|
 A ako pomenuješ pilotov strojov, ktoré budú lietať po podobných dráhach ako vojenské FOBS - čož môžu byť napríklad Skylony?
(Fractional Orbital Bombardment System https://en.wikipedia.org/wiki/Fractional_Orbital_Bombardment_System ) |
|
citace 13.7.2021 - 17:49 - Alchymista:
A ako pomenuješ pilotov strojov, ktoré budú lietať po podobných dráhach ako vojenské FOBS - čož môžu byť napríklad Skylony?
(Fractional Orbital Bombardment System https://en.wikipedia.org/wiki/Fractional_Orbital_Bombardment_System )
drožkári?
Virgin Galactic?
 [upraveno 13.7.2021 18:15] |
|
citace 12.7.2021 - 19:46 - Jiří Hošek:
citace 12.7.2021 - 19:27 - dodge:
diskuse o správnosti pojmu astronaut - kosmonaut je stejně nesmyslná jako diskuse na téma ježíšek - děda mráz - santa klaus.
Zde, na diskusním fóru o kosmonautice, bych si dovolil namítnout, že diskuse o pojmech astronaut a kosmonaut sem patří.
... dovolím si ochladit vzrušenou debatu. Nebuďte přehnaně antropocentričtí a nerozhodujte se pouze mezi rusy a americany. ;-)
Každý přece ví, že ve vesmíru bylo první Německo za druhé světové války. Např. let MW 18014 vezl kapsli s živými tvory raketou A-4/V-2 dne 20.6.1944 do výšky 176km.
podrobnosti zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/MW_18014
|
|
citace 14.7.2021 - 09:51 - kacenka:
... dovolím si ochladit vzrušenou debatu. Nebuďte přehnaně antropocentričtí a nerozhodujte se pouze mezi rusy a americany. ;-)
Každý přece ví, že ve vesmíru bylo první Německo za druhé světové války. Např. let MW 18014 vezl kapsli s živými tvory raketou A-4/V-2 dne 20.6.1944 do výšky 176km.
podrobnosti zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/MW_18014
A jsme zpět ještě u základnější otázky. Rozlišení kosmického prostoru a vesmíru, resp. hranic kosmického prostoru a vesmíru. |
|
| Vychádzajúc z Adolfovej teorie, že základnou úlohou ľudstva je zaprasiť vesmír, tak tú časť vesmíru, ktorú sme aktuálne schopní zaprasiť, môžeme nazývať kozmickým priestorom. Zemeguľa sa nepočíta, tá už zaprasená je. |
|
A k čomu to má byť vlasť dobré?
To že nejak zadefinujete "hranicu"..
Účel?
"Konštrukty" sa väčšinou robia za nejakým účelom, a ten účel ku ktorému sú robené ich pomáha definovať.
Asi z výnimkou "umenia"..
Hmm.. "umenie"?
Ak táto téma má byť iba cvičenie v "krasorečnení".
Tak pripúšťam, s inými účelmi sa zdržovať netreba.
|
|
Keď sa nad tým tak zamyslím.
Hranica štátu.. Štát stojí, "sedí", "tvrdne" na konkrétnom mieste, území na Zemskom povrchu.
Proste.. "Nehýbe" sa..
Ale vo vesmíre kde sa všetko pohybuje, čo sa nepohybuje dostatočne rýchlo, to nemá "autonómiu" pohybu.
Stále si myslím že sa tam nijaká hranica ako idea, nedá zmysluplne definovať.
..
Skôr mám dojem že sa tu rieši problém z mytológie.
"Prvým človekom vo vesmíre bol Biblický Adam.."
"Gagarin nebol prvým človekom vo vesmíre, lebo neurobil celý oblet.."
Každý si môže vybrať, aká mytológia vyhovuje jemu osobne.
[upraveno 15.7.2021 10:12] |
|
neurobil celý oblet... A to tvrdia plochozemci? Alebo nevyhynutí zástancovia geocentrického učenia?
Pretože s výnimkou rovníku sa letom po obežnej dráhe nedá dostať na miesto štartu - za hodinu a pol typického trvanie orbitýlneho letu sa Zem pootočí o 22,5 stupňa. |
|
Plochozemci?
Tý vraj mali o hraniciach vo vesmíre, skutočne "jasné" predstavy.
 |
|
Určit minimální výšku, kde družice na kruhové dráze dokáže dokončit oběh Země by mohlo být vědecky zajímavé a užitečné i bez toho, jestli by to byla nová hranice kosmického prostoru.
Můj odhad 190 km vychází z informací o jednom japonském cubesatu, kde se tvrdilo, že pod 190 kilometry už musí mít trvale zapnutý iontový motor. Někdo tu odhaduje 160 km. Řekl bych, že někde tam ta hranice bude.
Vím, že byly družice, které přežily i průchod perigeem pod 100 km, ale jejich apogeum bývalo i mnoho tisíc km, proto je požadavek kruhové dráhy oprávněný, i když nevím, jestli má vliv i její sklon k rovníku.
Jak zjistit tuhle kritickou výšku?
1. Jsou v databázi zaniklých objektů parametry dráhy těsně před zánikem? Šla by z nich ta výška zjistit?
2. Jsou k dispozici modely atmosféry, kde by šlo průlet družice modelovat?
3. Vyslat flotilu cubesatů, které by to otestovaly |
|
Nejsilnější je atmosfera u rovníku. Kamarad vylezl denali a tam je nižší tlak vzduchu nežli na everestu. Samozřejmě rozdil den a noc je obrovský.
[upraveno 16.7.2021 02:38] |
|
Zaujímavá v tomto smere bola misia GOCE - družica aerodynamického tvaru so stabilizačnými krídlami solárnych panelov lietala po polárnej heliosynchronnej kruhovej dráhe vo výšky 254,9km nejakých 55 mesiacov. Aby nestrácala výšku, mala dva iontové motory s ťahom 20 milinewton.
To znamená, že predpoklad bol, že 2x20mN postačí na vyrovnanie akéhokoľvek aerodynamického odporu atmosfery v oblasti operačnej výšky.
V podstate sa má vec tak, že aby sa teleso udržalo na obežnej dráhe vo výške do 300km, jeho relatívna kinetické energia musí byť niekde medzi 31-32MJ/kg, keď klesne pod 31MJ/kg, začne padať do atmosfery.
Z hľadiska určenia "najnižšej možnej obežnej dráhy" hrá dôležitá úlohu kinetická energia a prierezové zaťaženie orbitálneho objektu, rovnako ako tvar objektu - určuje hypersonický aerodynamický odpor objektu (oblasť > Mach 24) v superriedkej atmosfere (tlak << 1mPa).
Čím vyššie je prierezové zaťaženie, tým nižšie môže objekt klesnúť a napriek tomu oblet dokončiť.
Zisťovanie "najnižšej" možnej dráhy by sa dalo urobiť napríklad družicou s iontovým motorom - pracujúci iontový motor vyrovnáva aerodynamický odpor telesa a tým udržuje teleso na kruhovej dráhe.
Družica by mala mať presný navigačný a stabilizačný systém, aby dobre definovala a udržovala priestorovú orientáciu (dotyčnica k kruhovej dráhe), mohla by mať schopnosť meniť svoje prierezové zaťaženie (napr. zmenou čelného prierezu, prípadne i tvaru nábežnej strany)... |
|
citace 15.7.2021 - 21:03 - Kamil73:
Určit minimální výšku, kde družice na kruhové dráze dokáže dokončit oběh Země by mohlo být vědecky zajímavé a užitečné i bez toho, jestli by to byla nová hranice kosmického prostoru. ...
Možná by to mohlo být zajímavé, ale podle mne to v podstatě nelze (přesně) určit. Jde o to, že silně záleží na velikosti, tvaru a hustotě toho "orbitálního tělesa". Čím je těleso větší, "hustší" a "aerodynamičtější", tím pomaleji klesá jeho oběžná dráha (kvůli odporu atmosféry) a tím nižší je minimální výška, ve které ještě dokončí celý oběh kolem Země. K ověření není třeba vypouštět speciální cubesaty, ale stačí analyzovat stovky starších družic, které už zanikly. Na pár náhodně vybraných jsem se podíval (na SPACE 40) a je zřejmé, že tato minimální výška může být někde v rozsahu od 150 do 200 km (pro každou družici jiná). Na sklonu dráhy asi moc nezáleží, ale určitě záleží i na stavu (hustotě) horních vrstev atmosféry (dané např. sluneční aktivitou).
Ohledně definice "kosmonauta" ("kosmoplavce") a "kosmického letu" dodávám, že z mého pohledu si takové označení zaslouží jen člověk (nebo objekt), který v kosmu opravdu "létal" ("plul") a nejen do něj "nakouknul" nebo se do něj na chvilku "potopil" (viz "žabí skoky" New Shepardu, Virgin Galactic nebo třeba X-15 nebo i V-2). Proto osobně do statistik (na MEK) dávám jen osoby (a objekty), které se alespoň na chvíli dostaly na "dostatečně stabilní oběžnou dráhu" (s apogeem i perigeem nad cca 150 km). |
|
Treba povedať, že väčšina družíc je hodne "riedka" a ich prierezové zaťaženia sú nízke aj bez započítania plochy solárnych panelov. Len výnimočne dosahujú aspoň "strednú hustotu vody" 1000kg/m3.
Zmeny vysokej atmosfery, ako dlhodobé, počas slnečného cyklu, tak kratkodobé pri slnečných erupciách, ale i i iných javoch rozhodne na životnosť družíc na nízkych dráhach vplyv majú a výrazný. Takže pri vyhodnocovaní "posledných obehov" by to malo byť nejakým spôsobom zohľadnené - bohužiaľ to ale celú analýzu výrazne komplikuje  .
Ale musí to byť zahrnuté, inak bude posúdeniu unikať veľmi dôležitý vplyv...
p.Holub - súhlasím, hoci letovou výškou, pokiaľ je nad hranicami FAI či FAA/NASA/USAF by som to neobmedzoval - skôr by som posudzoval ich horizontálnu alebo absolútnu rýchlosť voči zemskému povrchu a požadoval prvú kozmickú pre danú výšku (alebo +/-10%) - teda 7905m/s v 0km, 7350m/s v 1000km... |
|
citace 15.7.2021 - 22:41 - Aleš Holub:
citace 15.7.2021 - 21:03 - Kamil73:
Určit minimální výšku, kde družice na kruhové dráze dokáže dokončit oběh Země by mohlo být vědecky zajímavé a užitečné i bez toho, jestli by to byla nová hranice kosmického prostoru. ...
Možná by to mohlo být zajímavé, ale podle mne to v podstatě nelze (přesně) určit. Jde o to, že silně záleží na velikosti, tvaru a hustotě toho "orbitálního tělesa". Čím je těleso větší, "hustší" a "aerodynamičtější", tím pomaleji klesá jeho oběžná dráha (kvůli odporu atmosféry) a tím nižší je minimální výška, ve které ještě dokončí celý oběh kolem Země. K ověření není třeba vypouštět speciální cubesaty, ale stačí analyzovat stovky starších družic, které už zanikly. Na pár náhodně vybraných jsem se podíval (na SPACE 40) a je zřejmé, že tato minimální výška může být někde v rozsahu od 150 do 200 km (pro každou družici jiná). Na sklonu dráhy asi moc nezáleží, ale určitě záleží i na stavu (hustotě) horních vrstev atmosféry (dané např. sluneční aktivitou).
Ohledně definice "kosmonauta" ("kosmoplavce") a "kosmického letu" dodávám, že z mého pohledu si takové označení zaslouží jen člověk (nebo objekt), který v kosmu opravdu "létal" ("plul") a nejen do něj "nakouknul" nebo se do něj na chvilku "potopil" (viz "žabí skoky" New Shepardu, Virgin Galactic nebo třeba X-15 nebo i V-2). Proto osobně do statistik (na MEK) dávám jen osoby (a objekty), které se alespoň na chvíli dostaly na "dostatečně stabilní oběžnou dráhu" (s apogeem i perigeem nad cca 150 km).
Ohledně definice kosmonauta nejsme v rozporu. Bohužel, definice astronauta není v našich rukách a je to buď zaměstnanec NASA cvičený k pobytu v kosmickém prostoru nebo člověk, který v kosmickém prostoru pobýval.
Je mi opravdu žinantní mluvit o kosmickém prostoru ve výškách, kde je klíčový aerodynamický tvar družice nebo potřebuje trvalý pohon, což jsou podle mě znaky letecké techniky ne té kosmické, i když je to nad Kármánovu hranicí, kde už nejsou účinná křídla |
|
citace 15.7.2021 - 21:03 - Kamil73:
Určit minimální výšku, kde družice na kruhové dráze dokáže dokončit oběh Země by mohlo být vědecky zajímavé a užitečné i bez toho, jestli by to byla nová hranice kosmického prostoru.
... žádáte nesmysl!!!
Nezapomeňte, že pojem "kruhová dráha" je hrubé zjednodušení. Z fyzikálního hlediska nic takového v realitě neexistuje. Uvedu alespoň pár důvodů:
- Země není hmotný bod a ani koule, ale těleso s nerovnoměrně rozloženou hmotou různé hustoty. Označujeme jej geoid. Takže i gravitační pole je velmi nerovnoměrné (a je změřené a mnoho družic podle toho koriguje svoji dráhu)
- v každé výšce jsou nějaké zbytky atmosféry. Ve vyšších vrstvách se nachází spousta interagujících iontů (hezky to ilustrují hromosvody na ISS). Zároveň sem zasahuje sluneční vítr. Takže každé těleso na oběžné dráze je nějak bržděno a ovlivněno ...
- i na nízkých oběžných drahách nelze mluvit o aerodynamice. Pokud totiž výrazně klesne tlak okolní atmosféry, tak se ztratí proudění kolem tělesa a zůstane pouze náhodný pohyb částic (tak od 50km výšky). Bernouliho zákon je mimo hru ... Tedy už nefungují křídla (nemají podtlak na horní ploše) a podobně.
- existuje ještě spousta dalších vlivů: změny atmosféry podle ročních období a sluneční aktivity, relativistické jevy, slapové jevy, gravitační vlivy od okolních těles, ...
Všechno tohle má vliv na výšku družice v řádech desítek až stovek metrů. Hodně těchto vlivů se dá predikovat u každé konkrétní družice, některé se dají dopočítat zpětně. Obecně lze říct, že žádné těleso není na kruhové oběžné dráze!!!
Pro adminstrativní účely ovšem potřebujete jednu stálou hodnotu. A tady hlasuji pro Kármánových 100km!!!
|
|
Kdybych byl součást komise pro určení, hlasoval bych, aby kosmický prostor byl nad van allenovýni pásy tj. 50 000 km.
Tam je to pravé prostředí.
Ale jelikož nejsem v komisi, tak můj názor je irelevantní...:-)
|
|
IMHO potrebujeme hranicu kozmického priestoru definovať tak, aby sa to prípadne dalo aplikovať aj na iné kozmické telesá, alebo aspoň na telesá so "zmienkyhodnou" atmosferou.
Taký rodilý mesačňan, aby sa stal "astronautom", tak mu vlastne stačí, aby poriadne vyskočil... Najnižšia kruhová obežná dráha vedie tesne ponad najvyššie kopce na Mesiaci - a s trochou snahy pri plánovaní možno dokonca aj nižšie ako najvyššie kopce.
A výškové hranice výsostného priestoru nad zabraným územím bude treba skôr či neskor nejak definovať aj na Mesiaci, a nie že nie. A radšej skôr... |
| 16.7.2021 - 14:30 - dodge | |
|
citace 16.7.2021 - 11:24 - kacenka:
citace 15.7.2021 - 21:03 - Kamil73:
- i na nízkých oběžných drahách nelze mluvit o aerodynamice. Pokud totiž výrazně klesne tlak okolní atmosféry, tak se ztratí proudění kolem tělesa a zůstane pouze náhodný pohyb částic (tak od 50km výšky). Bernouliho zákon je mimo hru ... Tedy už nefungují křídla (nemají podtlak na horní ploše) a podobně.
O tom, do jaké výšky funguje Bernoulliho rovnice jistě nejlépe vypovídá dosažená rekordní výška v horizontálním v letu, uznaná jako rekord u FAI, dosažená 28.7.1976 letounem SR-71, a která činí 25.929 m.
https://www.fai.org/record/3496 |
|
citace 16.7.2021 - 14:30 - dodge:
O tom, do jaké výšky funguje Bernoulliho rovnice jistě nejlépe vypovídá dosažená rekordní výška v horizontálním v letu, uznaná jako rekord u FAI, dosažená 28.7.1976 letounem SR-71, a která činí 25.929 m.
https://www.fai.org/record/3496
Jen pro zajímavost. O rok později byl překonán s MIG31.
With the designation Ye-266, a re-engined Ye-155[68][69] set new world records.[70] It reached an absolute maximum altitude of 37,650 metres (123,520 feet) in 1977,[71] and set a time to height record of 35,000 metres (115,000 feet) in 4 minutes, 11.78 seconds, both of which were set by the famous MiG test pilot Alexander Fedotov. Pyotr Ostapenko, his deputy, set a time to height record to 30,000 m (98,000 ft) in 3 minutes and 9.8 seconds in 1975.[72][73][clarification needed] |
| 16.7.2021 - 16:46 - dodge | |
|
citace 16.7.2021 - 15:52 - Martin Jahoda:
citace 16.7.2021 - 14:30 - dodge:
O tom, do jaké výšky funguje Bernoulliho rovnice jistě nejlépe vypovídá dosažená rekordní výška v horizontálním v letu, uznaná jako rekord u FAI, dosažená 28.7.1976 letounem SR-71, a která činí 25.929 m.
https://www.fai.org/record/3496
Jen pro zajímavost. O rok později byl překonán s MIG31.
With the designation Ye-266, a re-engined Ye-155[68][69] set new world records.[70] It reached an absolute maximum altitude of 37,650 metres (123,520 feet) in 1977,[71] and set a time to height record of 35,000 metres (115,000 feet) in 4 minutes, 11.78 seconds, both of which were set by the famous MiG test pilot Alexander Fedotov. Pyotr Ostapenko, his deputy, set a time to height record to 30,000 m (98,000 ft) in 3 minutes and 9.8 seconds in 1975.[72][73][clarification needed]
To je evidentní nedorozumění, rekord Ye-266, který uvádíte, není výška horizontálního letu, ale výška na vrcholu stoupavé balistické křivky. |
|
citace 16.7.2021 - 12:46 - Alchymista:
A výškové hranice výsostného priestoru nad zabraným územím bude treba skôr či neskor nejak definovať aj na Mesiaci, a nie že nie. A radšej skôr...
Podle nejvyššího dostřelu z použitelných děl jako u výsostných vod?
Nešlo by to udělat jako u Antarktidy? |
|
Jednoduchá otázka: v jaké výšce nad povrchem začíná kosmický prostor na Měsíci, na Marsu a na Venuši? A na Jupiteru?
Měly by být kosmické prostory určené podle stejné definice nebo bude mít každá planeta vlastní? Mají planety nějakou planetární sféru odlišnou od kosmického prostoru nebo je to jen pozemská záležitost? |
|
Mesiac som už uviedol - na telesách bez atmosfery siaha kozmický priestor prakticky až na povrch telesa a o pohybe po "kruhovej" obežnej dráhe rozhodujú terénne prekážky...
Na Marse, na Venuši - aj na Jupitere - môžeš použiť definíciu pomocou "atmosferického tlaku" alebo hustoty prostredia.
Výška 100 km na Venuši zodpovedá tlakom výške približne 74km na Zemi, a pozemským 100km zodpovedá približne výška 130km na Venuši.
Výška 100 km na Marse zodpovedá tlakom výške približne 115 km na Zemi, a pozemským 100km zodpovedá približne výška 85km na Marse.
Na Jupitera neviem, nejakú jednoduchú tabuľku výšok a tlakov/hustôt atmosfery som nanašiel. Ale na plynových planetach bez vididteľného povrchu je celkom problém aj s určením základnej hladiny - "odkiaľ merať", čiže definície ekvivalentu "zemského povrchu". Môže sa použiť napríklad hladina atmosferického tlaku 1 atm (~0,1MPa ~101hPa)...
A aj prvá kozmická rýchlosť je na Jupitere "trochu inde" - je to nejakých 42-45km/s (a uniková skoro 60km/s oproti 11,2 na Zemi) - tomu zasa zodpovedá intenzita brzdenia telesa trením o atmosferu a strata kinetickej energie... Muselo by sa to asi celkom zložito prepočítavať.
|
|
citace 17.7.2021 - 08:33 - Alchymista:
Mesiac som už uviedol - na telesách bez atmosfery siaha kozmický priestor prakticky až na povrch telesa a o pohybe po "kruhovej" obežnej dráhe rozhodujú terénne prekážky...
Na Marse, na Venuši - aj na Jupitere - môžeš použiť definíciu pomocou "atmosferického tlaku" alebo hustoty prostredia.
Výška 100 km na Venuši zodpovedá tlakom výške približne 74km na Zemi, a pozemským 100km zodpovedá približne výška 130km na Venuši.
Výška 100 km na Marse zodpovedá tlakom výške približne 115 km na Zemi, a pozemským 100km zodpovedá približne výška 85km na Marse.
Na Jupitera neviem, nejakú jednoduchú tabuľku výšok a tlakov/hustôt atmosfery som nanašiel. Ale na plynových planetach bez vididteľného povrchu je celkom problém aj s určením základnej hladiny - "odkiaľ merať", čiže definície ekvivalentu "zemského povrchu". Môže sa použiť napríklad hladina atmosferického tlaku 1 atm (~0,1MPa ~101hPa)...
A aj prvá kozmická rýchlosť je na Jupitere "trochu inde" - je to nejakých 42-45km/s (a uniková skoro 60km/s oproti 11,2 na Zemi) - tomu zasa zodpovedá intenzita brzdenia telesa trením o atmosferu a strata kinetickej energie... Muselo by sa to asi celkom zložito prepočítavať.
Je funkční (k něčemu) držet se i na Marsu a Venuši definice kosmického prostoru podle využitelnosti křídel (Karmánova hranice)? Mě spíš taková aplikace na cizí planety ukazuje, že je to absurdní nejen tam, ale i na Zemi. |
|
Začne to byť zaujímavé, keď konečne prestaneš lietať v oblakoch a ako kozmonaut sa začneš zaujímať o vstup do atmosféry a zisťovať, kde je hranica medzi atmosferou a kozmickým priestrom. Kam a za akých podmienok ešte môžeš zájsť pri brzdení o atmosferu, kde začínajú horieť meteory a podobne...
Je ale pravdou, že "právnická" definícia tejto hranice je ti k tomu prakticky nanič.
A keď budeš skutočne pátrať po prazdroji definícií, narazíš na otázku výsostného vzdušného priestoru nad územím štátu.
Američania v 50. rokoch razili teorie dve (jednu pre seba, druhú pre ostatných? zložité ťahanice medzi vtedajšími teoretickmi armády a štátu a práva) - podľa jednej siahal výsostný priestor "do nekonečna" až na okraj vesmíru. Okrem problémov so striedaním výsostného priestoru dostal po hlave už prvým Sputnikom, ktorý na všetkých zástancov nekonečnej zvrchovanosti urobil dlhý nos - "Tak mi v tom poletovaní skús zabrániť "
Druhá teoria naopak žiadala vyhlásiť priestor nad nejakou výškou za "voľný", kde by mohli lietadlá lietať bez ohľadu na vôľu krajiny na povrchu. Teoriu definitívne zaklincovali do rakve sovieti 1. mája 1960, keď zvesili z oblohy powersovu U-2. Nič nie je tak vysoko, aby na to nikto nedošiahol...
Už predtým sa ale vytvoril (aspoň v úvahách právnej teorie) istý kompromis, že musí existovať nejaká dostatočne jasná a dobre definovateľná hranica kozmického priestoru, ktorá zabezpečí jednak "nedotknuteľnosť vzdušného priestoru nad územím štátu", a zároveň zabezpečí "slobodný priestor pre kozmické lety všetký štátov".
A Karmanova hranica, 100km pravidiel FAI i 50 míľ pravidiel USAF tymto požiadavkám celkom dobre vyhovujú - hranica atmosfery a vesmíru je tam, kde je to "privysoko na lietanie a prinízko na obiehanie".
A takúto definíciu môžeš použiť prakticky kdekoľvek, kde chceš z nejakého dôvodu rozdeliť priestor na tú časť, čo patrí k územiu na planete či vesmírnom telese "tam dole" a na to, čo už k nemu nepatrí - a patrí len k planete ako celku - alebo už ani k nej.
Kam, do akej výšky nad povrchom, túto hranicu umiestnime, je vecou dohody alebo definície (alebo pomerovania svalov a iných údov)...
Môžnosti pre Venušu a Mars (alebo iné telesá s atmosferou) som viacmenej uviedol (alebo sa proste preberie pozemská hodnota 100km). Pre Mesiac a Merkur či iné telesá bez atmosfery sa mi ako rozumná javí hodnota 30-50km.
[upraveno 17.7.2021 11:34] |
|
citace 17.7.2021 - 11:18 - Alchymista:
Kam, do akej výšky nad povrchom, túto hranicu umiestnime, je vecou dohody alebo definície (alebo pomerovania svalov a iných údov)...
[upraveno 17.7.2021 11:30]
Áno.. Áno.. "čistá fyzika"..
|
|
Poriadnou protilietadlovou raketou dočiahnem do výšky 500km - ty svojou len do 60km. Takže moje špionážne družice budú celkom bezpečne lietať v 150-180km, tvoje budú v bezpečí až nad 500km...
To je tá "čistá fyzika", ktorá hrá v tvoj prospech pri definícii hranice vo výške 100km...
A že je to absurdný nezmysel? Nie, to je typická britská vojenská úvaha pred prvým Sputnikom... |
|
citace 17.7.2021 - 11:59 - Alchymista:
Poriadnou protilietadlovou raketou dočiahnem do výšky 500km - ty svojou len do 60km. Takže moje špionážne družice budú celkom bezpečne lietať v 150-180km, tvoje budú v bezpečí až nad 500km...
To je tá "čistá fyzika", ktorá hrá v tvoj prospech pri definícii hranice vo výške 100km...
A že je to absurdný nezmysel? Nie, to je typická britská vojenská úvaha pred prvým Sputnikom...
Britská? Proč britská? To USA používají odlišnou výšku (50 mil) oproti zbytku světa, nebo snad má toto určení výšky původ v Anglii? |
|
@NovýJiřík
50 míľ
Je to pekné okrúhle číslo, ľahko zapamätateľné.
|
|
