Co bude po experimentální sluneční plachetnici? To záleží jen na nás!

Osobně navrhuji uskutečnit "virtuální pilotovaný průzkum Sluneční soustavy", tedy rozeslat do Sluneční soustavy co nejvíc malých automatických sond a pohyblivých (létajících) planetárních robotů tak, abychom na základě zjištěných informací mohli zde na Zemi v počítačích vytvořit dokonalé virtuální modely těles Sluneční soustavy a ty pak mohl každý člověk procházet a zkoumat podle svého (bez fyzických problémů a omezení).
 

To by bylo určitě velmi moc působivé. Ale Popravdě nechtěli by ste se tam podívat??? A nemyslím virtuálně.

Mohl by jsi nás seznámit Aleši s tím co máš o sluneční plachetnici po technické stránce. Docela by mě to zajímalo.

Když sme u toho kolik by nás mohlo stát vynesení desteti 10kg na oběžnou doráhu Země?? Mohli bychom si sestrojit vlastní raketu s pohonem. Jednoúčelovou.

Co ty na to??? Byl tu dříve projekt ASTRA jestli se nemílím.

Je ten projek úplně stracen?????
 

Není někde na internetu stránka,kde by byly vyjmenovány a popsány všechny druhy pohonu,ať už stávající,budoucí nebo třeba i "sci-fi"?
 

Pokud by se Vám (nám) podařilo vypustit plachetnici,určitě by to zvýšilo prestiž České Republiky a zvýšilo by to zájem lidí o kosmonautiku,protože stále dost lidí tvrdí,že nemá cenu létat d ovesmíru,když máme (promiňte mi ten výraz) bordel tady na Zemi.Vím,neříkám žádnou novinku,ale měl jsem potřebu to zdůraznit.
 

Pro Indiho:

- ano, chtěl bych se na Mars podívat osobně, ale ne za každou cenu (ne přes "mrtvoly" ostatních)

- pravděpodobnost, že se tam osobně podívá někdo z nás je mizivá

- virtuální návštěva je maximálně rovnoprávná - byl bych na tom stejně jako všichni ostatní a nebylo by to tak, že se tam za mé peníze podíval jiný šťastlivec :-)

- ubylo by jen dobrodružství, věda by nebyla ošizena (spíše by na tom získala)



- něco o technické stránce sluneční plachetnice zkusím připravit pro setkání KNP 2003 a výsledek bych pak dal i na MEK

- vynesení 10 kg nákladu by mělo teoreticky stát cca 100000 USD (3 mil. Kč)

- vývoj vlastní rakety s nosností 10 kg na GTO by byl asi ještě dražší :-)

- projekt ASTRA je podle mých informací zcela ukončen (přesněji - nevím o jeho současném stavu vůbec nic)



Pro Mamutaka:

- obsáhlá česká stránka o všech možných pohonech (i sci-fi) je na http://mikos.ic.cz/Budoucnost.htm nebo také na http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/C1256CB8004086B3C1256B12004FC182 (Budoucnost kosmických letů, autor Michal Křenek, 2001)

- z textu je trochu cítit velké nadšení pro exotické budoucí pohony a autor je v této oblasti trochu nekritický, takže doporučuji to číst trochu s nadhledem (s vlastním úsudkem)



- nejsem si zcela jist, že by vypuštění malé sluneční plachetnice zvýšilo prestiž ČR, ani že by to zvýšilo zájem o kosmonautiku (dlouhodoběji), ale kosmonautice by to prospět mohlo (prověření možností fyzikálního pohonu, prověření možností běžných pozemských zařízení v kosmu) - a vo tom to je :-)
 

Necital som podrobne celu diskusiu ale ak tam tento link nebol , skuste si pozriet na http://www.scaled.com/news/news.htm . Vskutku mi to pripada realne.


 

Byl jsem 10 dní pryč a koukám, že se tu stihla rozvinout i "svinout" pěkná diskuze. Já k ní zkusím mít ex post pár svých připomínek:



a) X-Prize - v českých podmínkách, resp. bez velkých peněz nemá smysl uvažovat o konstrukci raketového motoru. A jak psal již Aleš, program je určen k podpoře soukromého sektoru v kosmonautice. A tam jsou peníze potřeba



b) bez raketového motoru se do kosm$můžeme dostat buď geniální myšlenkou hodnou změny fyziky, nebo geniálním využitím opomenutého principu



c) měl jsem pár myšlenek (jsou to opravdu jen myšlenky):

- vypouštět a urychlovat kluzák jako draka, tj. 20km dlouhý provaz upevněný na rychle jedoucím vlaku (třeba maglev) + navíjecí zařízení na něm - kluzák by mohl po startu ze země získat slušnou rychlost i ve vertikální složce - otázkou je pevnost křídel a tlak na něj ...

- úprava téhož, ale pro rychlonavíjecí zařízení ...

(a poslední úprava téhož v souvislosti s napájením, jak bylo zmíněno v předcházejících příspěvcích)



- balón vypuštěný do velkých výšek a lano spuštěné dolů k zemi, sloužilo by to jako takový pseudovýtah ...



- reaktivní pohony: stále je zde uváděn laser, který nám poskytuje "jen" výhodu vysoké hustoty energie, co ale zkusit použít "klasické" GHz? Radary používají velké výkony, složíme-li jich více? ...

Pak můžeme uvnitř nosiče udělat anténu, která bude generovat dostatek el. energie pro elektrotermální pohon. Nebo vytvořit anténu, která bude rovnou ohřívat pracovní látku - tj. jistou formu eletrotermálního motoru? A nebo mít pracovní látku rovnou anténou a tak by mohla postupně dotavovat ...



d) vypuštění solární plachetnice + volný prostor na Sojuzech - ano, je pravda, že existuej tzv. balastní zátěž, která dovažuje vlastní hmotný náklad. Ale najít cestu k jeho obsazení bude problém. Jednou jsem o tom hovořil na konferenci se zástupci Arianespace a i se zástupci Starsemu a moc se netvářili ... Ale stále tu existuje možnost vypustit vlastní družici v rámci amsatu, ale za podmínky, že to bude radioamatérský projekt ... Což by zvedlo cenu družice, ale i získalo další zájemce a tím i finance - např. z ČRK (český radioklub) ... Ale já sám bych se rád na výstavbě družice podílel (už jsem o tom zde v diskuzi o slunečnici psal ...).



Véna




 

Mamutak:



Kolik si překroutil ženskejch za minulej tejden???
 

Dobre napady,ale zase se jedna o energii,kde vzit onu energii,kterou by produkoval stroj???-GHz...???
 

Energie, resp. její většina je elektrická. Jak pro pohon vlaku, tak "navijáku".

A GHz - předpokládám přenos někde v úrovni 20GHz - na to se dá udělat ještě rozumná anténa ...

Ale ještě dotaz na Aleše, na MEKu je Isp pro elektrotermální motory 10 - 30 tis., ale jinde na netu jsem u reálných pokusů našel hodnotu okolo 2500. Která je správně? Co znamená vysoká spotřeba el. energie?

Véna
 

Elektrotermální motory:

- někdy se Isp udává v Ns/kg, ale někdy v s, což je jiná jednotka a je asi 10x větší než Ns/kg, takže 2500 s = 25000 Ns/kg

- nevím také nakolik se reálné konstrukce elektrotermálních motorů vypořádávájí s nutností udržet ve spalovací komoře mnohem vyšší teplotu, než u chemických motorů

- to s tou "vysokou spotřebou el. energie" jsem odněkud převzal, ale faktem je, že pokud chci vysoké Isp a ještě k tomu velký tah, tak do toho z principu musím cpát vysoký výkon



Pro Vénu:

- to s tím "drakem" a lanovým katapultem je fakt dobrý



Pro Mariana Váňu (#3743):

- 100 km dlouhý elektrický kabel je taky "dobrej vodvaz", ale opravdu se dá udělat jen 10 kg "těžký"?
 

Protoze jsem radioamater pokusim se reagovat na prispevek ohledne vyuziti VF energie. Je sice pravda, ze moderni radary maji VF vykon i v radu desitek MW, ale ne trvaly, nybrz pulsni. Napr. typicky 10MW vojensky radar ma stredni vykon pouze cca 400W. Pro potreby urychlovani rakety tedy zanedbatelny. Obecne plati, ze premena el. energie na VF signal je tim mene ucinna, cim krasi je vlnova delka, tzn. konstrukce vysocevykonnych zdroju VF signalu je pomerne obtizna. Dalsi problem je s prenosem, i pomerne rozmerne parabolicke anteny maji rel. velkou rozbihavost svazku a navic je cely svazek stejne veliky jako prumer anteny, tj. prijimaci antena musi byt minimalne tak velika, jako antena vysilaci, coz by byl pro raketu asi konstrukcni problem. Dalsim problemem by bylo presne a rychle navadeni anteny. Teoreticky by snad bylo mozne pouzit jako zdroj energie maser (jakysi laser pro milimetrove vlny), nemam vsak tuseni, zda je mozne zkonstruovat jej pro vykony v radu megawatu, ktere by byli zapotrebi.

Teoreticky je moznost dalkove dodavky energie rakete lakava, protoze obchazi nutnost integrace jaderneho zdroje do nosice, coz muze byt politicky problem, stejne vsak zustava zatim nevyreseny problem manipulace s vysokoteplotnimi vytokovymi plyny ve spalovaci/ohrivaci komore a trysce.
 

Přesně řečeno, ten koeficient mezi Isp (s) a Isp (Ns/kg) je právě g = 9,81 m/s2.

Ta veličina v sekundách je z moderního hlediska (metrologie) nesmyslně definovaná, protože to bylo definováno jako kilogram síly tahu (tj. kilopond) na spotřebu kilogram za sekundu. Kilogramy se tam "vyrušily" a zbyla sekunda.


 

Ten kabel by vlastně ani nemusel být těch 100 km dlouhý. Dalo by se ho využít třeba jen pro fázi startu, kdy dochází k největší spotřebě paliva. Po dosažení určité rychlosti by loď pokračovala z vlastních zdrojů. S lanem by se dal zároveň odhodit i komplex elektrotermálního motoru, k zemi by se snášel na padáku ( dalo by se použít i něco jako drak). Ideální způsob přistání by byl asi tento: Po odhození by se otevřely padáky (nebo drak) na konci kabelu a pozemní naviják by začal přitahovat. Padáky (drakem) stabilizované lano by se napnulo a nebyl by problém dostat ho znovu zpátky na zem.



Otázkou je ovšem materiál tohoto lana.



Materiálové nároky lze omezit délkou lana.
 

10 kg těžký elektrický kabel by mohl být problém, ale 30kg by mělo být podle mne reálné. Předpokládám že potřebujeme vynést 500kg těžký náklad do výše 100km, k tomu potřebujeme vyvinout tah alespoň 5000N abychom překonali zemskou tíži. Pokud jako pohon použijeme například rotor nebo vrtuli o průměru 25 až 30 metrů a o přibližně 3 otáčkách za vteřinu, "opírající" se tak o zemskou atmosféru, bude obvodová rychlost vrtule o něco vyšší než 200 metrů za vteřinu. Potřebný elektrický příkon pro motor pohánějící vrtuli je přibložně F krát v, tj. tah vrtule krát obvodová rychlost, tj. přibližně 5000 krát 200 což je 1 Megawatt.

Pokud dopravíme elektrickou energii pro pohon vrtule ze země po kabelu může takovýto pohon pracovat až v nadmořské výšce 75km kde je hustota atmosféry desettisíckrát nižší než u zemského povrchu. V této výšce lze realizovat tah asi 10N na metr čtverečný při obvodové rychlosti vrtule 200-300m/s.

Předpokládám že zdroj elektrické energie je umístěn na zemském povrchu. Zdroj bude dodávat výkon 1,5MW při napětí 1,5MV a proud kabelem tak bude 1Ampér. Vlastní kabel bych realizoval jako jednožilový s hliníkovým jádrem. Jádro by bylo duté a o vnějším průměru 0,5mm a průřezu 0,01 milimetru čtverečných. Duté z toho důvodu aby byl větší povrch jádra (vodiče) a tím i větší odvod tepla z něj do okolí vyzařováním. Při proudu 1 Ampér by se tak hliníkové jádro nemělo zahřívat na více jak 80°C. Kabel by pak tvořil uzavřenou smyčku uzavírající se přes elektrický spotřebič, tj. vynášený náklad spolu s pohonem (vrtulí). Při vynesení nákladu do výšky by smyčka kabelu tvořila rovnostranný trojůhelník s krátkou základnou dole u zemského povrchu o délce asi 1km a s vrcholem trojůhelníku nahoře u vynášeného nákladu. To z toho důvodu aby nedošlo ke zkratu mezi vodiči kabelu. Vlastní kabel by byl bez izolace, jen v blízkosti vynášeného nákladu by byla izolace z PE v délce několika km. To z toho důvodu že ve výškách nad 75km začíná být zemská atmosféra elektricky vodivá a mohlo by tak dojít ke zkratu mezi vodiči kabelu připojenými k vynášenému nákladu.

Lze snadno spočítat elektrický odpor takovéhoto kabelu a z toho odvodit odporové ztráty na něm , ty budou přibližně 500kW při proudu 1A a celkový úbytek napětí na kabelu bude 500kV. Pro pohon nám tak zbývá napětí 1MV.

Rovněž tak lze spočítat hmotnost hliníkového jádra, při celkové délce kabelu 2 krát 95 km to bude asi 5kg. Dalších 10 až 20 kg hmotnosti připadne na izolaci kabelu poblíž vynášeného nákladu (počítáno při měrné hmotnosti PE 920kg na metr krychlový a elektrické pevnosti 21kV na 0,25milimetru silnou vrstvu PE).

Snad toto mé vysvětlení stačí alespoň pro přibližnou představu.

Jak je zřejmé, tímto způsobem lze vynést náklad do výšky maximálně 75km. Jak překonat zbylých 25km a dosáhnout nadmořské výšky 100km? Já osobně bych navrhoval pro podmínky X-prize co nejlevnější řešení, tj. pohon na stlačený vzduch. Předpokládám že vrtule dosáhne ve výšce 70-75km vertikální rychlosti cca 100m/s, je zapotřebí přidat ještě dalších 600m/s. Motor na stlačený plyn (vzduch) se specifickým impulsem 600-800m/s by to měl dokázat.


 

Pravda je, jak uvedl pan Martin Kolman, že lano nemusí být dlouhé celých 100km. U mého příkladu by stačilo 75km a asi by odpadla i potřeba izolace z PE. Takže hmotnostně bychom se s kabelem dostali pod 10kg. "Přistání kabelu" by pak proběhlo jak uvedl pan Kolman.
 

Pár mých poznámek ...

Ad #3862 Marian Vana - vypocet vypada dobre, jenom jste pozapomnel realne zapocitat vahu MW motoru, ktera bude v radek stovek kilogramu. Pak bude tedy problem, aby se unesl sam motor. V teto fazi by opravdu moc pomohli nekde zminovane plasticke magnety, ktere vsak zatim nejsou k dispozici ...

Ad #3842 RaStr - Ano, to jsem si neuvedomil. Ale je otazka, proc maji stredni vykon pouze 400W. Je to dano vysilaci casti? Nebo spise nutnosti napajet tento radar "rozumnym" mobilnim agragatem? Myslim, ze kdyz zvladnou spickovy vykon v radech desitek megawatu, slo by zkonstruovat radar s kontinualnim vykonem v radech megawatu. Ad otazka navadeni radaru - zde myslim nebude problem. Jednak uz soucasne radary se umi docela presne navadet a jednak se da realizovat takova vzletova draha, aby bylo nutne provadet jen minimalni korekce radaru ...? Ad dalsi, pokud by se nam povedlo vytvorit model, ktery by vyletel za podpory takoveho systemu alespon do vysky 1km verim, ze by se nasli penize i na dalsi vyvoj ... Problem ale asi stale bude s teplotou vystupnich plynu - neda se to nejak rozumne vyresit pouzitim te spravne latky? Neco jako izotermickeho deje ? Anebo vyuzit toho, ze plyny se pri rozpinani ochlazuji, tak nejak nechat obtekat spalovaci komoru timto "ochlazenym" plynem ? (ted jsem hodne "strilel od boku")...

Ad #3850 Antonin Vitek - dekuji za vysvetleni, uz mi to dava vice smysl

Ad #3848 Ales Holub - je otazka, jak moc bz se pri tom "roztazeni ala drak" usetrilo palivo. Jinymi slovy, kdyz bychom dostali lod do vysky 5km nad povrchem s rychlosti cca. 500m/s od stredu zeme? Pak by treba uz stacil i malo vykonny motor s Isp 2000 Ns/kg (pro tu cilovou vahu 500kg). Pro prekonani zbyvajicich 95km potrebuji 190 sekund (kdyz nebudu zrychlovat, ani zpomalovat). Pak bz teroeticky mohla stacit tak tuna paliva a tah cca. 15000 N ...
 

Výpočty a odhady Mariana Váni jsou podle mne příliš optimistické.

1. Megawattový elektromotor musí být součástí konstrukce a musí nést i sám sebe (jak správně poznamenal Véna)

2. Jak to, že budeme mít dostatečný tah vrtule i v desettisíckrát řidším vzduchu? (při stejném průměru a vlastně i otáčkách)

3. Považuji za vysoce nepravděpodobné, že bychom se s vrtulníkem dostali do výšky 75 km, když zatím se s žádným vrtulovým strojem nedostoupilo ani do výšky 25 km.

4. Běžný hliníkový (ale i měděný nebo ocelový) drát se vlastní vahou přetrhne (dosáhne meze pevnosti v tahu) už při svislé délce menší než 10 km. Jak zajistíme, aby se nepřetrhl?



Pro Vénu:

- někde jsem četl, že při pokusech s bezdrátovým (snad mikrovlnným) přenosem energie se podařilo dosáhmout účinnosti přes 80% na vzdálenost několika kilometrů (ovšem nevím jak velý a těžký musel být "přijímač energie")

- při "roztažení" na rychlost 500 m/s můžeme ušetřit cca 50 % paliva (záleží na Isp, hmotnosti konstrukce a zátěži)

- znovu ale připomínám, že cenu X lze (teoreticky) získat i přímým (kolmým) startem ze Země s "ultralight" kabinou o hmotnosti cca 600 kg a jediným raketovým stupněm na TPL s Isp=2300 Ns/kg, hmotností konstrukce (stupně) cca 400 kg, hmotností paliva cca 2000 kg a tahem cca 40 kN (celková startovní hmotnost cca 3000 kg, celková charakteristická rychlost cca 2500 m/s)



P.S.: Ještě také připomínám vzorec pro orientační výpočet příkonu (P) čistě reaktivního motoru (bez asistence jiných fyzikálních principů) s účinností 50 % v závislosti na tahu (F) a Isp:

P = F.Isp (tedy např. pro F = 5000 N a Isp = 10000 Ns/kg vychází P = 5000.10000 = 500000000 W = 500 MW)

[při 100% účinnosti by byl příkon poloviční]
 

Muzete mi prosim vysvetlit, jak jste prisel na to, ze je to prikon ? Podle mne, F.Isp je spise cisty vykon reaktivniho motoru. Prikon je prave dan ucinnosti ale neni mi jasne jak jste dospel prave k 50% ?
 

Sorry ze vam tak skacu do reci, ale cesky X-prize team uz existuje, a tvorime ho zatim ja a chemik Jonas Rejl, t.c. v Jizni Africe. Nasim planem je v prvni fazi vynest do soutezni vysky 100 km digitalni fotoaparat a bezpecne ho vratit zpet na zem (tim prilakat investory), a v druhe fazi vyrobit uz full size X-prize vehicle.



Co se tyce koncpce, zatim se drzime hlavne pri zemie (TPH), ale odvaznych inzenyrskych konceptu jsme probrali vic, vcetne naporoveho motoru. Me prijde jako zajimava kombinace TPH s chlazenim pomoci nejakeho pracovniho media, ktere by jednak umoznilo nenarocnou konstrukci spalovaci komory a trysky co do tepelne odolnosti, jednak by vytvarelo pridavny tah. V podstate by asi slo o dvouplastovou trysku, jako chladici medium bych zkusil treba vodu, urcity pridavny tah by pak vytvarela vodni para. Ale vypocty jsem neprovadel. Jde mi spis o vyuziti levnejsich materialu, nez o zcela optimalni konstrukci za cenu pouziti "kosmickych materialu".



Kdyz muzou Rumuni, tak proc ne my ? ;-) A CZFree.Net bude beztak brzy potrebovat vlastni telekomunikacni druzici ;-)



Jinak nejvic se me libi www.armadilloaerospace.com Johna Carmacka. Kdyz se do vesmiru pusteji programatori, tak je to teprve panecku narez... ;-)
 

Co se týče váhy elektromotoru, chci k tomu podotknout že hmotnost komerčního modelářského elektromotoru Speed 500BB RACE je 166g , přitom tento snese příkon až 1kW a jeho maximální účinnost je 82%. Při účinnosti 70% může tento motor dodat výkon tak 4kW na jeden kilogram vlastní hmotnosti. Pro potřebný výkon 1MW by obdobný motor vážil 250kg. Ovšem u rozměrnějších elektromotorů lze dosáhnout výrazněji příznivějšího poměru výkonu k hmotnosti motoru jak se lze přesvědčit nahlédnutím do technických specifikací výrobců. Hmotnost elektromotoru cca 100kg pro výkon 1MW by měla být reálná. Dalšího snížení hmotnosti elektromotoru lze dosáhnout snížením potřebného výkonu pro tah 5000N. Toho lze dosáhnout umístěním několika rotorů nad sebou přičemž vrchní rotor bude mít nejvyšší otáčky a spodní nejnižší. Tím lze ušetřit na potřebném příkonu několikanásobně.
 

Precetl jsem nektere zdejsi navrhy, patrici do kategorie hardcore sci-fi... tedy, kladka umistena na balonu se me docela libi, musim rict... ale musel by to byt megabalon ;-=) Pripadne bych pouzil dva velkem balony, a hooodne dlouhe lano na bungee jumping ;-)



Kazdopadne na sci-fi bych zatim zapomel. Kdyz mluvime o sci-fi dopracoval jsem koncepci sve slunecni plachetnice, abyste vedeli.. ;-) uz je slozena pouze z dvou hodne dlouhych reflexnich stuh pri startu zarolovanych do valce, uzitecny naklad je ve stredu systemu a cele teleso specifckym zpusobem rotuje podel dvou os a nevyzaduje zadnou dalsi vystuznou konstrukci. Ted ji jeste nejak dostat do vesmiru - a k tomu slouzi X-prize, protoze jestli jste si nevsimli, ta podminka dostat do 100 km tri lidi slouzi spis pro prilakani verejnosti, ve skutecnosti vznikne zaroven pridanim druheho stupne bezpilotni nosic schopny vypustit na obeznou drahu satelit o hmotnosti nekolika kilgramu... pripadne amaterska mezikontinentalni strela schopna sirit strach a hruzu v libovolnem bode na svete, o jake jiste sni nejeden svetovy diktaor :-(



Zpet k X-prize. Navrhuju zalozit oficialni cesky X-prize team, vybrat nasi koncepci letu, a ve formatu PDF se s ni oficialne zaregistrovat na www.xprize.com. To je to nejmensi, co muzeme udelat. Potrebujeme samozrejme webove stranky, jestli chcete, muzu www.xprize.cz dodat behem pul dne, domenu zaplatim, je to koneckoncu muj obor. Domena neni podstatna ;-)



Myslim, ze pro seriozni soutezeni, i kdyz to samozrejme nestihneme do roku 2004 dodelat, je potreba se co nejrychleji rozhodnout pro nasi koncepci. Zatim ma nas stavajici X-prize team vizi postupneho testovani velkeho motoru na TPH, a dosazeni vysky 100 km bezpilotni raketou. Dalsim krokem by byl vyvoj kabiny, padakoveho systemu a a zvetseni nosice tak, aby zvladl let z posadkou. Ve skutecnosti bych jako testovaci let pred pilotovanym pokusem o vyhru v X-prize prosadil start dvoustupnoveho nosice, ktery by misto kabiny nesl druhy stupen zhruba ve velikosti toho bezpilotniho testovaciho modelu, a ke kteremu by byl pripevneny mikrosatelit s moznosti snimkovani a radiove komunikace.



Pro vyvoj vetsiho nez modelarskeho TPH motoru zatim hledame cloveka schopneho vysoustruzit ocelovou trysku a dale testovaci stolici, na ktere by bylo mozne zmerit tah dosazeny raketovym motorem.



Inovativni napady oproti "rutinimu" kosmickemu prumyslu, ktere jsou realizovatelne v prvni amatereske fazi, zatim chybi. Da se rict, ze zahrnuji bud pokryti spalovaci trysky a komory modernim polymerem schopnym odolavat vysokym teplotam, nebo stavbu dvouplastove trysky a komory chlazene nejakym pracovnim mediem.



Zajemci at se obrati na muj e-mail xchaos@teckacz.cz.




 

Tah vrtule ve výšce 75km lze odvodit z tamního atmosférického tlaku, ten je 10N na metr čtverečný. Stejný tah by tedy měl rotor při obvodové rychlosti přibližně rovné rychlosti zvuku (300m/sec.). Tah rotoru lze spočítak jako rozdíl tlaků v oblasti nad rotorem a pod rotorem krát celková plocha kruhu v němž se otáčí rotor. V nižších nadmořských výškách stačí otáčky rotoru samozřejmě mnohonásobně nižší . Tah rotoru je také přímo úměrný druhé mocnině obvodové rychlosti rotoru.

Zatím se s žádným vrtulovým strojem nedosáhlo výšky několika desítek km. To proto že tam nemůže pracovat žádný letecký ani spalovací motor neboť tam není dostatek kyslíku. My však máme elektrický zdroj energie a nepotřebujeme žádný spalovací motor ani kyslík.

Běžný drát se přetrhne, navrhuji jej tedy doplnit paralelně vedeným lanem z kevlaru o přibližně stejné hmotnosti. To hravě unese sebe i ten drát.
 

1)Existuje nějaký vzorec,kterým by se dalo vypočítat,na kolik se raketa (kosmické plavidlo)zahřeje nebo se to počítá z úbytku energie?

2)Snese družice přetížení například 4g či 5g bez poškození.Vím,že lidem nějak zvlášť nevadí,ale nevím,co třeba taková telekomunikační družice dovede snést...
 

U otázky Snese družice přetížení...mi chybí otazník,tak to se omlouvám
 

Nekde jsem cetl, ze Indove vynaseji male druzice uz asi za 1 milion USD. Navic jsou to celkem zdatni obchodnici. Co koupit raketovy stupen na TPH od nich ?

Pak se to cele smrskava na otazku financni...


 

Ad xChaos - ne tak docela, protoze nam jednak nikdo nedovoli vypusti klasickou raketu do 100km vysky z ceskeho uzemi. A druhak je otazka bezpecnosti, tj. jak casto jim takove rakety bouchaji apod. Ja osobne bych si asi netroufnul letet, pokud bych nemel velkou jistotou navratu ... ( A v tom je ten druhy zakopany pes, proc to delat jinak nez klasicky. A za treti, kde sehnat onech 1MUSD?

A k te koncepci slunecnice - nejak takhle jsem to mel nakreslene i ja ve svych nacrtcich. Jen jsem dal do koncu popruhu male motorky (CO2 bombicky). ktere me vytahly popruh, protoze mam pocit, ze jinak ma tendenci se zpetne namotat na valec ... Takze je dobre tam dat jeste i nejakou vyztuhu - ja jsem navrhoval nafukovaci lem se samotvrdnoucim lakem pod UV zarenim ...

Ad Mamutak - rekl bych, ze satelit snese vice G nez clovek. Samozrejme pokud je dobre sestrojen.

Ad Marian Vana - nevim, zda je konstrukc emodelarskeho motorku prenositelna na velke vykony. Pokud ano a pokud je pravda, ze byl problem pouze s okyslicovadlem pro dolet do vysokych vysek, pak by se dal udelat pokusny let male helikoptery se specialnim palivem a okyslicovadlem ... Tenhle pokus by vysel vyrazne levneji, nez zkouset delat 10km dratu ... A je take pravda, ze vrtuli chteli brzdit i raketu Roton ...

Ad Ales Holub - ano, i ja jsem slysel o prenosu energie s takhle uzasnymi parametry. Pokud by to byla pravda, tak by se dal napajet motor "kosmicke" helikoptery ze zeme prenosem energie ...
 

Vzorec pro čistý výkon reaktivního motoru je P = F.Isp/2 .

Protože účinnost motorů bývá v okolí 50%, tak jsem pro účely hrubého odhadu potřebného příkonu zvolil tuto účinnost a výsledkem je pak krásně jednoduchý a zapamatovatelný tvar pro příkon (F.Isp) .

Hodí se to pro rychlé výpočty při odhadech a přitom si můžeme být jisti, že méně než polovina toho odhadu to nikdy nebude :-)
 

Mamutak: dobre postavena druzice urcite snese vic G nez clovek ;-)


 

Správně má být 50MW, nikoliv 500MW.