Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  34    35    36    37    38    39    40  >>
Téma: Fyzika
25.11.2012 - 22:51 - 
Existujú aj motor-kompresorové motory - teda motory, ktoré nemajú turbínu a kompresor je poháňaný napríklad iným, piestovým motorom. Palivo a stačený vzduch sa normálne spalujú v spalovacej komore a expanziou v tryske vytvárajú ťah.

Opačným prípadom sú zasa motory s ventilátorom/dúchadlom - dvojprúdové a trojprúdové motory s veľkým obtokovým pomerom (viď odkaz na Wiki). Jeden zo stupňov turbín poháňa dúchadlo alebo mnoholistú vrtuľu v prstenci (vyzerá ako prvý stupeň kompresoru a čiastočne aj tútu úlohu plní). Za vhodných podmienok dokáže "studený prúd" cez dúchadlo vytvoriť viac ako polovicu celkového ťahu motora.

Ovšem ako pohonný systém s elektrickým napájaním by to asi nefungovalo - výkon potrebný na roztočenie kompresoru alebo dúchadla na pracovné otáčky a vytvorenie dostatočného ťahu môže ísť i do megawattov (na skúšobniach sa pre roztáčanie vyvýjaných leteckých kompresorov používajú celkom bežne obrovské elektromotory s napájaním 6000volt).
 
26.11.2012 - 17:19 - 
quote:

Opačným prípadom sú zasa motory s ventilátorom/dúchadlom - dvojprúdové a trojprúdové motory s veľkým obtokovým pomerom (viď odkaz na Wiki). Jeden zo stupňov turbín poháňa dúchadlo alebo mnoholistú vrtuľu v prstenci (vyzerá ako prvý stupeň kompresoru a čiastočne aj tútu úlohu plní). Za vhodných podmienok dokáže "studený prúd" cez dúchadlo vytvoriť viac ako polovicu celkového ťahu motora.

Ovšem ako pohonný systém s elektrickým napájaním by to asi nefungovalo - výkon potrebný na roztočenie kompresoru alebo dúchadla na pracovné otáčky a vytvorenie dostatočného ťahu môže ísť i do megawattov (na skúšobniach sa pre roztáčanie vyvýjaných leteckých kompresorov používajú celkom bežne obrovské elektromotory s napájaním 6000volt).


Takže dle mne tedy hlavně díky tomuto příspěvku je myšlenka fyzikálně dle všeho správně - jen jsem měl napsat správně dmychadlo a né kompresor.

Slyšel jsem totiž, že modeláři mají letuschopnou maketu stíhače, kde běžný spalovací modelářský motor pohání dmychadlo (to jen ten správný výraz né chybně kompresor), který tak vytváří proud vzduchu z té výtokové trysky - celé to vypadá jako jako by tam skutečně byl proudový motor v tom modelu (i když i o nich vím, že maj i jako modelářské existovat).

Co se týče spotřeby jako je tu uvedená ta asi skutečně odpovídá - je to celé pro mě zatím jen jako možnost - i vysoké napětí 6000V kvůli požadovanému výkonu nelze brát jako zásadní překážku.

Prostě dvouproudový motor tvořený dmychachadlem poháněným elektromotorem a fungující navenek (svými vlastnostmi) stejně prostě by tedy mohl skutečně existovat.
 
26.11.2012 - 17:42 - 
x - skus trosku pogooglit modelari pouzivaju dmychadla uplne bezne, ci uz pohanane spalovacim motorom, alebo elektromotorom. Dokonca sa to pouzilo aj vo "velkom" letectve, vid:



Obecne tento sposob ma svoje nevyhody - pri nizkych letovych rychlostiach je tym vyssia ucinnost, cim viac hmoty urychlujete a cim menej ju urychlujete. Preto velke nizkootackove vrtule su ucinne, male vysokootackove dmychadla (co je vlastne tiez vrtula) su neucinne a vyzaduju vysokovykonne motory. Jedine masove nasadenie je v dvojprudovych motoroch s vysokym obtokom, kde uz sa vrtula neda pouzit (kvoli letovej rychlosti), samotny prudovy motor je zase malo ucinny a prudovy motor s dmychadlom je taky rozumny kompromis.

A ano, modelari maju aj skutocne prudove motory, dokonca aj turbovrtulove, aj prudove s forsazou, aj prudove s vektorizaciou tahu Keby ste niekedy pocul dvojtakt pohanajuci dmychadlo s otackami 25tis. za minutu, tak pochopite ze to nebolo moc uchu lahodne riesenie
 
26.11.2012 - 21:08 - 
quote:
Prostě dvouproudový motor tvořený dmychachadlem poháněným elektromotorem a fungující navenek (svými vlastnostmi) stejně prostě by tedy mohl skutečně existovat.
Domnívám se, že takovéto řešení nemá téměř žádný smysl. Jak už napsal yamato, tak samotné "dmychadlo" je vlastně jen méně účinná "vrtule". Bez reaktivní složky tahu, nutně vznikající spalováním paliva, už se vůbec nedá mluvit o "dvouproudovém" motoru. Elektricky poháněné dmychadlo, je prostě prakticky totéž, co elektricky poháněná vrtule. Samozřejmě, že dnes existují i letadla s elektricky poháněnými vrtulemi (zatím jen malá sportovní letadla), ale toto řešení prostě omezuje maximální použitelnou letovou rychlost (na cca 700 km/h). Pokud ale jde o to, jak využít případný "přebytek" elektřiny, na palubě raketoplánu, tak elektrická vrtule (nebo dmychadlo) je asi jednou z možností jak prodloužit dolet přistávajícího raketoplánu při nízkých rychlostech.
 
26.11.2012 - 22:12 - 
x - zrejme si mal na mysli nieco taketo



nuz ano, na pohon sa to da pouzit. Otazne je len ako to idealne pohanat, ci elektromotorom napajanym z APU, alebo malou hydrazinovou turbinou pohanajucou priamo dmychadlo. To uz je otazka na inziniera...
 
26.11.2012 - 22:51 - 
x - princíp je samozrejme funkčný, a technicky realizovateľný.
ALE...
S rastúcou rýchlosťou letu účinnosť vrtule (aj dúchadla) klesá. Takže sa hodí skôr pre pomalšie lietadlá a lietadielka. Druhý problém potom je, že pre komerčne použitelné letové rýchlosti a použitelné rozmery tak či tak potrebujeme značný výkon motora. Jedna vec je totiž lietadlo pre 1-2 ľudí alebo dokonca model s doletom +/- 1000km a vytrvalosťou aspoň 2-3 hodiny (alebo u modelov rádu desiatok minút), a iná vec je lietadlo, ktoré má dopravovať 50-100 alebo viac ľudí na vzdialenosť 3000-5000km a s vytrvalosťou 5-8 hodín.
Fantrainer má maximálku cca 400-420km/h, dolet cca 1100km a motor s výkonom ~450kW, ďalšie lietadielko s vrtuľou v prstencovom púzdre je napríklad Egdley (alebo Edgley?) Optica s maximálkou cca 220 km/h a motorom s výkonom okolo 200kW. Lenže lietadlá s podobne výkonným motorom ako Fantrainer a klasickou vrtuľou sú o 50-150 km/h rýchlejšie a majú dolet o štvrtinu až polovicu väčší.

K použitiu dúchadiel a vrtulí v prstenci obvykle vedú iné dôvody ako čisto efektivita alebo účinnosť systému, tieto riešenia sú často "vynútené" napríklad hlukovými normami.

Pre použitie na pristávajúcom raketopláne by systém s elektricky poháňaným dúchadlom nevyhovoval - zariadenie by muselo byť rozmerné (priemer najmenej 2-2,5 metra, skôr tri) aby malo vôbec zmysle a nejaký efekt - a to znamená problém - kam s ním? Druhá vec - koľko energie dokážu poskytnúť palubné zdroje? Potrebuješ aspoň tak jeden a pol až dva megawaty... Hmotnostne sú potom rozhodne výhodnejšie klasické reaktívne motory "ala Buran" - sú pomerne kompaktné a dajú sa dobre zabudovať do konštrukcie, tona paliv im vystačí najmenej tak na pätnásť minút až pol hodinu podľa režimu.

Takže otázku treba postaviť skôr inak - či je možné postaviť dostatočne výkonný zdroj elektrickej energie, použiteľný pre lietadlo s takýmto typom pohonu. Pre spomenutý Fantrainer to znamená zdroj s kapacitou najmenej 1MWh, pritom hmotnosť zdroja + elektromotoru nemôže byť príliš vyššia, ako hmotnosť paliva + klasického spaľovacieho motoru. Tu je odpoveď jednoznačná - bohužiaľ to nejde, aspoň zatiaľ.

Hluk - Mal som možnosť byť pri vypravení An-22, nádherného stroja, lietadla so štyrmi turbohriadeľovými motormi Kuznecov NK-12 a protibežnými štvrolistovými vrtuľami. Hluk tam bol samozrejme značný, ale to hlavné boli vibrácie, ktoré človek pociťoval doslova "až v žalúdku". Podobné to je pri štartoch bojových lietadiel s prídavným spaľovaním...
 
27.11.2012 - 09:15 - 
alchymista v podstate rozpisal to co som ja povedal velmi v skratke - duchadla s malym priemerom su malo ucinne, menej ako klasicka vrtula.

Ohladom pouzitia - napr. vo Fantraineri sa pouzilo preto, ze je to cvicne lietadlo pre buducich pilotov prudovych strojov, a preto sa hladalo riesenie ktore bude navodzovat "pocit" prudoveho lietadla, ale sucasne bude ekonomickejsie ako prudove stroje, kedze tie pri takto nizkych rychlostiach su este neekonomickejsie ako to duchadlo.

Pre uplnost - skusali sa aj pohony typu propfan, co je v podstate bezplastove dmychadlo, vlastne taka vysokootackova minivrtula pohanana turbinou. Pri vysokych podzvukovych rychlostiach prinasaju oproti prudovym motorom s vysokym obtokom miernu usporu paliva. Problem je ze spicky listov vrtule sa tocia rychlostami dosahujucimi mach 1, so vsetkymi hlukovymi nasledkami...
 
27.11.2012 - 11:02 - 
Jakožto fanda UL létání a létání s paramotorem si neodpustím přidat jeden příklad použití tohoto pohonu pro paratříkolku, která se testovala v Jaroměři u Chorcheho.

Zapouzdřené dmychadlo v této aplikaci by mělo výhodu snadnějšího a především bezpečnějšího vyvedení vrchlíku nad hlavu pilota a startu, kdy právě ten malý průměr příliš nepřekáží šňůrám. Zde jsou ty rychlosti pro takovýto pohon ideální (do 55km/h).

Nicméně nutno říct, jak zde bylo uvedeno, že i zde byl zpočátku velký problém s malou účinností, tedy nedostatečným výkonem a to hlavně pro samotné odstartování, kdy je ten výkon potřeba. Málá účinnost se musela hodně dohnat motorem. Nicméně létat se tím dá.

 
27.11.2012 - 22:00 - 
quote:
Hmotnostne sú potom rozhodne výhodnejšie klasické reaktívne motory "ala Buran" - sú pomerne kompaktné a dajú sa dobre zabudovať do konštrukcie, tona paliv im vystačí najmenej tak na pätnásť minút až pol hodinu podľa režimu.



I to mě taky napadlo jako jedna z možností - prostě tam přidělat též běžný proudový letecký motor se zásobou paliva.

Hlavní věc byla, aby to nebyl kluzák při přistávání a startovalo to pokud možno jednodušeji než raketoplán, který byl z mého pohledu složitě zvedán na nákladnou startovací rampu a hlavní jeho hluk by se zde odehrával - tedy spuštění vlastního pohonu pro kosmický let až již někde na vyhrazeném prostoru - tedy třeba i nad mořem.

Toto druhé již bylo více SiFi a vycházelo, že výkoný zdroj by teoreticky mohl být již na palubě z důvody principiálně jiného
raketového pohonu než ten chemický založený na spalování.

Zde plně souhlasím, že zkonstruhovat megawatový zdroj elektrické energie o vhodných rozměrech a hmotnosti dnes nejde. Taky to píšu do všch fór o solárních cestovních letadlech - že na panely tam určitě -maximální výkon co na ně dopadá při možné ploše a v dohledné době též určitě nikoliv na akumulátory.
 
27.11.2012 - 22:26 - 
mna napadla ina vec. Na prvy stupen klasickej rakety pripevnit takyto rotor, propfan alebo daco take, a bolo by to napajane nejakym sposobom z turbocerpadla prveho stupna (trebars turbocerpadlo moze fungovat aj ako elektricky generator a prenos energie po kabli). Tento rotor by pracoval az do Mach1, potom by sa odhodil ako akysi nulty stupen (a moze napr. pristat autorotaciou).

To caro spociva v tom, ze hoci podzvukova faza letu trva pomerne kratko, v tejto faze sa spotrebuje ohromne mnozstvo paliva. Zapojenie vrtule, ktora pracuje s okolitou atmosferou, by zlepsilo spotrebu paliva, a sucasne po odhodeni to uz nezvysuje hmotnost zvysku rakety. Tych par ton usetreneho paliva by sa potom prejavilo na nosnosti.
 
27.11.2012 - 23:23 - 
quote:
...Tych par ton usetreneho paliva by sa potom prejavilo na nosnosti.
prejavilo asi tak "5kg zvysenim nosnosti".
Ak usetris 1000kg na poslednom stupni, zvysil si presne o tolko nosnost.
Ak usetris 1000kg v prvych sekundach, nepatrne si zlepsil C v prvej faze letu...
 
27.11.2012 - 23:29 - 
quote:
... fór o solárních cestovních letadlech - že na panely tam určitě -maximální výkon co na ně dopadá při možné ploše a v dohledné době též určitě nikoliv na akumulátory.

solarny panel ponuka obmedzenu rychlost.
..., pretoze ti neostane prebytok energie na zrychlovanie, zatial co odpor so zvysovanim rychlosti rastie...
 
16.12.2012 - 21:49 - 
http://www.huffingtonpost.com/2012/12/15/two-higgs-bosons_n_2302897.html

 

____________________
Per aspera ad astra - 42
 
17.12.2012 - 03:29 - 
Tak už sledování rádiových signálů Sputniku přineslo nová zjištění, pokud se pamatuju - mám dojem, že se to týkala gravitace, zploštění a rotace Země, atmosféry etc. Mám dokonce dojme, že se na tom podíleli českoslovenští vědci. 
05.1.2013 - 14:52 - 
googlil som, hladal som, ale nic
neviete niekto spocitat aky teoreticky dosah ma laser vo vesmire, ak chcem prenasat energiu? t.j. max. vzdialenost, do ktorej je laser este dostatocne koherentny na prenos energie?
 
05.1.2013 - 15:43 - 
Nevím co myslíš v tomto případě slovem koherentní, ale teoreticky můžeš přenášet energii laserem třeba na opačný konec Vesmíru.
Stačí jen mít dostatečně velký přijímací aparát na druhé straně.
Samozřejmě prakticky dochází na velkých vzdálenostech k útlumu absorpcí.
Záleží také na tom, jak chceš energii vůbec využít.

Zde - http://panoptesv.com/SciFi/LaserDeathRay/Diffraction.html, je nějaké základní info, třeba o tom, na jakou nejmenší plošku můžeš zaostřit laserový paprsek, což pak může být užitečné pro různé účely využití přenášené energie.
 
05.1.2013 - 16:11 - 
quote:
Nevím co myslíš v tomto případě slovem koherentní, ale teoreticky můžeš přenášet energii laserem třeba na opačný konec Vesmíru.
Stačí jen mít dostatečně velký přijímací aparát na druhé straně.
Samozřejmě prakticky dochází na velkých vzdálenostech k útlumu absorpcí.
Záleží také na tom, jak chceš energii vůbec využít.

Zde - http://panoptesv.com/SciFi/LaserDeathRay/Diffraction.html, je nějaké základní info, třeba o tom, na jakou nejmenší plošku můžeš zaostřit laserový paprsek, což pak může být užitečné pro různé účely využití přenášené energie.


mam na mysli to, ze aj laserove svetlo vo vesmire ma urcity rozptyl vdaka difrakcii, t.j. ak na LEO vypustim laserovy luc s priemerom napr. meter, tak niekde pri marse uz to nebude meter, ale viac (a tym padom mensia koncentracia energie). No a ak to chcem vyuzit na pohon, tak na prijimaci (vesmirnej lodi) namontujem solarny panel, ale ten musi mat nejake prakticke rozmery. Povedzme ze prakticke rozmery su to co je na ISS. T.j. na aku vzdialenost sa da poslat laser, aby prijimac velkosti panelov na ISS zachytil podstatnu cast z prenasanej energie? Staci mi odhad - bavime sa o medziplanetarnych vzdialenostiach, alebo je ten laser nepouzitelny uz niekde pri mesiaci?
 
05.1.2013 - 16:33 - 
Přibližný vzorec je právě na té stránce.
Ploška na kterou dopadá většina (>85%) záření se dá spočítat jako S=(1,2*R*L)/D, kde je R vzdálenost, L vlnová délka laseru a D je průměr zaostřovací optiky.
Například pro desetimetrovou zaostřovací optiku to pro laser o vlnové délce 1 mikrometr dělá 46 metrů na Měsíci.
To znamená, že pro vzdálenost Marsu (min. 55 mil. km) to dělá ~6,5 kilometru.
 
05.1.2013 - 16:36 - 
quote:
Přibližný vzorec je právě na té stránce.
Ploška na kterou dopadá většina (>85%) záření se dá spočítat jako S=(1,2*R*L)/D, kde je R vzdálenost, L vlnová délka laseru a D je průměr zaostřovací optiky.
Například pro desetimetrovou zaostřovací optiku to pro laser o vlnové délce 1 mikrometr dělá 46 metrů na Měsíci.
To znamená, že pro vzdálenost Marsu (min. 55 mil. km) to dělá ~6,5 kilometru.


no, to som chcel vediet vdaka
 
05.1.2013 - 18:31 - 
takze ak to dobre chapem, su dve moznosti ako predlzit uzitocny dosah - zvacsit optiku, alebo pouzit kratsiu vlnovu dlzku. Na nete som nasiel 260 nm laser, ale neviem ci sa da na tychto dlzkach prenasat energia na fotovoltaiku... 
05.1.2013 - 20:47 - 
no, mne to vychadza ze s takym UV laserom a 10m optikou dostrelime paradne daleko. Tipujem ze hacik bude v narokoch na presnost optiky pri tychto vlnovych dlzkach... ci? 
05.1.2013 - 22:31 - 
Měl bych naprosto laickou otázku.Jaká je největší apertura současně vyráběných laserů?
Vztah pro divergenci paprsku je jednoduchý, ale jak složitý je laser s aperturou 10m?
 
05.1.2013 - 23:11 - 
tipujem ze vojenske lasery maju optiku tak do 1m



ono podla mna nie je problem urobit 10m optiku. GTC teleskop ma 10.4m primarne segmentovane zrkadlo.

Mozno by mohol povedat niekto osvietenejsi, podla mna vykon lasera a priemer optiky su dve rozne veci. T.j. mozeme mat normalny trebars jednowattovy laser a prehnat ho cez 10m optiku. To nie je problem. Problem by to bol, ak by sme chceli urobit to iste s gigawattom

No a este asi bude problem ta presnost optiky. Cim kratsia vlnova dlzka, tym dokonalejsia ta optika musi byt, inak sa to rozostri. Si myslim
 
05.1.2013 - 23:31 - 
quote:
tipujem ze vojenske lasery maju optiku tak do 1m



T.j. mozeme mat normalny trebars jednowattovy laser a prehnat ho cez 10m optiku. To nie je problem.

Obávám se, že to takhle nefunguje. Z rezonátoru vystupuje paprsek, který má průměr rezonátoru a je "rovnoběžný". Takže větší průměr optiky, než je průměr rezonátoru, nikam nevede. ( bylo by dobré, kdyby mi tohle někdo vyvrátil, pak by situace s 10 m aperturou byla velmi jednoduchá...)
Ten vzorec pro divergenci paprsku udává v podstatě difrakční limit optiky - obdobně, jako při výpočtu rozlišovací schopnosti optiky.
 
06.1.2013 - 00:39 - 
Pokud si dobře vzpomínám tak reálně vyzkoušené lasery mají skutečně průměr zrcadla okolo jednoho metr (třeba laser na platformě YAL-1).
Pro projekt SDI byly plánované kosmické lasery se zrcadly o průměru 4 metry. Byly vyrobeny i prototypy takových zrcadel.
Při vysokých výkonech je třeba vybavit zrcadla chlazením. To není problém ani tak pro velká primární zrcadla, ale pro zrcadla sekundární, která mají podstatně menší průměr (energie je koncentrována na menší plochu). Situace se dále zkomplikuje, když je navíc sekundární zrcadlo deformovatelné pro lepší zaostření v případě cílů v atmosféře. Pak je třeba chladit zrcadlo i aktuátory (členy, které deformují zrcadlo).
Není ovšem tajemstvím, že přinejmenším USA a Rusko taková chlazená deformovatelná zrcadla vyrábí nebo vyrábělo.
 
06.1.2013 - 00:52 - 
Ad komplikovanost:

Ano, Yamato to dobře odhadl. 10-ti metr není technicky problém postavit. Samozřejmě záleží k čemu takový laser slouží. Je rozdíl mezi vojenským laserem, kde pro některá použití musí být optika velmi "svižná" a je dosahováno vysokých úhlových rychlostí a zrychlení. Tam s větší velikostí rostě komplikovanost zařízení.
Když jsou nižší nároky na úhlové rychlosti, dá se použít již existují design, třeba jmenovaný GTC. Ostatně proto jsem nadhodil těch 10 metrů, protože taková zrcadla už reálně existují. V blízké budoucnosti (do 15-ti let) budeme mít i větší (39 metrů).
S kratší vlnovou délkou rostou skutečně nároky na přesnost zrcadla. Většina velkých zrcadel (HST, WSO apod.) je stavěná jako difrakcí limitované při vlnové délce 500 nm. Přitom v obou jmenovaných případech dalekohledy fungují až po ~100 nm.

BTW, 260 nm laser (UV) zřejmě neprojde ze Země do vesmíru, popř. jeho útlum bude obrovský díky ozónové vrstvě. Takový laser je použitelný jen na kratší vzdálenosti (v atmosféře Země) nebo ve vesmíru.
 
06.1.2013 - 10:12 - 
Machi, vdaka za trochu osvetlenia Aby som sa vratil na zaciatok, uvazujeme o beamovani energie pri medziplanetarnych letoch. Vysielac (laserova platforma) aj prijimac (kozmicka lod) su vo vesmire. T.j. nemusime riesit priechodnost UV laseru cez atmosferu, rozptyl v atmosfere a pod.
Ohladom chladenia - existuju aj mimoose opticke systemy, kde sekundarne zrkadlo vobec nemusi byt. Laser moze ist z rezonatoru priamo na primarne zrkadlo.
No a tym sa dostavam k tomu co mi este nie je uplne jasne - vztah rezonatoru a optiky. Musia nejako navzajom korespondovat, ako pisal Milantos, alebo viem hocijaky laser prehnat cez hocijaku optiku, ako som pisal ja?
 
06.1.2013 - 10:40 - 
quote:
Měl bych naprosto laickou otázku.Jaká je největší apertura současně vyráběných laserů?
Vztah pro divergenci paprsku je jednoduchý, ale jak složitý je laser s aperturou 10m?


Ahoj vespolek,

dodáváme průmyslové lasery s výkony dostatečnými pro obrábění. Naše největší stroje mají aperturu 1,5palce (=cca 37mm) a cenou jsou někde pod 10MKč.

Průměr svazku je daný průměrem rezonátoru. Alternativně můžete sloučit několik paprsků do jedné optiky, ale ztrácíte kvalitu výsledného svazku.

Pokud vím, tak největší alespoň částečně funkční laser ABL/YAL-1 (instalovaný na Boeningu 747) má aperturu 1m sloučenou z mnoha dílčích paprsků a je schopen pouze řídce pulzního režimu.

Další problémem je nutnost optiky s velmi malou ztrátou a naladěnou pro záření určité vlnové délky. Sklo a amorfní materiály nejsou moc vhodné. Osvěčená je optika z broušených krystalů (ovšem cena je zhruba 10kKč za čočku o průměru 1 palec)

zdravím
Honza
 
06.1.2013 - 11:10 - 
... ještě doplním, že je třeba počítat i s účinností přenosu energie. Kvalitní lasery mají účinnost cca 5% (laserové diody mají lepší účinnost, ale malé výkony a horší kvalitu paprsku), na druhé straně účinnost FV panelu je obvykle cca 12%.

Celková účinnost přenosu energie vychází pod 1%.
 
06.1.2013 - 11:29 - 
Dávnejšie som našiel odkaz na stránku o histórii rukého "NPO Astrofyzika" (ale nedarí sa mi to teraz nájsť).

Časť stránok bola venovaná prácam na laseroch, hlavne extrémnych výkonov. Dosť miesta sa tam venovalo úsiliu nájsť vhodné materiály pre optiku takýchto laserov (s priemerom zväzku okolo pol metra). Niekoľko neveľkých snímkov demonštrovalo účinok "výstrelu" na výstupný optický člen - pri prvých pokusoch boli potrhané aj jeho upevňovacie prvky a z optického materiálu zostali len nejaké kúsky v prírubách, postupne sa to zrejme darilo zlepšovať, čo dokladali snímky, na ktorých boli stále menej poničené optické prvky. Materiál sa dosť venoval aj vývoju technológií výroby nových syntetických krytálov na báze syntetického kremeňa, korundu a ešte dvoch ďalších materiálov.
Zrejme to zvládli dosatočne, pretože v článku sa spomína inštalácia bojového komplexu Terra na protiraketovej strelnici Šary Šagan v sedemdesiatych rokoch, stavba a testy lietadiel A-60 (Il-76MD s laserom) a testy optických komponentov komplexu Omega v stacionárnej (1972) a mobilnej verzii (1982).
 
<<  34    35    36    37    38    39    40  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.422673 vteřiny.