Obyvatelné horké skvrny na Marsu? Poznat by je možná šlo podle vulkanických vývěrů
By Charles Q. Choi
SPACE.com Contributor
posted: 31 October 2010
02:01 pm ET
This story was updated at 2:29 p.m. ET.
Zbytkové hydrotermální vývěry na úbočích sopek na Marsu by mohly být projevem přítomnosti jedněch z posledních obyvatelných prostředí na Rudé planetě, naznačují výzkumníci.
Vědci prozkoumali data o Marsích vulkánech shromážděná z oblasti Syrtis Major na Rudé planetě pomocí výkonných spektrometrů na NASA Mars Reconnaissance Orbiter. Zvláště se zaměřili na usazeniny u relativně mladého vulkanického kuželu Nili Patera, který spadá do minulosti vzdálené 3,7 miliardy let rané Hesperiánské epochy, která zahájila střední éru Marsí historie.
Když horká voda protéká skalami, rozpouští minerály, obohacuje vodu křemenem nebo oxidem křemičitým. Když tato voda chladne, a je to na vzduchu, krystalizuje se materiál zvaný hydratovaný křemen, který byl neočekávaně výzkumníky zaznamenán v usazeninách Nili Patera.
Objevy naznačují, že tyto vývěry kdysi sloužily jako maličké obyvatelné kapsy na Marsu, kde by mohly primitivní formy života Marsu, pokud takové někdy existovaly, nalézt útočiště. Do dneška ovšem žádný definitivní důkaz, že by Mars kdy hostil nějakou formu života, nebyl nalezen.
„Když máte vodu a teplo, jako máte na těchto místech, máte tu příležitost to obývat – místo, kde jsou podmínky, které by mohly udržovat život, pokud tam nějaký byl,“ řekl SPACE.com spoluautor John Mustard profesor geologie z Brown University v Providence, R.I.
Vějířovitý tvar usazenin a jejich umístění kolem vulkanického kužele a v něm též naznačují, že pochází od hydrotermálních systémů, dodal.
„Pojedete-li na Havaj nebo na Island a půjdete-li podél vulkanických kuželů, uvidíte kolem nich pářící vývěry hydratovaného křemene,“ řekl Mustard.
Není to poprvé, kdy byly objeveny usazeniny dratovaného křemene v Marsích vývěrech, ale tohle byla dosud nejnedotčenější soustava usazenin, co jsme zatím viděli, řekl. Marsí rover NASA Spirit objevil také téměř čisté usazeniny v roce 2007, dodal.
Na Zemi považují vědci hydrotermální prostředí s křemennými usazeninami za významná potenciální úložiště k uchování mikrobiálních fosílií.
Výzkumníci doufají, že v budoucnu lépe pochopí, jak tato místa opravdu mohla být obyvatelná – jak byla např. horká nebo kyselá.
„Mohli bychom rovněž zkoumat analogická prostředí na Zemi, jako jsou fumaroly na Havaji nebo místa na Islandu – podívat se, jestli zjistíme podobnou soustavu chemických projevů z orbity a kouknout se, jaké druhy biologických společenstev jsou s nimi spojeny,“ řekl Mustard.
Studie byla vedena vedoucím autorem Johnem Skokem na Brown University. Spolu s Mustardem Skok a další kolegové upřesnili svá zjištění online 31. října v žurnálu Nature Geoscience.
Vulkanický kužel v kadeře Nill Patera na Marsu má usazeniny hydrotermálních minerálů na jižních úbočích a v blízkém terénu, což naznačuje, že by mohlo jít o nejnedávnější obyvatelné horké skvrny na Marsu. Dvě z největších usazenin jsou označeny šipkami a celé pole světlem tónovaného materiálu nalevo na kuželu je hydrotermální usazeninou.: NASA/JPL-Caltech/MSSS/JHU-APL/Brown Univ.
Vrcholnou prioritou robotických sond je pátrání po životě na Marsu, říkají vědci
By Charles Q. Choi
Astrobiology Magazine Contributor
posted: 11 November 2010
06:11 am ET
Prvním a jediným pokusem o hledání života na Marsu byla mise Viking vyslaná v roce 1975. Nyní vědci navrhují, aby v příštím desetiletí byly na Rudou planetu vyslány robotické sondy, pro které by bylo nejvyšší prioritou pátrání po životě.
Po misích Viking bylo všeobecným konsensem, že chlad, radiace, hyper-vysušenost a další faktory prostředí vylučují šance na mikrobiální aktivitu na povrchu Marsu či v blízkosti povrchu. Tato domněnka – převážně založená na tom, že přístroje Vikingů nezjistily organické sloučeniny, které by mohly signalizovat život na Marsu – byla pak s každou další pozdější misí posilována.
Mars Science Laboratory naplánovaná v vypuštění na rok 2011 je určena k hledání důkazů, že prostředí Marsu bylo někdy schopno udržet na Rudé planetě život. Ovšem někteří vědci argumentují, že těžištěm výzkumu by měla být strategie hledání života samotného – „existence“ života, který je buď ještě dnes aktivní nebo dřímající, ale ještě živý.
„Neexistuje žádný hlubší a významnější lidský úkol než testovat, zda jsme ve vesmíru sami nebo ne, a Mars musí být prvním místem k hledání, jelikož je to jen na našem zadním dvorku,“ řekl astrobiolog Alberto Fajren z Instututu SETI a NASA Ames Research Center. „Nalezení života na Marsu by bylo nejvýznamnějším úspěchem vědy v tomto století.“
Předvoj NASA Viking
Landery Viking zjistily organické molekuly jako je metylchlorid a dichlormetan, ale tyto byly vyloučeny jako pozemské znečištění – přesněji z kapalných čistidel použitých k přípravě kosmické lodi, když byla ještě na Zemi.
Lander Phoenix vypátral v hlíně chloristan hořečnatý, který dovede ničit zbytky organiky. Tento objev vědce přiměl, aby znovu promysleli předpoklady hodnocení Vikingu. Jelikož Viking své vzorky zahříval, mohl vyvolat chemické reakce mezi chloristanem a další přítomnou organikou, tudíž tu organiku zničit.
Nedávné zjištění metanu na Marsu také oživilo možnost existence minulého nebo i existujícího života hned pod povrchem, jelikož život je jedním z primárních producentů metanu i na Zemi.
Ať se může Mars zdát jakkoliv životu nepřátelský, existují četné příklady života přežívajícího v extrémních prostředích i na Zemi. Např. mikrobi byli pozorováni i v chladných, suchých půdách Suchých údolí Antarktidy. Tyto půdy jsou uspořádány do vrstev suchého permafrostu překrývajícího zemní led, což je struktura podobná některým půdám na Marsu. Úlomky bohaté ledové vrstvy v ledovcích zachycují vodní filmy a minerální prach, který na Zemi jako základna života slouží dobře a podobné vrstvy byly v severních polárních usazeninách Marsu pozorovány.
Mikrobi žijí i ve solných hrudkách hyper-aridní pouště Atacama v Chile, která je často popisována jako podobná půdám Marsu.
Tyto analogy Marsu na Zemi naznačují, že na Marsu je trocha oblastí, které by život mohly udržet – ledem ztvrdlá půda, masivní úložiště ledu a určité porézní soli.
„Sondy byly poslány do oblastí Marsu, kde je ledem ztvrdlá půda běžná – což byl případ Phoenixu na severních planinách,“ řekl Fajren. „Jen zcela nedávno před třemi lety byla objevena další prostředí, jako jsou stovky místních shluků chloridových solí a jsou roztroušeny na dávných jižních pláních. V každém případě dosud nedošlo k žádnému pokusu analyzovat některé z těchto prostředí pomocí moderních biologických přístrojů k hledání života, ať už existujícího či vyhynulého.“
Invaze robotů na Mars
Fajren a jeho kolegové doporučili pro příští desetiletí robotického zkoumání Marsu novou strategii, takovou v níž je pátrání po existujícím životě hlavní prioritou.
„Voláme po dlouhodobé architektuře programu výzkumu Marsu, která bude organizována kolem hlavních cílů do následujícího pořadí priorit – hledání existujícího života, hledání minulého života a sběr vzorků,“ řekl Fajren.
Výzkumníky předjímané sondy cílené do takových druhů oblastí, kde by bylo možno nalézt život, a nesoucí přístroje, které mohou poskytnout jednoznačné důkazy přítomnosti nebo absence života – jako jsou skuteční mikrobi. Robotické mise hledající spóry, dřímající život nebo organické zbytky by např. mohly vrtat několik yardů hluboko, aby se dostaly do ledem bohatých vrstev odstíněných od vysokých úrovní radiace na povrchu, a používat k prozkoumání svých nálezů mikroskopy.
Mise zaměřené na hledání existujícího života by též byly ideální k vyhledání nějakého uhynulého života, jelikož mrtvé organismy by bylo pravděpodobně možno najít na stejných místech jako ty živé. Jelikož půdní bakterie v poušti Atacama jsou roztroušeny ostrůvkovitě, měla by kterákoliv mise hledající život na Marsu obsahovat rover. Landery by též šlo použít k návratu vzorků, bude-li to vůbec možné.
„Technologie je připravena,“ řekl Fajren. „Potřebujeme pouze nový impuls a více ambicí.“
Vědci svou strategii 7. října upřesnili online v žurnálu Astrobiology.
Mise na Mars Phoenix ryla v marsí zemině, aby našla, co je ukryté těsně pod povrchem. Vzorky z výkopu byly dodány do mokré chemické laboratoře, která byla součástí mikroskopického, elektrochemického a vodivostního analyzátoru Phoenixu (MECA). Credit: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona/Texas A&M University
Tento obrázek ukazuje příští rover NASA Curiosity v porovnání se současnými rovery k výzkumu Marsu (Spirit a Opportunity) a rover Sojourner z marsovské mise Pathfinder. Credit: Karl Tate, SPACE.com
Landery Viking nesly přístroje určené k hledání příznaků marsího života: plynový chromatograf / hmotnostní spektrometr stejně jako experimenty s výměnou plynů, značkovaného uvolňování a pyrolitického uvolňování. Credit: NASA
Množství studií naznačuje, že nížiny severní polokoule Marsu byly kdysi pokryty vodou. Možná pobřeží u obrovité sopky Olympus Mons byla detailně ofotografována kosmickou lodí Viking i kamerou orbiteru Marsu. Credit: NASA
Pro smysluplné hledání marsovského života potřebujeme několik roverů a la Curiosity, navíc vybavené vrtacím zařízením, aby se mohly dostat ke vzorkům z hloubky několika metrů. Pak by bylo nejlepší nadějné vzorky posadit do návratové rakety a poslat zpátky na Zem k dlouhodobému zkoumání. Samotná Curiosity může mít štěstí, ale moc tomu nevěřím, povrch je mrtvý.
Roboty poskakující po Marsu by mohla pohánět radioaktivita
By Charles Q. Choi
SPACE.com Contributor
posted: 17 November 2010
12:55 pm ET
Vědci nyní budí naději, že rakety poháněné radioaktivním materiálem by mohly robotům pomoci ke skokům po povrchu Marsu.
Kolové rovery provádí úžasné objevy na Marsu už po desetiletí, i když prozkoumávají jen maličký zlomek této planety. Rozeklaný marsovský terén je pro ně často nepřekonatelnou výzvou kvůli útesům a kráterům blokujícím jejich mise.
Vědci místo nich zkoumají raketově poháněné poskakující přemisťovadla, která by se mohla potulovat po místech, o kterých mohou kolové rovery jen snít. Vychází z nápadu dosahovat tahu tak, že se bude tryskami vyhánět plyn pocházející z atmosféry Marsu.
Přemítá se o množství nápadů na Marsovská poskakovadla, všechny pak čelí výzvě potřeby spousty energie a nízké hmotnosti, aby mohly skákat na užitečné vzdálenosti. Jedno pojetí od vědců NASA je využití solárně poháněného přemisťovadla, které by v atmosféře Marsu hojný oxid uhličitý štěpilo na kyslík a oxid uhelnatý, který by se pak v konvenčních raketách pálil jako palivo. Čínští výzkumníci také zkoumali možnost k nasávání a zahřívání oxidu uhličitého využití elektřiny z baterií, zatímco francouzský tým navrhuje s sebou vzít práškový hořčík jako palivo pro omezený počet skoků.
Vědci v Anglii nyní navrhují ke stlačování plynu do pohonů a ohřevu hnací látky použít radioizotopů. Spočítali, že takový skokan by mohl na Marsu roky studovat stovky lokalit.
Radioizotopy se k pohonu kosmických lodí používaly už desetiletí – radioizotopické termoelektrické generátory (RTG), které přetváří teplo z takových materiálů jako plutonium na elektřinu našly využití v NASA plavidlech Pioneer, Voyager, Galileo, Ulysses, Cassini a New Horizons, protože mohou vyrábět proud při relativně nízké váze. (Video: http://www.space.com/common/media/video/player.php?videoRef=SP_101117_Hopper-RS )
„Radioizotopové zdroje energie byly jako součást kosmických lodí vypuštěny už nesčetněkrát,“ řekl výzkumník Hugo Williams earekosmický inženýr z University of Leicester v Anglii.
Nyní ve spolupráci s kosmickým výrobcem Astrium sídlícím v Paříži – pobočkou European Aeronautic Defence and Space Co. (EADS a Center for Space Nuclear Research v Idaho National Laboratory navrhují, že radioizotopy by mohly pohánět zařízení, které by jak stlačovalo atmosférický oxid uhličitý na kapalinu a pak jej i zahřívat jako hnací látku.
„Jako u všech bezpečnostně kritických inženýrských systémů včetně pozemské nukleární energetiky, je primární konstrukční prioritou bezpečnost a každá jaderná aktivita je přísně regulovaná,“ řekl Williams. „Skokan by musel při těchto posuzovacích a konstrukčních normách podstoupit rozsáhlý testovací program, aby se osvědčil soulad s požadavky na bezpečnost.“
Hlavní výhodou použití takovýchto energetických zdrojů místo konvenčních baterií je, že mohou po delší dobu poskytovat více energie. Také by nemusely zůstávat jen v oblastech Marsu oplývajících slunečním svitem, a to by solární konstrukce musely, a nemusely by až na Mars tahat palivo.
„Jelikož přemisťovadlo by mohlo hnací látku sbírat z atmosféry na místě, má potenciál k velmi dlouhé životnosti a tudíž k návštěvě mnoha zájmových míst,“ řekl Williams SPACE.com.
Výzkumníci zjistili, že takovýto skokan by mohl létat po skocích přinejmenším 0,6 mílových (1 kilometr). Kdyby použili vysokozátěžové keramiky jako karbid bóru, mohli by rozžhavením plynu až asi na 2 780 st Fahrenheita (1 525 st Celsia) dosáhnout i delších vzdáleností.
„Prodloužení doskoku závisí na větším nákladu hnací látky, menší hmotnosti a volbě optimální hmotnosti jádra – to znamená úsporu hmotnosti, kde je to jen možné, na součástech a snad i omezením počtu nesených vědeckých přístrojů,“ řekl výzkumník Richard Ambrosi kosmický vědec z University of Leicester. „Velice zajímavý je kompromis mezi letovým dosahem, zvolenou frekvencí přistání k provedení měření a množstvím nesených přístrojů. Toto je zářný příklad, kdy je nutná diskuse mezi mnoha organizacemi, aby se dosáhlo nejlepšího řešení k uspokojení specifických vědeckých požadavků.“
Výzkumníci předjímají skokana s asi 10 stopami (3 metry) příčné délky a asi 880 liber (400 kilogramů) hmotného.
„Přemisťovadlo bude mezi přelety rozžhavovat jádro, stlačovat oxid uhličitý k doplnění nádrže hnací látky a provádět vědecké experimenty,“ řekl výzkumník Nigel Bannister kosmický vědec z University of Leicester. „Rozumným prvotním odhadem pro tento cyklus je týden, ale konečná konstrukce kompresního systému by mohla být konstruována tak, aby doba doplnění byla podobná času očekávaného trvání vědeckých experimentů.“
Vědci uvedli detaily svých zjištění 17. listopadu online v žurnálu Proceedings of the Royal Society A.
Poskakující kosmická loď poháněná radioaktivitou by mohla cestovat mnohem dále (zobrazeno zeleně) než typický marsovský rover (jeho dosah zobrazen červeně). Credit: AGI/University of Leicester
Vrtací tým NASA láme antarktický led
By Henry Bortman
Astrobiology Magazine Contributor
posted: 18 November 2010
08:01 am ET
Během minulého desetiletí kosmické lodi NASA na Marsu identifikovaly několik míst s podmínkami schopnými v minulosti udržovat existenci života.
Jedno z nejslibnějších mezi těmito místy a dobrý kandidátem pro následující misi výslovně určenou k hledání známek života je mělce pod povrchem pod místem přistání Phoenixe v arktických severních pláních Marsu. Někteří vědci dokonce věří, že oblast, kde Phoenix přistál, může být obyvatelná ještě dnes.
Jako první krok k vývoji technologií pro návratovou misi na marsovský polární sever zamíří tento měsíc členové týmu NASA IceBite do antarktických Suchých údolí, aby prozkoumali University Valley.
Magazín Astrobiology bude jejich činnost v terénu sledovat a pravidelně umisťovat blogové články od členky IceBite týmu Margarity Marinové. Návštěvníci stránky magazínu Astrobiology budou moci týmu IceBite klást otázky kliknutím na tlačítko Zeptej se vědce, které se objeví v našich IceBite příbězích a blogových článcích.
University Valley je zajímavé, protože nikdy nebylo dost teplé, aby se rozhřál podpovrchový led, takže svrchní vrstvy půdy zůstávají po celý rok suché. Tohle uspořádání se suchou půdou nad ledem je na Marsu běžné, ale je extrémně vzácné na Zemi a připomíná statigrafii blízko u povrchu na místě přistání Phoenixe.
„Kdekoliv, kde je na severní polokouli permafrost, je v létě mokro a rozbahní se to,“ řekl Chris McKay planetární vědec z NASA's Ames Research Center (ARC) in Moffett Field, Kalifornia a hlavní výzkumník týmu IceBite. „V Antarktidě a pouze v Antarktidě jsme našli úplně jiný fenomén zvaný suchý permafrost, v němž jsme našli ledem zcementovatělou zeminu, nad níž nacházíme suchou, zcela vysušenou půdu a celý ten systém se nikdy nezahřeje natolik, aby tento led zkapalněl.“
Marsovské vrtání na Zemi
Loni tým IceBite provedl rekognoskaci University Valley a umístil zde sérii meteo-stanic k monitorování podmínek během Antarktické zimy. Letos se vrátí, aby otestovali IceBreaker, vrtačku zkonstruovanou a postavenou Honeybee Robotíce sídlící v Pasadeně v Kalifornii. IceBreaker může hrabat až metr (3 stopy) do ledu a zmrzlé půdy a poskytnout pro vědecké analýzy vzorky povrchu.
IceBreaker je rotační vrtačka s příklepem: jeho cílem je vrtět se i bušit. Kombinací ražení s rotačním pohybem, „dostanete velice účinný vrtný systém,“ říká Kris Zacny, ředitel Hyneybee Dribling and Excavation Program.
Rotačně razící vrtačky jsou těžko rarita; můžete si je koupit z regálu v domácích potřebách. Ale IceBite byla optimalizována pro mrazivé podmínky na Marsu téměř ve vakuu. Např. zatímco většina vrtaček se maže, aby se zabránilo přilnutí vnitřních součástek k sobě, tak jelikož je Mars tak chladný, jsou vnitřní části IceBite místo toho pokryty Teflonu podobným nepřilnavým povrchem.
IceBite tým provede tři série testů. První budou ve stanici McMudro, výzkumném středisku v Antarktidě se snadno přístupnými nástroji, náhradními díly, elektřinou a Internetem. Internetové spojení doufejme umožní skupině studentů pátého ročníku v Pleaantonu v Kalifornii, aby tuto vrtačku řídili přes dálkové ovládání.
„Pak to budeme sbírat a nakládat a převážet na vzdálené místo u McMurdo, to původní místo a vrtání do skály na samotné McMurdo, to je pravděpodobně lepší analogie Měsíce než Marsu,“ říká McKay. Konečný test bude v ještě vzdálenějším University Valley přístupném jen vrtulníkem.
Testy ve zmrzlém terénu
IceBite byl úspěšně otestován v marsovské simulační komoře Honeybee, kde byly teploty a atmosférické podmínky nastaveny na přibližně marsovské. Ale nadcházející testy v Antarktidě budou první, kde vrtání bude vystaveno nejistotám terénních operací.
Jednou z věcí, které Zacny a jeho kolegové budou během probíhajících testů bedlivě sledovat, bude teplota vrtáku. Teplotní senzor ve vrtáku a řídící software doufejme zaručí, aby se hrot během provozu vrtačky nepřehřál. Pokud ano, podpovrchový led může tát a když zas zamrzne, než se vrták vytáhne z díry, tak vrták uvízne. Dojde-li k tomu na Marsu, říká Zacny, „nikdy to nevytádnete. Nikdy nebudete moci vrtačku z díry dostat.“
Budou též sledovat, jak je to vrtání efektivní v dodávce použitelných vzorků na povrch k vědeckým analýzám. V laboratoři, „připravujeme své vlastní simulace skal a ledu,“ říká Zacny, „takže do jisté míry rozumíme, co se může pokazit. Ovšem v terénu nemáte ani ponětí, co je pod povrchem, dokud nezavrtáte a neuvidíte odřezky vzorků dodávané na povrch.“
Zacny doufá, že se naučí více o tom, jak se vzorky suchého permafrostu během vrtání chovají, „jak se to chová, když to nakonec vytáhnete na povrch, jaký je nejlepší způsob přenesení k nástroji. A co se se vzorkem stane, když se dostane na povrch, jak moc se míchají vzorky pocházející z různých hloubek.“
Mapování antarktického ledu
Kromě testování IceBreakeru plánuje IceBite tým mapování hlubokého podpovrchového ledu jak v University Valley tak v dalších blízkých údolích.
„Byla vznesena otázka ohledně toho, co stanovuje hloubku ledu,“ říká Margareta Marinova výzkumný vědec ARC. „Takže jsem strávila spoustu času skutečným procházením údolí, kopáním jam nebo dloubáním děr a zkouškami, abych stanovila, jak hluboko v zemi ten led je.“
Další člen týmu Andrew Jackson docent z Katedry stavebního a ekologického inženýrství z texaské Tech University v Lubbocku bude studovat chloristany.
Jacksonův výzkum je historicky zaměřen na pozemské chloristany, zvláště jejich dopad na ozónovou vrstvu Země. Na Zemi se chloristany primárně vyskytují na velice suchých místech, jako je poušť Atacama v Chile. Je známo, že existují v antarktických Suchých údolích, ale nikdo tam ještě jejich přítomnost nestudoval.
Navíc kromě vrhání světla na klima Země, jsou chloristany, které byly nalezeny v půdě na místě přistání Phoenixu, důležité k pochopení možného života na Marsu. Chloristany fungují jako silné činidlo proti zamrzání snižující bod mrznutí vody.
„Dělá to většina solí, ale chloristany jsou v tom zvláště dobré,“ říká Jackson. „Můžeme-li to vidět v Antarktidě, mohli bychom ukázat, že to chloristany opravdu dělají.“
Jackson dodal, že „pro Mars je to opravdu důležité,“ tam se teploty zřídka dostávají nad bod mrazu.
Navíc mnoho pozemských mikrobů dovede „dýchat“ chloristan místo kyslíku. Pokud se naleznou chloristan dýchající mikrobi v malé kapse života v kapalné vodě pod antarktickým povrchovým ledem, pak by snad i podpovrchový led zmrzlých severních plání Marsu mohl být také považován za možný habitat pro současný život.
Projekt IceBite je financován z NASA programu ASTEP (Astrobiology Science and Technology for Exploring Planets).
Charlottesville/NRAO/Stony Brook University)
Antarctica's University Valley, where later this month NASA's IceBite team will field-test Honeybee Robotics' rotary-percussion drill, boring a meter deep into the subsurface ice. Credit: M. Marinova
Projektový inženýr Honebee Gale Paulsen seřizuje nastavení simulační komory Marsu během příprav na test jednoho z experimentálních vrtáků společnosti. Credit: Henry Bortman
Umělecké pojetí NADA landeru Phoenix, který v roce 2008 našel v marsovské Arktidě důkazy o minulé vodě. Credit: NASA/JPL
17. prosince 2010
Americká kosmická sonda 2001 Mars Odyssey vytvořila nový rekord. Kolem Marsu krouží už víc než 3340 dnů. To je déle než jakákoliv jiná sonda předtím. Oznámil to americký Národní úřad pro letectví a vesmír
(NASA).
Rover si dělá na Marsu zajížďku s pomocí shůry
By Mike Wall
SPACE.com Senior Writer
posted: 16 December 2010
06:58 pm ET
SAN FRANCISCO – Marsí rover NASA Opportunity hrčí k určitým zajímavým minerálním ložiskům na okraji čerstvého kráteru veden řadou ostřížích zraků shůry.
Opportunity dorazila během několika posledních dnů k marsímu kráteru Santa Maria a měla by to během několika týdnů stihnout na jižní okraj kráteru. Až tam bude, bude zkoumat plošky s minerály, které se pravděpodobně před miliardami let vytvořily v přítomnosti vody, prohlásili dnes 16. prosince výzkumníci při tiskové konferenci na podzimním zasedání American Geophysical Union 2010.
Rover ví, kam se podívat, díky Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) NASA, který tyto minerály známé jako hydratované sírany zjistil z výšky 150 mil (250 kilometrů), v níž Rudou planetu obíhá. Tato úroveň týmové spolupráce mezi roverem a kosmickou lodí je bezprecedentní, řekli výzkumníci.
„Je to poprvé, kdy jsme použili minerály zjištěné z orbity, abychom řídili, kam má rover jet,“ řekl zástupce hlavního výzkumníka programu Mars Exploration Rover Ray Arvidson z Washington University in St. Louis.
Okraj Santa Maria
MRO zjistil hydratované sírany na okraji Santa Maria pomocí spektrometru k mapování minerálů. Opportunity už nebylo moc daleko, tým roveru se tedy rozhodl poslat jej, aby se šel podívat zblízka, řekli výzkumníci.
Povrch Marsu je dnes na troud suchý, ale hydratované sírany a jíly – které se rovněž vytváří v přítomnosti vody – odhalují, že tato planeta kdysi bývala mnohem vlhčím místem. To bylo ale dávno; vědci si myslí, že jíly jsou 4 až 4,5 miliardy let staré a hydratované sírany jsou asi 3,8 miliardy let staré.
Krátery vědcům poskytují možnost takové dávné skály prozkoumat, jinak by zůstaly pohřbené a mimo dosah.
„Jsou to přirozené vrty odhalující horniny podloží,“ řekl Arvidson.
A Santa Maria je tak zvláštní, jak jen kráter může být, dodal. Kráter vypadá, že je z geologického hlediska extrémně mladý – možná je jen několik milionů let starý, řekl Arvidson SPACE.com – takže jeho povrch příliš povětrnost ještě nezanesla.
„Nikdy jsme neviděli takhle čerstvý takhle veliký kráter,“ řekl Arvidson.
Opportunity by se brzy měla dostat k možnosti si tyto minerály krásně prohlédnout zblízka na jihovýchodním okraji. Když se do této oblasti za pár týdnů dostane, rover ověří orbitální pozorování MRO a také posbírá data z větší hloubky, říkají výzkumníci.
Na cestě k Endeavour
Zastávka u Santa Maria znamená pro Opportunity krátkou zajížďku, kterou dělá na své pomalé, pozvolné cestě ke gigantickému kráteru zvanému Endeavour.
Rover natočil svá kola k 14 mil (22 km) širokému Endeavour v létě 2008. Od té doby Opportunity překonal asi 9 mil (14,5 km) a zbývá mu k dosažení kráteru asi 3,7 mil (6 km), říkají výzkumníci.
A na zbytku cesty bude Opportunity pomáhat MRO. Orbiter na Endeavour zjistil jíly a našel jíly a hydratované sírany i na různých dalších místech, což vědcům pomáhá naplánovat cestu pro Opportunity. Cílem je prozkoumat a načrtnout dávné prostředí Marsu, aby pomohli určit, zda planeta někdy mohla být schopna udržet život, řekli výzkumníci.
Jak Opportunity tak její dvojče rover Spirit na Marsu přistály v lednu 2004. Jejich mise byla původně určená, aby trvala jen asi tři měsíce, ale oba tuto životnost překonaly.
Spirit loni uvízl v měkkém písku a přestal se Zemí komunikovat na jaře 2010. Činitelé NASA se však ještě nevzdali naděje, že jej ještě uslyší.
„Ještě nasloucháme,“ řekl projekt manager roveru John Callas z NASA Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, Calif. „Naslouchali jsme každý den.“
Callas ale řekl, že pesimismus je určitě na místě, pokud Spirit nepípne do března, kdy je marsovské slunce silné a rover bude mít spoustu možností zahřát se a posílit.
Obrázek kráteru Santa Maria vyfocený NASA's Mars Reconnaissance Orbiter. Modrá skvrna označuje dno kráteru, červená skvrna jižní okraj, kde NASA rover Opportunity brzy prozkoumá ložiska minerálů, které se před dávnými časy vytvořily v přítomnosti kapalné vody. Credit: NASA/JPL-Caltech/Univ. of Arizona
Průzkumný rover NASA Opportunity použil svou panaromatickou kameru (Pancam) k zachycení tohoto pohledu okraje kráteru Endeavour cílu roveru na jeho mnohaleté jízdě písečnou krajinou Marsu. Obrázek byl vyfocen během 2 226 dne na Marsu čili solu na misi Opportunity na Marsu 28. dubna 2010. (April 28, 2010). Credit: NASA/JPL-Caltech/Cornell University
Umělecké vyobrazení průzkumného roveru NASA pro Mars Oppportunity. Credit: National Geographic
Obrázky oblasti Fénixova jezera na Marsu odhalují složitý terén
By SPACE.com Staff
posted: 21 December 2010
07:06 am ET
Nové obrázky oblasti Fénixova jezera na Marsu ukazují, jak složité zborcené linie táhnoucí se širokými pláněmi Marsu vedou k terénu s kontrastním světlým i tmavým vzezřením.
Oblast Fénixova jezera formálně zvaného Phoenicis Lacus byla poprvé zjištěna astronomy 19. století, kteří ji identifikovali jako tmavou skvrnu, která připomínala moře. Nyní vědci vědí, že nejde o vodní útvar, nýbrž o jihozápadní rozšíření bludiště připomínajícího systému hlubokých údolí Noctis Labyrinthus.
Phoenicis Lacus má plochu 3 127 čtverečních mil (8 100 čtverečních kilometrů), což je zhruba rovné velikosti ostrova Korsika ve Středozemním moři. Na nových obrázcích, které pořídila stereokamera s vysokým rozlišením na kosmické lodi Evropské kosmické agentury Mars Express obíhající kolem Rudé planety, je vidět jen malá část této oblasti.
Phoenicis Lacus zformoval vyzdvižený terén vulkanicky nesmírně bohaté plošiny Marsu Tharsis Plateu. Epizody probíhající vulkanické aktivity v oblasti Tharsis nejenže celou plošinu zdvihly, ale Phoenicis Lacus i zdeformovaly vytvořením četných zborcených linií. Geologický tlak rovněž do této krajiny během času vytvaroval útesy a údolí.
Nápadné zborcené tvary této oblasti je rovněž viditelný na nedávných obrázcích z Mars Express. Vypadá to jako dlouhá díra zavrtaná do hloubky asi 1,9 míle (3 km) pod okolní planinou. Její stěny nám poskytují průhled na rozsáhlé čedičové vrstvy a malá pole písečných dun pokrývajících dno.
K identifikaci různých povrchových tvarů na Marsu vyhodnocují planetární vědci jejich jas a albedo, které je zčásti určeno složením povrchového materiálu. Např. led je odrazivější než skála. Textura povrchu je dalším faktorem, kde rozeklaný terén odráží méně slunečního svitu a vypadá tak tmavěji než hladší povrchy.
Mars Express od ESA vystartoval 3. června 2003 a dorazil v prosinci téhož roku k Marsu. Primárním cílem družice Mars Express je nesnímkovat celý povrch Marsu s vysokým rozlišením, aby se vytvořila mapa minerálního složení povrchu planety a určil účinek atmosféry Marsu na jeho povrch.
Phoenicis Lacus má plochu 8100 km2 (59,5 x 136 km), což odpovídá velikosti Korsiky. Tento obrázek byl pořízen 31. července 2010 pomocí High-Resolution Stereo Camera (HRSC) na kosmické lodi ESA Mars Express. Credit: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)
Povrch Marsu možná v nedávné minulosti tvarovala desková tektonika
By Mike Wall
SPACE.com Senior Writer
posted: 03 January 2011
07:20 am ET
Kus země u obrovitého marsího kráteru Olympus Mons možná nese důkazy po nedávné aktivitě deskové tektoniky na Rudé planetě, naznačuje nový výzkum.
Mnoho hřebenů a brázd na rozeklané kůře krajiny severní a západní Olympus Mons jsou podle této studie pravděpodobně projevy tektonických tlaků. A tato aktivita by mohla být velice nedávná – nanejvýš asi tak 250 000 let.
Pokud se závěry studie potvrdí, mohly by zpřevracet konvenční mínění, které je toho názoru, že síly deskové tektoniky pravděpodobně ve tvarování povrchu Marsu nehrály významnou roli – zvláště pak v nedávné minulosti.
„Lidé nechtějí, aby na Marsu byla desková tektonika,“ řekl autor studie An Yin z UCLA, který svá zjištění v prosinci prezentoval na podzimním zasedání American Geophysical Union roku 2010 v San Francisco. „Myslím si ale, že jsou pro to dobré důkazy.“
Posuvy povrchu?
Povrch Země po celé věky tvarovaly obrovité pláty kůry, které se trhají, vzájemně sráží a potápí jedna pod druhou.
Tyto desky kloužou na vrstvě částečně natavené horniny zvané plášť. Nitro Země je dostatečně horké, aby horniny pláště zůstaly v měkkém, relativně tvárném stavu, částečně proto, že naše planeta je relativně veliká. Čím je planeta hmotnější, tím je uvnitř žhavější.
Mars je mnohem menší než Země – asi s polovinou její šířky a pouze 11 procenty hmotnosti. V důsledku toho si mnoho vědců myslí, že Rudá planeta je příliš malá a její nitro příliš chladné, aby hostila procesy deskové tektoniky.
Yin si ale myslí, že našel solidní důkaz, že desková tektonika utvářela mnoho krajinných formací, které nyní na Marsu vidíme, a možná tu planetu tvaruje dodnes.
Je-li to pravda, mohly Mars být lepším kandidátem na mimozemský život, než si vědci mysleli. Desková tektonika by mohla pomoci doplňovat živiny potřebné pro udržení života, např. vynášet uhlík a další látky z nitra Marsu na povrch.
Zlomy podél úbočí vulkánu
Yin analyzoval vzezření obrázků nasnímaných přístroji na palubě dvou kosmických lodí NASA: Mars Odyssey a Mars Reconnaissance Orbiter. Obrázky ukazují mnoho oblastí na sever a západ od Olympus Mons, které, jak Yin řekl, před tím nebyly podrobně zkoumány.
Mnoho z těchto obrázků ukazuje praskliny, zvlnění a terasy – které jsou na Zemi klasickým projevem tektonické aktivity, řekl Yin. Yin dává tedy přednost tlakům deset kůry před alternativními vysvětleními – takovými jako sesuvy půdy – které nabídl dalším vědcům.
Některé z fotek zobrazují zprohýbané, meandrující kanálovité tvary, které poskytují další doklady deskové tektoniky, řekl Yin.
„Žádný z kanálům podobných tvarů se netáhne daleko,“ řekl Yin SPACE.com. „To je klasický projev aktivní tektoniky.“
Yin si myslí, že marsí desky se možná hýbaly a otíraly během posledních 250 000 let a možná to dělají dodnes.
„Opravdu to závisí na rychlosti eroze,“ řekl Yin. „Ale když všechny tyto rysy uvidíte na Zemi, řeknete o nich, že jsou aktivní.“
Sestavování důkazů?
Yin uznává, že tato hlediska jsou mimo hlavní proud vědeckých náhledů. Možná přináší odlišnou perspektivu na marsí geologii než většina vědců, protože strávil většinu své kariéry studiem krajinných prvků a procesů na Zemi.
„Vykročil jsem tam,“ řekl. „Jsem v této oblasti nový, ale na geologii Země pracuji už 30 let.“
Utváření krajiny na severozápadním úbočí Olympus Mons nejsou jediným argumentem pro deskovou tektoniku na Marsu. Další výzkumníci poukázali na to, že Rudá planeta má několik dlouhých, relativně přímých řetězců vulkánů – včetně tří vulkánů, které utváří Tharsis Montes u Olympus Mons.
Tyto rysy je těžké vysvětlit jinak než, že tu práci dělá desková tektonika, řekl Yin. Řetězce vulkánů by mohly být formovány pohybem desek kůry sedících nad „horkou skvrnou“ v plášti právě tak jako se učí, že na Zemi byly zformovány Havajské ostrovy.
Dalším střípek důkazů, řekl Yin, je Valles Marineris na Marsu – největší známý kaňonový komplex ve sluneční soustavě. Vedle 2 800 mil (4 506 km) dlouhého a 7 mil (11,2 km) hlubokého Valles Marineris je pozemský Grand Canyon drobeček. Další výzkumníci usoudili, že systém kaňonů má pravděpodobně charakteristiku tektoniky a Yin s tím hodnocením souhlasí.
Před několika lety kosmická loď NASA Mars Global Surveyor našla proužkované vzory v magnetických polích na povrchu Marsu. Jedním z možných vysvětlení je dávná tektonická aktivita: Jelikož roztavené horniny vyrůstají z pláště Marsu na jeho povrch, zchladly a zmagnetizovaly se ve směru posouvajícího se magnetického pole. Tento nový povrch byl později rozlámán dalším stoupajícím materiálem, který zaujal jinou magnetickou orientaci, čímž se tvoří různá zvlnění.
Tyto proužkované vzory byly na Zemi také nalezeny, kde byly interpretovány jako projevy silného magnetického pole a deskové tektoniky.
Ačkoliv nic z toho nedokazuje, že Mars má aktivní deskovou tektoniku – nebo ji kdy měl – Yin si myslí, že když se všechny tyto doklady poskládají dohromady, jsou dost přesvědčivé.
„Lidé uvnitř marsí komunity jsou dost odolní,“ řekl Yin. „Ale spoustu dalších lidí tato zjištění velice vzrušují.“
Některé krajinné tvary na severu a západě marsího vulkánu Olympus Mons mohou být důkazem nedávné aktivity deskové tektoniky. Credit: NASA and An Yin (UCLA)
Krajinné prvky severně od marsího vulkánu Olympus Mons mohou být dokladem nedávné tektonické aktivity. Nalevo: neinterpretovaný obrázek z NASA Mars Odyssey. Napravo: interpretovaný obrázek. Credit: NASA and An Yin (UCLA).
Pohled na pruh země na západ od Olympus Mons s krajinnými prvky, které mohou být dokladem nedávné tektonické aktivity (interpretovaný obrázek). Credit: Google/NASA/ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum) and An Yin (UCLA)
Pohled na tři velké marsí sopky Tharsis Montes, které leží na přímce. Olympus Mons, největší známá sopka ve sluneční soustavě, je vlevo nahoře. Credit: NASA
Mars skrývá více vody, než se myslelo, naznačuje studie
by Charles Q. Choi, SPACE.com Contributor
Date: 27 January 2011 Time: 04:22 PM ET
Fotka Marsu z kosmické lodi NASA Viking odpálené v roce 1975.
The Viking Project/NASA
View full size image
Póly Marsu nemusí být jedinými místy, kde se na Rudé planetě může skrývat voda – nyní vědci naznačují, že číhat může rovněž i v rovníkových kráterech.
Tento led by mohl mít dopad i na budoucí výzkum Marsu a snad i posloužit jako zdroj vody pro podporu života pro sem směřující mise lidí.
Minulé výzkumy naznačovaly, že na marsím rovníku se voda kdysi nacházela. Nyní je ale klima na Rudé planetě obecně považováno za příliš drsné, aby na ní existovala voda – vzduch je na Marsu tak řídký, že jakýkoliv led na povrchu nebo u něj by se na relativně teplém rovníku rychle odpařil.
Vědci ovšem odhalili důkazy, že led by se mohl nacházet těsně pod povrchem mnohem blíže k rovníku, než se myslelo. Radarové skenování rovníkových kopců na Marsu rovněž naznačuje, že se v nich může nacházet tolik vody jako v polárních ledových čepičkách, ačkoliv vědci nemohli vyloučit možnost, že jejich zjištění se týkají načechraného, prachového nebo volně nekompaktního materiálu, který zadržuje jen malé množství ledu.
Nyní za pomoci satelitních obrázků z Mars Global Surveyor a Mars Reconnaissance Orbiter planetární geolog David Shean z Malin Space Science Systems v San Diego naznačuje, že to vypadá, že na dně nejméně 38 kráterů v oblasti Sinus Sabaeus u marsího rovníku je pohřben ledem bohatý materiál.
„Vždy mě udiví, jak něco takového mohlo zůstat nepovšimnuto i při stovkách tisíců obrázků o vysokém rozlišení, jaké byly v posledních 15 letech nafoceny,“ řekl Shean SPACE.com. „Předpokládám, že to odkazuje k faktu, že Mars je plný překvapení.“
Tento ledový materiál se jeví jako podobný tomu, co jsme si mysleli, že je let pohřbený na Marsu v kráterech středních šířek.
„Viděl jsem tisíce obrázků, které zjevně ukazují ledem bohatý materiál a pro to charakteristické rysy na dně kráterů středních šířek na obou polokoulích Marsu,“ řekl Shean. „K velkému překvapení došlo, když jsem si všiml, stejného materiálu uvnitř kráterů u marsího rovníku.“
„Následná revize dosažitelných dat odhalila uvnitř blízkých kráterů více tohoto materiálu a tak mi došlo, že jsem narazil na něco důležitého,“ dodal.
Dalších 30 nebo více kráterů nese znaky naznačující, že někdy pohřbívaly led.
„Naše znalosti o současných podmínkách na Marsu naznačuje, že tento materiál by měl existovat i u rovníku,“ řekl Shean. „Skutečností je, že to vyvolává spoustu vzrušujících otázek o současných klimatických změnách na Marsu.“
Tato zjištění podporují tvrzení, že Mars zažíval dramatické klimatické výkyvy pokaždé, když došlo k posuvu v náklonu jeho pólů vzhledem ke slunci.
Náklon zemské osy, jak se této výchylce říká, se lehce kýve, ale má tendenci zůstávat jen v rámci několika stupňů kolem její současné polohy s náklonem 23,4 stupně. Mars na druhé straně má v současnosti náklon 25,2 stupně, ale může se široce naklánět od nuly po 60 stupňů.
Počítačové simulace odhalují úžasné změny v atmosféře, které by mohly být důsledkem těchto výkyvů náklonu Rudé planety ke slunci. Takovéto změny by mohly led u rovníku více stabilizovat a způsobit, že se tam bude formovat, když náklon osy překročí 35 až 40 stupňů, kdy se uvolní z pólů. Rovníkový led by mohl v moderním klimatu Marsu přežít, kdyby byl pohřben pod sutí oddrolenou ze stěn kráteru.
Shean a jeho kolegové nyní monitorují několik lokalit podél rovníku, nedochází-li tam k novým dopadům meteorů, které by mohly odhalit pohřbený led. Ovšem vzhledem k vzácnosti těchto dopadů v dnešní době a omezenému prostoru, kde by tento led mohl být pohřben, „se mi z toho tají dech,“ řekl. „Musíme spoléhat na další satelitní data modelační studie.“
Jakýkoliv objev ledu na rovníku by mohl mít dopad na budoucí výzkum rudé planety, řekl Shean. Je-li tam v kráterech pohřben dávný led, obsahuje pravděpodobně cenné záznamy o minulých klimatických podmínkách na Marsu, které by vědci mohli chtít analyzovat.
Navíc jsou „kvůli zvýšenému slunečnímu osvitu místa na rovníku atraktivními destinacemi pro budoucí výzkum – kvůli většímu přímému slunečnímu osvitu a vyšším teplotám,“ řekl Shean. „Tyto podmínky jsou pro rovery se slunečním pohonem žádoucí, jsou však důležité i pro úvahy o budoucích lidských výzkumech, které budou vyžadovat přístupnou vodu jako zdroj k udržení života.“
Shean svá zjištění 22. prosince popsal on-line v žurnále Geophysical Research Letters.
Adolf: "Mars skrývá více vody, než se myslelo, naznačuje studie "
je to úžasná správa..
a podľa mňa znamená len jediné.. treba si začať turbovať hlavu nad jednostupňovým, viacnásobne použteľným landerom pre Mars (isru palivo a tak ďalej..)
ak to nedokážeme na Marse (so súčasnou technológiou) je zbytočné si nad tým turbovať hlavu pre Zem.. [Upraveno 01.2.2011 alamo]
citace:ak to nedokážeme na Marse (so súčasnou technológiou) je zbytočné si nad tým turbovať hlavu pre Zem.. [Upraveno 01.2.2011 alamo]
Já bych význam toho viděl nejen z hlediska nějakých vzdálených perspektiv, nýbrž i z hlediska bezprostředních voleb zaměření výzkumného úsilí. To přeneslo svoje zaměření z hledání projevů geologické aktivity minulé vody na nalezení současné vody. Depozita ledu by měla být klíčem ke čtení dynamiky geologických procesů a klimatických změn planety, vodítkem k nalezení stop případného minulého či nejoptimističtěji třeba i současného života a podkladem k přípravě misí využívajících místní zdroje. Je tu ale problém, voda vypadá jako docela dosažitelná u pólů, provozní podmínky pro povrchové sondy jsou tam však strašné. Rovník je k našim landerům sice docela přívětivý, nevěděli ale, kde s nimi hledat led. Tohle má potenciál favorizovat rovník jako místa přistání misí landerů v blízké perspektivě.
Když si vezmu, že cena za MSL Curiosity se pomalu šplhá k 2,5 mld. USD, nebyl bych takový optimista. Dokud na Mars nepošleme aspoň 5 takových roverů a 3-4 Sample Return mise, nemá moc smysl zvažovat něco jako ISRU, a to bude trvat nejmíň 15 let, spíš ale 20. Chybí program komplexního průzkumu povrchu Marsu.
Existence dávného, studeného oceánu na Marsu, který obklopovaly ledovce, by mohla vysvětlit nálezy neobvyklých minerálů, z nichž jsou utvářeny severské nížiny Rudé planety, naznačuje nová studie.
Astrobiolog Alberto Firén ze SETI Institute a z NASA Ames Research Center se svými kolegy zkoumali, proč je raná kůra severských marsích nížin zjevně chudá na minerály ze skupiny filosilikátů v porovnání s podobně starou kůrou planetárních nížin na jihu. Tyto minerály jsou běžné i v mořských sedimentech na Zemi. http://www.space.com/12542-mars-water-photos-red-planet-images.html
Jejich klimatické a geochemické modely naznačují, že pokud na Marsu existoval severský oceán, tak by měl mít blízko k bodu zamrznutí. Terénní charakteristicky kolem navržených oceánských bazénů jsou navíc v souladu s přítomností velkých ledovců, jako třeba podvodní pruhy kamenné drtě známé jako morény. Teploty blízko zamrznutí a obrovské ledovce by filosilikátům bránily, aby se vytvářely a ukládaly v nížinách oceánských bazénů.
„Naše multidiscipinární analýzy nabízí vysvětlení existence oceánu v marsí minulosti, což je v souladu s mineralogií, jakou až dosud arbitery a landery zjistily,“ říká Fairén, vedoucí autor studie, která se 28. srpna objevila online v žurnálu Nature Geoscience. „Pokud byly na Marsu oceány, byly studené a glaciální, podobně jako polární mořena na Zemi. Pobřeží by byla lemována ledovci a části oceánů by pokrýval led.“ http://www.space.com/8586-ancient-mars-covered-vast-ocean.html
V současnosti existují dvě vůdčí představy o tom, jaký mohl být dávný Mars.
Jednou z nich je, že byl studený a suchý, ta prosazuje, že ty sítě údolí a další geologické charakteristiky naznačující v minulosti kapalnou vodu na Marsu, jsou v podstatě jen důsledkem jen náhlých propuknutí veder projevujících se v tamním prostoru a čase, což naznačuje, že Mars nemohl mít trvalé oceány. Ta druhá je, že Mars bývala teplý a vlhký, což naznačuje, že tam svého času po dlouhou dobu bývala jezera, moře a déšť.
„Ta myšlenka mě začala zajímat, když jsem si uvědomil rozpornost mezi geologickými důkazy, která poukazoval, že svého času na Marsu bývala hojná kapalná voda, a že klimatické modely, které až doposud měly potíže s vysvětlením teplých podmínek na raném Marsu, které by dovolovaly vodě zůstat v kapalném stavu,“ řekl Fairén SPACE.com.
Tito výzkumníci místo toho naznačují, že dávný Mars byl vlhký, ne však teplý.
„Studený a vlhký Mars vypadá jako vhodné řešení této desítky let trvající hádanky a glaciální severský oceán by do tohoto studeného a vlhkého scénáře perfektně zapadal,“ řekl Fairén.
„To není zrovna snadná práce, jelikož důkazy o dávných oceánech jsou převážně ukryté pod tunami mladších materiálů, včetně kilometr tlustých sedimentárních a vulkanických depozit, což pro naši práci vytváří další a další výzvy,“ řekl Fairén.
Letošní největší přiblížení Marsu k Zemi (92,39 mil km) dne 14.4. 2014 v podání Petera Roséna. Zdánlivý průměr 15,16”. Další podobné přiblížení nastane až na podzim 2020.
Animace je složena z 20 snímků, pořízených mezi 21:08 UT a 23:00 ze Stockholmu Švédsko, pomocí Celestronu 8 EdgeHD se 4x Powermate a kamerou DBK41AF02.
Sehr schön!
Někteří vědci se domnívají, že období tepla a vlhka na Marsu byla jen epizodická. Nová studie na základě výzkumu Mars Express a MRO ukazuje, že to zřejmě bylo jinak.
Geologové, nebo spíše areologové, by měli urychleně udělat řadu vrtů a historii zmapovat. Bude to zajímavé i z hlediska srovnání se zemským oteplováním/ochlazováním.
Měli by to udělat včas, než jim to SpaceX rozpustí pro raketové palivo.
To je skutečně bomba a nádhera. Automaty mohou při prvotním průzkumu Marsu přinést ( a již přináší) obrovské poznatky, které přesahují možnosti nějakých krátkodobých pobytů výzkumníků). Automaty mají ještě široké pole možností a vývoje. Věřím, že v budoucnu budou doplněny i pobyty výzkumných expedic, pro které budou připraveny automaticky dopravené moduly pro vybudování základny.
Obdivuhodne spracované zábery z MRO do videa. http://av-creo.com/fictive-flight-real-mars
Pěkné, jen nechápu, jak mohli autoři animace udělat takovou botu (perfektně viditelné v čase 00:12).
