Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  1    2  >>
Téma: Na Mars ve dvou lidech pomocí solární plachty - vylepšená koncepce
27.1.2004 - 16:14 - 
Je to u mě asi trochu posedlost, ale ...

... http://arachne.cz/~xchaos/mars-0.0.2.gif ...

Zásadní výhodou je velmi nízké celkové množství paliva na palubě a
relativně velmi nízké delta-v u nejhmotnějších součástí celého komplexu (oproti koncepci přeletu z jedné nízké oběžné dráhy na jinou)

Některá vylepšení oproti dřívějším zmínkám o této koncepci letu:

- planetolet vůbec není naveden na oběžnou dráhu kolem Marsu, ale je naveden buď na transmartoidní dráhu, nebo během pobytu posádky zůstává v Langrangeově bodu Mars-Slunce, nutno zjistit energetickou náročnost, případně kde tento bod vlastně je.

- na LMO (Low Mars Orbit) sestupuje pouze MEM pomocí orbitálního stupně, který tam zanechává

- z LMO na povrch sestupuje MEM pomocí aerobrakingu, na povrchu zanechává puze palivové nádrže, motor je vícenásobně použitelný

- přidáno opětovné setkání MEM se svým vlastním orbitálním stupněm, start z LMO zpět k Zemi pouze návratová kabina MEM + orbitální stupeň (přistávací+návratový stupeň je někdy před opětovným setkáním s orbitálním stupňem odhozen)

- celá expedice nese kromě pohonu solární plachtou pouze tři KPH motory: dvě identické servisní sekce (ekvivalent "Resource Module" u projektu Boeing CEV), a jediný přistávací i návratový KPH motor pro MEM.

- jako záloha bude na LMO předem dopraven klasickou "pomalou" cestou jeden kompletní MEM, čímž jsou prakticky všechny manévry kolem Marsu jištěny proti selhání některého subsytému.
 
28.1.2004 - 10:24 - 
xChaos, čo predstavuje tá životnosť ? Dĺžku autonómneho chodu na batérie alebo palivové články ? 
28.1.2004 - 15:48 - 
quote:
xChaos, čo predstavuje tá životnosť ? Dĺžku autonómneho chodu na batérie alebo palivové články ?


Asi jsem to špatně pojmenoval, je to odhad max. délky autonomního letu s posádkou - zásoby na palubě, kyslík, apod. Pro Apollo i Space Shuttle to bylo myslím asi 14 dnů, pro Sojuz to byly v nejlepším případě tři týdny (dlouhodobý let v roce 1969). Předpokládám, že "můj OSP" musí být schopen hlavně autonomního manévru při návratu do atmosféry Země, a tento samostatný let zřejme potrvá zhruba tak dlouho, jak přímý let ze Země do L1, kterým posádka cestu začne. To dává dohromady tak 14 dnů autonomního letu v poněkud minimalistických podmínkách.

Doba letu během spojení s orbitální stanicí nebo s planetoletem - to je zase něco jiného. Třeba Sojuz má životnost v tomhle případě údajně jen půl roku - je jasné, že všechny moduly při letu na Mars musí být certifikované na až tři roky životnisti v kosmu - a tomu musí odpovídat použité materiály, palivo, apod. Je tedy maximálně logické, že Američani budou chtít CEV nejdřív otestovat jako OSP, pak při letech na Měsíc, a na Mars ho vyslat teprve až nahromadí léta zkušeností, přinejmenším tolik jako Rusové s jejich Sojuzy... věřím, že ty by roli OSP/CEV po jistých úpravách sehrát mohly - ale zase na rozdíl od Apolla si Rusové nikdy netroufli na návrat do atmosféry 2.kosmickou rychlostí... z několika bezpilotních translunárních testů Sojuzu (Zond) pouze snad jediný let proběhl zcela bezchybně - tzn. např. zrychlení v kabině nepřesáhlo hodnoty, které by lidskou posádku zabily, apod.

Oproti tomu Američani tehdy hráli dost poker, protože už první translunární let Apolla byl pilotovaný; myslím, že se něco takového (pilotovaný test zcela nové technologie) stalo v historii jen 3x (první oblet Měsíce, první přistání a první test Space Shuttle). V případě letů k Měsíci to bylo prostě proto, že automaty by to tehdy absolutně neuřídily, a Saturn V byl pro bezpilotní pokusy zkrátka příliš drahý. Dokonce mám pocit, že Saturn V neprošel žádnými bezpilotními testy, že Apollo 8 bylo zároveň prvním "all-up" testem Saturnu V (ovšem díky absenci LM se značnou rezervou výkonu) ale možná se mýlím... to by dalo letu Apolla 8 hned dvojí prvenství. Každopádně Rusové místo samostatných pozemních zkoušek motorů (jako u Saturnu V) přešli raději k "all-up" testům celé N1, jak to dopadlo se ví, a myslím, že to dlouhodobě bylo jednou z hlavních příčin pádu komunistického bloku (hysterická okupace naší země v roce 1968 přišla až potom.. je možné, že se vnitřní napětí uvnitř komunistického impéria nahromadilo i v důsledku přísně utajovaného zaostávání technologie za USA...). Tyhle paralely jsou zvlášť křiklavé, když
 
29.1.2004 - 06:26 - 
quote:
xChaos
Dokonce mám pocit, že Saturn V neprošel žádnými bezpilotními testy, že Apollo 8 bylo zároveň prvním "all-up" testem Saturnu V (ovšem díky absenci LM se značnou rezervou výkonu) ale možná se mýlím...



Saturn 5 letěl před letem Apolla 8 dvakrát bezpilotně: 9.11.1967 (Apollo 4 CM/SM) a 4.4.1968 (Apollo 6 CM/SM). Obě lodě testovaly návrat do atmosféry Země vysokou rychlostí – Apollo 4 letělo z apogea 18.198 km rychlostí 11.144 m/s (podobnou rychlostí, jako kdyby letělo od Měsíce), Apollo 6 z apogea 22.225 km kvůli neuskutečněnému druhému zážehu motoru SPS jen rychlostí 9.997 m/s.
 
29.1.2004 - 07:38 - 
Nejsem si jistý konečným výsledkem zaparkování lodi do LB M-S.Podle mne k úspoře v palivu nedojde a bude se muset s orbitálním modulem zase zrychlovat a zpomalovat u hlavní lodi. Můj názor je, že čím méně zrychlování a zpomalování, tím méně paliva. Samozřejmě to závisí na váze tělesa. 
29.1.2004 - 14:29 - 
quote:
quote:
xChaos
Dokonce mám pocit, že Saturn V neprošel žádnými bezpilotními testy, že Apollo 8 bylo zároveň prvním "all-up" testem Saturnu V (ovšem díky absenci LM se značnou rezervou výkonu) ale možná se mýlím...



Saturn 5 letěl před letem Apolla 8 dvakrát bezpilotně: 9.11.1967 (Apollo 4 CM/SM) a 4.4.1968 (Apollo 6 CM/SM). Obě lodě testovaly návrat do atmosféry Země vysokou rychlostí – Apollo 4 letělo z apogea 18.198 km rychlostí 11.144 m/s (podobnou rychlostí, jako kdyby letělo od Měsíce), Apollo 6 z apogea 22.225 km kvůli neuskutečněnému druhému zážehu motoru SPS jen rychlostí 9.997 m/s.



Tak jsem mimo. Taky jsem se divil, ale nějak jsem měl pocit, že těch startů Saturnu V bylo nějak málo... bylo jich tedy celkem 14, včetně těchto dvou testů a Skylabu ?
 
29.1.2004 - 15:21 - 
quote:
Nejsem si jistý konečným výsledkem zaparkování lodi do LB M-S.Podle mne k úspoře v palivu nedojde a bude se muset s orbitálním modulem zase zrychlovat a zpomalovat u hlavní lodi. Můj názor je, že čím méně zrychlování a zpomalování, tím méně paliva. Samozřejmě to závisí na váze tělesa.


Jo, tedy, když jsem o tom přemýšlel, tak je to tak. Je to lepší než chytat na nižší oběžnou dráhu, ale úspora spočívá jenom v tom nesestupovat na oběžnou dráhu vůbec a zůstat na oběžné dráze kolem Slunce.

Nemyslím, že by bylo náročné se na oběžné dráze Marsu zachytit - na to stačí prostě doletět na správné místo ve správný čas správnou rychlostí - ale řekl bych, že bude trochu problém s odletem.

Každopádně pokud chceme zkrátit přelet Země-Mars, bude se planetolet pohybovat vyšší rychlostí, než je příslušná oběžná rychlost na dráze kolem Slunce. Vhodně voleným "obletem" Marsu bychom mohli směr letu dramaticky změnit - ale nějak si nedovedu představit jak moc, jak by se změnila relativní rychlost vůči Marsu (podle mě bychom zrychlili), a jestli by bylo ještě únosné pak planetolet "dohnat".

Tohle je už na nějaký simulační program - ale podle mě vhodně voleným manévrováním by se dalo ušetřit spoustu paliva, navíc základní myšlenkou je, že vyšší oběžná dráha je výrazně energeticky náročnější než nižší - a tak se rozhodně vyplatí sestup a vzlet u Marsu provést "vícestupňově", stejně jako vzlet a sestup u Země.

Nejsem si jist, jestli všechny ty scénáře přeletu k Marsu, které při použití KPH motorů předpokládaly bůhví jakou odletovou hmotnot prostě nevznikly tak, že se vzalo delta-v mezi nízkými oběžnými dráhami Země a Slunce (s přihlédnutím k rozdílům mezi oběžnými rychlostmi kolem Slunce), celé se nevynásobilo dvěma a nevztáhla se na to Ciolkovského rovnice - a bingo, najednou potřebujeme tisíce tun paliva...

Docela rád bych si naprogramoval nějaký simulátor sluneční soustavy, kde by se při takovýhle přeletech dalo experimentovat s přitažlivými silami alespoň Slunce, Země, Měsíce, Venuše a Jupiteru - to už je silně nelineární systém, a podle mě pořád ještě dost neprobádaný z hlediska možnosti, že máme jednak k dispozici nějaký malý, ale konstantní tah, a jednak jsme schopni vyslat na jinou dráhu jen část hmotnosti.

Podle mě výpočty v takhle složitém systému se vždycky dělaly tak, že se spočítala nová v podstatě protáhlá eliptická dráha kolem Slunce, a změna rychlosti se předpokládala v podstatě krátkým pulsem motoru. Dráha, po které letíme, když vyvíjíme konstantní tah je ve skutečnosti hodně jiná.
 
29.1.2004 - 15:21 - 
13, Apollo 7 letělo v Saturnu 1B. Jaké KPL navrhuješ pro pohon, klasiku N2O4 a UDMH? 12 t pro MEM je málo, mně při výpočtu MEM vyšlo 16 t pro 2člennou posádku při navedení na orbitu Marsu (pouze oběžná rychlost). MEM by měl mít ještě nafukovací přechodovou komoru, kde by byly skafandry, balily a ukládaly by se tam vzorky a posádka se zbavovala prachu. A co Rover? 
29.1.2004 - 15:39 - 
xChaos: Kdysi jsem si naprogramoval jednoduchy 2D simulator problemu n teles ve vzajemnem gravitacnim poli (reseni ve 3D neni o moc slozitejsi, jen se mi nechtelo delat s 3d grafikou . Jednou jsem tak i resil jeden domaci ukol z Fyziky Slunecni soustavy (problem Saturnovych mesicu Janus a Epimetheus), testoval jsem tam Lagrangeovy body, vznik Cassiniho deleni apod. Podporuje to i import/export dat (byt v ponekud obskurnim formatu Je to psane v Pascalu, pod DOSem, grafika nic moc a vypocetni algoritmus neni ani nejrychlejsi, ani nejpresnejsi, ale zabudovat do toho jednoduche modely s negravitacnimi silami (pravdepodobne i s "real-time" ovladanim) by nebyl velky problem. Muzu poslat zdrojaky, pripadne i upravit 
29.1.2004 - 16:03 - 
quote:
13, Apollo 7 letělo v Saturnu 1B. Jaké KPL navrhuješ pro pohon, klasiku N2O4 a UDMH? 12 t pro MEM je málo, mně při výpočtu MEM vyšlo 16 t pro 2člennou posádku při navedení na orbitu Marsu (pouze oběžná rychlost). MEM by měl mít ještě nafukovací přechodovou komoru, kde by byly skafandry, balily a ukládaly by se tam vzorky a posádka se zbavovala prachu. A co Rover?


Nafukovací přechodová komora je asi jediná možnost, protože jinak to bude nacpané palivem pro návrat. Rover by musel být jen nějaký skladací, bohužel - jde o výpočet minimalistické riskantní mise, ne o těžkotonážní kolonizační expedici.

Těch 12t byl odhad, nepočítal jsem to přesně. Jestli jde o 16t bez "orbitální sekce", která by sloužila pro sestup na nízkou oběžnou dráhu a opětovné dohnání planetoletu se zásobami, tak je to poměrně hodně. Jestli jde o 16t jen návratová sekce, bez paliva pro přistání, tak to je dost síla.
 
30.1.2004 - 08:18 - 
Je to sice pěkný obrázek i relativně kvalitní plán. Má to háček. Neuvažujete, že lidé psychicky tolik dní letu ve dvou nezvládnou. Navíc je to vlastně rakev. Něco se pokazí a jsou mrtví. Žádné záložní systémy, náhradní varianty. Apollo bylo dost silné na to, aby to v jakékoliv fázi letu na měsíc mohlo otočit a jet domů. Přesto to bylo extrémně nebezpečné. Sluneční plachta je zbytečná. Iontové motory ji nahradí snadno a šetrně... 
30.1.2004 - 11:53 - 
Včera večer na Spektrume práve išla jedna jedna časť seriálu o kolonizácii Marsu a dosť veľký priestor bol venovaný dĺžke letu a psychike.
Pomerne veľký priestor bol venovaný Poljakovovemu rekordu, ukazovali zábery z jeho cvičení a interviu poskytol aj Poljakov, ktorý je v súčasnosti zástupcom šéfa nejakého ústavu kozmickej medicíny v Moskve. Počas jeho dlhodobého letu na Zemi porovnávali jeho na Zemi nahraté vzorky hlasu, frekvenciu, výber slov a pod. s tými, čo prichádzali počas letu. Naozaj mal niekoľko slabých období, ktoré ako tvrdí prekonával iba komunikačným kontaktom s rodinou.
Resumé - fyzický stav organizmu kozmonavtov je dne s podrobne zmapovaný a sú prostriedky na udržanie ich kondície aj počas dlhodobého letu, psychický zvlášť u dvojčlennej posádky by mohol zaskočiť aj samu posádku.
 
30.1.2004 - 13:01 - 
quote:
Je to sice pěkný obrázek i relativně kvalitní plán. Má to háček. Neuvažujete, že lidé psychicky tolik dní letu ve dvou nezvládnou. Navíc je to vlastně rakev. Něco se pokazí a jsou mrtví. Žádné záložní systémy, náhradní varianty. Apollo bylo dost silné na to, aby to v jakékoliv fázi letu na měsíc mohlo otočit a jet domů. Přesto to bylo extrémně nebezpečné. Sluneční plachta je zbytečná. Iontové motory ji nahradí snadno a šetrně...


Lidé zvládli cesty na severní a jižní pól, výstupy na osmitisícovky ve dvou, plavby kolem světa v jednom... některé tyto akce byly určitě nebezpečnější, než bude cesta na Mars. Během těchto výprav nebyly k dispozici satelitní telefony, GPS, internet, e-mail, ICQ...

Pozor - jako záložní systém jsem uvedl jeden celým MEM se zásobami, vodou, kyslíkem, palivem, apod. navedený předem bezpilotně do oblasti nízké oběžné dráhy kolem Marsu. Technologii tohoto bezpilotního záložního přeletu jsem neřešil, mohlo by jít prakticky o několikaletů přesun jakoukoliv technologí s dobrým poměrem cena/výkon, např. malý iontový motor, malá sluneční plachta, apod. Jediné, co není jištěné, je přelet z L1 na vysokou oběžnou dráhu kolem Marsu - a právě použití sluneční plachty je něco, díky čemu by to mělo být bezpečné.

Sluneční plachta vs. iontové motory, to je složité rozhodování. Zatím dostaly při bezpilotních misích šanci iontové motory, takže jim všichni důvěřují jako reálně odzkoušené technologii. Uvidíme, co dokáží sluneční plachty až se otestují (mělo by k tomu dojít už brzo): možná to nebude fungovat vůbec, ale možná budou všichni koukat. Pokud by naplnily očekávání, tak jsou "zbytečné" spíš ty iontové motory, protože co může mít větší spolehlivost, než kus reflexní kevlarové fólie, bez mechanických, elektrických nebo elektronických součástí ? Jaderný reaktor představuje nezanedbatelné riziko, něco sám váží, musíme ho uchladit, účinost solárních panelů během letu zase ne-zcela předvídatelně klesá...

Apollo se nemohlo "kdykoliv obrátit" - u Apolla 13 byla víceméně spíš náhoda, že šlo pro korekci dráhy letu využít modul LEM. Kdyby servisní modul explodoval na oběžné dráze kolem Měsíce, byli by kosmonauti zaživa odepsaní. Sluneční plachta je jediný pohon, který nemůže explodovat, zkratovat se, apod. Ničím tak bezpečným Apollo nedisponovalo.
 
30.1.2004 - 13:25 - 
Sluneční plachta se může porouchat, stačí porucha v mechanice nebo elektronice naklápění panelů. Hmotnost zásob je při regeneraci vody a výrobě kyslíku z odpadní vody asi 3 kg na osoboden, takže s nutnou nouzovou rezervou asi 4 tuny zásob. Jenomže to musíte mít aspoň tři výrobníky kyslíku a 3 pro destilaci vody. Když po odletu z orbity Marsu dojde k požáru nebo selhání v OSP nebo PHM, tak přijdete o polovinu zásob a hlavně v případě OSP nemáte jak zastavit u Země. 
30.1.2004 - 18:41 - 
xChaos: Posláno 28.1.2004 - 15:48

Tak prvně Appolo 13 nemohlo použít hlavní motory. Museli se použít motory přistávacího modulu. Proto bylo zvoleno obletět měsíc.
Jinak síla hlavního motoru byla dostatečná na návrat v jákekoliv fázi.

Dále pak plachta je velmi rizikový pohon. Prvně záření bude výrazně měnit a poškozovat tenkou vrstvu(nemůže být tlustá kvůli hmotnosti). Navíc její tah je při rozumné velikosti velmi malý. Dalším faktem jsou mikrometeority a kosmický prach, který pevný trup lodi nepoškodí ale plachtu roztrhá na cucky.

Musím ale přiznat, že plachta de velmi snadno zálohovat.

A co se týče výdrže lidí. Předpokládám a z obrázku vyplívá, že s gravitací by neměl být problém, neboť naznačujete rotaci. Pokud gravitace(alespoň čtvrtinová) nebude zajištěna není se pro 400 denní let o čem bavit. Kosmonauty nebude mít kdo vytáhnout ven.
Příklady, které jste napsal byly sice hazardy. Nicméně pakliže by se konali s plným vybavením, jejich nebezpečnost by se blížila hře hokeje.

Ale psychika lidí padne za 400 dní tutově. I kdyby jste k sobě dali dokonalé typy a k tomu ještě opačného pohlaví, za 400 dnů ve stísněných prostorech bez vlastního soukromí se zabijou. Vemte v potaz minimální zábavu(moc těžké), žádný výzkum(moc těžké a zbytečné). Omezená možnost komunikace.

A to nejhlavnější: denodenní jistota, že vás od tamtud nikdo nevytáhne, že pro vás nikdo nepřijede do x hodin. Celých 800 dní nekonečného stresu, stísněných prostor a nudy. Lidský organizmus na tohle není stavěný. Prostě to nevydrží. I crusoe musel sehnat svého pátka rychle, jinak by se zbláznil;-)

Tohle všechno lide jako Poljakov prožívat nemuseli. I ti vaši průkopníci(póly, hory...) se mohli kdykoliv vrátit, to vás jako průkopníka posiluje.
 
30.1.2004 - 19:46 - 
quote:
xChaos: Posláno 28.1.2004 - 15:48
Tak prvně Appolo 13 nemohlo použít hlavní motory. Museli se použít motory přistávacího modulu. Proto bylo zvoleno obletět měsíc.
Jinak síla hlavního motoru byla dostatečná na návrat v jákekoliv fázi.



Ovšem porucha Apolla 13 spočívala v tom, že hlavní motor pak už nemělo.

quote:

Dále pak plachta je velmi rizikový pohon. Prvně záření bude výrazně měnit a poškozovat tenkou vrstvu(nemůže být tlustá kvůli hmotnosti). Navíc její tah je při rozumné velikosti velmi malý. Dalším faktem jsou mikrometeority a kosmický prach, který pevný trup lodi nepoškodí ale plachtu roztrhá na cucky.

Musím ale přiznat, že plachta de velmi snadno zálohovat.



Zajímavé je, že máte tolik informací o provozu sluneční plachetnice - pointa je myslím v tom, že to zatím nikdo pořádně v kosmu nezkoušel. Já osobně se na test Cosmos-1 těším skoro stejně, jako jsem se těšil na přistání Beagle 2 a MER

Jestli se bude sluneční záření "měnit", bude to velký problém i pro solární panely, řekl bych. Jestli je to myšleno tak, že u Marsu bude tah plachty menší, pak souhlasím. Je to tak. Proto taky planetolet sám o sobě zůstane na velmi vysoké dráze, aby se z ní vůbec někdy dohrabal zpět na dráhu k Zemi. Několikadenní přelet z této dráhy k Marsu posádka absolvuje ve vícestupňovém MEM.

quote:

A co se týče výdrže lidí. Předpokládám a z obrázku vyplívá, že s gravitací by neměl být problém, neboť naznačujete rotaci. Pokud gravitace(alespoň čtvrtinová) nebude zajištěna není se pro 400 denní let o čem bavit. Kosmonauty nebude mít kdo vytáhnout ven.



Rotace je myšlená prvotně pro "napínání" plachty (spíše několikakilometrové "stuhy" - přesný tvar by závisel na použitém materiál a jeho pevnosti, místo stuhy by mohl být vhodnější i postupně rozšiřující se trojúhelník...). Možné koncepce solární plachtyse tu diskutovaly asi už před půl rokem a Aleš Holub to docela podrobně rozpracoval na separátní stránce.

Vedlejším efektem bude skutečně mikrogravitace - ale dost mizivá, bohužel. Jeden přelet bude trvat asi tak 200 dnů, Mars má třetinovou gravitaci oproti Zemi... budou to muset nějak "rozdejchat", snad pro ně bude dostatečnou motivací že budou prvními lidmi na Marsu, když ne, tak tam jen budou nemohoucně sedět a počítač za ně zapálí návratové motory. To už bude jen na nich

quote:

Příklady, které jste napsal byly sice hazardy. Nicméně pakliže by se konali s plným vybavením, jejich nebezpečnost by se blížila hře hokeje.

Ale psychika lidí padne za 400 dní tutově. I kdyby jste k sobě dali dokonalé typy a k tomu ještě opačného pohlaví, za 400 dnů ve stísněných prostorech bez vlastního soukromí se zabijou. Vemte v potaz minimální zábavu(moc těžké), žádný výzkum(moc těžké a zbytečné). Omezená možnost komunikace.

A to nejhlavnější: denodenní jistota, že vás od tamtud nikdo nevytáhne, že pro vás nikdo nepřijede do x hodin. Celých 800 dní nekonečného stresu, stísněných prostor a nudy. Lidský organizmus na tohle není stavěný. Prostě to nevydrží. I crusoe musel sehnat svého pátka rychle, jinak by se zbláznil;-)

Tohle všechno lide jako Poljakov prožívat nemuseli. I ti vaši průkopníci(póly, hory...) se mohli kdykoliv vrátit, to vás jako průkopníka posiluje.


Žádné soukromí ? Dva lidi, z nichž jeden má k dispozici jako pracovnu až 4místný modul identický s OSP (případně Sojuz, to je asi jedno), a druhý zase celý dvoumístný MEM ? V prostředním modulu bude akorát umývárna a dvě oddělené ložnice chráněná před radiací. 200 dní spolu vůbec nemusí komunikovat.

Žádná zábava ? Sorry, ale většina populace se baví sledováním televize - to myslíte, že to cestou k Marsu nepůjde ? Já sedím 18h denně před Internetem - to myslíte, že to ve vesmíru nepůjde ? Včetně e-mailu, chatu, počítačových her. Proboha, myslíte, že jsem nebyl v určitém věku 200dní zavřený doma před počítačem, a téměř nevycházel ven ?

Denodenní jistota, že vás nikdo nevytáhne - to je skutečně síla. Bude to pro silné povahy, rozhodně. Stejně jako v roce 1953 výstup na Everest, stejně jako začátkem století ten jižní pól. Také se nemohli v libovolném bodě okamžitě vrátit (jen z vypětím všech sil, cesta tam byla ještě namáhavější), také by je nikdo nevytáhl - a vůbec bych se nedivil, pokud poletí víc výprav, kdyby sluneční plachta nakonec zachraňovala (nebo už našla mrtvou) posádku 10x většího planetoletu na nukleární pohon (minimalistický lyžař Amundsen, který si navíc vypůjčil o generaci starší technologii - speciální loď Fram - vs. Scott a jeho pásové traktory... později též Amundsen vs. Nobile, i když to už dopadlo špatně, ale taky to byl příklad neúspěšné megalomanie...)

O technických aspektech minimalistického letu k Marsu se dá diskutovat, o bezpečnosti a redundaci ve srovnání s lety Apolla taky. Ale o čem jsem skálopevně přesvědčen: dobrovolníci by se o možnost absolvovat takový let ve dvou lidech rvali, a rozhodně by to zvládli !
 
31.1.2004 - 06:36 - 
xChaos:

Ad plachta:
Nemusíte zkoušet věc ve vesmíru. Je bežná věc, že jednou ze složek, které slunce září je neutronové záření. Je obecně známo, že trefí-li se takový neutron do atomu jakéhokoliv prvku, nenávratně jej změní/poškodí. Když si potom uvědomíte, že tloušťka plachty se z důvodu extrémní velikosti nesmí překračovat řádově milimetry je již jednoduchá dedukce, že za pár stovek dnů bude plachta na maděru. Co sní udělají brutálnější kosmické vlivy se uvidí...

Ad psychika:
Mno, pokud bude každý smrdět v jiném modulu, omezí se tím ponorková nemoc, to máte pravdu.
Ale co se zábavy týče: je jasné, že sledování filmů je na nic. Nejenže omrzí, ale navíc je to naprosto zbytečné a těžké zařízení(bude zřejmě třeba aby počítač byl odstíněn).
Co se internetu týče, to je sci-fi. Vemte v potaz momentální přenosové rychlosti. Aź bude laserový přenos, trochu se to zlepší...

Vaše znalosti v oblasti bezpilotní kosmonautiky jsou výborné, v psychologii člověka jste na tom však hůře. Nicméně to vám nevyčítám, poněvadž kosmonautická společnost se právě díky tomu dělí na vědce konstruktéry a vědce psychology;-)
 
31.1.2004 - 06:44 - 
Nejsem obecně zastáncem superobřích kosmických lodí. Ale také jsem protivníkem nebezpečných nápadů z NASA(odkud sluneční plachetnice a jiné kuriozity pochází), která je tvoří ve snaze ušetřit. Přitom opravdu nejlevnější cesta je taková, kdy stvoříte planetolet s vlastním zdrojem energie(palivové články?, jaderný reaktor), supermoderním reaktivním pohonem(termální+iontové motory), radiačním štítem, meteoritickým štítem a kvalitním stíněným počítačem. Se spoustou náhradních dílů, kterýžto planetolet můžete použít ne jen jednou, ale třeba 30krát.
Přirovnal bych to asi k ponorkám. Diesel-elektriceké ponorky nejsou špatné a možná by byly schopny dosáhnout severního pólu, ale bezpečnější to je s jadernými, že;-)
 
31.1.2004 - 17:26 - 
ad SLUNEČNÍ PLACHTA:

Nemůžeme říct nic o tom, jak se budou velmi tenké vrstvy chovat pod vlivem radiace, dokud to nevyuzkoušíme. Ano - vím co udělá kus igelitu který člověk nechá i tady na Zemi vystavený (ultrafialovému) slunečnímu záření. Ale u toho zásahu neutronem je zase potřeba si uvědmit, že čím je vrstva tenčí, tím menší je pravděpodobnost, že se do nějakého atomu neutron skutečně trefí - a navíc odpadají veškeré atmosferické vlivy, které tady na Zemi většinou mají poslední slovo při rozcupování zkřehlých plastů. Dále: reflexní vrstva může odrazit ultrafialovou část spektra, i na Zemi černá fólie vydrží daleko více, než průhledná. Pravděpodobně navíc půjde o kompozitní materiál. Mikrometeority představují tím menší riziko, čím větší rychlostí proletí a udělají mikrodíru.

Zkrátka dokud to nevyzkoušíme, můžeme jen stěží tvrdit, že to funguje nebo nefunguje. Viz můj thread o vhodném experimentu pro CubeSAT

ad JADERNÁ ENERGIE:

Mě osobně je jaderné technologie dost nesympatická - a to na ponorkách, v jaderných elektrárnách i ve vesmíru. Fandím každému projektu, který dokáže, že skutečný high-tech se dá dělat i bez nich.

Největší high-tech, kterým nyní lidstvo disponuje, není podle mě jaderná energie, ale podle mě takové obyčejné námořní plachetnice nebo jízdní kolo - dopravní prostředky, které dokáží to samé jako obří zaoceánské lodi nebo motocykly či automobily, ale spotřebují přitom zlomek energie (Jistě, většina populace je na něco takového příliš pohodlná - ale já tvrdím, že kosmonautika je nejspíše ze všeho sportovní výkon...).

Koukám se na to jako programátor: každý stroj a jeho činost podle mě představuje určitý algoritmus - postup a seznam pravidel, ja poskládat určité komponenty a nechat je provést určité operace s vesmírem a v důsledku toho s lidským vnímáním (a je asi jedno, jestli pozorovatel sedí na kole nebo u monitoru doma v teple). A já mám rád elegantní jednoduché a průhledné algoritmy raději, než černé skřínky objektového programování... dojet někam na kole je také většinou užitečnější pro přímé vědecké pozorování, než dojet tam v tanku....

Ale to je čistě můj soukromý názor, který samozřejmě nelze vnucovat kosmickým agenturám.

Jisté je, že nízkorozpočtovější projekty se budou muset obejít bez jaderné energie, ale zato budou potřebovat dobré nápady. Osobně mě strašně mrzí nezdar projektu Beagle 2, například...

ad INTERNET, PSYCHOLOGIE:

Co se týče rychlosti přenosu dat v kosmu, tak si nemyslím, že by třeba dnešní kapacita Deep Space Network nestačila na přenos e-mailu nebo chatu. Vždyť obrázky z MER mají desítky MB... a úzkým hrdlem podle mě není vzdálenost Země - Mars, ale spíš kapacita spoje z MER na oběžnou dráhu. ESA paralelně přenáší stereoskopické snímky o snad ještě vyšším rozlišení. Vůbec bych se nebál toho, že mezi Zemí a pilotovanou lodí letící za nějakých deset a více let k Marsu nebude k dispozici digitální rádiový kanál realizovaný již dnes dostupnými technologiemi o full duplex kapacitě alespoň 512 kbps - což bohatě stačí např. na streaming komprimovaného videa v reálném čase. Takže ne filmy které si někdo veze s sebou - ale např. sledování libovolného televizního kanálu tady na Zemi - zpravodajství, cokoliv. To snad na zahnání chandry stačí...

Co se týče počítače na palubě - proboha, copak si někdo umí představit, že by se dneska lidé KAMKOLIV hnuli bez počítače ? Budou mít prostě na palubě několik notebooků a spoustu náhradních součástek. Opravit počítač umí dneska šestileté děti (ona životnost některých součástek tady na Zemi taky není nijak závratná...)

Co se týče znalosti lidské psychologie: čím myslíte, že se bavili již zmiňovaný Nansen nebo Amundsen ? A čím Kolumbus nebo Magelhaens ? Tehdy mohli cestou tak max. hrát karty a popíjet rum Zato sedět v lodi letící na Mars bude o hodně zábavnější, než sedět někde v kanceláři a vyřizovat telefonáty uživatelů Windows nebo uvíznout v autě uprostřed dopravní zácpy...

Já ty skeptické argumenty prostě nechápu. Kolem nás jsou lidé umírající na rakovinu, na AIDS, na nejrůznější nevyléčitelné choroby. Kosmonauti letící na Mars budou mít daleko lepší šance než tyto lidi - a navíc toto riziko postoupí dobrovolně.

Budou trochu ve stresu - ale určitě ne ve větším, než třeba nějaký voják, kterého pošlete do Iráku...třeba ta žena co šla do americké armády protože chtěla peníze aby mohla vystudovat na učitelku v mateřské škole... teď teda nevím jak se jmenovala a jestli to není mýtus - urban legend :-)
 
31.1.2004 - 20:44 - 
xChaos:
ad Sluneční plachta:
počkáme si. Možná máte pravdu a v budoucnu se to bude používat na všech sondách a lodích.

Ad Jaderná energie:
tak se sní smiřte, protože jinak budem zase lozit po stromech. Dám vám jednoduché přirovnání: ve světe NB jsou dva proudy, jak prodloužit výdrž notebooku. A to buď úsporou energie a nebo tvorbou výkonějších akumulátorů. Je jasné, že mnohem větší budoucnost mají lepší akumulátory, bohužel však díky debilnímu kapitalizmu se prosazují marketingově lépe zvládnuté šetřící technologie. A to samé to je ve vesmírných projektech. NASA, jejíž projekty až na výjimky považuji za hlouposti, má lepší marketing...

Jinými slovy: snažit se dělat high-end, který poběží na prehistorickém základě je cesta dražší a mylná...

Jinak jízdní kolo spotřebuje kvanta energie, lidská přeměna má účinost "pouhých" 49%. Třeba ruské kovové reaktory běžně přes 50% také dosáhnou. Plachetnice má tak nízkou účinost, že je to až směšné. Ta kvanta energie, které se musí spotřebovat na kvanta proudění, aby se loď hnula...
Dále si uvědomte, že naše jediná budoucnost: termojaderná energie je také jaderná. A je přitom dost čistá, dokonce přirozená...

Ale pokud to myslíte tak, že je zbytečné brát kanón na komára, pak rozumím.

A co se přenosů týče: 10mb obrázky? hm,hm. Nenapadlo vás, že to co dostanete do rukou musí projet přes HW enkodéry, protože 10MB by stahovali asi ta k den? Pravda je, že nevím kolik přesně třeba spirit zvládne, ale vím určitě, že rychlost je maximálně v řádu kbit/s. Což stačí, pokud vezmeme v potaz, že je třeba nasnímat statický, převážně jednobarevný obrázek, prohnat jej přes HW kodér a poslat. V houstonu si ho dekódujou a pak se spustí superpočítač a obrázek prostě interpoluje. Výsledkem je pak nádherný 10MB obrázek, který při přenosu měl třeba 100kB...

Ale pokud použijete stejnou metodu směrem na sondu, pak je komprese 100:1 k ničemu, protože sonda nemá superpočítač(na něj by potřebovala ten zatracovaný reaktor) aby si to rozluštila.

Proto taky NASA přišla s nápadem na přenos pomocí LASERU(při nízkém vysílacím výkonu velmi vysoký přenos - Mbity/s) což je jeden z mála VELMI zajímavých a dobrých nápadů.

A co se kolumba týče: však také když začal docházet rum, začali rupat nervy;-)
 
31.1.2004 - 21:19 - 
Pokud se tyka psychiky:
- nesmesujme zavile samotare dobrodruhy se snizenym pudem sebezachovy se seriozni posadkou meziplanetarni lode
- realna posadka bude, domnivam se, celou dobu pod prisnym dohledem, bude povinne absolvovat dalkova psychologicka vysetreni a bude pravidelne uzivat psychoaktivni farmaka

Energie a zdroje:
Bez vykonu to nejde. Jedna z prvnich veci, kterou budou muset postavit na mesicni zakladne, bude poradna elektrarna.
 
31.1.2004 - 21:47 - 
Zajímavá diskuse :-)

Dovolím si přidat pár svých názorů:

Jsem velkým příznivcem slunečních plachetnic, ale obávám se, že pro těžké náklady se příliš nehodí (pro náklad nad cca 1 tunu, což jsou pilotované lodi vždy). Aby se totiž sluneční plachetnicí dosáhlo rozumné zrychlení, je vhodné mít poměr plocha/hmotnost cca 100:1, takže pro těžší náklady pak plocha vychází moc velká (stovky tisíc a miliony m2, lineární rozměry hodně přes 100 m). I když se to zřejmě dá postavit, tak už je to prostě hodně těžkopádné.

Naproti tomu jiné pohony (například i ten iontový) mají pro delta V, potřebné k letu k Marsu (a zpět), podobný poměr hmotnost_pohonu/delta_V (jako plachetnice), ale na rozdíl od plachetnice mohou velmi rychle a velmi dobře ovládat tah a směrovat ho nezávisle na poloze vůči Slunci. Proto si myslím, že zrovna pro pilotovaný let k Marsu není sluneční plachetnice úplně nejvhodnější.

Pro menší náklady v řádu kg (až max. stovek kg) je už ale podle mne plachetnice použitelná. Pro výše uvedenou nevýhodu v omezení směrování tahu si ale přesto myslím, že plachetnice je nejvhodnější v případech, kdy potřebujeme pohon co nejlevnější a technologicky nejjednodušší (tedy například pro studenty nebo amatéry). Další vhodnou oblastí pro plachetnice jsou velmi dlouho trvající lety (alespoň několik let).

Tenká pokovená fólie Mylar byla už zkoušena na družicích Echo na začátku 60. let (20. stol.) a při rozměrech v řádu desítek metrů (průměr tělesa) vydržela pohromadě celou řadu let. Myslím, že to je solidní výdrž a vliv mikrometeoritů bych v tomto případě nepřeceňoval. Mimo jiné je z tohoto příkladu vidět, jak starý ten Mylar je, není všechno jen produktem Apolla :-)

Jadernou energii beru se vším všudy a mám ji rád :-)
U zmíněného příkladu s NB nechápu, proč by se nemohla použít kombinace obou přístupů, tedy jak snížení příkonu, tak i zvětšení kapacity zdroje. Podobně bych postupoval všude (i v kosmonautice).

Nemyslím si, že by obrázky z MERů byly nějak neobvykle masivně komprimovány a pak "interpolovány" pomocí superpočítačů na Zemi. Myslím, že přenos je zcela standardní a proto souhlasím s xChaosem, že 512 kb/s kanál pro spojení s pilotovanou lodí ze naprosto reálný (MERy mají přenosovou rychlost až 128 kb/s a jen během několika desítek minut trvajících komunikačních "oken" dokážou odeslat až 100 Mb denně.

S psychikou bych to také neviděl tak černě (ve smyslu, že to "nikdo nevydrží"). Záleží hodně na motivaci a tu by měli dobrovolníci obrovskou, takže by dokázali "překousnout" prakticky cokoliv (na rozdíl od Kolumbových námořníků, kteří tu motivaci tak velkou neměli).

Obecně si ještě myslím, že pro "minimalizovaný" pilotovaný let na Mars je velmi vhodné (a výhodné) co nejvíce využít místní zdroje na Marsu. Podobně jako Zubrinův projekt Mars Direct z roku 1990 bych viděl jako optimální, vyrobit si veškeré palivo a vodu pro zpáteční let až na Marsu (a netáhnout ho tedy s sebou už k Marsu). Potřebné zařízení je možné poslat na povrch Marsu předem bezpilotně a pilotovanou výpravu zahájit až v okamžiku, kdy bude jisté, že zařízení už plánované množství paliva (a třeba i vody) úspěšně vyrobilo.
 
01.2.2004 - 13:09 - 
quote:
Tomas Cermak:
Ad Jaderná energie:
Je jasné, že mnohem větší budoucnost mají lepší akumulátory, bohužel však díky debilnímu kapitalizmu se prosazují marketingově lépe zvládnuté šetřící technologie. A to samé to je ve vesmírných projektech. NASA, jejíž projekty až na výjimky považuji za hlouposti, má lepší marketing...

A co se přenosů týče: 10mb obrázky? hm,hm. Nenapadlo vás, že to co dostanete do rukou musí projet přes HW enkodéry,

Ale pokud použijete stejnou metodu směrem na sondu, pak je komprese 100:1 k ničemu, protože sonda nemá superpočítač(na něj by potřebovala ten zatracovaný reaktor) aby si to rozluštila.

Proto taky NASA přišla s nápadem na přenos pomocí LASERU(při nízkém vysílacím výkonu velmi vysoký přenos - Mbity/s) což je jeden z mála VELMI zajímavých a dobrých nápadů.



Ad úspory energie:
Rozhodně nesouhlasím. Pokud totiž nebudu mít úsporné technologie, porostou mi zásadním způsobem i ztráty, tj. kolik musím vyzářit energie ven. A to už je úplně jiná otázka a také jeden z důvodů, proč se rozvíjejí úsporné technologie. A zrovna i u NB. Například Pentium IV na 3GHz má ztrátový výkon (tepelně) kolem 84W na 112mm2 velikosti čipu. A to myslím dost vypovídá o tom, proč rozhodně dělat družice s úspornými technologiemi ...

Ad obrázky:
Komprese je dnes docela dobre propracovana oblast (ale stale je co zlepsovat). Jsou, jak jste sam rekl HW encodery a i decodery, takze neni potreba zadny superpocitac. Obecne lze princip komprese rozdel na dva - bezztratovy a ztratovy. Pro obrazky je naprosto postacujici ztratova komprese. A pokud udelate dva tri obrazky tehoz z ruznych uhlu, muzetei se ztratovou kompresi dosahnout mnohem lepsi predstavy, nez z jednoho super obrazklu.

Ad downlink, uplink:
V pripade sond je vyrazne vetsi tok dat ze sondy na Zem, nez obracene. Tomu take odpovida prenosova rychlost a vyzareny vykon. Protoze mi uvedete jediny duvod, proc "tlacit" obrazky na sondu. Jian skutecnost bude v pripade lidske posadky. Ale pak bude stacit Alesem uvadenych 500kB.

Ad laser prenos:
Pred trema lety na konferenci v Nice jsem se bavil s vyrobci komunikacniho laserove zarizeni pro prenosy na druzice. Je pravda, ze to jsou fantasticke prenosove kapacity, ale ... Ale je problem je protlacit dolu na Zem, kdyz mate treba mraky. Dale je hodne problem s atmosferou a rozptylem v ni. Pro prenos na LEO je to v pohode, ale dal bude nutne muset byt nejaka retranslacni stanice na LEO nebo i vys. Zde by se mozna hodila i stanice na Mesici? A jeste jedna vec je zasadni, pro jeho pouziti ... A to presne nasmerovani jak na strane vysilace (dulezitejsi) tak prijimace. A na vzdalenost Marsu to bued docela honka ... )

Tolik me pripominky a zatim, Vena
 
01.2.2004 - 23:25 - 
quote:
xChaos:
Ad Jaderná energie:
tak se sní smiřte, protože jinak budem zase lozit po stromech. Dám vám jednoduché přirovnání: ve světe NB jsou dva proudy, jak prodloužit výdrž notebooku. A to buď úsporou energie a nebo tvorbou výkonějších akumulátorů. Je jasné, že mnohem větší budoucnost mají lepší akumulátory, bohužel však díky debilnímu kapitalizmu se prosazují marketingově lépe zvládnuté šetřící technologie. A to samé to je ve vesmírných projektech. NASA, jejíž projekty až na výjimky považuji za hlouposti, má lepší marketing...



Na lození po stromech není nic špatného. Idylická vize budoucnosti: žiju v důchodu v domečku napájeném solární energií umístěném někde v nejvyšších korunách amazonského pralesu, a přes satelitní internet sleduju přistání lidí na Europě.. :-)

U notebooků se začínají používat palivové články na bázi metanolu. (Mimochodem, dá se předpokládat, že technologie, která evolučně zvítězí právě u napájení nobotebooku, má šanci prorazit třeba i do elektromobilů.

Kapitalismus není úplně debilní - to jsou až megakorporace, když zmonopolizují nějaký trh. Do této škatulky bohužel NASA částečně patří... teprve v posledních letech se to zase začíná otáčet.

quote:

A co se přenosů týče: 10mb obrázky? hm,hm. Nenapadlo vás, že to co dostanete do rukou musí projet přes HW enkodéry, protože 10MB by stahovali asi ta k den? Pravda je, že nevím kolik přesně třeba spirit zvládne, ale vím určitě, že rychlost je maximálně v řádu kbit/s. Což stačí, pokud vezmeme v potaz, že je třeba nasnímat statický, převážně jednobarevný obrázek, prohnat jej přes HW kodér a poslat. V houstonu si ho dekódujou a pak se spustí superpočítač a obrázek prostě interpoluje. Výsledkem je pak nádherný 10MB obrázek, který při přenosu měl třeba 100kB...



Tedy, jestliže do jiných věcí ne, tak do počáítačového zpracování obrázu přeci jen trochu vidím. Ze záběrů z MERu bezeztrátová komprese přímo čiší - a ta rozhodně poměru 1:100 u truecolor fotografií dosáhnout nemůže. A i ztrátové JPEGy dosáhnout poměru tak cca 1:10ti... ve skutečnosti ty desítky MB má ještě potom i ten JPEG, který si stáhnete do browseru..
 
02.2.2004 - 14:01 - 
Se to nějak sešlo, takže popořadě:

Nemám nic proti úsporám energie, ale dosud se peníze jasně sypou do tohoto směru vývoje. Technologie palivových článků je stará mnoho let a kde nic tu nic. Taktéž chci rovnováhu(kdyby moje centrino mělo místo 77Whodinové(5Ah) baterie např. 200Whodinovou baterii(15Ah) tak bych byl HAPPY. Jenže nejsem a ještě několik let nebudu...

Ad plachetnice:
Jak jsem řekl, uvidíme jak to bude fungovat.

Ad kapitalizmus:
ano, špatně jsem to formuloval, vadímí korporační monopolizace...
ale také konzumní způsob myšlení. Tj. když z toho neplyne přímý užitek pro tělo, nebude se do toho vrážet mnoho peněz. Výsledkem je, že megalomanské projekty jsou de facto neuskutečnitelné(což pro čínský komunizmus není problém):-(

Ad přenosy:
jak zde tvrdíte teoretické hodnoty přenosu jsou 128kbit/s. Na stažení "beztrátového"(malé rozlišení) obrázku o velikosti 10MB by bylo třeba 11 minut. Jenže to musí být ideální podmínky(nejsou). Je proto lepší nasnímat sérii snímků s nízkým rozlišením s nízkou barevnou hloubkou. Tyto pomocí klíče zkomprimovat(tak aby chybový krok byl posunut oproti předchůdci) a poslat do centra ve velikosti třeba těch 100kB a superpočítač vám z toho složí hodně fantastické snímky. Nebo si opravdu myslíte, že fotografické možnosti toho prehistorického foťáku ve spiritu dokáží plivnout takové snímky, jaké plivou na internetu? Já osobně musím při focení z digitálu velice často ručně nastavovat a jen stěží bych udělal takové snímky jako vidím na internetu...
Je to asi to samé jako 3D sonar, kdybyste viděli sonarový záznam, nic by jste z něj nepoznali, avšak díky výkonnému počítači se to interpoluje v nádherný obrázek ještě nenarozeného dítěte...

Ad laser:
laser se rozhodně nepočítá na komunikaci mezi zemí a LEO, ale mezi LEO a Marsem či jinou planetou. Je pravda, že je problém se zaměřováním, ale to se určitě vyřeší(viz optická mechanika, která je schopna laserový paprsek posouvat po 70nm).
 
02.2.2004 - 14:35 - 
Mimochodem, kdysi dávno se tu povídalo o problematice uchladit jaderný reaktor, poněvadž ve vakuu je k dispozici pouze sálání(radiace). Nedávno jsem našel pěknou rovničku pro výpočet maximální možné radiace a zkusil jsem si cvične spočítat, jak velký reaktor by uchladila třeba ponorka Typhoon(idealní to titanová kosmická loď;-)))))) Mno a chladící výkon byl... Hmm teď nemohu najít přesné číslo, ale veřtě že to bylo něco přes 30MW, takže pokud si řekneme, že lze zkonstruovat reaktor s 85% účiností výjde nám maximální DLOUHODOBÝ výkon něco kolem 200MW. A to jsem to počítal pro případ, že teplotní rozdíl mezi vakuem a sálavým povrchem je cirka 200K(což je hodnota reálná). Problém by asi bylo slunce, jenže to nebude asi tak horké, když i přes den je na marsu pod nulou;-) Ten titan jsem bral v potaz díky vysokým kvalitám: stálost, tepelná odolnost, tvrdost, pevnost, nízká hustota a pro sálání důležité: tmavý a matný povrch(koeficient 0,96).

A s ohledem na to, že Typhoony rusové vyřazují tak se titanu za cenu železného šrotu dá koupit kvanta...

Mimochodem tím také strkáme do kapsy nebezpečné jaderné motory(nápad z NASA, že jo;-) protože "těžký" chladící okruh je zároveň ochranným štítem(titan mý dobré vlastnosti co se týče pohlcování gama záření) potenciální meziplanetární lodi s elektrotermálními(např. mikrovlnnými) motory tažnými a intovými udržovacími a korekčními. A zbytek energie použijeme na orientované EM pole, které nám bude dělat štít proti některým nebezpečným vlivům(ale kterým, když gama záření nezastaví?)
Jo a ještě nám zbyde na obří palubní superpočítač, který nám umožní být ve výpočtech zcela nezávislí na Zemi...

Vím že to sem nepatří, ale přece kvůli takovému sci-fi(z hlediska realizace od vedoucí vesmírné mocnosti:-( nebudu zakládat nové téma, ne;-)
 
02.2.2004 - 16:00 - 
Pro Tomáše Černáka:
- Kolik váží ponorka Typhoon? Nemám prostě představu.
- Máš nějaké spolehlivé informace o způsobu přenosu obrázků z MERů? Odkazy? Já jsem zatím žádné náznaky o "interpolaci" obrázků nenašel.
[Upraveno 03.2.2004 poslal ales]
 
02.2.2004 - 17:03 - 
quote:
Pro Tomáše Česrnáka:
- Kolik váží ponorka Typhoon? Nemám prostě představu.
- Máš nějaké spolehlivé informace o způsobu přenosu obrázků z MERů? Odkazy? Já jsem zatím žádné náznaky o "interpolaci" obrázků nenašel.




S ohledem na hmotnost, jsem užítí celé ponorky třídy Typhoon uváděl s ;-), tedy jako vtip. Hmotnost je cirka 30kTun. Spíše jsem měl na mysli použít její trup jako zdroj levného a velice kvalitního titanu k vytvoření klidně stejně veliké, avšak mnohem lehčí(přece jen vakuum není tak brutální jako tlak kapaliny) o hmotnosti cirka jedné až dvou kilotun(vynést se to dá, jaderný reaktor této lodi by mohl napájet elektrotermální motory např. nosičů typu energia).

A co se týče přenosu z MER, žádné kvalitní, podrobné a ověřené technické specifikace těchto strojů jsem ještě neviděl, zřejmě to nikdo z NASA nepovažuje za důležité. Podstatou je, že vím jak se přenášejí velké objemy video dat pomocí velmi pomalých komunikačních cest s využitím interpolace pomocí velmi výkkoných počítačů nebo HW speicalizovaných obvodů. A s ohledem na fakt, že NASA šetří každý watt energie, nejspíše toto řešení používá. Prostě mám moc indicíí na to, že to funguje jak já říkám, než aby to fungovalo podle vás(indicie: 1) vysoká kvalita vlastní fotografie, v marsovských podmínkách je pomocí toho robotka bez zásahu člověka nerealizovatelná; 2) vysoké rozlišení, jež optické snímače instalované na 2-3 roky starém systému, nejsou schopny dosáhnout; 3) až přílišná nekomprimovaná velikost...)

Navíc snímky vypadají silně prokresleně. Znak významného zásahu pomocí digitální techniky...

A dále je to opravdu levné a spolehlivé řešení. Zatímco přístroje s vysokou integrací(které by byli k takovým snímkům, jaké jsou prezentovány, potřeba) jsou mnohem méně spolehlivé...
 
02.2.2004 - 17:49 - 
Vysoké rozlišení naprosto odpovídá systému, které je na roverech instalované. PANCAM používá CCD matici 1024x1024 pixelů a zorný úhel objektivu je 16.8°x16.8°. Tomu odpovídá rozlišovací schopnost 0.286 mrad/pixel. Na vzdálenost deseti metrů je tedy možné rozpoznat detail o velikosti 3mm. Prodbněji se to lze dočíst např. na stránkách ing. Vítka, kde jsou i odkazy stránky s technickými detaily http://www.lib.cas.cz/knav/space.40/2003/032A.HTM .

Jenom tak mimochodem, z uváděné rozlišovací schopnosti PANCAM plyne, že panoramatický záběr 360° by měl mít šířku 22440 pixelů, ale uveřejněný záběr má šířku zhruba poloviční. V JPL tedy mají k dispozici ještě otřejší snímky, než které uveřejnili.
 
02.2.2004 - 18:07 - 
Přehodnotil jsem svoje názory ohledně přenosu informace. A odvolávám, že by snímky poslané MER byly upravovány pomocí počítače. 
<<  1    2  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.364731 vteřiny.