|
parada, paci sa mi ako zatial vsetko vychadza. Snad to tak bude pokracovat.
Je celkom vtipne ze clovek od plachty tak nejako ocakava ze bude svetla jak alobal, a ona je cierna, kedze sa v nej odraza okolity ciernocierny vesmir
Tie kamerky su skvely napad, to by mala byt odteraz standartna vybava na vsetkych planetarnych sondach |
|
citace:
Jak jste počítal uvedené hodnoty? Osobně bych čekal hodnoty řádově nižší ...
no právě proto, že ty hodnoty jsou takhle zajímavé, se o tenhle druh pohonu tolik lidí na světě zajímá, že jo... kdyby byly o řád menší, je to už téměř nepoužitelné. |
|
Ikaros a radioamateri.
Juknete:
http://www.amsat-dl.org/index.php/news-mainmenu-97/181-akatsuki-und-ikaros-in-bochum-empfangen
Jestli jsem spravne pochytil nemcinu, tak:
Kolegove radioamateri, kteri "okupuji" uz par let 20m parabolu v Bochumi zachytili oba signaly z "Ikarosů".
Ten hlavni z Ikarosu na 8.4GHz (cca 21W PA) tak i radioamatersky majak na 5.840 (cca 8W PA, CW-FSK) z HAM subsondy.
Radioamatersky volaci znak radioamaterske meziplanetarni subsondy UNITEC-1 na vypoustecim platu Ikarose je JQ1ZUN.
Pokud mate alespon 2m parabolu s moznosti rotatoru po cele obloze, tak ke svemu SSB prijimaci staci poridit konvertor od Michaela DB6NT.
http://www.kuhne-electronic.de/de/shop/145_Down_Converters/article:60_KU_LNC_5659_A
Pro poslech Ikarose na 8.4GHz je treba alespon 8m parabolu a k SSB prijimaci Michaelovo konvertor pro pasmo 8.4GHz.
http://www.kuhne-electronic.de/de/shop/145_Down_Converters/article:62_KU_LNC_8084_A_PRO
UNITEC-1 meziplanetarni radioamaterska sonda.
Mimochodem na stejnem stanovisti se "klukum" podarilo pred tusim 4-ma rokama zachytit signal z Voyagera1:
http://www.amsat-dl.org/pic/gallery2/main.php?g2_itemId=6354
http://www.amsat-dl.org/pic/gallery2/main.php?g2_itemId=6704
http://www.amsat-dl.org/pic/gallery2/main.php?g2_itemId=6859&g2_imageViewsIndex=2
http://www.amsat-dl.org/pic/gallery2/main.php?g2_itemId=6855&g2_imageViewsIndex=2
http://www.amsat-dl.org/pic/gallery2/main.php?g2_itemId=6706&g2_imageViewsIndex=2
14 miliard km a signal je na 20m parabolu celkem pouzitelnej:
[Upraveno 18.6.2010 -=RYS=-] |
|
Kamera DCAM1 byla dnes podrobena zkouškám a vypuštěna by mohla být zítra. http://www.isas.jaxa.jp/home/IKAROS-blog/?itemid=646
Jelikož IKAROS teď rotuje jen 1,1 ot/min, mohly by být snímky lépe centrovány a druhá animace rozvinuté plachty o něco "klidnější". |
|
Podle tohoto překladu blogu
http://translate.google.cz/translate?u=http%3A%2F%2Fwww.isas.jaxa.jp%2Fhome%2FIKAROS-blog%2Findex.php%3Fitemid%3D647&sl=ja&tl=cs&hl=&ie=UTF-8
byla DCAM1 vypuštěna, ovšem stahování snímků potrvá ještě několik dní. |
|
První fotka z kamery DCAM1 je na světě. Sonda pěkně z blízka
 |
|
Byly uvolněny další obrázky z kamery DCAM1
http://www.jspec.jaxa.jp/ikaros_channel/bn009.html |
|
Ikaros testuje řízení polohy pomocí změny odrazivosti pásů tekutých krystalů na plachtě.
http://www.jaxa.jp/press/2010/06/20100628_ikaros_e.html |
|
Tak se přiznám, že to řízení pomocí změny odrazivosti kapalných krystalů mě nenapadlo ! podle mě je to tedy velká inspirace pro czCube, pro kterou by bylo asi klíčové, kdyby se obešla bez jakýchkoliv mechanických součátek.
1:0 pro Japonce... holt čtu pořád ještě příliš málo sci-fi na to, abych byl fakt dobrý vizionář :-) jdu psát Alešovi Holubovi, jestli by to nezapracoval do czCube :-) tenké tekuté krystaly snad nějak seženem |
|
IKAROS Acceleration by Solar Pressure Confirmed - JAXA potvrdila, že plachetnice IKAROS byla urychlena tlakem solárního záření.
http://wiki.solarsails.info/index.php?title=Main_Page
http://www.jaxa.jp/press/2010/07/20100709_ikaros_j.html
http://translate.google.com/translate?hl=en&sl=ja&tl=en&u=http%3A%2F%2Fwww.jaxa.jp%2Fpress%2F2010%2F07%2F20100709_ikaros_j.html |
|
| poněkud civilizovanější text zde: http://planetary.org/blog/article/00002575/ |
| 10.7.2010 - 09:21 - Svatopluk Klich | |
|
Nádhera !!
Aby byla plachta stále "po větru", bude se muset sonda tak, jak bude obíhat kolem Slunce, pomaličku otáčet - a to bude předpokládám dělat také pomocí změn odrazivosti plachty. Nemýlím se?
|
|
citace:
Aby byla plachta stále "po větru", bude se muset sonda tak, jak bude obíhat kolem Slunce, pomaličku otáčet - a to bude předpokládám dělat také pomocí změn odrazivosti plachty. Nemýlím se?
Nemýlíte se. Slouží k tomu úzké obdélníkové pnely, umístěné blízko vnějších čtvercových hran plachty. Už jejich úspěšné použití na plachetnici IKAROS se uskutečnilo. Foto těchto panelů viz příspěvek v této niti 02.7.2010 - 09:52 - Mirek Pospíšil. ____________________
Antonín Vítek |
|
citace:
IKAROS Acceleration by Solar Pressure Confirmed - JAXA potvrdila, že plachetnice IKAROS byla urychlena tlakem solárního záření.
http://www.jaxa.jp/press/2010/07/20100709_ikaros_j.html
Oficiální anglická verze zprávy:
http://www.jaxa.jp/press/2010/07/20100709_ikaros_e.html
|
|
Ikaros dělá i vědu - jeho detektor zaznamenal první gama záblesk 7.7.2010.
http://translate.google.cz/translate?u=http%3A%2F%2Fwww.jaxa.jp%2Fpress%2F2010%2F07%2F20100714_ikaros_j.html&sl=ja&tl=cs&hl=&ie=UTF-8 |
|
Přesně řečeno (dle Google):
Malá solární plachta demonstrační jednotku "IKAROS (Icarus)" gamma-ray praskla vyjádření o úspěchu
(v originále 小型ソーラー電力セイル実証機「IKAROS（イカロス）」のガンマ線バーストの観測成功について |
|
http://science.slashdot.org/story/10/07/16/2317241/Ikaros-Spacecraft-Successfully-Propelled-In-Space
... ještě jsem nečetl, diskuze na Slashdotu téměř vždy přináší nějaké nové postřehy k tématu. (my jsme byli mimochodem o několik dní rychlejší, což je v případě Slashdotu vzácné, a znamená to, že jsem tímto tématem fakt posedlý !)
můj několik dní starý komentář v češtině zde (ne každý s tím bude asi soulhasit, že :-) ale od toho komentáře jsou... nestranný reportér nebo zpravodaj fakt nejsem - jsem tendenční komentátor): http://teckacz.cz/index.php?clanekid=1014 |
| 19.7.2010 - 15:57 - Jan Bastecky | |
|
Prosel jsem si stranky Ikarosu. Nerozumím některým jejich grafům (například graf zobrazujici rozdil mezi vypocitanou a realnou odchylkou rychlosti zacina na hodnote cca 55 bez udani jednotek a bez vysvetleni).
S konecnym soudem bych jeste pockal, protoze i pouhe odparovani molekul folie vlivem slunecniho zahrati bude mit srovnatelny efekt.
Nicmene udavana vysledna sila 1.12mN znamena zrychleni cca 3.73*10**-6 ms-2, coz predstavuje prirustek rychlosti 0.32ms-1 za den.
To sice nedosahuje uvadenych 0.5ms-1den-1, ale neni to spatna hodnota.
Ovsem musite pocitat s tim, ze kazde rozumne dv budete nabirat roky ...
|
|
citace:
S konecnym soudem bych jeste pockal, protoze i pouhe odparovani molekul folie vlivem slunecniho zahrati bude mit srovnatelny efekt.
Souhlasím, je třeba vyloučit i jiné možné pochody, které se mohou projevit podobně. Počkejme ještě pár měsíců.
citace:
Nicmene udavana vysledna sila 1.12mN znamena zrychleni cca 3.73*10**-6 ms-2, coz predstavuje prirustek rychlosti 0.32ms-1 za den.
To sice nedosahuje uvadenych 0.5ms-1den-1, ale neni to spatna hodnota.
Můj předchozí hrubý výpočet byl trochu moc optimistický. Tlak záření na dokonalé kolmé zrcadlo u Země není 0,00001 Pa, ale přesněji 0,000009 Pa. Plachta asi nebude mít plochu celých 200 m2, ale zřejmě jen cca 190 m2 (uprostřed je dost velká "díra"). Plachta je také cca o 14° odkloněna od směru na slunce. Hlavně jsem ale přecenil odrazivost fólie, která byla teď upřesněna na cca 0,7 zatímco já jsem počítal s hodnotou 1. Po výše uvedených "opravách" mi pak teoreticky vychází "tah" cca 1,16 mN což už je dost blízko naměřené hodnotě.
citace:
Ovsem musite pocitat s tim, ze kazde rozumne dv budete nabirat roky ...
U IKAROSu určitě, protože má dříve zmiňované "konstrukční číslo" menší než 0,7 m2/kg. Rozumně "slunečně plachtit", se dá až s hodnotou nad 10 m2/kg (to už lze teoreticky dosáhnout "dv" přes 2500 m/s za rok). A samozřejmě by to chtělo ještě lepší poměry, optimálně až kolem 100 m2/kg ("dv" za rok přes 25 km/s). To je ale technologicky zatím obtížně dosažitelné. |
| 27.7.2010 - 17:36 - Adolf | |
|
Fyzikové navrhují sluneční plachtu použít k experimentálnímu důkazu existejnce Lence-Thirringova efektu - jakéhosi unášení časoprostoru rotací "frame-dragging" čili gravimagnetismu. Ten byl teoreticky vypočten již v roce 1918, domníváme se, že ho pozorujeme u různých černých děr, ale jistotu nemáme ani tento efekt OTR nebyl nikdy experimentálně prověřen.
http://www.space.com/scienceastronomy/solar-sails-einstein-experiment-100726.html ____________________
Áda |
|
citace:
Rozumně "slunečně plachtit", se dá až s hodnotou nad 10 m2/kg (to už lze teoreticky dosáhnout "dv" přes 2500 m/s za rok). A samozřejmě by to chtělo ještě lepší poměry, optimálně až kolem 100 m2/kg ("dv" za rok přes 25 km/s).
Takéto deltaV sú iste zaujímavé - ale mám podozrenie, že to až tak jednoduché nebude.
A celkom by ma zaujímalo, ako je to presne... Ak by to niekto vedel spočítať.
Predpoklad: majme sondu, smerujúcu niekam k okrajom slnečného systému (účel je nepodstatný). Táto sonda je vybavená slnečnou plachtou. Sféru vplyvu Zeme opustí rýchlosťou 11,5km/s vo vzdialenosti 500 000km a začína urýchľovanie slnečnou plachtou (pre rôzne parametre plachty).
Ako bude let prebiehať - tj. akú rýchlosť dosiahne pri prekročení dráhy Marsu, Jupiteru, Saturnu?
Za aký čas dosiahne tieto vzdialenosti? (najlepšie v porovnaní s "normálnou" sondou)
Ako sa bude meniť zrýchlenie vplyvom klesajúceho tlaku žiarenia?
|
|
A co tak brzdenie plachtou pre let k Venusi a Merkuru.
Pripadne este blizsie k Slnku. [Editoval 28.7.2010 martinjediny] |
|
citace:
Takéto deltaV sú iste zaujímavé - ale mám podozrenie, že to až tak jednoduché nebude.
Samozřejmě, že to nebude tak jednoduché, ani tak optimistické. Na heliocentrické meziplanetární dráze musí být plachta poměrně hodně odkloněna od kolmého směru ke Slunci, takže možnou "účinnost" využití teoretického delta-v pro změnu dráhy odhaduji tak maximálně na 50%. Také samotná "spirálovitá" změna dráhy není z hlediska delta-v nijak efektivní (v poměru k optimální přeletové půlelipse).
Případné sluneční plachetnice s "konstrukčním číslem" do 100 m2/kg jsou nejlépe "přírodně" využitelné v mezi Merkurem až Marsem (dál už je tlak slunečního světla dost nízký, protože klesá kvadraticky). "Obejít" by se to snad částečně dalo aktivním externím pohonem laserovým paprskem nebo něčím podobným (fokusačními externími zrcadly). Směrem od Země k Venuši a Merkuru je situace trochu lepší, protože zde roste tlak slunečního světla (také kvadraticky).
Optimální manévrování sluneční plachetnice je ale velmi složitý problém a nedokážu ho rozumně vyřešit (je to úkol pro přesné masivní numerické výpočty). Nemusí být nejvhodnější měnit dráhu "po spirále", ale může být lepší nejprve "zpomalit" a po přiblížení ke Slunci pak silně "zrychlit" v oblasti s vyšším tlakem světla. Výsledkem jsou pak docela "pekelné křivky". Viz. např. http://www.intrance.org/paper/200408_Providence_Dachwald_Sail.pdf .
Simulované létání sluneční plachetnicí mezi Zemí, Marsem, Venuší a Merkurem si každý může vyzkoušet např. v online simulátoru na adrese http://www3.ec-lille.fr/~u3p/Glenans/Glenans4.2/run00.html . Dají se tam dají simulovat plachetnice až do 100 m2/kg (po vypnutí zatržítka "competition"). Podle tohoto simulátoru mi vychází, že plachetnice s poměrem 40 - 50 m2/kg se dokáží dostat od Země k Marsu nebo k Venuši v nejlepším případě cca za rok (k Venuši se to asi dá stihnout o něco dříve). Při poměru 100 m2/kg lze přelet zvládnout cca za půl roku. U slunečního plachtění tedy nejde ani tak o "urychlení letu" jako spíš o možnost dlouhodobého pomalého navádění na neobvyklé dráhy, například k různým blízkozemním objektům (NEO). Výpravy k asteroidům mi zatím připadají pro sluneční plachetnice jako nejlepší volba. Přesto se domnívám, že s pokrokem iontových a podobných motorů bude využití slunečních plachetnic asi jen relativně malé (snad například pro malé, jednoduché a levné sondy, které by jiný druh pohonu příliš prodražil). Uvidíme. |
|
no, Aleš je jako obvykle vyčerpávající... já jen dodám, že s manévrem blízkého průletu kolem Slunce se počítá - a to i snad včetně motorického navedení co na nejnižší elipsu nad povrchem Slunce.
s sluneční plachtou se počítalo pro oficiální projekt Interstellar Probe
http://en.wikipedia.org/wiki/Interstellar_probe
http://interstellar.jpl.nasa.gov/
ve skutečnosti, nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá: i když pro pokus o meziplanetární let (samozřejmě bezpilotní a současně vícegenerační - my teď vypustíme sondu, a naši potomci se jednou dočkají signálů od jiné hvězdy) se může zdát nejvýhodnější iontový motor poháněný RTG, tak jsou zde dvě závažná omezení: jednak množství pracovní látky výrazně limituje max. dosaženou rychlost (realistických je max. 50 km/s), jednak RTG generátory mají výdrž v řádech desítek let - a to rozhodně nestačí pro napájení sondy po dobu stovek let.
tlačit na solární plachtu laserovým paprskem bohužel při současné úrovni technologie pokládám za nereálné. časem možná... ale nevím, jestli se toho dožijeme.
pro maximální možnou rychlost odletu od Slunce dosažitelnou stávajícími technologiemi by mezihvězdná sonda nejspíše potřebovala zkombinovat všechny dosavadní typu pohonu, a každý použít nejoptimálnějším způsobem:
- první stupeň by byl chemický, a navedl by sondu co nejblíže ke Slunci. (nedovedu posoudit, jestli by bylo výhodné použít další chemický manévr v periheliu, ale asi spíše ne). tento stupeň by se odhazoval po vyhoření.
- druhý stupeň by byla solární plachta, která by využila intenzivního tlaku Slunce v jeho blízkosti. plachta by byla odhozena někdy po průletu za drahou Marsu. tímto způsobem by mělo jít získat ne-úplně zanedbatelnou rychlost (desítky km/s)
- třetí stupeň by byl iontový motor, který by elektřinu čerpal z malého jaderného reaktoru (ne z RTG článků). tímto lze získat dalších asi 50 km/s
- po spotřebování pracovní látky by byl elektrický výkon reaktoru použit na zvýšení vysílacího výkonu směrem k Zemi, taky velikost antény by asi musela být největší ze všech sond v historii (počítám minimálně několik desítek metrů).
- aby s sebou reaktor nemusel vézt palivo na stovky let dopředu, tak by se sonda (po spotřebování pracovní látky motoru) periodicky hybernovala, a reaktor by pracoval v jakémsi "pulsním" režimu - tak, aby spotřeboval co nejméně paliva, ale současně aby sonda úplně "nezamrzla" a aby měla dost energie na pravidelnou komunikaci se Zemí.
ani vhodnou kombinací různých druhů pohonu by sice nebylo možné vyslat k nejbližší hvězdě sondu, která by tam dorazila během našich životů - ale lidstvo by získalo "předsunutou pozorovatelnu" ve velké vzdálenosti, a navrženou s tak velkou životností, aby vydržela více než jednu generaci. mě přijde, že by to za to mohlo stát...
|
|
Ja bych rekl, ze realisticky by slo pouzit pouze iontovy pohon s jadernym zdrojem. Bud aktivni RTG nebo pasivni.
Soucasne plutoniove "baterky" funguji cca 50-60let, zmenou typu plutonia 238 na treba Pu242 by zivotnost mohla byt jeste delsi.
Ale jsem presvedcen, ze pro opravdu dlouhodoby vyzkum z prostoru za Plutem (Xena a dalsi transNeptunicka telesa: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/TheTransneptunians_73AU.svg) je zapotrebi bud aktivni reaktor 3.5/4generace v nejakem samocinnem systemu s aktivnim obehem topneho media skrze turbinovy generator treba za pomoci tekuteho sodiku apod. a s vysoce obohacenym uranem 233. Ci spise bezobsluznym samocinnym termonuklearnim reaktorem s velkou zasobou tekuteho paliva.
Samotna pracovni latka pro iontovy motor by mela byt ve velke kryogeni nadobe...nekolik tun.
Co se tyce RTG zdroju, pokud se nekdo nebude zlobit, tak bych i pro ostatni dal nekolik zajimavych odkazu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Radioizotopov%C3%BD_termoelektrick%C3%BD_gener%C3%A1tor
http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=160
http://www.distantworlds.wz.cz/DisWorlds1-2/Clovek/Interstella.htm
http://sci.esa.int/science-e/www/object/index.cfm?fobjectid=1975
http://www.thermoelectrics.caltech.edu/
http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/sondy/jadernezdroje.html
|
|
| podle této animace http://twitpic.com/2g57yr/full by měl Ikaros k Venuši dorazit v polovině prosince 2010. |
|
V rubrice "Zajezdy na starty raketoplanu" (http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&start=125&page=3&tid=1403#pid62712) jsem se zminil o amaterskem domacim radiovem sledovani i vesmirnych sond.
Takto by vypadala konfigurace pro prijem (a pripadne dekodovani signalu a zjistovani telemetrickych/vedeckych dat) napriklad pro Ikaros (jako RX je pouzita moje HAM radiostanice Yaesu FT-897D s konvertorem a predzesilovacem od DB6NT) postaci parabola uz od 2m (doba kdy je Ikaros cca do 50mega km). Kdyz pouzijete treba 10m sitovanou parabolu, tak muzete sledovat i sondy a vozitka na Marsu ( http://www.qsl.net/oe5jfl/index.html). Navody na paraboly domaci vyroby najdete na inetu, pripadne v casopise Dubus.
Pokud pouzivate konvertor KU LNC 8084B PRO s beznym SSB skenerem s typickym hornim rozsahem do 1.3GHz az 1.6GHz, tak pochopitelne zmenu IF oscilatoru nenechavejte menit. Vyborne je, ze Michael ma v nabidce konvertoru i moduly pro radioastronomii pro prijem pulsaru atd. v oblasti 1.4GHz. Pochopitelne prijmace s rozsahem do 1.6GHz a vys konvertor nepotrebuji, jen je treba ozarovac doplnit predzesilovacem.
Vice zde: http://www.uhf-satcom.com/amateurdsn/
Jeste bych to doplnil zajimavou technickou strankou onoho rakouskeho (OE5JFL) radioamatera. Webovej pristup k jeho EME majaku:
http://member.eduhi.at/OE5JFL/echo.htm
Webova kamera pro monitoring webove dalkove rizene paraboly u nej v praci (zkratka QRL) na strese baraku : http://ftp09.htlbraunau.asn-linz.ac.at:443/view/index.shtml.
[Upraveno 27.9.2010 -=RYS=-] |
|
http://spaceflightnow.com/news/n1108/22technology/
The solar sail demo selected by NASA is "taking it far enough along to show that you could, in fact, connect this sail to a future mission to perform a particular task, such as stationkeeping," Reuther said. "Furthermore, the sail is actually a guided sail. It has all the features in it that allow it to change directions [and] operate within space."
NASA chce japonskou solární plachetnici trumfnout v roce 2016 - "plně funkční" demoverze solární plachty má být 7x většá než Ikaros (předpokládám plochou).
Nákladní plachetnice vytahující "zadarmo" náklady z nějaké parkovací dráhy na vysokou elipsu se snadným přechodem na meziplanetární dráhu byla zajímavá možnost... |
|
citace:
http://spaceflightnow.com/news/n1108/22technology/
The solar sail demo selected by NASA is "taking it far enough along to show that you could, in fact, connect this sail to a future mission to perform a particular task, such as stationkeeping," Reuther said. "Furthermore, the sail is actually a guided sail. It has all the features in it that allow it to change directions [and] operate within space."
NASA chce japonskou solární plachetnici trumfnout v roce 2016 - "plně funkční" demoverze solární plachty má být 7x většá než Ikaros (předpokládám plochou).
Nákladní plachetnice vytahující "zadarmo" náklady z nějaké parkovací dráhy na vysokou elipsu se snadným přechodem na meziplanetární dráhu byla zajímavá možnost...
Vytahovat je na vyssi drahu by slo, ale:
1) ten naklad by musel byt do 150kg ne vic
2) i tech 150kg by trvalo 2 roky nez by to vytahlo o 200km.
|
|
Ikaros je zřejmě stále naživu!
Podle blogu TPS byly z japonských originálních správ (pomocí webových překladačů) získány tyto aktuality:
- JAXA měla poslední radiový kontakt s Ikarosem 6.1. 2012. Ztráta spojení byla v té době předpokládaná vzhledem k narůstající vzdálenosti sondy od slunce a nepříznivému směru dopadajících slunečních paprsků na FV články. Nedostatek energie měl za následek autonomní přechod sondy do hybernačního módu.
- JAXA se pak prostřednictvím své komunikační stanice Usuda pokoušela dvakrát měsíčně navázat s Ikarosem spojení.
- V úterý, 6.9.2012 detekovali "electric wave" - předpokládá se, že je tím myšlena nosná vlna -- která může pocházet ze sondy Ikaros.
- 8.9.2012 se pokusili znovu o kontakt a potvrdili, že to byl signál z Ikara => probudil se z hybernace.
- Kromě toho ale nebyla zachycena žádná telemetrie = stav sondy je neznámý. |
