|
Tuhost nafukovacích, hydraulických, konstrukcí je limitována vlastnostmi obalu v našem případě hadičky. Záleží na momentu průřezu, ten je dán průměrem a tloušťkou stěny, a modulu pružnosti ten záleží na použitém materiálu. Tlak v hadičce určuje pouze to na kolik tyto vlastnosti využijeme. Jestliže srovnáme milimetrovou hadičku se stejně silnou ocelovou strunou (viz výše), plný materiál s modulem pružnosti asi 200 000 MPa, zjistíme že je zcela nepoužitelná, myslím tu hadičku ne strunu. Pokud použijeme větší průměr bude hydraulika příliš těžká. Problémy pneumatických systémů jsou probrány výše.
V projektu NASA S4 se počítá s černou rubovou stranou plachty, vyzařování asi 0,5, teplota v jedné AU kolem nuly, materiál plachty kapton.
Pokud bude plachta kaptonová budeme se muset vyrovnat s poněkud vyšší hmotností. Nejtenčí fólie jakou jsem objevil má gramáž 7,6-14 g/m2, průměr asi 11g/m2 (typ 30HN). Ať už uděláme plachtu z čehokoliv, počítejte přibližně s plochou 10-15m2 pro jednokostku, pokud vůbec, a asi 20-50m2 na dvojkostku.
|
|
S tema momentama u hadicek je to pravda jen mi neni jasne kdo narve do krychle 10x10x10cm 4x7m dratu o prumeru 1mm.........
citace:
Tuhost nafukovacích, hydraulických, konstrukcí je limitována vlastnostmi obalu v našem případě hadičky. Záleží na momentu průřezu, ten je dán průměrem a tloušťkou stěny, a modulu pružnosti ten záleží na použitém materiálu. Tlak v hadičce určuje pouze to na kolik tyto vlastnosti využijeme. Jestliže srovnáme milimetrovou hadičku se stejně silnou ocelovou strunou (viz výše), plný materiál s modulem pružnosti asi 200 000 MPa, zjistíme že je zcela nepoužitelná, myslím tu hadičku ne strunu. Pokud použijeme větší průměr bude hydraulika příliš těžká. Problémy pneumatických systémů jsou probrány výše.
V projektu NASA S4 se počítá s černou rubovou stranou plachty, vyzařování asi 0,5, teplota v jedné AU kolem nuly, materiál plachty kapton.
Pokud bude plachta kaptonová budeme se muset vyrovnat s poněkud vyšší hmotností. Nejtenčí fólie jakou jsem objevil má gramáž 7,6-14 g/m2, průměr asi 11g/m2 (typ 30HN). Ať už uděláme plachtu z čehokoliv, počítejte přibližně s plochou 10-15m2 pro jednokostku, pokud vůbec, a asi 20-50m2 na dvojkostku.
|
|
citace:
Ať už uděláme plachtu z čehokoliv, počítejte přibližně s plochou 10-15m2 pro jednokostku, pokud vůbec, a asi 20-50m2 na dvojkostku.
Vracím se z dovolené zpět online s další várkou svých hvězdoplaveckých úvah :-)
Dospěl jsem k něčemu velice podobnému výše uvedené úvaze. Po osobním prostudování vlastností fólie Mylar mě přijde jako maximální reálná plocha pro jednokostku 6-10 m^2. Na druhou stranu - nikdo neříká, že nezbytně musíme využít celý 1 kg hmotnosti který program CubeSAT poskytuje... tím by šlo poměr plocha/hmotnost trochu zlepšit. (Např. část hmotnosti může být pracovní médium pro iontový motor či plynový nebo parní trysky pro stabilizaci/úvodní zvýšení dráhy...)
Moje současná "pracovní teorie" předpokládá čtyři obdélníkové nebo spíše raději trojúhelníkové plachty o velikosti asi 1.5-2.5 m^2, které by byly napínané poměrně primitivním systémem "pantograf", který nastínil Maša v Bohdanči. Tedy žádné nafukování, polymerace UV zářeném, stočené pružiny, apod. - ale každý stožár by tvořilo cca 20-30 velmi tenkých kovových segmentů o délce jako má hrana krychle, které by se rozvinuly do délky asi 2-3m stylem sušáku na prádlo.
Výhodou menší maximální vzdálenosti libovolného bodu pokoveného povrchu od nosné kovové konstrukce by mohlo být lepší chlazení.
Načerno natřená ultralehká kovová konstrukce na odslunné straně bude přirozeným způsobem ochlazovat plachtu a zabraňovat jejímu odpaření.
BTW nevíte někdo, jak dopadl ten ruský pokus co startoval 30.6. ? Na Spaceflightnow.com psali že se start zdařil, ale ten pokus o oplachtěnou družici vůbec nezmiňovali... |
|
citace:
Přátele, co kdyby byla naše kapalina na bázi lepidla, pryskyřice, nebo něco podobného. Nemuseli bychom si později dělat hlavu stím, že nám unikne tlak, ale potřebujeme pomalu tvrdnoucí směs.
Co vy na to:)
To je nápad o kterém se také diskutovalo (např. polymerace UV zářením, apod.) Já si mj. dovedu představit něco s chováním podobném epoxidu - trubička vyplněná jednou složkou, a reakční činidlo použité jako hydraulická kapalina. Jenže nejde jen o rozbalení plachty, ale i o manévrování:
Potřebujeme tah zapnout a zrušit jednou během každého oběhu Země. To je možná v zásadě třemi způsoby - změnou těžiště a v důsledku toho otočením celé plachty, změnou polohy plachet vůči tělesu, a nebo "svěšením" plachet.
V zásadě kdybychom zkombinovali mechanismus rozvinutí plachty s mechanismem svěšení/natočení plachty, tak zabijeme několik much jednou ranou. Hlavně zredukujeme počet mechanických součástí, o což podle mě jde nejvíc.
Co například, kdyby mechanická konstrukce plachty byla navržená tak, aby po plném rozevření ten samý aktivní prvek (motor, elektromagnet...) umožňoval ještě natočení plachty o 0-90 stupňů...
|
|
Souhlasím s odhady, podle kterých je pro jednokostku realistických cca 10m2 a pro dvojkostku max. 50m2 plachty. CubeSat je prostě pro plachetnici vhodný svou hmotností, ale vůbec ne rozměry :-)
Pro xChaose:
> V zásadě kdybychom zkombinovali mechanismus rozvinutí plachty s mechanismem svěšení/natočení plachty, tak zabijeme několik much jednou ranou. Hlavně zredukujeme počet mechanických součástí, o což podle mě jde nejvíc.
> Co například, kdyby mechanická konstrukce plachty byla navržená tak, aby po plném rozevření ten samý aktivní prvek (motor, elektromagnet...) umožňoval ještě natočení plachty o 0-90 stupňů...
To by bylo super, ale nějak si takovou konstrukci nedovedu představit.
> nevíte někdo, jak dopadl ten ruský pokus co startoval 30.6. ?
Ta raketa odstartovala 29.6.2004, ale nakonec bez plachetnice AKS-1, prý "for technical reasons". Další pokus o start bude nejdřív koncem roku, ale spíš až příští rok.
Viz. http://www.rednova.com/news/stories/1/2004/06/19/story104.html nebo http://cruiser.ru/eng/news.php . |
|
citace:
citace:
Ať už uděláme plachtu z čehokoliv, počítejte přibližně s plochou 10-15m2 pro jednokostku, pokud vůbec, a asi 20-50m2 na dvojkostku.
Vracím se z dovolené zpět online s další várkou svých hvězdoplaveckých úvah :-)
Dospěl jsem k něčemu velice podobnému výše uvedené úvaze. Po osobním prostudování vlastností fólie Mylar mě přijde jako maximální reálná plocha pro jednokostku 6-10 m^2. Na druhou stranu - nikdo neříká, že nezbytně musíme využít celý 1 kg hmotnosti který program CubeSAT poskytuje... tím by šlo poměr plocha/hmotnost trochu zlepšit. (Např. část hmotnosti může být pracovní médium pro iontový motor či plynový nebo parní trysky pro stabilizaci/úvodní zvýšení dráhy...)
Moje současná "pracovní teorie" předpokládá čtyři obdélníkové nebo spíše raději trojúhelníkové plachty o velikosti asi 1.5-2.5 m^2, které by byly napínané poměrně primitivním systémem "pantograf", který nastínil Maša v Bohdanči. Tedy žádné nafukování, polymerace UV zářeném, stočené pružiny, apod. - ale každý stožár by tvořilo cca 20-30 velmi tenkých kovových segmentů o délce jako má hrana krychle, které by se rozvinuly do délky asi 2-3m stylem sušáku na prádlo.
Výhodou menší maximální vzdálenosti libovolného bodu pokoveného povrchu od nosné kovové konstrukce by mohlo být lepší chlazení.
Načerno natřená ultralehká kovová konstrukce na odslunné straně bude přirozeným způsobem ochlazovat plachtu a zabraňovat jejímu odpaření.
BTW nevíte někdo, jak dopadl ten ruský pokus co startoval 30.6. ? Na Spaceflightnow.com psali že se start zdařil, ale ten pokus o oplachtěnou družici vůbec nezmiňovali...
Tak se pokus dát své myšlenky na papír a dej to sem. Rád bych se na to kouknul.
Jinak zatím neznám pořádně mechanizmus iontového pohonu. Můžete mi někdo kapku přiblížit tyto pohoný systémi. Byl bych vám vděčný. |
|
>V projektu NASA S4 se počítá s černou rubovou stranou plachty, vyzařování asi 0,5, teplota v jedné AU kolem nuly, materiál plachty kapton.<
On to vlastně není kapton, ale jiní polyimid CP1 výrobce LaRC, vyvinutý speciálně pro použití ve vesmíru. Testovaná životnost na GEO přes deset let.
>S tema momentama u hadicek je to pravda jen mi neni jasne kdo narve do krychle 10x10x10cm 4x7m dratu o prumeru 1mm.........<
Nikdo, byl to jen idealizovaný výpočet, jeho smyslem bylo ověřit jestli se nejedná o scestný nápad.
Chtěl bych ještě upozornit na "vyskakovací" nosníky v S4, mají proti tomu co jsem předváděl v Bohdanči pár výhod, předně se dají udělat z běžně dostupných polotovarů a nemají potíže se stabilitou(vybočením) protože je to prostorová konstrukce. Nevýhodou je že se při vysouvání otáčí kolem podélné osy, asi jedna otáčka na tři segmenty a protože je to prostorová konstrukce zabírají složené podstatně víc místa a vycházejí o něco těžší.
Něco o slunečnici S4 a o vlastnostech polyimidu CP1 jsem dal do projektu.
Našel jsem pěknou stránku o kompozitech
http://www.volny.cz/ktechnologie/materialy/kompozity.htm |
|
Tak jsem si urval kus casu a spocet nejake si nejake predbezne navrhy.
Souhlasi s xChaosem ze idealni "meneni tahu" plachetnice by bylo natacenim segmentu plachty o 90°. Z hlediska energeticke narocnosti je to asi nejvyhodnejsi.
Zatim jsem uvazoval 4 segmenty - plachty po obvode , kazdy ovladany zvlast (1 rotace kolem osy segmentu) z duvodu manevrovani.
Segment jsem ( zatim myslenkove)udelal z tazeneho dratu prumeru 0.4 mm delky 7 m. Drat jsem ohnul koncema k sobe tak, ze mi vznikl tvar podobny okvetnimu listku a konce dratu mezi sebou sviraji 90°. Cely segment ma na delku 2.8 m.
Cely tento segment ma plochu 3.6 m^2 (cela plachta tedy 14.4 m^2).
Hmotnost segmentu 7 g dratu + 40 g (11 gm^-2) placchta = 47 g.
Cela plachta tedy 188 g.
Pruhyb segmentu je 46 mm ( zkousel jsem i tenci drat 0.28 mm, pak byl pruhyb 176 mm).
S celym segmentem otocim o 90° za minutu s maximalnim rozkmitem do 100 mm (proto jsem nevolil drat 0.28 protoze ten se rozkmital pri otacce 90°/min vic jak o pul metru).
Poznamka nakonec: tazeny pruzinovy (CrNi) drat o prumeru 0.4 mm by se mel dat namotat na prumer 90 mm anichz bych zpusobyl trvale deformace.
Ty vppocty jsou udelany z rycliku, ale vypadaji nadejne. Jen ted vymyslet jak ten segment poskladat do 10x10x10 cm. Jaky objem asi zabere poskladanych 15m^2 materialu na plactu? |
|
| Ted me napadlo. Jak to bude s osvitem solarnich clanku u plachetnice? Kde budou umisteny aby byly osviceny? Nemely by se vyklopit? |
|
Díky za dokumenty, rozbory a výpočty.
Díky Kabimu si teď myslím, že "strunové" výztuhy by mohly být použitelné a přitom relativně snadno realizovatelné. Ještě by to asi chtělo udělat nějaký ověřovací experiment.
Solární články u plachetnice:
- jediná plocha kostky 10x10cm by měla dávat cca 1W a to by mělo stačit
- pro plachetnici by bylo určitě výhodné vyklopit ještě nějaké panely do roviny plachty (před ní), pak by bylo energie více
- vyklápěcí články by ale byly mechanickou komplikací, takže si to budeme muset dobře rozmyslet :-) |
|
Jen tak pro formu jsem provedl experiment s hadickou. Sehnal jsem silikonovou o vnitrnim prumeru 1mm. Hadicka snese celkem slusny pretlak ale zadne pevnosti nedosahne. Toto neni cesta.
citace:
Díky za dokumenty, rozbory a výpočty.
Díky Kabimu si teď myslím, že "strunové" výztuhy by mohly být použitelné a přitom relativně snadno realizovatelné. Ještě by to asi chtělo udělat nějaký ověřovací experiment.
Solární články u plachetnice:
- jediná plocha kostky 10x10cm by měla dávat cca 1W a to by mělo stačit
- pro plachetnici by bylo určitě výhodné vyklopit ještě nějaké panely do roviny plachty (před ní), pak by bylo energie více
- vyklápěcí články by ale byly mechanickou komplikací, takže si to budeme muset dobře rozmyslet :-)
|
|
Ahojky všem, jsem zde opět po delší dovolené, můžete mi někdo říci ve skratce co se zde nového stalo.
Byl bych vám vděčnej dík moc |
|
Pro Indiho:
- nového se tu nestalo prakticky nic :-)
- jsou prázdniny a dovolené, takže menší aktivita je přirozená
- případné výsledky "domácích výzkumů" můžeme očekávat v září :-) |
|
citace:
Pro Indiho:
- nového se tu nestalo prakticky nic :-)
- jsou prázdniny a dovolené, takže menší aktivita je přirozená
- případné výsledky "domácích výzkumů" můžeme očekávat v září :-)
díky za ifno |
|
Zdá se že toto není úplně první pokus udělat z cubesatu plachetnici
http://www.ae.utexas.edu/design/papersat/work/proposal.pdf |
|
Do projektu jsem připsal kapitolu o manévrování s vlivem slunce. Nemám ale moc jasno co je to ten specular reflection coefficient a jestli je to opravdu druhá odmocnina odrazivosti, nebo to tak vychází jen shodou okolností (r = 0,88 , s = 0,94).
Ještě k tomu druhému oplachtěnému cubesatu tady je závěrečná zpráva (2,3 MB). Jestli jsem to správně pochopil není to plachetnice, ale jen neřízená plachta.
http://www.ae.utexas.edu/design/papersat/work/final.pdf |
|
V hlavním fóru jsem postnul zprávu o suborbitálních testech japonské slunešní plachty, a američani teď taky dělají co můžou:
... http://spaceflightnow.com/news/n0408/10solarsail/ ...
Stručně: NASA úspěšně rozvinula dvě asi desetimetrové plachty - na zemi, ale ve vakuové komoře a při teplotě -112 F (přepočítat jsem línej - prostě to chladili). Používají teplem vytvrzovanou konstrukci. Plachta je z tepelně odolného materiálu pokrytého hliníkem. V roce 2005 by v pozemských podmínkách chtěli rozvinout plachtu 2x tak velkou.
Myslím, že náš český amatérský tým by měl jít do sebe, jestli nechceme být poslední! |
|
citace:
- jediná plocha kostky 10x10cm by měla dávat cca 1W a to by mělo stačit
Napadla mi (asi díky intenzivní letní relaxaci) jedna velice jednoduchá úvaha, která se týká jak napájení, tak i případné termoregulace: vlastně vůbec nemusíme být nutně schopni napájet více systémů současně (příklad: kamera, vysílač, aktuátory plachty), satelit může dělat vždy jen jednu věc současně, a pokud by na palubě měl být například 10W vysílač, tak zkrátka nebude moci v žádném případě být zapojen více jak 10% času (ve skutečnosti ještě méně, akumulace energie nebude 100% účinná). Přestavte si třeba jednosekundovou relaci o kapacitě řádově tisíců bitů každých deset sekund. Taková relace prakticky stačí k řízení satelitu v reálném čase - a přitom (pokud by se vysílač neustálým vypínáním a zapínáním neničil) může ušetřit až 90% energie. Stejně tak aktuátory plachty mohou být klidně několikawattové.
Vím že je to strašně primitivní úvaha, kterou konstruktéři "tvrdého jádra" určitě už vzali v úvahu - ale pro nás vizionáře z toho vyplývá, že rozkládací solární panely jen naprosto zbytečně zvyšují množství součástek, které se mohou nějak porouchat.
Stejně tak i tepelný výkon některých přístrojů nemusí být v tepelné rovnováze, pokud nebudou zapnuté trvale. To platí i pro potřebu nuceného ohřívání - pokud bude teplo generovat palubní počítač, tak můžeme například spustit "ohřívací programovou smyčku" zatěžující na nějakou dobu naplno procesor, nebo můžeme nazdařbůh fotit a nechat to analyzovat nějakým programem. Ve skutečnosti ale často odpadní teplo generují například dobíjené akumulátory - takže ten cca 1W tepelného výkonu tam bude asi trvale. Naopak, když se satelit bude přehřívat, přepneme systémy do sleep modu. Tzn. veškeré odhady termoregulace satelitu by měly stačit jen velmi, velmi přibližné.
Na závěr snad jen se sluneční plachtou nesouvisející zkušenost - jak jsem zjistil, tak i kvalitní komerční digitální fotoaparáty jsou silně optimalizované na focení za denního světla, a ne na záběry hvězdné oblohy, například. Tzn. s tím "vynesením digitálního fotoaparátu do kosmu" to nebude zas tak jednoduché, jak nám to připadalo... asi to bude chtít získat co nejsyrovější data, která nebudou zpracovávána fuzzy logikou určenou pro pozemní fotografování.
|
|
citace:
Zdá se že toto není úplně první pokus udělat z cubesatu plachetnici
http://www.ae.utexas.edu/design/papersat/work/proposal.pdf
A co kdybychom ten tým prostě kontaktovali, a navrhli jim spoluráci ? Oni mají money. My zas kontakty na české firmy, včetně těch, které už do vesmíru něco poslaly...
|
|
citace:
Jen ted vymyslet jak ten segment poskladat do 10x10x10 cm. Jaky objem asi zabere poskladanych 15m^2 materialu na plactu?
V té PDF studii PaperSatu počítají s tím, že 100m^2 mylaru lze vměstnat do 25% objemu CubeSatu (1 litr). Nám dostupná fólie asi nebude mít tak ideální parametry, ale kritické je rozhodně množství a tvar přehybů fólie. |
|
citace:
Zatim jsem uvazoval 4 segmenty - plachty po obvode , kazdy ovladany zvlast (1 rotace kolem osy segmentu) z duvodu manevrovani.
Segment jsem ( zatim myslenkove)udelal z tazeneho dratu prumeru 0.4 mm delky 7 m. Drat jsem ohnul koncema k sobe tak, ze mi vznikl tvar podobny okvetnimu listku a konce dratu mezi sebou sviraji 90°. Cely segment ma na delku 2.8 m.
Myslím, že udělat z toho takovýhle napružený "květ" je asi nejhezčí a nejjednodušší minimalistická konstrukce, kterou jsme tady zatím viděl.
Jedině bych ještě popřemýšlel o tom, jestli jsou lepší dva nebo čtyři segmenty. Mechanismus na který drát navineme bude asi poměrně složitý, přitm dva protilehlé segmenty by pořád ještě šlo rozvíjet z jediné "cívky".
Pokud budeme mít aktuátor který by měnil úhel odchozích drátů jednoho segmentu v rozmezí 0-90 stupňů, tak máme zároveň (částečně) vyřešené "svěšování" plachty - a navíc svírání a rozevírání úhlu mezi DVĚMA dráty nepřenese na plachetnici žádný otáčivý moment! Geniální !
Možná bych místo "okvětního plátku" navrhnul kocepci "luk", jestli to tak tedy autor nemysl. Tzn. dva pružné dráty by na konci byly spojené v jednom bodě otáčivým kloubem. To řeší problém svěšení plachty na 100%.
Složení fólie v jednom segmentu bych řešil navinutím na stejnou cívku, na které budou uložené i nosné dráty. |
|
Jinak navrhuji nějak "ohlasovat", že se budeme dále zabývat už jen Kabiho koncepcí segmentu plachty, protože mi přijde že geniálně řeší naše problémy, jasný je i materiál, plocha, hmotnost, apod.
Moje zbloudilé reflektory na stopkách bych raději zcela smetl ze stolu, jsem ale rád, že jsem odhadl alespoň vhodný materiál (pružný drát). Dořešil bych, zda budou segmenty 2 nebo 4 (obávám se, že na jednu cívku o průměru 9 cm a šířce 10 cm se nám krásně protiběžné navinou právě dva segmenty - a druhou cívku do krychle už nenacpeme), a zda se budou segmenty natáčet kolem podélné osy, nebo zda budeme plachtu jen svěšovat (natáčení v kombinaci se svěšováním by mělo stačit k plné manévrovatelnosti, samotné svěšování povede asi jen k zcela nahodilému manévrování..)
Tímto předávám slovo Aleši Holubovi... |
|
Díky za odkazy na PaperSat, Japonce i další Američany. Díky i xChaosovi za náměty.
Já to v tuto chvíli vidím takto:
- PaperSat je už skoro 3 roky stará záležitost a možná nepokračuje. Poučit se ale určitě můžeme.
- Suborbitální test Japonců není pravá sluneční plachetnice, ale prokazuje jejich zájem (podobné je to i u Američanů).
- S termoregulací a řízením spotřeby zapínáním a vypínáním komponent počítám.
- Souhlasím s tím, abychom na prvním místě dál rozebírali plachtu s "drátěnou" výztuhou (hlasuju pro to).
- Potřebujeme navrhnout a prověřit mechanickou konstrukci, počáteční sbalení a rozbalení, možnosti manévrování, hmotnosti, výkony, limity ...
Kde se dá sehnat vhodná "struna"? Zkusil bych pár "technologických experimentů" :-) |
|
I plachetnice Cosmos 1 je zase o kousek blíž startu (koncem roku 2004 nebo začátkem roku 2005?).
http://www.spaceflightnow.com/news/n0408/12cosmos1/ |
|
Aleš:
citace:
Kde se dá sehnat vhodná "struna"? Zkusil bych pár "technologických experimentů" :-)
Kabi:
citace:
Segment jsem ( zatim myslenkove)udelal z tazeneho dratu prumeru 0.4 mm delky 7 m.
Kabiho zadání je jasné, sháníme drát (asi ocelový) o průměru 0.4mm. Neexistují prostě nějaké drátovny, které mají různých drátů celá kluba ? Myslíte, že bude mít nějakou vypovídací hodnotu udělat z tenké kytarové struny a menšího mylarového obdelníku model v měřítku 1:10 ? Hmotnost se mění s třetí mocninou měřítka, plocha s druhou mocninou - jak je to s pružností (resp. s napnelismem a škubaturou) ?
Jinak chci si sednou na nákres - sbalení plachty je mi už zcela jasné, prostě bych dovnitř toho "luku" (složeného s dvou pružných strun, ve vrcholu pravý úhel - design by Kani (TM)) umístil mylarový obdélník, uchycený k drátu pouze ve 4 rozích, pro zjednodušení. Mylar by pak byl složený překládáním do pruhu o šířce ~10 cm a potom navinutý na jediné cívce spolu se stuhou.
Poměrně logicky by se nám mohly do jednokostky vejít dva segmenty na jedné cívce - což by byl hlavně technologický experiment, zda se to rozvine, nevypaří, neroztrhá, bude to mít tah, apod. Do "dvoukostky" (nebo spíše už do většího a dražího "normální" kosmického tělesa, šitého na míru našim požadavkům) by se pak vešly dvě cívky v pravém úhlu proti sobě, ze kterých by šlo rozvinou 4 segmenty a získat tak plně říditelný a manévrovatelný systém.
|
|
| ehm, opět tam mám překlepy. sorry. |
|
> Kde se dá sehnat vhodná "struna"? Zkusil bych pár "technologických experimentů" :-) <
Zkuste v hudebninách koupit kytarovou strunu, má jen 650mm, ale na to abyste se seznámily s vlastnostmi to bude stačit. Stojí zhruba 15 korun, mělo by to být "h" nebo silnější, vlastní průměr se udává v palcích takže na 0,4mm to bude chtít 16-17 tisícin. Navíc by ta struna měla být zabalená do psaníčka deset na deset centimetrů (velikost cubesatu) takže se podívejte jak bude vypadat po rozbalení.
Výztuhu strunami jsem vždycky považoval za teoretický model, který předpokládá že existuje rovná struna a nepočítá se skládáním. Ve skutečnosti žádná rovná struna neexistuje a celé se to musí dostat do kostky deset na deset. Uvědomte si jak dlouho bude muset být plachta zabalená, od přejímky do startu uběhne nějaký čas pak následuje let na tether a poté teprve přijde ke slovu plachta, takže počítejte tak půl roku, možná i rok, prostě nevěřím tomu že nedoje k trvalé deformaci, mimo to i když se zdá že průhyby jsou vyhovující, je to bez jakékoliv rezervy, když struny posílíme přestane vyhovovat jejich hmotnost.
>Jaky objem asi zabere poskladanych 15m^2 materialu na plachtu? <
Je nutné vycházet z gramáže a hustoty, stačí celkovou hmotnost plachty vydělit hustotou (pro mylar , kapton a CP1 přibližně 1,4 g/cm^3) a pak vynásobit nějakým "balícím" koeficientem, ten by měl být 2 nejvýš 1,5. V Papersatu zabírá 100 metrů plachty o hmotnosti 720 gramů 700 kubických centimetrů, takže "balící" koeficient má ještě menší 1,36.
> Do projektu jsem připsal kapitolu o manévrování s vlivem slunce. Nemám ale moc jasno co je to ten specular reflection coefficient a jestli je to opravdu druhá odmocnina odrazivosti, nebo to tak vychází jen shodou okolností (r = 0,88 , s = 0,94).<
Tahle moje otázka stále platí.
|
|
Já jsem experiment s obdélníkovou miniplachtou ~20x40 cm a dvěma kytarovými strunami provedl vcera. Na to, že struny byly použité a tudíž zkroucené, a na to že všechno bylo vyráběné zcela improvizaně "od oka", bez jakéhokoliv měření a výpočtů, tak jsou myslím výsledky docela zajímavé. Minimálně je ale jasné, že i když i takovýhle model v měřítku cca 1:10 je příliš ovlivňován zemskou přitažlivostí, tak základní koncepce je dobrá, a že stačí všechno vyrobit dostatečně precizně, aby se nic nemohlo zaháknout, zamotat, přilepit, apod. (to je samozřejmě to, co se při pokusném rozbalování stalo mě...)
Fotografie dám někam na web během dneška, až se mi dobijou baterky.
Zejména bude vidět, že i přesto že jsem to všechno udělal strašně nepřesně, tak tenhle mechanismus dokáže plachtu napnout prakticky do roviny. (mimochodem, někde jsem slyšel, že samonosný stan typu "kopule" s ohnutými pružnými tyčemi je český vynález - nevíte jestli je to pravda ?) |
|
citace:
Nemám ale moc jasno co je to ten specular reflection coefficient a jestli je to opravdu druhá odmocnina odrazivosti, nebo to tak vychází jen shodou okolností (r = 0,88 , s = 0,94).<
Co o tom vím, tak tenhle vztah platí jen pro určitý ideální případ dokonale spekulárního povrchu, tedy povrchu který žádné odražené záření nerozptyluje ale pouze odráží pod stejným úhlem jako je úhel dopadu. Pro "specular reflection coefficient" "s" platí vztah:
s2 = (1-a) (1-d), kde a je absorptivita povrchu a v případě že žádné záření neprochází "skrz" povrch (transmisivita je 0) tak platí 1-a = r, r je reflektivita povrchu. d je difůzní koeficient a pro ideálně spekulární povrch je d=0. |
|
citace:
Na to, že struny byly použité a tudíž zkroucené, a na to že všechno bylo vyráběné zcela improvizaně "od oka", bez jakéhokoliv měření a výpočtů, tak jsou myslím výsledky docela zajímavé.
Také si myslím že "struny" z určitého materiálu by se nemusely moc kroutit i když by se rozvinuly po několika letech z "klubíčka". Některé houževnaté slitiny typu Hastelloy mají slušný paměťový efekt a není vůbec snadně tenký pásek z takové slitiny přimět aby se zdeformoval. |
|
