Servisní modul Cygnus včera dorazil do budovy H-100 ve Wallops, kde bude připojen k tlakovému modulu PCM.
Minulý týden byl také do této budovy dopraven a naložen COTS náklad. Naloženo bylo zatím 560 kg nákladu.
Kompletní loď Cygnus bude po zkompletování přepravena do budovy V-55, kde bude natankován a namontován na Antares.
Dalších 171 kg nákladu bude naloženo až na Antaresu bezprostředně před startem.
Zkompletovaný Antares připravený k převozu a vztyčení na rampě 0A středoatlantického regionálního kosmodromu MARS.
Vlastní převoz začne zítra, tj. v sobotu v 10:45 SELČ. Plánovaný start zatím zůstává na 17-19.Dubnu. Startovací okno se bude otevírat vždy v 15:00 EDT (21:00 SELČ).
U Antaresu mne docela překvapil i plánovaný průběh vzletu. První stupeň dohoří necelé 4 minuty po startu (ve výšce cca 100 km). Zbytek rakety pak poletí více než 1,5 minuty setrvačností (až do výšky skoro 190 km). Teprve pak se zapálí druhý stupeň na TPL a dotáhne Cygnus na základní oběžnou dráhu (ve výšce cca 250 km). Tak dlouhou "coast" fázi uprostřed vzletu bych nečekal a neznám ji u žádné jiné kosmické rakety.
citace:U Antaresu mne docela překvapil i plánovaný průběh vzletu. První stupeň dohoří necelé 4 minuty po startu (ve výšce cca 100 km). Zbytek rakety pak poletí více než 1,5 minuty setrvačností (až do výšky skoro 190 km). Teprve pak se zapálí druhý stupeň na TPL a dotáhne Cygnus na základní oběžnou dráhu (ve výšce cca 250 km). Tak dlouhou "coast" fázi uprostřed vzletu bych nečekal a neznám ji u žádné jiné kosmické rakety.
je to logicky dosledok slabej rakety... setria kde sa da...
horny stupen ide mimo aerodynamicky odpor a bez aerodynamickeho krytu, tryska je optimalizovana pre vakuum...
krasa vakua je v tom, ze nie su podstatne rozdiely medzi vysokotlakym a nizkotlakym motorom... velka tryska nahradi expanzny tlak...
tiez to moze mat suvis, ze komu tvoj prvy stupen padne na hlavu...
(podobne sme to riesili v nasom zatial neuspesnom projekte, potesi aspon, ze niekto uspesny uvazoval podobne)
Podle toho NSF fóra to chápu tak, že hlavním důvodem dlouhého letu setrvačností před zapálením druhého stupně bude zřejmě snaha o dosažení vyššího perigea základní oběžné dráhy. Motor na TPL druhého stupně hoří relativně krátce (cca 2,5 minuty) takže pokud by se zapálil hned po dohoření prvního stupně, tak by perigeum výsledné dráhy muselo být hodně nízké (pokud se počká na volné vystoupání, perigeum může být vyšší). Dalším důvodem snad může být i to, že regulací okamžiku "zpožděného" zážehu druhého stupně lze "doladit" parametry výsledné dráhy (může se tak vyrovnat případná nepřesnost ve výkonu a navádění prvního stupně). Podle NSF se tou setrvačností prý ani moc nezhoršují gravitační ztráty rakety, protože při tom "přeletu" motor nepracuje.
Prvý stupeň předává většinu rychlosti, nese většinu gravitačních, prakticky všechny aerodynamické ztráty. Gravitační ztráty u každého druhého stupně jsou závislé na hmotě (ta je již malá) a klesají s druhou mocninou horizontální rychlosti, takže jsou malé a rychle klesají k nule. Druhý stupeň Antaresu zcela jistě nemá možnost druhého zážehu a tak by jak píše pan Holub při okamžitém zážehu po prvém převedl UZ na značně protáhlou dráhu s nízkým perigeem. Je proto logické počkat se zážehem druhého stupně do takové výšky a směru letu balistické křivky, až je umožněno přímo přejít na požadovanou dráhu. U běžných raket je většinou snaha co nejrychleji dosáhnout dráhy s požadovaným apogeem a minimálním perigeem a druhým zážehem v apogeu dráhu zakulatit nebo zvýšit perigeum na požadovanou hodnotu.
Je zajímavé, že pro některé vesmírné sondy do sluneční soustavy se používá také takové přerušení práce motorů a let setrvačností po výstřední elipse až zpět do perigea, kde se teprve uděluje 2. kosmická rychlost. Obecně udělování rychlosti je nejefektivnější co nejníže u země v perigeu, tedy pokud možno v co nejkratším čase, dokud dráha příliš nestoupne.
Jako příklad může sloužit vynesení sondy Rosetta raketou Ariane 5 v r. 2004 s cílem přistání na kometě v r. 2014: Uvádím krátce poslední etapu letu:
T+0:03:13 – odhození aerodynamického štítu ve výšce 106 km
T+0:09:47 – vypnutí hlavního motoru Vulcain 1
T+0:09:53 – oddělení prvního stupně rakety (později dopad do Pacifiku)
T+1:07:00 – dosažení nejvyššího bodu balistické dráhy (3828 km) a setrvačný návrat k perigeu
T+1:56:43 – zážeh horního stupně rakety ve výšce 652 km
T+2:05:06 – dosažení nejnižšího bodu dráhy ve výšce 225 km
T+2:13:51 – vypnutí motoru horního stupně ve výšce 1097 km
T+2:15:05 – oddělení Rosetty od horního stupně
citace:Podle toho NSF fóra to chápu tak, že hlavním důvodem dlouhého letu setrvačností před zapálením druhého stupně bude zřejmě snaha o dosažení vyššího perigea základní oběžné dráhy. Motor na TPL druhého stupně hoří relativně krátce (cca 2,5 minuty) takže pokud by se zapálil hned po dohoření prvního stupně, tak by perigeum výsledné dráhy muselo být hodně nízké (pokud se počká na volné vystoupání, perigeum může být vyšší). Dalším důvodem snad může být i to, že regulací okamžiku "zpožděného" zážehu druhého stupně lze "doladit" parametry výsledné dráhy (může se tak vyrovnat případná nepřesnost ve výkonu a navádění prvního stupně). Podle NSF se tou setrvačností prý ani moc nezhoršují gravitační ztráty rakety, protože při tom "přeletu" motor nepracuje.
mate pravdu. kratka doba chodu motoru moze byt podstatnym dovodom.
ad gravitacne straty - sa nezhorsuju v pripade, ze let maju "vyladeny" a raketa dosiahne obeznu rychlost skor, ako zacne "padat", co je v pripade kratkeho horenia druheho stupna blizko realite. (takze nemozu cakat do apogea suborbitalneho skoku)
Zakon zachovania energie musi platit aj rozdiel energii medzi pociatocnym a vyslednym stavom, ak neboli cestou naviac straty.
(napr. jak uvadza PJ optimalizaciou restartu v apogeu, co ale opat tuna je splnene)
rakety na sposob skok - orbita sa nevyuzivaju pravdepodobne pre dosahovanu vyssiu efektivnost prvych stupnov, kedy je mozne "prebytok" vyuzit na podstatny prispevok k orbitalnej rychlosti.
Kedze prerusenie cinnosti prveho stupna by bolo neprimeranym rizikom, volia sa alternativne kontinualne drahy miesto suborbitalneho medziskoku. [Editoval 06.4.2013 martinjediny]
