Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  1    2    3  >>
Téma: VTOHL - jednostupňové nebo vícestupňové bez jednorázově použitých komponent
02.6.2010 - 00:55 - 
tak jsem pro typ xch2ker nastavil

1. stupeň 10 MN
2. stupeň 2 MN (celkem 6x RD-191, startují současně, pak se postupně vypínají)
1. stupeň 300t paliva (zahrnuje i část paliva 2. stupně)
2. stupeň 100t paliva (ve skutečnosti je to rozložení jen výpočetní trik...žádné trubky mezi nimi nejsou)

....a vyšla mi nosnost 3.4t a velmi pěkné max. zrychlení ...

ale správně ten výpočet má být rozložený na 3 až 4 stupně. zítra se o to pokusím. trik bude v tom u "virtuálních" mezistupňů uvést suchou hmotnost 0, protože jde jen o vypnutí motoru - nic se neodhazuje.
 
02.6.2010 - 01:01 - 
+zkrácení společné fáze letu na 120s (cca jako u STS) zvýší nosnost skutečně na mnou již dříve odhadnuté 4t (prosím tedy o změnu default údajů v simulátoru ) 
02.6.2010 - 08:03 - 
Alchymista má pravdu, nutnost mnohem většího objemu vodíkových nádrží dost snižuje efektivitu kyslíkovodíkového pohonu. Naopak ani u kerosinového pohonu u "raketoplánu" nelze nádrže udělat tak lehké jako u klasických raket, protože u "raketoplánu" musí být vestavěny do něčeho, co vydrží zpětný průlet atmosférou, takže celkové konstrukční číslo se zhorší.

Myslím, že při odhadování nosnosti stačí uvažovat dva stupně s různou rychlostí vyhoření. Podrobnější dělení průběhu tahu už nosnost moc nevylepší. Samozřejmě, že pro nosnost by bylo optimální, kdyby nejprve fungoval jen jeden "stupeň" a teprve po jeho odhození se zapálil druhý "stupeň". Jenže to by vyžadovalo moc silné motory. Proto jsem vzal za základ představu dvou identických stupňů, každý se třemi motory, z nichž alespoň jeden se při startu zapaluje. V takovém případě nemůže "druhý stupeň" fungovat o moc déle, než trojnásobek doby funkce "prvního stupně" (proto jsem v simulátoru dobu hoření "prvního stupně" nezkrátil). Také rozložení hmotností paliva nemůže být takové, že "první stupeň" spotřebuje 300 tun a "druhý stupeň" jen 100 tun. Musí to být u obou stupňů zhruba stejné. Můj výpočetní skript titiž zohledňuje poměr dob funkce prvních dvou stupňů (pokud se zapalují v čase 0), takže žádný "výpočetní trik" bez reálného přečerpávání paliva nelze udělat. U "prvního stupně" mám uvedeno trochu víc paliva jen tím, že dodatečné palivo je v nákladovém prostoru. To, že celá sestava během prvních 200 sekund spotřebuje celkem hodně přes 200 tun paliva je už ve výpočtu zohledněno (i když to není zvenku vidět) a nelze tomu pomáhat "výpočetními triky".

Takže to, že ti po úpravách vyšla dostatečná nosnost, je jednoznačně tím, že jsi zvednul celkové množství paliva při zachování suché hmotnosti (takže jsi zvýšil potřebné konstrukční číslo až na cca 10). Aby bylo jasno, tak suchou hmotnost cca 20 tun jsem nijak "nevypočítal", ale prostě stanovil jako základní pevný bod a k tomu jsem naopak určil potřebné množství paliva, aby to dosáhlo požadovanou nosnost. Výsledná konstrukční čísla jsou vysoká a bohužel zatím asi nedosažitelná.

Základní simulační údaje na stránce http://mek.kosmo.cz/zaklady/vypocty.htm jsem upravil tak, aby nosnost obou verzí vycházela cca 4 tuny (kerosinovou verzi jsem přejmenoval na "xChaos 2xRP1"). U LOX/LH2 verze jsem podstatně zvednul suché hmotnosti stupňů (po Alchymistově připomínce s rozměry nádrží). U obou verzí se tak zvýšila celková startovací hmotnost a u RP1 verze se zvýšila i potřebná konstrukční čísla. U LH2 verze zůstala konstrukční čísla jakž takž přijatelná (pod 6), ale pořád mnohem vyšší, než byla např. u X-33 (měl mít Ck pod 4), takže aby se to dalo postavit, musela by buď hodně pokročit materiálová technologie, nebo by se to muselo postavit nejméně 2x větší (u větších nosičů lze vyšší konstrukční čísla dosáhnout asi trochu snadněji - SSTO LOX/LH2 Venture Star vycházející z X-33 počítal s konstrukčním číslem přes 9 [i Venture Star mám mezi simulovanými typy]).

Nakonec ještě musím konstatovat, že uvedené nosnosti mi vyšly jen při snížení potřebné charakteristické rychlosti na 9200 m/s, takže je to optimální teoretická nosnost na velmi nízkou LEO s malým sklonem k rovníku (snad max. 28° pro KSC). Na dráhy s vyšším sklonem by nosnost rychle klesala.
 
02.6.2010 - 09:51 - 
Jenom vysvětlím, že jsem do 1. stupně započítal i palivo spálené 2. stupněm pomocí jeho motorů vypnutých ještě během činnosti 2. stupně. Tuším si to tam takhle ale měl myšlené i ty - co jsem opravil, byl pouze nepoměr tahu.

Pochopitelně, potom ti ty konstrukční čísla u obou stupňů neodpovídají realitě, když se to uvede takhle. Ale podle mě to jinak nedá správný výpočet.

Potřebný tah jsem možná trochu přestřelil: http://en.wikipedia.org/wiki/Soyuz_%28rocket%29 má při startu necelých 5 MN, já navrhoval 12. Ale zase ty 4 MN jsou při téhle hmotnosti paliva málo.

Pokud by se podařilo ten stroj postavit, tak celá úspora daná opravdovou vícenásobnou použitelností (bez nutnosti něco lovit v moři, posílat někam vlakem, doplňovat odhozené nádrže, apod.) by podle mě stála za to.

Podle mě důvodem, proč to nejde postavit s tím požadovaným konstrukčním číslem, je fakt hmotnost tepelného štítu, který by na to byl potřeba (a který by u toho "booster stage" byl vlastně zbytečný a byl by tam jenom kvůli univerzálnosti).

Ale fakt je, že netuším, proč se úplně upustilo od těch asymetrických konstrukcí, u kterých pochopitelně ten booster nemusí být stavěný pro návrat z oběžné dráhy (tepelná ochrana, pevnost, apod.) a může nést větší část motorů. Kdyby se ten výpočet upravil pro 4 motory, z toho 3 na boosteru a 1 na orbiteru (žádné vypnuté motory nesené až nahoru) tak to podle mě vyjde už velice dobře. Určitě líp, než jednostupňové koncepce...
 
02.6.2010 - 13:05 - 
9290 m/s je potřebná rychlost bez využití rotace Země, z Mysu tak stačí cca 8950 m/s, z Kourou míň než 8900. 
11.6.2010 - 12:50 - 
Nevím kam to umístit ale tato sekce k tomu patři a tepelný štít takového orbiteru nebylo by ho jednodušší vyrobit z jednoho kusu speciálních slitin (stejně tak jak se vyrábí štít pro kapsule) akorát by kopíroval tvar celého tělesa, samosebou by to bylo velmi náročné na prvotní výrobu ale lepe by se tak po celém štítu rozprostřela teplota, bylo by to houževnatější a pokud by se jednalo o homogeni kus (až na výřezy pro podvozek) byl by i jednodušší na údržbu a návratovou kontrolu, také by se mohl stát základním kamenem konstrukce což by mohlo zachovat nebo i lehce snížit váhu oproti keramickému systému který musí být umístěn na kostře, zatímco takový homogenit slitinový štít by byl kostrou, nevím jestli by to bylo výhodnější, i když dle mých předpokladu ano. Pokud se mýlím rád budu poopraven.  
11.6.2010 - 17:48 - 
Kapsle mají jednorázový ablativní štít, který se průletem atmosférou zničí. Problém se slitinami je, že potřebujete nejen něco hodně odolného proti teplotě, ale taky špatný vodič tepla. Kovy bývají dobré vodiče kvůli mraku volných elektronů. Výborná je keramika - jenže má zase svoje mouchy, viz STS. 
11.6.2010 - 18:55 - 
No pravě.... keramika je dosti náchylná na poškození a také kontrola je řekl bych zdlouhavá, chtělo by to materiál který je jak odolný proti teplotě a také špatný vodič tepla ze kterého by se dali zpracovávat vetší konstrukční prvky a daly se použit opakovaně..... možná v budoucnu nějaké materiály s příměsí nanomateriálu.
Protože jsem příznivec pravě STS, Energie-Buran, Spiral a dalších projektu SSTO, STS a tohle je jeden z hlavních problému k řešení, je škoda že dnešní hlavní vesmírné agentury projektují prostředky, které bych označil svojí koncepcí za zastaralé a překonané (orion, PPTS) a defakto dosti kopírují staré projekty z 60-70 let, i když mají novou avioniku a jsou z dnešních materiálů. I když je tu vojenský projekt X-37 a prý dochází k oživovaní dalších podobných.
 
11.6.2010 - 20:04 - 
quote:
Kapsle mají jednorázový ablativní štít, který se průletem atmosférou zničí. Problém se slitinami je, že potřebujete nejen něco hodně odolného proti teplotě, ale taky špatný vodič tepla. Kovy bývají dobré vodiče kvůli mraku volných elektronů. Výborná je keramika - jenže má zase svoje mouchy, viz STS.

A co sendvic?
kov - medzera - IR zrkadlo
 
11.6.2010 - 20:29 - 
to ti príliš nepomôže.
Problém je práve v tom, ako sa vzniknutého tepla zbaviť. Ablatívny štít to rieši práve tým, že roztavená a odparenú časť nechá strhnúť prúdom plynu preč od objektu, takže akumulované teplo sa nemôže preniesť do zvyšku konštrukcie. Jedine, že by sa ti to podarilo vyriešiť
v rámci nanotechnológíí, ale potom by bola cena mimo konkurenciu - nezaplatiteľná.

Navyše kovové tepelné štíty vychádzajú veľmi ťažké - kovy s rozumnou tepelnou odolnosťou majú mernú hmotnosť cez 10g/cm3.

A čo tak sa znovupoužiteľnosťou štítu vôbec nezaoberať - urobiť ho vymeniteľný ako jeden alebo niekoľko dielcov, ktoré sa po pristátí proste mechanicky odpoja aj s nejakou nosnou konštrukciou a pripojí sa nový kus.
Isteže, nesplňuje to požiadavku "bez jednorázových dielov", je ale otázka, čo je efektívnejšie (pracnosťou i cenovo)- jednorázový dielec, ktorý kontroluje výrobca a používateľ po montáži a je dimenzovaný práve na "jedno použitie" a je teda relatívne lacný, alebo dielec, ktorý vydrží povedzme desať použití, ale je niekoľko násobne drahší a kontroluje sa po každom lete namontovaný na stroji - v prípade chyby sa musí tak či tak demontovať a vymeniť. Demontáž a kontrola u výrobcu je vec na ktorú doplatil STS.

[Upraveno 11.6.2010 Alchymista]
 
11.6.2010 - 21:38 - 
No to je také možnost odnímatelný štít, jednoduchá nahraditelná konstrukce, jinak by mne zajímalo, jak je to řešeno u X-37 protože co se dívám na fotografie i ve vyšším rozlišení nevidím žádné keramické destičky, že by tam již měli použity nějaký modulový keramický prvek nebo jiný systém….

Jinak co se nanomateriálu týče, jak se začnou produkovat ve větším měřítku a že již v některých odvětvích se výroba rozbitá (stavebnictví, medicina, IT a další obory) a do několika let to bude normální produkce jako jiné materiály takže i cena nebude až tak závratná.
 
12.6.2010 - 00:21 - 
Lenze ja si myslim, ze medzi beriliom prvych kapsul a japonskym papierovym lietadielkom musi existovat siroka skala rieseni. 
14.6.2010 - 17:02 - 
Ja bych rekl, ze nejoptimalnejsi a soucasne vicenasobny system tepelneho stitu by byl na bazi plazmy.
Proste vespod by bylo tisice trysek pro vystupni plazmu (hustota vystupnich trysek cca 4-5 na 1cm/ctverecni).
Na urcitou plazmu je treba plyn a elektricka energie.
S tou elektrikou by to slo resit i pres chemicke clanky. I kdyz by spotreba byla hodne velka (na 3m prumer typu Apollo by to mohlo byt 300-600A/60V do napetoveho menice), tak po dobu pruletu 110-55km/cca 2-4 minuty, by kapacita Li-MFe clanku mohla stacit nez se uplne vybije. Vypadalo by to asi tak, ze by kabina/modul pred vstupem do atmosfery si nabila clanky (solar/palubni napeti ISS/Plutoniovy termicky zdroj atd..) a vybila by si je behem pruletu v plazma generatorech.

Dopoledne jsem udelal pokus u kamarada co ma "kovo" dilnu. Vzal jsem plazma horak a nehal jsem ho horet (elektrika+argon)...plamen byl dlouhy asi 5cm. Potom jsem vzal nejvetsi svarovaci horak a zkousel jsem za pomoci neutralniho plamene "sfouknout" plazma ohen z te plazmove rezacky.... neslo to.

Takze si myslim, ze nejlepsi je "bojovat ohnem proti jinemu ohni".
 
14.6.2010 - 17:57 - 
quote:
Ja bych rekl, ze nejoptimalnejsi a soucasne vicenasobny system tepelneho stitu by byl na bazi plazmy.
Proste vespod by bylo tisice trysek pro vystupni plazmu (hustota vystupnich trysek cca 4-5 na 1cm/ctverecni).
Na urcitou plazmu je treba plyn a elektricka energie.
S tou elektrikou by to slo resit i pres chemicke clanky. I kdyz by spotreba byla hodne velka (na 3m prumer typu Apollo by to mohlo byt 300-600A/60V do napetoveho menice), tak po dobu pruletu 110-55km/cca 2-4 minuty, by kapacita Li-MFe clanku mohla stacit nez se uplne vybije. Vypadalo by to asi tak, ze by kabina/modul pred vstupem do atmosfery si nabila clanky (solar/palubni napeti ISS/Plutoniovy termicky zdroj atd..) a vybila by si je behem pruletu v plazma generatorech.

Dopoledne jsem udelal pokus u kamarada co ma "kovo" dilnu. Vzal jsem plazma horak a nehal jsem ho horet (elektrika+argon)...plamen byl dlouhy asi 5cm. Potom jsem vzal nejvetsi svarovaci horak a zkousel jsem za pomoci neutralniho plamene "sfouknout" plazma ohen z te plazmove rezacky.... neslo to.

Takze si myslim, ze nejlepsi je "bojovat ohnem proti jinemu ohni".



Nevím v čem by byla optimalita takovéhoto systému.

Pokud vezmu hmotnost, tak systém trysek s tepelnou izolací (izolací tenčí, ale přeci jen ne nicotnou), tlakové/kryogenní nádoby a plynové rozvody, zásoba pracovního plynu, baterie a měnič s rozvody. Tak tato hmotnost asi nebude výrazně nižší než hmotnost původního štítu lodi Apollo - 849 kg.
Jako daleko větší problém vidím složitost systému, ve kterém závada na čemkoliv bude mít fatální následky. Můžete zajistit zálohování ovšem opět naroste složitost a hmotnost.

Jak se v kosmonautice (a nejen zde) již mnohokrát ukázalo, nejjednodušší systémy jsou zpravidla i nejspolehlivější. Vzpomeňte na úspěšný pasivní návrat Cooperovi kabiny Mercury - v podstatě mrtvá loď bez řízení úspěšně přistála.
 
14.6.2010 - 20:23 - 
To mas sice pravdu, ale ja mam na mysli vicenasobne pouzitelny stit bez slozite vymeny ablastniho materialu.
Zkratka se naplni tlakova lahev pracovniho plynu a nabijou baterky.
To se da udelat pred kazdym vstupem do atmosfery.


[Upraveno 14.6.2010 -=RYS=-]
 
14.6.2010 - 22:52 - 
Na jednom vojenskom webe som videl zaujímavú konštrukciu experimentálneho bojového bloku (reentry vehicle) - v prednej časti telesa bola pod tepelným štítom umiestnená supravodivá elektromagnetická cievka (electromagnetic coil). Aký to malo mať zmysel som ale nepochopil, podľa všetkého si od toho autori sľubovali vyššiu rýchlosť bloku pri prielete atmosférou a snáď aj nejaké možnosti riadenia.  
14.6.2010 - 23:27 - 
nizsi celny odpor / ochrana nabeznej hrany
Elektorny su zanedbatelne a protony el.mag. odklanas

ja som to chcel riesit elektrostaticky, ale zatial som sa k tomu nedostal.
 
15.6.2010 - 10:39 - 
quote:
Na jednom vojenskom webe som videl zaujímavú konštrukciu experimentálneho bojového bloku (reentry vehicle) - v prednej časti telesa bola pod tepelným štítom umiestnená supravodivá elektromagnetická cievka (electromagnetic coil). Aký to malo mať zmysel som ale nepochopil, podľa všetkého si od toho autori sľubovali vyššiu rýchlosť bloku pri prielete atmosférou a snáď aj nejaké možnosti riadenia.


Mozno tu bude nejaky suvis s clankom na MEKu:

" MHD efekty při obtékání těles ionizovaným plynem
V poslední době se objevují informace o magnetohydrodynamických (MHD) jevech při obtékání těles ionizovaným plynem - plazmatem. Při podzvukovém obtékání tělesa (koule) ionizovaným plynem bylo zjištěno snížení čelního odporu tělesa...."
" Elektrickou indukcí se v čelní části letounu vytvoří kanál ionizovaného plynu, který pak lze dále elektromagneticky ovlivňovat (ovládání mezní vrstvy). Je tedy možné letoun ovládat elektromagneticky a nahradit tak klasické aerodynamické řídící prvky. ..."

http://mek.kosmo.cz/zaklady/rakety/fyzpoh.htm
 
15.6.2010 - 18:32 - 
Myslím, že výměnný tepelný štít je nejjednodušší - a tedy nejspolehlivější i nejlevnější - cesta. U Klipperu Rusové navrhovali po každém letu vyměnit ty nejnamáhanější a nejkritičtější prvky - rakety záchranného systému, štít a padáky. Rakety pro zmírnění rychlosti dopadu jsou samozřejmé - ty se zničí vždycky.

Nakonec, STS taky nebyl absolutně znovupoužitelný - externí nádrž byla na jedno použití. Štít se musel stejně opravovat po každém letu a snaha o co největší znovupoužitelnost vedla k havárii Columbie. Kdyby byl štít ablativní a vyměňoval se po každém letu, mohl by být bez spár, nijak křehký a výměna při dobře navržené nosné konstrukci (což je jen a jen technická záležitost) by nebyla ani drahá ani dlouhá. Umím si představit i lepicí soupravu pro drobnější opravy na orbitě - všechny keramické tvarovky tam neodnesete. Záplatu s teplu odolným lepidlem ano.

Co je jednoduché, je spolehlivé, protože tam není co by se mohlo podělat.
 
15.6.2010 - 19:40 - 
To ano, ale Star Trek s tym nevybudujes.  
15.6.2010 - 21:26 - 
Lode Star Trek nepotrebujú vstupovať do atmosféry rýchlosťou 8km/s čí 12km/s, bez problému to urobia aj pri 1 či 3km/s. Na druhej strane by nemali mať problém ani pri 5O či 100km/s.
Proste lode Star Trek nepotrebujú na vstup do atmosféry ochranu akýmkoľvek jednoúčelovým tepelným štítom. Ale dokiaľ niekto neobjaví základné zákony, ktoré umožnia konštrukciu ich pohonu, ablatívny štít je najlacnejšie dostupné riešenie, ako sa dostať z orbity na Zem.
 
16.6.2010 - 12:55 - 
Už nejméně jednou se NASA pokusila uskutečnit sci-fi. Výsledkem byl drahý a složitý STS s nebezpečnou tepelnou ochranou, který může startovat jen za ideálního počasí a přistávat za ještě ideálnějšího, po každém letu jde do generálky a provozně je o řád dražší než sovětská-ruská kovařina.

Přiznám, že je to osobní. Ještě bych se chtěl dožít něčeho podobného, jako byl Armstrong v 69. - ale s vymýšlením StarTreku se toho nedočkají ani moje (dosud virtuální) vnoučata.
 
16.6.2010 - 13:53 - 
Celkem chápu, že by se něco extrémně fikanýho hodilo pro hypersonické letouny, které by měly létat a manévrovat při extrémních rychlostech v atmosféře. Pokud ale potřebujeme jen něco, co má jen přežít pád z orbity atmosférou, tak vzhledem k tomuto účelu nepotřebuji sci-fi. Ten hrnek vedle počítače 21. století, ze kterého teď piji čaj, se také moc neliší od poháru s vypíchanou či šňůrovou keramikou, ze kterého popíjel nějaký neolitik tisíce let před pyramidami. Abych se napil nepotřebuji computerem řízené chlemtadlo s laserovým snímačem hladiny. Vzhledem k účelu mi stačí kus vhodně formované pálené hlíny jako v době kamenné, tak by mě ani nenapadlo to komplikovat jiným řešením než hrnkem. Proč, když k návratu z kosmu stačí taky kus keramiky, bych měl postupovat jinak než u hrnku?

 

____________________
Áda
 
16.6.2010 - 14:22 - 
Asi mas kvalitny "hrnek".
ale az by si mu po kazdom pouziti musel opravovat glazuru, alebo by ho caj spalil na popol, urcite by si po niecom odolnejsom zatuzil.

 
16.6.2010 - 14:27 - 
Ale niekedy sa po znovupouzitelnosti netuzi.
Napr. toaletak. to by priechodzie nebolo. nie ze byto neslo.

Ale technologicky upgrade v citane roznych automatizovanych bidetov s prednastavenymi programmi tam znovupouzitelnost nikoho nerozhadze...
 
16.6.2010 - 14:58 - 
jedna zo zatiaľ nevyskúšaných možností je "stratené chladenie"
keď sa napríklad motor nechladí pomocou kolobehu kvapaliny cez chladič,
ale po vykonaní práce sa proste kvapalina vypúšťa zo systému "stráca", keď je časový úsek počas ktorého je treba jednotku chladiť "v špičke", naozaj krátky, je tto lacnejšie proste doplniť nádrž chladiaceho média, ako pridávať do stroja aktívne chladenie s uzavretým okruhom
(spomínam si, niečo podobné používa harier pri vznášaní na chladenie motora, a jeho schopnosť vznášať sa na mieste je obmedzená zásobou vody na chladenie v nádrži..)

ale ako to aplikovať na "brzdové obloženie" vesmírnej lode?
sieť kapilár vedúcich k povrchu do ktorých by sa chladiace médium pumpovalo, kapiláry by vyúsťovali na najexponovanejších miestach, a tam by sa stroj potil, "tekuté ablatívum" by sa tam odparovalo..
 
16.6.2010 - 15:25 - 
quote:
jedna zo zatiaľ nevyskúšaných možností je "stratené chladenie"
keď sa napríklad motor nechladí pomocou kolobehu kvapaliny cez chladič,
ale po vykonaní práce sa proste kvapalina vypúšťa zo systému "stráca", keď je časový úsek počas ktorého je treba jednotku chladiť "v špičke", naozaj krátky, je tto lacnejšie proste doplniť nádrž chladiaceho média, ako pridávať do stroja aktívne chladenie s uzavretým okruhom
(spomínam si, niečo podobné používa harier pri vznášaní na chladenie motora, a jeho schopnosť vznášať sa na mieste je obmedzená zásobou vody na chladenie v nádrži..)

ale ako to aplikovať na "brzdové obloženie" vesmírnej lode?
sieť kapilár vedúcich k povrchu do ktorých by sa chladiace médium pumpovalo, kapiláry by vyúsťovali na najexponovanejších miestach, a tam by sa stroj potil, "tekuté ablatívum" by sa tam odparovalo..


spočtěte si, prosím, kolik energie musíte uchladit za každý kilogram návratového tělesa ...

Hrubým odhadem (prosím nechytat za detaily) a za předpokladu, že návratové těleso bude obsahovat 1/10 hmotnosti "chladici vody":
- 10kg letící rychlostí 8km/s má energii 320MJ
- 1kg vody má tepelnou kapacitu 4,2 kJ/K
- tedy zbržděním by se voda ohřála o 76200K!!! Což samozřejmě nelze, protože velmi brzo nastane přeměna na páru a je "všechno jinak" ...


 
16.6.2010 - 15:31 - 
"Hrubým odhadem (prosím nechytat za detaily) a za předpokladu, že návratové těleso bude obsahovat 1/10 hmotnosti "chladici vody"

a kto hovorí o vode?
koľko vody má v sebe fenolový kompozit?
povedal som chladiace médium, to nemusí byť len voda..
a kľudne by to mohlo byť niečo, čo sa stáva tekutým až pri (trebárs) 100 stupňoch celzia, a začne sa odparovať pri 1000 .. [Upraveno 16.6.2010 alamo]
 
16.6.2010 - 15:45 - 
quote:
Proč, když k návratu z kosmu stačí taky kus keramiky, bych měl postupovat jinak než u hrnku?
Domnívám se, že dobrým důvodem by mohlo být to, že ta "keramika" je relativně těžká a musíme ji dostat do kosmu, což je zatím poměrně drahé. Proto bych nahoru docela rád místo "hrnku" posílal nějaký "kelímek" (nebo jiný systém), který by byl lehčí, levnější a pokud možno i odolnější (méně křehký). To by se mohlo hodit a mohlo by to být výhodné. Nebo ne?
 
16.6.2010 - 16:34 - 
quote:
Proto bych nahoru docela rád místo "hrnku" posílal nějaký "kelímek" (nebo jiný systém), který by byl lehčí, levnější a pokud možno i odolnější (méně křehký). To by se mohlo hodit a mohlo by to být výhodné. Nebo ne?


Nic proti kelímku. Já tím hrnkem nechtěl říci, že to má být keramika. Já tím chtěl říci, že vzhledem k účelu, nevidím důvod vymýšlet důmyslnější řešení než ablativní štít, stejně jako nevymýšlíme nic chytřejšího než pohárek či šálek pro pití, ačkoliv to zdánlivě není žádný pokrok proti době kamenné. My ale od té nádobky nežádáme, aby plnila jiný účel než v té době kamenné. Ten porcelán nebo polyetylénový kelímek je sice jistá inovace a ablativní štít jistě může být z jiného materiálu než v roce 1960, ale neplatí, že ablativní štít je špatně, protože ho používal už dědeček. Je to mj. také vlastně to pocení, o kterém byla řeč výše. Ten štít je nejen izolací ale i „potivem“, a to v konstrukčně spolehlivém a nenáročném řešení.

Jednorázovost takového štítu také myslím není špatně. Vlastně v současnosti je v mnoha věcech tendence spíš k jednorázovosti. Ani vratných lahví dnes moc není. Dokonce i takové věci jako kity pro chirurgickou operaci se dnes dělají jednorázové. Chlopeň se dodává i s kitem, kterým se všije do pacientova srdce, a ten se pak zahodí jako odpadní surovina a draze nerecykluje k původnímu použití. I kdyby snad měla být návratová kapsle znovupoužitelná, nevím, nebylo-li by jednodušší prohodit to „brzdové obložení“, když by se jinak stejně muselo doplňovat nějaké chladivo a možná i palivo pro jakousi aktivní činnost.

Věřím, že pro letoun dlouhodobě manévrující v atmosféře se nějaké sci-fi řešení může hodit. Pro pád atmosférou ale musí přeci být postačující štít, který je vzhledem ke své ablativnosti vlastně také aktivním chlazením a asi nebude snadné, udělat něco se stejným podílem chladící práce k hmotnosti za stejné peníze.

 

____________________
Áda
 
<<  1    2    3  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.271293 vteřiny.