|
citace:
stále mi nejde do hlavy, proč použili motory RS 25 a ne RS 68.
-----
Opravdu se vyplatilo kvůli trochu menší měrné spotřebě použít RS-25 a tento složitý motor v budoucnu vyrábět na jedno použití? Máte někdo odkaz se zdůvodněním tohoto výběru?
Při pročítání starších příspěvků jsem narazil na tento:
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&tid=771&pid=18935#pid18935
|
|
Jenže s tím, že se ty motory RS-25 budou po jediném startu zahazovat, se dostanou nakonec vlastně tam, kde byla ruská Energia v roce 1988 (!) (se srovnatelnými motory a i včetně budoucích kapalinových boosterů... snad jediné mírné zlepšení je, že náklad bude na špičce a ne na boku... ale to je tím, že asi nikdy nebudou používat plná nosnost na LEO a většinu hmotnosti nákladu bude vždy tvořit 2.stupeň s palivem...)
Nechci rejpat do všeho... díky za to, že SLS vůbec vzniká... ale náklady budou obrovské a tím pádem stejně nebudou peníze na to využít tu nosnost ke všem destinacím, kam by to dávalo smysl. (takže u bezpilotních misí nakonec zase bude levnější pracovat na miniaturizaci, než použít SLS...) |
|
citace:
... snad jediné mírné zlepšení je, že náklad bude na špičce a ne na boku...
Energia byla však na rozdíl o STS konstruovaná tak, že mohla vynášet náklady jak na špičce, tak na boku, neboť centrální nádrž měla své motory a tedy Energia mohla letět samostatně bez Buranu. STS měl motory v Shuttle a nemohl vynést jiný náklad. Tedy srovnání Energie s SLS je zcela na místě s tím rozdílem, že již v r. 1988 měla kapalinové boostery. Ještě pro ní nebyl zkonstruován vrchní stupeň pro lety mimo LEO. I bez něho měla na LEO nosnost cca 105 tun ( hmota Buranu) díky účinnějším boosterům. [Upraveno 16.11.2015 PinkasJ] |
|
citace:
citace:
... snad jediné mírné zlepšení je, že náklad bude na špičce a ne na boku...
Energia byla však na rozdíl o STS konstruovaná tak, že mohla vynášet náklady jak na špičce, tak na boku, neboť centrální nádrž měla své motory a tedy Energia mohla letět samostatně bez Buranu. STS měl motory v Shuttle a nemohl vynést jiný náklad. Tedy srovnání Energie s SLS je zcela na místě s tím rozdílem, že již v r. 1988 měla kapalinové boostery. Ještě pro ní nebyl zkonstruován vrchní stupeň pro lety mimo LEO. I bez něho měla na LEO nosnost cca 105 tun ( hmota Buranu) díky účinnějším boosterům. [Upraveno 16.11.2015 PinkasJ]
no to porovnanie na mieste nie je, pretoze hlavnym tehnickym zadanim STS bola znovupouzitelnost. Motory boli na orbiteri, aby sa nezahadzovali pri kazdom lete. Keby bolo zadanie ine, boli by motory na centralnom stupni, boli by jednorazove a cela zostava by bola nosnostou aj sposobom pouzitia velmi podobna energii.
Mimochodom, doteraz nechapem preco sa pri programoch Constellation/SLS nevydali prave touto cestou - modifikovanie STS a ziskanie cca. 90-100t na LEO. |
|
he he
možno pre to..
..lebo by to fungovalo |
|
| asi tak... |
|
Yamato:
no to porovnanie na mieste nie je, pretoze hlavnym tehnickym zadanim STS bola znovupouzitelnost. Motory boli na orbiteri, aby sa nezahadzovali pri kazdom lete....
Mimochodom, doteraz nechapem preco sa pri programoch Constellation/SLS nevydali prave touto cestou - modifikovanie STS a ziskanie cca. 90-100t na LEO.
Já jsem ale napsal že porovnání SLS a Energiií je zcela na místě a ne porovnání STS s Energií je zcela na místě. Tady by ten rozdíl v znovupoužitelnosti motorů platil.
Jinak ten modifikovaný STS jak uvedl obrázek Alamo je energeticky stejný jako SLS. Výhoda bočního nákladu je v menší výšce rakety. Nevýhoda je, že při letu musí vždy výsledný vektor tahu všech motorů směřovat do těžiště soustavy a tak kapalinové motory pod nákladem pracují v určitém úhlu oproti tahu SRB, což jsou ztráty. Po odpadnutí SRB zase aerodynamická osa soustavy není shodná s osou letu, což jsou aerodynamické ztráty navíc (ovšem již v řídkém vzduchu) [Upraveno 17.11.2015 PinkasJ] |
|
citace:
Yamato:
no to porovnanie na mieste nie je, pretoze hlavnym tehnickym zadanim STS bola znovupouzitelnost. Motory boli na orbiteri, aby sa nezahadzovali pri kazdom lete....
Mimochodom, doteraz nechapem preco sa pri programoch Constellation/SLS nevydali prave touto cestou - modifikovanie STS a ziskanie cca. 90-100t na LEO.
Já jsem ale napsal že porovnání SLS a Energiií je zcela na místě a ne porovnání STS s Energií je zcela na místě. Tady by ten rozdíl v znovupoužitelnosti motorů platil.
Jinak ten modifikovaný STS jak uvedl obrázek Alamo je energeticky stejný jako SLS. Výhoda bočního nákladu je v menší výšce rakety. Nevýhoda je, že při letu musí vždy výsledný vektor tahu všech motorů směřovat do těžiště soustavy a tak kapalinové motory pod nákladem pracují v určitém úhlu oproti tahu SRB, což jsou ztráty. Po odpadnutí SRB zase aerodynamická osa soustavy není shodná s osou letu, což jsou aerodynamické ztráty navíc (ovšem již v řídkém vzduchu) [Upraveno 17.11.2015 PinkasJ]
okej, nepochopili sme sa, mea culpa
ohladom STS-cargo, isteze technicky to nie je najidealnejsie riesenie jednorazoveho nosica. Pokial sa pamatam, boli navrhy dat motory pod nadrz a naklad na spicku, co uz by si ale vyzadovalo prekonstruovanie nadrze.
Ale aj bocne usporiadanie by malo jednu nepochybnu vyhodu - nevyzadovalo by takmer ziadny vyvoj a upravy. To by tie technicke nevyhody myslim si celkom vyvazilo - uz to mohlo lietat  |
|
Souhrn předpokládaných příprav v 1. čtvrtletí 2016 na historicky nejambicióznější let nepilotované kosmické lodi určené pro posádku, označovaný jako Exploration Mission 1 (EM-1), při němž má loď Orion překonat i dva americké rekordy pilotovaných lodí: let do největší vzdálenosti od Země (dosud Apollo 13 – 400.000 km) a nejdelší autonomní let (dosud STS-80 – 17 dnů 16 hodin)
(setříděno podle jednotlivých částí sestavy SLS/Orion od urychlovacích stupňů až po záchrannou věžičku):
1) na testovacím zařízení firmy ATK v Promontory bude sestaven kvalifikační pětisegmentový motor SRB pro poslední předletový test QM-2
2) koncem ledna by se na zkušebním standu ve Stennisově kosmickém středisku měl uskutečnit zážehový test motoru RS-25 č. 2059, odložený z listopadu 2015. Tento motor má být v budoucnu instalován do druhého letového exempláře rakety SLS
3) koncem ledna by měly být v rámci budovy MAF v New Orleans přesunuty do svařovacího centra VAC ke svaření první díly neletových kvalifikačních nádrží na LOX a LH2 prvního stupně rakety SLS, určené pro pozdější testy strukturální pevnosti v Marshallově středisku v Huntsville. Všechny díly kvalifikačních nádrží jsou již vyrobeny
4) v březnu má být prototyp LVSA připraven k integraci v MSFC s ostatními testovacími exempláři horní části rakety pro ověření integrace hardwaru „Integrated Upper Stage STA“ a výdrže zátěže, která nastane během skutečného letu
5) v lednu má začít kompletace nádrže na kapalný vodík letového horního stupně ICPS pro EM-1
6) v únoru mají být na stanici v Plum Brook provedeny testy rozevírání a zavírání solárních panelů neletového exempláře evropského služebního modulu Orionu, v březnu mají být zahájeny akustické testy na úrovni minimálně 152 decibelů a 20-10000 hertzů
7) v lednu má být dokončeno svařování primární struktury Orionu pro EM-1 (pro porovnání - u Orionu pro EFT-1 bylo svařování dokončeno v červnu 2012). V únoru se očekává přeprava Orionu z montážní budovy MAF v New Orleans do budovy O&C na Kennedyho vesmírném středisku
8) v únoru má být zahájena výroba důležitého komponentu záchranné věžičky LAS pro misi EM-1 - Jettison motoru, určeného pro odhození věžičky během letu rakety, v březnu má být zahájena výroba hmotnostního simulátoru Attitude Control motoru, který bude při EM-1 použit místo nadbytečného skutečného motoru
V sekci High Bay 3 montážní budovy VAB na Kennedyho vesmírném středisku budou na dvě montážní věže instalovány další ocelové pracovní plošiny pro přístup k raketě SLS. Jako první byla dne 22.12.2015 instalována první polovina první pracovní plošiny K, tedy nejspodnější plošiny v úrovni nad motorovou sekcí. V sousední podpůrné sekci High Bay 4 se momentálně instalují mechanické, elektrické a instalatérské systémy na druhou polovinu plošiny K a na sady plošin J a H, tedy celkem pro tři spodní podlaží. Po dokončení těchto přípravných prací budou plošiny postupně instalovány na svá místa v High Bay 3. Celkem bude raketu SLS a loď Orion obklopovat 10 pater plošin označovaných odshora dolů písmeny A – K, z toho pět spodních plošin (F – K) bude sloužit pro přístup k centrálnímu stupni a k bočním urychlovacím blokům rakety SLS.
V Launch Equipment Test Facility na KSC budou pokračovat testy ramen OSMU pro obsluhu servisního modulu Orionu a ICPSU pro obsluhu horního stupně rakety SLS. Rameno OSMU bude v případě kladných výsledků v průběhu prvního čtvrtletí instalováno na svoji pozici na věži mobilní vypouštěcí plošiny ML. Po dokončení bude mít ML tato přístupová ramena: Orion Service Module Umbilical (OSMU), Interim Cryogenic Propulsion Stage Umbilical (ICPSU), Core Stage Inter Tank Umbilical (CSITU), Core Stage Forward Skirt Umbilical (CSFSU), Tail Service Mast Umbilical (TSMU), Crew Access Arm (CAA), Vehicle Stabilizer (VS).
 |
|
Velmi pěkný přehled. Díky za něj, Jirko.
Předpokládám, že zdrojem jsou oficiální NASA stránky. Nebo nějaký jiný ucelený dokument? Byl by odkaz, prosím? |
|
Je to průběžně poskládané ze spousty oficiálních zdrojů z NASA z období od října do prosince, a pokud se objevila novější zpráva, aktualizoval jsem to. Takto souhrnně zpracované to není na webu k dispozici nikde. Některé zdroje si již přesně nepamatuji, ale v případě konkrétního zájmu to ještě zkusím dohledat. Pro příště si budu archivovat i zdroje . Namátkou:
1) to jsem odvodil z informace o přípravách na test QM-2 (4/2016)
2) https://www.nasa.gov/image-feature/getting-ready-to-fly , upřesněný termín "ne dříve než 27.1.2016" je z twitteru @StephenClark1 nebo @jeff_foust
3) buď z https://www.facebook.com/NASASLS nebo @StephenClark1
4) myslím, že z https://www.facebook.com/NASASLS + https://www.nasa.gov/exploration/systems/sls/multimedia/progress-continues-on-test-version-of-sls-connection-hardware.html
5) myslím, že ze zprávy při předání ICPS STA od ULA Boeingu z 26. října
6) https://www.nasa.gov/feature/orion-s-power-system-to-be-put-to-the-test
7) leden jsem dosadil extrapolací frekvence dosavadních svarů z https://www.flickr.com/photos/nasaorion/ a https://www.facebook.com/NASAOrion , zbývá poslední sedmý svar
8) http://www.nasa.gov/sites/default/files/files/2-Status_of_ESD.pdf str.6
VAB) http://www.nasa.gov/feature/first-work-platform-for-nasas-space-launch-system-installed-in-vehicle-assembly-building + další články z https://www.nasa.gov/exploration/systems/ground/index.html
ML) https://blogs.nasa.gov/groundsystems/2015/12/02/orion-service-module-umbilical-tests-support-nasas-journey-to-mars/
http://www.sgt-inc.com/services-solutions/engineering/space-launch-systems-and-ground-support-systems/
[Upraveno 01.1.2016 JiříHošek] |
|
Dne 13.1.2016 byla dokončena primární struktura kosmické lodi Orion pro Exploration Mission 1
 |
|
citace:
Energia byla však na rozdíl o STS konstruovaná tak, že mohla vynášet náklady jak na špičce, tak na boku, neboť centrální nádrž měla své motory
Nejsem si úplně jistej. Energia letěla 2x, poprvé s Poljusem, podruhé s Buranem. 100t Poljus nesla na boku, stejně jako Buran, konceptem se tedy podobala spíše v debatě vyobrazenému Shuttlu-C.
Obří vodíkové nádrže STS a Energie v podstatě měly akorát tak co dělat, aby se samy udržely pohromadě, resp. závisely v tomto ohledu i na tahu boosterů. Rozhodně nemohly nést žádný náklad na špici.
Nevýhoda Shuttle-C podle mě bylo, že jeho nosnost - spíš něco jako 70t, než celých 100t - by byla konečná, bez možnosti dalšího rozšíření.
Obří hliníková nádrž SLS (na rozdíl od kompozitní u STS) je podle mě právě tím zásadním krokem kupředu proti Energii a SLS a umožňuje umístění nákladu špici. Výhodou tohohle umístění je zaprvé možnost použití daleko masivnějšího horního stupně, než u nákladu na boku, jedna možnost použití nějakého launch-abort schématu a tedy to, že nosič může být man-rated (to by Shuttle-C samozřejmě nebyl)
|
|
| Pokud si vzpomínám, Energia byla konstruována na osovou i boční montáž UZ. Její LOX/H2 tank musel kromě bočního tahu boosterů přenášet i osový tah 4 motorů, celkem 800 tun, proto mohl přenést i případné další osové zatížení od UZ nebo dalšího stupně cca 100 tun. Tank byl z Al slitin a celková suchá hmota (zřejmě včetně motorů) byla 50 tun. ET u STS měl hmotu 35 tun. V tomto smyslu řešení Energie bylo podobné jako u SLS, ale spíše jeho finální varianty [Upraveno 17.1.2016 PinkasJ] |
|
| Ok, možnost osové montáže u Energie jsem nějak nezaznamenal, takže moje kritika toho srovnání je asi mimo. |
|
citace:
Energia letěla 2x, poprvé s Poljusem, podruhé s Buranem. 100t Poljus nesla na boku, stejně jako Buran, konceptem se tedy podobala spíše v debatě vyobrazenému Shuttlu-C.
Nosná raketa Energija (11K25) měla mít opravdu pouze boční náklad a nosnost až 100 tun na nízkou oběžnou dráhu. Konkrétně Poljus měl hmotnost 80 tun.
citace:
Ok, možnost osové montáže u Energie jsem nějak nezaznamenal, takže moje kritika toho srovnání je asi mimo.
Šlo o nerealizovaný koncept Vulkan (133GK) s osmi postranními bloky a 63-metrovým centrálním stupněm. Centrální stupeň byl při plném natankování o 20% těžší než u Energije.
Pro srovnání - Core Stage rakety SLS bude mít délku 64,6 metru.
[Upraveno 18.1.2016 JiříHošek] |
|
S tím si nejsem úplně jist. Již od počátku se mluvilo o tom, že Energia může mít 4, 6 nebo 8 boosterů Při 8 boosterech by se žádný boční náklad nevešel, musel by být v ose.
Vulkan s větším centrálním stupněm byl odvozen od Energie až později a měl sloužit k letům na Měsíc.
|
|
Vulkan - 8 boosterov a 63 metrovy stupen? To by sa pri starte triasli aj lustre v kremli, spolu so statnou pokladnicou  |
|
citace:
Vulkan - 8 boosterov a 63 metrovy stupen? To by sa pri starte triasli aj lustre v kremli, spolu so statnou pokladnicou
Jakou by tohle proboha mělo nosnost? |
|
citace:
Vulkan - 8 boosterov a 63 metrovy stupen? To by sa pri starte triasli aj lustre v kremli, spolu so statnou pokladnicou
lustre ano ale co tyka penazi by to nebol velky rozdiel oproti zakladnej energii. tie boostre zas tak dramaticky drahe neboli (+ 4 x 1.st Zenitu) a este trocha HLOX navyse. |
|
citace:
Jakou by tohle proboha mělo nosnost?
Bart Hendrickx uvádí na straně 400 dokumentu (str. 401 souboru)
http://www.kosmo.cz/data/Energiya_-_Buran_The_Soviet_Space_Shuttle.pdf
že v ruské literatuře jsou popisovány dvě verze - 170 tun na LEO (pravděpodobně počáteční návrh) a 200 tun na LEO (vizualizace v mém předchozím příspěvku).
|
|
| Jako obvykle u Eněrgije, realita byla odlišná od studií a návrhů. Stávající stupeň byl navržen a postaven pro boční náklad, bez překonstruování nebyl schopen nést čelní náklad. Protože se s tím ale počítalo do budoucna u varianty později nazvané Vulkan (stejně jako se záchranou prvního stupně - až někdo zaplatí projekt, jak to reálně udělat), mohlo se říkat, že to raketa v budoucnu umožní. 200 t Vulkan nebo Eněrgija s návratem prvního stupně byl jen projekt. Shuttle C byl mnohem reálnější a SLS se staví. |
|
| http://www.buran-energia.com/energia/vulcain-vulkan-desc.php |
|
Je velká škoda, že Energia letěla kvůli rozpadu SSSR jken 2x a byla zrušena. Velmi zajímavé by bylo přistávání jejich boosterů na padácích.
http://www.kosmo.cz/data/Energiya_-_Buran_The_Soviet_Space_Shuttle.pdf
tento odkaz je velmi zajímavý [Upraveno 19.1.2016 PinkasJ] |
|
citace:
Je velká škoda, že Energia letěla kvůli rozpadu SSSR jken 2x a byla zrušena. Velmi zajímavé by bylo přistávání jejich boosterů na padácích.
http://www.kosmo.cz/data/Energiya_-_Buran_The_Soviet_Space_Shuttle.pdf
tento odkaz je velmi zajímavý [Upraveno 19.1.2016 PinkasJ]
Díky za odkaz. Konstrukcí padáků nebyl nikdo pověřen a vývoj nebyl zahájen - neproběhly ani zkoušky zmenšeného systému, je to tedy teorie. Stejně tak nebylo řešeno, co ve stepi, lese nebo v močále s 35 t těžkým rozměrným blokem, 38 m dlouhým a širokým až 4,2 m (průměr 3,9) - vcelku se přemísťovat nedal, takže v bahně rozebrat na části? Pod širým nebem? |
|
nemali byt tie padaky riaditelne? T.j. mohla sa zbudovat nejaka spevnena pristavacia oblast. Lenze to by redukovalo pouzitelne inklinacie na par stupnov
Celkovo to vyzera ze Energija bola skonstruovana s "predpripravou" na buduci vyvoj, ale ten sa realne nikdy nezacal ani nebol naplanovany. |
|
| Určitě neřešili něco neřešitelného, ať už padáky, tak způsob návratu. Pro návrat 35 tunového boosteru by asi použili vrtulník Mil V12, jehož prototyp vytvořil VTOL rekord 40,2 tuny a perspektivně měl dosáhnout až 55 tun. Byl původně určen pro přepravu ICBM, ale pak od toho armáda upustila, stačil jí Mi 26. Takže kdyby ho potřebovali pro Energii, jistě by pár ks vyrobili, když speciálně pro Energii dokázali vyrobit AN 225 |
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-12
Hmotnost nákladu:
VTOL(Vertical Take-Off and Landing): 25 000 kg
STOL(Short Take-Off and Landing): 30 000 kg (rekord 40 204,5 kg)
Takže "jen" 25 tun. |
|
| A to nemluvím o tom, že prakticky využitelná nosnost je vždy nižší - rezervy paliva, snížená nosnost při vyšších teplotách či nadmořských výškách. Mil Mi-12 byl v době startu Eněrgije už přes 15 let zrušený projekt. Mil Mi-26 měl max. nosnost 20 t, takže by musel vzniknout nový typ - vývoj v ceně stovek miliónů rublů - ty by musel někdo uvolnit a armáda o opakovanou použitelnost zájem neměla. |
|
| az to vyzera, ze jednoduchsie by bolo prirobit otocne kridlo a motor a la Bajkal, nez robit "jednoduche" riesenie na padakoch |
