[http://www.remss.com/data/msu/graphics/tlt/medium/global/ch_tlt_2011_01_anom_v03_2.png]




Severoatlantická oscilace (NAO)

Index NAO se počítá na základě rozdílů mezi normalizovanými tlaky na hladině moře nad Gibraltarem (nebo Portugalskem či Azory – subtropická výše) a jihozápadním Islandem (polární níže). Negativní NAO: „US východní pobřeží zažívá více výlevů chladného vzduchu a tudíž povětrnostních podmínek plných sněhu.“
[http://www.ldeo.columbia.edu/res/pi/NAO/]

Následující obrázky ukazují účinek NAO na podmínky v zimě.
[http://airmap.unh.edu/background/nao.html]



Následující obrázek srovnává očekávané účinky negativní NAO s teplotními odchylkami RSS v lednu 2011




Na výše uvedeném obrázku si všimněte, že oslabený tryskový proud způsobuje vzor „blokování“ proudění. Je to podobné vzorům blokování pozorovaným v létě 2010, jež způsobily vlnu veder v Rusku (viz: http://www.appinsys.com/GlobalWarming/Russia2010.htm)

NAO se v roce 2010 stala silně negativní jak se ukazuje na následujícím obrázku:
[http://www.ncdc.noaa.gov/teleconnections/nao/]



Následující obrázek ukazuje NAO z ledna 2009 až prosince 2010.
[http://ioc3.unesco.org/oopc/state_of_the_ocean/atm/nao.php]




Blokující vzor spojený s výše uvedeným trendem k negativnímu NAO v listopadu až prosinci 2009 byl přezkoumán v tomto odkazu: [http://nws.met.psu.edu/severe/2010/01Jan2010.pdf]



Arktická oscilace (AO)

„Index AO popisuje relativní intenzitu semipernamentní tlakové níže se středem nad severním pólem. Svazek výškových větrů cirkulujících kolem středu vytváří vír. Když je index AO pozitivní a vír je intenzivní, větry se utahují kolem severního pólu jako smyčka a uzamykají zde chladný vzduch na místě. Negativní AO a slábnoucí vír … umožňuje úniky chladného vzduchu rozlévajícího se na jih do severní Ameriky, Evropy a Asie. … index býval během zimy od konce 80. let většinou pozitivní. Arktická oscilace v posledních desetiletích zesílila, což přispělo k neobvyklému oteplení pevninských mas severní polokoule.“
[http://www.ucar.edu/communications/newsreleases/2003/deser.html]

Následující obrázek ukazuje zimní AO. AO podobně jako NAO se v roce 2010 stala silně negativní.
[http://www.cpc.ncep.noaa.gov/products/precip/CWlink/daily_ao_index/JFM_season_ao_index.shtml]




AO a NAO jsou vysoce korelované (a obecně se nepovažují za oddělené jevy, přinejmenším v zimních měsících). Následující graf porovnává tyto dva (pro JFM) indexy AO červeně a NAO zeleně (korelace 0,83)
[http://www.esrl.noaa.gov/psd/data/climateindices/]




Pro negativní AO je „charakteristický vyšší než normální tlak nad arktickou oblastí zhroucení polárního víru.“ NAO někteří považují za regionální reprezentaci AO. Diskuse o tom je na tomto odkazu:
[www.crh.noaa.gov/images/eax/science/WinterWxAO2006.ppt]

Následující obrázek ukazuje účinek AO na teplotní odchylky ve Spojených státech (z výše uvedeného odkazu).






Blokování

Negativní AO/NAO je spojeno se zpomalením polárního víru a polárního tryskového proudu. Když se tryskový proud zpomalí, začne se kroutit do tvaru vln (Rossbyho vlny). Obecný účinek je ilustrován níže (z http://en.wikipedia.org/wiki/Rossby_wave).



A pohled od pólu (z https://www.britannica.com/EBchecked/topic-art/38479/106997/Rossby-wave-patterns-over-the-North-Pole-depicting-the-formation) ukazující vzor blokování na (c).




Následující obrázek ilustruje zlomy vln vytvářející blokující vzor (z http://www.apcc21.org/images/Activities/seminar/2006/APCC06-Tanaka.pdf)



„Blokování má hodně co dělat s drsností zimního počasí na severní polokouli a AO má silnou schopnost to blokování řídit. Abychom to řízení kvantifikovali definujme událost blokování jako týdenní nebo delší vyšší tlak ve střední troposféře spolu s anticyklónou na povrchu. … k blokování dojde přednostně během nízké fáze AO na Aljašce, v Severním Atlantiku a v Rusku.“
[http://www.jisao.washington.edu/wallace/ncar_notes/]



Al Gore – pavěda

Al Gore říká, že neobvyklý chlad a sníh na Severovýchodě US v lednu je důsledkem globálního oteplování. Obrázek níže je z jeho blogu
[http://blog.algore.com/2011/02/an_answer_for_bill.html]



Pokud je každá možná charakteristika počasí / klimatu „považována“ za „člověkem způsobeným globálním oteplováním“, pak je tato hypotéza nefalsifikovatelná, a tudíž nevědecká.

Ačkoliv Gore jako obvykle lže, už i mnoho titulů médií hlavního proudu říká i pravdu.

Příklady:

USA Today 29. prosinec: „Ledově chladné drkotání zubů vyvolávající větry se přehnaly přes východní polovinu USA v tomto měsíci srazily prosincové teploty k téměř rekordním chladům v celé oblasti od Minneapolis po Miami. Může za to hlavně Severoatlantická oscilace (NAO) a její blízká sestřenice Arktická oscilace (AO). Tyto dva veliké klimatické vzory atmosféry nad Severním ledovým a severním Atlantickým oceánem silně ovlivňují zimní počasí. …
Vikingové tyto účinky podle Jamese Hurrella z National Center for Atmospheric Research zaznamenali již téměř před tisícem let.“
[http://www.usatoday.com/weather/forecast/2010-12-28-whysocold28_ST_N.htm]

9. leden Cleveland.com: „Mrazivé větry vanuly přes části Severní Ameriky, Evropu a Asii. Na některých místech bylo až dosud nejchladněji jako Melbourne, Fla., které minulé úterý propadly o 28 stupňů na rekordní níži. Evropa se zahalila do jedné sněhové vánice za druhou. … Tato situace byla způsobena Arktickou oscilací, při níž se protilehlé tlakové vzory atmosféry na vrcholu planety příležitostně posouvají zpět a dopředu, čímž ovlivňují počasí na většině severní polokoule.“
[http://www.cleveland.com/nation/index.ssf/2010/01/arctic_oscillation_is_behind_a.html]

WHNT News 18. leden: „NASHVILLE, Tenn. (AP) – Hledáte-li pachatele chladné a zasněžené zimy v Tennessee, hoďte to na Arktickou oscilaci. Kancelář Národní meteorologické služby v Nashville říká, že vzor počasí, při němž atmosférický tlak na pólech a ve středních šířkách fluktuuje mezi negativní a pozitivní fází.“
[http://www.whnt.com/news/sns-bc-tn--winterweather,0,3729918.story]

Ale Al Gore 1. února: „Je to globální oteplování.“



Ohledně dalších podrobností o NAO a AO viz:
http://www.appinsys.com/GlobalWarming/AO_NAO.htm

 

____________________
Áda
 
13.2.2011 - 17:33 - 
Změny v radiaci nad globálními oceány během teplých a chladných epizod
February 9th, 2011

Ve svém pokračujícím úsilí o využití satelitů k otestování klimatických modelů predikujících globální oteplování pomocí pozorování nadále zkouším různé způsoby analýzy dat.

Zde ukáži, jak se během teplých a studených epizod mění radiační rovnováha globálních oceánů, tyto jsou převážně důsledkem El Niño respektive La Niña. Jako o ‚radiační rovnováze‘ mluvím o absorpci slunečního svitu na vstupu do atmosféry a emisi infračerveného záření.

Shrnul jsem tyto výsledky do jediného obrázku, který je ve skutečnosti i dost dobrou učební pomůckou. Ukazuje, jak se během oteplování radiační energie akumuluje v systému oceán-atmosféra a jak se pak během ochlazování ztrácí.

(Pokud se divíte, jak do toho všeho zapadá radiační ‚zpětná vazba‘ – no, VÍM, že se divíte – tak nerovnováhy v čistém radiačním toku na vstupu do atmosféry lze považovat za určité kombinace účinků a zpětných vazeb, které vždy fungují v protikladu jeden k druhému. Radiační nerovnováha 2 Wattů na čtvereční metr by mohla být důsledkem účinku 3 Wattů a – 1 Wattu zpětné vazby nebo 7 Wattů účinku a -5 Wattů zpětné vazby (kde ‚zpětná vazba‘ zde zahrnuje i přímou reakci přes infračervené vyzařování kvůli Planckov tepelné radiaci). Bohužel nemáme žádný dobrý způsob, jak poznat poměry mezi účinky a zpětnými vazbami, a je to zpětná vazba, co určuje, jaké lze očekávat globální oteplování od působení činitelů jako je přidání dalšího atmosférického oxidu uhličitého.)

Prozatím ale ignorujme konceptuální rozlišitelnost a mluvme jen o radiačních nerovnováhách. To věci zjednoduší, jelikož další energetický vklad by měl být doprovázen vzestupem teploty, a větší energetická ztráta by měla být doprovázena poklesem teplot. Zachování energie.

A jak z dat uvidíme, přesně to se děje.

Analyzovali jsme běhy celkem 14 klimatických modelů IPCC nad 20. stoletím, které poskytli Forster & Taylor (2006 J. Climate) a diagnostikovali z toho dlouhodobou klimatickou citlivost. Abych izoloval variabilitu v modelech na časových škálách menších než asi deset let, odstranil jsem nízkofrekvenční variace regresí povrchových teplot a odchylek radiačního toku polynomem 6. stupně. Krátkodobou variabilitu dovedeme testovat z krátkodobých satelitních datových sad.

Tyto výsledky jsem už zprůměrňoval u 5 modelů, které byly pod průměrnou klimatickou citlivostí, a 9 modelů, které byly nad průměrnou klimatickou citlivostí.

Křivky v následujícím obrázku jsou zpožděné regresní koeficienty, které lze interpretovat jako rychlosti zádrže (nebo ztráty) radiační energie na stupeň C teplotní změny při různých časových prodlevách. Časová prodleva nula měsíců uvažována jako měsíc teplotního maxima (nebo minima). Tuto interpretaci jsem ve skutečnosti verifikoval přezkoumáním kompozitních epizod oteplení a ochlazení z běhu klimatického modelu CNRM-CM3, který vykazuje silné aktivity El Niño a La Niña.

Rovněž jsou zobrazeny výsledky založené na satelitech pro trendy zbavené globálních odchylek teplot na hladině moře HadSST2 a satelitně změřené odchylky radiačních toků z aparátů Terra CERES během 10-letého období od března 2000 do června 2010.

Nejnápadnější věcí stojící za povšimnutí je, že v měsících běžících k teplotnímu maximu (minimu) globální oceány zachycují (ztrácí) další radiační energii. To platí u všech klimatických modelů i u satelitních pozorování.

Výše uvedený obrázek je možná více intuitivním způsobem, jak se na ta data podívat, než jsou ‚prostorová rozkreslení fází‘, která jsem v několika posledních letech prosazoval. Jedna KLÍČOVÁ věc, která se ukáže, je, že když tyto regrese děláme s časovou prodlevou NULA (jako to nedávno dělal Dessler v jeho článku z roku 2010 o zpětné vazbě mraků, a zkoušel to i ve všech předchozích výzkumech), tak to má opravdu jen velmi malý smysl. Protože do radiačních nerovnováh jsou zahrnuty tyto časové prodlevy v teplotní odpovědi na radiační nerovnováhu, je NUTNO, aby tyto analýzy braly v úvahu toto časově zpožděné chování, jinak není možno doufat v diagnostiku zpětné vazby. Při nulové časové prodlevě máme jen hodně málo signálu, který lze vůbec analyzovat.

Tak co nám to řekne o klimatických modelech použitých k predikci globálního oteplování?

Samozřejmě, že to, o co se cílově zajímám, je, zda nám satelitní data mohou říci něco, co by nám mohlo umožnit určit, které z klimatických modelů, jsou ohledně predikcí globálního oteplování blíže realitě.

A jako obvykle výše zobrazené výsledky nám na tuto otázku neposkytují jasnou odpověď.

Satelitní pozorování nám nyní NAZNAČUJÍ, že s danými změnami povrchových teplot jsou spojeny větší radiační nerovnováhy, než jaké vykazují klimatické modely. Ale fyzický důvod, proč tomu tak je, nelze určit bez ještě dalších informací.

Mohlo by to být v důsledku zapojení vody z větších hloubek do teplotních změn reálného klimatického systému oproti klimatickým modelům v těchto časových rozsazích. Nebo možná další radiační vstup do satelitních dat byl během oteplování kompenzován větší rychlostí povrchového odpařování, než jaké poskytují modely.

Pamatujte ale, že tyto radiační změny jsou konceptuálně určitou kombinací účinků a zpětných vazeb o neznámých velikostech. To, co nazývám účinkem, je to, čemu někteří lidé říkají „nevynucená vnitřní variabilita“ – změn radiace nikoliv v důsledku zpětné vazby (z definice přímé nebo nepřímé důsledky změn povrchové teploty). Těmto pravděpodobně dominují kvazi-chaotická ve smyčkách působící vyvolávání změn v oblačnosti, ale mohly by rovněž být důsledkem změn volné troposférické vlhkosti.

Když nyní předpokládáme, že radiační změny PO teplotním maximu (nebo minimu) jsou převážně reakcí zpětné vazby, tak lze argumentovat, že satelitní data ukazují větší negativní zpětnou vazbu (nižší klimatickou citlivost) než modely. Jediný problém, který s tím je, že v obrázku výše ukazuji průměry přes více modelů. Jeden VÍCE citlivý model má ve skutečnosti ještě větší odchylku, než vykazují satelitní data!

Takže ačkoliv závěr by mohl být pravdivý … důkaz není zcela neprůstřelný.

Kromě toho, i když ty výsledky tu neukazuji, existují ještě i jiné analýzy, které lze provést. Např.: Kolik celkové energie během doby epizod oteplování akumulují modely energie (versus pozorování)? A během epizod ochlazování? A říká nám to něco? Z analýz, které jsem až dosud udělal, není ještě jasný výsledek. Budu ale hledat dál.

Mezitím si můžete výše uvedený graf interpretovat, jak chcete. Možná si všimnete něčeho, co mi ušlo.

Originál:
http://www.drroyspencer.com/2011/02/radiative-changes-over-the-global-oceans-during-warm-and-cool-events/

 

____________________
Áda
 
13.2.2011 - 22:16 - 
Dnes sluneční erupce třídy M
Posted on February 13, 2011 by Anthony Watts
Dr. Leif Svalgaard writes in a short email:
Erupce M6.6 vyrazila F10.7 na 126 sfu

Zde je erupce v paprscích X zakreslená:

Zde je obrázek v parscích x:

Takže ačkoliv bylo slunce v poslední době obecně v klidu, pořád je příležitostně schopno erupcí, jak by se dalo i předpokládat.

Byla za to zodpovědná skupina slunečních skvrn 1158 a rychle roste, zde je video:

Spaceweather.com od NASA toto video zhotovila a píše:

Aktivní oblast je nyní více než 100 000 km široká a tmavá jádra roztroušená pod její magneticky nestabilní pokrývkou mají rozměry nejméně jako tucet Zemí. V nadcházejících hodinách se dají očekávat erupce ve směru Země.

Tabulky o slunci se aktualizují na http://wattsupwiththat.com/reference-pages/solar/

 

____________________
Áda
 
16.2.2011 - 18:45 - 
citace:
...Tabulky o slunci se aktualizují na http://wattsupwiththat.com/reference-pages/solar/


http://spaceweather.com/ Sunspot number: 100 Updated 15 Feb 2011

Mr. Hathaway teraz asi medituje, ci nemal s aktualizaciou grafu trochu pockat...
 
16.2.2011 - 21:18 - 
Musim potvrdit, ze na radioamaterskych pasmech to chodilo velice dobre, hromada spojeni pres Auroru (spojeni pomoci ionizovanych castich pri polarni zari pasmech UHF = 50,70,144,220MHz).
http://www.n3kl.org/sun/noaa.html
http://www.xs4all.nl/~amunters/monitor.html
Vsimete si zkratek AUR:
http://www.gooddx.net/auroralog.htm

Co se tyce MUF krivky, tak na 27MHz (CB pasmo) se po dlouhe dobe ozvalo rusko a balkan.
http://www.ukssdc.ac.uk/ionosondes/ionosondes.html
http://www.iono.noa.gr/
http://rwc.cbk.waw.pl/
http://www.ips.gov.au/HF_Systems/6/5

Zajimavej je tez clanek na servru OK2KKW ohledne predpovedi Slunce v padesatych letech:
http://www.ok2kkw.com/next/sun1963.htm




citace:
Dnes sluneční erupce třídy M
Posted on February 13, 2011 by Anthony Watts
Dr. Leif Svalgaard writes in a short email:
Erupce M6.6 vyrazila F10.7 na 126 sfu

Zde je erupce v paprscích X zakreslená:

Zde je obrázek v parscích x:

Takže ačkoliv bylo slunce v poslední době obecně v klidu, pořád je příležitostně schopno erupcí, jak by se dalo i předpokládat.

Byla za to zodpovědná skupina slunečních skvrn 1158 a rychle roste, zde je video:

Spaceweather.com od NASA toto video zhotovila a píše:

Aktivní oblast je nyní více než 100 000 km široká a tmavá jádra roztroušená pod její magneticky nestabilní pokrývkou mají rozměry nejméně jako tucet Zemí. V nadcházejících hodinách se dají očekávat erupce ve směru Země.

Tabulky o slunci se aktualizují na http://wattsupwiththat.com/reference-pages/solar/

 
17.2.2011 - 23:31 - 
Global Warming Science - www.appinsys.com/GlobalWarming

Posuv v režimu Arktické oscilace

[last update: 2011/02/16]


Arktická oscilace (AO)

„Index AO popisuje relativní intenzitu semipernamentního středu tlakové níže nad severním pólem. Kolem tohoto středu cirkuluje svazek větrů ve vyšších výškách, čímž vytváří vír. Když je index AO pozitivní a vír intenzivní, větry se utahují kolem severního pólu jako smyčka, čímž zde na místě zadržují studený vzduch. Negativní AO a slabý vír … umožňuje, aby chladný vzduch unikal a rozléval se na jih do Severní Ameriky, Evropy a Asie … index byl během zim konce 80. let převážně pozitivní. Arktická oscilace v posledních desetiletích sílila, čímž přispívala k neobvyklému teplu na pevninských masách severní polokoule.” [http://www.ucar.edu/communications/newsreleases/2003/deser.html]

Následující obrázek ukazuje zimní index AO (leden/únor/březen).
[http://www.cpc.ncep.noaa.gov/products/precip/CWlink/daily_ao_index/JFM_season_ao_index.shtml] Index AO v letech 1988/89 učinil výrazný obrat trendu a byl obecně na vyšších úrovních po následujících 20 let. V roce 2010 AO spadl na nejnižší úroveň od roku 1969 (data o AO jsou k dispozici pouze od roku 1950).



Ohledně dalších informací o těchto účincích pád indexu AO v roce 2010 viz:
http://www.appinsys.com/GlobalWarming/USsnow_Jan2011.htm


Následující obrázek ukazuje měsíční AO (z [http://www1.ncdc.noaa.gov/pub/data/cmb/teleconnections/ao-f-pg.gif]) ačkoliv je v tomto období pro zimní AO typičtější (JFM), jelikož jde o období se silnější vlivem na počasí severní polokoule.





Posuv režimu AO na přelomu let 1988/89

Index AO vykázal v letech 1988/89 náhlý nárůst, jak je vyznačeno červeným kroužkem výše, a to vedlo k jeho obecně vyšším hodnotám v následujících dvou desetiletích.


Článek z roku 2005 (Rodinov a Overland: „Využití metody sekvenční detekce posuvu v režimu pro ekosystém Beringova moře,“ ICES Journal of Marien Sciences 62, 2005
[http://www.beringclimate.noaa.gov/regimes/JMSPublArticle.pdf]) aplikoval algoritmus pro detekci posuvu režimu založený na analýze pomocí sekvenčního t-testu použitého na index AO. Uvádí: „Posuv režimu je definován jako rychlá reorganizace ekosystémů z jednoho relativně stabilního stavu na jiný. V mořském prostředí mohou režimy trvat několik desetiletí a posuvy, jak to vypadá, jsou často spojené se změnami v klimatickém systému.“ Zkoumali režimy indexů AO na základě různých délek výřezů. Rok 1989 byl identifikován jako změna režimu AO podle všech délek výřezů, jak je ilustrováno v následujícím obrázku.




Předchozí studie posuvů režimů založené na odchylkách průměrných globálních teplot (pomocí různých detekčních algoritmů pro posuvy režimů) identifikovaly přelom 1987/88 jako posuv režimu, jak je ilustrováno níže (viz: http://www.appinsys.com/GlobalWarming/ClimateRegimeShift.htm).




Overland et al „Dekadická variabilita Aleutské níže a její vztah k cirkulaci vyšších zeměpisných šířek“
[http://journals.ametsoc.org/doi/abs/10.1175/1520-0442(1999)012%3C1542%3ADVOTAL%3E2.0.CO%3B2]:
„Dotyčný algoritmus detekuje přechod nuly odchylek tlakové níže se středem na Aleutami v letech 1925, 1931, 1939, 1947, 1959, 1968, 1976 a 1989. Žádný propojený vzor střední troposféry nestačí sám na to, aby vystihl variabilitu Aleutské níže. Aleutská níže je primárně v kovarianci s Pacificko-severoamerickým vzorem (PNA), ale i s Arktickou oscilací (AO). Po roce 1977 je na indexech vidět změna ke zvláště hluboké Aleutské níži, jak je vidět jak na indexech PNA tak i AO; návrat k průměrným podmínkám po roce 1989 byl rovněž spojen se změnami v AO.“

Četné studie dokumentovaly účinky klimatického posuvu v roce 1989:

• Kidokoro et al, „Dopad posuvu klimatického režimu na migraci japonských olihní (Todarodes pacificus) v Japonském moři“ [http://icesjms.oxfordjournals.org/cgi/content/abstract/fsq043]: „Následující posuv klimatického režimu (RS) v roce 1989 v severozápadním Pacifiku a Japonském moři posunul hlavní trdliště japonských olihní (Todarodes pacificus) od oblastí u pobřeží ostrova Honšú do Cušimského průlivu a tržní zásoba vzrostla. Migrační vzor T. pacificus byl objeven po RS na základě značkovacích experimentů prováděných v červenci až září 1984 a v letech 1987-1991 v tom byly zkoumány měsíční posuvy průměrných zeměpisných šířek míst nového odchytu každých 10 dní. Před RS docházelo k novým odchytům ve středním Japonském moři a u pobřežních oblastí ostrova Honšú, ale po RS severně od 40 rovnoběžky (u oblastí vypuštění) po RS. Je pravděpodobné, že umístění trdlišť se změnilo.“

• Tsunoda et al, „Východoasijský monzun k Jižní oscilaci El Niño: Posuv zimního klimatu ostrova Išigaki spojený s posuvem klimatického režimu 1988/1989 založený na záznamech jak instrumentálních tak z korálů“ [http://www.agu.org/pubs/crossref/2008/2008GL033539.shtml]: „zimní instrumentální SSTI se v odpovědi na změnu klimatického režimu 1988/1989 posunuly od závislosti na zimním Východoasijském monzunu k závislosti na Jižní oscilaci / El Niño.“

• Hare a Mantua „Empirické důkazy severopacifického posuvu v režimu v letech 1977 a 1989“ [http://www.faralloninstitute.org/Publications/hare-mantua_pio2000.pdf]: „Široce se přijímá, že v zimě 1976-77 v severním Tichém oceáně došlo ke změně klimatického režimu. Tento posuv režimu měl dalekosáhlé důsledky pro velké mořské ekosystémy severního Pacifiku. … Změny v roce 1989 už nebyly tak rozsáhlé jako změny v roce 1977 ani neznamenaly jednoduchý návrat k podmínkám před rokem 1977.“

• Trabant et al, „Měřené klimatem vyvolané změny objemu tří ledovců a současné predikce odpovědí ledovců na klima“ [http://ak.water.usgs.gov/glaciology/reports/200310_search_poster/index.htm]: „Všechny trendy rovnováhy hmot a inflexní body jsou silně korelované s posuvy mezidekadického klimatického režimu 1976/77 a 1989, což bylo rozpoznáno u několika klimatických indexů pro severní Pacifik a v re-analýze dat v National Center for Environmental Prediction (NCEP).”

• Breaker a Flora „Vyjádření posuvu v režimu let 1976-1977 a 1988-1989 v povrchových teplotách moře u jižní Kalifornie a Havaje“ [http://www.bioone.org/doi/abs/10.2984/1534-6188(2009)63%5B39:EOARSI%5D2.0.CO%3B2]: „Byly přezkoumány teploty povrchu moře u jižní Kalifornie od Scripp Pier a z Koko Head na Havaji, aby se určilo, k jakému došlo dopadu na podmínky životního prostředí každé z lokalit u posuvu klimatického režimu, ke kterému došlo v letech 1976-1977 a 1988-1989. K vylepšení detekčního procesu bylo použito kumulativních souhrnů. Kumulativní souhrnná časová historie odhalily větší body zvratu v události v letech 1976-1977 v obou lokalitách. V obou lokalitách byly zjištěny nárůsty teploty konzistentní s fází změny v Pacifické dekadické oscilaci, k níž v té době došlo. Kumulativní souhrny rovněž ukazují větší body zvratu u obou lokalit během události let 1988-1989.“

Posuv režimu let 1988-89 nebyl tak silný – neukázal se v tolika ekologických indikátorech jako v roce 1976-77 (jak bylo dokumentováno u Overland et al „Posuvy severopacifického režimu: Definice, problémy a nedávné přechody“ [http://www.faralloninstitute.org/Publications/hare-mantua_pio2000.pdf]). Ovšem z hlediska Arktické oscilace je to nejsilnější posuv režimu.

Posuv v roce 1989 se rovněž manifestoval ve frekvenci severní větrné cyklóny. Následující obrázky ukazují standardizovaná vyražení počtu zimních cyklón (listopad-březen) na severní polokouli mezi 60-90 rovnoběžkou (nalevo) a 30-60 rovnoběžkou (vpravo) „oznámený nárůst ve frekvenci cyklón ve vysokých zeměpisných šířkách a ohlášený pokles ve středních šířkách kolem roku 1989. K těmto změnám došlo v souběhu s významnými změnami v indexu Arktické oscilace (AO). … Během podmínek aktivity cyklón pozitivního AO při posuvu k pólu na severní polokouli. … Když je AO negativní, polární vír je ve stavu slábnutí a cyklonální aktivita se přesouvá k jihu.“ [http://nome.colorado.edu/HARC/Readings/McCabe.pdf]






AO a klimatické modely

U klimatických vědců je obecným problémem zneužívání lineárních trendů. Podle UCAR „NAM trend k pozitivním hodnotám od 60. let do poloviny 90. let s nárůstem variability po tomto bodě. … Na základě výsledků počítačových modelů a fyzikálních zdůvodnění vědci očekávali, že globální nárůst skleníkových plynů podpoří mírně pozitivní trend NAM během nadcházejícího století.“ (NAM – Northern Annular Mode – jiný název pro Arktickou oscilaci.) [http://www2.ucar.edu/news/backgrounders/arctic-oscillation-pineapple-express-weather-maker-glossary#_nam]

Ve výše zmíněném prohlášení je UCAR velice zavádějící. AO vykazovala malý až lehký negativní trend až do posuvu 1988/89 a od té doby vykazovala výrazný negativní trend. Nejvyšší variabilita se objevila v 70. letech. To lze vidět na následujících obrázcích AO pro roky 1950-1987 (vlevo) a z let 1990-2010 (vpravo) (obrázky z
http://www.esrl.noaa.gov/psd/data/climateindices/, všimněte si, že osy y jsou v různých měřítcích). Vztahují se k pozitivnímu lineárnímu trendu od pečlivě zvoleného počátku a v koncových datech 60. až 90. let bez ohledu na to, že uprostřed tohoto období je posuv a trendy na obou stranách posuvu s tímto prohlášením nesedí.




UCAR rovněž prohlašuje, že lze očekávat, že nárůst skleníkových plynů podpoří mírný pozitivní trend. Ale data ukazují, že kromě posuvu 1988/89 nedošlo k žádnému nárůstu AO, ačkoliv skleníkové plyny nadále rostou.

Různé články zkoumají klimatické modely a ukazují stejný rozpor mezi modelem a realitou. Např. Gillet et al, 2002 („Jak lineární je odpověď Arktické oscilace na skleníkové plyny?“ Journal of Geophysical Research [http://www.agu.org/pubs/crossref/2002.../2001JD000589.shtml]): „Zkoumáme citlivost indexu Arktické oscilace (AO) k nárůstu koncentrace skleníkových plynů integrací pěti klimatických modelů … S výjimkou HadCM2 vykazují všechny modely významnou pozitivní reakci AO na účinek skleníkových plynů“
Článek z roku 2010 (Lo a Hsu „Změny v dominantním dekadickém vzoru a náhlé oteplení koncem 80. let na mimotropické severní polokouli,“ Atmospheric Science Letters Vol. 11, [http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/asl.275/full]) uvádí: „Rozsáhlé náhlé oteplení na mimotropické severní polokouli (NH) přišel koncem 80. let. Toto oteplení bylo spojeno se změnou v poměrech vlivu vzoru typu Pacifické dekadické oscilace (PDO) a vzoru typu Arktické oscilace (AO). Vzor ve stylu AO měl dominantní vliv na střední teploty NH od konce 80. let, zatímco vliv PDO slábl. Mód ve stylu AO se objevuje jako součást přirozené proměnlivosti v simulacích klimatických modelů předindustriálního období CMIP3/IPCC. Ovšem jejich objevení koncem 80. let už ve většině modelů simulováno nebylo spolu s nárůstem nebo bez nárůstu skleníkového efektu ve 20. století.“


Spojení se sluncem

Období dat o AO (od roku 1950 do současnosti) pokrývá 5 slunečních cyklů (19. až 23). Ovšem satelitní data pokrývající informace o osvitu ve spektrech začalo pouze v roce 1979, pokrývá tak 22 a 23 cyklus a většina 21. Následující obrázek ukazuje osvit v UV spektru pro období, kdy je k dispozici, (do Lockwood et al: „Solární modulace klimatu odshora až dolů: důkazy o změnách ve staletých časových škálách“ Environmental Research Letters, 2010,
[http://iopscience.iop.org/1748-9326/5/3/034008/fulltext]). Obrázek ukazuje (a) tok F10,7 , (b) měsíční průměry osvitu v UV spektru a (c) proměnlivost spektrálního osvitu. Měsíční index AO je zakreslený v dolním grafu. Období 1988-89 je zvýrazněno. Zahrnuje to i vzestup intenzivního nárůstu osvitu v celém UV spektru. Existuje jasná korelace mezi AO a osvitem v UV spektru.




Baldwin a Dunkerton („Sluneční cyklus a provázanost se stratosféricko-troposférickou dynamikou,“ Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics, 2005 [http://www.nwra.com/resumes/baldwin/pubs/SolarCycleStrat_TropDynamicalCoupling.pdf]) uvádí:

• „UV spektrum se během slunečního cyklu mění o několik procent. Jelikož je UV radiace absorbována ve stratosféře ozónem, mění se koncentrace ozónu s intenzitou UV radiace (Haigh, 1994). Tento radiačně-fotochemický mechanismus účinně sluneční cyklus zesiluje i mimo dynamických zpětných vazeb ještě pomocí pozitivní zpětné vazby s koncentrací ozónu.“

• „cirkulační anomálie v horní a střední stratosféře se během zimního období posunují k pólům a zase dolů a jsou spojeny s odchylkami ve vlnami vyvolaném přenosu hybnosti. … Turbulence pocházející z horní tropické stratosféry (např. v důsledku slunečního cyklu) se tudíž mohou tímto dynamickým mechanismem přenášet do vyšších zeměpisných šířek a do nižších výšek. V rámci pohybu stratosféry se šíří odpovídající vlny planetárního rozsahu Rossbyho vlny na gradientech potenciálů vírů na okraji polárního víru“

• „Třetí hodnocení IPCC (Houghton et al., 2001) např. uvádí, že úroveň vědeckého porozumění slunečního radiačního účinku je „velice nízká“. Tento sentiment se u nás odráží a dodáváme, že úroveň porozumění dynamických zpětných vazeb je rovněž nízká.“

Je pravděpodobné, že modely, které nezačlení UV osvit a účinky na ozón nebudou výstižné. Nissen et al („Směrem k lepšímu vystižení slunečního cyklu v modelech obecné cirkulace,“ Atmospheric Chemistry and Physics, 2007 [http://www.atmos-chem-phys-discuss.net/7/45/2007/acpd-7-45-2007.pdf]) uvádí: „11-leté variace slunečního UV osvitu mají přímý dopad na radiační a ozónovou rovnováhu ve střední atmosféře. Aby se tyto změny začlenily do modelů potřebujeme začlenit spektrálně rozlišené změny slunečního osvitu stejně jako změny ozónu v důsledku zvýšené fotochemické produkce.“

Jelikož věda nadále není daná, sluneční vazba s AO je evidentní.



Články zkoumající sluneční vazbu AO

De La Torre et al: “The role of the solar cycle in the relationship between the North Atlantic Oscillation and Northern Hemisphere surface temperatures”
Advances in Atmospheric Sciences 2007
[http://www.springerlink.com/content/h6m2535428606445/]
“solar activity influences tropospheric climate fluctuations in the Northern Hemisphere via the fluctuations of the stratospheric polar vortex.”

Da Silva and Avissar: “The impacts of the Luni-Solar oscillation on the Arctic oscillation”
Geophysical Research Letters 2005
[http://www.duke.edu/~renato/RamosdaSilvaandAvissarGRL2005.pdf]
“In this study, we show that specific alignments between the Sun, the Moon and the Earth known as the Luni-Solar Oscillation (LSO) that occur at frequencies of nearly 9 and 18 years are unambiguously correlated with the AO since the mid-1960’s.”

Tourpali et al: “Solar cycle modulation of the Arctic Oscillation in a chemistry-climate model”
Geophysical Research Letters 2005
[http://www.agu.org/journals/ABS/2005/2005GL023509.shtml]

Huth et al: “The 11-year solar cycle affects the intensity and annularity of the Arctic Oscillation”
Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics 2007
[http://adsabs.harvard.edu/abs/2007JASTP..69.1095H]

Hameed and Lee: “A mechanism for sun-climate connection”
Geophysical Research Letters 2005
[http://www.somas.stonybrook.edu/downloads/pubs/hameed/HameedLee.pdf]

Ruzmaikin and Feynman: “Solar influence on a major mode of atmospheric variability”
Geophysical Research Letters 2002
[http://yly-mac.gps.caltech.edu/ReprintsYLY/A_LWSpapers/Ruzmaikin_Solar_02.pdf]

Shidell, Schmidt, Mann, Rind and Waple: “Solar Forcing of Regional Climate Change During the Maunder Minimum”, Science, 2001
[http://pubs.giss.nasa.gov/docs/2001/2001_Shindell_etal_1.pdf]

Barriopedro et al: “Solar modulation of Northern Hemisphere winter blocking”
Journal of Geophysical Research, Vol.113, 2008
[http://idl.ul.pt/davidbarriopedro/2008%20Barriopedro%20et%20al.pdf]

Lockwood et al: “Top-down solar modulation of climate: evidence for centennial-scale change”
Environmental Research Letters, 2010
[http://iopscience.iop.org/1748-9326/5/3/034008/fulltext]



More info about the AO: http://www.appinsys.com/GlobalWarming/AO_NAO.htm

 

____________________
Áda
 
18.2.2011 - 12:21 - 
http://icecap.us/index.php/go/political-climate

Feb 17, 2011
On Storms, Warming, Caveats and the Front Page

Feb 16, 2011
Proč je Al Gorovo vysvětlení další sezóny vydatného sněžení špatně

By Chuck Wiese, Meteorologist, Weatherwise Inc.

Al Gore řekl Billu O’Reillymu z FOXNews, že sněhové vánice z letošní zimy byly součástí toho scénáře změny klimatu, který vědci očekávali v důsledku oteplování zemských vzdušných mas, kdy do ostrůvků chladného vzduchu vstupuje více vlhkosti. Gore tvrdil: „Tyto teplejší vzduchové masy (o nichž Gore tvrdí, že jsou důsledkem lidských emisí, jež vytvořily atmosférických CO2) na vlhkost působí jako houba a nasávají ji, dokud se nestřetnou s ostrůvkem chladného vzduchu.“ Gore pak tvrdil, že tato „dodatečná vlhkost“ obsažená v teplejším vzduchu způsobuje intenzivnější srážky a tudíž vydatnější sněžení a to všechno je v souladu s oteplováním země.

Tato Gorova prohlášení jsou naprostý nesmysl. Ačkoliv je pravda, že teplejší vzduch je schopen pojmout více vlhkosti než studený vzduch, teplota vzduchu nemá nic společného s tím, kolik vody se nakonec do vzduchu odpaří (nebo jak to říká Gore „bude nasáto“ vzduchem). To je určeno výhradně tím, čemu se říká gradient parciálního tlaku vodních par, který existuje mezi vzorky vzduchu, které mohou ležet nad vodní plochou. Přezkoumejme to, potřebujeme zavést fyzikální koncept parciálního tlaku par. Tento parciální tlak par je fyzikálně definován jako množství tepelné energie potřebné k odpaření jednoho molu vody při 100 stupních Celsia při jedné atmosféře tlaku.



Na příkladu výš jsme vzali horké masy kontinentálního vzduchu, které se typicky nachází během letních měsíců na US (jihozápadě) při teplotě 100 stupňů F. Pokud by byl rosný bod tohoto horkého vzduchu 50 stupňů F (což je pro léto typické), to by byl VELICE SUCHÝ vzduch ve vztahu ke své teplotě 100 stupňů F, takže by měl relativní vlhkost jen 19%. Tohle je ten druh vzdušné masy, o které Al Gore tvrdí, že „nasaje vlhkost“, protože je tak teplá. Tak co se stane, kdy ji přesuneme nad Tichý oceán tak, aby mohla „nasát“ nějakou tu Al Gorovou vlhkost? Ze zúčastněných parciálních tlaků par uvidíme, že tato horká vzduchová masa nic takového neudělá. Proč? Protože parciální tlak par nad oceánem je stejný jako parciální tlak v Al Gorově horké vzduchové mase! Obojí, jak oceán tak vzduch mají STEJNÝ parciální tlak par, když jsou si teplota vody i teplota rosného bodu vzduchu rovné, a ten se u obou rovná 10,75 milibarů. Gradient parciálního tlaku par je v tomto případě nulový. To znamená, že tu nedojde k vůbec ŽÁDNÉMU ČISTÉMU ODPARU VODY do této HORKÉ vzduchové masy. Jelikož se tento HORKÝ vzduch přesunul do „ostrůvku“ chladnějšího oceánu, tak jednoduše začne chladnout, dokud nedosáhne teploty rosného bodu, čímž bude stoupat jeho relativní vlhkost, ale změna absolutní vlhkosti zůstane jen malá či žádná, protože oceán snadno pojme dodatečnou tepelnou energii, aniž by zvedl svou vlastní teplotu, což je určeno jeho parciálním tlakem par (a ten determinuje skutečný obsah vodních par), čímž je definována ta „houba“, o které mluvil Al Gore.

Takže ve kterém scénáři bychom našli vzduchové masy fungující jako „houba“ a „nasávající vlhkost“, jak pan Gore tvrdí, že k tomu dochází u teplých vzduchových mas? Pokud se tomu teď smějete a myslíte si, že je to úplně obráceně, než tvrdí Gore, máte pravdu! Nejlepší příklad, jaký mohu ohledně vzduchových mas „nasávajících vlhkost“ dát, je ten, co vytváří fenomén jezerních sněhových bouří a ten by mohl být zdrojem CHLADNÉHO kontinentálního arktického vzduchu.

Přezkoumejme fyziku tohoto jevu na ilustraci níže:




V tomto scénáři začněme CHLADNOU vzduchovou masou, jejíž teplota na severním pobřeží jezera Michigan je – 15 stupňů F s teplotou rosného bodu -20 stupňů F. Zjistíme, že parciální tlak par u takové STUDENÉ vzduchové masy je velmi nízký. Pouze 0,49 milibarů. Ale když spočítáme parciální tlak par u Jezera Michigan i při teplotě 32 stupňů F, zjistíme, že je mnohem výše na 5,11 milibarech. To vytvoří obrovský gradient parciálního tlaku par 4,62 miliabarů směřujících DO této STUDENÉ masy vzduchu! Jeho účinek je nepochybný. Tato STUEDNÁ vzduchová masa se pohybuje nad teplejším povrchem jezera a bude se rychle ohřívat od povrchu jezera, ale jak se ohřívá, gradient parciálních tlaků par bude neustále sytit proud vlhkosti z jezera do oteplující se vzduchové masy a bude neustále dosycován. Na diagramu si všimněte, že jak se vzduch od jezera odspoda ohřívá, že teplotní rozdíl mezi vzduchem a u jezera a ve větší výšce stoupá. To nakonec způsobí, že tento teplý a nasycený povrchový vzduch se obrátí, čímž způsobí hluboký konvekční proud, a tak zajistí, že v závislosti na teplotě panující 5 až 10 tisíci stopách se tomto vzduchu umožní, aby se do těchto výšek obrátil. Tento proces pokračuje, čímž se CHLADNĚJŠÍMU vzduchu umožní, aby svou dosycenou vlhkost uvolňoval, dokud bude trvat pozitivní parciální přetlak DO toho STUDENÉHO vzduchu, který tu máme. Jelikož se při tomto procesu vytváří a vztyčují studené sloupy, začínají z nich padat srážky a pokračují na jižní stranu jezera, dokud je vítr unáší a zásobuje zbytky STUDENÉHO arktického vzduchu ze severní strany.

Zeptejte se lidí žijících v Chicago Illiois a v Buffalo New York na jev jezerních bouří. Řeknou vám, co hojně pozorují, sněhové srážky s úhrnem od nějakých půl stopy do několika stop sněhu podle toho, jak daleko vydrží vítr unášet CHLAD přes jezero. STUDENÉ vzduchové masy začnou s obsahem vodních par asi 0,2 g /kg (gramů vodních par na kilogram studeného vzduchu) a skončí na přibližně 3,2 g/kg do doby, než se to přiblíží k jižnímu pobřeží jezera plně nasycený v důsledku gradientu parciálních tlaků par. Ovšem tento obsah vodních par je jen 16% toho, co naleznete těch šťavnatých tropických vzduchových masách, o kterých Al Gore tvrdí, že „nasávají vlhkost“. Je to STUDENÝ nikoliv teplý vzduch, který „nasává vodní páry“ z povrchu vody a je tomu přesně tak, protože tento vzduch má VELMI NÍZKÝ parciální tlak par v porovnání s jakýmkoliv zdrojem teplejší vody, přes který prochází.

Více je v http://icecap.us/images/uploads/Regarding_Thermodynamics_and_Heat_Transfer_finalversion.pdf

 

____________________
Áda
 
19.2.2011 - 12:34 - 
Adolfe...mezi nama, "zahlcujes" celkem zajimavou rubriku...trochu zpomal, nebo si zacnem myslet, ze te nekdo z ODS plati jako agenta.
Zkus odpovedet na to co jsem psal ohledne HAM spojeni pres Auroru.



citace:
http://icecap.us/index.php/go/political-climate

Feb 17, 2011
On Storms, Warming, Caveats and the Front Page

Feb 16, 2011
Proč je Al Gorovo vysvětlení další sezóny vydatného sněžení špatně

By Chuck Wiese, Meteorologist, Weatherwise Inc.

Al Gore řekl Billu O’Reillymu z FOXNews, že sněhové vánice z letošní zimy byly součástí toho scénáře změny klimatu, který vědci očekávali v důsledku oteplování zemských vzdušných mas, kdy do ostrůvků chladného vzduchu vstupuje více vlhkosti. Gore tvrdil: „Tyto teplejší vzduchové masy (o nichž Gore tvrdí, že jsou důsledkem lidských emisí, jež vytvořily atmosférických CO2) na vlhkost působí jako houba a nasávají ji, dokud se nestřetnou s ostrůvkem chladného vzduchu.“ Gore pak tvrdil, že tato „dodatečná vlhkost“ obsažená v teplejším vzduchu způsobuje intenzivnější srážky a tudíž vydatnější sněžení a to všechno je v souladu s oteplováním země.

Tato Gorova prohlášení jsou naprostý nesmysl. Ačkoliv je pravda, že teplejší vzduch je schopen pojmout více vlhkosti než studený vzduch, teplota vzduchu nemá nic společného s tím, kolik vody se nakonec do vzduchu odpaří (nebo jak to říká Gore „bude nasáto“ vzduchem). To je určeno výhradně tím, čemu se říká gradient parciálního tlaku vodních par, který existuje mezi vzorky vzduchu, které mohou ležet nad vodní plochou. Přezkoumejme to, potřebujeme zavést fyzikální koncept parciálního tlaku par. Tento parciální tlak par je fyzikálně definován jako množství tepelné energie potřebné k odpaření jednoho molu vody při 100 stupních Celsia při jedné atmosféře tlaku.



Na příkladu výš jsme vzali horké masy kontinentálního vzduchu, které se typicky nachází během letních měsíců na US (jihozápadě) při teplotě 100 stupňů F. Pokud by byl rosný bod tohoto horkého vzduchu 50 stupňů F (což je pro léto typické), to by byl VELICE SUCHÝ vzduch ve vztahu ke své teplotě 100 stupňů F, takže by měl relativní vlhkost jen 19%. Tohle je ten druh vzdušné masy, o které Al Gore tvrdí, že „nasaje vlhkost“, protože je tak teplá. Tak co se stane, kdy ji přesuneme nad Tichý oceán tak, aby mohla „nasát“ nějakou tu Al Gorovou vlhkost? Ze zúčastněných parciálních tlaků par uvidíme, že tato horká vzduchová masa nic takového neudělá. Proč? Protože parciální tlak par nad oceánem je stejný jako parciální tlak v Al Gorově horké vzduchové mase! Obojí, jak oceán tak vzduch mají STEJNÝ parciální tlak par, když jsou si teplota vody i teplota rosného bodu vzduchu rovné, a ten se u obou rovná 10,75 milibarů. Gradient parciálního tlaku par je v tomto případě nulový. To znamená, že tu nedojde k vůbec ŽÁDNÉMU ČISTÉMU ODPARU VODY do této HORKÉ vzduchové masy. Jelikož se tento HORKÝ vzduch přesunul do „ostrůvku“ chladnějšího oceánu, tak jednoduše začne chladnout, dokud nedosáhne teploty rosného bodu, čímž bude stoupat jeho relativní vlhkost, ale změna absolutní vlhkosti zůstane jen malá či žádná, protože oceán snadno pojme dodatečnou tepelnou energii, aniž by zvedl svou vlastní teplotu, což je určeno jeho parciálním tlakem par (a ten determinuje skutečný obsah vodních par), čímž je definována ta „houba“, o které mluvil Al Gore.

Takže ve kterém scénáři bychom našli vzduchové masy fungující jako „houba“ a „nasávající vlhkost“, jak pan Gore tvrdí, že k tomu dochází u teplých vzduchových mas? Pokud se tomu teď smějete a myslíte si, že je to úplně obráceně, než tvrdí Gore, máte pravdu! Nejlepší příklad, jaký mohu ohledně vzduchových mas „nasávajících vlhkost“ dát, je ten, co vytváří fenomén jezerních sněhových bouří a ten by mohl být zdrojem CHLADNÉHO kontinentálního arktického vzduchu.

Přezkoumejme fyziku tohoto jevu na ilustraci níže:




V tomto scénáři začněme CHLADNOU vzduchovou masou, jejíž teplota na severním pobřeží jezera Michigan je – 15 stupňů F s teplotou rosného bodu -20 stupňů F. Zjistíme, že parciální tlak par u takové STUDENÉ vzduchové masy je velmi nízký. Pouze 0,49 milibarů. Ale když spočítáme parciální tlak par u Jezera Michigan i při teplotě 32 stupňů F, zjistíme, že je mnohem výše na 5,11 milibarech. To vytvoří obrovský gradient parciálního tlaku par 4,62 miliabarů směřujících DO této STUDENÉ masy vzduchu! Jeho účinek je nepochybný. Tato STUEDNÁ vzduchová masa se pohybuje nad teplejším povrchem jezera a bude se rychle ohřívat od povrchu jezera, ale jak se ohřívá, gradient parciálních tlaků par bude neustále sytit proud vlhkosti z jezera do oteplující se vzduchové masy a bude neustále dosycován. Na diagramu si všimněte, že jak se vzduch od jezera odspoda ohřívá, že teplotní rozdíl mezi vzduchem a u jezera a ve větší výšce stoupá. To nakonec způsobí, že tento teplý a nasycený povrchový vzduch se obrátí, čímž způsobí hluboký konvekční proud, a tak zajistí, že v závislosti na teplotě panující 5 až 10 tisíci stopách se tomto vzduchu umožní, aby se do těchto výšek obrátil. Tento proces pokračuje, čímž se CHLADNĚJŠÍMU vzduchu umožní, aby svou dosycenou vlhkost uvolňoval, dokud bude trvat pozitivní parciální přetlak DO toho STUDENÉHO vzduchu, který tu máme. Jelikož se při tomto procesu vytváří a vztyčují studené sloupy, začínají z nich padat srážky a pokračují na jižní stranu jezera, dokud je vítr unáší a zásobuje zbytky STUDENÉHO arktického vzduchu ze severní strany.

Zeptejte se lidí žijících v Chicago Illiois a v Buffalo New York na jev jezerních bouří. Řeknou vám, co hojně pozorují, sněhové srážky s úhrnem od nějakých půl stopy do několika stop sněhu podle toho, jak daleko vydrží vítr unášet CHLAD přes jezero. STUDENÉ vzduchové masy začnou s obsahem vodních par asi 0,2 g /kg (gramů vodních par na kilogram studeného vzduchu) a skončí na přibližně 3,2 g/kg do doby, než se to přiblíží k jižnímu pobřeží jezera plně nasycený v důsledku gradientu parciálních tlaků par. Ovšem tento obsah vodních par je jen 16% toho, co naleznete těch šťavnatých tropických vzduchových masách, o kterých Al Gore tvrdí, že „nasávají vlhkost“. Je to STUDENÝ nikoliv teplý vzduch, který „nasává vodní páry“ z povrchu vody a je tomu přesně tak, protože tento vzduch má VELMI NÍZKÝ parciální tlak par v porovnání s jakýmkoliv zdrojem teplejší vody, přes který prochází.

Více je v http://icecap.us/images/uploads/Regarding_Thermodynamics_and_Heat_Transfer_finalversion.pdf

 
19.2.2011 - 17:52 - 
Jen krátký vstup ze začátku večerního brouzdnutí po netu:
US Sněmovna reprezentantů odhlasovala zákaz financování regulací CO2 u EPA, zákaz financování pro klimatické cary Bílého domu - ty poradce a mezinárodní vyslence pro jednání o klimatu - a zákaz podíu na financování IPCC. Ještě kolem toho vzniknou nějaké šarády.

 

____________________
Áda
 
19.2.2011 - 18:19 - 
"US Sněmovna reprezentantů odhlasovala zákaz financování regulací CO2 u EPA, zákaz financování pro klimatické cary Bílého domu - ty poradce a mezinárodní vyslence pro jednání o klimatu - a zákaz podíu na financování IPCC. Ještě kolem toho vzniknou nějaké šarády."

http://wattsupwiththat.com/2011/02/19/house-votes-to-defund-ipcc/

nechajme sa prekvapiť.. ako rýchlo, to odrazu ide..
 
19.2.2011 - 18:49 - 
To vyzerá na poriadne veľký klinček do rakve IPCC. Taký latovec...

Ale hra bude prinajmenšom v európe ešte nejaký čas pokračovať a priame i nepriame škody ďalej narastať - je na tom totiž pricicnutých celkom dosť rozličných pijavíc, ktoré majú z obchodov z teplým vzduchom nemalé príjmy - a tiež vysokopostavených kamarátov, ktorý im tieto kšeftíky dohadzujú.

Bohužiaľ, náprava škôd bude veľmi dlhodobý proces, pretože to vyzerá tak, že sa stratila značná časť dôvery "verejnosti" voči vedeckému výskumu - a keď to praskne definitívne, ešte sa to zhorší, pretože novinárske hyeny si budú pochutnávať na mrtvolách...

Nezanedbateľný je i problém hodnovernosti vedeckých dát - udalosti okolo "Climategate" naznačujú, že nemalá časť vedeckých dát je/bola zmanipulovaná. Nie mi je celkom jasné, či vôbec bude možné zmanipulované klimatické dáta zrekonštruovať... Pritom, ak sa má klimatická veda niekedy robiť seriózne, tieto dáta budú nevyhnutne potrebné.
 
19.2.2011 - 20:55 - 
citace:
Adolfe...mezi nama, "zahlcujes" celkem zajimavou rubriku...trochu zpomal, nebo si zacnem myslet, ze te nekdo z ODS plati jako agenta.
Zkus odpovedet na to co jsem psal ohledne HAM spojeni pres Auroru.

Tak jsem se kouknul, co by takový koronální výron hmoty měl udělat s reakcí ionosféry a geomagnetosféry relevantního k přenosu elektromagnetického signálu sem:
http://www.astrosurf.com/luxorion/qsl-perturbation.htm

Koukám, je to pěkný zmatek. Může to reagovat docela všelijak a výzkum těchto fenoménů není zatím nijak pokročilý. Ty reakce mohou v různých pásmech přenos podpořit a v jiných zase zhroutit v závislosti se spletitými reakcemi různých vrstev horní atmosféry. Spojení totiž potřebuje, aby některé vrstvy byly odrazivní a jiné průchodné. Po nárazu sluneční plazmy to začne pracovat a může to zlepšit některá spojení a jiná zhroutit. Po nahlédnutí sem mám tedy v představách o tom, co CME udělá se spojením větší zmatek než před tím.

 

____________________
Áda
 
20.2.2011 - 07:45 - 
Zati na HAM forech co se tyce KV tak se to nejak nezmenilo, ale na VKV se objevila dost kvalitni Aurora, takze bylo hodne spojeni via AUR.
 
20.2.2011 - 07:57 - 
citace:
Zati na HAM forech co se tyce KV tak se to nejak nezmenilo, ale na VKV se objevila dost kvalitni Aurora, takze bylo hodne spojeni via AUR.



Aurora by měla obecně růst, ačkoliv růst je procesem nestability. Obecně by asi příležitostí ke komunikaci tudy měly příležitosti růst ale s riziky. Říci to konkrétně by ale asi chtělo křišťálovou kouli.

 

____________________
Áda
 
20.2.2011 - 21:35 - 
Za politickým bodem energetického zvratu – Vůdci „ve stavu šoku“
http://notrickszone.com/2011/02/20/beyond-the-politcal-energy-tipping-point-leaders-in-a-state-of-shock/
By P Gosselin on 20. Februar 2011

Poté, co tolika investovali do obnovitelností, mají německá vláda a Zelení zjevně těžkosti vyrovnat se s nedávnými objevy obrovitých rezerv levného mělkého plynu všude po světě. Tyto zdroje energie nejenže jsou spotřebitelům snadno dostupné, ale jsou zároveň i dost k životnímu prostředí přátelské. Těžba plynu by ale vyžadovala vlády a to, aby se věřící vzdali velké části Zeleného náboženské víry, např. víry v obnovitelnou energii.

Mělké plynové rezervy jdou dost velké, aby po desetiletí vydržely. (Zdrojová fotografie: Winkipedia)

Co budou lidé dělat, když se ponořili tak hluboko do investic a pracovali tak tvrdě, aby každého přesvědčili, že tohle dělat je to správné a morální, a pak zjistí, že je tu náhle mnohem lepší a levnější způsob? Opustí jednoduše celý ten podnik? Pokud se jejich podnik stane náboženstvím a jejich smyslem života, tak je odpovědí: ne. Budou na té cestě sebezničení pokračovat.

A to může být opravdu případ Evropy a Zeleného hnutí, ti jsou teď tak hluboce zanoření do obnovitelné energie, že se dostali za psychologický a emotivní bod návratu, bod zvratu, a tak ji odmítnou opustit, ať to stojí, co to stojí. To by mohlo znamenat, že ten levný a hojný plyn pod našima nohama tam jednoduše zůstane a my budeme nuceni nadále platit přemrštěné ceny za nespolehlivé energetické zdroje a vydržet spoustu utrpení.

Technicky a ekonomicky tyto nedávné objevy těchto obrovitých ložisek mělkého zemního plynu v Evropě činí tyto útrapy s obnovitelnou energií v budoucnu naprosto zbytečné. To by mělo být dobrou zprávou a vlády by měly vydechovat úlevou. Ale není tomu tak. Mnoho evropských vlád se vůbec nechystá zničit svou romantickou vizi budoucnosti s obnovitelnými zdroji kvůli a svou Pravdu.

Pamatujte, že jsou osvícení a neomylní. Takže zapomeňte na licence k vrtání.

Michael Miersch a Dirk Maxiener z DIE WELT on-line vysvětlují, jak tyto objevy mělkého přírodního plynu učinil obnovitelné energie úplným propadákem. V pasáži zvané Naši energetičtí snílci pálí peníze místo plynu píší:
http://www.welt.de/debatte/kolumnen/Maxeiner-und-Miersch/article12574234/Unsere-Energietraeumer-verbrennen-Geld-anstatt-Gas.html

Obrovské rezervy zemního plynu byly objevy globálně všude, od Izraele po Katar, od Jižní Afriky po Ukrajinu a Polsko. Objevy přesahují všechna očekávání. USA objevily tolika plynu, že by mohly být zcela nezávislé na dovozu. Při současné úrovni spotřeby je ho dost na 100 let. A i Evropa má plyn na nejméně dalších 50 let – přičemž druhá největší rezerva je v Severním Porýní-vestfálsku.

Kdokoliv při psychologickém zdraví by takovéto požehnání uvítal. Vypadá to ale, že žijeme v časech narůstající moci šílenství. Maxiener a Miersch např. okomentovali reakci Mezinárodní energetické agentury (IEA):

Ale místo aby vyjádřili potěšení nad rezervami plynu, mnoho je architektů naší současné energetické budoucnosti v šoku.

Úplně stejně jsou v šoku němečtí energetičtí snílci se svými slunečními články, protože plyn je relativně k životnímu prostředí přátelský a je daleko dostupnější než jsou volby Zelených romantiků alternativ.

Takže místo pálení plynu požádá vláda občany, aby se udržovali v teple pálením svých peněz.

 

____________________
Áda
 
20.2.2011 - 23:39 - 
Stav trendů globálních teplot
By Frank Lansner, Hide the Decline
http://hidethedecline.eu/pages/posts/status-on-global-temperature-trends-216.php

Stagnace globální teploty i přes teplý El Nino rok 2010?

Přežije oteplovací idea silnou La Nina?

Po teplém období El Nino 2009-2010 se trendy globálních teplot začínající v roce 1998 začaly obecně obrace na kladné:


Tohle období začalo silným El Nino v roce 1998, ovšem silná La Nina trvající 3 krát tak dlouho měla na trendy teplot začínající v roce 1998 rovněž silný účinek.

Teplotní trendy od roku 2002:


Odstranění E Nino z roku 1998 a La Nina z let 1999-2001 trendy významně ochladilo. Celkový obraz je nyní stagnace teplot 2002-2010 tj. 9 let.

Teorie globálního oteplování obecně prosazuje oteplování, ale lze říci, že období zhruba desetiletí bez nárůstu teplot by bylo možno považovat za odchylku od obecného trendu.

Ovšem věci se pro ideu globálního oteplování zhoršily. Problémem je, že rok 2010 je až na konci zobrazeného období a je to ve skutečnosti dost teplý rok El Nino. A i tak, jsou trendy 2002-2010 právě … stagnující. I teď po teplém roce 2010. Jako kdyby se idea globálního oteplování jen tak tak v měsících po teplém roce 2010 udržela.

Věci se ale pro myšlenku globálního oteplování ještě zhoršují. Teď ukazuje svou sílu mohutná La Nina, jak jsme v posledních měsících viděli, teploty se propadly. Poznámka ICECAP: http://www.esrl.noaa.gov/psd/people/klaus.wolter/MEI/



Prognózy NCEP zhruba ukazují další propad pravděpodobně o více než 0,1 K od prosince 2010 do ledna 2011. A pro La Nina – ačkoliv se předpovídá, že během jara zeslábne – mnozí předpovídají, že se vyrovná La Nina let 1999-2001.


POKUD bude současná La Nina připomínat velikostí a účinkem La Nina z let 1999-2001, jak to ovlivní trendy teplot od roku 1998, které až dosud vypadají po desítku let jako stagnující?

„Simulujme“ La Nina 1999-2001 při předpokladu jen stejného zopakovaného průběhu teplot počínaje lednem 2011, abychom dostali hrubou představu. Teď máme náhle už období celých 16 let bez oteplování. Ve skutečnosti vidíme převážně trendy ochlazování. (Když si představíme, že poté dojde ještě k dalšímu El Nino, tak budeme mít snad 17-18 let jen ploché křivky stagnace??)

A co se stane když „oj oj“ budeme simulovat tu La Nina z let 1999-2002 na grafu, který začíná až v roce 2002??


Na tomto obrázku vidíme 12 let silně klesajících teplotních trendů.

Máme tu La Nina a to nepomůže poselství o globálním oteplování.

Výše uvedená metoda v podstatě říká:

„Kolik let můžeme jít nazpět a ještě pořád vidět stagnující trend nebo trend klesající?“

Kdybychom na tuto otázku chtěli odpověď, tak bude typicky buď rok 1998 nebo 2002 rokem počátku nové stagnace (nebo poklesu) teplotního trendu.

Klasickým alarmistickým argumentem je pak: Máme ale 5 letý, 7 letý a 8 letý trend už před tím, aniž by se tím změnil delší teplý trend.

To je pravda, ovšem tyto propady teplot jsou téměř vždy spojeny s velkými vulkanickými erupcemi jako tu ukazuje Lucia z blogu Blackboard:



Takže používáme-li rok 1998 nebo 2002 jako počáteční, potom jen tak můžeme vyčíst délku trendu současné stagnace / poklesu, kterou tu máme: Tentokrát tu není žádná sopka, co za to může.

A když tento výsledek – např. po výše zobrazené prognóze La Nina – nám může dát 12-15-18 let stagnujících / klesajících trendů – i bez pomoci sopek – tak JE to něco významnějšího než cokoliv, co jsme viděli během posledních desetiletích oteplování.

A bez použití počátečního roku 1998 nebo 2002 nemůžeme říci, kolik let tento klesající trend tentokrát trvá. Proto je perfektně relevantní použít jako počáteční roky buď 1998 nebo 2002.

A jako tu ukazuje obrázek 2
http://bobtisdale.blogspot.com/2009/06/usgcrp-report-global-climate-change.html
El Nino v roce 1998 možná zvedlo celou hladinu teplot (možná oteplení Arktidy) a v tomto kontextu je určitě relevantní analyzovat to za použití počátečního bodu v roce 1998.
Existuje mnoho způsobů k definování nejvýstižnějšího teplotního trendu, ale myšlenka, že v roce 1998 jsme tu měli posuv hladiny, to také činí relevantní při kontrole trendů na červené tečkované čáře po roce 1998:


( - více v článku Franka Lansnera
http://hidethedecline.eu/pages/posts/a-brief-overview-of-chosen-frank-lansner-articles-in-english-208.php )
Last changed: 25th January, 2011 at 11:31:28

 

____________________
Áda
 
21.2.2011 - 01:19 - 
citace:
citace:
Zati na HAM forech co se tyce KV tak se to nejak nezmenilo, ale na VKV se objevila dost kvalitni Aurora, takze bylo hodne spojeni via AUR.



Aurora by měla obecně růst, ačkoliv růst je procesem nestability. Obecně by asi příležitostí ke komunikaci tudy měly příležitosti růst ale s riziky. Říci to konkrétně by ale asi chtělo křišťálovou kouli.


Tak jsem si procetl "nasi" diskuzi na CBradiu:
http://www.cbradio.cz/forum/read.php?28,104179,page=1
Udajne byla MUFka u nas az na 32MHz. Je fakt, ze jsem behem te doby jen 2x zapl TRX na kratkejch a prubezne jsem nemonitoroval KV majaky, takze to tak mohlo byt.

Pruhonice rikaj ve svem ionogramu, ze MUFka byla vysoka:

http://147.231.47.3/welcome.html

A i nase media hlasaj problemy na celem svete:



Skoda, ze mi nebylo lip (jsem invalida na morfiu), docela rad bych si udelal par spojeni na hornich kmitoctech 18, 21 a 28MHz.

Obycejne monitoruju situaci diky CB kmitoctu 27.555MHz USB, coz je zhruba mezi kanaly 5 a 6 v D pasmu (info pro ty, kteri maji rozsirena CB SSB "radia").

Taky je dobre sledovat pocatky hornich pasem, kde se pouziva temer vyhradne CW (morse), takze je-li na tech kmitoctech slyset pipani morseovky, tak by to mohlo chodit a Slunce preje. Nejlip jsou na tom ti, kdoz morseovku umej, kdyz prectou volacku, tak vi odkud se vysila a pokud je zaslechnuta stanice mimoevropska, tak je vyhrano...pasmo je otevrene a Slunicko preje.
Jde predevsim o tyhle segmenty (pro lepsi prehled si prepnete na USB):
18.068-18.111MHz
21.000-21.120MHz (na 21MHz pipal i slavnej Sputnik, tak mo HAMove sveta poslouchali, ve stredni casti tohoto HAM pasma 21.000-21.450MHz je uplinkove pasmo pro spojeni s HAM satelity v modech K, KA, KT, T v rozsahu 21.200-21.300MHz)
24.890-24.931MHz
28.000-28.255MHz (v tomto 10metrovem pasmu je downlink pasmo pro spojeni s HAM satelity v segmentu 29.300-29.550MHz)

Takze kdoz mate i rozhlasovy AM prijimac ktery umi i tyto rozsahy a naladite tam pres den neunikajici stanici (fading), tak vite, ze Slunicko pracuje.
A pokud rozhlasovou stanici naladite i v noci, tak je atmosfera mimoradne narusena a Slunce ma vice jak 100 skvrn.

Pro ty kdoz mate SSB prijimac, ktery umi pasmo 30metru (10MHz), staci pripevnit 6, 15 nebo 30m dratu (pokud mozno venku) a naladit kmitocet 10.144MHz. Bezi zde mezinarodni sit majaku...relace jsou odstupnovany vykonem 0.1/1/10/100W.
Nejen tato sit majaku na 30metrech slouzi pro zjisteni stavu ionosfery.
Muzete zachytit i ceske majaky:
OK0EF na 10.134MHz (Kladno) 0.1/0.2/0.5W do 1/2 vertikalni anteny.
http://ok0ef.sweb.cz/

Dobre je zkontrolovat si cele kratke vlny diky HAARPu:
http://maestro.haarp.alaska.edu/data/spectrum2/www/hf.html
Pokud je to vpravo hodne zlute, tak Slunicko ma aktivitu jak blazen a zrejme ma i dost skvrn (aktivita ionosvery/Aurory je shodna s poctem skvrn...toto objevili radioamateri a bylo prevzato to profipraxe).

Pokud na prijimaci zachytite nejake to CW majakove vysilani, tak by bylo dobre zjistit odkud to vysila a jakym vykonem. Seznam svetovych majaku se tedy hodi:
http://www.keele.ac.uk/depts/por/28.htm
Jako pomucku si muzete vzit zvukove zaznamy a informace o tehle majacich:
http://www.ncdxf.org/beacon/beaconschedule.html
Dalsi info najdete i na strankach Ceskeho radioklubu v cestine:
http://www.crk.cz/CZ/CONDXC

Co se tyce te Aurory (spojeni odrazem od polarni zare), tak zvuk, ktery uslysite je stejny jako spojeni odrazem od destovych kapek-mraku, tzv. RainScatter-RS, ktery funguje pouze na 5.8GHz a 10GHz.
Nejcasteji tohoto spojeni (ktere "natahuje" delku spojeni) pouzivaji radioamateri v pasmu 10GHz (okolo stredoveho kmitoctu 10.368.2MHz USB). Nekteri "WiFisti" a radoby ISPcka se pak divej, ze jim spoj o delce treba 10km nejak blbne kdyz je "mlha" a ze v monitoru slysi i velmi vzdalena "APecka".
Zde je zvukova ukazka jednoho VKV majaku (144MHz) jak je slyset naprimo a jak pres odraz od polarni zare:
http://www.dk0wcy.de/sound.htm.

Je faktem, ze behem bezneho zavodu na 144MHz pri 30W PA zavodnik udela prumerne vzdalenosti 200-400km, ale pomoci polarni zare (Aurora-AUR) jde udelat spojeni i na 2000-3000km a trva relativno dlouho, takze "zavodnik" stihne dokoncit spojeni cele.
Kdyz jsem jeste jezdil na kopce, tak jsem se s protistanici domluvil predem v "conversu" (jedna z casti HAM site packet-radia), ze to na chvilku prepnem do AM a ejhle, kvalita hlasu byla lepsi, uz to nebyl typicky "ožralsky" hlas, ale temer normalni. Bohuzel to je vyjimka, vsichni maji behem zavodu prepnuto do USB.
 
23.2.2011 - 19:13 - 
Jak dostal nejnovější klimatický satelit NASA rychlou opravu
by Clara Moskowitz, SPACE.com Senior Writer
Date: 22 February 2011 Time: 04:15 PM ET


Glory poletí na nízké orbitě Země ve výšce 438 mil (705 km), což je asi vzdálenost z Bostonu do Washingtonu.
CREDIT: NASA

Nejnovější satelit NASA ke studiu Země Glory je připraven ke startu zítra (23. února), ale pouze po nezvykle rychlé opravě firmou Honeybee Robotics. V New Yorku sídlící společnost byla schopná zkonstruovat, otestovat a dodat podstatnou část satelitu během osmi týdnů.

„Byl to skutečně pozoruhodný čas výrobního cyklu u součásti jako je tato,“ řekl Greg Rahal, vedoucí strojní inženýr u Orbital Science Corp., která Glory postavila.

Glory je kosmická loď za 424,1 milionu dolarů vážící 1 160 liber (525 kilogramů), účelem jejíchž aparátů je studium účinků množství energie od slunce a zrovna tak i studium částic zvaných aerosoly na klima Země.

Start satelitu naplánováný z kalifornské základny Letectva Vandenberg na palubě rakety Taurus XL od Orbital Science byl opakovaně odkládán, naposledy v říjnu 2010, kdy Orbital Science objevila problémy u součástí zařízení připojených k polím solárních článků satelitu.

Vadná část

Problém byl s vadným modulem posuvného věnce, mechanismu, který převádí elektřinu vyrobenou ve slunečních panelech kosmické lodi a přivádí ji zpět k pohonu, který umožňuje natáčení polí slunečních panelů.

„Některé ze součástí kosmické lodi byly postaveny pro předchozí satelity, takže vadná funkce byla pravděpodobně způsobena stářím a opotřebením,“ řekl Rahal.

Orbital Sciences obvolávala ostatní robotické společnosti, aby zjistila, zda u některé neleží v regálu identická součástka, která by mohla nahradit tu rozbitou, vzpomíná si Kiel Davis president Honeybee Robotics.

„Řekli jsme Orbitalu, že, no, nemáme v regálu nic, ale máme tu mezi personálem chlapy, kteří jsou náhodou na tohle experti a mohli bychom zkusit vám postavit něco úplně nového za asi osm týdnů,“ řekl Davis SPACE.com.


Michael Passretti montuje otočné pouzdro v čisté komoře u Honeybee Robotics New York City.

Tento časový harmonogram je během typického procesu stavby mechanismu kosmické lodi neslýchaný, řekl Davis.

„Byli nejdříve skeptičtí, ale dali nám to,“ řekl. „Skončili jsme dodávkou úplně nového otočného pouzdra před osmi týdny.“

Dotazovaným expertem od Honeybee byl šéfinženýr firmy, Ron Hayes, který se specializuje na moduly posuvných věnců a s nimi spojených zařízení otočných pouzder. Robotická firma přesvědčila Orbital, že otočné pouzdro bylo tou nejlepší sázkou na náhradu za rozbitou součást, a to nastoupilo do konstrukčních zkoušek v aerodynamickém tunelu, do výroby a k testování jako náhrady. Společnost skončila postavením čtyřech stejných mechanismů a jejich doručením Orbitalu.

„Myslím, že jsme pracovali čtyři celé týdny – zatím jsme to zvládli,“ řekl Davis. „Že by se něco, co začalo koncepčním náčrtem, stalo plně certifikovaným hardwarem během osmi týdnů, o tom nevím, že by se to kdy před tím stalo.“

Rahal z Orbitalu potvrdil, že proces byl neuvěřitelně rychlý.

„Vyžadovalo to úzkou spolupráci mezi Honeybee a Orbitalem a dalšími prostředníky, s nimiž jsme museli jednat, a Honeybee v tom mělo pár skutečně dobrých inženýrů,“ řekl.

Připravena ke startu

To udělátko se zabudovalo do Glory poté, co prošlo rigorózními testy včetně připnutí k vibrační stolici, aby se ověřilo, že snese zátěž při startu.

„Pracovalo to perfektně,“ řekl Rahal. „Odeslali jsme to na místo startu po novém roce a všechno od té doby, co jsme to dostali, proběhlo opravdu velmi dobře.“

Zbytek satelitu byl zkonstruován, postaven a otestován ve výrobním závodě Orbital Science Duplex, Va.

Jakmile bude kosmická loď provozuschopná, bude mise řízena NASA's Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Md.

NASA doufá, že Glory pomůže vyřešit důležitou hádanku klimatické vědy: Jak přesně aerosoly při ovlivňování klimatu interagují se zbytkem atmosféry?

„Glory má potenciál nabídnout kritický pohled na aerosoly, který jsme až dosud z vesmíru nikdy nezískali,“ řekl zastupující vědec projektu Ellsworth Welton při prohlášení.

Satelit bude také pracovat v souhře s dalšími klimatickými kosmickými loděmi NASA tím, že se zařadí do formace zvané Odpolední konstelace http://www.space.com/6870-spot-satellites.html . Tato flotila satelitů nazývaná jako „Vlak A“ bude poskytovat nepřetržitá pozorování pevnin, oceánů a atmosféry naší planety, aby sestavil ucelený obraz pro výzkumníky k analýzám.

 

____________________
Áda
 
23.2.2011 - 20:08 - 
Studená zima v Európe súvisí s globálnym otepľovaním

http://ac.blog.sme.sk/c/249686/Studena-zima-v-Europe-suvisi-s-globalnym-oteplovanim.html
 
23.2.2011 - 22:58 - 
citace:
... Těžba plynu by ale vyžadovala vlády a to, aby se věřící vzdali velké části Zeleného náboženské víry, např. víry v obnovitelnou energii.
...Co budou lidé dělat, když se ponořili tak hluboko do investic a pracovali tak tvrdě, aby každého přesvědčili, že tohle dělat je to správné a morální, a pak zjistí, že je tu náhle mnohem lepší a levnější způsob? Opustí jednoduše celý ten podnik? Pokud se jejich podnik stane náboženstvím a jejich smyslem života, tak je odpovědí: ne. Budou na té cestě sebezničení pokračovat....

Nebudu. Pamatam si mnoho sklamanych komunistov, s ktorymi som osobne hovoril a poznal. Aj u nas aj na Sibiry. Ludia, ktory uprimne boli presvedceny a komunizmus bol zmyslom ich zivota a viery.

Pijavice sa preorientuju raz dva, uprimne presvedceny budu "oklamany", sklamany... koho budu zaujimat? koho kedy zaujimal clovek?
Navyse tu nejde o cloveka. od zaciatku tu nejde o ludi. boli pouzity na legalizaciu podvodu, ked podvod skonci, vykaslu sa na nich. mozno sa zjavy este par "mesiasov"...

Toto ako argument neberiem.
Bude to pokracovat, kym sa bude dat z toho cicat. to je vsetko.
 
24.2.2011 - 11:17 - 
http://spaceweather.com/
Sunspot number: 27
Updated 22 Feb 2011

Tusim sa nam Slniecko opat cisti. I ked z pociatku mesiaca boli hodnoty pomerne vysoke...
 
24.2.2011 - 12:50 - 
Golfský proud slábne! Otočí se mořské proudy?
http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2006031704
 
24.2.2011 - 13:02 - 
Global warming may be contributing to the current heavy snow and subzero temperatures across Europe, which has closed major airports, caused hundreds of highway accidents and several deaths. Cold weather in Europe is often associated with a weather system known as the North Atlantic Oscillation (NAO) but there is also a significant impact from current low levels of sea ice in the Barents-Kara Sea, according to a leading climate scientist. Low levels of sea ice in the Barents-Kara Sea are currently close to the record lows seen in the harsh winter of 2005 and 2006.


http://www.reportingclimatescience.com/news-stories/article/global-warming-shares-blame-for-europes-cold-weather-says-climate-scientist.html
 
24.2.2011 - 14:18 - 
Český prezident Václav Klaus se na něj při boji proti zastáncům rychlé akce, která by zabránila globálnímu oteplování, už nejspíše nebude odvolávat. Celebrita v debatě o klimatické změně, dánský akademik Lomborg, změnil dres.

http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/dejte-mi-1900-plachetnic-a-zachrani-m-svet-tvrdi-bjorn-lomborg
 
24.2.2011 - 15:58 - 
Klimatická mise NASA Glory trefí hřebíček na hlavičku
Posted on February 24, 2011 by Anthony Watts

Raketa Taurus XL čeká 22. února na Vandenbergově letecké základně na rampě 576-E. Start rakety byl už dvakrát odložen kvůli technickým problémům. (U.S. Air Force Photo/Ms. Jennifer Green)

Níže uvedený článek byl vydán už včera, ale mise byla už dvakrát odložena.

Prodlouženo odložení Tauru: 23.2.2011 – VANDENBERT AFB, Kalifornie – Start Tauru naplánovaný na 24. února 2:09 ráno (PST) byl z technických důvodů odložen.

Očekává se, že start neproběhne dříve než 25. února ve 2:09 PST. Další informace budou uvolněny, jakmile budou k dispozici.




Rovněž i orbitální uhlíková laboratoř – satelit (OCO) postihla smůla: http://wattsupwiththat.com/2009/02/24/bad-week-for-hardware-orbiting-carbon-observatory-satellite-burns-up/

Z Unverstity of Colorad, Boulder:

23. února mise NASA vynese aparát CU-Boulder za 28 milionů dolarů a maličký studentský satelit

Aparát za 28 milionů dolarů od Universtity of Colorado Boulder vyvinutý pro studium změn jasu slunce a jeho dopad na pozemské klima je při misi NASA Glory naplánované k odpálení 23. února z Valdenbergovy letecké základny v Kalifornii jedním z primárních nákladů.

Mise Glory NASA nese přístorj CU-Boulder za 28 milionů dolarů zkonstruovaný ke studiu fluktuací slunečního jasu a jeho dopadu na pozemské klima. Image courtesy NASA

Zkonstruovaný a postavený týmem z Laboratoře atmosférické a kosmické fyziky CU-Boulder se přístroj nazývá Total Irradiation Monitor – TIM – (monitor celkového osvitu) a bude zaměřen přímo na slunce, aby měřil jak fluktuace krátkovlnného tak i dlouhovlnného záření ve slunečním energetickém výkonu, které dopadají na vršek pozemské atmosféry. Tato měření jsou důležitá, protože proměnlivost slunečního osvitu může ovlivnit dlouhodobé klimatické změny na Zemi, řekl vedoucí výzkumník LASP pro TIM Greg Kopp.

Raketa Taurus XL, jež nese satelit Glory ponese též i maličký satelit CU-Boulder zkonstruovaný a postavený asi stovkou studentů, hlavně bakalářského stupně, kteří se účastní na Konsorciu coloradského kosmického grantu - Colorado Space Grant Consortium. Satelit CubeSat bude z rakety vymrštěn ve výšce asi 400 mil na orbitu Země a bude studovat nové techniky kosmické komunikace.

Sluneční instrument od CU-Boulder na Glory je až dosud ke studiu energetického výkonu slunce nejpřesnější zhotovený přístroj a bude pokračovat ve 32-let dlouhých záznamech slunečního osvitu od NASA a dalších agentur, řekl Kopp. Satelit se Solar Radiation and Climate Experiment NASA za 100 milionů zkonstruovaný, postavený a provozovaný CU-Boulder LASP a vypuštěný v roce 2003 je vybaven první generací přístroje TIM a také třemi dalšími přístroji k proměřování slunce.

„Rádi bychom věděli, jak se sluneční energie krátkodobě i dlouhodobě mění,“ řekl Kopp. „Tato kosmická loď nese extrémně citlivé přístroje k monitorování sluneční variability, což misi činí zvláště relevantní vzhledem ke klimatickým změnám na Zemi a k důležitosti určit přirozený podíl v těchto změnách.“

Glory se přidá k pěti dalším pozorovacím satelitům Země od NASA jako součást tzv. Odpolední konstelace čili „Vlaku A“ (Afternoon Constellation – „A Train“), což je úzce seskupená série kosmických lodí, která kolem glóbu obkrouží několikrát každý den, aby sbíraly informace o zemské biosféře a klimatu, včetně chování hurikánů a klimatických změn. Kosmické lodi z Vlaku A letí jedna za druhou v těsné formaci s odstupem pouhých minut mezi sebou. Vlak A krouží kolem Země asi tak jednou za každých 100 minut.

Druhý primární přístroj při misi Glory nazývaný Polarimetrický senzor aerosolů (Aerosol Polarimetry Sensor – APS) byl postaven Rayheon Space and Airborne Systems v El Segundo v Kalifornii. Vědci doufají, že zjistí, jak maličké částice kapalných a tuhých aerosolů – většina z nichž je menších než průměr lidského vlasu – ovlivňují klima Země.

Pomocí Glory stejně jako i těch předchozích a následných misí k měření změn slunečního osvitu doufají vědci, že určí, kolik energie na Zemi dopadne v časových rozsazích desetiletí až staletí, čímž dlouhodobě ovlivňuje klima Země.

Před tím vědci ukázali, že celkový výkon slunce se během slunečního cyklu trvajícího 11 let může měnit asi až 0,1 procenta. Ale tyto krátkodobé variace nemohou vysvětlit oteplení na Zemi viděné během několika posledních desetiletí. Velká většina klimatických vědců souhlasí, že globální oteplování je primárně důsledkem lidmi vyrobených skleníkových plynů hromaděných v atmosféře.

„Příspěvek ke klimatické změně způsobuje, že měření sluneční variability jako ta z Glory jsou nezbytná k odlišení přirozených účinků od lidmi vyvolaného působení na klima,“ řekl Kopp.

LASP má už dlouhou historii měření slunečního osvitu s různými satelity a sondážními raketami včetně satelitu Solar Mesosphere Explorer, který létal od roku 1981 do 1988 a kterému se přezdívalo „Učebna v kosmu“. SME měřil ozón a sluneční osvit a zapojili se do něj bakalářští i pokročilí studenti v téměř všech fázích tohoto úsilí počínaje konstrukcí a vývojem až po řídící zásahy do provozu satelitu přímo z fakulty.

V důsledku technologických pokroků se očekává, že TIM letící na Glory bude třikrát přesnější než TIM letící na satelitu CU-Boulder SORCE podle Koppa. Zlepšení je velkým dílem kvůli lepší elektrické konstrukci a přesnější kalibraci slunečních kosmických přístrojů, které byly zhotoveny pomocí nových NASA financovaných kapacit v LASP.

Druhý náklad CU-Boulder – satelit CubeSat přezdívaný Hermes zkonstruovaný a postavený studenty, primárné bakalářského stupně, má asi čtyřpalcovou hranu – asi tak rozměr Rubikovy kostky. Jejím cílem je zlepšení komunikačních systémů u maličkých satelitů přes orbitální zkoušky, které by mohly vědcům vydláždit cestu ke svedení obrovských kvant informací dolů, řekl ředitel Colorado Space Consortium Chris Koehler.

Studenti budou v kontaktu se satelitem Hermes ze střediska Discovery Learning Center – součásti CU-Boulder’s College of Engineering and Applied Science – řekl vedoucí přes aerokosmické vědy major Nicole Doyle, manager projektu Hermes. Deset studentů CU-Boulder pocestuje do Kalifornie na start Hermu.

Hermes je součástí vzdělávacího Education Launch of Nanosatelites od NASA čili projektu ELaNa. I dvě další družice CubeSat budou na palubě rakety Taurus spolu s Glory, jedna z Montana State University a jedna z Kentucky Space – konsorcia Kentuckých státních institucí.

Doyle řekla, že když poprvé přišla na CU-Boulder, byla překvapena, když zjistila, že bakalářští studenti měli příležitost pravidelně konstruovat, stavět, testovat a řídit lety kosmických lodí. „Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek,“ řekla. „Učili jsme se od ostatní studentů CU, kteří pracují na dalších kosmických projektech a kteří tento druh výzkumu, do děláme s Hermem, už zažili. To je velká příležitost pro studenty jako já, kteří chtějí po škole pracovat v aerokosmickém průmyslu.“

Další personá LASP z Glory zahrnuje managera projektu Toma Sparna, vedoucího systémového inženýra Briana Boyleho, vedoucího strojního inženýra Alana Yehleho, vedoucího elektroinženýra Arefa Nammariho a vedoucího inženýra sestavení a otestování Davida Gathrighta. Studenti LASP včetně několika z bakalářského stupně ve spolupráci s několika profesionály budou řídit oběhy aparátu TIM z LASP’s Mission Operations Center on CU-Boulder’s East Campus.

Glory je administrována Goddardovým střediskem kosmických letů NASA v Greenbelt, Md. Správu startu poskytuje NASA’s Launch Services Program v Kennedyho kosmickém středisku agentury na Floridě.

Ohledně dalších informací o NASA misi Glory navštivte www.nasa.gov. Ohledně dalších informací o LASP navštivte lasp.colorado.edu/home/ . Ohledně dalších informací ohledně Colorado Space Grant Consortium navštivte spacegrant.colorado.edu/ .

 

____________________
Áda
 
24.2.2011 - 16:57 - 
citace:
Český prezident Václav Klaus se na něj při boji proti zastáncům rychlé akce, která by zabránila globálnímu oteplování, už nejspíše nebude odvolávat. Celebrita v debatě o klimatické změně, dánský akademik Lomborg, změnil dres.

http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/dejte-mi-1900-plachetnic-a-zachrani-m-svet-tvrdi-bjorn-lomborg

A všimol si aj dátum zverejnenia článku? Publikováno 12.8.2009
 
24.2.2011 - 19:40 - 
citace:
Tusim sa nam Slniecko opat cisti. I ked z pociatku mesiaca boli hodnoty pomerne vysoke...


Máme tam "fléru" třídy M:
http://www.n3kl.org/sun/noaa.html

Tak třebas úplně během toho nezadržitelného "oteplování" úplně nezmrzneme.

 

____________________
Áda
 
24.2.2011 - 20:02 - 
citace:
Český prezident Václav Klaus se na něj při boji proti zastáncům rychlé akce, která by zabránila globálnímu oteplování, už nejspíše nebude odvolávat. Celebrita v debatě o klimatické změně, dánský akademik Lomborg, změnil dres.



Nevím, že by se někdy Klaus oháněl Lomborgem. K jeho hlavním koňům potří jiní. Ale hlavně, Lombor, ač nedávno o něm začali oteplovači rozhlašovat, že "obrátil", nikdy skeptikem AGW nebyl a ty objevy jeho "obrácení" jsou nesmysl, tvrdí to, co tvrdil vždy.

Lomborg byl vždy věřící v ty oteplovací modely. Nevím, že by je kdy zpochybňoval nebo prověřoval. Byl ale vždy odštěpencem v rámci AGW ve smyslu toho, co dělat. Je to profesí statistik, který se zabývá využitím statistických modelů pro ekonomické rozhodování. Necítí se být asi povolán zkoumat klima, ale postupuje jako profesionál v tom, co je jeho parketa - vyhodnocení situace jako podkladu pro ekonomické rozhodování. Vzal tedy to, co se tvrdí v oteplovacích modelech jako předpoklad a začal vypracovávat podklady pro rozhodovánní v případě, že tento předpoklad platí. Samozřejmě, že mu vyšlo, že i když by to platilo, tak jsou rozhodovací postupy reakce na situaci naprosto nesmyslné, kontraproduktivní a škodlivé. Za to ho začali jeho oteplovací soukmenovci nenávidět jako katolíci Luthera. Ale je to úplně stejný "skeptik" jako Luther nevěřící v Boha.

To, co dělá, je, že navrhuje, jak by svět měl adaptabilně reagovat na AGW, což dělal vždy a není to u něj žádná změna. Jeho přístup je v podstatě SWOT analýza hodnotící hrozby a příležitosti i slabosti a schopnosti naší civilizace čelící klimatickým změnám a na základě toho si myslí, že bychom měli investovat. Tak to ale bylo od začátku. Jestli se něco změnilo, tak jen to, že oteplovači se chytili za nos a znovu se k němu přihlásili a už to nebyl jejich nepřítel, když si dovolil tvrdit, že i za předpokladu AGW je politika na ní postavená úplně nesmyslná. Takových věřících, leč používajících i tak vlastní hlavu je ale víc - např. Tim Garrett.

 

____________________
Áda
 
24.2.2011 - 20:17 - 
citace:
Global warming may be contributing to the current heavy snow and subzero temperatures across Europe, which has closed major airports, caused hundreds of highway accidents and several deaths. Cold weather in Europe is often associated with a weather system known as the North Atlantic Oscillation (NAO) but there is also a significant impact from current low levels of sea ice in the Barents-Kara Sea, according to a leading climate scientist. Low levels of sea ice in the Barents-Kara Sea are currently close to the record lows seen in the harsh winter of 2005 and 2006.



Na velké části skeptických webů v poslední době probíhaly výklady o tvrzeních typu "současná zima je kvůli oteplování" v podstatě jako humoristické seriály. Otočení AO a s ní úzce spojené NAO podléhá určitým vnitřním cyklickým vlivům a vyznavači Slunce jej považují za jeden z typických projevů slabé sluneční aktivity. Ochlazení pevnin středních šířek severní polokoule, které je s tím spojené je typicky provázeno určitým oteplením polárních regionů, neboť jde o větší míchání mezi vzduchovými masami polárních oblastí s nižšími šířkami.

Pochopitelně, že v současnosti k tomu přistupuje i skutečnost, že polární moře je plné horké vody z předchozího veliké El Nino, která za pár měsíců nevychladne, i když je tu už La Nina, a ta La Nina už v současnosti začíná tvrdě dopadat už nejen lokálně ale i globálně.

Jinak připomínám, že nízké množství ledu po předchozím El Nino a dalších vlivech, znamená rychlejší ztrátu tepla světovým oceánem, když teď přichází ochlazení.

 

____________________
Áda
 
<<  198    199    200    201    202    203    204  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.231802 vteřiny.