Ano, sleduju to. Bohuzel asi vyhraje tenhle relativne nudny tym, udajne sponzorovany nekym z Microsoftu. Tedy, ne ze by spojeni WK+SS01 nebylo elegantni - k podobne dvojstupnovosti budou asi smerovat na dalsich nekolik desitek let veskere lety do kosmo.



Ale tenhle tym si klidne neco vyviji potaji, zatimco ostatni, jako treba Armadillo nebo Starchaser jdou od zacatku s kuzi na trh a zverejnuji svoje dilci kroky.



Kdyz jsme u toho, Armadillo Aerospace na http://www.armadilloaerospace.com zverejnuji nove zpravy pravidelne kazde pondeli (mozna uz behem nedele). Jsou u toho fotky ve vysokem rozliseni a je tam i hodne detailni technicky popis toho co delaji, takze pokud umite dobre anglicky, bude moci jejich vehikl zrekonstruovat skoro krok po kroku - daleko levneji, protoze oni neustale zabihaji pri testovani do nejakych slepych ulicek.



Citat dne: "pokud se bojite, ze by se vas vehikl mohl nejak poskodit pri manipulaci v dilne, tak pravdepodobne nevydrzi pristani" (Armadillo pristavaji na padaku za pomoci deformacniho cumaku - po pravde receno, velmi ojedinele techicke reseni... ;-)



Jinak navrat kabiny schozene z letadla na padaku nedavno vyzkousel i tym Starchaser - http://www.starchaser.co.uk - takze se da rict, ze jsou porad vsichni stejne daleko. Ovsem Burt Rutan (Scaled) i Steve Benett uz oba odpalili i svoje raketove motoru - Benett ovsem zatim jen na 20 sekund. Armadillo bohuzel motory plne velikosti postavene nemaji. Ale zato si ted v aukci koupili pouzity rusky skafandr



Nemusim tady asi rikat, ze na Armadillo Aerospace se me libi prave ten uzasny amatersky pristup, jak je to svarovane doslova na kolene. Takhle se to ma delat ;-)


 

Ve Scaled Composites postupují kupředu docela dobře. Zatím je to ale stále spíš na úrovni "letecké", než "kosmické". Až poletí se zapnutým raketovým motorem, do výšky přes 50 km a rychlostí přes Mach 3, tak pak to teprve bude ta X-Prize "kosmonautika".

Jsem zvědav, jak rychle to půjde dál a jak se bude chovat SpaceShipOne při vysokých rychlostech a při návratu do atmosféry. Pokud bude fungovat tato na pohled docela křehká konstrukce s poměrně velkými, štíhlými a ještě částečně přestavitelnými křídly, tak to bude docela krok kupředu (zatím se rychle a vysoko létá převážně na pevných kovových [titanových] konstrukcích [X-15, SR-71, ...]).

Scaled Composites si tak na X-Prize mohou vysloužit ostruhy pro další (třeba i lukrativní) speciální zakázky (i když už jich v minulosti dokázali uskutečnit dost).
 

Ze všech účastníků má Rutan největší zkušenosti s aplikací "nekonvenčních" technologií a postupů, navíc všechny jeho konstrukce vždycky dobře létaly, takže ho osobně tipuju na vítěze soutěže.
 

Skoda, ze este neurcili cenu letenky. Neviem, kolko si mam nasetrit...
 

Tohle me fakt dostalo:



http://media.armadilloaerospace.com/2003_08_16/waterTest.jpg



(Mamiii, tatiii, ja si chci taky postavit vlastni raketu !! :-)



Scaled jsou proste profesionalove z trochu jineho oboru, kteri se rozhodli predvest, ze na to taky maji. Ja to chapu - ja se pohybuji okolo pocitacu, u nas

softwarovi lidi, sitari a hardwarari neustale tak trochu predvadeji a vytahuji, a proc by si letadlo firma nedokazala, ze dokaze udelat i raketoplan. Ostatne statni kosmicke dopravni prostredky v USA taky vetsinou vyrabeji letecke firmy...



Ale John Carmack z Armadillo je clovek od pocitacu, a jeho postup je daleko vic programatorsky, nez inzenyrsky. Ja ho plne chapu - programatori proste nepouzivaji rysovaci prkna. My postupujeme vpred debugovanim - metodou pokus-omyl. Ja ted treba debuguju Wi-Fi spoj, ktery skrze strechu neproleze vic jak par stovek kb, no tak druhou stranu presvedcime, ze to holt musej dat z pudy na strechu. A tak je to v tyhle branzi se vsim... proste kdyz ma clovek neco, co bezpecne vyleti do 1000 m, muze si s tim hrat dal, menit parametry, materialy, zvysovat dolet...



Jinak na letenku bych nesetril. Ta turistika je jen takova zasterka. Pochopitelne pointa X-prize je postavit si neco takoveho na kolene taky ;-)


 

Pokud někdo chce na letenku šetřit, tak může zatím počítat s cenou cca 100000,- USD.

Space Adventures takovouto cenu už delší dobu inzerují na svých stránkách http://www.spaceadventures.com/suborbital/index.html .

Vzhledem k výsledkům dosavadní diskuze o X-Prize takovouto cenu považuji za realistickou, ale zpočátku bude spíš ještě vyšší (zvlášť pokud bude vehikl muset projít drahou certifikací pro komerční civilní provoz).
 

to XChaos: Letadlo firma dokáže vyrobit kosmickou loď proto, že není zas tak velký rozdíl mezi nadzvukovým letadlem pro velké výšky a raketoplánem. Pokud bude X-prize vehikl schválen jako Experimental,vyhraje cenu, protože vynese posádku a náklad. Nevím jistě, jestli může člověk letět Experimentalem, když souhlasí s letem na vlastní nebezpečí. Na Slovensku létá L-29 Delfín (vojenské cvičné proudové letadlo) s platícím cestujícím, tak by to asi šlo i v USA. Problém je, že aby ten cestující podepsal let, musí si být jistý, a to znamená, že před tím vehikl musí absolvovat úplný testovací program: zkušební lety s postupným zvyšováním rychlosti a výšky a potom alespoň tři stoprocentní lety.
 

Domnivam se rovnez, ze Rutan bude vitezem X-Prize. Jeho reseni je provedenim elegatni a technicky dokonale. Pro vzdusny start mluvi jasny priklad: Rakete Pegasus na TPH startujici z letadla staci jen tristupnove provedeni a presto se startovni hmotnosti 24.000 kg dopravi na LEO 460 kg, tedy pomer hmot 1:52 (jde o ciste TPH raketu s nizkym Isp). Nejlepsi varianta rakety Scout – Scout G rovnez s ciste TPH ma startovni hmotnost 20930 kg a dopravi na LEO 210 kg uzitecne hmoty, ackoliv je ctyrstupnova, tedy pomer hmot cca 1: 100. Je to rozdil temer 100% (uspora startovni hmoty 50%) oproti Pegasus a to neuvazuji stupnovitost. Je to realita, kterou nelze poprit, tedy zadny budouci projekt. I kdyby snad zvitezil nekdo jiny, neverim, ze to bude nejaky novy Redstone s kabinou Merkury a ze soukroma iniciativa se vrati 40 let zpet, tam kde zacala statni. Prave start z letounu muze udelat suborbitalni lety dostupne. U orbitalnich letu at uz financovanych soukrome nebo z verejnych prostredku a to jak pilotovanych tak nepilotovanych to bude stejne. Kdyz nahradi Rutan v budoucnu kabinu pilota jednostupnovou raketou na LOX/ LH2, staci mu hmota rakety cca 150 kg (ve vakuu muze mit libovolny tvar), aby vynesl z vyse 100 km ma LEO satelit o hmote 10 kg a vetsinu nosneho systemu bude mit navic navratnou.
 

Neviete, čo je nové so sytémom Cosmopolis 21 ( stroj- maketa predstavený na Žukovského základni v Moskve 15.3.2002 ), podľa vtedajších informácií by mal letieť už v roku 2004, ale zatiaľ som nepočul a nečítal nič o skúškach ?






 

Pro doplnění informací o vzdušném startu dodávám toto (podle www.astronautix.com):

- Pegasus XL má ze startovní hmotnosti 24000 kg nosnost 443 kg na LEO (poměr cca 54:1)

- Taurus má ze startovní hmotnosti 73000 kg nosnost 1363 kg na LEO (poměr cca 53,5:1)



Taurus je vlastně Pegasus XL startující ze Země pomocí stupně na TPL. Přesto má poměr startovací a užitečné hmotnosti zhruba stejný, jako vzdušně startující Pegasus XL. Na tomto příkladu tedy zdaleka není vidět 50% úspora jednotkové startovní hmotnosti při vzdušném startu o které mluví pan Pinkas. Srovnání rakety Pegasus s nosičem ze začátku šedesátých let 20. století není korektní.



Závěry ať si z toho vyvodí každý sám.
 

Zajímalo by mne jestli tady někdo v Česku se také zabývá a to vážně Xprize-zda již někdo pracuje na vlastním návrhu ? A pokud možno zda je ochoten tady na MEKu ukázat své výsledku.tedy pokud to zatím nepovažuje za jakési tajemství? Stále se zde totiž hovoří o zahraničních projektech,ayle zatím jsem neslyšel o našem,resp. Českém projektu. Ostatně byli by jste zde jak tady mnozí píšete schopní dát hlavy dohromady a něco vytvořit ????

Daniel
 

O Cosmopolis 21 píšou např. zde:

http://www.astronautix.com/craft/coslis21.htm
 

Nebo tady:

http://www.newscientist.com/news/news.jsp?id=ns99992049
 

Pro Dana (odpovědi na tvoje otázky lze vyčíst z předchozí diskuse na MEK):

- v tématu X-Prize v ČR a jeho předchůdcích se postupně objevilo několik návrhů pro X-Prize

- xChaos, já a travič jsme představili spíše nepříliš vážně míněné ideové návrhy (i s obrázky :-) a já zkusil i malý "ekonomický rozbor" (ovšem bez oponentury)

- rouškou tajemství (snad kvůli ochraně patentů) je zahalena práce Mariana Váni z elektronické firmy EMP-Centauri, který má i zaregistrovanou doménu www.xprize.cz (ten web je ale zatím stále bez konkrétního obsahu), slibuje podrobnou studii ještě letos

- relativně vážně o X-Prize v ČR mluví Cybermud a Archimedes se svou skupinou (zřejmě v Praze), kteří dříve (před MEK) diskutovali na http://www.mageo.cz/.chatroom/44572?s=0 (ale ani tady už není dlouho žádný pohyb)



Osobně se domnívám, že X-Prize vehikl není možno (v ČR) postavit "v garáži". Dokonce si myslím, že tu ani není žádný amatér, který by ho dokázal byť i jen na papíře realisticky navrhnout (nikdo nemá praktické zkušenosti).



Jedinou reálnou možnost vidím v návrhu, vývoji a stavbě vehiklu u "velkých" českých leteckých a zbrojařských firem. Ekonomické riziko této akce je ale velmi vysoké a zdá se, že nikdo nemá dostatečnou sílu a ochotu do toho rizika jít (jde o částky v desítkách milionů Kč). Amatéři přitom v takto koncipované akci nemají co dělat (snad jen ten prvotní impulz).



Poslední "reálnou nadějí" zůstává zřejmě Marian Váňa a jeho zcela speciální přístup. Uvidíme.
 

Většina ruských projektů představených v posledních letech má jednu zásadní vlastnost, pokud se projektu nechopí armáda (jako Glonassu), je odsouzen k zániku, protože nikdo jiný není schopen a ochoten ruský projekt realizovat a financovat. Jinak souhlasím s Alešem, v Česku není nikdo schopen reálně postavit X-prize, jediná firma, která by toho byla schopna je Aero Vodochody (zkušenosti s rychlými letadly, moderními systémy a přetlakovou kabinou), a ti teď mají spoustu jiných starostí, nehledě na nedostatek peněz. I při dostatku peněz je realizovatelnost projektu omezena znalostmi a zkušenostmi výrobní firmy, bez toho to nejde (viz příklad vrtulníku Unis NA-40 Bongo). Na speciální přístup bohužel nevěřím, realita je někde jinde.
 

Ja uz hruby navrh mam, dokonce uz mam model 1:20, a zacnu s nim delat aerodynamicke bezmotorove zkousky,

pokud model bude stabilni pak je velmi realny predpoklad,

ze skutecny stroj bude stabilni - se zvetsujicimi se rozmery ,

se aerodynamicke vlastnosti zlepsuji. Kdyz to dopane ok,

pak udelam model v meritku 1:1 .



U modelu 1:1 pak zacnu makety agregátů - atrapy

nahrazovat skutečnými.



Ja bohuzel nestacim soucastne delat na stroji a soucastne to publikovat na webu. Proste nestiham.

Navic mam svoje domaci PeCky uspusobeny na zpracovavani

úloh ekonomiky a SQL databazi a

na zpracovavani videa a rendrovani v 3D je musim prestavet,

protoze smudlat neco gimpu nebo kontouru

ci QCadu je dost casove narocny,

lepsi je to odfotografovat, nebo sejmout kamerou .



Vasim skeptickym nazorum rozumim, ale neztotoznuji se.

Jednou jsem prohlasil, ze si postavim

amaterskou kosmickou lod a to take splnim.

Ale netusim, kdy se mi to povede.



Odborniky bych nepodcenoval, ale take neprecenoval. Mam nektere nove technologie, ktere raketovou techniku nekam posouvaji.



Podminkou experimentovani ovsem je, ze nikdo neprijde o zivot,

zdravi a majetek ci nebude

nijak zvyseno riziko obecneho ohrozeni.



V kazdem pripade, nez stroj pujde do vzduchu s lidskou posadkou,

necham stroj

prohlednout inspektory LAA ( letecka amaterska asociace www.laa.cz ) ,

pokud by tam neco bylo zavadneho , tak to oni proste nepusti do vzduchu .
 

Srovnani ne presne stejnych veci je vzdy mirne nepresne . Kdyz srovname rakety Scout G, Pegasus a Taurus, maji vsechny priblizne stejny Isp. Podstatny rozdil je v celkovem konstrukcnim cisle. Nejhorsi ma Pegasus , ktery ma 6,6 . Scout G ma 7,7 ale Taurus ma 10,8. Kdyz jsem srovnaval Pagasus a Scout G, jeste jsem si sve srovnani zhorsoval. Kdyz budu srovnavat Taurus s Pegasus, toto srovnani je velmi nekorektni. Lze si dobre spocist, o kolik by prazdna hmotnost Taurus musela byt vetsi a uzitecne zatizeni mensi, kdyby Taurus mel konstrukcni cislo 6,6 namisto 10,8 a tedy srovnani bylo ekvivalentni.
 

Jenže to je možná jeden z průvodních jevů klasického vzdušného startu. Aby nosič mohl dobře využít vodorovnou rychlost letadla, je možná vhodné, aby byl okřídlený (alespoň první stupeň) a to pak snižuje konstrukční číslo nosiče.

Taurus JE Pagasus s doplněným startovacím stupněm. Je to ale Pegasus bez křídel.
 

No to soma fakt zvedavy(a nemyslim to ironicky). Ale suhlasim s tym, ze do kozmonautiky by mali zacat fusovat amateri (hovori sa, ze nadseny amater zmakne viac ako profesional, ktoremu to je jedno), lebo korporacie, ktore to robia uz 40 rokov tym istym sposobom, asi tazko prinesu ten zlom, ktory kozmonautika potrebuje. Konieckoncov, aj Apple Computers zacinali v garazi, v dobe, ked pocitac zaberal celu miestnost a bol len pre vyvolenych. Nemali skusenosti, nemali peniaze, ale mali napad. A vedeli, ze to musi fungovat.
 

Problem nebude v kridelkach u Pegasus nebo ve vzdusnem startu. U raket na TPH je cela nadrz spalovaci komora, tedy tlakova nadoba. U tlakove nadoby napeti ve stenach a tedy potrebna sila steny roste linearne s prumerem, ale mnozstvi tlakove substanece (zde TPH) se ctvercem prumeru (pocitano na jednotku delky nadrze). Neboli TPH rakety o velkem prumeru maji vzdy podstatne lepsi konstrukcni cislo nez male TPH rakety. Taurus ma prvy stupen o velmi velkem prumeru, a celkove hmotnosti temer 3x vetsi, nez ostatni 3 stupne dohromady a konstrukcni cislo prveho stupne je 12,6 , coz rozhodujicim zpusobem ovlivnuje celou raketu. Specialne u TPH raket nelze srovnavat male rakety s velkymi a kdyz srovnani vychazi stejne, svedci to o necem jinem.
 

Souhlasím s výše uvedenými připomínkami a upřesňuji, že mi je jasné, že vzdušný start MUSÍ nosné raketě umožnit dosáhnout vyšší jednotkovou nosnost než stejné raketě startující ze Země (už jen proto, že letadlo musí být považováno za dodatečný startovací stupeň rakety).



Chtěl jsem však na výše uvedeném příkladu (Taurus/Pegasus) ukázat, že v praxi to není tak jednoduché (černobílé). Pegasus je jediný reálně provozovaný nosič se vzdušným startem a firma OSC se jistě snažila celý systém optimalizovat jak z hlediska nosnosti, tak i ceny. Přesto se této firmě nepodařilo dosáhnout ani lepší jednotkové nosnosti (zůstala stejná), ani nižší jednotkové ceny (je naopak vyšší), ve srovnání se svou vlastní raketou principiálně stejné konstrukce (technologie), ale optimalizovanou pro start ze Země. Podle informací na www.astronautix.com stojí Taurus 20 mil. USD při nosnosti 1363 kg na LEO (tj. cena cca 15000 USD/kg), zatímco Pegasus XL stojí 12 mil. USD při nosnosti 443 kg na LEO (tj. cca 27000 USD/kg).



Prosím proto, abychom zatím nedělali přehnaně optimistické závěry o všeobecné výhodnosti vzdušného startu, vyvozené z pouze "papírového" projektu MAKS, když reálný příklad Taurus/Pegasus od firmy OSC tyto závěry nepodporuje. To je vše, co jsem chtěl říci.
 

Aby bylo jasno, tak přestože jsem dost velký skeptik, tak přesto vítám a podporuji jakékoliv aktivity v oblasti amatérské kosmonautiky. Také souhlasím s tím, že "amatérské" přístupy k problémům (např. maximální zjednodušení, použití levných součástek, nízká cena práce, ...) mohou přinést zajímavé výsledky.



X-Prize se mi zdá jako dost velké sousto (raději bych např. s travičem spolupracoval na stavbě minimální nosné rakety), ale je fakt, že velké cíle mohou být někdy vhodnější, než ty malé. Držím travičovi všechny palce.
 

U tak male rakety na TPH jako je Pegasus a navic plne nenavratne skutecne tezko muze vzdusny start byt ekonomicky vyhodnejsi nez start ze zeme. Souhlasim s Panem Holubem nedelat predcasne zavery o vzdusnych startech (ani kladne ani zaporne) a pockat si na dalsi vyvoj.
 

Jsem uprimnym fandou vsech amaterskych snah uplatneni v X-Prize. Snad je to proto, ze my starsi jsme take pred 40 lety snili o moznosti zapojeni do nove, uchvatne techniky a soucasnou snahu odvaznych lidi vidim jako vyplneni nasich snu.

Presto se spise priklanim k opatrnemu pesimismu p. Vitka a p. Holuba. Ze sve vlastni praxe vim, ze vsechny slozite prototypy vyzaduji dlouhe a nakladne etapy “oziveni” ve ktere konstrukteri a dilny intensivne pracuji na upravach stroje vyrobeneho podle vykresu. To vse delaji vysoce kvalifikovani delnici a konstukteri s casto 10 i 20 letou praxi, v dobre vybavenych dilnach. Obavam se, ze u stroje pro X-Prize se vsechny “mouchy” nepodari vychytat na zemi. Ve vzduchu to bude horsi. Proto take vidim nejvetsi sanci u zkusenych leteckych firem uz proto, ze nejspise zvitezi koncepce kterou vyviji Rutan nebo podobny Miasicevuv Cosmopolis 21. Verim, ze v X-Prize nepujde o ojedinely vykon ale o stroj schopny dalsich experimentalnich, pripadne i turistickych letu, proto by mely byt hlavni jeho casti navratne.

Presto drzim vsechny palce travicovi i jinym odvaznym a preji jim, aby vychytali vsechny mouchy svych stroju jeste na zemi.


 

Prvym krokom by malo byť pri týchto letoch dosiahnutie 100 az 120 km a zároveň by vývojári získali skúsenosti z chovania stroja pri štartoch z lietadla a pristatia.

Celý biznis pobeží a stovky už dnes prihlásených so zaplatenou zálohou a nových pasažierov sa odvezú, a medzitým vývojový tím pripraví pokročilejší stroj dimenzovaný na jeden oblet Zeme ( bez možnosti výstupu, bez hygienického zariadenia, bez palivových článkov alebo slnečných článkov, atď ).



Čo si žiada tento ďalší krok ? Aký je rozdiel medzi pobytom 12 minút a 90 minút vo vesmíre ?



- zvládnuť vstup do atmosféry vyššou rýchlosťou

- zabudovať do stroja zariadenie na zabezpečenie životných funkcií pasažierov (bude sa líšiť priveľmi od toho, čo je tam teraz ? )

- vyvinúť, kúpiť silnejší nosič



Napadá Vás ešte niečo podstatné ?


 

děkuji přátelé za podporu. Omlouvám se,

ale k vašim příspěvkum se vyjádřím až

příští týden. Bohužel mám svoji drahou polovičku

v nemocnici.
 

Eozdil mezi orbitalnim a suborbitalnim letem je skutecne veliky. U pilotovaneho letu je hlavni neztratit posadku. Cili hlavni problemy jsou spolehlivost nosne rakety a zejmena zajisteni bezpecneho navratu.



Co se nosne rakety tyka, dosazeni orbitalni rychlosti si oproti suborbitalnimu skoku zada vylepseni prevazne kvantitativni (vice paliva, silnejsi motory, snad jediny zcela novy problem muze byt stupnovitost).



Ale u navratu je rozdil obrovsky! Pro suborbitalni skok staci dosahnout rychlosti cca 1.5km/s a navrat do atmosfery muze zacinat z temer nulove (!) rychlosti volnym padem. Lodi se staci vyporadat s tepelnym ohrevem maximalne v radu stovek stupnu Celsia - staci si vzpomenout na X-15 (vesele letala do suborbitalnich vysek srovnatelnymi rychlostmi a specialni tepelna ochrana prakticky nebyla potreba).



Ovsem z orbitu je nutne lod zbrzdit z rychlosti 8km/s a to s sebou nese tepelny ohrev, ktery je pri klasickem pristupu (balisticky ci castecne klouzavy navrat) bez specialnich materialu nezvladnutelny. A i pri veskere teoreticke i prakticke peci je to jeden z kritickych systemu (viz Columbia).



Zajimave vypadal pred nekolika lety projekt navratu druzic v jakemsi nafukovacim kuzelu, ktery diky sve velike plose mel zajistit brzdeni dostatecne pozvolne, aby byl tepelny ohrev unosny. Myslim, ze byl i jednou zkousen, nepamatuji si bohuzel s jakym vysledkem. Nevim ale o tom, ze by se jej nekdo chystal pouzivat (z cehoz dedukuji, ze tento system asi nepresvedcil).



Monopol na pilotovane orbitalni lety podle me v rukach velkych kosmickych agentur jeste nejaky patek zustane.
 

4. septembra bol v Mojave, California vyskúšaný hybridný raketový motor, jeden z dvoch možných, ktoré by mali poháňať SpaceShipOne.

Výrobcom je floridská Environmental Aeroscience Corporation (eAc). Ich konkurentom pre tento pohon a projekt je SpaceDev z Poway, California.



Hybridný motor má charakteristiky motorov na pevné aj tekuté palivo. Detaily parametrov a pohonov budú zverejnené až keď Scaled Composites vyberie jeden z nich ako pohon pre SpaceShipOne. Všeobecné informácie sú na SPACE.com.








 

Dlouho jsem se neozval... travicovi aktivity me hodne zajimaji.



Premyslel jsem o svych drivejsich navrzich i o ostatnich variantach, a cim dal zretelnejsi se mi jevi tento rozpor:



1) kabina musi byt oddelitelna od nosice kvuli bezpecnosti posadky - v pripade zhasnuti motoru nebo exploze paliva musi existovat scenar bezpecneho navratu posadky. Samostatny pohon kabiny pouzitelny po odhozeni prvniho stupne pritom umozni i zmenseni tohoto prvniho stupne na minimum.



2) nerizene pristani prvniho stupne na padaku vyzaduje vyklizeni obrovskeho dopadoveho prostoru, navic je tezke zajistit pri takovem pristani opakovane pouziti prvniho stupne (ktere je podminkou vyhry X-prize).



Tyto dva pozadavky jsou protichudne a v podstate neresitelne. Koncepce Armadillo Aerospace me zacina pripadat silena, protoze predcasny navrat jejich nadrze s nespotrebovanym palivem na padaku by znamenal pro posadku jistou smrt. A tak je to se vsemi podobnymi koncepcemi: pokud mame na palube palivo, nepripada v uvahu nouzove pristani - tudiz posadka musi mit moznost pred palivem uteci a zachranit si holy zivot.



Z duvodu omezeni byrokracie i zajisteni minimalni bezpecnosti ted vidim realne jedinou alternativu, a sice uz drive navrhovany start z plavidla v mezinarodnich vodach. Minimalni podminkou pro experimenty X-prize s raketovym urychlovacim stupne je flotila dvou plavidel (mensi nakladni lodi a jachty schopne nalodit celou jeji posadku po dobu startu), vybavena palubnim vrtulnikem pro "vylov" posadky. Lod musi byt vybavena nakladnim jerabem pro vylov kabiny i nosice z morske hladiny.



Kdyz se nad tim zamyslite, tak je to jedine schudne reseni. X-prize tymum zacina byt jasne, ze povoleni pro svoje starty hned tak nekde nedostanou - na problemy narazi tymy Starchaser i Armadillo, Scaled se zatim nevyjadruji. Pronajem kosmodromu rozhodne nebude zadarmo. Zvladnout mekke pristani na pevne zemi je narocny ukol i pro profesionalni kosmicke dopravni prostredky.



Pri startu v mezinarodnich vodach odpadaji problemy s povolenim ke startu, s bezpecnosti obyvatelstva, s mekkym dosednutim nosice, s dopravou rakety na kosmodrom... riskuje pouze posadka, ale neohrozuje nikoho dalsiho. Pritom vytlak lodi ze ktere bude pouze nekolikatunova raketa starovat nemusi byt nijak zavratny - urcite by slo s minimalnimi naklady adaptovat nejakou vyrazenou nakladni lod.



Podobnou cestou slo i sdruzeni Sea Launch, ktere poskytuje v soucasne dobe jedny z neperspektivnejsich komercnich startovnich sluzeb...