|
| Ovšem teď mě napadá, že žaloba by nemusela být u mezinárodního soudu, ale u vnitrostátního, amerického. Nedávno jsem se probírala něčím, co by se teoreticky, při hodně velké dobré vůli a se všema zavřenýma očima dalo na tyhle případy použít. Ale - opravdu byste to takhle chtěli? Ono to může vypadat jako sranda, ale hodně dobře se to může zvrtnout, zvlášť v soudních sporech je Amerika zemí neomezených možností... |
|
citace:
Ovšem teď mě napadá, že žaloba by nemusela být u mezinárodního soudu, ale u vnitrostátního, amerického. Ale - opravdu byste to takhle chtěli?
Jde o to, jak moc by takový spor mohl iniciovat diskuze o pravu v kosmu. A take jak moc by takovy soudni spor ovlivnil mineni lidi. Mineno, aby napriklad lidi nepostaval proti tem brblum vedcum co chteji do kosmu ...
A je tu jeste jina otazka. Kolik by takovy zapocaty soudni spor stal (kolik stoji podani zaloby, projednavani ..., zda muze byt zalobcem kdokoliv nebo jen obcan USA, zda muze nasledovat protizaloba za nactiutrhani s pozadavkem financniho odskodneni atd.) |
|
citace:
Jak DVEMA, MAXIMALNE TREMI VETAMI zduvodnit prostemu cloveku nakladne lety do vesmiru (pilotovane nebo nepilotovane, to je putna)? Poradi mi nekdo dve nebo tri vety?
Kdybych byl cynik tak bych řekl že lety do vesmíru proto, že až zde na Zemi všechno zničíme, rozkrademe, zdaníme a vybijeme tak prostě nebudeme mít možnost se přesunout jinam než do vesmíru. Protože ale nejsem cynik, nebo se za něj alespoň nepovažuji, tak bych řekl že lety do vesmíru proto abychom poznali a pochopili jaký je, protože když to neuděláme můžeme se jako lidstvo dožít jednou nemilých překvapení. |
|
Takové zamyšlení k čemu může být vesmír
http://www.astro.cz/clanek/2064 |
|
Ohledně prodeje pozemků na Měsíci se na tomto fóru diskutovalo tak před 2 lety. Stále existuje adresa www.lunarregistry.com, která nabízí 1 akr měsíčního povrchu za 18.95 USD a více (naopak adresa www.astroreality.cz je již nefunkční). Podle nich si zatím koupilo akr na 850 000 lidí (nelze ověřit, zda je to pravda). Zdá se tedy, že už nyní je to docela dobrý obchod. Dále se zdá, že nikdo neprotestuje, že si koupil jen iluzi toho, že na Měsíci něco vlastní. Pokud vybrané peníze jdou (částečně) na výzkum Měsíce, jde vlastně o veřejnou sbírku. Ale až se skutečně začne létat na Měsíc, třeba někdo vezme ten papír, co si koupil vážně a bude se u amerických soudů domáhat svého pozemku. To bude pak z právního hlediska zajímavé. |
|
citace:
Takové zamyšlení k čemu může být vesmír
http://www.astro.cz/clanek/2064
me ten projekt prijde prilis malicherny - kdyby si vzali priklad z Ciolkovskeho - tak by to teprve stalo za to - ten uz pred 100 lety navrhoval rozebrat velke planety, postavit takovou kulovou skorepinu ve vzdalenosi Zeme od slunce s tloustkou par metru a roztocit ji tak aby odstrediva sila presne simulovala gravitaci ... no a ze by pak bylo zivotniho prostoru pro lidstvo na tisice let... a dopravovat material by mohli treba nejakyma kosmickyma vytahama ne u toho by se melo zacit stavbou nejake 100 km veze ta ma jenom parmiliardkrat mensi rozmery ...
|
|
1 akr měsíčního povrchu za 18.95 USD a více
citace:
ja navrhuji zacit prodavat v ramci Kosmo klubu "cisty vzduch z Vysociny v krabicce" - v ramci ekologie plnit timto cistym vzduchem napr, krabicky od sirek, nebo prazdne plechovky od Coca Coly - ziskat na toto grant a dotaci z EU, apeloval bych treba na neco takoveho, ze je to posledni prilezitost poridit neco, co uz Vase deti urcite nezaziji ... penize z vytezku prodeje venovat na rozvoj kosmonautiky - a kupujici lakat na slogan - "Vazeni nakupujte nebudou, nebudou..." |
| 30.6.2005 - 17:57 - Vítězslav Novák | |
|
"Pokud vybrané peníze jdou (částečně) na výzkum Měsíce, jde vlastně o veřejnou sbírku. Ale až se skutečně začne létat na Měsíc, třeba někdo vezme ten papír, co si koupil vážně a bude se u amerických soudů domáhat svého pozemku. To bude pak z právního hlediska zajímavé."
No, tak 1) ty peníze jdou nejspíš (a to zcela) na zvýšení životní úrovně kohosi.
A 2) právně na tom nebude zajímavého nic. Když vám prodám Karlštejn, tak můžete mít kufr papírů, že vám patří. A bude vám víte na co...
Proč? Protože vám nemůžu prodat něco, co mi nepatří.
Patří téhle nerealistické realitní kanceláři Měsíc? Na základě čeho? |
|
[quote A 2) právně na tom nebude zajímavého nic. Když vám prodám Karlštejn, tak můžete mít kufr papírů, že vám patří. A bude vám víte na co...
Proč? Protože vám nemůžu prodat něco, co mi nepatří.
S tím souhlasím, prodat něco co mi nepatří je přirozeně podvod. Ale podle mého odhadu na tom už někdo něco vydělal. Co by mě z právního hlediska zajímalo, jak to budou v Americe soudit, až to někdo dá k soudu. Zajímá mě to proto, že nevím nic o americkém právu a ani o tom, jak je možné, že může veřejně někdo po internetu prodávat něco, co mu nepatří a nic se neděje. Ta Lunar Republic se tváří, že jí ten Měsíc patří. Kdyby za to nebrali peníze, považoval bych to za recesi typu Valašského království. |
| 01.7.2005 - 12:22 - J2930 | |
|
citace:
Takové zamyšlení k čemu může být vesmír
http://www.astro.cz/clanek/2064
typicke reseni, proc to delat jednoduse kdyz to jde slozite. A navic, jako bonus za to, ze se na Zemi neupeceme se vsichni globalne udusime. Mam reseni budem chodit ve skafandrech! A budem si pripadat jako kosmonauti... A Bush bude kricet: Nepodepisu a nepodepisu! Mam pravo na svobodne zasvineni cehokoliv! Neco vas boli? Mate rakovinu? Zajdete si k doktorovi! |
| 01.7.2005 - 17:26 - Vítězslav Novák | |
|
Aniž bych znal americké právo (to musí být džungle, pane!) troufám si věřit, že i v USA nesmím prodat nic co mi nepatří. A řekl bych, že to celé je recese, lidé to berou jako recesi a tak to taky skončí.
Ovšem jak by to dopadlo, kdyby se někdo skutečně chtěl soudit, tak se obávám, že výsledek je - zvláště v USA - nepředpověditelný. Žalovaný bude tvrdit a dokazovat, že bylo přece zřejmé, že to je jenom recese což je zřejmé i z částky, již za pozemek zaplatil... Rozumný soudce/porota by mu měl dát za pravdu. Jenže jasné je i to, že kafe bývá po uvaření horký a že mikrovlnka není vhodná k sušení koček, že.
Takže výsledek asi otevřený. Ale rozhodně mezi "kupujícím" a "prodávajícím". |
|
On ten vztah prodejce x kupující je tady ještě trochu složitější. Nevím přesně, jak je to se všemi, ale ten nejvýznamnější "měsíční prodavač" udělal zajímavou věc. Nechal si měsíční povrch registrovat u něčeho jako americký katastrální úřad. Netuším, jak to zdůvodnil, jestli tím, že když tam jednou američani zapíchli vlaječku, tak se jedná o americké území nebo cestou nějakého "všimného", každopádně tyhle pozemky má prostě zaregistrované. To znamená, že jakýkoli další prodej bude legální. Ale jen v tom smyslu, že ho už nikdo nemůže obvinit z žádného podvodu ani neoprávněného obohacování. On postupuje na základě platné registrace a nemusí ho zajímat, že tahle registrace je v naprostém rozporu s mezinárodním právem. A nikdo ho nebude moct popotahovat kvůli podvodu ani zpětně, když bude tahle registrace zrušená, protože platí princip zákazu retroaktivity (nemůže být zpětně stíhán za něco, co bylo v té době legální).
Tohle ale nic nemění na tom, že kupující žádné vlastnické právo nezískal. Trošku víc se o tom rozepisuju v článku, co je v Základech, v kosmickém právu (musím si udělat reklamu :-) )
Co se případného soudního sporu týče, je to taky zmatené. V USA by šel před porotu. Navíc občanskoprávní delikty (sem patří třeba ten podvod) nemají kodifikované a platí na ně hlavně precedenty. Spor v téhle věci by nejspíš byl považován za zcela nový typ, takže by záležel jen na porotě (a na tom, jak jí to advokáti přetlumočí...). Ale jsem si naprosto jistá, že odvolání by postupně došlo až k Nejvyššímu Soudu a ten je, zaplaťpánbůh, složený z profesionálních soudců. |
|
citace:
ja navrhuji zacit prodavat v ramci Kosmo klubu "cisty vzduch z Vysociny v krabicce"
A tohle zase není až taková kravina, jak by se na první pohled mohlo zdát :-)) Sice by to byl taky případ na hraně, ale při trošce dobré vůle... Jde o to, že pokud vlastníš ten kousek Vysočiny, vlastníš i prostor nad ním (v "rozumné" výšce, zas kdybys chtěl od letadel vybírat mýtné a střílet po nich, když ti nezaplatí, to by neprošlo :-) ), takže vlastně i ten vzduch. Vzduch obecně je sice taky společný, ale kdybys dokázal, že má nějaké zvláštní vlastnosti, mohl bys to uhrát na analogii voda x minerálka.
Kdyby byl zájem, prodám deci vzduchu od pražské magistrály, výjimečná kvalita, pro nich lacino :-)) |
|
citace:
citace:
Jak DVEMA, MAXIMALNE TREMI VETAMI zduvodnit prostemu cloveku nakladne lety do vesmiru (pilotovane nebo nepilotovane, to je putna)? Poradi mi nekdo dve nebo tri vety?
Kdybych byl cynik tak bych řekl že lety do vesmíru proto, že až zde na Zemi všechno zničíme, rozkrademe, zdaníme a vybijeme tak prostě nebudeme mít možnost se přesunout jinam než do vesmíru. Protože ale nejsem cynik, nebo se za něj alespoň nepovažuji, tak bych řekl že lety do vesmíru proto abychom poznali a pochopili jaký je, protože když to neuděláme můžeme se jako lidstvo dožít jednou nemilých překvapení.
DEKUJI! Jsem rad, ze alespon nekdo dokaze strucne a jasne rici PROC vlastne do vesmiru letame.
Nicmene nedavno me jeden clovek (nebudu ho jmenovat, ale on se urcite pozna :-) privedl na dalsi zajimavou myslenku: Lety do vesmiru nas nuti delat veci, ktere bychom tady na Zemi delat nemuseli nebo nepotrebovali, ale ktere se nam pak v konecnem dusledku velmi hodi, protoze nas zivot usnadnuji a zjednodusuji. (A pak uz muzu zacit vykladat o suchych zipech, meteorologickych druzicich, komunikacich, novych lecich apod.)
To se mi hrozne libi, uz jsem si vyzkousel, ze na tohle lidi slysi... (Rozhodne vice nez na argumenty typu "protoze je to logicke", "protoze to proste musime" nebo "prostoze je to pro nas vyhodne", coz je mlaceni prazdne slamy.) ____________________
Tomas Pribyl |
| 05.7.2005 - 03:09 - Anonym | |
|
Když jsem psal tu při diskusi o pozemcích psal o nesmyslnosti investování do institutu vlastnictví v dosti dlouhé perspektivě vývoje dobývání a nějakých forem užívání tohoto tělesa, asi jsem měl trochu osvětlit, co tím míním.Tedy existuje disciplína ekonomie, která se zabývá takovými věcmi, jako proč existují instituce a organizace, proč existují zákony a normy a různé instituty z nich plynoucí, jako třeba pozemkové vlastnictví. Metody zdůvodnění toho všeho, zkoumání proč to je a měření, co nám to přináší, jsou založeny na teorii tzv. transakčních nákladů. Teorie transakčních nákladů nám poskytuje teoretické nástroje, jak aspoň v principu posuzovat zákony, soustavy smluvních ujednání, organizační struktury aj. ekonomicky, jak jsou funkční, co nám přináší aj. Můžeme podle ní posuzovat i ekonomický přínos takových institutů, jako je pozemkové vlastnictví, a zda do něj za určitých okolností investovat nebo ne.
Všimněme si, že do institutu pozemkového vlastnictví se i tady na Zemi někde investuje a někde ho usilovně a nákladně vylučujeme – např. na volném moři. Na volném moři máme instituty k institucionalizovanému míjení se, abychom snížili transakční náklady vyjednávání, která loď se uhne a kam atp. Loď si také nemusí najmout plochu svého záboru moře od vlastníka pozemku. Povaha využití prostorových zdrojů je zde totiž odlišná než u pozemků na Zemi a minimalizace transakčních nákladů na vyjednávání a uspořádání věcí ve společenstvu je tu tedy jinak optimalizována. Na Měsíci také bude dost dlouho platit, že instituty soužití tam působících subjektů budou dost dlouho postaveny na optimalizaci míjení se a ne na institutu vzájemného vylučování se z práva na užívání v pozemkovém vlastnictví. Když budu mít na to, abych si zabral k technickému využití nějaký lunární kráter, tak hodně dlouho nebudu mít na to, abych takto využil ještě kráter sousední. Dlouho zde nevzniknou meze růstu v tom, že bych svými dalšími investicemi do využití lunárního prostoru narazil na kontrolu nad lunárním prostorem kontrolovaným někým jiným. Investovat do institutu, který bude upravovat transakce vzájemného vylučování se z využití nějakých pozemků tedy nemá cenu. Cenu bude mít po dost dlouhou dobu jen vzájemné míjení se jak u lodí, které se nechtějí srazit. Institut vlastnictví pozemku bude vhodný k investování až v daleko pozdějších fázích dobývání tohoto prostoru, až nebudeme moci zainvestovat nový měsíční prostor, aniž bychom nad ním zbavili kontroly někoho, kdo už do jeho kontroly investoval. Po dost dlouhou dobu tam ale budou volné, nikým nezainvestované prostory, jednoduše proto, že nebude dost investic, které by do jejich kontroly někdo vložil. Nebude tedy třeba investovat ani do právních institutů, které upravují konkurenci ve využití těchto prostorů.
Tyto předpoklady může rozvrátit konflikt tady na Zemi, kdy třeba státy ve sporu si vzájemně začnou zvyšovat náklady svých investorů v rámci konfliktních investic (třeba válka). Také se je budou snažit zpochybnit rádoby výběrčí výpalného. Státy, které naprosto nemají na to, aby vypustily nějakou družici, samozřejmě rády předkládají na mezinárodních komunikačních konferencích návrhy, že by se mělo platit podle římského práva i za průlet družice až do 38 000 km nad povrchem. Zvýšením transakčních nákladů na pozemskou právní obsluhu jejich kontroly nad měsíčními základnami mohou různí pozemští vychytrálci vydírat lunární investory, pokud najdou pro zvýšení transakčních nákladů v pozemském právu oporu. Předčasné zavedení institutu pozemkového práva na Měsíci by jim takovou oporu umožnilo. Proto už v době, kdy pro finančně optimalizované působení na Měsíci instituty pozemkového práva nebudou vhodné, vyděrači je budou prosazovat. Ovšem, pro dobývání Měsíce doufejme bude platit, že dokud nebude tolik subjektů ochotných tam investovat, že by na sebe narážely, nebude tam existovat institut pozemkového vlastnictví, který je pouze za těchto okolností ekonomicky efektivní, jinak by poskytoval jen prostor k parazitním podnikům. (Každý právní institut je finanční instrument, který slouží buď k nákladové optimalizaci nebo parazitaci toho, kdo má pozici na zvyšování něčích nákladů v rámci nějaké sociální sítě, kterými se ekonomové v rámci svých teorií také zabývají. Podmínky nákladové optimalizace na základě pozemkového vlastnictví vzniknou na Měsíci ale až za dlouho. Pokusy o jejich předčasný vznik by znamenaly jen prostor pro výběrčí výpalného.)
Jinak tady na Zemi máme jednak předobrazy prostorů, kde platí různé měsíci podobné režimy, jako je Antarktida a dno volného moře, ale také prostory, kde nedávno podobný režim platil, byl však odstraněn a nahrazen normálnějším režimem podle nějakého ne od mořského, nýbrž od římského odvozeného práva, při tom však se zvláštními mezinárodně právními ustanoveními, které omezují suverenitu místní správu vykonávajících států způsobem, který je dnes v době redukce velmocí dost běžný, donedávna však u států, které nebyly považovány za vazaly, nýbrž za suverény, nezvyklý. Myslím tím především Špicberky. Tam celý ten vývoj, o kterém na Měsíci teoreticky uvažujete, proběhl.
Samozřejmě těžko dnes předpovídat politický a právní vývoj Měsíce jednou, až bude rozsáhle využíván. Zkuste však, stejně jako to děláte při technických úvahách, uvažovat o měsíčních a vesmírných institucích nikoliv podle jednoduché intuitivní analogie se zemským prostředím, nýbrž podle toho, co je v tamním prostředí optimální. Když si položím otázku, kolik investoři do Měsíce vydělají na měsíčním vlastnictví v době, kdy doprava jediného člověka tam bude stát miliony a tamní základna bude hrdinským činem, a na druhou stranu zkusit určit, kdy bude nutno investovat do právního institutu přetlaku poptávky po investičních příležitostí do měsíčních pozemků, tak to teprve bude správně položená otázka na měsíční právo.
Jinak se omlouvám, že momentálně nejsem schopen mimo své běžně používané počítač nejsem schopen ani autentizace pod jménem a množství zkonzumovaného etanolu odpovídá spíš této noční hodině a ne závažnosti problematiky, kterou se tu zabýváme.
Áda jako Anonym |
|
Ach jo. Asi oba tvrdíme totéž, ale díváme se na to odjinud. Zkusím se k tomu vyjádřit ze svého pohledu, zaměřeného na chvíli, kdy Měsíc bude REÁLNĚ využíván VÍCE NEŽ JEDNÍM subjektem.
K teorii transakčních nákladů není moc co říct, stejně jako celá (mikro)ekonomie se dá shrnout na "jak získat v konečném důsledku s minimálními náklady maximálních výnosů". Já se dobrovolně oprošťuju od ekonomie, stejně jako od technických záležitostí. Omezuju se jen na oblast sporů. Ty dříve nebo později přijdou, už jen proto, že ne každý kráter je tak "dobrý" jako ten vedlejší. A vznikne spor, kde bude mít výrazně lepší pozici ten, kdo se určí/bude určen za vlastníka. V tu chvíli to pro něj bude samozřejmě ta nejvýhodnější možnost, protože už nepůjde jen o formální komplikace, ale třeba o celou dosavadní investici. Z tohohle jednání se stane určitý precedent a ostatní na něj budou nuceni nějak reagovat.
Je třeba možná i varianta určitého kolektivního vlastnictví, něčeho na způsob "měsíčního družstva" s povinným členstvím pro všechny, kteří by se na něm chtěli jakkoli angažovat.
Vydírání: Tohle je ale hodne nepřesné! Tenhle "chytrák" nemůže být jednotlivec, ale jedině stát. V okamžiku, kdy bude poplatky požadovat některá mocnost, přestane jít o "vydírání" a stanou se normou. Ale musí přesvědčit i další významné státy nebo se jejich tlaku ubránit a navíc musí být schopný tuto povinnost na provozovatelích družic efektivně vymáhat. A tím se to stane stejně legální jako třeba cla.
Potom se případní investoři podle toho budou muset chtě nechtě zařídit. Buď zváží, že za stávajících podmínek nemá průnik na vesmírný trh smysl, nebo usoudí, že se jim to přesto vyplatí. Majetek se nakonec tak jako tak soustředí v rukou toho, kdo na něm bude mít největší zájem (a potažmo užitek). Ovšem bývá to cesta dlouhá a trnitá...
Námořní právo: institut míjení se je prostě daný technickými možnostmi, tradicí a konkludentním souhlasem (= mlčky) zúčastněných. Není důvod ho měnit, až se závažný důvod najde, bude změněno.
Zvláštní režimy a jejich postupná změna, zcela souhlasím! Osobně věřím, že při nedostatku pitné vody začne lidstvo "devastovat" Antarktidu bez ohledu na dnes platné právo a dočkáme se nejdřív nějaké přidělovací komise a pak zlegalizovaného systému "uchvať, co můžeš".
Můžu mít jeden osobní dotaz? Co je zač člověk, co se vrtá v biologii, kosmonautice, ekonomice, umí správně použít pojmy "institut" a "instituce" (respekt...) a jeho příspěvky mají délku filozofických traktátů? Osobně se nemůžu zbavit dojmu, že jste zakuklený "humanista", ale zdání může klamat... :-)
|
| 08.7.2005 - 15:51 - Adolf | |
|
citace:
Můžu mít jeden osobní dotaz? Co je zač člověk, co se vrtá v biologii, kosmonautice, ekonomice, umí správně použít pojmy "institut" a "instituce" (respekt...) a jeho příspěvky mají délku filozofických traktátů? Osobně se nemůžu zbavit dojmu, že jste zakuklený "humanista", ale zdání může klamat... :-)
OK maličko nejdříve zkusím shrnout, co jsem se tu celou dobu snažil vyjádřit. Ve využití nějakého zdroje v nově dobývaném prostoru netřeba brát jako dané, že se samozřejmě začnou používat nějaké instituty, které ve svém světě bereme jako samozřejmost, protože třeba při využití pozemků prakticky jinak nepostupujeme už řadu tisíciletí. Nicméně, stejně jako nemůžeme ve vesmíru řešit některé věci stejně jako na Zemi, protože tam třeba není jinak u nás naprosto samozřejmá gravitace, tak musíme u takovýchto zdrojů mimo současnou běžnou jurisdikci uvažovat podmíněnost vhodnosti použití některých institutů, které jsou v našich podmínkách natolik běžné jako třeba tlak vzduchu či silná gravitace planety. I takové věci, jako třeba pozemkové vlastnictví, jsou nějakým řešením, vhodnost jehož použití je podmíněná stejně jako u technických řešení. Proto je třeba si položit otázku podmínek použitelnosti každého právního institutu k tomu, aby plnil svou funkci, kterou je právě optimalizace transakčních nákladů. (Velmi by mě těšilo, kdyby si tuto funkci uvědomovali i mladí právníci budoucího světa.)
Snažil jsem se zde právě proto vytvořit povědomí o této základní podmíněnosti právních institutů tak, aby o jejich přenositelnosti do vesmíru bylo možno uvažovat vlastně technicky tj. s kontrolou podmínek použitelnosti.
Snažil jsem se zde naznačit, že určitý průběh využití některých institutů a jejich vzájemného nahrazování je zákonitý a máme pro něj příklady z pozemské praxe. Např. na těch Špicberkách, kde to prošlo celým tím vývojem. Myslím, že na Měsíci atp. to také časem projde celým tím vývojem, a věci se budou vyvíjet, jak uvádíš. Ovšem je třeba mít jasno v tom, kdy je výhodnější investovat do míjení se a kdy do pozemkové držby, či kdo by mohl profitovat na tom, kdyby pozemková držba byla zavedena už dříve, než by byly splněny podmínky, že snižuje transakční náklady efektivněji než míjení se.
Také jsem chtěl naznačit, že vzhledem k objemu investic, který bude muset být do exploatace Měsíce vložen, než začne být pozemkové vlastnictví aktuální jako lepší prostředek optimalizace transakčních nákladů než míjení se, půjde o proces z pohledu jednotlivého lidského života dost dlouhý, kdy souběžně bude probíhat politický vývoj na Zemi. Celkem bych si vsadil, že rychlost mezinárodní integrace a globalizace bude rychlejší než postup v exploataci Měsíce. Je tedy dost možné, že až se Měsíc v rámci optimalizace transakčních nákladů bude parcelovat, budou z toho vyloučeny spory mocností, protože budeme-li mít štěstí, tak tou dobou by planeta mohla být nějakou Globální Unií. Dobývání Nového světa s korzáry a Jamajskými piráty bychom se tedy s trochou štěstí mohli vyhnout. Čímž nechci tvrdit, že tady na Zemi neproběhne do té doby několik konfliktů o hegemonii. Obrovské náklady na Měsíční investice ale dost oddálí okamžik, než dojde k investičnímu nasycení tamního prostoru natolik, že bude výnosnější vlastnit než míjet se, že po dobu pozemských konfliktů Měsíc ještě zůstane „volným mořem“.
Nemám křišťálovou kouli, která by mi sdělila budoucnost. Když o ní však uvažuji, mám k dispozici dost velký aparát modelační prostředků. Uvažovat o věcech na úrovni aspoň spoledních dvou století, znamená vždy tvořit model. Modelování je ta nejvyšší schopnost, k níž jsme ve svém historickém vývoji dospěli. Proto se snažím vytvořit model vývoje, jak to děláme v technických, přírodovědných a dnes i ekonomických oborech, kde to zvládáme. Pracujeme tam s podmínkami a soustavami rovnovah, které je představují, a s přechodovými stavy, kdy při změně rovnováhy se přejde do rovnováhy nové, která může např. znamenat obsloužení některých transakčních nákladů jinými instituty, jež za těchto podmínek jsou optimálnější. Tak byl každý technik, fyzik atp., kteří asi tvoří jádro zdejších diskutérů, učen postupovat. V oborech, v nichž takto postupujeme, dosahujeme přímo zázračných výsledků, které nám dovolují během několika let nechat daleko za sebou výsledky předchozích staletí i tisíciletí vývoje. V oborech, kde to kvůli neznalosti či mocenským omezením nezvládáme, však nepostupujeme o nic rychleji než po předchozí tisíciletí pozvolného tradičního vývoje a někdy dokonce přistupujeme na méně efektivní řešení, než jaká byla používána doposud, protože si to současná bohatá společnost vystavená jen nedostatečné konkurenci jiných pozemských civilizací může dovolit.
Ve všech těch politických a právních záležitostech jsou relevantní modely, podmínky modelů, podmíněnost vymezující rovnováhy a změny rovnovah. Tak jsem se zde jako modelátor snažil postupovat, jak jsem byl od dětství přírodovědně a technicky směřován. Tak jsem se snažil techniky i humanisty směřovat, aby o věci uvažovali nikoliv na základě tradičních myšlenkových postupů o pozemkovém vlastnictví, které nás jako samozřejmost obklopuje, nýbrž jako o modelu. Stavy a jejich podmínky. Za kterých podmínek (rovnovah) vstoupíme do jiného stavu a tímto stavem je obsluha jinými právními instituty.
Tento normální modelační postup, který technika aspoň ve škole učili, je ale i pro techniky a přírodovědce v sociálních záležitostech nezvyklý a matoucí, někdy tak trochu technokraticky nihilistický. Je to ale to nejsilnější, čím tato civilizace disponuje. J. de Michaelis (začátkem 90. let ministr zahraničí Itálie) tvrdil něco na ten způsob: „Všechny skutečné úspěchy, kterých jsme během 20. století dosáhli, (tehdy poukaz na století byl časostředným egoistickým poukazem na nejvyšší možný pokrok) byly dosaženy díky naší schopnosti modelovat. Jen v politice a sociálních vědách zůstává modelování nepřípustné a vycházíme v ní z humanistických fabulí 18. století. Skutečného společenského pokroku bude dosaženo až i v těchto záležitostech budeme vycházet z modelů.“ No a já jsem hmotařský a modelářský vetřelec v humanitních oborech, který sem chce vnést silné postupy, které nás vynesly do vesmíru.
Nějaká asi babička Anny Bonumíny to kdysi na technice rozpoznala. Měli jsme tehdy nějaký komunistický katechismus zvaný marxák (asi tehdy Dějiny mezinárodního komunistického a dělnického hnutí) a lektorce z VŠE bylo divné, že student z techniky má lepší pochopení těch divných nauk než její studenti z domovské školy a zná dokonce katechickou teorii, která se učí až v politické ekonomii. Proto si mě tehdy vytáhla mimo ostatní studenty a začala mi promlouvat do duše. Např. „věděla“, že ekonomie mě baví a technika mě nebaví. (Částečně měla s nezaměřenosti na techniku pravdu protože jsem vždy chtěl být víc fyzik, který vytváří novou bázi, na níž lze tvořit technická řešení. Nikdy jsem však nechtěl nebýt technik.) Vycházela ale tehdy z faktu, že alespoň polovina tehdejších studentů technik byli lidé, kteří se nedostali na nízkými směrnými čísly zatížený pohodový humanitní obor, který fakt chtěli studovat. V tom se ale mýlila. Chtěl jsem sice i společnost vnímat jako relevantními modelovacími modelovacími nástroji uchopitelnou entitu, jenže úplně stejnou jako kterýkoliv stroj. Něco na poznatcích té mýlící se lektorky i Bonemíny ale asi bude, protože dávno po pádu bolševika jako vedoucí oddělení těch, co programují modelační nástroje pro podporu rozhodování a realizují modelační výpočty, jsem se jako od techniky dezertovaný programátor analytického software a datových šetření, vydal opět do školy opatřit si vzdělání v dosud zanedbaném humanitním směru. Studoval jsem tedy obor jednak takový, aby mi pomohl vše ve společnosti pochopit – třeba právo – jako inženýrské řešení a jednak takový, který jsem považoval za tu úplně nejhumanitnější vědu ze všech humanitních. No a co může být humanitnějšího a lidštějšího než finance? Mám diplom z financí, jsem tedy ten nejhumánnější možný humanista! Nic lidského mi není cizí, vše umím finančně modelovat.
Když jsem jako technik pronikl mezi humanisty pomocí finančních věd, které jsou stejně exaktní a inženýrské jako ty technické, došlo mi, že imperiální humanitní vědou je ekonomie. Ať se zabývám čímkoliv humánním, rozhodnutí o tom, jak je to správně, mohu dosáhnout jedině pomocí ekonomie, která mi k tomu poskytne normální inženýrský modelační aparát a další prostředky, jimiž postoupím do novověku. I právo, které je moderními modelačními aparáty uchopitelné a transformovatelné z katechismu na vědu, se pod patronátem ekonomie stává protovědeckou disciplínou, kterou by dostatek nadšených technokratů mohlo dovést od římské starověké a později středověké katechické disciplíny k modernímu na vědě založenému inženýrsky řešitelskému oboru. Takové právo tě však bohužel na fakultě učit nebudou. Dosud totiž nežijeme ve věku technokratického osvícení humanity modely, nýbrž ve věku tradiční humanity vycházející místo z modelů z fabulí.
Tím ale nechci říci nic proti právníkům, kteří z tradičních humánních oborů, které dosud neměly to štěstí stát se inženýrskými, odvedly svou práci nejlépe. To, k čemu právo dospělo jako k vhodnému řešení, se jeví po prověrce modelačními ekonomickými řešeními jako zázrak.
O jak úžasný zázrak jde, by snad zasloužilo výklad. O tom, co znamenají tradiční řešení se svět dovídal tak nějak z děl von Hayeka, aniž by je prověřoval. Ten mj. byl velice podezřívavý k řešením vytvořeným na základě intelektuální pýchy, kdy si naivně intelektuálně silní jedinci či skupiny myslí, že díky nějakým třebas kvalitním moderním modelovacím postupům osvojeným technikám může dospět k optimalizovaným rozhodnutím nerespektujícím tradici. Tyto postupy však v porovnání s tradičními přináší nepochopitelné a nezdůvodněné chyby a zrovna v právu bývá tradiční řešení zpravidla vyzrálejší, aniž by kdokoliv plně znal a chápal jejich odůvodněnost, zatímco řešení na základě intelektuální pýchy, ač těžko známým teoretickým aparátem zdůvodnitelná, žádné pořádné výsledky neshledala.
Kde je příčina? Lze ji snadno najít např. v hudebních nástrojích. Když konečně v 80. letech minulého století technici dospěli k tomu, že uměli svým software na tehdejších počítačích propočítávat konstrukce na desítky tisíc stupňů volnosti a se stejně odpovídající adekvátní silou je měřit, tedy výpočty třebas třepotání leteckých křídel a proměření např. vibrací automobilových pneumatika pomocí laserového interferometru, byli tak intelektuálně pyšní, že chtěli začít optimalizovat hudební nástroje. Když ale změřili či spočítali kytaru či housle, zjistili, že inženýři, kteří je před staletími zkonstruovali, museli umět to samé, jako ti, co dnes konstruují letecké křídlo. Musel to vyvíjet někdo, pro koho propočítat optimalizaci vibrující konstrukce je hračka a změřit si skutečné vibrace chvějící se konstrukce rutina. Nedalo se na tom už nic optimalizovat. Naštěstí se to nedověděl Däniken ani redaktoři Magazínu 2000, takže ke vzniku kytary a houslí před staletími žádná senzace nevznikla. Staří houslařští mistři prostě postupně vyvinuli optimalizované konstrukce, aniž by tušili něco o vědě, která umožňuje vytvořit stejnou optimalizaci přímo svou modelační silou. U mnohých řešení např. tvarů sudů nebo speciálních žeber v klenbách, k nimž lze dospět jedině, když konstruktér umí dobře používat variačního počtu, na takováto řešení ze středověku už inženýři byli zvyklí dávno, ale optimalizace vibrací, to bylo i na ně dost.
No a právo je taková dávná houslařská disciplína, k níž modelační počítačové programy, které by prováděly inženýrskou optimalizaci právních institutů, ještě nemáme. Zčásti je to uměle tmářstvím založeným na pozici starého katechického humanismu. Ten se k ekonomům chová podobně jako kdysi, když ještě kompletně spočíval na teologii a bylo nutno tmářsky držet v mezích Galilee a Koperníky. Katechický humanismus má pořád svou Zemi ve středu vesmíru a Kopernikovskou revoluci korektních modelů do světa pustit nehodlá. Sen de Michaelise se jen tak neuskuteční. V takové Americe jsou ale k novým Galileům trochu benvolentnější. Tam je klidně možné ucházet se o grant na čistě ekonomický výzkumný projekt. To tady v katechicky spořádanější Evropě možné není. Zde každý ekonomický výzkumný projekt musí být kompozitním výzkumem s dalšími humanitními vědami. Zejména v něm musí být aspoň polovina sociologů, ti jsou totiž takoví poloinženýrští se svými modely a statistikou, ale řádně katechicky zkrocení. Zejména jejich interpretativní filosofie, v níž je otázka zda je středem Země či Slunce pozitivistický blud a střed v tom či onom objektu je jen otázkou sémantického diskurzu. Sociologové jsou tedy dobrými politickými komisaři, co uhlídají ekonomy, aby nám humanismus nezamořili modely. Není přeci přípustné, aby se otázka nalézání spravedlnosti zvrhla v projekt výpočtu maxima NPV či program budování nové spravedlivější společnosti založili na vyladění software pro finanční controlling. Jak by to dopadlo, kdyby se posvátnost etických hodnot prověřovala výpočtem jak únosnost nosníku?
Základem obrany toho pravého (katechického) humanismu před revolucí strašnější, než byla Kopernikovská, je teze služebnosti ekonomie, podle níž tato věda nikdy nesmí určovat, co je správně a co špatně, neboť toto je vždy věcí pro ekonomii externí etické volby. Že smí jen optimalizovat zdroje k dosažení jí z vnějšku předurčeného správného cíle. Základem je tedy zákaz normativnosti ekonomie či ekonomie jako vůdcovského a ne jen manažerského nástroje. Stane-li se totiž imperiální humanitní vědou se silou potvrzovat či vyvracet teze ostatních sociálních nauk, pak je po katechickém etismu v humanismu veta. Posvátnost etických pravd bude podrobována kontrole na Parreto optimálnost, která se stane nejvyšší svátostí, od níž budou všechny etické postuláty odvozeny. To bude „posthumanistická“ éra humanitních věd i řízení společnosti. Posvátné hodnoty a pravdy bohy zjevené či od tradic odvozené nahradí hodnoty a cíle zjevené optimalizačních výpočetním programem, jehož legitimita bude odvozena od relevance modelu.
Já jsem ten typ „humanisty“, co se právě na tuto společnost těší a pro ni pracuje. Ví, že žijeme v předvečer světové revoluce a na vládu katechického humanisty už číhá kat – finanční controller a jeho programátor. Ví, že musí přijít den, kdy společnost začne vyznávat ty správně vypočtené hodnoty a cíle – vepřové řízky a prasečí chlívky na Měsíci a Marsu.
K biologii mám takový kradmě obdivný vztah jak k Libušce z kanceláře přes chodbu, k níž také vždy upírám smutně chlípný zrak. Když mě bylo tak 12, 13 byl jsem ve škole nejlepší na přírodopis a učil jsem se stopovat jak indiánský lovec. Snil jsem, že také lovcem budu a po večerech, až budu koukat ve srubu do ohně, tak budu překonávat Einsteina, Diraca a Feynmana. V 15 jsem ale nastoupil na průmyslovku a už jsem nikdy žádnou biologii neměl. (Neznamená to však, že z ní nevím takové ty základní věci, jako je průběh syntézy adenozintrifosfátu na membráně mitochondrie s vodíkovou pumpou.) Podobný přístup k biologii je už tak trochu rodinnou tradicí. Podobné to bylo s mým tátou a má neteř, která válcovala biologické Olympiády a opovrhovala svou učitelkou biologie, že skoro nic neví, pozná každý šutr a u každého stromu řekne, jemnější druhové členění, poddruh a specifickou variantu bude příští rok maturovat na obchodní akademii. Zítra na chatě spolu s ní asi budeme pozorovat mraveniště a přemítat, jaký ekvivalent našeho podvojného účetnictví asi v mraveništi funguje. (Naše oblíbené téma.) Bonemína mě ale přivedla na myšlenku, že bych s neteřinkou mohl probrat, jaké instituty feromonového práva asi mravenci používají k minimalizaci svých transakčních nákladů.
Takže, Bonemíno, opravdu jsi ve mně vystihla skrytého humanistu!
 |
|
| Jako vtip je to samozrejme jednickovy, Arture, vlastne Adolfe, ale jinak je to, damy prominou, cira slatanina :-))) |
| 08.7.2005 - 16:54 - Adolf | |
|
citace:
Jako vtip je to samozrejme jednickovy, Arture, vlastne Adolfe, ale jinak je to, damy prominou, cira slatanina :-)))
Ty snad nakonec pochybuješ i o těch prasatech na Měsíci?  |
|
Huh. Tak po tomhle megapříspěvku střídavě nechápavě civím, lapám po dechu a řehtám se.
Ad odst 1, 2, 3: Mám pocit, že přes psaní svých příspěvků nějak nestíháte číst to, co píšou ti ostatní... ANO! transakční náklady uznávám. ANO! na Měsíci jsou výrazně jiné podmínky. ANO! po určitou dobu bude o mnoho výhodnější míjení se. Copak snad tvrdím něco jiného? Jen prostě tuto dobu přeskakuju, protože z mého pohledu není natolik zajímavá.
Jinak se podle mě vyčerpal i zbytek tohoto tématu a není důvod ho zde dále rozebírat.
Ad odst. 4: Na "Globální Unii", alespoň střednědobě fungující, prostě nevěřím. Říkejte si tomu třeba historická zkušenost, ale něčemu takovému uvěřím až v momentě, kdy bude alespoň 20 let bez problémů vykonávat to, k čemu byla založena.
Ad odst. 5, 6, 7: Jen modelujte. Jen si dovolím podotknout, že vytvořit zcela nový právní institut je věc poněkud složitá a v drtivé většině případů se z ní dá vybruslit pouhým drobným přizpůsobením již existujících.
Ad ten zbytek: Opravdu jsem netušila, co vyvolají mé dvě poslední větičky. Byly myšleny jako výraz obdivu nad širokým záběrem znalostí a schopností dávat si některé věci do souvislostí. "Humanismem" jsem myslela váš způsob prezentace. Vaše kilometrové příspěvky vypadají opravdu spíš jako kdyby je psal člověk zaměřený humanitně, ne technicky, jsou prostě (probůh, neuražte se) uplkané.
Ta dáma,na kterou máte tak neblahé vzpomínky, nebyla moje babička, to vás můžu ubezpečit. Věříte mi, že si dokonce ani nemyslím, že společenské vědy jsou nějak "vyšší" než cokoli ostatního a co by za to ti "techničtí" dali, kdyby je taky uměli... ? :-)Věříte mi, že ekonomii uznávám jako jeden z hlavních hybatelů světa? Věříte, že na právo se dívám o HODNĚ jinak, než jak se nám snaží vštípit na přednáškách? Věříte, že v tom, co jste napsal dál, dokážu najít i věci, se kterými souhlasím? Jak šokující, že? A ještě víc šokující je, že zároveň s tím tyhle vaše očividné pravdy považuju pro sebe za méně významné. Holt jsem si vybrala jinou cestu. A jak je pro vás právo jen taková pomocná disciplína ekonomie, je to pro mě vaše modla zase jen jeden z faktorů, co ovlivňují vývoj práva. Co naděláte...
Jojo, staří mistři a jejich díla, to dnes lidi jen zírají, kde na to ti tehdejší "primitivní pratondové" přišli. Trošku hlouběji se vrtám v praktické historii a věřte mi, hudební nástroje jsou jen špička ledovce.
Buďte hrdý na vaši šikovnou neteř a kdybyste opravdu objevili nějaké mravenčí právní obyčeje, doufám, že si vzpomenete na svou múzu a pojmenujete je po mě. (zaměřila bych se především na vztahy mezi mravenci černými a rezavými, ať je to pro nás laiky názornější) :-)
Každopádně myslím, že naše výměna monologů se už dost vzdálila od "politických souvislostí kosmonautiky" a navíc asi odstrašuje potenciální další přispěvatele. Jestli máte chuť pokračovat, prosím na Anna..Hajkova@seznam.cz (ty dvě tečky nejsou překlep). Ale varuji, mám tam jen 2000mega schránku :-)
|
| 11.7.2005 - 01:05 - Adolf | |
|
| Musím bez uspokojení konstatovat, že Bonemína na mé provokace určené pro humanisty a právníky, se kterými hodně spolupracuji, neskočila. Byl jsem to jen já, kdo zabral na zakukleného humanistu. Strach z dvousetmegové schránky mít nemusí, protože Seznam zvětšil uživatelům dvoustovkových schránek schránky na 2 giga. Já sice nejdřív napíšu textovou črtu, která je asi čtyřikrát delší než výsledek, a pak ji upravuji na výsledný rozměr déle než tu dlouhou črtu a těžko by mě někdo přesvědčil, abych po půlnoci finišoval texty, ale dvě miliardy písmenek nevyprodukuji ani v črtě. |
|
| Popravdě více než vlastnictví pozemků na Měsíci mě zajímá moment, kdy nějaká osada na Měsíci či dspíše (vzhledem k daleko nižším nákladům) na nízké oběžné dráze vyhlásí nezávislost na jakékoliv pozemské vládě :-) |
|
| A zacne se zasobovat sama :-) ze sveho :-) |
| 11.7.2005 - 13:40 - Adolf | |
|
| Samozásobitelské hospodářství na orbitě? Tak to budou muset s tou umělou biosférou teda hnout. Také asi budou muset začít s chytáním komet na orbitu, aby měli suroviny. Když by v nich nebylo dost surovin, tak by s nimi mohli vybírat výpalné - kometné, že když nedostanou zásoby, tak i ještě přibrzdí. ____________________
Áda |
|
No tak tohle opravdu zatím nikdo netuší, ale jestli si můžu tipnout, vidím to na "hvězdné války". (Který pokus o vyhlášení nezávislosti proběhl v klidu a pokoji? Naši praprapra...potomci na tom budou nejspíš stejně)
Adolf: To zní skoro jako neochotná omluva :-))) Děkuju a oceňuju. A můžu poprosit o nezkrácenou črtu toho provokačního příspěvku? (do schránky, sem, proboha, ne! :-) ) Mimochodem, taky krátím, výsledek je zpravidla "jen" poloviční. |
|
Takové zamyšlení k čemu může být vesmír.
pokračování
Našel jsem to co bylo na Astru trochu rozepsané.
http://www.popsci.com/popsci/aviation/article/0,20967,1075786-1,00.html |
|
Jen ke vztahu cena ropy a jejímu vlivu na kosmonautiku.
Mimochodem mně také nevadí růst cen ropy a doufám, že povede jednak k přechodu na ekologičtější druhy dopravy např. železnici resp. kombinovanou dopravu a k rychlejšímu rozvoji alternativních pohonů automobilů.
Z růstu cen ropy by mohla těžit ruská kosmonautika. Rusko jako velký vývozce ropy na tom významně vydělá a mohlo by něco kápnout i ruské kosmické agentuře. Jinak snad Rusko plánuje zvýšit výdaje na kosmonautiku vzhledem k vývoji Clipperu.
Na americkou kosmonautiku velký vliv nevidím, jedině snad urychlení vývoje termonukleární fůze a v té souvislosti uvahách o těžbě HE3 na Měsíci.
|
| 07.8.2005 - 20:12 - Anonym | |
|
Great site and great information.
|
| 08.8.2005 - 17:55 - Vítězslav Novák | |
|
No, tak já vliv na americkou kosmonautiku vidím. ZVLÁŠŤ na americkou.
Pokud bude americká ekonomika, která je vysloveně závislá na ropě a automobilové dopravě, přecházet na kolejovou a elektrickou trakci, bude to znamenat obrovské zatížení. Buď ze státního rozpočtu nebo budou investovat soukromníci, což znamená, že budou odepisovat a nenalejou do rozpočtu. Tedy zvýšení výdajů nebo snížení příjmů a nebo (nejspíš) obojí. Schválně - kde bude kosmonautika ve chvíli, kdy se bude muset mohutně šetřit? Bude víc po ruce než armáda, zdravotnictví, školství, sociální systém - nebo míň? Podle toho koho a kolik lidí bude co míň bolet. Kosmonautika bude bolet pár tisíc zaměstnanců a možná pár desítek tisíc cvoků jako jsme my. I kdyby statisíce, jsou důležitější věci. I pro nás, neříkejte, že ne.
Rusko možná získá něco navíc - kolik z toho půjde na kosmonautiku? A Evropa ztratí, takže dá míň. Nebo vy dokážete zablokovat silnice po celé Francii jako jejich zemědělci? Pokud ano, jste dobrá nátlaková skupina a něco vyzískáte. Obávám se ale, že leda bodanec vidlema v záď od těch zemědělců... Traktor a vůz s hnojem je podstatnější argument než klávesnice.
He3? Už jsem to někde psal - neumíme a budeme rádi, když se naučíme zvládnout D+T reakci. Když to bude kolem toho předpokládaného roku 2050, budeme(-te) si moct pískat! Deuteria je dost, tritium si vyrobíme z lithia ozářeného neutrony. Stejně to bude potřebovat obrovské stínění, tak proč ne lithiový obal? Na "zažehnutí" reakce potřebujete zlomek energie (tedy mnohem nižší teplotu) a výtěžnost je lepší než s He3. |
|
No ja spis vidim souvislost v tom, ze sice Americke firmy budou bohatnout z ropy, ale drazsi ropa rozhodne zvedne inflaci a zdrazi vyrobky vseho druhu. Nasledkem bude mensi spotreba obyvatel, coz zmensi dovoz, ale i vlastni vyrobu v USA.
Pokud se USA podari udrzet orientaci prumyslu na High-tech a technologickou nadrazenost v prumyslovych technologiich, tak to ale nemusi mit katastrofalni nasledky.
Mnohem horsi vliv to muze mit na nedostatecne rozvinute ekonomiky nedisponujicimi vlastnimi zasoby ropy - napr. CR. Firmy v CR budou jednak platit americke high technologie o kterym se jim nesni (nebo se jim rovnou zaprodaji) a jednak budou i sponzorovat vyssi ceny ropy, ze ktere nebudou mit vpodstate nic.
Na vyssi cene ropy tedy vydelaji vlastnici lozisek, vlastnici licenci na tezbu, firmy stavejici zarizeni a poskytujici Oil&Gas sluzby a vyzkum. Americani maji ropnou technologii pod palcem, takze to castecne vyrovna jejich ztraty. S postupujicim starnutim lozisek a slozitejsimi technologiemi tezby jejich podil na zisku navic jeste stoupne.
Otazkou pro me osobne zustava jestli je mozne takove cerne zlato najit nekde v blizkem vesmiru. Pokud se to totiz podari, pak neni nutne se o budoucnost kosmonatiky strachovat.
V opacnem pripade bude nutne pockat az na zvetseni trhu a poptavky po kosmonautickych produktech v jinem segmentu.
Dost je zminovana turistika, tak uvidime. Treba ve svete valek a terorismu bude jedine bezpecne misto nekde hodne daleko od lidi. Nejlepe na druhe strane slunecni soustavy.
|
|
