Kosmonautika (úvodní strana)
Kosmonautika@kosmo.cz
  Nepřihlášen (přihlásit)
  Hledat:   
Aktuality Základy Rakety Kosmodromy Tělesa Sondy Pilotované lety V Česku Zájmy Diskuse Odkazy

Obsah > Diskuse > XForum

Fórum
Nejste přihlášen

< Předchozí téma   Další téma ><<  2    3    4    5    6    7    8  >>
Téma: Fyzika
01.12.2009 - 16:22 - 
Nepochopil si ma - rakety sa takými parametrami a s motormi s Isp=3000Ns/kg sa ako jednostupňové vôbec nedostanú na orbitu, nedosiahnu potrebnú rýchlosť.
Ich ciolkovského číslo je 11,43 a 10,55 - jednostupňová raketa s Isp=3000Ns/kg potrebuje pre dosiahnutie orbity C aspoň 17,75.
Prvá by na to potrebovala motory s Isp okolo 3545 Ns/kg, druhá dokonca 3665 Ns/kg.
 
01.12.2009 - 21:06 - 
Nesmíte brát tu hranici 9500 m/s v mých javascriptech jako nezměnitelnou. Prostě to tam přepiš na 9100 m/s (když odpočítáme např. 400 m/s jako rychlost rotace Země na kosmodromu) a nech to přepočítat. Také Isp je ale samozřejmě velmi důležitá položka a i malý rozdíl se projeví dost výrazně. 
02.12.2009 - 10:13 - 
Z Ciolkovského rovnice vychází Ms/Mk = e ^ (v/Isp), a z toho pak Ms = Mk. e ^ (v/Isp).
Je vidět, že startovní hmota Ms je přímo úměrná konečné Mk, ale exponenciálně závislá na poměru v/Isp. Takže zlepšení motorů v Isp má značně větší efekt, než nějaké extrémně tenké nádrže.

Tak nap ř. pro různé Isp:
e ^ (7800/4600) = 5,45
e ^ (7800/3300) = 10,60
e ^ (7800/2500) = 22,60

Pro různé potřebné rychlosti:
e ^ ( 100/4600) = 1,025
e ^ 1000/4600) = 1,24
e ^ (2000/4600) = 1,545
e ^ (4000/4600) = 2,38
e ^ (8000/4600) = 5,69

V praxi však u raket (STS, Saturn5 …)je potřebná startovní hmota minimálně o 50% vyšší, než teoretická. Zajímalo by mne, kde se v javascriptech vzal údaj potřebné rychlosti k započtení gravitačních ztrát 9200 m/s, tedy ztráty asi 16%. Zdá se mi to neúměrně málo.
 
02.12.2009 - 11:28 - 
V reálu ty ztráty jsou: STS 1222 m/s gravitační, 107 aerodynamické, Delta 7925 1150 grav., 136 aerod. Saturn V 1534 grav. 40 aerodyn. Je to závislé na profilu letu - raketa se silným 1. stupněm může dřív klopit dráhu a snižovat gravitační ztráty jen při malém nárůstu aerodynamických. 
02.12.2009 - 12:24 - 
To znamená zvýšení teoretické rychlosti pro zahrnutí gravitačních a aerodynamických ztráty násobkem 1,17, tedy o 17%. Jelikož převod na potřebnou startovní hmotu Ms je v exponenciální funkci, tedy nutné zvýšení Ms je 32,2 %. I to se mi zdá málo podle skutečnosti. Je to opravdu spočteno např. u STS zahrnutím obou stupňů a zahrnutím také hmoty ET a její rychlosti do MK?

Myslím, že tyto úvahy by měly být přesunuty do jiné nitě, např. Fyzika

[Edit A.H.: Relevantní příspěvky jsem přesunul z Davidovin 2.12.2009.]
 
02.12.2009 - 13:22 - 
Neslobodno zabudnúť na ďalšiu vec - celková rýchlosť, ktorú musí nosič udeliť nákladu je väčšia, ako kruhová rýchlosť.
Ide o to, že okrem urýchlenia v "horizontálnom smere" na kruhovú rýchlosť vo výške dráhy musí nosič vyniesť náklad do výšky dráhy, čo zrejme možno počítať ako rýchlosť potrebnú pre zvislý vrh do výšky obežnej dráhy.
Kruhová rýchlosť pre výšku 200km je cca 7790m/s; rýchlosť pre zvislý vrh do výšky 200km cca 1980m/s; tieto rýchlosti sú na seba kolmé, takže ich geometrický súčet (bez opráv na zemepisnú šírku miesta štartu) dáva zhruba 8030-8040m/s.
Gravitačné a aerodynamické straty (plus straty pri navádzaní na kruhovú dráhu) predstavujú ďalších 15-20% s priemernou hodnotou povedzme 17% - vo výsledku to dáva okolo 9400m/s, čo je zrejme oná charakteristická rýchlosť potrebná pre dosiahnutie kruhovej obežnej dráhy vo výške 200km.
 
02.12.2009 - 15:31 - 
Gravitační ztráty velmi závisí na zrychlení rakety, to je na čase t, za který raketa nabere kruhovou rychlost, neboť rychlost volného pádu, kterou je nutno kompenzovat tahem motorů v = g.t. Tak např. pro 180 sec funkce rakety je to 9,81x 180 = 1760 m/s, ovšem, to jen za předpokladu stabilního g. Ve skutečnosti bude tato hodnota nižší, neboť gravitační zrychlení g je kompensováno odstředivým a to stoupá s druhou mocninou úhlové rychlosti, až při dosažení LEO plně kompenzuje gravitační. Tedy nejvíce se projevuje při rychlosti blízké kruhové. Při poloviční rychlosti je odstředivé zrychlení jen čtvrtina g. 
02.12.2009 - 15:38 - 
Ještě jsem zapomněl poznamenat, že toto gravitační zrychlení se sčítá vektorově se zrychlením ve směru tahu motorů. 
06.12.2009 - 16:39 - 
Quote: (Ervé): V reálu ty ztráty jsou: STS 1222 m/s gravitační, 107 aerodynamické, Delta 7925 1150 grav., 136 aerod. Saturn V 1534 grav. 40 aerodyn.

Quote: Alchymista:
rovník 1935kg (100%)
Kourou 1926kg (99,5%)
Cap Canaveral 1668kg (86%)
Bajkonur 1229kg (63,5%)
pól 0kg
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Údaje konkrétních gravitačních a aerodynamických ztrát vyjádřených v rychlosti (uvedl Ervé v Davidovinách) i výpočet, který uvedl Alchymista (i když jen pro 1-stupňovou raketu) i ukazují, jak zavádějící je údaj „charakteristická rychlost“. Tento údaj může být dobrý výpočty, ale vůbec neříká, kolik procent paliva a tedy startovní hmoty je nutno na tyto ztráty věnovat nebo o kolik bude snížena nosnost rakety pro různé zeměpisné šířky.
Když někomu řekneme, že na gravitační a aerodynamické ztráty připadá v průměru cca 15-17% rychlosti, naprostá většina lidí (možná i na tomto fóru) si řekne, že tedy cca 84% paliva jde na dosažení kruhové rychlosti. Stejně tak když se řekne, že rozdíl v přidané rychlosti od rotace země mezi Cap Canaverel a Bajkonurem je jen cca 1% kruhové rychlosti, mnoho lidí si myslí, že to změní nosnost rakety jen o 1% (viz David), ve skutečnosti je to mnohem víc.

Uvedu příklad u Saturnu 5 z údajů p. Ervé: 1534m/s grav. ztráty, z. 40m/s aerodyn. ztráty. Pro kruhovou rychost 7800 m/s je tedy vchar : 9374 m/s, tedy na ztráty vyjádřené rychlostí 20,18%.
Spočtěme z Ciolkovského rovnice Ms = Mk * e ^ (v/Isp) pro střední Isp motorů J2 a F1: 3480Ns/kg a obě rychlosti:
Pro 7800 m/s – beze ztrát: Ms = 9,39*Mk
Pro 9374 m/s – se ztrátami: Ms =14,77*Mk tedy 54 % Ms jde na grav. a aerod. ztráty

Pokud zahrneme 410 m/s od rotace Země na Cap Canaverel (musíme to odečíst od kruhové rychlosti):
Pro 7390 m/s – bez ztrát: Ms = 8,356*Mk
Pro 8924 m/s – se ztrátami: Ms =12,987*Mk , tedy 55,4% Ms jde na grav. a aerod. ztráty.

Důvodem vysokých gravitačních a aerodynamických ztrát vyjádřených v potřebném Ms – tedy v palivu je exponenciální závislost Ms na rychlosti. Uvedené výpočty ovšem platí pro jednostupňovou raketu jako náhradu za Saturn 5. Ve skutečnosti by byly tyto ztráty vyjádřené hodnotou Ms o něco menší.
Stále mi není jasné, zda ve ztrátách vyjádřených v rychlosti, jak je uvedl pan Ervé jsou již započteny ztráty na dosažení výšky – jak je uvedl Alchymista. Má na to někdo názor ?
 
06.12.2009 - 21:19 - 
V knize - Stopy na Měsíci -od autora A Vítka, je na straně 113 uvedeno , že kosmonaute nebyli zasaženy žádným zářením . Bylo to tím ,že měli špatné dozimetry nebo na přivrácené straně Měsíce není žádné kosmické záření ? Ako to je ? 
06.12.2009 - 22:22 - 
quote:
Důvodem vysokých gravitačních a aerodynamických ztrát vyjádřených v potřebném Ms – tedy v palivu je exponenciální závislost Ms na rychlosti. Uvedené výpočty ovšem platí pro jednostupňovou raketu jako náhradu za Saturn 5. Ve skutečnosti by byly tyto ztráty vyjádřené hodnotou Ms o něco menší.
Stále mi není jasné, zda ve ztrátách vyjádřených v rychlosti, jak je uvedl pan Ervé jsou již započteny ztráty na dosažení výšky – jak je uvedl Alchymista. Má na to někdo názor ?
Ano, závislost startovní hmotnosti rakety na změnách konečné charakteristické rychlosti je zhruba exponenciální (každý m/s navíc je pořád těžší a těžší dosáhnout [až to nakonec nejde technicky vůbec]). Je třeba si ale uvědomit, že při klasickém startu ze Země na oběžnou dráhu prostě nemůžeme výše uvedené ztráty "eliminovat". Můžeme se je snažit minimalizvat (což klasické rakety už dávno dělají), ale musíme s nimi stále počítat a "pokrýt je" buď zvýšením startovní hmotnosti, nebo dodáním odpovídající energie jiným způsobem (letounovým nosičem, katapultem, laserem, ...). Při výpočtu pak nakonec nezbývá nic jiného, než počítat s potřebnou charakteristickou rychlostí.

Ohledně konkrétně uvedených "ztrát" jsem přesvědčenem o tom, že obsahují i "ztráty na dosažení výšky" (tyto jsou zahrnuty v položce "gravitační ztráty").

Poznamenávám ještě, že jsem kdysi viděl u STS uvedena trochu vyšší čísla "ztrát" (celkem přes 1500 m/s), ale teď to nemohu nikde najít.
 
07.12.2009 - 08:39 - 
quote:
V knize - Stopy na Měsíci -od autora A Vítka, je na straně 113 uvedeno , že kosmonaute nebyli zasaženy žádným zářením . Bylo to tím ,že měli špatné dozimetry nebo na přivrácené straně Měsíce není žádné kosmické záření ? Ako to je ?

Podle mně vytržené z kontextu - větší dávku záření dostali (záblesky v očích myslím poprvé popisovali astronauti Apolla), ale nebyli vystaveni mimořádné radiaci - sluneční bouři nebo gama záblesku.
 
07.12.2009 - 10:01 - 
Vracím se ještě ke konkrétním hodnotám "ztrát" v číselném vyjádření (při startu nosné rakety ze Země na LEO).

Původně jsem se domníval, že číslo, které uvedl Ervé (1220 m/s) obsahuje i "ztráty na dosažení výšky" (myslel jsem, že tyto by měly být zahrnuty v položce "gravitační ztráty"). V knize "Rocket propulsion elements" na straně 130 jsem ale našel "rozpad", který obsahuje čísla "ztrát", která u STS uvedl Ervé, ale je tam navíc i položka "to turn the flight path from the vertical" s hodnotou 360 m/s, což bude zřejmě možno vyložit jako "ztráty na dosažení výšky". Pokud tedy sečteme "výškové" (360 m/s) a "čistě gravitační" (1220 m/s) ztráty, dostaneme se u STS k hodnotě 1580 m/s (plus jsou zde navíc ještě aerodynamické ztráty ve výši 118 m/s). Celkem tedy cca 1700 m/s "ztrát", od kterých ale zase na druhou stranu můžeme odečíst rotační rychlost povrchu Země podle toho, na dráhu s jakým sklonem je vynášen náklad. Pokud je to na 28,5° (minimum z KSC), tak je to -408 m/s, pokud je to na 51,6° (k ISS), tak je to cca -288 m/s.

Kniha "Rocket propulsion elements" je dostupná online (zdarma) např. na Google Books na http://books.google.com/books?id=LQbDOxg3XZcC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA130#v=onepage&q=&f=false (odkaz je přímo na stranu 130)
 
07.12.2009 - 10:39 - 
Tak to je opravdu divné, myslel jsem, že data jsou konečná hodnota. Mám problém s Gemini, podle údajů o hmotnostech a Isp motorů mi vychází, že se na orbitu nemohl dostat, chybí asi 300 m/s. 
07.12.2009 - 18:16 - 
Quote: …je tam (u STS) navíc i položka "to turn the flight path from the vertical" s hodnotou 360 m/s, což bude zřejmě možno vyložit jako "ztráty na dosažení výšky".
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Myslím si, že u STS, podobně jako u jiných raket neznamená udané dv = 360 m/s vysvětlené jako „to turn the flight path from the vertical“ ztrátu na dosažení výšky, ale to, co přesně znamená překlad – ztrátu (vyjádřenou v rychlosti) na změnu letové dráhy z vertikální na skutečnou dráhu. Mělo by to být zřejmé z obr. 4-5 na str. 111 knihy "Rocket propulsion elements", kde je nakresleno skládání sil působících na raketu – tah motoru F do těžiště v ose rakety, mgo jako gravitační síla, D jako aerodynamický odpor. Výsledná síla působící na raketu – „Net force“ má mírně jiný směr než okamžitý tah motoru a působí zakřivení dráhy:
„A force vector diagram in Fig. 4-5 shows the net force (by adding trust, drug and gravity vectors) to be at an angle to the flight path, which will be curved.“

Dle mého názoru úhel mezi tahem F a výslednou Net force právě způsobuje ty ztráty (mluvili jsme kdysi o „odklonu“ osy rakety). Je to ovšem jen můj názor, mohu se mýlit.
 
08.12.2009 - 03:40 - 
Ještě k výše uvedenému dodávám: V Table 4-3 je proveden rozklad působení gravitační síly na dvě části: - dv to overcome gravity losses : 1220 m/s
- dv to turn the flight path from the vertical: 360 m/s.

Je to možno dobře vysvětlit na Fig 4-5, když místo vektorového složení všech sil si provedeme jen rozklad gravitační síly mg na složku která působí v ose rakety proti tahu (což je na obr. čárkovaně naznačeno) a to je celkem zřejmě těch 1220 m/s a na složku, která je kolmá k ose rakety (ose tahu) a způsobuje snos – zakřivení dráhy – zřejmě těch 360 m/s.
Je jasné, že gravitační síla mg a tedy z ní odvozená prvá složka dv je daleko největší při kolmém stoupání a při ještě mírném odklonu od vertikály, kdy hmota rakety je největší a také vektorová složka mg působící v ose rakety největší. Jak se mění úhel letu rakety od vertikály sice stoupá poměr složky mg kolmé na osu rakety vůči složce v ose rakety, ale současně rychle klesá celková gravitační síla mg, neboť se vyprazdňují nádrže prvého stupně. Proto ty hodnoty 1220 m/s a 360 m/s tomu dobře odpovídají.

Vysvětluje to také rozdíl mezi STS a Saturn 5: Saturn 5 stoupá déle kolmo a má proto gravitační ztráty větší než STS - 1534 m/s, ale zřejmě menší druhou kolmou složku (nikde jsem údaj nenašel, nebo je již zahrnuta v prvé složce).
STS vzhledem k většímu přebytku tahu při startu a úhlu, ve kterém působí motory SSME dříve přechází do skloněné dráhy letu. Proto má také větší aerodynamické ztráty, k čemuž také přispívá boční uložení Shuttle. Uvítal bych oponenturu k těmto úvahám.
 
08.12.2009 - 07:28 - 
Pak bychom ale museli obě tyto ztráty sečíst vektorově - ztráty tak budou 1272 m/s. U aerodynamických ztrát to už fungovat nebude, odpor působí proti vektoru rychlosti. Kdybychom to sčítali jako v tabulce, většina lodí by se na orbitu nedostala. 
08.12.2009 - 08:35 - 
Ztráty dv „to turn the flight path from the vertical“ by měly být úměrné úhlu mezi tahem F a Net force, který se mění. Směr tahu F je řízen řídícím systémem rakety a to tak, aby Net force byla vždy tečnou plánované dráhy. Lze si však představit, že v určitém přechodovém úseku dráhy nemusí být žádný úhel mezi F a Net Force – vektor a hodnota rychlosti rakety jsou řízeny, aby se složily s rychlostí volného pádu tak, že raketa dosáhne v každém okamžiku plánované dráhy. Tedy raketa letí z hlediska mg ve volném pádu a tah F je ve stejném směru jako Net force. Je to důležité hlavně v atmosféře.

Jde o to, zda skutečně ty dvě dv uváděné v knize jsou myšleny tak, jak jsem uvedl, nebo jinak.
 
09.12.2009 - 23:05 - 
quote:
Podle mně vytržené z kontextu - větší dávku záření dostali (záblesky v očích myslím poprvé popisovali astronauti Apolla), ale nebyli vystaveni mimořádné radiaci - sluneční bouři nebo gama záblesku.
Nebylo to vytrženo z kontextu ale bylo to jenom kousek testu.
Tak tady opíšu kus textu :

Armstrong : má 11014“
Aldrin: „ LMP má 09018“
To byly údaje osobních dozimetrů velitele a pilota lunárního modulu.
Hodnoty se nezměnily od poslední prověrky ještě na palubě Columbie.
To znamená, že na povrchu Měsíce nebyli kosmonauti zasaženi žádným zářením.
Strana 113 . Předposlední odstavec.
 
09.12.2009 - 23:17 - 
o ake dozimetre islo? na ake zlozky ziarenia boli citlive? Aka bola ich citlivost? 
14.2.2010 - 23:02 - 
Četl o tomhle někdo jinde než v bulvárním článku:

http://www.novinky.cz/veda-skoly/192087-energii-je-mozne-teleportovat-dokazuje-japonsky-vedec.html

Kdyby to fungovalo, mohla by to být mj. dost revoluce i v kosmonautice. Jenže o těch entangled states jsme se vždy učili, že neodporují teorii relativity, protože se jimi hmota a energie nemůže přenést. Tohle by znamenalo úplně jiné pojetí vázaných stavů a kvantové teorie jako takové.

 

____________________
Áda
 
14.2.2010 - 23:05 - 
čítal som o tom v xenocide a enderovej hre
lenže tam to neslúžilo na prenos energie, ale ako celo galaktický nadsvetelný internet..
proste keď sa "brnklo" o jednu časticu s páru, tá druhá "brnkla" rovnako v rovnakom čase bez ohľadu na vzdialenosť..
 
14.2.2010 - 23:27 - 
quote:
čítal som o tom v xenocide a enderovej hre



Tak tady je to díky přenosům energie ještě kus za xenocidou.

 

____________________
Áda
 
14.2.2010 - 23:48 - 
quote:
Četl o tomhle někdo jinde než v bulvárním článku:

http://www.novinky.cz/veda-skoly/192087-energii-je-mozne-teleportovat-dokazuje-japonsky-vedec.html

Kdyby to fungovalo, mohla by to být mj. dost revoluce i v kosmonautice. Jenže o těch entangled states jsme se vždy učili, že neodporují teorii relativity, protože se jimi hmota a energie nemůže přenést. Tohle by znamenalo úplně jiné pojetí vázaných stavů a kvantové teorie jako takové.


Mam pro vas odkaz na forum o fyzice, kde se to zacalo probirat.
Teto dikuze se zucastnuji i lide co fyziku skutecne znaji - podbne jako zde i lide co kosmonautiku dobre znaji.

http://www.aldebaran.cz/forum/viewtopic.php?t=2065
 
15.2.2010 - 08:59 - 
Vtip je v tom, ze tim podle me poslilat inforaci nepujde. Navyseni energie systemu nebude mozny rozlisit od kvantovy fluktuace, takze energie sice bude vic, ale nic nez sum z toho nedostanete, respektive informaci v tom ulozenou od sumu nerozlisite. 
15.2.2010 - 11:59 - 
quote:
Vtip je v tom, ze tim podle me poslilat inforaci nepujde. Navyseni energie systemu nebude mozny rozlisit od kvantovy fluktuace, takze energie sice bude vic, ale nic nez sum z toho nedostanete, respektive informaci v tom ulozenou od sumu nerozlisite.


Přesně tak to kvantová teorie dosud viděla. Kdyby tomu mělo být jinak, je to zásadní průlom do zákadního fyzikálního paradigmatu a všechno je jinak. Buď je to humbuk nebo převrat ve fyzice jak na počátku 20. století. Jistěže bych si přál to druhé, ale pravděpodobnější mi připadá to první.

 

____________________
Áda
 
15.2.2010 - 12:32 - 
quote:
Četl o tomhle někdo jinde než v bulvárním článku:

http://www.novinky.cz/veda-skoly/192087-energii-je-mozne-teleportovat-dokazuje-japonsky-vedec.html

Kdyby to fungovalo, mohla by to být mj. dost revoluce i v kosmonautice. Jenže o těch entangled states jsme se vždy učili, že neodporují teorii relativity, protože se jimi hmota a energie nemůže přenést. Tohle by znamenalo úplně jiné pojetí vázaných stavů a kvantové teorie jako takové.


Ked kvantovo zviazete dva elektrony. Rozdelite ich, nasledne jeden z nich absorbuje foton (ziska energiu). Tak ten druhy ma stale svoju povodnu energiu, takze neviem o tom, ze by sa takto dala preniest energia. Skor si podla mna niekto robi PR aby ziskal financne prostriedky pre nejaky svoj projekt.

K zmene spinu dojde z toho dovodu, ze nemozete mat v systeme dve castice s rovnakym kvantovym stavom. Jediny zatial znamy sposob ako to "prestat/prechcat" je prekonat fermiho tlak. Viem si to predstavit pri kolapse hviezdy ...

Podla mna este mensia pravdepodobnost ako studena fuzia.
 
16.2.2010 - 19:36 - 
http://www.avc-cvut.cz/avc.php?id=5174 
17.2.2010 - 19:00 - 
Obracím se na fyzikálně zdatné publikum,napadla mě myšlenka o řízení klimatu Země přes ovlivnování magnetického pole Země magnetickým polem Slunce,a dále magnetické pole Země by ovlivnovalo množství páry v atmosféře na základě elektrického pole mezi atmosférou a Zemí.


Mám na mysli to,že elektrické napětí by přímo ovlivnovalo množství vodní páry v atmosféře,rozdíl potenciálu při 1m je 300V,rozdíly potenciálů mezi atmosférou a Zemí je až 400 000 V za obrovských výkonů,to znamená,že přes ovlivnění magnetického pole Země by nemuselo být nereálné ovlivnování množství páry v atmosféře.


http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-globalni-oteplovani-ma-velky-problem-vodni-paru-pcq-/p_veda.asp?c=A100215_173209_p_veda_wag " target=_blank> http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-globalni-oteplovani-ma-velky-problem-vodni-paru-pcq-/p_veda.asp?c=A100215_173209_p_veda_wag

Možná by stačilo,aby magnetické a elektrické pole Země (které by bylo ovlivněno magnetickým polem Slunce)ovlivnovalo délku života vodní páry ve stratosféře o 10% a máme záhadu záporné zpětné vazby vyřešenou.
---------------------------------------------------------------------





http://www.zemepis.com/voda1.php
elektrický náboj vodního prostředí - se zvyšujícím se obsahem elektrických nábojů, klesá maximální možné množství vody obsažené ve vzduchu.

Je to nereálné?

 

____________________
kubik
 
17.2.2010 - 20:37 - 
quote:
Obracím se na fyzikálně zdatné publikum,napadla mě myšlenka o řízení klimatu Země přes ovlivnování magnetického pole Země magnetickým polem Slunce,a dále magnetické pole Země by ovlivnovalo množství páry v atmosféře na základě elektrického pole mezi atmosférou a Zemí.



Kdyby někdo disponoval takovou technologií a takovým výkonem, tak by to přes magnetické pole asi ovlivnil, ale o opravdu astronomických zdrojích na dalekých sci-fi obzorech.


Jinak magnetické pole zrovna velice rychle už několik set let slábne. V podstatě tedy už probíhá jakási přípravná fáze přepólování planety, které tu už 640 tisíc let nebylo - což trochu nadprůměrně dlouho. Rychlost poklesu magnetického pole je desetkrát rychlejší, než kdyby se uvnitř zastavilo zemské dynamo. Protože zemské nitro tvoří jakási spousta jednotlivých magnetických buněk, tak je zjištěno jedna z těch buněk pod jižním Atlantikem je už přemagnetována opačným směrem a v těch místech je magnetické pole velice slabé. Když nad tím místem prolétá Hubble, musí vstoupit do zvláštního bezpečnostního režimu, protože plazmový štít je tam tak slabý, že zvýšená kosmická radiace by mu mohla zničit přístroje.

 

____________________
Áda
 
<<  2    3    4    5    6    7    8  >>  


Stránka byla vygenerována za 0.359715 vteřiny.