|
Jenze to lano, by bylo pro dopravu materialu/lidi DOLU i NAHORU porad levnejsi nez "spalovat" pohone hmoty z zkracovat tim zivotnost materialu z ktereho by LEM byl vyroben.
A dopravu mezi pohyblivou zakladnou lana a polarni lidskou zakladnou by v pohode zvladl nejaky druh "Mesicnio nakladaku" a pozdeji pro zkraceni cesty i linkovy magnetoplan (neco jako MAGLEV)/kolejovy mesicni vlak.
Je jasne, ze by konec (ne ten konec u polarni zakladny) takoveho linkoveho dopravniho prostredku byl pouze u jednoho z koncovych bodu plosiny pohybliveho lana a zbytek cesty k dalsim PRAVIDELNYM bodum teto plosiny by obstaral druh "Mesicniho nakladaku".
Mam predstavu, ze v nasledne budoucnosti by "vyhybky" linkoveho dopravniho prostredku smerovali trate na nektera PRAVIDELNA mista/body pohyblive plosiny lana.
|
|
Domnívám se, že tu o lunárním kosmickém výtahu uvažujete zbytečně pesimisticky a překombinovaně. Jak už tu bylo poznamenáno na začátku, tak podle http://www.transhumanismus.cz/blog.php?time=041129#1131 by základní "lano" s nosností 200 kg mělo mít samo hmotnost jen cca 7 tun (a přitom může být z už dnes běžně používaného materiálu)[tuto hodnotu se mi ale nepodařilo ověřit z jiných zdrojů]. Snad by to tedy nemusely být "stovky až tisíce tun". Myslím, že ani ukotvení na Měsíci by nemuselo být pohyblivé, stačil by jen buben podle potřeby přitahující nebo povolující lano. To by podle mne mohlo stačit na účinné aktivní tlumení kmitů, které určitě budou nastávat. Je třeba si uvědomit, že "tah" v laně u kotevní stanice stačí právě takový, aby překonal hmotnost nákladu, který chceme dopravovat (nahoru). Tedy pro začátek stačí stovky kg, maximálně jednotky tun. Dále se domnívám, že ani změny vzdálenosti bodu L1 od Měsíce by neměly být problém a nemusí se kompenzovat žádným zkracováním nebo prodlužováním lana. Změny vzdálenosti bodu L1 se podle mne projeví prostě jen relativně malou změnou napětí (tahu) v laně. To lze pasivně tolerovat. Nakonec ještě musím napsat to, že jsem přesvědčen o tom, že výtah dokonce ani nemusí být ukotven "na rovníku" ale i tisíce kilometrů severněji nebo jižněji. Lano bude sice prohnuté, ale stále funkční a stabilní. Lze se tak hodně přiblížit třeba k zásobám ledu nebo jiným zdrojům na Měsíci.
To je moje představa o lunárním kosmickém výtahu.
P.S.: Nepřesuneme tuto část debaty do tématu o "kosmickém výtahu"? S mnohonásobně použitelným LEMem to nemá prakticky nic společného. |
|
citace:
... např. na Hillovy plochy gravitačního pole Země - Měsíc, tak je vidět, že směrem k Zemi je gradient mírnější, lano by tedy muselo být směrem k Zemi o hodně delší, aby bylo vyvážené. Asi bychom se dostali na délku něco mezi 1/3 až 1/2 vzdálenosti Země-Měsíc. ...
To uz je spravny postup uvazovania.
to nejde - to by muselo byt...
a uz si davas odpoved 
Strelim myslienku:
- prestupna stanica cca 30.000km nad Mesiacom tojbodovo ukotvena
(nehybe sa, minimlany vpliv gravitacie Mesiaca, vytah pre tri lukrativne miesta)
- napinanie stanice hodne dlhym lanom cca 100.000-200.000km
(nech sa kyve ako chce, hlavne nech vyslednica sil je dostatocna na napinanie.)
(vhodne zavazie: stare druzice. uz ich je hore dost. ) |
|
citace:
Dále se domnívám, že ani změny vzdálenosti bodu L1 od Měsíce by neměly být problém a nemusí se kompenzovat žádným zkracováním nebo prodlužováním lana. Změny vzdálenosti bodu L1 se podle mne projeví prostě jen relativně malou změnou napětí (tahu) v laně.
Tak si sypu popel na hlavu, protože těch 7t jsem přehlédl a s hmotností jsme se pohyboval někde jinde. Omlouvám se. A teď k tomuto:
To, o čem píšeš, by platilo, pokud by to byl osově symetriký problém. To by se opravdu projevilo pouze v napětí lana. Ale tady tomu tak není. Stačí si to namalovat. Jeden kus lana směřuje z L1 k Zemi a druhý kus z L1 k povrchu Měsíce, ale stranou. Vzniklá výslednice sil bude vytlačovat lano z L1. Bude potřeba ho tam nějak udržet, protože když to neudělám, a lano z L1 vyklouzne, tak se směrem k Zemi prohne ve směru výchylky lana L1-Měsíc. Po půl oběhu Měsíce kolem barycenta, ta výchykla z L1-Měsíc bude na opačnou stranu, ale lano směrem k Zemi už je prohlé a bude prohnuté stále víc a pokud to celé neulétne stranou, začne se to celé vlnit a je tu malér... Aspoň si to teda myslím. [Upraveno 12.2.2010 HonzaVacek] |
|
vid prispevok nad tvojim.
ak sa bude vlnit len zavazie, tak by to az taky pruser nemusel byt... |
|
citace:
vid prispevok nad tvojim.
ak sa bude vlnit len zavazie, tak by to az taky pruser nemusel byt...
Aha... Jo, to by mohlo i fungovat. Ta kotvící lana by bránila vychýlení, a aby to moc neulétlo stranou, a lano k Zemi to napíná... Je to asi stabilnější co se příčných kmitů týká, ty podélné pravděpodobně zůstanou. Bude to tedy asi chtít jednak hodně pevná kotevní lana a i tlumení v místě uchycení. Jestli se tedy nepletu, tak tohle zařízení by nemělo rovnovážnou polohu, ale mělo by snahu odlétnout směrem k Zemi a tím by se částečně stabilizovalo. Dobrý nápad
Ale nějaké tlumení toho vyvažovacího lana by asi vymyslet chtělo. Pokud to bude příčně kmitat málo a pravidelně s hruba stejnou frekvencí a amplitudou, tak se asi nic neděje. Jenom aby se nestalo, že to kmitat přestane a ten konec se začne pohybovat někam pryč... stranou.
Ty podélné kmity jsou stejně zajímavý problém, možná zajímavější než ty příčné. Ono by se to celé periodicky napínalo. Co se rozměrů týká, bylo by to hodně dlouhé a nějakou dobu bude i trvat, než se změna napětí v laně přenese z jednoho konce na druhý. Narážím teď na to, aby v laně nevznikly rázy, které by ho mohly roztrhnout... Pro představu... mám míček na gumičce. Pokud kývu rukou správnou frekvencí, míček se hezky a pravidelně pohybuje. Pokud frekvenci změním, nebo nezměním, ale jenom fázově posunu, mížek se přestane pohupovat, ale nekontrolovatelně poskakovat.
Takže už zbývá jenom jediné... jak natáhnout ta kotvící lana a máme výtah [Upraveno 12.2.2010 HonzaVacek] |
| 28.2.2010 - 17:44 - Tlama | |
|
článek k tématu:
http://osel.cz/index.php?clanek=4907
|
|
| Premyslel sem, co udelat vytah trochu jinak. Ne tisic ale jen 100 nebo 200km dlouhy. Byl by slozeny z nekolika lan - treba 12 usporadanych v kruhu a na nich by byly navleceny kruhy s magnetickymi civkami. Ty by byli ze zacatku po deseti metrech a smerem k druhemu konci by se rozestupu zvysovali. Cele by to letalo na obezne draze. Raketa by dopravila projektil ke spodku teto "roury". Na spodku projektilu - sondy - by byl taky supravodivy magnet. No a pak by se pomoci tech magnetu projektil urychlil a vystrelil smerem k vybrane planete. No vlastne by to bylo takove velke magneticke delo. Po vystrelu by se vratilo na puvodni vysku pomoci proudu protekajicho lany.... |
|
Nemyslím, že by to fungovalo.
Dôvody:
1) mechanické vlastnosti - konštrukcia by bola len málo tuhá v pozdĺžnom i priečnom smere (alebo skutočne strááášne ťažká). Urýchľovaný projektil by zároveň priťahoval cievky k sebe. Cievkám "pred" projektilom by to asi "príliš" nevadilo, dalo by sa hrešiť na pevnosť lán a zotrvačnosť cievok, ale s cievkami a lanami "za" projektilom by bol asi problém s ich pohybom a vôbec chovaním.
2) pre odlet z LEO k planétam je potrebné deltaV rádu niekoľko kilometrov za sekundu. Odpaľovací systém by pritom získal rovnakú hybnosť v opačnom smere ako odpálený projektil - a to znamená aj nie práve zanedbateľnú rýchlosť. Navyše rôzne časti lanového zväzku a pripojených kruhov s cievkami by získali hybnosť rôznu (viď dôvod 1).
"Šplhanie" na vyššie orbity s využitím zemského magnetického poľa by fungovať mohlo - len mám pochybnosti, že by takýto systém dokázal vytvoriť dostatočný ťah, aby vykompenzoval stratu rýchlosti odpaľovacieho systému spôsobenú vystrelením projektilu za čas, ktorý by zostal odpaľovaciemu systému pred vstupom do atmosféry. Ďalšími problémami by bolo napríklad udržanie stability systému pred a hlavne po odpale. Je to tiež veľkorozmerná štruktúra, značne citlivá na "vesmíne smetie". |
|
citace:
Nemyslím, že by to fungovalo.
Vacsinu tvojich pripomienok riesi skutocne "straaasne tazka" konstrukcia.
Pricom na privazenie by bolo mozne pouzit aj nejaky vesmirny odpad.
|
|
| OMB - vy jste ale vedatori |
|
| Tak by to nebyli lana ale trubky a jen tri a tim, ze by delo bylo mnohem tezsi nez projektil tak by Dv dela byla mnohen mensi a kompenzovala by se jen snizenim obezne drahy. Zaroven by delo mohlo bytmnohem mensi treba jen 15km. Pro manevrovani by pak mohla byt pouzita treba i slunecni plachta. No ale pravda je ze ke stavbe by bylo potreba tolik materialu, ze asi jedina cesta by byla vyrobit to na Mesici. Ze Zeme je to ekonomicky nepruchodne.... |
|
Pre navedenie na TLI potrebuješ dosiahnuť deltaV asi 3200m/s, pri 15km dlhom systéme to znamená zrýchlenie okolo [blbosti]
Edit: čo už neviem počítať? 
[Upraveno 27.3.2010 Alchymista] |
|
zrychlenie musi byt aspon 3g a pre male naklady bez posadky aj 14g
Lenze na TLI nam dobre posluzia i iontopohony. a tahace mozem pouzit i na brzdenie LLO, pripadne na na navrat
pre odlet z Mesiaca 1800m/s a 170m/s2 mas odlet 10,6s, t.j. draha=9530m tam by sa elmag ujalo.
btw. niekde si sa alchymista sekol pre dv3200 a male zrychlenie potrebujes dlhsiu drahu. [Editoval 26.3.2010 martinjediny] |
|
| [Pro deltaV 3200m/s me to pri 15km vyslo 347m/s2 a prosvistelo by to za 9,975s.... Hm to je blbost... |
|
| Ale napadlo me neco jineho. co udelat lod tak ze by rotovala a na kazdou stranu by od ni vybihali tri vodice - rekneme 250m, ktere by byli upevneny podelne za sebou asi 5m od sebe a drzeli napnute odstredivou silou. Do techto izolovanych vodicu by se poustelo trifazove vn napeti s frekvenci alespon 160khz. Vzniklo by tak trifazove linearne bezici el. pole s rychlosti 1600km/s, ktere by unaselo ionty nachazejici se v jeho okoli. Byl by to vlastne iontovy motor s vyuzitim iontu v meziplanetarnim prostoru. Tech vodicu muze byt kolem trupu paprskovite vic. No tah nebude nic moc ale ta vyhoda ze staci jen elektrika a letime... |
| 21.4.2010 - 13:01 - Adolf | |
|
Článek k výtahu:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=4999 ____________________
Áda |
|
citace:
Máš to overené?
Totiž - ak by to bola pravda, tak je to bezmála definitívny hrob celého nápadu s Mesačným výťahom.
Predpokladám, že si to spočítal sám - dokázal by si spočítať aj možnosť realizácie nápadu z predošlej strany diskusie - SubGEO stanica a voľne spustené lano?
Přesunul jsem to z "Komerčný let na Mesiac" sem ať nejsme tak offtopic.
Měsíční výtah přes L1 mi už od začátku nějak nešel přes nos, i když by to byla krásná představa takto dopravovat náklad až na povrch Měsíce.
Není zas tak složité to spočítat. Částečně jsem to i ověřoval simulací v Orbiteru s pomocí TetherMFD. Nevím o žádné chybě, takže výpočty by měly být správné. Až teda na pár drobných nepřesností, které jsem teď opravil.
Nerad jsem za skeptika, ale gravitační gradient u EML1 směrem k Zemi není prostě tak velký jako za GEO.
To volně letící lano s konstantní úhlovou rychlostí jak se o ni psalo by teoreticky šlo do rovnovážného stavu vyvážit. I napětí v laně by nemuselo být malé.
Pokud budu počítat s dolní stanicí ve výšce 322km, rychlostí 4000m/s, bude zde opravdu g=6,5ms-2. 20 tunové závaží zde tedy bude působit silou 130kN směrem k Zemi. Rovnovážný bod při stejné oběžné době bude opravdu ve výšce 4000km při 6195m/s. Tah -130kN vygenerujeme 1000tunovým závažím už ve výšce 4123km.
Pokud budu počítat s dolní stanicí ve výšce 322km, rychlostí 2000m/s, bude zde g=8,3ms-2. 20 tunové závaží zde tedy bude působit silou 166kN směrem k Zemi. Rovnovážný bod při stejné oběžné době bude ve výšce 10100km při 5km/s. Tah -166kN vygenerujeme 1000tunovým závažím ve výšce 10740km.
Nicméně ten rovnovážný stav by fungoval pouze do doby, než by jsme pomocí něho začali zvedat/spouštět náklad, tedy ho začali používat jako výtah
Každý takový výtah prostě musí mít pevné ukotvení s dostatečným tahem od protizávaží, protože přes to ukotvení potřebujeme přenášet rotační energii země. Je to energie díky které výtah funguje. Už jsem to připomínal (ještě jako neregistrovaný) v sekci Vesmírný výtah 01.12 .2009 - 09:44.
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&fid=3&tid=317&start=180&page=7
Díky dostatečnému napětí v laně totiž potřebujeme zvedané těleso také urychlovat v horizontálním směru k vyrovnání Coriolisova zrychlení. Dostatečně napnuté lano by tu energii v horizontálním směru dokázalo předat, i když by se i tak asi znatelně prohýbalo. Ale pokud by to lano nemělo pevné kotvení, museli by jsme tu energii lanu dodat (spodnímu i hornímu konci lana). Pokud ne, budeme při zvedání postupně ztrácet orbitální rychlost celého lana a to nám začne celé klesat. A bylo by to úplně stejné množství energie, které by jsme potřebovali na normální urychlení nákladu i bez tohoto výtahu. Jediná výhoda by byla, že by jsme tu energii mohli dodávat velmi pomalu i ze suborbitální rychlosti, pokud by jsme tedy náklad velmi pomalu zvedali, a mohli použít třeba nějaký fyzikální pohon.
Samozřejmě by jsme také vždy museli kompenzovat vertikální zrychlení nákladu.
Při spouštění nákladu by tomu pak bylo přesně naopak. Lano by jsme museli brzdit, jinak nám ulétne.
Pak už by bylo lepší raději brzdit nebo urychlovat přímo v místě nákladu, ať se nám lano neprohýbá ve východo/západním směru. Nepotřebovali by jsme potom ani příliš velké napětí v laně, které by muselo tuto energii přenášet.
V hlavě mám ale jiný nápad...
Na Zemi nějak odstartujeme pomocí chem.motorů na palivo z místních zdrojů. Přistaneme pomocí atmosféry v kapsulích, nebo vztlakových tělesech. Na Měsíci by šlo ideálně realizovat maglev akceleraci na orbitální rychlost už na povrchu, nebo třeba i maglev brždění.
Na Marsu je nutno chem.motory využít s pomocí ISRU, přistání nelze zajistit pouze aerodynamicky. Obojí poměrně velké riziko pro posádku. Maglev zde pro atmosféru a vyšší gravitaci také nelze tak úspěšně použít tak jako na Měsíci.
Tak co třeba využít myšlenku výtahu právě zde?
Zpustíme-li lano z Deimosu až do atmosféry Marsu, máme na spodním konci rychlost pouze 162 km/h v západním směru. Stabilitu potencionálního výtahu nám zde zajistí obrovská hmota Deimosu. Deimos má téměř nulovou excentricitu, malou inklinaci a vázanou rotaci (podobně jako Phobos), navíc není příliš daleko od stacionární dráhy Marsu. Skoro přesně v takové poměrné vzdálenosti za stacionární dráhou, jaká se uvažuje pro závaží výtahu na Zemi. Tedy v 1.38 násobku stac.dráhy. Na spodním konci lana by bylo nějaké aerodynamické těleso a to se drželo vůči Deimosu na východním konci Marsu a bylo by taženo vpřed lanem na západ. Výšku v atmosféře by bylo možné regulovat jak délkou lana navijákem na Deimosu, tak i částečně pozitivním/negativním vztlakem aerodynamického tělesa. A tak by se to mohlo používat jako stabilní a fungující výtah, čerpající energii z kin.energie Marsu i Deimosu. Doprava lana na Deimos není nemožná. Pro spouštění lana do atmosféry by jen bylo nutné vyrovnávat Coriolisovu sílu nějakým motorkem.
Kosmické smetí zde žádné, jen by jsme občas museli uhnout transitu Phobosu v jeho orbitální výšce, což se domnívám že by snad nemusel být tak velký problém. K tranzitům by nedocházelo každý oběh, jelikož inklinace obou měsíců nejsou úplně shodné a průměr Phobosu malý. Uhnout můžeme třeba opět aerodynamickým tělesem na spodním konci do severo/jižního směru.
Pokud bych takto uvažoval dále, dalo by se postupem času z Deimosu odštípnout nějakou několikatísicitunovou skálu a uvázanou za toto lano ji takto začít velmi pomalu urychlovat (na trochu nižší dráze mimo Deimos). Spodní konec lana by jsme tak brzdily až na 0, zároveň s postupným přidáváním balastu z povrchu Marsu. Jakmile ho zabrzdíme, tak ho pevně zakotvíme. Dostaneme regulerní stacionární "Výtah hrůzy (Deimos)  " s tahem, jaký jen bude v možnostech pevnosti lana a elegantní dopravu do nebezpečné gravitační studny Marsu.
|
|
jen navažu na tu myšlenku výtahu z měsíce do (přes) bod(u) L1, píšete zde, že by závaží bylo v řádech tísíců tun. Lze tedy předpokládat že by se asi nevynášelo ze zěmě ani z měsíce ale snad by se dostrkal nějaký vhodný kámen, raději ani nebudu řešit jak ..
ale protizávaží pro výtah z měsíce by bylo tedy mezy bodem L1 a zemí, pokud by se tedy stala nějaká nehoda a neřešila by se (třeba hospodářská krize - zastavené lety do vesmíru atd.. ) to zavaží by se pomalým ale jistým tempem vydalo k zemi, těch cca 1000 tun ..
jakou rychlost a energii by dokazalo nabrat při volném pádu z bodu L1 ? |
|
Podle mého názoru má Raul v zásadě pravdu, ale u lunárního výtahu je možná zbytečně moc pesimistický. Podle Wikipedie - http://en.wikipedia.org/wiki/Lunar_space_elevator - generuje protizávaží přes L1 "protitah" ve výši 1 promile své hmotnosti už ve vzdálenosti cca 26000 km od L1 směrem k Zemi (celé lano tak má délku pod 90000 km). Myslím, že při výpočtu Raul nezahrnul dostatečně vliv rostoucí gravitace Země. Lunární výtah i tak vychází hodně dlouhý a protiváha hodně těžká, takže jeho možnosti budou relativně omezené, ale snad přece jen použitelné.
Solidní zpracování tématu lunárního výtahu (i s porovnáním s výtahem u Marsu a u Země) je např v dokumentu http://www.niac.usra.edu/files/studies/final_report/1032Pearson.pdf .
Jinak pro Davida_lbc musím konstatovat, že protiváha od L1 samozřejmě nespadne na Zemi, ale při "utržení" přejde na eliptickou dráhu kolem Země s perigeem ve výšce mnoha desítek tisíc km. Podle mne to je tedy bezpečné (graf závislosti výšky perigea na místě uvolnění z výtahu je součástí výše uvedeného PDF dokumentu).
Ohledně výtahu u Marsu si myslím, že využití zdrojů na Phobosu nebo Deimosu skutečně může hodně pomoci při stavbě. To je fakt dobrý nápad. Podle výše uvedené práce (Pearson) je stavba výtahu u Marsu téměř tak "snadná" jako u Měsíce a i u Marsu by snad mohly stačit už dnešní materiály (M5). Musel by ale být použit větší poměr zúžení lana mezi jeho středem a koncem. |
|
| Raul, vdaka za vypocty ohladom volne letiaceho lana, aspon uz mame konkretnejsie cisla. Ten problem so stratou energie som tiez riesil. Napadlo ma, ze parkovacia draha lana by nebola kruhova, ale elipticka, teda s vyssou energiou. Naklad by sa zachytaval v perigeu tejto drahy. V okamihu zachytenia sa presunie cast hybnosti na naklad, a draha sa teda znizi na kruhovu. Lano by nespadlo do atmosfery, ale ostalo by na nizsej kruhovej drahe. A naopak, pri spusteni nakladu sa jeho hybnost odovzda lanu, a to teda zvysi svoju drahu na elipticku. Lano by teda fungovalo ako zotrvacnik. Bohuzial nemam matematickofyzikalne podkutie, takze neviem sam spocitat parametre takeho systemu, hlavne aka by musela byt dlzka lana, aby mal spodny koniec pod 4km.s aj pri eliptickej drahe. Dalsia vec je stabilita lana na eliptickej drahe. |
|
| Jenže podle mne se bez pevného ukotvení lana ztratí jedna z největších výhod kosmického výtahu a tím je využití rotační energie Země k dopravě nákladů do kosmu. Volně letící lano může posloužit k vzájemné "rekuperaci" energie mezi nákladem dopravovaným nahoru a dolů, ale nic víc. Energii Země to nevyužije vůbec. Volně letící "tether" je prostě něco jiného, než "kosmický výtah". Tether je "akumulátor", zatímco ukotvený výtah je "primární zdroj energie" (spolu se Zemí). |
|
| samozrejme. Jediny dovod preco sa bavime o volne letiacom tetheri, je nedostupnost materialov nutnych pre vytah. Volne letiace lano by malo mat ovela nizsie naroky na pevnost materialu, a preto by mohlo byt realizovatelne uz dnes. To nic nemeni na fakte ze vytah je vyhodnejsia technologia, len je jaksi zatial nedostupna. |
|
citace:
Podle mého názoru má Raul v zásadě pravdu, ale u lunárního výtahu je možná zbytečně moc pesimistický. Podle Wikipedie - http://en.wikipedia.org/wiki/Lunar_space_elevator - generuje protizávaží přes L1 "protitah" ve výši 1 promile své hmotnosti už ve vzdálenosti cca 26000 km od L1 směrem k Zemi (celé lano tak má délku pod 90000 km). Myslím, že při výpočtu Raul nezahrnul dostatečně vliv rostoucí gravitace Země. Lunární výtah i tak vychází hodně dlouhý a protiváha hodně těžká, takže jeho možnosti budou relativně omezené, ale snad přece jen použitelné.
No opravdu nerad bych se mýlil, ale pak tedy opravdu netuším kde se stala chyba.
Střední vzdálenost L1 od středu Země dle velké poloosy Měsíce je 326 381 km
26000km od L1 k Zemi dělá vzdálenost závaží od Země 300 381km
Hmotnost Země 5.97E+24 [kg]
Hmotnost závaží 1000 [kg]
Gravitační konstanta G = 6.67E-11 [N m2 kg-2]
Dle Newtona F=G*m1*m2/r^2 dostanu 6.67E-11 * 5.97E+24 * 1000 / 300 381 000 ^2 čili gravitační vektor Země pouze 4.41 N
A od toho ještě musíme odečist gravitační vliv Měsíce a hlavně odstředivou sílu v celé soustavě, které prostě působí v opačném směru a dostanu se na výsledek 1.6 N.
Ale na Wikipedii předpokládají právě za těchto podmínek tah 1kg.
[Upraveno 15.7.2011 raul] |
|
Tak jsem si to taky zkusil přepočítat a vychází mi to někam kolem 2 N (pro závaží 1000 kg), takže musím souhlasit s Raulem. Omlouvám se za přílišnou víru ve Wikipedii. Nechápu, jak tam k těm hodnotám přišli.
Na laně dlouhém cca 100000 km zřejmě budeme u lunárního výtahu potřebovat protiváhu alespoň 5000x větší, než je hmotnost zvedaného nákladu. Až teprve při délce lana kolem 200000 km se mi výpočet začíná blížit "jen" k tisícinásobku. To jsou opravdu dost mizerná čísla a hmotnost "protizávaží" je tak zřejmě největším problémem a omezením lunárního kosmického výtahu (nebo musí být lano extrémně dlouhé, přes 250000 km). Prodloužení lana je ale možná schůdnější, než zvyšování hmotnosti "protizávaži". |
| 15.7.2011 - 07:55 - David | |
|
| Zajímalo by mne jak se "protizávaží udrží na své dráze, " lano" bude přece pružné a závaží mimo librační bod se bude pohybovat po své vlastní oběžné dráze. |
|
citace:
Zajímalo by mne jak se "protizávaží udrží na své dráze, " lano" bude přece pružné a závaží mimo librační bod se bude pohybovat po své vlastní oběžné dráze.
Závaží se bude držet na "neodpovídající oběžné dráze" pomocí lana a gravitačního gradientu (závaží bude v silnějším gravitačním poli než střed nebo konec lana). Gravitační gradient zajišťuje, že při vychýlení závaží ze svislé středové polohy (mezi středem lana a Zemí) vznikne díky lanu u závaží síla, která bude závaží na dráze trvale "brzdit" a tak ho udržovat na pomalejší dráze, než jaká by odpovídala dané výšce. Pružné lano tedy bude možná mírně prohnuté, ale stabilní.
Jde v podstatě o stabilizaci gravitačním gradientem, která je stručně popsána (anglicky) na http://en.wikipedia.org/wiki/Gravity-gradient_stabilization , a prakticky byla zkoušena např. s dlouhým lanem, vytaženým z nákladového prostoru raketoplánu při misích STS-46 (TSS-1) a STS-75 (TSS-1R).
http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-46/index.htm
http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-75/index.htm |
|
| len doplnim ze stabilizaciu gravitacnym gradientom pouzivali aj raketoplany pri letoch, ktore nesmerovali na ISS. Raketoplan sa nasmeroval chvostom kolmo k zemi. Uz pri relativne malej dlzke raketoplanu sa gravitacny gradient prejavoval a znizoval naroky na stabilizaciu. |
|
citace:
Dle Newtona F=G*m1*m2/r^2 dostanu 6.67E-11 * 5.97E+24 * 1000 / 300 381 000 ^2 čili gravitační vektor Země pouze 4.41 N
A od toho ještě musíme odečist gravitační vliv Měsíce a hlavně odstředivou sílu v celé soustavě, které prostě působí v opačném směru a dostanu se na výsledek 1.6 N.
Ale na Wikipedii předpokládají právě za těchto podmínek tah 1kg.
Takže beru zpět a omlouvám se. Právě mne napadlo čemu je ta výsl.hodnota podobná.
Ke zvednutí 1 kg z povrchu Měsíce nám samozřejmě těch 1.6 N stačí.
...myšlenkama jsem stále u sil na konci u závaží a nevidím, že se mi na druhém konci náklad vlastně už zvedá. No asi bych potřeboval strávit nějakou dobu na Měsíci abych si uvědomil že je zde vše tak nějak lehčí |
|
Kruci, to jsem si taky neuvědomil. Díky za vysvětlení. Takže u lunárního výtahu můžeme být cca 6x optimističtější, než se nám původně zdálo
A wikipedie měla pravdu, takže k ní pořád mohu mít solidní důvěru. |
