|
| njn, asi máš pravdu - celý Sojuz výjde zhruba na 100 milionov dolárov, z toho by dali kúpiť možno tak dva, možno tri motory NK-32... |
|
citace:
njn, asi máš pravdu - celý Sojuz výjde zhruba na 100 milionov dolárov, z toho by dali kúpiť možno tak dva, možno tri motory NK-32...
Ale krasa tebou spominaneho riesenia nebola pomenovana na plnu hubu. Pritom staci toto riesenie doplnit o kvazi suborbitalny skok.
Uz od M3+ mozme hovorit o uspore cez 90% atmosferickych a cez 80% pociatocnych gravitacnych strat (podla rezimu letu)
a to znamena cez 1400 m/s ukrojenia z hranice 9600m/s
dalsich 400m/s ukroji spravny smer startu... pomaly z lubovolneho blizkorovnikoveho letiska.
Takze zaujimavym bude i zmensenie koncovych "jednorazovych?" casti nosneho systemu.
Ak v buducnosti dokazeme zvysovat rychlost (a uz dnes je mozne hovorit o M5+), tak mozme ukrojit dalsie m/s priamo z orbitalnej rychlosti.
Btw, nerozoberame prave povodnu a z "ekonomickych dovodov" opustenu koncepciu raketoplanov? Ked setril niekto ... mudry? |
|
- Tryskove motory se meli pouzit i u prvni verze N1, po statickych testech se vyskrtli. Ne ze by to nefungovalo, ale nebyl cas to dovyvinout. S timto resenim si v hlave pohravam uz nekolik mesicu.
Rusove taky chteli do druheho Burana vysunovaci 2 tryskove motory pro let v atmosfere (prelet, navrat a pristani na jakemkoliv letisti).
- Ty pristavaci nozky nejsou spatny napad. Na bocich az temer nahoru by byli 4 vyjizdeci nohy. Jak by horni uchyt sjizdel po "kolejnici umistene od spoda az temer nahoru" smerem dolu, tak by se z druhe "subkolejnice" vysunovalo rameno, ktere by nohu vytahlo az 15-20m od boku stupne (v podstate by byli 4 nohy, operne zemni patky by byli 40m od sebe a uprostred mezi nima by byl stupen..velmi dobre pro celkovou stabilitu). Ten system se da jednodussi namontovat do jiz stavajici konstrukce.
V cem je problem je to, ze se startuje "na more" a tak by se to muselo nejak zmodifikovat, aby prvni stupen nejak doletel do zapadni Afriky stejne jako nouzove pristani STS v Dakaru.
Asi by to slo udelat tak, ze by se ten brzdici padak/balon vystrelil az o dost pozdeji, aby stupen mohl preletet Atlantik. Jenze je problem s rotaci stupne. To by se vsak mohlo resit stejne jako u modelarskych raket a to streamerem za zadkem po nejakou dobu (aby se zastabilizoval let-pad motorama napred = padaky/balon/streamer) a pak padak/balon.
Kdyz uz jsme u tech modelu, see co se prodava a ma to i VGA kameru s nahravanim na SD kartu.
http://www.modelrockets.co.uk/shop/product_info.php?cPath=69_114&products_id=2894
|
|
Problémy s nožičkama: 1. váha nohou
2. spolehlivost vysouvání
3. pro přelet Atlantiku musíte stupeň ještě urychlit (palivo navíc a větší zpomalení pro přistání)
4. další palivo pro přistání (zbytky, které zůstanou v nádrži jsou nespotřebovatelné množství - hrozilo by poškození motorů) = větší rezerva paliva
5. tři směry startu - polární dráhy, GEO družice a ISS - znamená tři místa přistání = komplikace
Pokud by přistával stupeň do moře nádrží napřed, váha motorů by podle mně vážně poškodila nádrže, pokud bokem, může dojít ke zlomení stupně - musely bychom ho vyztužit. Nemluvíme o SRB - jsou jednodušší, robustní a spolehlivé, ale jen pokud je dělá vojenská firma se zkušenostmi. Takže lepší je podle mně přistání v místě startu s letounovým/vztlakovým tělesem s proudovými motory. Vždycky ale platí, že pokud ve druhém stupni používám LOX/kerosín, odděluje se první stupeň při takových rychlostech, že záchrana je velmi komplikovaná. Projekt BDB je vlastně Falcon IX, snažit se zachraňovat celý 1. stupeň znamená komplikace - což takhle zachraňovat jen motory? Žuchnout nádrží napřed by pak byl způsob záchrany motorů - deformační zónou jsou nádrže. |
|
RYS "Ty pristavaci nozky nejsou spatny napad"
Ervé "Problémy s nožičkama.. 1..2..3.."
ak by bol ten prví stupeň "správne tvarovaný"
žiadali by si minimálnu mechanizáciu.. pozrite sa na DC X..
ak by mal správny "letoví profil" (môj odhad je menej ako 40 km.. kde sa bude odhadzovať druhý stupeň), mohli by byť dokonca na "pevno" ako na helikoptére, jediným aktívnym prvkom by boli tlmiče.. |
|
| Jenže DC X skončilo, když se nožička nevysunula a prototyp bouchl a shořel. Pro let nadzvukovou rychlostí těžko můžou být nožičky venku, pokud chcete první stupeň oddělovat už ve 40 km, potřebujete kyslíkovodíkový 2. stupeň, aby jste se dostali z nějakých UZ na orbitu. SRB se oddělují ve 43 km, setrvačností vyletí do 63 km a dopadnou 250 km od místa startu. |
| 01.2.2011 - 12:01 - Alchymista neprihlasený | |
|
| To zasa nie je tak veľa - akurát by sa muselo posunúť miesto štartu, miesto zo slnečnej Floridy by sa štartovalo odniekiaľ z New Mexica alebo z Texasu aby to dosadalo stále na pevnine. |
|
| Jenže to jsou pořád obydlené státy - je nereálné, že by to místní vláda povolila - v případě problémů můžou trosky spadnout na obrovskou plochu. Jediný, kdo by to povolil, byla Čína, Rusko (teď už by to nepovolili) a nějaké africké státy - a to je k ničemu. |
|
Při hledání různých cest pro zvýšení ekonomiky nosičů je nutno si uvědomit velmi vysoký vliv jakéhokoliv startu z výšky a jakékoliv přídavné rychlosti z takového startu – např. startu ze vzdušného nosiče.
Z Ciolkovského rovnice plyne:
v-char. = Isp . ln (Mp/Mk) Mp = počáteční hmota, Mk = konečná hmota
Mp = hmota naplněného stupně + hmota všech plných následujících stupňů + hmota UZ.
Mk = hmota prázdného stupně + hmota všech plných následujících stupňů + hmota UZ
V-char. je rychlost, kterou raketa daných konstr. parametrů a UZ dosáhne v podmínkách bez gravitace, odporu vzduchu a při konstantním Isp. Udává se, že její hodnota bývá cca 9.500 m/s. Spočetl jsem ji pro 2 velmi si podobné moderní rakety:
DELTA IV Medium: 10.822 m/s
ATLAS 501: 10.376 m/s
Tyto hodnoty jsou dost vysoké, protože Isp ve skutečnosti není konstantní, při startu ze země se vlivem atmosféry snižuje (zvláště u Delta IV s LOX/LH2), což jsou ztráty, dále tyto rakety nemají velké zrychlení a gravitační ztráty závisí na době vyvedení na LEO.
Kdybychom vzali pro Deltu nějakou korigovanou hodnotu 10.500 m/s, tak zdánlivě oproti 7.800 m/s potřebnou pro LEO jde o zvýšení pouze o 34% a zdálo by se, že většina energie (hmoty paliva) se spotřebuje na dosažení rychlosti a jen 34 % na ztráty.
To je právě důvod, proč pojem v-char. je značně zavádějící, neboť má z logaritmickou závislost rychlosti na hmotách a to je třeba si plně uvědomit: Největší energie (hmoty) je vydaná krátce po startu, pro dosažení jen malé rychlosti, ale s největšími hmotami.
Spočetl jsem si jakou hmotu prvého stupně by potřebovala Delta IV-M v prostředí beze ztrát pro dosažení rychlosti 7.800 km/s při UZ =8600 kg za těchto předpokladů:
Druhý stupeň by byl stejný, jako současný, druhý st. by jako současný dosáhl s UZ v-char. = 4.765 m/s, konstrukční číslo prvého stupně by bylo stejné, jako u současného: 8,46. Na 1 stupeň tedy připadá 3.035m/s. Isp 1.stupně by byl konstantní : 4120 Ns/kg.
Dále je označeno:
hmota plného 1.st: Mp1
hmota prázdného 1. stupně Mk1
hmota plného 2 stupně + UZ = 24.170 kg + 8600 kg = 32.770 kg =K
Mp/Mk = e ^ (v/Isp) = e ^ (3.035/4120) = 2,089 =C
Mk1 = Mp1/8,46
Mp = Mp1 + K
Mk = Mp1/8,46 +K
Mp/Mk = e ^ (v/Isp)
(Mp1 +K)/ (Mp1/8,46+K) =C
8,46.Mp1 +8,46.K = C.Mp1 + C.K.8,46
Mp1.(8,46-C) = C.K.8,46 – 8,46.K
Mp1 = (579142 – 277234)/ 6,371
Mp1= 47.388 kg
Mk1 = 47.388/ 8,46 = 5601kg
Celková startovní hmota rakety by byla jen 47.388 + 24.170 + 8.600 = 80.158 kg
Startovní hmota současné rakety je: 226.400 + 24.179 +8,600 = 259.179 kg.
Rozdíl je 179.021 kg. Znamená to, že ze startovní hmoty jde na rychlost jen 80.158kg a na ztráty (hlavně gravitační) 179.021 kg, to je 2,2 x více. Toto jsem ani neočekával i když jsem v dávných diskuzích vždy tvrdil, že na ztráty jde více než 50% hmoty..
Pro kontrolu spočtu v-char. nového 1. stupně s nákladem 2. stupně a UZ:
Mp = 47.388 (plný 1. stupeň) + 24.170 (plný 2. stupeň) + 8.600 (UZ) = 80.158 kg
Mk = 5.601 (prázdný 1. stupeň) + 24.170 (plný 2. stupeň) + 8.600 (UZ) = 38.371 kg
Mp/Mk = 2,089
v-char. = Isp . ln (Mp/Mk)
v-char. = 4120.ln2,089 = 3035 m/s, což plně odpovídá požadavku.
Ještě zajímavější by bylo vypočíst, kolik hmoty ztratí tato raketa do výšky cca 10 km, jakou má v tom okamžiku rychlost – nemám údaj o čase – snad ho někdo má. Pak by bylo zřejmé, jaký vliv má výškový start z výkonného nosiče, třeba podzvukového. Samozřejmě z provozních důvodů by bylo lepší mít v 1. stupni LOX/RP palivo. Z těchto důvodů jsem stále příznivcem vzdušného startu.
|
|
citace:
Z těchto důvodů jsem stále příznivcem vzdušného startu.
A toto http://www.buran.ru/htm/molniya.htm by bylo ideální. Ale třeba se k tomu dohrabe Rutan a spol.  |
|
| vdaka za pekny vypocet, tie cisla su az ohromujuce |
|
Pri konštantnom zrýchlení 12,5 a 20m/s2 (1,25 a 2G) preletí štartujúca raketa vzdialenosť 10km (nie je to výška, ale len dráha) za 40 a 31,6 sekundy a má v tomto momente rýchlosť 500 a 632m/s (Mach 1,5 a Mach 1,9).
t= sqrt (2d / a)
v= a t
Je to veľmi hrubý výpočet (predpokladá kolmé stúpanie), ale na odhad snáď postačí.
[Upraveno 02.2.2011 Alchymista] |
|
Vaše údaje jsou zřejmě správné, pokud uvádíte skutečné zrychlení, tedy je již odečteno gravitační zrychlení (gravitační pád). Raketa Deta 4M má však velmi nízký přebytek tahu vůči hmotě:
hmota m=250.000 kg
Tah F= 2,890.000 N
zrychlení při startu a = F/m = 11,56 m/s^2
proti působí gravitační zrychlení g = 9,81 m/s^2
kolmé startovní zrychlení je jen (a – g) = 1,75 m/s^2, ale roste tak jak ubývá paliva a klesá hmota.
Bylo by to na integrální výpočet, ale zjednoduším to průměrným zrychlením po dobu 70 sec letu:
Spotřeba [kg] = (tah [N] / Isp [Ns/kg]) . cas [s]
za 70 s je spotřeba 2.890.000 N /4000 . 70 = 50.575 kg, raketa má hmotu 199.425 kg
a = 14,49 m/s^2 - 9,81 m/s^2 = 4,68m/s^2
průměrné zrychlení je a= (1,75+4,68)/2 = 3,215 m/s^2 (za předpokladu stále ještě kolmé dráhy)
dráha (výška) s = a/2 .t^2 = 7.876 m
rychlost v = a.t = 225m/s
Tedy při spotřebě 20% startovní hmoty se dosáhlo rychlosti jen 225m/s a výšky 7,87 km
Je to opravdu málo, ale nevím, zda správně odečítám gravitační zrychlení, nebo dělám jinou chybu, když tak mne opravte.
|
|
citace:
...Tedy při spotřebě 20% startovní hmoty se dosáhlo rychlosti jen 225m/s a výšky 7,87 km
Je to opravdu málo, ale nevím, zda správně odečítám gravitační zrychlení, nebo dělám jinou chybu, když tak mne opravte....
To len hovori o tom, ze v urcitych pripadoch je "obetovanie" lacneho paliva vyhodnejsie, ako technicka komplikacia.
Na druhej strane uz pridanim malych bosterov sa vyrazne hybe s nosnostou. zrejme vdaka prave malemu prebytku tahu na zaciatku bez nich. |
|
| Ano, to je přesně tak a zde je nejlepší a nejúčinnější použití malých raketových boosterů, jak je také používá většina variant Deta 4 i Atlas 5. Není důležité, že mají nízké Isp, špatné konstrukční číslo, neboť nepracují dlouho, ale zajistí tah při startu, kdy kapalinové motory nemohou zajisti potřebné zrychlení. Čím déle trvá vyvedení na dráhu, tím větší jsou gravitační ztráty, neboli urychlovací motory na TPH se mohou celkově spočteno ukázat účinnější, než kapalinové. |
| 03.2.2011 - 14:45 - Alchymista neprihlasený | |
|
Pozrel som si niekoľko záznamov štartov rôznych rakiet. Tie zrýchlenia sú zrejme menšie, aspoň spočiatku, ako 10m/s2. Rázová vlna sa objavuje vždy až po 30. sekunde letu, okolo 40, občas až okolo 50 sekundy.
Tomu zodpovedá, za predpokladu konštantného zrýchlenia, zrýchlenie medzi 7 až 10m/s2.
Pinkas - snáď ti toto bude na niečo užitočné...
Pri štarte Ariana 5 bežal vedľa záberu rakety záber z riadiaceho strediska a čas.
Je to od 67 sekundy práce motorov (ale raketa sa dala do pohybu až v siedmej sekunde)
údaj o vzdialenosti je označený ako A a nie je zrejmé, či je to výška, alebo diaľka či dráha (predpokladám výšku, od "altitude")
Čas - A (km) - rýchlosť (km/s)
67 - 13,2 - 0,51
72 - 15,4 - 0,58
78 - 18,2 - 0,68
82 - 19,7 - 0,73
86 - 22,5 - 0,84
89 - 24,2 - 0,9
95 - 28,0 - 1,06
99 - 30,0 - 1,14
105 - 34,4 - 1,32
110 - 39,2 - 1,52
120 - 48,3 - 1,84
125 - 53,0 - 1,93
130 - 57,8 - 1,97
135 - 62,5 - 1,98
140 - 67,0 - 1,99
143 -- oddelenie bočných blokov
144 - 70,6 - 2,01
150 - 75,7 - 2,03
155 - 79,8 - 2,05
158 - 81,5 - 2,05 koniec záznamu
|
|
To Alchymista: dík za údaje.
Ariane5 díky svým 2 boosterům na THP patří mezi rakety se solidním přebytkem tahu k hmotě a tedy zrychlením při startu. Vypočtené hodnoty odpovídají údajům, které uvádíte:
Startovní hmota: 777.000 kg
Celkový tah při startu: 14.050.000 N
Zrychlení: 18,1 m/s^2 , po odečtení gravitačního zrychlení vyjde 8,3 m/s^2
Toto zrychlení postupně roste, jak ubývá hmota rakety, ale ne zase příliš, neboť se postupně snižuje se tah boosterů.
|
|
napadla ma taká otázka ohľadom fyzikálnych pohonov (jadro, iontové motory, vasimr)
nakoľko vlastne budú ekonomické, ak by sa používali "jednorazovo"?
tak napríklad tento koncept nasa:
vidím tam tri "jadrové reaktory" cez ktoré má pretekať vodík..
ako dlho tieto motory asi tak budú pracovať?
pri odlete od zeme, pri prílete k marsu a zase pri návrate?
tipujem tak okolo pol hodiny? menej ako pol hodiny?
koľko percent energie ktorá bude potencionálne v jadrovom palive sa pri tom asi skutočne využije?
menej ako 10%?
potom sa to má celé zahodiť?
to sa mi nezdá moc "racionálne"
a aké to bude mať dopady v porovnaní s cenou za "chémiu" (klasický pohon), ktorá využije plných 100%?
|
|
| Jaderné motory nejsou omezené tím, že uran přestane hřát, ale celkovou životností motoru - zkrátka čím vyšší provozní teploty, tím vyšší účinnost (větší impulz), ale tím nižší životnost motoru - výsledek je kompromis - při použití nízkého tahu pro dosažení velkého Isp se počítalo s provozní dobou 1 hodina (Nerva Gamma), po úpravách a zkušenostech by snad mohl fungovat až 2 hodiny. Vodík odnáší povrchovou vrstvu paliva, takže nevěřím, že po plné době chodu zůstává v motoru víc než 50% paliva. U iontových motorů je nejvíc opotřebovaná mřížka, její výměna na orbitě by byla extrémně náročná, takže určuje životnost celého motoru. U Vasimiru zatím nevíme - cívky, tryska? Vždy ale platí, že v okamžiku plánovaného skončení funkce motoru je motor zralý na odpis - jinak je blbě navržený (předimenzovaný). U pilotované výpravy bude motor namáhaný méně (nebo kratší dobu nebo bude motorů víc, než je třeba), než u nepilotované - kvůli snížení rizika pro posádku. |
|
citace:
Vždy ale platí, že v okamžiku plánovaného skončení funkce motoru je motor zralý na odpis
je tomu skutočne tak?
napríklad vasimr.. pri ňom je to jasné hneď
už prvotný návrh na "demonštrátor" zem mesiac, počíta s dotankovaním paliva.. a teda niekoľkonásobným použitím
bola by to fakt drahá hračka, doslova ako "zlaté prasa", keby sa ten kus hi tech hardvéru, mal vyhodiť po jedinej ceste k mesiacu
po tom čo bolo napísané vyššie, mi príde akýkoľvek fyzikálny pohon, na jednorazové použitie šialene drahý
veď už len napríklad vysokotlaké motory raketoplánu, sa nepokladajú za "finančne" vhodné pre jednorazovo použiteľný nosič
existuje nejaká štúdia ktorá by dokazovala výhodnosť využitia, jadrového pohonu, aj s ekonomického hľadiska?
napadá ma jeden príklad moderné satelity, sú mnohokrát drahšie ako samotný nosič ktorý ich dopravuje na orbitu..
s "jadrom" vo vesmíre to bude podobné..
mám podozrenie že má potenciál biť také finančne náročné, že sa viac oplatí, vytiahnuť pri viacerých štartoch "hore" večšie množstvo chemického paliva, než jeden jediný ľahší jadroví motoblok [Upraveno 02.6.2011 alamo] |
|
| Vasimr se právě musí vyzkoušet a odladit - jak dlouho vydrží fungovat, než se rozsype - to pak určí dobu funkce pro misi. |
|
omyl.. najprv doňho musíš mať "baterky"
bez "prúdu" nepôjde
a či sa preň "baterky" objavia.. to je veľká záhada
do vývoja "jadra" nik momentálne moc neinvestuje
vývoj solárnych článkov je sľubný, ale výsledky sa naplánovať nedajú
proste doba kedy bude možné vasimr, skutočne vyskúšať je veľká neznáma |
|
| chcelo by to konecne pokrocit s tym termojadrom viem si predstavit tokamak, v ktorom by prebiehala riadena fuzia, a z ktoreho by sa odoberala plazma pre elektricky pohon. Samotny motor by potom vlastne moc velke energeticke naroky nemal - potrebuje jen vytvorit magneticke pole, nepotrebuje premienat pohonne medium na plazmu. Reaktor by navyse zasoboval celu lod velkym mnozstvom energie. A palivo - vodik - je prakticky vsade, kludne by sa dalo docerpat. Navyse samotny tokamak by mohol byt ovela jednoduchsi nez na zemi - nepotrebuje udrzat umele vakuum, neutrony su nebezpecne len pre posadku (ktora sa musi chranit stitom) atd. |
|
citace:
omyl.. najprv doňho musíš mať "baterky"
bez "prúdu" nepôjde
a či sa preň "baterky" objavia.. to je veľká záhada
do vývoja "jadra" nik momentálne moc neinvestuje
vývoj solárnych článkov je sľubný, ale výsledky sa naplánovať nedajú
proste doba kedy bude možné vasimr, skutočne vyskúšať je veľká neznáma
"do vývoja "jadra" nik momentálne moc neinvestuje"
Do termojaderne fuze naopak se investuje stale dost - projkt ITER napriklad. |
|
Pro otestování Vasimru stačí solární panely, v případě potřeby pak RTG Stirling. Do jádra firmy investují víc peněz, než do ITERu (další generace reaktorů se staví a vyvíjí v USA, Rusku, Indii i Francii), momentálně se o tom ale nemluví, než lidé trochu zapomenou na Fukušimu, kde se v reálu prokázala vysoká bezpečnost jaderné energie, média a lidé to ale vnímají jako další jadernou katastrofu.
ITER se sice staví, ale chybí peníze - spuštění se odložilo z roku 2016 na 2019, v rozpočtu EU stále chybí 1,3 mld. Eur na roky 2012 a 2013 a celkové náklady vzrostly na 15 mld. EUR. Zemětřesení a tsunami v Japonsku ho kvůli klíčové roli Japonska (The Naka Fusion Institute) zpomalí o další rok - http://www.nature.com/news/2011/110531/full/474015b.html
Výsledky nebudou jasné dřív než po 5 letech provozu - vědci se obávají silného opotřebení zařízení neutrony. Takže v nejlepším případě v roce 2025 bude jasné, jestli stačí pozemské tokamaky, nebo bude nutné na Měsíci těžit He3. |
|
| mozno by nam mohol niekto, kto sa vyzna, osvetlit ake su hlavne problemy, ktore sa este v ITERe riesia. Vieme uz udrzat fuziu dostatocne dlho? Dava to uz nejaky zmysluplny vykon? Je hlavnym problemom opotrebenie materialu, alebo este nemame zvladnute ani zaklady - udrzanie teploty plazmy a produkcia energie? |
|
citace:
mozno by nam mohol niekto, kto sa vyzna, osvetlit ake su hlavne problemy, ktore sa este v ITERe riesia. Vieme uz udrzat fuziu dostatocne dlho? Dava to uz nejaky zmysluplny vykon? Je hlavnym problemom opotrebenie materialu, alebo este nemame zvladnute ani zaklady - udrzanie teploty plazmy a produkcia energie?
Hlavní problém je inerciální udržení. čeká se na větší mašinu (ITER) tak, aby bylo jasno, zda se jedná o podobnostní probém a nebo je celá koncepce toroidních polí plazmatu slepou cestou.
O to jsou již mimochodem přesvědčeni na druhé straně Atlantiku, bo v Brookhavenském výzkumné institutu již problém řízené fúze zvládli (laserová imploze), ovšem pouze v laboratorních podmínkách - teď je to složitější - přenesení do praxe, což v případě této technologie je podstatně složitější, než u tokamakových nádob obecně. |
|
| koncept laserovej implozie poznam, ale neviem si predstavit ako z toho urobit reaktor podavajuci nepretrzity vykon. Ako dostat dalsiu kapsulu s palivom do komory hned po tom, ako sa ta predosla spotrebovala? Mozno to chce kombinaciu oboch - nejaka sukromna firma navrhla nieco s roztavenym kovom, rotujucim v komore, ktory odstredivou silou vytvori v strede dutinu. To tej sa vstrekne horuca plazma, a sustava piestov vytvori v rotujucom kove razovu vlnu, ktora horucu plazmu stlaci az na iniciacny tlak. Alebo tak nejak... Mne to pride strelene, ale koncept kombinacie zahrievania a stlacania je zaujimavy. Co keby sa napr. v tokamaku nainstalovali lasery, teplota plazmy by sa znizila a fuzia by bola vysledkom kombinacie teploty plazmy a laserovej kompresie? |
|
| V NIFu už několik testů laseru proběhlo, ale pořád mají problémy. osobně věřím spíš na ITER, případně verzi na He3. K pozemním mnohatisícitunovým elektrárnám nedojde dřív než 2040, reálně 2050, kosmické aplikace tak o 50 let později, možná. |
|
citace:
V NIFu už několik testů laseru proběhlo, ale pořád mají problémy. osobně věřím spíš na ITER, případně verzi na He3. K pozemním mnohatisícitunovým elektrárnám nedojde dřív než 2040, reálně 2050, kosmické aplikace tak o 50 let později, možná.
Časový odhad je + - OK, osobně si myslím, že cestou není ani jeden přístup.
Tokamaky mají problémů habaděj (inerciální udržení, přenos energie toku neutronů na teplo), lasery naopak nedávají možnost kontinuálního výkonu. Nadějně se jeví sonoluniniscence (kavitační imploze v těžké vodě - světe div se, ale potřebné tlaky tam vznikají a je verifikována produkce neutronů, jakožto důkaz proběhlé fúze lehkých jader.) Výhodou je, že vše se dějě při racionálních fyzikálních podmínkách (teploty, tlaky).
Prof. Němeček z ČVUT kdysi na hodinách termodynamiky vyprávěl, že v SSSR v na konci šedesátých let uvažovali o termojaderné elektrárně, kdy v hlubokých podzemních zaplavených kavernách v opuštěných částech Uralu měla být odpálena klasická dvojčinná vodíková bomba a unikající pára na povrchu by "roztáčela kola sovětského průmyslu" 
I tehdy se našel někdo, kdo projektu dal stopku.... nyní je otázkou, zda je to na škodu či zaplaťpánbůh.... |
|
