tenhle XKCD:
1791: Telescopes: Refractor vs Reflector - explain xkcd https://explainxkcd.com/1791/
mi přivedl k rychlé rekapitulaci tématu (znám argumentaci již od dětství) a současně k zajímavému aktuálnímu nápadu: ve volném kosmu by šlo zřejmě sestavit refraktory s rozměry daleko převyšujícími to, co bylo možné v 19.století a navíc to zkombinovat s eliminaci vlivů atmosféry.
refraktory totiž dosahují většího zvětšení, které by mohlo hrát roli při přímém pozorování exoplanet. hlavní argumenty, proč je nešlo dále zvětšovat - tedy gravitační deformace a celkově omezená mechanická odolnost materiály čočky a hmotnost a rozměry tubusu - přece ve stavu beztíže nehrají žádnou roli (a obří kosmický refraktor by navíc šlo vybavit volně letícím "starshade" stínítkem, stejně jako plánované teleskopy)
(nechce se mnou někdo rozjet crowdfunding kosmického refraktoru? :-)

pokial viem, postavit reflektor je o tolko jednoduchsie oproti refraktoru, ze je vyhodnejsie nizsie rozlisenie "dohnat" vacsim priemerom.
Dnes existuju technologie, kde sa refrakcia dosahuje nie tvarom skla, ale nano-tvarovanim povrchu. Tam moze byt situacia ina. Alebo aj nie, neviem...
citace:A existuje nějaký důvod, proč stavět ve vesmíru refraktor proti reflektoru ?
Nevím... možná lepší zvětšení? Hvězdy až dosud vnímáme jako bodové zdroje světla, takže zvětšení při jejich pozorování nehraje roli, důležité je zesílení světla. Refraktory hrály roli pouze při pozorování omezeného množství astronomických objektů (planety, dvouhvězdy, galaxie), reflektory toho viděly najednou daleko víc a místo zvětšování se najednou řešily problémy typu analýza spektra, periodicita změn, apod.
Důležité je, že ta hranice, na kterou se narazilo, byla fyzikální povahy, a ve stavu beztíže by neměla hrát roli. Navíc čočka vyrobená hi-tech prostředky by oproti čočkám z 19.století mohla být podobně pokročilá, jako dnešní superpřesná zrcadla. Navíc dnešní CCD chipy jsou citlivější, než byly fotografické desky v 19.století.
I kdyby to nakonec nebylo dobré k ničemu jinému, než k pozorování těles v rámci sluneční soustavy s větším zvětšením, tak je to zajímavé. (všimněte si, že třeba i snímky takového Jupitera z Hubbleova teleskopu vlastně nejsou nic moc...).
Co jsem tak koukal, dají se dnes běžně koupit až 50 cm čočky. Největší historický refraktor měl asi metrovou čočku, pak se vývoj zastavil právě kvůli omezením daným hmotností čočky a nutností jejího uchycení po obvodu.
Fakt by mi přišlo zajímavé dostat na oběžnou dráhu, mimo vliv atmosféry, do vzduchoprázdna a stavu beztíže aspoň třeba 2m čočku... a tomu by pak odpovídala i délka tubusu (desítky metrů). Sice by tím nešlo pozorovat hluboký kosmos, jako to umožní např. JWST, ale třeba tělesa ve sluneční soustavě by mělo jít pozorovat s daleko větším zvětšením... a možná by došlo i na blízké exoplanety...
Prostě mi to zaujalo jako technologická zvláštnost: pokud rozvoj nějaké technologie přímo zastavila gravitace, proč s ní nezkusit pokračovat ve stavu beztíže?
citace:
Prostě mi to zaujalo jako technologická zvláštnost: pokud rozvoj nějaké technologie přímo zastavila gravitace, proč s ní nezkusit pokračovat ve stavu beztíže?
problem s klasickou cockou je v tom, ze pri velkosti nad ten jeden meter uz ani nejde poriadne vyrobit. Vznika pnutie, praskliny atd. Prave preto by dalsi pokrok mohli priniest metamaterialy, ktore nevznikaju brusenim a lestenim, ale nanotechnologicky. Navyse im staci minimalna hrubka, nevyzaduju taku hrubku ako cocka, a tym padom sa ani nemusi jednat o sklo. Teoreticky by sa dala taka "cocka" poskladat podobne ako slnecna plachta a rozvinut az vo vesmire. V kozme nevyzaduju "tubus" vlastne ziadny, len do ohniska sa musi umiestnit snimaci senzor (ani JWST nema tubus, len vyklopny sekundar). Takze by mohlo ist o dva uplne oddelene objekty, letiace vo formacii, a ohniskova dlzka moze byt aj v stovkach metrov...
Není žádný důvod, proč by měly čočky umožnit větší zvětšení ( vynecháme-li mýty o tom, že je pohled refraktorem estetičtější) Možná, že se ti nelíbí fotky Jupitera z Hubbla, ale nic lepšího není a dalekohled v současnosti pracuje na hranici ( na fyzikální hranici) možnosti zobrazování daného průměru. Samozřejmě, že možnost umístit tenké čočky ve vesmíru, kde není limitem váha a uchycení optiky tady je, ale dosáhnout na limity zobrazování je u velkých čoček už z podstaty zobrazování a potřeby eliminovat vlastnosti jednoduché čočky složitější
soustavou a délkově větší konstrukcí větší problém, než udělat totéž se zrcadlem stejného průměru a umožňujícím totéž rozlišení na snímači. Rozlišení není otázkou refraktor vs. reflektor, ale pouze průměru optiky. Navíc, zrcadlo zobrazuje všechny vlnové délky v jednom ohnisku, což už z principu jakýkoliv refraktor nemůže.
Nenapadá mě jediný důvod, proč refraktor použít
.........
to yamato: každou tvojí větu lze jednoduše vyvrátit jako holý nesmysl, ale škoda času vyvracet někomu tyhle pohádky .
A i kdyby to všechno, co jsi napsal bylo realizovatelné, tak zrcadlo je v tom okamžiku daleko nejjednodušší - čili žádná výhoda pro čočku. [Upraveno 05.2.2017 milantos]
citace:Rozlišení není otázkou refraktor vs. reflektor, ale pouze průměru optiky.
iba za predpokladu, ze tu optiku nic netieni. Problem reflektorov je v tom, ze pri vacsine typov ich tieni sekundarne zrkadlo. To sposobuje refrakcne javy zhorsujuce rozlisenie. Ale existuju aj mimoose typy, kde k tieneniu nedochadza.
Určitě nedochází k refrakci, ale k difrakci.To ale nesnižuje nijak výrazně rozlišovací schopnost, ale pouze změní průběh funkce přenosu kontrastu oproti ideální křivce. Ale tu zdaleka kvůli jiným aberacím nedosahují ani čočky.
Vicemene je to tu popsano. Barevna chyba.
Refraktor ma proti reflektoru velkou nevyhodu. Barevna chyba u vetsich cocek pripadne komplikovanejsich optickych system na bazi techto cocek, muze zpusobit neprijemne jevy a vicemene znemoznit rozumne pozorovani (halo, zpusobene odlisnymi frekvencemi).
Tedy reflektor bude lepsim nez refraktor, protoze zde k tomuto jevu nedochazi.
citace:Není žádný důvod, proč by měly čočky umožnit větší zvětšení ( vynecháme-li mýty o tom, že je pohled refraktorem estetičtější) Možná, že se ti nelíbí fotky Jupitera z Hubbla, ale nic lepšího není a dalekohled v současnosti pracuje na hranici ( na fyzikální hranici) možnosti zobrazování daného průměru. Samozřejmě, že možnost umístit tenké čočky ve vesmíru, kde není limitem váha a uchycení optiky tady je, ale dosáhnout na limity zobrazování je u velkých čoček už z podstaty zobrazování a potřeby eliminovat vlastnosti jednoduché čočky složitější
soustavou a délkově větší konstrukcí větší problém, než udělat totéž se zrcadlem stejného průměru a umožňujícím totéž rozlišení na snímači. Rozlišení není otázkou refraktor vs. reflektor, ale pouze průměru optiky. Navíc, zrcadlo zobrazuje všechny vlnové délky v jednom ohnisku, což už z principu jakýkoliv refraktor nemůže.
Nenapadá mě jediný důvod, proč refraktor použít
.........
to yamato: každou tvojí větu lze jednoduše vyvrátit jako holý nesmysl, ale škoda času vyvracet někomu tyhle pohádky .
A i kdyby to všechno, co jsi napsal bylo realizovatelné, tak zrcadlo je v tom okamžiku daleko nejjednodušší - čili žádná výhoda pro čočku.
Já jen doplním, že zrcadla se dají, (a to i u pozemských dalekohledů) konstruovat jako segmentovaná, díky čemuž by v relativně blízké budoucnosti kolem 2020 měl vzniknout superdalekohled o průměru skoro 40 metrů, naproti tomu čočku jako "pucle" si neumím představit, a to tím spíš, že nejde jen o jednu čočku, kvůli eliminaci nejrůznějších vad jsou objektivy refraktorů nejčastěji triplety.
Víceméně už to bylo řečeno. Velký refraktor nedává smysl, výhody jsou na straně zrcadlových dalekohledů. Refraktory nemají vyšší rozlišovací schopnost, ta je omezená difrakčním limitem, který je daný pouze průměrem objektivu. To omezení je stejné pro reflektory i refraktory.
Nicméně...
Nicméně se v posledních letech dostáváme do možného technologického převratu v optice. Pomocí metamateriálů je totiž možné sestrojit optické členy se záporným indexem lomu. Výsledkem jsou tzv. "Flat lenses" (ploché čočky) a teď pozor: Takové čočky netrpí difrakčním limitem!
Jistě tušíte, že tak jednoduché to nebude. Jednak je složité vůbec vyrobit metamateriál pro viditelný obor, jednak je to zatím vše v malém a jednak zatím umíme metamateriály fungující jenom pro jednu zvolenou vlnovou délku. Ale snad se to dalším vývojem vše překoná. Už teď se zcela vážně hovoří o nových optických mikroskopech. O teleskopech zatím ne, ale představte si ty možnosti...
citace:Víceméně už to bylo řečeno. Velký refraktor nedává smysl, výhody jsou na straně zrcadlových dalekohledů.
Cena tiež - kým v zrkadlovom ďalekohľade treba presne obrobiť jeden povrch, v refraktore najmenej dva, skôr šesť (v objektívovom triplete). Zrkadlo možno deliť na segmenty a podopierať proti deformácii vlastnou hmotnosťou "podľa potreby" - šošovku nie...
Metamateriály - Prelomenie difrakčného limitu znie až príliš dobre, takže tam bude skrytý nejaký HÁK.
Inak to, že by metamateriál fungoval len pre jednu vlnovú dĺžku, nevidím ako nejaký extrémny problém. Proste by sa zhotovilo niekoľko podobných prístrojov pre význané spektrálne čiary
citace:
Metamateriály - Prelomenie difrakčného limitu znie až príliš dobre, takže tam bude skrytý nejaký HÁK.
Inak to, že by metamateriál fungoval len pre jednu vlnovú dĺžku, nevidím ako nejaký extrémny problém. Proste by sa zhotovilo niekoľko podobných prístrojov pre význané spektrálne čiary
Vidím to podobně, s hákem i frekvencí.
Bohužel, na toto téma jsem našel buď jen příliš jednoduché populární články nebo naopak vědecké práce, kterým už zas nerozumím. Takže těžko se mi ten skrytý hák posuzuje, je-li tam. Kdyby měl někdo nějaký dobrý čitelný zdroj, uvítám ho.
to:yamato:
nikde jsem nezpochybňoval tuto "plochou" optiku.Nakonec princip difrakčního zobrazení je známý několik staletía byl a je i dnes využíván v mnoha oborech. Na podobném principu už řadu let pracují rentgenové "dalekohledy" na družicích. jen to zatím nebylo v té tenké podobě.
citace:
problem s klasickou cockou je v tom, ze pri velkosti nad ten jeden meter uz ani nejde poriadne vyrobit. Vznika pnutie, praskliny atd.
Potom je ale zajímavé, že ze stejného materiálu se vyrábějí zrcadla do průměru 8,4m. Takže je lze vyrobit, nemají pnutí, které by znehodnocovalo plochu, nemají praskliny. Při tom pro zrcadlo je nutné vytvořit přesnější plochu, než to je potřeba u čočky.
Problém nastává na zemi v případě upevnění čočky a borcení plochy vlivem gravitace, ve vesmíru nastává problém s dopravou -nejen pokud jde o rozměr a váhu, ale upevnění jednotlivých čoček
citace: V kozme nevyzaduju "tubus" vlastne ziadny, len do ohniska sa musi umiestnit snimaci senzor (ani JWST nema tubus, len vyklopny sekundar).
To, že dalekohled má nebo nemá pevný tubus, přeci není specifikum kosmu. Od začátku se i na Zemi dělají plnotubusy nebo různé příhradové konstrukce, a pro velké zrcadlové dalekohledy v posledních 100 letech takřka výhradně právě příhradové konstrukce.
Zrovna tak tomu je ve vesmíru. Hubble měl plnotubus, JWST potom držák sekundárního zrcadla na rozkládací konstrukci. (mimochodem, obdobný princip je někdy použit i na pozemských a vesmírných přístrojích). V obou případech je ale potřeba odstínit dalekohled od záření od Slunce a Země - v prvním případě tubusem, v druhém systémem clonění tubuse.
citace: Takze by mohlo ist o dva uplne oddelene objekty, letiace vo formacii, a ohniskova dlzka moze byt aj v stovkach metrov...
Vzhledem k tomu, že se snímá delšími expozicemi, je potřeba zajistit dlouhodobou přesnou orientaci zobrazovacího systému.Na to se používají gyroskopy a ty jsou spojeny s tuhou konstrukcí systému.
Teoreticky lze mít 2 kompaktní systému , souhlasně orientované. Poměrně dost to komplikuje to, že bude rozdílná velikost obou složek, rozdílná vzdálenost od barycentra a rozdílný tlak záření na obě složky. Je potřeba si uvědomit, že snímací prvky mají pixely o velikosti jednotek mikronů a tak je potřeba zabezpečit, aby se zobrazovací a snímací část vůči sobě nepohnula o více než 1 mikrometr v příčném směru. A to už je obrovský problém i u kompaktních velkých konstrukcí, na které působí vnější vlivy. V podélném směru udržování není až tak kritické, bude záležet na relativním poměru optické soustavy.
citace:
Potom je ale zajímavé, že ze stejného materiálu se vyrábějí zrcadla do průměru 8,4m.
ovela tensie sklo, s pevnou oporou a vacsinou vybavene aktivnou a adaptivnou optikou. Pre refraktor nepouzitelny postup.
citace:
To, že dalekohled má nebo nemá pevný tubus, přeci není specifikum kosmu.
pokial ide o kilometrove ohnisko, tak ano
citace:
Vzhledem k tomu, že se snímá delšími expozicemi, je potřeba zajistit dlouhodobou přesnou orientaci zobrazovacího systému.Na to se používají gyroskopy a ty jsou spojeny s tuhou konstrukcí systému.
Teoreticky lze mít 2 kompaktní systému , souhlasně orientované. Poměrně dost to komplikuje to, že bude rozdílná velikost obou složek, rozdílná vzdálenost od barycentra a rozdílný tlak záření na obě složky. Je potřeba si uvědomit, že snímací prvky mají pixely o velikosti jednotek mikronů a tak je potřeba zabezpečit, aby se zobrazovací a snímací část vůči sobě nepohnula o více než 1 mikrometr v příčném směru. A to už je obrovský problém i u kompaktních velkých konstrukcí, na které působí vnější vlivy. V podélném směru udržování není až tak kritické, bude záležet na relativním poměru optické soustavy.
obrovsky problem to samozrejme je, ale napriek tomu sa s tym pocita pre kozmicky interferometer, napriklad TPF
milantos:
Pokiaľ viem, roentgenové ďalekohľady nie sú "difrakčná optika" (teda systém "camera obscura", dierková komora), ale systém zrkadlového ďalekohľadu - akurát odrazy sú pod malými uhlami okolo 5° a odrážajúci povrch napríklad karbid wolframu
Materiály, z ktorých sa zhotovujú veľké zrkadlá sú "optické sklo" len podľa názvu - mnohé z nich sú len priesvitné, nie priehľadné, a niektoré takmer ani to nie. Veľké zrkadlá sú už najmenej storočie (Hookerov teleskop - 2,5m) riešené na zadnej strane ako odľahčená priehradová konštrukcia, takže u moderných riešení hrúbka "skla" neprevyšuje 10-15cm - u šošovky možnosť takéhoto výrazného odľahčenia "nehrozí". 200 palcové zrkadlo pre Hale Telescope na Mt.Palomar:
nákres
Nemá to vplyv len na hmotnosť a tuhosť optického elementu, ale hlavne na jeho chladnutie - pokiaľ sklo hrubé 0,25m musí chladnúť cca osem mesiacov až rok, tak sklo hrubé okolo pol metra musí chladnúť tri až päť rokov a pre sklo hrubé meter je to už zhruba jedno - dve desaťročia. A urýchliť sa to proste nedá.
odlievanie 200 palcového zrkadla v roku 1934 (neúspešný pokus)
BTW - Yerkes observatory má najväčší refraktor na svete - 102cm. Objektívová šošovka váži ~250kg (500lb) pri ohniskovej vzdialenosti 64 feet (19,5 metra) - hrúbka mi vychádza okolo 10-11cm
Zväčšíme ju na priemer osem metrov - hrúbka bude okolo trištvrte metra až meter. Hmotnosť šošovky potom vychádza na 80-110 ton...
citace:Při tom pro zrcadlo je nutné vytvořit přesnější plochu, než to je potřeba u čočky.
To je pravda...
Lenže moderné zrkadlá majú z rôznych ďalších dôvodov aktívne riadenia tvaru a teda požadovanú presnosť dosiahnu omnoho ľahšie ako šošovka.
Tubus alebo nie - na zemi je základným dôvodom pre uzavretý tubus predovšetkým odtienenie nežiadúceho "bočného svetla" - vo vesmíre tak isto. Pozemné ďalekohľady majú ochrannú kupolu, ktorá poskytuje tienenie a potrebný tepelný a aerodynamický režim.
citace:Hubble tubus má
Mohol by mať na to aspoň tri dobré dôvody:
- dedičstvo predkov - HST je doslova špionážna družica pozerajúce nesprávnym smerom
- lieta na LEO, kde je príliš veľa rôzneho bordelu a aj zvyšky atmosféry. Hoci sa to nezdá, prostredie vo výške 800km by celkom citeľne poškodilo a degradovalo odraznú vrstvu hlavného zrkadla, takže zrkadlo treba chrániť
- svetelný a tepelný režim na LEO je dosť zložitý a pri prehradovej konštrukcii by slnečné žiarenie, priame i odrazené od Zeme výrazne ovlyvňovalo kvalitu pzorovaní.
Ale realita je vlastne iná. Hubble v skutočnosti tubus NEMÁ. Samotná nosná konštrukcia ďalekohľadu je priehradová a vonkajší tubus je "len" ochranný kryt bez silovej väzby na optický systém ďalekohľadu. Druhý systém tieniacich prvkov je potom uchytený vo vnútri mrežovej silovej konštrukcie, takže to celé vytvára trojvrstvú štruktúru
JWST tubus nemá - ale ide na celú problematiku nežiadúceho osvietenia komplexne a má mnohovrstvý štít, ktorý nielen odtieni nežiadúce bočné svetlo, ale aj tepelné žiarenie, ktorá by mohlo ovplyvňovať mechanickú konštrukciu ďalekohľadu.
Mám rád tyhle pseudoargumenty.
Zrovna jako jde vyrobit tenké velké zrcadlo, jde vyrobit ta čočka. Ty tvoje argumenty v prvotním příspěvku proč to nejde, tady ničím nepotvrzuješ. Že zrcadlo v pozemském prostředí musí být podepřeno, je samozřejmost, zrovna tak jako to, že ta optika při výrobě musí být podepřena . Každá a vždy
Samozřejmě že vím, jak vypadá interferometr.Není potřeba klást řečnické otázky, které evokují už samy o sobě opak.
Jenže ten argument s interferometrem má několik vad - a to nemluvím o tom, že tam je zatím tolik problémů, že jeho výroba a použití zatím je v nedohlednu.
Ale to, že je potřeba nasměrovat X kompaktních dalekohledů na stejný cíl, není přeci žádný problém. Dokáží-li to udělat s jedním s požadovanou přesností, je jedno, kolik jich bude . Při interferometrii bude potřeba zajistit jen vzájemný co nejmenší posuv během kratších expozic.A pokud ho dovedeme proměřit, lze s tím při dalším zpracování signálů počítat. Samozřejmě, ideálem je co nejmenší, resp. nulový vzájemný posuv.
Jenže při dalekohledu, kde je oddělená optika od senzorů , lze zajistit, aby osa jednoho i druhého směřovala na daný objekt (podobně jako u toho interferometru). Co je ale obrovský problém je to, aby ty osy při pozorování byly totožné s přesností na 1 mikrometr. A to, i s ohledem na velkou expoziční dobu, je zásadní rozdíl oproti interferometru a představuje minimálně o jeden , spíše ale o dva řády větší potřebnou přesnost.
Zaujímavé je, prečo je to neúspešný pokus
Na reze zrkadlom je vidieť, že upevňovacie prvky majú akési "hlavičky" - a tieto hlavičky sa na niektorých miestach formy uvoľnili - a vyplávali na hladinu roztaveného skla
citace:
Jenže při dalekohledu, kde je oddělená optika od senzorů , lze zajistit, aby osa jednoho i druhého směřovala na daný objekt (podobně jako u toho interferometru). Co je ale obrovský problém je to, aby ty osy při pozorování byly totožné s přesností na 1 mikrometr. A to, i s ohledem na velkou expoziční dobu, je zásadní rozdíl oproti interferometru a představuje minimálně o jeden , spíše ale o dva řády větší potřebnou přesnost.
robite si srandu, vsakze??
naroky na presnost pri optickej interferometrii sa pocitaju v zlomkoch vlnovej dlzky svetla. 1 mikrometer je s prstom v nose.
ohladom pseudoargumentov, tie najzasadnejsie informacie tu odzneli. Asi si nie kazdy uvedomuje ich realny dopad, ale ten je skratka taky, ze najvacsia v praxi pouzivana cocka ma 1 meter a dalej sa neslo, hoci opticky ponukaju refraktory viacere vyhody.
citace:
Ano, tenhle pseudoargument tu zazněl vícekrát. Jen nikdo nedovede napsat alespoň jednu výhodu
k tejto pseudonámietke tu odpoveď už zaznela. Refraktory majú lepšie rozlíšenie a kontrast v pomere k použitej apertúre. Medzi amatérskymi astronómami je to prostý fakt.
Až na ty argumenty z minulého století. Třeba odrazivost zrcadel - dnes běžně 97-98,5% - Takže celková ztráta max 5%.( u katadipoptrů se dnes uvádí propustnost cca 92% ). Žádná ztráta kontrastu díky nulové barevné vadě. Daleko lepší kvalita povrchu i při velkosériové Čínské výrobě než před nějakými 15-25 lety. Pro centrální stínění u reflektorů je pro vizuální pozorování lepší kontrast jemných detailů ( na křivkách přenosu kontrastu výrazný hrbol do polohy, kam se žádný refraktor nedostane.
Nakonec, co se používá dnes na pozorování a fotografování planet - o tom svědčí nejlépe výsledky - fotografie a kresby na ALPO. Většinou SCT nebo Newtony typicky 25 - 40 cm v průměru. Že by celosvětově pozorovatelé preferovali horší dalekohledy? Obdobné je to i u nás - výsledky hovoří jasně, co je lepší, pouze milovníci refraktorů nedají na své miláčky dopustit. Pokud dojdou argumenty v podobě výsledků, následuje tvrzení o lepším estetickém zážitku z pozorování refraktory.
Uź jsi někdy v terénu porovnával mezi sebou dalekohledy? Za optimálního i horšího počasí - seeingu. I tam teorie selhává - vstupuje do toho zase navíc oko - dnes většinou při binokulárním pozorování obě oči. A u fotografie zase zpracování obrazu.
citace:
Nakonec, co se používá dnes na pozorování a fotografování planet - o tom svědčí nejlépe výsledky - fotografie a kresby na ALPO. Většinou SCT nebo Newtony typicky 25 - 40 cm v průměru.
to bude asi tym, ze taky Newton vychadza stale lacnejsie nez kvalitny refraktor. Vysokokvalitne fotky a kresby vsak velmi casto byvaju od majitelov refraktorov.
citace:
Uź jsi někdy v terénu porovnával mezi sebou dalekohledy?
ano.
Aj som stal v tejto kupole pocas vystavby GTC a rozpraval som sa s inziniermi o veciach, ktore mi tu teraz vyvraciate
citace:
Vysokokvalitne fotky a kresby vsak velmi casto byvaju od majitelov refraktorov.
Tak nějaké ukaž. Třeba v databázi ALPO - což je celosvětová databáze pozorování planet ( i když to název neříká )- se tím argumentovat za poslední léta určitě nedá.
A proč třeba na Pic du Midi si NASA postavila 104cm reflektor na fotgrafování detailů Měsíce ( a planet) ? Že by o tom nic nevěděla ? [Upraveno 08.2.2017 milantos]
a preco ja mam tiez reflektor, ked sam tvrdim ze refraktor rovnakej apertury je lepsi? no preco? no pretoze reflektor je ovela lacnejsi, no preto. A ak sa bavime o 6 palcoch a viac, reflektor je prakticky jedina moznost.
ukazoval som ked som bol maly, ale kedze ste lenivy si to pohladat, narychlo som vygooglil trebars tohto
na webe je milion astrofotografov, spravte si prieskum ked chcete a hlavne neargumentujte o optike tym, co kto pouziva. To je totiz hlavne o hodnote za peniaze, nie o difrakcii.
vcelku by som aj veril, že 5" refraktor je lepší, ako 5" reflektor.
A pokiaľ to platí pre 5", bude to zrejme platiť i pre 50".
Lenže - za cenu 5" refraktoru máš minimálne 10-12" možno i 14" reflektor.
A potom otázka stojí inak - aké veľkosti sú "porovnateľné" čo do kvality zobrazenia?
