|
Jenom pro upřesnění. Obrázek, který se dal Martin, je centrální ČD v galaxii M87. Tu naši v Sag A zatím neukázali. Teď to nikde nemohu najít, ale někde jsem zahlédl, že ta v M87 je fotogeničtější. Ale klobouk dolů, ty simulace měli docela přesné.
https://www.sciencealert.com/event-horizon-telescope-first-image-photo-of-black-hole-news
Jinak ten obrázek té naší by měl být zhruba stejné kvality jako ten M87. Ta je sice o cca tři řády dál, ale i o cca tři řády má větší hmotnost a Schwarzschildův poloměr roste lineárně s hmotností. [upraveno 10.4.2019 16:24] |
|
| Jestli jsem slyšel dobře, vysvětlovali to tím, že ta v M87 je opravdu obrovská, rotuje relativně pomalu, takže bylo jednudušší s ní pracovat. Sagittarius A rotuje 100x nebo 1000x(už si nepamatuji) rychleji, proto je sledování obtížnější. |
|
citace:
Jestli jsem slyšel dobře, vysvětlovali to tím, že ta v M87 je opravdu obrovská, rotuje relativně pomalu, takže bylo jednudušší s ní pracovat. Sagittarius A rotuje 100x nebo 1000x(už si nepamatuji) rychleji, proto je sledování obtížnější.
Hm, já to nemám možnost sledovat v klidu online...  Takže to vidím jenom tu a tam kousek. |
|
citace:
Hm, já to nemám možnost sledovat v klidu online... Takže to vidím jenom tu a tam kousek.
No já taky ne. Šéf furt otravuje, že mám pracovat, nebo tak něco...  |
|
Tady o pozorování EHT ještě zajímavý článek.
https://www.space.com/first-black-hole-photo-by-event-horizon-telescope.html
Z něj bych vybral jednu takovou malou perličku. Za jedno pozorování bylo nasbíráno tolik dat, že k jejich přenosu někam jinam, nemohli pro jejich objem (petabyty) použít internet. FedEx byl o dost rychlejší.
A pak je tu ještě jeden výsledek a asi důležitější než ten vlastní obrázek ČD. To je bezpochyby průlom v pozorovacích metodách, ale hodně důležitá jsou vlastní data, ze kterých byla vytvořena visualizace ČD. A ta data říkají, že OTR funguje stále na jedničku. |
|
Ještě článek, kde se zmiňují o tom, jak se zpracovávala data
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/04/190410091028.htm |
|
 |
|
EHT včera vydal k pozorování centrální černé díry v M87 i hodně podrobnou zprávu
https://iopscience-event-horizon.s3.amazonaws.com/article/10.3847/2041-8213/ab1141/The_Event_Horizon_Telescope_Collaboration_2019_ApJL_875_L6.pdf
Pro ty, kterým se to nechce číst, uvedu pár informací. EHT funguje jako veliký interferometr složený z osmi radioteleskopů rozmístěných na západní polokouli. Pozorování muselo tedy proběhnout tak, že ve stejném okamžiku pracovalo všech 8 radioteleskopů, a ve všech osmi místech musely panovat ideální meteorologické podmínky vhodné k pozorování. To po konzultaci s meteorology proběhlo ve dnech 5., 6., 10. a 11.4.2017. Každý z radioteleskopů nabíral během jedné pozorovací noci kolem 1 petabajtu dat. Zpracování pak prováděly nezávisle na sobě 4 týmy, aby se předešlo chybám ve zpracování a vyhodnocení dat.
A teď k tomu, co jsme viděli na obrázku. Barvy odpovídají rozložení pozorovaných teplot v materiálu akrečního disku.
Co se týká vlastní černé díry, tak se jedná o rotující černou díru, ve které platí Kerrova metrika. Má hmotnost 6,5×10⁹ hmotností Slunce a Schwarzschildův poloměr 128 AU (úhlový průměr 15,27 μas). Poloměr střední části akrečního disku je 348 AU (úhlový průměr 41,5 μas). Vzdálenost černé díry od Slunce je 16,8 Mpc. Umístění ČD a rozměry jsem zanesl do následujícího obrázku, který odpovídá tomu co sem dal Martin.
 |
|
Bez komentáře.
 |
|
Zdroj:
https://github.com/achael/eht-imaging/graphs/contributors |
|
Skutečnost bude složitější...
YouTube's algorithm is under fire for boosting a sexist conspiracy theory about black-hole researcher Katie Bouman
https://www.businessinsider.com/youtube-criticized-for-conspiracy-video-black-hole-katie-bouman-2019-4
Sám Andrew Chael se vyjádřil na Twittru tak, že je sice hlavním vývojářem softwarové knihovny eht-imaging, ale projekt používal tři nezávislé knihovny, přičemž Katie Bouman významně přispěla k softwaru a zobrazovacímu rámci a sama uváděla, že jde o týmovou práci. Vyzval k zastavení útoků proti ní. Mimochodem, současný software prý má "jen" 68000 řádků kódu... 
https://twitter.com/thisgreyspirit/status/1116518544961830918 |
|
Katie Bouman určitě patří uznání, za práci na zobrazovacích algoritmech, na kterých se nemalou měrou podílela. Stejně tak ale i dalším zhruba 200 lidem, kteří jsou zapojeni v projektu EHT. Všichni odvedli naprosto jedinečnou a skvělou práci. Trochu se ale zapomíná na vědecké týmy kosmických observatoří Chandra X-ray Observatory a NuSTAR, jejichž přínos je trochu upozaděný. Tyto dvě kosmické observatoře se v dubnu 2017 zapojily do pozorovací kampaně EHT. Jejich výstupy sice neměly přímý vliv na obrázek, který jsme viděli, ale hodně pomohly určit rotační charakteristiky černé díry na základě intenzity výtrysků hmoty z jejích polárních oblastí.
Pro zájemce je tady kompletní manuál k centrální černé díře v M87: First M87 Event Horizon Telescope Results I. – VI.
https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab0ec7
https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab0c96
https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab0c57
https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab0e85
https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab0f43
https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ab1141
Když jsem sem dal před několika dny obrázek, na které jsou uvedeny některé rozměry ČD v M87, neuvedl jsem v něm údaj, který se týká vlastního horizontu událostí. A to jednoduše proto, že jsem ten údaj neznal.
V různých článcích uveřejněných v souvislosti s obrázkem ČD se často mluví o průměru horizontu událostí necelých 40 miliard kilometrů. Jenomže tahle hodnota odpovídá Schwarzschildovu poloměru, čili pro nerotující ČD a to je těch 128 AU (asi opisují jeden od druhého). Ve výstupech EHT se však výslovně mluví o Kerrově černé díře, tedy o ČD s nenulovým spinem, ale poloměr horizontu událostí jsem tam nikde nenašel. A u takové černé díry je poloměr horizontu událostí menší a závisí na jejím spinu (momentu hybnosti). Ten je v Kerrově metrice vyjádřen bezrozměrným parametrem a, který v absolutní hodnotě nabývá hodnot 0 pro nerotující ČD až 1 pro maximální možný spin. V prvním případě dostaneme poloměr horizonu událostí Rs (Schwarzschildův poloměr) a v tom druhém je to gravitační poloměr Rg, což je polovina Rs. (U černých děr se často Rg používá i jako jednotka rozměru.) Horizont událostí černé díry v M87 tedy leží někde v uvedeném intervalu.
Černou díru v M87 vidíme zhruba z profilu, a to co šlo nějakým způsobem měřit, byl poloměr fotonové sféry a její asymetrie, velikost stínu ČD a jeho asymetrie, zjasnění akrečního disku a asymetrie jeho jasu Dopplerovým zářením (Doppler beaming) vlivem spinu ČD, a nakonec intenzitu výtrysků hmoty, která hodně závisí na spinu ČD. Jak to s rotací zhruba vypadá, ukazuje následující obrázek, kde modrou barvou je vyznačena rotace akrečního disku a černou barvou spin ČD. Vodorovné šipky pak ukazují směr vektorů momentu hybnosti.
V jednom ze starších dokumentů (teď už ho nemám po ruce a ani to není až tak důležité) byla uvedena minimální hodnota a > 0,2. V té poslední zprávě EHT (uvedené horní odkazy) je horní mez |a| < 0,95.
Data zpracovávali tak, že měli spočítaných cca 60000 modelových situací, se kterými pak porovnávali naměřené hodnoty. Aby výsledek považovali za relevantní, musely jednotlivé modely projít čtyřmi základními testy, které souvisely s měřenými hodnotami, které jsem zmínil výše. Modely s malým |a| vypadly prakticky okamžitě, protože dávaly příliš nízké intenzity jetů. Nakonec zůstaly modely s |a|=0,94, přičemž pravděpodobnější je hodnota a=-0,94. Rotace M87 černé díry a akrečního disku jsou tedy v protisměru a nejedná se o Schwarzschildovu černou díru, od které se docela výrazně odchyluje, a poloměr horizontu událostí je i výrazně menší než je Schwarzschildův poloměr. Z parametru a je pak možné spočítat poloměr horizontu událostí v Kerrově metrice. Není to sice na 100%, ale mělo by to vypadat asi takhle.
[upraveno 14.4.2019 00:10] |
|
Obrázek jsem doplnil ještě o několik informací, které se týkají rotace a orientace černé díry. Pro hodnotu spinu a=-0,94 uvádějí sklon 17° (asi nejpravděpodobnější hodnoty) nebo a=+0,94, sklon 163°.
Pro porovnání ještě uvedu sníme z pozorování Chandra, který byl pořízen v dubnu 2017. Jet má délku cca 1000 sv. roků. Při pozorování šlo hlavně o zachycení emisí rtg. záření z oblasti černé díry, aby je bylo možné porovnat s údaji získanými EHT, proto ta pozorování musela proběhnout současně.
http://chandra.si.edu/photo/2019/black_hole/
Výsledek tedy vypadá asi takhle (bez záruky )
 |
|
To vypadá zajímavě. 5000x prodloužená doba stabilního plazmatu, detekované fůzní neutrony...
http://www.osel.cz/10491-prulom-v-jaderne-fuzi-ozivil-vyvoj-technologie-z-pinch.html |
|
| http://www.osel.cz/10494-horke-zklamani-cestovani-cervi-dirou-je-pry-mozne-ale-nesmirne-pomale.html |
|
https://www.space.com/ligo-observes-black-hole-merger-after-one-week.html
 |
|
Na jaře příštího roku proběhne další pozorování černé díry v M87. Do EHT bude zapojeno celkem 11 radioteleskopů. Ke stávajícím 8 radioteleskopům se přidají ještě radioteleskopy v Grónsku (Greenland Telescope), ve Francii (NOrthern Extended Millimeter Array) a v Arizoně (Kitt Peak National Observatory). Cílem bude co nejpřesněji určit spin černé díry.
https://physicstoday.scitation.org/do/10.1063/PT.6.1.20190411a/full/
Ze stávajících měření zatím plyne jeho hodnota a=-0,94. No, a díky tak velkému spinu je ten obrázek, co jsem sem dal špatně. Takhle uprostřed vzhledem k fotonovému kroužku by byla, kdyby měla nulový moment hybnosti nebo kdyby rotační osa směřovala směrem k nám. My ji ale vidíme z profilu, tak musí být umístěna hodně mimo střed - hodně dolů k tomu spodnímu zjasnění fotonového kroužku. Tak až budu mít chvilku času, tak obrázek opravím a dám sem nový.
Ta naše ČD v Sgr A* by dokonce měla mít ještě větší hodnotu spinu než ta v M87. Zatím se z různých měření odhaduje hodnota 0,98. Tak uvidíme, protože během několika týdnů by snad měly být výsledky EHT z pozorování Sgr A*.
|
|
Rébus s ktorým si neviem nijak poradiť..
Existujeme v "plochom" priesrore ktorý expanduje..
Ak by sme v tomto priestore zobrali dve "laserové ukazovátka", vzdialené od seba dajme tomu "10 cm" a paralelne nimi blikli na "nekonečne vzdialené tienidlo" projekčnú plochu, po rovnobežkách..
Mal by expandujúci priestor, aj takto vyslané fotóny rozťahovať od seba..
Mali by sme vidieť určitú "aberáciu" spôsobenú týmto javom..
Lenže nič také čo by sa s tým dalo stotožniť, akosi zdá sa nepozorujeme..
Bude "plochý" expandujúci priestor od seba ťahať aj voľne letiace fotóny? Alebo nie?
Ak áno.. Prečo žiadny taký prejav nepozorujeme? |
|
a, Nesprávne som pochopil "kvantovku" aj "teóriu relativity"..
Možnosť s vysokou pravdepodobnosťou.
b, Niečo v "kvantovke" alebo "teórii relativity" funguje inak, ako to berie všeobecný "úzus"..
Možnosť fakt "na hlavu"..
c, "Relativita" aj "kvantovka" fungujú správne, ale neexistujeme v "plochom" priestore..
Ale v priestore k=+1, s určitým zakrivením, ktoré pôsobí opačne, a "priečnu" optickú vadu tak eliminuje - neguje
(Doppler je vada "pozdĺžna"..)
d, Existujú aj iné možnosti.. Prosím nejaké návrhy? |
|
trochu natradične je zrejme správne "a)"
Ak by a) neplatilo, otvorené sú všetky ostatné možnosti - a za správnu odpoveď je nobelovka.
podľa mňa - keď blikneš dvomi ukazovátkami, a budeš putovať pozdĺž ľúčov, "nezistíš nič". Jednoduchu preto, že za čas, kým dojdeš k tienítku (musíš dodržiavať obmedzenia rýchlosti na c), "priečnou expanziou" priestoru narastie aj tienítko - ale aj tvoj meter. Takže zasa nameriaš len desať centimetrov.
[upraveno 9.5.2019 08:07] |
|
citace:
podľa mňa - keď blikneš dvomi ukazovátkami, a budeš putovať pozdĺž ľúčov, "nezistíš nič". Jednoduchu preto, že za čas, kým dojdeš k tienítku (musíš dodržiavať obmedzenia rýchlosti na c), "priečnou expanziou" priestoru narastie aj tienítko - ale aj tvoj meter. Takže zasa nameriaš len desať centimetrov.
Možná se pletu, ale myslím si, že zrovna toho měřítka se to vůbec nedotkne a délka nějakého pevného metru se expanzí vůbec nezmění. A mám pro to následující argument. Kdyby tomu tak bylo, narůstaly by expanzí i hodnoty jako jsou Planckova délka, Bohrův poloměr atomu, prostě celá řada fyzikálních měřítek, a tak bychom ani nemohli mluvit o nějakém hodně hustém vesmíru kdysi na počátku všeho a expanzi bychom vlastně ani nepozorovali. Expanze se vůbec nedotkne systémů, které jsou vázané elektroslabou a silnou interakcí. Lze si to představit tak, že mezi dvěma body vzniká prostor navíc a tím se od sebe vzdalují, ale síla interakcí toto prodloužení dokáže vykompenzovat a například elektrony v obalu atomu přitáhne zase k sobě. Projevilo by se to výrazně až tehdy, když by Hubbleova konstanta vzrostla tak, že rychlost rozpínání na vzdálenosti velikosti atomu by se přiblížila rychlosti světla. To je vlastně to, o čem se mluví v souvislosti s Big Ripem, kdy nakonec dojde k roztrhání obalů a jader atomů.
Takže k tomu, co navrhuje Alamo. Experiment zrealizujeme třeba tak, že lasery umístíme 1000 km od sebe a vlastní měření provedeme ve vzdálenosti 1 milión kilometrů. Pro lasery, aby divergence byla co nejmenší, požijeme nějakou hodně dobrou optiku, takže nějaký 10 m dalekohled a vlnovou délku co nejkratší, třeba 300 nm. A mám obavu, že s divergencí laserového svazku se dostaneme v ideálním případě na nějaké desetiny mikroradiánu. V té vzdálenosti, kde budeme měřit, bude tedy průměr laserových svazků už desítky metrů.
A teď k té expanzi. 1 milión kilometrů je vzdálenost 3,2e-14 Mpc. Pro hodnotu H=73,5 km/s/Mpc je rychlost vzdalování způsobená expanzí 2,4e-9 m/s. Této rychlosti pak odpovídá rudý posuv z=8e-18.
Spočítat rudý posuv musíme, abychom mohli odhadnout, jak se změnila expanzní funkce a, která popisuje rozpínání vesmíru. Do současnosti se klade hodnota 1 a pro hodnotu expanzní funkce v době emise fotonů platí, že a=1/(z+1). Když tedy pozorujeme nějakou galaxii s rudým posuvem z=1, tak vesmír měl v době emise fotonů poloviční velikost, oproti dnešku. Čili obráceně v době detekce fotonů je to dvojnásobek původní velikosti. Když tedy doletí fotony do té vzdálenosti 1 mil. km, vesmír bude větší (1+8e-18) krát a tedy při vzdálenosti laserů 1000 km se expanzí zvětší vzdálenost svazků (o průměru desítek metrů) o 8e-12 m.
Mám tedy obavu, že měřit expanzi v měřítcích sluneční soustavy dost dobře nejde. A to jsme ani nevzali v úvahu, že fotony díky gravitačním polím ve sluneční soustavě nepoletí po přímce. Jestli jsem se tedy někde při počítání hodně nespletl, což nikdy nevylučuji.
[upraveno 9.5.2019 15:34] |
|
@Alchymista
Nemáš tam tiež nejakú chybu?
Keby sa "tienidlo" zväčšovalo, museli by sme expandovať spolu s ním..
@Honza Vacek
Tak sa pozrime do minulosti..
Vezmime si napríklad "Hubble Ultra-Deep Field"
Je tam celá kopa naozaj "kozmologicky" vzdialených galaxií..
Objektov ktoré nie sú bodové zdroje svetla..
Keby to naozaj fungovalo, a plochý expandujúci priestor by zanášal fotóny od seba..
Dívali by sme sa na obrázok upravený daným "optickým členom"..
V čom tá úprava spočíva?
V "rozostrení", "oddialení", "priblížení", "zväčšení", "zmenšení"? |
|
ehm... asi som to nedomyslel...
p. Vacek - neplatí to ale aj pre gravitačne "dostatočne pevne" viazané systémy ako hviezdne planetárne systémy, hviezdokopy, galaxie a prinajmenšom časť kôp? |
|
citace:
p. Vacek - neplatí to ale aj pre gravitačne "dostatočne pevne" viazané systémy ako hviezdne planetárne systémy, hviezdokopy, galaxie a prinajmenšom časť kôp?
Jo, díky za připomínku. Je to tak. Týká se to všech vázaných systémů. Nějak mi ta gravitace vypadla.
|
|
Stav aby sa fotóny, pohybovali paralelne vedľa seba po rovnobežkách a ich geodetiky sa tam neprekrížili, môže nastať aj v "sférickom" vesmíre so zakrivením >1 "do seba uzatvorená bublina"
Stačilo by aby expandoval rýchlosťou, pri ktorej by sa "sila" od zakrivenia ktorá bude tlačiť fotóny k sebe, a ťah od rozpínania priestoru navzájom vykompenzovali.
Myslím že v tom prípade, by pozorovateľ mal vidieť priestor na "povrchu bubliny" plochý ako "prkno", rovinnú "fatamorgánu" v zakrivenom priestore.
To by ale malo tiež znamenať, že plochý expandujúci priestor by mal mať tiež "optickú vadu" od expanzie. A myslím smerom k <1, k hyperbolickej optike.
Otázka teda je, či naozaj vidíme vesmír taký "pekne" plochý, alebo vidíme nejakú hyperbolickú "podivnosť" v diaľke?
Ehm.. Na to čo by sme asi tak videli v expandujúcom hyperbolickom priestore, mi akosi prestáva stačiť predstavivosť..
|
|
Asi první snímek pozemského "bouřkového" záblesku gama. Tyto gama záblesky vznikají během bouřek. Mechanismů, jak ke gama záblesku při bouřce může dojít, asi můžeme vymyslet celou řadu, ale přesný mechanismus, jak k němu dochází, je zatím neznámý.
http://spaceref.com/astronomy/terrestrial-gamma-ray-flashes.html
[upraveno 21.5.2019 20:37] |
|
29. 5. 2019 tomu bude již 100 let, co byla poprvé potvrzena Einsteinova Obecná teorie relativity. Vlastně se dá říct, že bude mít sté narozeniny, ačkoliv sama teorie byla formulovaná již o pár let dříve. Chybělo ovšem jakékoliv experimentální ověření. Ta příležitost nastala v roce 1919, kdy britský astronom Sir Arthur Stanley Eddington zorganizoval dvě expedice na pozorování zatmění Slunce, ke kterému došlo 29.5.1919. Během zamění pak fotografovali polohy hvězd v bezprostřední blízkosti slunečního kotouče. Pokud by byla OTR správná, měly by být jejich polohy posunuty vzhledem k polohám v jiném ročním období, kdy v těch místech Slunce není. A to se potvrdilo. Hvězdy byly posunuté směrem od slunečního kotouče, a i velikost posunutí odpovídala předpovědi OTR. Tím OTR vzbudila ve vědecké komunitě velikou pozornost a sám Eddington se pozorováním hodně proslavil.
https://phys.org/news/2019-05-world-celebrates-centenary-relativity.html
|
|
 A naozaj to Eddington (a spol.) vtedy správne premerali? |
|
citace:
A naozaj to Eddington (a spol.) vtedy správne premerali?
Z dnešního pohledu by to až tak jednoznačné nebylo. Jednak tam byla veliká chyba měření (mám pocit, že to bylo 19%) a už tehdy byly i námitky co se týkalo vlastního zpracování dat. Nicméně v té době vzbudilo jeho pozorování takovou pozornost, že se vědci začali OTR vážně zabývat. To ale nijak nemění nic na tom, že Eddington byl prostě první, kdo na základě experimentu přišel s tím, že na té teorii něco bude a nesjpíš bude fungovat. Nakonec, její platnost se testuje prakticky neustále.
Nakonec další experiment, který se často uvádí tentokrát jako potvrzení STR, je rozpad mionů v atmosféře, kde se projevuje dilatace času. Dnes už je sice jasné, že to funguje, protože měřící techniky jsou hodně přesné. Ale první takhle založený experiment provedli v 60. letech Frisch a Smith a ta chyba tam tehdy byla také hodně veliká, kolem 10%.
Vždycky je ale potřeba se na to dívat pohledem té doby. V době Eddingtona museli všechno počítat ručně=tužka, papír, matematické a fyzikální tabulky. |
|
Ešte jedna výprava bola v Brazílii..
https://aeon.co/essays/einstein-v-newton-the-final-battle-during-a-total-eclipse
Dostatočný dôkaz vyplynul z dvoch pozorovaní.. |
|
