|
| Souhlasím s tím, že fotovoltaika je (průmyslově) zatím jen doplňkovým zdrojem. Jsou různé úhly pohledu na tuto věc a já sem přidám ten svůj. Při "čisté energetické náročnosti" 200 kWh a dnešní ceně elektřiny cca 4 Kč na kWh by 100 W solární panel měl stát pod 1000,- Kč. Obvyklá cena je ale dnes řádově 10000,- Kč na 100 W (viz. např Solartec). Proč? Podle mého názoru je to proto, že "odhad" energetické náročnosti výroby pominul "energetickou náročnost" lidí okolo, která je podle mne rozhodující. Z mého pohledu je tedy cena jakéhokoliv výrobku rovna "energetické náročnosti" jeho výroby. Pak mi ovšem "energetická náročnost" výroby 100 W panelu fotovoltaiky vychází na cca 2500 kWh (z ceny cca 10000,- Kč) a návratnost cca 25 let (investiční i energetická). Dokud se tento poměr u fotovoltaiky nezlepší, nemá možnost širšího uplatnění (bohužel). Možnosti vidím ve "zlevnění" výroby fotovoltaiky a v očekávaném růstu cen elektřiny. "Průmyslový" podíl fotovoltaiky může také relativně vzrůst snížením celkové spotřeby energie. Ovšem problém je v tom, že i "snižování energetické náročnosti" je v našem hi-tech pojetí "energeticky náročné" (rozuměj "drahé"). Perspektivu v tuto chvíli nedokážu odhadnout, ale "obnovitelné zdroje" včetně fotovoltaiky to (na Zemi) asi budou mít hodně těžké. Jsem pro jejich rozvoj, ale ne za každou cenu. |
|
| Výpočet energetické náročnosti je velice detailní a jsou tam zahrnuty i nejmenší detily (materálové, energetické i investiční). Jinak by to konkutenti (uhlí, atom) roztrhali na kusy. Je to cca. 2 roky. |
| 01.11.2005 - 14:26 - poulek | |
|
citace:
citace:
Nicméně odpověd p. Nováka je typická. Místo aby vysvětlil proč lže převádí pozornost jinam. A vy zase bijete černochy.
Když budete pokaždé předpokládat, že váš partner v diskusi lže, (a budete mu to předhazovat)nikdy se s nikým nedomluvíte.
Nakonec není rozhodující, jestli je účinnost soudobých solárních článků 13% nebo 16%. (Dovolte lidem kolem sebe, aby se občas zmýlili, nebo aby neměli ty nejpřesnější informace, to se stává každému) Teoretické maximum je někde kolem 30%, v laboratorních podmínkách mají některé články i 24% účinnost. Ani výpočet energetických nároků nemusí být přesný, kromě toho se nemluví o negativním dopadu výroby polovodičů na životní prostředí, a to rozhodně zanedbatelné není.
Co je opravdu rozhodující je fakt, že průmyslové nasazení, které by mohlo nějak významněji ovlivnit energetiku, je pořád daleko a není jisté, jestli se někdy vyplatí. Osvit článků kolísá ve velkých mezích a akumulace el. energie ve velkém je řešitelná jen s velkými problémy. Ani plošná hustota energie slunečního záření (čím vyšší stupeň severní šířky, tím hůře) není příliš uspokojivá.
Zkrátka, fotovoltaické články budou pravděpodobně nanejvýš v nějaké pomocné roli, alespoň v dohledné době s tím budeme muset počítat.
Pokud nám údaje nesedí cca. 10x (např. životnost pár let a pár desítek let) je to docela problém vždy v kosmonautice i ve fotovoltaice. Zejména když se to tvrdí tak sebevědomým způsobem.
|
| 01.11.2005 - 14:44 - Vítězslav Novák | |
|
Podívejte, investiční náklady vyjadřují cenu práce plus cenu materiálů. Adolf by vám to jistě napsal podstatně přesněji a obšírněji, ale prozatím to může stačit takto. Pokud tvrdíte, že fotovoltaika bude bezúdržbově fungovat 25 let, pak to jsou taky jediné náklady na ni. (Chtěl bych to vidět, ale vy to tvrdíte. Proč bych vašeho tvrzení nevyužil, že...)
Troufnu si odhadnout, že práce bude na jaderné elektrárně "o něco" víc (a "o něco" odbornější, náročnější, ergo dražší) než na srovnatelném objemu stavby držáků na panely - mýlím se? Nešť - počítejme, že to bude stejné. (No, nebude. Pole panelů bude mít mnohem menší bezpečnostní koeficienty a při výrobě článků se uplatní spíš automaty než lidská síla, ale klidně vám nechám náskok.)
Zbývají náklady na materiály, tedy suroviny plus energii na vytěžení, zpracování, přepracování, přepravu a tak několikrát dokola. Beton, železo, lehké kovy, plasty. A křemík na články.
A tohle vše dohromady vychází pro fotovoltaiku zhruba o řád dráž než pro JE (např. http://server.ipp.cas.cz/~vwei/index_c.html, slajd 7). Takže jsou dvě možnosti - buď se výrobci a provozovatelé nehorázně kapsují nebo vychází fotovoltaika jako nejen ekonomický, ale i ekoLOGický nesmysl.
Možná, že vám to přijde, že jsem mimo mísu, protože O TOM je ten mnohokrát omílaný vtip. Mně to mimomisné nepřipadá... Od té doby, co Lýkové vynalezli peníze, máme dost mocný nástroj k porovnávání těžko porovnatelného.
(A mimochodem, ten vtip je hloupý. Kdyby všecko v SSSR fungovalo tak spolehlivě jako metro, tak se nebavíme o daleko budoucí cestě na Mars, ale možná by se připravoval nějaký pilotovaný balón pro průzkum Saturnu. A měl by na sobě nářadí a hvězdu.) |
| 01.11.2005 - 15:20 - Vítězslav Novák | |
|
Adolfe, nevidím to tak pesimisticky. Ona se energetika stane (resp. už se stává) dobrým byznisem. Trh funguje - a protože sklízíme výsledky desetiletí zelených keců, roste její cena. Nedávno to vysvětloval jeden z ředitelů ČEZu - otevřeně, tvrdě, až cynicky. Žádné "My musíme vydělat, abychom mohli investovat a dodávat vám elektřinu..."
Pěkně natvrdo - "elektřiny je v EU nedostatek, protože začínají chybět zdroje. A ty chybí, protože se neinvestovalo; neinvestovalo se, protože to nebylo výnosné. I ("I", ne "jen") kvůli zeleným a jejich obstrukcím, které každou elektrárnu výrazně zdrží a zdraží. Až cena vystoupá tak, že se vyplatí investovat, my (ČEZ) budeme připraveni."
Tohle je hrubé shrnutí jeho povídání.
Výsledkem zeleného zasahování do energetiky je Itálie, která dováží 1/5 - 1/3 elektřiny - a stane se, že padne sloup na hranicích a celá Itálie včetně Sicílie je bez kapučína. A bez světla, dopravy a výroby. Ale to snad Italům v létě tak nevadilo. Rakousko, které ročně doveze výrobu Temelína za měsíc a půl. Švédsko, které se kdysi rozhodlo být nejaderné a superzelené - a odstavilo Barsebäck, přišla studená zima, pak suché léto, další studená zima - a už přemýšlejí o atomu. Zavírat? Ať někdo zkusí kecnout!
Ta Itálie uvažuje o JE taky - a to bych měl radši čtyři Temelíny v pevné české kotlině než v seismicky aktivní Netálii.
Stačí počkat. Až se začne vypínat, bude každý žvanil, který jen kecne proti jakémukoli reálnému zdroji, vynesen v zubech. Pamatujete, jak Arméni odstavili Mecamor? Celkem oprávněně, přece jenom leží přímo na zlomu, kde v 88. bylo zemětřesení a pobilo hodně lidí. Pohádali se s Azerbajdžánci o Karabach, nějak se rozbratřili, přestali dostávat ropu, elektřina v Jerevanu šla 2 hodiny denně - a Mecamor běží. Turci, Gruzíni, Azerové si můžou... |
| 01.11.2005 - 16:56 - Vítězslav Novák | |
|
Aleši, bingo! Ono občas stačí nepouštět se do přílišných podrobností, ty se často používají jako mlžná clona. V desítkách položek se snáze ztratí tu nějaká ta desetinná tečka, tamhle zase se na cosi pozapomnělo...
Vstupy a výstupy. Co se děje mezi tím, je zajímavé, ale ne v této souvislosti. Pokud vychází náročnost nějak, tak proč je cena o řád jinde, pochopitelně výš? Buď někdo nehorázně šmelí - a nevidím důvod, proč ho v tom podporovat - nebo při výpočtu cosi kreativně zamlčel. Obvyklý trik je třeba ten, že se srovná Temelín a větrák v Jindřichovicích pod Smrkem. Cenově, vzhledově - ale ne v přepočtu na kWh. Občas se divím, že nevyrukujou s tužkovou baterkou. Ta je malá, hezká, nevrčí... |
| 02.11.2005 - 10:46 - Ervé | |
|
| Přesně takhle to funguje, dokud mají lidé spolehlivé dodávky energie, jsou ochotní fungovat zeleně. Pokud jde o bezúdržbovost panelů solární energie, taky to není tak snadné - panely musíte čistit (prach a ptačí exkrementy - na to obyčejná voda nestačí). Aby jste dostatečně využili instalované panely, měli byste je natáčet za sluncem - to znamená dost složitý stavěcí mechanizmus, nebo mnohem větší plochu panelů. Pravdou je, že solární panely jsou dobrým pomocným zdrojem energie, stejně jako přečerpávací elektrárny jsou zase dobrým zdrojem pro špičky. Jenomže základním zdrojem energie mohou být atomové, tepelné nebo vodní elektrárny. No a z ekologického (ne hysterického) hlediska jsou nejlepší atomové elektrárny Temelínského typu. |
| 02.11.2005 - 15:46 - Anna B. Hájková | |
|
Jen drobná poznámka k těm větrákům u Jindřichovic pod Smrkem a jejich "vzhledovým kvalitám", některé z nich postavili na dohled od raně středověkého hradiště (repliky, kterou tam už několik let vlastnoručně piplají nadšenci pro oživení historie) a poměrně dost to hyzdí místní scenérii. Na výrazný odpor těch lidí nikdo nebral ohledy.
(tak jsem si postěžovala a zase můžu jít :-) ) |
| 02.11.2005 - 22:57 - Adolf | |
|
citace:
Jen drobná poznámka k těm větrákům u Jindřichovic pod Smrkem a jejich "vzhledovým kvalitám", některé z nich postavili na dohled od raně středověkého hradiště (repliky, kterou tam už několik let vlastnoručně piplají nadšenci pro oživení historie) a poměrně dost to hyzdí místní scenérii. Na výrazný odpor těch lidí nikdo nebral ohledy.
Ono to netechnické povzdechnutí o zničení panoráma krajiny je také ale technicky ilustrativní. Ti nadšenci, co tam ve svém volném čase plácají místo družice hradiště, na to nahlíží opravdu srovnatelně – mít za humny Temelín nebo větrák, to vyjde nastejno. Já osobně bych tam měl radši Temelín, protože přiznám se, elektrárny jako stavby se mi docela líbí, a ten děsný infrazvuk, kterým větráky zamořují okolí, je docela nepříjemná emise ovlivňující zdraví lidí a vysídlující okolí od zvěře. V tom jsou skoro větráček s mohutnou elektrárnou srovnatelné.
No a to ilustruje ten podstatný fakt jednotkových nákladů uvalených na prostředí. Každý energetický výkon nějak ovlivňuje prostředí – přinejmenším tím, kolik ho zaujímá ta instalace. Vlastně bychom to mohli účtovat jako takový nějaký ekologický pronájem prostředí. Kolik metrů prostředí zaujímá jeden instalovaný kW ve větráku nebo panelu a kolik v Temelíně? Kolik metrů širšího prostředí ovlivní fyzikální nebo právní imisí? Hluk, co vyžene zvěř z honitby, zhorší zdravotní stav lidí nucených trvalému životu v okolí a znehodnotí přilehlé pozemky pro některé jinak zde vhodné aktivity – např. stavbu skansenu, a tím uvalí na další uživatele krajiny část vlastních nákladů jako ekonomickou externalitu. Jak vyjde porovnání s Temelínem v těchto jednotkových nákladech? Našli bychom v ČR vůbec rozumně obyvatelný kousek, kdybychom chtěli energetiku postavit na větrácích, pidielektrárničkách spolehlivě čistících potoky, na které jsou uvaleny, od fauny a konkurenci zeleným rostlinám, panelům, jimiž bychom zrušili pole, pastviny a lesy, abychom nahradili jejich fotosyntézu fotovoltaickou produkcí energie? Technické detaily jako nějaké procentíčko účinnosti navíc nebo třebas slušná životnost, tuto základní skutečnost už moc nevytrhnou.
Všechna ta ekologisty vnucovaná jedině řešení se právě vyznačují obrovskými jednotkovými náklady v břemeni, jaké kladou na zabrané nebo ovlivněné prostředí. Jsou v tom myslím daleko i za smrdutými spalovnami ohnivzdorného uhlí z podřadných sirnatých ložisek, jehož převážnou část tvoří alkalické popeloviny (ty na elektrárně zvláště neradi kvůli měknutí popelů), které obsahují vysoký podíl radioizotopů způsobujících lehčí radioaktivní zamoření spolu s toxickým materiálem. (Pak to občas dopadá jak v Nové Pace, kde se napásly krávy vedle elektrárny a vypadaly jim chlupy kvůli arzénu v popílku.) Mám však obavy, že občas nějaká ta nahá kráva, představuje menší jednotkové náklady v dopadech na prostředí než ty ekologistické vzhledem k nárokům na zatížený prostor velkožravé těžko obnovitelně krajinu ničící „obnovitelné“ zdroje.
Ne snad, že ke speciálním účelům se v omezené míře nemohou hodit. Vnucovat je ale jako umělou konkurenci skutečné energetice, to je ve skutečnosti zločin na životním prostředí.  ____________________
Áda |
| 02.11.2005 - 23:46 - Anonym | |
|
Nemuzu se zbavit dojmu, ze Adolf vyleva s vanickou i dite - jen presne nevim, kde konci voda a zacina batole |
|
| Anonym vyse budiz moje individuum :) |
| 03.11.2005 - 11:04 - Vítězslav Novák | |
|
Klidně přiznávám, že jsem až takový technokrat, že ESTETICKY mě větráky neurážejí. Dokonce jsem ochoten jim přisoudit jistou krásu a romantiku, ty pomalu se otáčející vrtule, spojení klasické techniky s moderní technologií, takové clippery 21. století. Pravda, nemám to za barákem a nehází mi to prasátka do oken - to by muselo být k zbohnění.
Ale když si představím 3300 větráků, které by tak akorát dokázaly nahradit instalovaný výkon Temelína, natož cca desetinásobek na energii... |
|
citace:
Klidně přiznávám, že jsem až takový technokrat ...
Kdyby slo u tech vetrniku jen o ty prasatka ...
|
| 03.11.2005 - 19:28 - Hawk | |
|
//ěsný infrazvuk, kterým větráky zamořují okolí, je docela nepříjemná emise ovlivňující zdraví lidí a vysídlující okolí od zvěře. V tom jsou skoro větráček s mohutnou elektrárnou srovnatelné. //
V porovnání s emisemi výfukových plynů s příměsí mikročástic pneumatik a asfaltu záležitost téměř zanedbatelná.
A co se týče vzhledu , větrník odstraníš celkem snadno ,ale kolik bude stát likvidace monstra formátu několikablokové elektrárny, kdo to bude platit(nebo to už je zahrnuto v ceně energie?) toť otázka.
U uhelek je třeba ještě připočíst náklady na rekultivaci rozsáhlé vytežené krajiny, to se zřejmě do nákladů za energie(resp. uhlí) také nepočítá.
Za podmínek ,kdy nejsou tyto a podobné externí náklady internalizovány na jejich původce se tzv. alternativní zdroje prosazují těžko.
Samozřejmě v našich podmínkách není myslitelné, aby např. větrníky hráli významnější roli, ale při pohledu na větrnou mapu ČR není důvod je adekvátně nevyužívat.
|
|
citace:
//ěsný infrazvuk, kterým větráky zamořují okolí, je docela nepříjemná emise ovlivňující zdraví lidí a vysídlující okolí od zvěře. V tom jsou skoro větráček s mohutnou elektrárnou srovnatelné. //
V porovnání s emisemi výfukových plynů s příměsí mikročástic pneumatik a asfaltu záležitost téměř zanedbatelná.
...
... a mikročástic kovů z výfukových katalyzátorů... ____________________
--
MIZ |
| 04.11.2005 - 01:00 - Adolf | |
|
Zkusím tedy shrnout, jak to vidím. Energetika je základní obor, který poskytuje základní zdroje prakticky veškerá činnosti naší civilizace a zrovna tak představuje jednu z nejzákladnějších položek nákladů, při čemž velkou část těchto nákladů představuje ovlivňování životního prostředí. Kromě toho tyto nákladové vlivy na životní prostředí představují z velké části negativné ekonomické externality – přenosy nákladů na jiné subjekty než ty, které je vyvolaly a jímž přísluší výnosy z energetické produkce. V prostředí, kde by fungovala opravdu zdravá konkurence, kde žádný subjekt nemá takové asymetrické postavení, že by mohl ohýbat nákladový řetězec v širším ekonomické okolí ve svůj prospěch na úkor jiných, by instituce takovéto zdravě tržně konkurenční společnosti vyvolaly transakce (při minimálních transakčních nákladech), v nichž by vzniklo optimální rozdělení nákladů, které by maximalizovalo produkci při daných nákladech, kde základem by bylo zatížení zdroje externalit skutečným rozsahem nákladů ve prospěch těch, na něž externality dopadají.
Objevila se tu myšlenka, zdravá konkurence rovná se tzv. bezbřehá konkurence, která však zákonitě vede k extrémně monopolnímu chování a asymetrickým ekonomickým vztahům, v nichž monopoly vnutí externality svému fyzickému a ekonomickému okolí (majitelé ovlivněných pozemků nemají sílu jim přiměřeně konkurovat ve využití svého vlastního pozemku). No jsou to představy o „zdraví“ konkurence, jaké snad mohly vzniknout v dobách, kdy rudí političtí komisaři učili, co je kapitalismu, jak zrůdně a zákonitě monopolisticky ta konkurence funguje, a dále poté, kdy zde kapitalismus budovali odchovanci těchto kurzů, kteří vytvářeli nikoliv tržní hospodářství, které někde kdy fungovalo nebo by mělo fungovat podle tržní teorie, nýbrž toho nikdy neexistujícího strašáka, o které se před tím učili ve VUMLu, a tohle vydávali za tu správnou pravicovost, kterou by se od nich měli ti zdegenerovaní skuteční kapitalisté učit.
Tohle však zdravá konkurence určitě není. Např. monopol a zdravá konkurence, to je přímý protimluv. Asymetrické postavení, kdy majitel např. pozemku nemá sílu konkurovat v použití svého majetku organizátorům Czech Techu či zamořovateli prostředí průmyslovými exhalacemi vzniká patologický stav extrémně odlišný od zdravé konkurence. Institucionální struktura společnosti – např. i stát, právo, soudy aj. je tu k optimalizaci transakčních nákladů, kolem čehož je spousta teorie, metodik i postupů, jak lze funkčnost těchto institucí v principu hodnotit a měřit. Základem při tom je držet zdravou konkurenci, která nezdegeneruje do monopolismu a dalších forem asymetrického postavení. Přes všecko, co vykřikují ideologové minimálního státu, je faktem, že to lesaire fairel je instituciálnálně velice drahý způsob obsluhy transakcí, které zvládá jen velice nákladný veřejný sektor. Také proto v době pokročilého tržního hospodářství jsou státy dražší než kdykoliv v historii před tím.
Jedním z hlavních opatření, které by se v principu mělo prosadit k nastolení zdravé konkurence, je uvalení jako externalita působících nákladů na zdroje. To je samozřejmě dost problém z mnoha důvodů, ať už z těch, že ty externality nedovedeme ani dost přesně měřit a působí navíc přes hranice politických celků. Ale nelze než tudy vykročit. Ovšem ty korekce veřejného sektoru, které by měly přiměřeně možnostem nastolit férové vztahy, je jistě dost nesnadné nějak nastolit. Lze však na základě různých ukazatelů hodnotit do jaké míry pracují ve směru žádoucího vývoje či vývoj táhnou do ještě větších potíží.
Vyvíjí-li se věci správně, měly by náklady výrobce být zatíženy externalitami, které motivují k racionálním technickým a ekonomickým postupům.
Vyvíjí-li se věci správně, musí se vyplatit investovat do takových inovací v oboru, které budou stávajícím řešením konkurovat svou efektivností jako reálná alternativa. Musí lákat investice do nižších jednotkových nákladů, které musí být skutečně výnosné a musí lákat další subjekty do expandujícího inovativního oboru. Pokud tomu tak není, neprobíhá transformace oboru žádoucím směrem.
Jak ale fungují současná „moudrá“ řešící opatření? Snižují míru výnosnosti investic v oboru. Dochází tedy k nedostatkům kapacit, poklesu technické a ekonomické efektivnosti pod úroveň technického potenciálu technologické úrovně doby, omezení přítomnosti v odvětví, které vede k jeho monopolizaci, a pokusy o jeho „žádoucí“ usměrnění vedou k regulaci ochočenými regulátory a politikářským manipulacím veřejnými fondy se vznikem sociálních sítí, které z toho žijí a děsí se okamžiku, že by snad do odvětví mohli vstoupit skuteční řešitelé a jejich inovace.
Monopolisté v oboru se těší, že obor vstoupí do další fáze své krize, kdy všeobecný nedostatek v kombinaci s jejich monopolní silou a politickou neúnosností situace způsobuje čím dál větší toleranci regulátorů k čím dál otevřenějším monopolním praktikám, jimiž se jim kompenzuje nedostatečně nízká míra zisku. Je to asi lepší než předchozí fáze, ale vítězství přeci jen vypadá jinak.
Prozatím jsou věci sprostými politickými machinacemi manipulovány k tomu, že peníze na „řešení“ netečou do inovativních investic, které přináší skutečné snižování jednotkových nákladů na produkci energie – včetně nákladů představujících zátěž životního prostředí. Místo toho tečou uměle vynucenými kanály do předstíraných alternativ, které nemají z technického principu šanci reálně snížit jednotkové náklady včetně nákladů zátěže prostředí na jednotku produkce, čímž vznikl celý šarlatánský průmysl žijící z nízkých hustot toku výkonu, minimálních potenciálových spádů, tepelných či tlakových rozdílů, nicotných chemických potenciálů, přináší zabrání obrovských ploch pro minimální efekt. Pár privilegovaných subjektů se nehorázně pakuje parazitní pseudotransformací životně důležitého oboru na kterou má na rozdíl od skutečně průchodných řešení patent. Nikdo tu neporovnává reálné jednotkové náklady. Vrtule či potoční mikroturbinka devastují prostředí na kWh víc severočeská elektrárna, není však zeleně politicky korektní tyto náklady porovnávat jako jednotkové. Místo, abychom zatěžovaly náklady třebas příplatkem na externality, aby peníze tekly do řešení, které tyto náklady budou omezovat, je nutno dotovat parazitní spotřebu výrobců, kteří produkují energetické zdroje s vyššími jednotkovými náklady, neboť tyto byly prohlášeny za alternativní, aniž by si to jednotkovou rentabilitou skutečně zasloužily. Klasické případy nečisté konkurence.
Nejhorší jsou při tom pro Zelené antialternativy jako jádro. To má rozvojový potenciál, kdyby se neomezovalo, mohly by se investice do něj i vyplatit, zavání nízkým jednotkovým zatížením životního prostředí, musí se tedy bránit jeho rozvoji všemi prostředky. Jen mám obavy, kdy začnou útočit na paroplynný cyklus – třebas s poukazem na vyšší obsah oxidů dusíku ve spalinách. Jsou alternativy, na kterých lze ušlechtile parazitovat za zelenou budoucnost planety, jejichž „obnovitelnost“ lze poznat podle principiálně ubohého vývojového potenciálu, který neumožňuje dospět v vysoké jednotkové efektivnosti, klasické, a altialternativní – jako jádro, jejichž „nebezpečnost“ pro životní prostředí se spolehlivě pozná z jejich vývojového potenciálu, jakým ty jednotkové náklady snižují nebo by snižovat mohly. Nikdo nemůže zcela jasně formulovat ne, co je dobré a co špatné z ideologických důvodů, ale přístup vycházející z jasných kritérií jednotkových nákladů, kde by ty „alternativy“ vyšly dost nehezky a nestal by se z nich dobrý kanál pro parazitní spotřebu, která užírá prostředky k reálné transformaci oboru. ____________________
Áda |
|
Hezke, hezke, ale jeden z problemu je, ze neexistuje neco jako jednoznacny, spravedlivy a vsemi uznavany zpusob, jak vycislovat ekologicke skody.
Je principialne mozne vycislit "lidske" naklady (mzdove, energeticke, amortizace stroju apod.) na postaveni treba elektromotoru (od tezby kovovych rud po montaz). Ale co jsou vyssi "prirodni" naklady - dul, prehrada, zastavena plocha, smog...? Nejsem si uplne jisty, jestli je to vubec principialne mozne vycislovat, uz proto, ze vetsinou ani vsem dusledkum lidskych vlivu na zivotni prostredi poradne nerozumime - a kdovi, jestli kdy poradne rozumet budeme.
Samozrejme, je mozne nastavit kriteria nejak podle nejlepsiho vedomi a svedomi - a tak to do jiste miry i je, alespon nektere jakztak jasne pripady poskozovani prostredi postihovany jsou. Ale k nejakemu fungujicimu systemu zapocitavani ekologickych skod do cen vyrobku a sluzeb je velice, prevelice daleko. Taky si myslim, ze je to jedna z principialnich podminek dlouhodobe udrzitelneho rozvoje. Ale vzdycky v uvahach narazim na zed - "Nojo, zapocitavat ekonaklady...ale JAK?"
Mimochodem, o kombinaci trzni hospodarstvi - tvrdy statni dozor se u nas skutecne moc nemluvi |
|
Kolega mi poslal tuto zprávu - vtip, domnívám se, že patří sem:
Po prvních letech do vesmíru zjistili Američani, že tam nepíšou plnící pera. Objednali poradenskou firmu a po 10 letech a 10 mil. USD měli na palubě píšící propisky.
Rusáci vždy psali tužkou |
| 04.11.2005 - 13:15 - J2930 | |
|
citace:
Ale k nejakemu fungujicimu systemu zapocitavani ekologickych skod do cen vyrobku a sluzeb je velice, prevelice daleko.
Si nejsem jist, ale ted se napr. u elektoniky (prehravace , TV) plati naky poplatek na jeho ek. likvidaci nebo co.
Jinak rekl bych ze prumysl jde ponekud neekologickou cestou i pri vyrobe ekologickych produktu. Jde to i jinak? To vlastne pri nasem zpusobu vyvoje a vyroby, mysleni a naroku dnes nemuzeme rict...a zacina to uz treba pretopenymi byty, domy v kterych zijeme a materialy z kterych je budujeme, zabavou kterou zadame, ... I kdyz jsou narody ktere se o to alespon snazi... |
|
citace:
Kolega mi poslal tuto zprávu - vtip, domnívám se, že patří sem:
Po prvních letech do vesmíru zjistili Američani, že tam nepíšou plnící pera. Objednali poradenskou firmu a po 10 letech a 10 mil. USD měli na palubě píšící propisky.
Rusáci vždy psali tužkou
To není vtip, ale skutečnost. Mám nejasnou vzpomínku na jednu soutěž v časopisu ABC, kde jako první cena bylo právě takové plnící pero, speciálně vyvinuté pro beztížný stav (za děsivé peníze, bylo to tam napsané, ale kolik to bylo, to už si nevzpomenu). Rusové pokud vím opravdu používali od začátku tužky, ale nedávno jsem někde četl, že na ISS se používají normální propisovačky a píšou dobře. |
| 04.11.2005 - 13:35 - J2930 | |
|
elektroniky samozrejme.
Adolf:
energetika je byznys a to hodne velky - vyplati se pro nej vest i valky (Irak) a dokud energii budou lide nekriticky spotrebovavat nebude zadna snaha vyrobcu energii snizovat ekologicky dopad pri jeji vyrobe. Snad pomuze snaha o snizeni nakladu...ale takove uskladneni jaderneho odpadu je take zvyseni nakladu ne male a vlastne neustale rostouci. Snazit se mohou pouze vyrobci techniky ktera energii spotrebovava, snazit se o snizeni energeticke narocnosti provozu dane techniky a tak motivovat provozovatele snizovanim ekonomickych nakladu na provoz. V momente kdy vyrobce energie = (+-) vyrobce techniky energii spotrebovavajici je problem.
Ekologicke chovani musi byt motivovano nejen ekonomicky (energeticky) ale i moralne. Sam muzete premyslet nad tim jak je na tom napr. umelohmotna podlaha nebo drevena podlaha v obytnem dome.... co je levnejsi je jasne.
Archimedes: intenzivne studuji magneticke toky Zeme  |
| 04.11.2005 - 18:11 - Vítězslav Novák | |
|
Ale my ani nemusíme složitě vyčíslovat náklady na motor - jsou zahrnuty v ceně. Nikdo vám nebude vyrábět něco, na čem bude dlouhodobě prodělávat. Veškeré náklady od těžby, zaplacení horníků, dopravy na povrch, přepracování, vytavení mědi, vytažení drátů... po dopravu motoru na místo a osazení jsou započítány. Stačí vzít cenu. Pravda, něco z toho je zisk.
A nemusíme až tak počítat nějaké "skutečné" ekologické náklady - stačí porovnat. Když vyjde Temelín na MWh laciněji než větrák (a to je v jeho ceně započítána i likvidace, na rozdíl od větráku), tak nutně budou i ekoLOGické náklady větráku vyšší. Protože ty náklady jsou jenom vyjádřením cementu, mědi, lehkých kovů, blablabla..., spotřebovaných na stavbu. Když větrák nemůže existovat bez zhruba poloviční dotace na stavbu a trojnásobné ceny elektřiny, kterou se splácí ten zbytek úvěru, tedy zase investiční náklady (cement,...), tak je prostě cena větráku, která vyjadřuje i zdevastovanou krajinu, vyšší. Jak vysoká není až tak podstatné. Nevybíráme mezi dobrým a špatným, mezi čistým a špinavým, ale mezi špinavšjším a méně špinavým. Relativní porovnání stačí. Větrák je mnohem horší alternativa.
Totéž k fotovoltaice - cena je nehorázná. Pokud není výrobce špína a keťas, jsou to i ekologické náklady.
Jistě - neporovnáme cenu krajiny zničené lomem na uhlí a lomem na vápenec, neporovnáme, že tuhle byla fádní krajina a tamhle kras. Leda tak, že ta fádní krajina je úrodná černozem a kras je tak na vejlety pro přežraný civilizanty. Ale porovnat můžeme - potřebujeme víceméně furt totéž - stavební materiály, železo, ocel a jak jsem psal výše. Jenže zelení počítají co se jim hodí. Na ostatní "zapomínají". Někteří možná i zapomínají... Moc mě pobavil jeden, který se hrozil toho, že z Temelína vedou hnusný dráty. A z 3300 větráků budou, jářku, nosit elektróny báby v nůších? |
| 04.11.2005 - 18:21 - Vítězslav Novák | |
|
[quoteTo není vtip, ale skutečnost. Mám nejasnou vzpomínku na jednu soutěž v časopisu ABC, kde jako první cena bylo právě takové plnící pero, speciálně vyvinuté pro beztížný stav (za děsivé peníze, bylo to tam napsané, ale kolik to bylo, to už si nevzpomenu). Rusové pokud vím opravdu používali od začátku tužky, ale nedávno jsem někde četl, že na ISS se používají normální propisovačky a píšou dobře.
viz http://ian.cz/detart_fr.php?id=1061 - astronaut Pedro Duque tam píše, jak byl šokován, že Rusové používají na ISS obyčejné propisky.
Ta soutěž byla v ABC někdy kolem Apoll 8-11, takže 1968-69. Když byly uvolněný poměry a už se to vědělo. A byl to nějaký superhyperextraspeciál kuglšrajbr s vytlačováním náplně pružinkou, ventilky a kompenzací změny síly té pružinky. Nesmělo to vytéct, když v kabině měnili tlak. A dalo se to držet v ruce jako obyčejná "svlíkací" (tenkrát to byl děsný hit, nejen mezi puberťáky). Dokonce sa mi marí, že to mohlo být někdy v dubnu 69, kolem nástupu Husáka, ale to už nejspíš kecám z hladu... |
| 04.11.2005 - 18:31 - Vítězslav Novák | |
|
Hawku, je větrák a je Temelín. Ten větrák se jistě dá odstranit snáz. A zabírá méně prostoru a je (snad i) hezčí. Na náhradu INSTALOVANÉHO VÝKONU Temelína potřebujete přes 3300 větráků z Jindřichovic pod Smrkem. Možná jsou účinnější větrníky, ale těžko řádově.
A dodávají (pomíjím, že bez vztahu k potřebě) zhruba desetinu možné energie. Tak 13%. Prostě tak u nás (v Jindřicovicích) vítr fouká. V Německu jsou na tom líp, v Anglii prý snad i 30% času to fofrní. Nedivím se, zažil jsem tam počasí, které oscilovalo od windy po very windy. Místama to tenkrát sfoukávalo kamiony ze silnic. Takže na náhradu ENERGIE z Temelína potřebujete přes 30 TISÍC takových věží. Furt ještě dobrý?
Přitvrdím - potřebujeme taky akumulátor, který náhodně fluktuující výkon převede podle potřeby. Dlouhý stráně stačit nebudou - ta óbrnádrž vystačí na několik hodin. Špička, dobrý. Náhlý výpadek - ještě lepší. Ale nic víc.
Bohužel - fyziku neoblbnem. |
|
citace:
Pokud není výrobce špína a keťas, jsou to i ekologické náklady.
Ale on je casto ani zapocitat nemuze! Nebo znate snad nejaky pekny vzorec, jak v korunach ci dolarech vycislit hodnotu vlivu x kg dejme tomu oxidu siriciteho vypusteneho volne do atmosfery? U nekterych veci jsou nastaveny limity a pokuty, ale k tomu, aby cena zbozi zahrnovala veskerou jeho interakci s ekosystemy, to ma daleko.Kdybychom meli byt uplne dusledni, museli bychom zapocitat i ten oblacek pary u chladici veze Temelina nebo zmenu mistniho mikroklimatu diky ovlivneni proudeni vzduchu vetrnou farmou. Coz je (minimalne v dohledne dobe) nespocitatelne, takze ta Adolfem nastinena "trzni ekologie" ma jen omezenou platnost.
-------------------------------------------
Aby bylo jasno, ja jsem priznivcem jaderne energie, "palivo" i "odpad" (=palivo, co neumime vyuzit) jsou oproti jinym velice koncentrovane - ergo mnohem lepe kontrolovatelne! Maji jenom nevyhodu, ze jsou hmatatelne - holt k oblaku oxidu uhliciteho se mlady radikal retezem neprivaze.
Obzvlast si preju se dozit prvni elektrarny na jadernou fuzi, protoze pak bude mit energetika lidstva na hodne dlouhou dobu vystarano. Z deuteria v jednom litru vody se dostane tolik energie jako ze spaleni cca 300 litru benzinu - a ta voda pritom nezmizi, spotrebuje se ji min nez promile. Vhodnym vyberem materialu se da docilit polocas rozpadu radioaktivnch odpadu nekolik malo desitek let, coz je ohlidatelne i bez zakopavani do zeme.
-------------------------------------------
Jen mam pocit, ze se tu uz moc nebavime o kosmonautice |
| 04.11.2005 - 19:14 - Maša | |
|
Už ani nevím kolikrát jsem tu historku o tužce za milión slyšel. Myslím že je docela zajímavé, co o ní píše Karel Pacner v „Tajném závodu o Měsíc“:
… Prohlížíme suvenýry. Spousta jich má kosmické náměty. Najednou před sebou vidím“Fisher Space Pen“. Kosmické plnící tužky! Od Američanů, kteří byli loni v Praze na jednom kongresu, jsem věděl, že tahle pera, vyvinutá pro psaní ve stavu beztíže, se v USA běžně prodávají. I když větší typ se dvěma náplněmi stál pět dolarů, což představovalo pět snídaní v hotelu, neodolal jsem a jeden kus koupil. Později jsem mezi tiskovými materiály, jimiž nás v Houstonu zásobovaly firmy podílející se na Apollu, našel i historii těchto per.
Inspirátorem tohoto podivuhodného psacího nástroje je strojní inženýr Paul Fischer, majitel továrny na kuličková pera v kalifornském městě San Fernando Valley. O kuličkovém peru, jehož princip by nebyl založen na využití zemské přitažlivosti, uvažoval mnoho let. Inkoustová náplň v něm musí být pod určitým tlakem, ale jak to udělat, aby nevytékala ven, když to jeho majitel nepotřebuje? Až jednou ve snu se mu zdálo, že by měl použít tužší náplň. Druhý den šel za kamarádem chemikem a začali hledat vhodnou látku. Dlouho experimentovali s různými druhy pryskyřic, až vyvinuli vhodný druh, který připomínal žvýkací gumu.
Vývoj tohoto podtlakového pera přišel firmu na milion dolarů, kosmická agentura na něj nedala ani cent. Tenhle psací zázrak dnes funguje v podmínkách od deseti stupňů mrazu do padesáti stupňů vedra, za běžného tlaku na zemském povrchu až do výšky 7-8km, stejně jako pod vodou. Náplň nevyschne nejméně jedno století. Patentní přihlášku na toto pero podali s Fidcherem Herman Schub a Roger A. Kennedy v červenci 1967. Následující podzim ho poprvé vyzkoušela posádka Apolla 7. Fischerova továrna prodává NASA pera za velkoobchodní cenu 2,95 dolarů za kus.
Kolik takových drobných, nicméně nezbytných vynálezů a objevů přivedl projekt Apollo na svět? …
|
| 05.11.2005 - 19:08 - Adolf | |
|
citace:
Ale on je casto ani zapocitat nemuze! Nebo znate snad nejaky pekny vzorec, jak v korunach ci dolarech vycislit hodnotu vlivu x kg dejme tomu oxidu siriciteho vypusteneho volne do atmosfery?
Ve všech našich technických, sociálně institucionálních či ekonomických řešeních běžně pracujeme s parametry, které přesně neznáme, velmi často se je dokonce vůbec nepokoušíme moc přesně znát, vědouc, že přílišná přesnost je stejně na úkor relevance a i ten, kdo nedělal zkoušku z ekonomie, kde by mu hrozila vytažení – teorie racionální neznalosti – ve skutečnosti podle této teorie v souladu se svým zdravým selským dost důsledně postupuje. Kromě okrajových případů nikdo pro technické účely např. nemodeluje turbulentní charakter proudění tekutin, s nimiž se v technických systémech pracuje. Jen se to zpravidla odbude nějakými koeficienty, které jsou přiměřené pro daný účel. Stejně se postupuje záležitostí ekonomiky životního prostředí, kde v principu sice víme, jak v případě externalit korektně postupovat, možnost externality však reálně vyčíslovat je dost omezená.
Ovšem třeba u škod způsobených imisemi sirných sloučenin vznikla v minulosti řada studií, která právě tyto tím či oním způsobem dost solidně modelovala. Např. u snížení bonity zemědělské či lesní půdy dlouhodobě vystavené takovémuto působení šlo provést příslušná měření pomocí standardních pedologických studií a propočtů cen pozemků. Nejde o žádný jednoduchý elegantní vzorec, nýbrž o dost komplexní metodiku, ale je dost propracovaná. Škody jsou hodně závislé na mnoha podmínkách. Např. horské nebo severské pozemky jsou na ně daleko citlivější. Také jsou známy efekty třebas z Krušných hor, kde byly pruhy naprosto zdevastovaných porostů, v jejichž těsné blízkosti prosperovala naprosto zdravá vegetace, protože proudy exhalací měly své cesty. Okolí mamutích elektráren na Sibiři bylo zpravidla obrazem z nočních můr, neboť tajga je na to dost citlivá. V evpropských nížinách se naopak občas projevily dokonce kladné externality: V některých oblastech museli zemědělci po odstavení nebo odsíření elektráren zvýšit umělé hnojení. Zvlášť půvabný příklad pochází z jedné francouzské vinařské oblasti, kde s poklesem sirných imisí došlo k poklesu kvality révy, ztrátě charakteristického buketu a chuti vín z ní vyráběných, kterou však nakonec vinaři kompenzovali nakoupením starých parních lokomotiv, které jsou teď napevno instalovány na vinicích, jež uměle zamořují kouřem ze svých topenišť se sirným nekvalitním uhlím, čímž se bývalá kvalitu vínu vrátila. Ovšem např. v dobách největší slávy neodsířených elektráren na hnědé uhlí vznikaly prý daleko větší škody ze sirných imisí z Čech a Polska nikoliv v Čechách a Polsku nýbrž ve Skandinávii, kde to odnášela citlivá severská příroda a četná vnitrozemská jezera, ve kterých postupně klesalo pH na nepřirozené hodnoty. Vlády těchto zemí tehdy vyvíjeli na komunistické vlády střední Evropy snad ještě větší tlak než domácí hospodářské subjekty – jako lesníci.
Cena sirných exhalací v podstatě vyčíslena byla a nucená odsíření, na něž museli energetici přistoupit, a tak převzít náklady za spalování sirného uhlí na sebe, jsou tedy způsobem, jímž se skutečné společenské náklady do ceny promítají. Ukazuje to i fakt, že časem se obvykle nakonec nucené narovnání nákladových poměrů prosadí. Většina cen produktů v současnosti, kdy se už asi 40 let prosazují různé environmentální politiky, smlouvy a soudní procesy zohledňuje skutečné environmentální náklady docela věrně. Nemyslím tedy, že současná energetika nějak moc profitovala ze záporných externalit přenášení nákladů na jiné subjekty. Mám dokonce podezření, že její náklady jsou uměle zvýšeny nad reálné náklady. Tlačí se na ní dokonce i náklady za vypouštění CO2, ačkoliv odhady jeho vlivu na životní prostředí jsou prozatím spíš spekulativní a nikdo je měřit neumí. Připsat jim veškerou příčinnost současných klimatických posuvů a v nedávné historii nevídaných klimatických turbulencí je přinejmenším neseriózní. (Ač to neznamená, že tu žádný vliv není.) Na energetiku tedy dopadají i náklady za škody jen mlhavě tušené, nikoliv pozitivně známé. Velmi podobné je to i u jaderné energetiky, která způsobuje jen minimum klasických energetických škod. Té se tedy musí zvyšovat náklady zcela uměle. Např. vnucenými způsoby skladování, které komplikují budoucí přepracování na znovupoužitelný materiál, blokováním výstavby přečerpávacích akumulačních elektráren a mnoha dalšími způsoby. Jsem přesvědčen, že v oblasti jaderné energetiky jsou dnes náklady výrobců uměle daleko vyšší než reálné společenské náklady a přesto je konkurenceschopná a v porovnání s parazitními zdroji (jimž se eufemicky říká alternativní) naprosto oslnivě vítězná. Přesto do ní nelze výnosně investovat a nelze očekávat, že peníze vložené do výzkumu a vývoje v této oblasti, ač by měly potenciál přinést reální společenský výnos, by se s dostatečnou spolehlivostí vrátily svému investorovi.
Jaderná energetika trpí tedy umělou stagnací, absencí vývojových snah a zaostáváním za technologickým potenciálem, které má současné lidstvo k dispozici. Peníze, které by snad mohly být investovány do reálného vylepšování rentability energetické produkce, jdou na parazitní spotřebu v podporách „alternativních“ zdrojů, které ve skutečnosti žádnou alternativu nepředstavují naopak cestu k reálným alternativám jako jádro uzavírají. Žádný investor nebude teď ale do reálných alternativ vkládat své peníze, neboť si nemůže ani udělat nějakou pořádnou kalkulaci – byť i s vysokými náklady, neboť vstupuje do oblasti s neodhadnutelnými vícenáklady. Náklady totiž určují Zelení a další lobbisté environmentálního parazitismu, kteří investici přinejmenším neúměrně protáhnou a najdou různé cestičky, jak zvýšit náklady způsoby, které nelze předem vykalkulovat. Obor, který by tedy potřeboval přitahovat množství investic včetně velké výzkumné a vývojové invence, aby se transformoval v souladu s potřebami budoucího rozvoje lidstva a možnostmi technologií, je tedy uměle odsouzen k zaostávání, monopolizaci, nahrazování ekonomických kalkulací ideologickými fantasmagoriemi, které nedovolují připustit si fakt, že vysoká cena alternativních zdrojů je odrazem vysoké specifické zátěže, jakou kladou na přírodu.
Ovšem už jsem tu uváděl, že kosmonautika plní mj. funkci uprchlického tábora pro výzkumné a vývojové kapacity, jejichž výnosnost se dočasně snížila, aby jim poskytla „hladovou zeď“ projektů s delší perspektivou návratnosti, jejichž výnos vznikne hlavně skrze pozitivní externality, které zásobí podniky v budoucnu řešeními, na nichž budou spočívat příští technologie. V cestách k Měsíci a Marsu vidím tedy obrovskou naději pro návrat jádra jako reálné naděje lidstva. Reaktory pro kosmické mise snad konečně rozhýbou stagnující výzkum. Vytvoří se pro něj konečně znovu kapacity s určitou „nadkritickou“ velikostí, které by mohly znamenat pokračující expanzi. Maličké zdroje, které z toho vzniknou, půjde trochu hůř blokovat. Stavíte-li monstrum jako Temelín, vytváříte tím krásný cíl pro Zelené ekoteroristy – pevnost, která si říká o to, aby ji obléhaly různé ty jihočeské slepice, planetární parchanti, spektrální rozloženci a kdo ví jak se všichni ti bojovníci za budoucnost, kterou naznačila reálná vláda Pol Potovo rudozelených v Kambodži v 70. letech. Ovšem mrňavé a třebas i mobilní elektrárny, které odveze kamion a o jejichž instalaci rozhodne obecní rada horské obce, to bude jiná. Takové mobilní elektrárničky pak otevřou vývojovou cestu, která doufejme pak brzy dorazí k řešením, která umožní, aby zdroj s výkonem Temelína byl instalován v krabičce o velikosti mobilu a z několika větráků, piditurbín atp. se pak udělají muzea, která stejně jako bývalé koncentráky s jejich muzei holocaustu aj. budou připomínat hrůzy zeleného ekoterorismu, který řádil v naší epoše, blokoval všechny vývojové cesty k trvale udržitelnému rozvoji a snažil se s děsivou účinnost strhnout lidstvo do malthusovské katastrofy z vyčerpání zdrojů důsledným bojem proti inovacím, čemukoliv, co přináší nižší jednotkové náklady na jednotku výkonu (dálnice v dopravě, jaderné elektrárny v energetice atp.).
Cestou k Měsíci a Marsu ke skvělé jaderné budoucnosti lidstva a porážce zelené patologie v environmentálním myšlení!  |
| 06.11.2005 - 10:09 - Anonym | |
|
"V cestách k Měsíci a Marsu vidím tedy obrovskou naději pro návrat jádra jako reálné naděje lidstva. Reaktory pro kosmické mise snad konečně rozhýbou stagnující výzkum."
Při vší úctě k Vašim traktátům a vývodům, zrovna před chvílí jsem četl v tisku drobnou zprávičku, že NASA potřebuje více peněz pro CEV, a tak zastavuje programy, které nejsou nyní nezbytné, mj. vývoj jaderných energetických systémů pro budoucí základny na Měsíci... |
| 06.11.2005 - 11:36 - Vítězslav Novák | |
|
On, Archiméde, ten hlavní problém bude v tom, že jakmile řeknete "škoda", musíte říct vzhledem k čemu. Tudíž musíte postulovat nějaký ideální stav, který narušujeme. Jenže tohle všechno funguje jen v našich představách. Příroda nezná žádné škody. Vyhynou nějaké pravelryby? Byla to snad škoda? Dnes se zelení můžou podělat z každého ohroženého (a za ohrožený prohlášeného) druhu. Přírodě je to fuk. Včetně nás jako druhu, pochopitelně.
Takže existují jen takové škody, které za škody považujeme. A zase - co je třeba zachovat, spíš ten kras nebo spíš ornou půdu? Osobně bych plédoval za ornou půdu, protože kras je sice pěknej pro voko, jenže když žaludek zpívá, tak oči moc krásy nevnímaj´. Můžeme posuzovat škody na životním prostředí pro člověka. A tam skutečně škody nepochybně jsou - takové Severní Cechy pár let zpátky... Chutovka. Tak máme odsířené elektrárny, které se budou muset nahrazovat a ekologické limity na těžbu uhlí do těch elektráren. A řev kolem jaderné energie, který tak prodražuje nové projekty, že se CEZu vyplatí stavět uhelky. I s tím odsířením. A likvidovat kras, protože odsíření se bez vápence neobejde.
Nechme toho, jsme skutečně už moc daleko od kosmonautiky. Chtěl jsem hlavně říct, že ekoLOGické škody jsou už (byt nedostatečně) zahrnuty v ekoNOMických nákladech. A nemusíme je znát absolutně, stačí relativně - a vybírat nejmenší zlo. Což jsou dnes a pár desetiletí jetě budou štěpné elektrárny. Vy se možná opčkáte i těch fúzních. Ale zelení trotli už bojují i proti nim... |
|
citace:
Při vší úctě k Vašim traktátům a vývodům, zrovna před chvílí jsem četl v tisku drobnou zprávičku, že NASA potřebuje více peněz pro CEV, a tak zastavuje programy, které nejsou nyní nezbytné, mj. vývoj jaderných energetických systémů pro budoucí základny na Měsíci...
Zrovna na tom Měsíci existují v oblasti jižního pólu kromě zásob ledu i určitá vyvýšená území, která jsou trvale osvětlena Sluncem - takže energetického potenciálu tam je habaděj, a stěhovat tam reaktoru by bylo nošení dříví do lesa. Stačí tam dát pár solárních panelů na nějaký kopec, a chladící radiátory dolů do nějakého údolí, a máme ideálně vystaráno... samotná základna pak stejně bude energeticky docela nenáročná, protože to vidím na něco jako nafukovací halu, na kterou následně kosmonauti nahrnou buldozerem tlustou vrstvu regolitu.
|
|
