| 23.4.2005 - 20:49 - Brouk | |
|
| Chtel bych se zeptat na vedlejsi ucinky silneho mag. pole vytvoreneho umele na jednom z polu nasi planety? Pokud by ucinky tohoto pole byli zanedbatelne tak jestli si myslite, ze by bylo mozno diky tomuto poli se dostat az na orbit? Dekuji |
| 25.4.2005 - 23:11 - Adolf | |
|
citace:
Chtel bych se zeptat na vedlejsi ucinky silneho mag. pole vytvoreneho umele na jednom z polu nasi planety? Pokud by ucinky tohoto pole byli zanedbatelne tak jestli si myslite, ze by bylo mozno diky tomuto poli se dostat az na orbit? Dekuji
Přiznám se, že moc nechápu smysl otázky. Nejspíš by šlo udělat zařízení s velikou pavučinocívkou, která by sloužila jako plazmomet. Jelikož sluneční vítr je plazma a zemská ionosféra je dost kompaktní plazma, tak by se takovéto zařízení mohlo plazmometnými impulsy odpichovat reaktivním pohybem za využití jiné opěrné substance, než jsou produkty raktetových trysek, které je nutno si draze výnést s sebou.
To by se mohlo stát výhodným třebas, pokud bychom měli malý a výkonný jaderný zdroj energie ve vesmírném plavidle. Nyní palivo slouží vlastně ke dvěma účelům: jednak jako palivo, tedy zdroj energetického potenciálu, a zároveň jako substance, o níž se kosmické plavidlo odpichuje. Budeme-li ale mít dost energie, tak si také nijak moc oproti současnému stavu vesmírné technologie nepomůžeme. Stejně si plavidlo bude muset vozit něco, od čeho se pomocí té energie odpíchne. Takže většina nákladu bude pořád něco k vyfouknutí do vesmíru, aby se těch pár procent nákladu, jež je užitečným, mohlo dostat do své destinace.
Kolem je ale troška velmi rozptýlené hmoty, často s vysokou měrnou kinetickou energií, která navíc poslouchá magnetické pole, jež poskytne trochu opory. Možná, že se tedy dočkáme takových zařízení, která budou pomocí magnetického pole cestovat vesmírem. Ono by šlo udělat i některá jiná netradiční zařízení. Např. velmi pevné a dlouhé vlákno, které by pod sebou nesla družice. Když by chtěla klesnout, navinula by do sebe kus vlákna, čímž by se za něj přitáhla k Zemi s daleko vyšší energetickou účinností, než při raketovém manévru. Když by chtěla na vyšší orbitu, nechala by ze sebe vytáhnout vlákno o kus, aby vystoupala za pomocí zemského gravitačního pole. Teoreticky jde dělat různá vesmírná hejbátka, která ale nejsou momentálně na pořadu dne.
No ale dělat kolosální umělé magnetické pole na jedné straně Zeměkoule?! Chceš snad skrze magnetický odpich od slunečního větru cestovat s celou planetou?
Ono každá dynamická turbulence magnetického pole by měla asi dost strašné následky na události na Zemi. Po vymizení magnetického pole bychom dopadli jako Mars. Nechráněni jeho silokřivkami, které zachycují plazmu slunečního větrů a vytváří z ní ochranný štít před samotným slunečním větrem, bychom byli za geologickou chvíli se svou planetou vysvlečeni z atmosféry, odpařila by se moře a byl by z nás Mars. Kdejaké větši vyšlehnutí těch řídkých plazmových plamenů od Slunce, které olizují naši planetu, nám rozpadne elektrické sítě a vyvolá spoustu dalších poruch.
Ty výšlehy sluneční plazmy mají vliv na dynamicku celé zemské atmosféry. Ta není ovládána jen výšemi a nížemi tlaku, které jsou vyvolány tepelnými gradienty, nýbrž jde i o těleso, které reaguje na nestabilní umístění těžiště. Při zachycení většich množství plazmy, se tato rozlévá od pólů k rovníku tam nahoře v ionosféře. Když se zachycuje málo plazmy, tak se rozlévá antarktický vzduch od pólů do mírných šířek (stabilita těžiště se udržuje jinak). Když se tedy rozlévá plazma nahoře, máme tu teplo, ale v arktických oblastech je strašná zima. Když se nerozlévá plazma, máme tu zimu, protože se sem rozlévá arktický vzduch a v arktidě je o něco příjemněji. Kdyby někdo vybudoval příšerné zařízení, které by bylo významně ovlivnit charakter magnetického pole v planetárním měřítku, vyvolalo by to příšerné nestability atmosféry. Byl by to takový stroj na apokalypsu.
Sbíráš materiál pro sci-fi?  ____________________
Áda |
| 27.4.2005 - 17:37 - brouk | |
|
Bud jsem nepochopil odpoved nebo coz je pravdepodobnejsi jsem moji otazku dobře nerozvinul. Muj dotaz vychazi z predstavi vetsiho a silnejsiho magnetu (Země) a mnohem mensiho magnetu (lod), kteří na sebe pusobi svymi magnetickymi poli? Moje predstava je takova, ze severni nebo jizni pol nam predstavuje ve sve velikosti jedno obrovske mag. pole s jednim tokem silocar(třeba +). A mi pomoci nasi male lodi s pravdepodobne jadernym pohonem postupnym zvysovanim elektrickeho proudu zvysovali elektromagneticke pole lodi.
Lod by byla konstruovana z nekolika pospojovanych toroidu.
Ne ja si jen nekde neco prectu a chvili o tom premyslim jak by se to dalo vyuzit - no a vznika z toho todle.
Predtim jsem uvazoval o projektilu, který by byl urychlovan v „magnetickem urychlovaci“ – něco jako magneticke delo a projektil.
Projektil by se pohyboval uvnitr dela na mag. polstari. Stacil by zde pouzit mensi zdroj napajeni, protože po vystreleni projektilu by bylo mag. pole na nic tak by se vyplo.
Magnetickym urychlovacem sem myslel kruhovy tunel s vyhybkou, která by zarucovala vypusteni projektilu při dosazeni potrebne rychlosti. Tento tunel by byl vystlan elektromagnety.
Dekuji za odpoved Brouk
 |
|
O elektromagneticke delu /lunatron z Mesice, geotron ze Zeme/
uz tu byla diskuze napr zde:
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&fid=3&tid=317&page=3
Musim rict, ze o moznosti urychlovat v kruhu sem uz taky tenkrat uvazoval, umoznilo by to zredukovat delku elmg. del a zredukovat na minimum pretizeni jenze tam musime pocitat zas s odstredivym zrychlenim a pretizenim a to se mi ted nechce hledat vzorecky a pocitat to.
Ovsem odstredive zrychleni ma zas tu nevyhodu, ze by pusobilo porad pri urychlovani a jeste se zvetsovalo a cim by se smazavala vyhoda pomalejsiho pretizeni.
Suma sumarum se to asi pro dopravu lidi nevyplati, dalsi indicie je, ze v literature, co sem cet, o tom nikdy rec nebyla.
A pro naklad se to taky nevyplati, protoze tam pretizeni nevadi a urychlit naklad na male draze nebude problem. |
| 28.4.2005 - 00:36 - Adolf | |
|
Teda, já se po zkušenostech s reakcí na Patricii skoro odpovědět Broukovi, když nejde o technicky velice konzervativní téma, abych se tu nestal moc čenou ovcí. Vy jste si ale s tím výtahem vyhráli, jak vidím z linku!
K tomu magnetismu: Magnetické pole planety je rozměrově a energeticky sice kolosální, ale hustota energie je nepatrná. Jakékoliv zařízení, které by chtělo s ním interagovat velkou silou, by muselo mít nepředstavitelné rozměry. Kdyby někdo chtěl udělat zařízení, které by významně ovlivnilo zemské magnetické pole, musel by mít zdroj, o kterém by bylo odvážné snít i v trhlém sci-fi, ale k lítání by to moc nepomohlo. Jen by nám to zbláznilo atmosféry a životní prostředí, dost děsným způsobem.
Urychlování těles na kolejích, ještě lépe při tom v tunelu je samozřejmě možné. Existují dokonce studie na stavbu pod mořskou hladinou ukotveného poblíž hladiny se vznášejícího tunelu přes Atlantik, v němž by jezdily na magnetickém poli se vznášející vlaky ve vakuu rychlostí 8 000 km/h. To je trochu moc na letadlo a pěkná rychlost pro 1. raketový stupeň. A to je vlak a ne malý objekt.
Energetická účinnost tohoto urychlování je nesrovnatelná s raketou a joule energie z elektrárny za zlomek prachů na joule z trysky. Jen by se muselo těch objektů házených do vesmíru urychlovat dost, aby se zaplatily fixní náklady na vakuový tunel. (Vlak by se v případě vykolejení pochpitelně odpařil.) Kdyby ale někdo vyhodil tady u Země, kde by ty kilometry vakuové roury objekt do hustého vzduchu, tak na tom nebude o moc lépe než ten vykolejený vlak. Šlo by se tomu bránit taky magneticky. Rusové maj prý ke speciálním účelům speciální letadýlka, která jim USA závidí. Ta létají snad 18 M. Měla by tedy níž než v ionosféře také shořet a rozlámat se aerodynamickými silami. Mají ale špičku, z níž před sebe stříkají plazmu a magnetickým polem, jenž funguje jako obrácený MHD, kolem sebe pak z té plazmy tvoří ochranný plazmový štít, který umožňuje takovýto let přežít. S tím by se asi dalo z takové roury vyletět. Tady v hustém vzduchu by ale asi značná část té energie byla zmařena protlačením hustým vzduchem. Urychlovat moc tady u Země se nevyplatí. Takže od boku bych to viděl spíš na magnetické urychlování na Měsíci než na Zemi.
Magneto-hydrodynamická zařízení by však mohla sloužit k ochraně extrémně rychlých letadel i vesmírných zařízení tady v atmosféře a k urychlování nosičů interakcemi s ionosférou a slunečním větrem, který není nutno do vesmíru vynášet ze Země, jak jsem se zmiňoval včera.
Možná by ale efektem cívky, která má chuť se magneticky rozbalovat, vytlačovat objekty až nad hustou atmosféru na napřimující se spirále vodiče. (Aspoň hodně teoreticky.) Už na to ale nemám sílu myslet. Jdu spát.  ____________________
Áda |
| 07.5.2005 - 15:01 - brouk | |
|
Cus Ado jeste jednu blbou otazku bych na Tebe mel?!
Tento napad uvazuji v prostredi vakua.
Myslis, ze by slo: Ionty (nebo podobne polarizovane castice) pres mag.urychlovac urychlovat a "vystrelit" proti vzdalenejsi "trysce", ktera by ovsem mela tyto ionty pohlcovat a opet privadet do mag.urych. - takze by tvorili uzavreny kruh.
Tyto ionty by tvorily svoji velmi velkou koncentrci stenu.
Vsechny ionty by meli jednu polaritu.
Z jedné strany podel techto proudicich iontu by bylo elmag. pole,ktere by menilo svoji polaritu aby omezilo unik iontu na minimum.
A ted ta otazka:
Myslis, ze by to zabranilo proniknuti ciziho telesa(kosmicke smeti, meteorit) pres toto pole a poskodit elmag zarizeni?
Dekuji za odpoved Brouk
|
|
Panove, fantazirujete tu hezky, jen co je pravda, ovsem musim se vmisit
1) Vyraz "raketa se odpichuje" je myslim velmi zavadejici formulace zakona akce a reakce.
2) Plazmovy stit proti aerodynamickemu ohrevu je i ciste teoreticky zapeklita vec a neverim, ze ma nekdo "letadelko na 18 mach" v supliku. (Mozna tu doslo k zamene s vyrazne jednodussim plazmovym stitem proti radarum, ktery ma ale jiny ucel a i o nem silne pochybuji, ze uz je operacne pouzitelny.)
Ionosfera je ionizovana jen castecne, cili nestacilo by plazma "strikat", ale bylo by nutne vysoce ionizovat veskery vzduch, ktery je pred letadlem a toto plazma pak smerovat mimo povrch letadla velmi silnym magnetickym polem (odhadem 1 Tesla a vic, tlak magnetickeho pole musi radove prekonat dynamicky tlak vzduchu pri dane rychlosti). Energeticka zravost takoveho zarizeni by byla zrejme enormni, o hmotnosti nemluve.
3) Pred par dny jsem nekde cetl nejaky velmi zajimavy propocet, kolik materialu by se odparilo z projektilu (satelitu) vystreleneho magnetickym delem(nebo jinym). Pro pevny ocelovy blok to vychazelo tusim na 30-40%, cili je dost mozne, ze se sikovnym ablativnim stitem by naklad mohl prezit, ostatne jde o radove sekundy pobytu v hustych vrstvach atmosfery (byt za naprosto extremnich podminek). Podotykam, ze i satelit vystreleny z dela by musel mit maly korekcni motorek, aby z drahy elipticke prochazejici mistem startu (z obou stran, viz Keplerovy zakony udelal kruhovou.
4) Plazmovy stit proti normalnim pevnym objektum je podle me nesmysl. Znamenalo by to udrzovat "stenu" nesmirne horkeho a husteho plazmatu, pokud by mela jakykoliv prichozi projektil znicit. Kde vzit tolik energie, jak ji efektivne nacpat do plazmatu a toto plazma udrzet stabilni...mozna (!!!) jen pulzne, ale na to by byl rozhodne vyhodnejsi kanon, laser nebo jine exoticke prskadlo, ktere by rozstrilelo prichozi projektil jeste nez by se dostal dost blizko Pokud ma ale jit o permanentni a bezprostredni ochranu proti pevnym projektilum, tak at pocitam ucinnost, energetickou narocnost nebo hmotnost, vychazi mi z toho porad jako nejlepsi reseni prachsprosty pancir |
|
citace:
2) Plazmovy stit proti aerodynamickemu ohrevu je i ciste teoreticky zapeklita vec a neverim, ze ma nekdo "letadelko na 18 mach" v supliku. (Mozna tu doslo k zamene s vyrazne jednodussim plazmovym stitem proti radarum, ktery ma ale jiny ucel a i o nem silne pochybuji, ze uz je operacne pouzitelny.)
Ionosfera je ionizovana jen castecne, cili nestacilo by plazma "strikat", ale bylo by nutne vysoce ionizovat veskery vzduch, ktery je pred letadlem a toto plazma pak smerovat mimo povrch letadla velmi silnym magnetickym polem (odhadem 1 Tesla a vic, tlak magnetickeho pole musi radove prekonat dynamicky tlak vzduchu pri dane rychlosti). Energeticka zravost takoveho zarizeni by byla zrejme enormni, o hmotnosti nemluve.
to se dela jinak. Pred letadlem - nabeznou hranou je ionizacni vodic nabity kladne. Ten ze vzduchu udela kladne ionty a ty jsou pak na nabezne hrane (a od nabezne hrany) odpuzovany kladnym napetim a na odtokove hrane jsou do iontu zase vstrikovany elektrony takze vznika opet normalni vzduch - neni potreba silne mag pole - tj tezke a energeticky narocne civky |
| 07.5.2005 - 23:03 - Adolf | |
|
Pro Archimedes
No, když jsem se prvně doslechl o tom 18 M letadýlku z ruských lampasáckých kruhů, reagoval jsem na tuto fámu velice podobnou protiargumentací jako ty. O tom, že to údajně opravdu mají, jsem se ale dověděl i od Amíků, a tak tomu věřím. Na první pohled při použití zdravého kritického rozumu vypadá spousta věcí principiálně neřešitelná, pokud neznáme ten fígl. Viz příspěvek Martaliena, kde něco z fíglů naznačuje. Je nám všem myslím známo, jak např. Irina Currie na mezinárodním sympoziu fyziků matematickým modlem všem dokázala, že sestrojení termojaderné pumy je principiálně nemožné, neboť termojaderné palivo je výbuchem atomové roznětky rozprášeno dříve, než vniknou podmínky zažehnutí termojaderné reakce. Do výkladu jejího důkazu však přišla zpráva, že USA provedly úspěšný remonukleární test. Magnetický fígl, na němž konstrukce stojí, při tom opomněla, protože ho neznala.
K čemu takové letadélko může být, netuším. Rusové o něm nic neřeknou. Když si např. uvědomíme, co tu musí obnášet nějak skrze tu plazmu komunikovat a vnímat okolí, tak to musí být i obtížná hračka a ne jen užitkové zařízení.
Ohledně používání urychlovačů k ničení objektů, jak navrhuje Brouk, se občas dělaly nějaké studie. Pokud vím, tak se ale vždy došlo k závěru, že pokusy o ničení objektů tímto způsobem nevychází moc dobře. Poměr cena výkon i účinnost jako destruktivní práce ku vynaložené práci vždy vychází jako nejvyšší u kusu velmi urychlené kondenzované fáze velké hustoty než u čehokoliv jiného.
Když už jsme tu ale na takovém písečku, kde si lze splácávat beztrestně teoretické bábovičky jakýchkoliv tvarů, a nemusíme si příliš lámat hlavu, že technicky to ještě neumíme, tak bychom mohli uvažovat i poněkud komplikovanější plazmu. Teoreticky totiž mohou existovat i jiné typy kondenzovaných fází hmoty, než s jakými máme zkušenosti. Ty chuchvalce podivné supratekutiny, které dostáváme v urychlovačích při pokusech napodobit situace po velkém třesku či v neutronové hvězdě, ukazují, že kondenzovaná a stabilní hmota může být extrémně hustá. Také teoreticky mohou existovat i husté makroskopické kondenzované útvary z podivných částic. Princip využití velké hustoty střely by tak byl dotažen k dokonalosti. Např. nepatrné zrníčko podivné hmoty s elektrickým nábojem obklopené plazmovým oblakem, který by ho zapouzdřoval, a jehož manipulací by se celý objekt řídil, by byla dokonalá zbraň, které by neodolal žádný pancíř a s poměrně malou energií by tím šlo zničit prakticky cokoliv. Šlo by tím prostřelit skr naskrz planetu. Existují i návrhy, na sledování možnosti, že takováto zrníčka Zemí prolétávají. Také by z takového útvaru, jenž by byl kombinací podivného prachu s obklopující řídící plazmou bylo možno udělat nesmírně efektivní a při tom řiditelný štít.
Obyčejná plazma a obyčejné paprsky z urychlovačů by se ale k ničení moc nehodily. K výrobě podivných částic je ale potřebujeme. Udělat podivné zrníčko, to by asi také chtělo kus urychlovačové technologie. Jejich uchovávání a řízení by zase chtělo kus fikané plazmové technoogie. Ovšem všechno o kus jinde, než jsme dnes.
Jinak, co se týče odolnosti objektů. Moderní tanky využivají tzv. aktivních pancířů. Je to vlastně řízený výbuch na povrchu tanku, který znemožní střele se s pancířem srazit za předurečných podmínek. Nejmodernějším řešení pak je radarem řízený výbuch, co tak na 20 m zničí tu střelu, který už byl v Izraeli vyvinut a koupen i Amíky. Obyčejný neaktivní pancíř už není tou nejúčinnější ochranou.
Ještě k odpichování. Ono to asi nezní moc libě, ale mám vyzkoušeno, že při diskusích s netechniky vysvětlování, proč raketa letí s odkazem na zákon akce a reakce a zachování impulsu moc pochodit nelze. Jakmile ale přijde na řadu odpichování se či odstrkávání se a otázky: Od čeho se raketa odstrkuje? tak začnou všichni chápat. Občas i lidé, kteří jako by ty principy chápou, je nejsou schopni použít, dokud se jich nezeptám: Od čeho si myslíž, že se raketa odpichuje? A to mají maturitu z gymplu nebo průmyslovky. To odpichování tedy používám strašně rád. ____________________
Áda |
| 07.5.2005 - 23:35 - Adolf | |
|
To Brouk
Na principu, který popisuješ, pracují všechny urychlovače. U urychlovače jde o to, že nabitá částice se magneticky drží v kruhu při čemž prolétává místy, kde se jí dává urychlující impuls elektrostaticky. Během pobíhání v kruhu tedy nesmírně mnohokrát projde urychlujícím stupněm, takže může dostat téměř libovolnou energii. Na kg hmoty je tedy produkt takového urychlovače tím nejničivějším, co umíme udělat. Nicméně paprsek z urychlovače má vždy jen nepatrnou hmotu. Na energii a peníze, vychází k ničení v současnosti výhodněji urychlit kus velmi husté tuhé látky. Zrnko tuhé hmoty jak špendlíková hlavička by při dostatečné rychlosti zplynilo vše, čeho by se dotklo. Tady na Zemi by s tím byly problémy, protože než by dolétlo k tanku, dávno by se odpařilo kvůli vzduchu. Být ale tank ve vakuu, šlo by ho totálně zničit jediným extrémně rychlým zrníčkem.
Pomocí urychlovačů by však teoreticky šlo vyrobit velice exotické formy hmoty, která by se snad k ničení objektů hodila více než cokiliv, co už umíme vyrobit. Viz má odpověď Archimedovi.
Ten kruh u urychlovače je ale také nevýhoda. Při tom kruhovém pohybu, kdy na částici působí zrychlení zakřivující její trajektorii, dochází ztrátám energie, které se projevují vyzařováním fotonů částicí ve formě tzv. synchrotronového záření. Spousta energie, kterou investujeme do urychlení částice, je tak odnesena pryč. Na druhou stranu jde o záření, které k některým účelům může být i užitečné. Optimální urychlovač by však byl lineární.
Udělat lineární urychlovač obřích rozměrů na Zemi, který by mohl kokurovat kruhovým urychlovačům, s mnoha cykly urychlení proto zkonstruovat neumíme. Možná by to ale nějak ve vesmíru šlo. Nebo aspoň prstenec s gigantickým poloměrem. Stavba urychlovačů na Zemi je tak nákladná, že možná i nákladná kosmická technologie by mohla být pro nějaké gigaurychlovače superrozměrů přínosem. Uvažovat o monstrurychlovači někde hodně vysoko na orbitě, kde je gravitační pole relativně dost homogenní a vakuum je všude, to by mohlo být dost zajímavé aspoň pro zdejší diskusi. Nebo ho postavit na Měsíci. ____________________
Áda |
|
citace:
to se dela jinak. Pred letadlem - nabeznou hranou je ionizacni vodic nabity kladne. Ten ze vzduchu udela kladne ionty a ty jsou pak na nabezne hrane (a od nabezne hrany) odpuzovany kladnym napetim a na odtokove hrane jsou do iontu zase vstrikovany elektrony takze vznika opet normalni vzduch - neni potreba silne mag pole - tj tezke a energeticky narocne civky
Tohle si dovedu predstavit jen jako stit antiradarovy. I pokud bych pripustil, ze tenky ionizacni dratek (ostra hrana apod.) to vydrzi mechanicky (dynamicky tlak na nej bude pusobit kazdopadne, zas zakon akce a reakce), pokud by mel byt vznikly "iontovy vitr" tak silny, aby strhnul s sebou (v teto rychlosti!) vetsinu neutralniho plynu, bylo by zas potreba do toho pumpovat strasne energie. Tady navic do maleho prostoru okolo nabezne hrany. Vubec by me neprekvapilo, kdyby ohrev pruchodem proudu byl nakonec vyssi, nez puvodni aerodynamicky.
Ne, tohle taky neni dostatecne fikane |
|
| Jinak co se tyka pancire proti meteoroidum, alespon tem mensim, tak jsem si vzpomnel, ze tenhle problem uz je vyreseny pul stoleti Whippluv stit, ktery mela treba sonda Stardust (sber prachu z blizkosti komety), je sendvicova struktura pevnych a mekkych vrstev. Tvrda meteoroid (i cast sebe) rozbije a mekka rozptyli/zachyti ulomky. Proste a funkcni |
| 08.5.2005 - 12:13 - Adolf | |
|
To Archimedes
Ty fígle, na nichž funkčnost toho divného letadýlka spočívá, pochopitelně neznám a těžko je tu asi během diskuse vymyslím. Pokud by sem snad nakoukl někdo z těch mála, co to znají, tak si těžko dovolí to tu vykecat. Ten US profesor, který tvrdil, že takto to letadýlko funguje, také tvrdil, že neví, jak je možné, že takovéto řešení šlo dotáhnout. Ačkoliv takováta věcička údejně funguje alespoň od 80. let, tak je to pořád jen nákladná hračka s nejasnou využitelností. Problémů, které je třeba vyřešit, aby z toho jednou bylo něco užitečného, jistě není málo.
Když si řeknu obrovitá část toho výkonu, který představují žhavé plameny z trysek, by musela protéct elektrickým obvodem z drátů s hustotou výkonu srovnatelnou s tou tryskou, tak mi to také rozum nebere. Přiznám se však, že mě to letadýlku právě proto občas straší. Třeba je tam nějaký divný fígl s nějakým plazmovým vírem, který na sebe nabaluje plazmu ze své vlastní dynamiky a chrání tak letadlo, při čemž stačí jen relativné malé magnetické pole, aby ho uřídilo žádoucím způsobem. Nevím! Ten ochranný výkon ale určitě neteče cívkou.
Dělat nějaký aktivní štít u kosmických zařízení, která se pohybují v současnosti dosažitelnými rychlostmi, je pochopitelně nesmysl. To by mohlo připadat v úvahu, kdyby jednou někdo dotáhl zařízení, která by létala třeba tisíckrát rychleji než současná. Řešit takovéto problémy za pravnuky teď je určitě psaním "Guliverových cest". Ale o to asi Broukovi jde. ____________________
Áda |
| 08.5.2005 - 13:47 - brouk | |
|
Jako se strela odrazi(jasneze ne vzdy) od pancire tak i nas meteorit mirici na tyto castice(po urychleni maqji jiste velkou kinetickou energii) prinejmensim zmeni drahu a odchyli se od nas, nebo se "sveze" po techto casticich. Nebo znici?!
Chci rict ze by to mohlo slouzit jako pernamentni ochrana lodi v kosmu.
Uvazoval jsem jenom princip ne mechanismus, ktery by ochranoval celou lod, ani napajeni, ani SOUCASNOU ekonomickou vyhodnost. |
| 08.5.2005 - 13:52 - brouk | |
|
Jenomze ten Whippluv stit by se po stretem s meteoritem musel vymenit.
Ale kdybychom pouzili tento stit, tak podle me by stacilo dodat ze vnitrku trupu lodi tyto castice. |
| 08.5.2005 - 13:52 - brouk | |
|
Pro Archimedes
Jenomze ten Whippluv stit by se po stretem s meteoritem musel vymenit.
Ale kdybychom pouzili tento stit, tak podle me by stacilo dodat ze vnitrku trupu lodi tyto castice. |
|
citace:
Pro Archimedes
Jenomze ten Whippluv stit by se po stretem s meteoritem musel vymenit.
Ale kdybychom pouzili tento stit, tak podle me by stacilo dodat ze vnitrku trupu lodi tyto castice. ;)
Ten nedhozeny iontovy (plazmovy) stit ma velky problem v tom, ze stabilita iontovych svazku je pomerne omezena - od urcite hustoty castic vznikaji silne nestability (castice stejneho naboje se navzajem odpuzuji, zaroven zas naopak muzou vznikat "zaskrceni" diky tzv. pinch efektu a jsou i jine druhy nestabilit). A hustota a energie castic ve stitu by nevyhnutelne musela byt obrovska, pokud by mel stit dokazat byt treba jen pootocit prichozi makroskopicky projektil. Problemum s udrzenim by mozna mohla pomoct nejak specialne navrzena elektro-magneticka "past" - ovsem kvuli nutne hustote castic uz jen potrebna sila pole by (odhaduji) vyzadovala pouziti principu, o kterych moc nevime. O tom, ze "vnitrek" by zase bylo nutno chranit pred tak silnym polem. Da se argumentovat tim, ze stit muze byt mnohonasobne vetsi, nez samotny chraneny objekt. To samozrejme drasticky snizi potrebnou hustotu castic i silu drziciho pole, ale zase zkomplikuje jeho geometrii a/nebo snizi efektivitu udrzeni castic. Co se energeticke narocnosti tyce - i kdyby nas drzici pole nic nestalo a "lapani" castic by bylo naprosto dokonale, diky Adolfem vyse zminenemu synchrotronovemu i jinemu zareni by bylo nutno do stitu porad nutne pumpovat energii.
Pasivni pancir tyhle problemy nema. A pokud uvazujeme do budoucnosti, muze byt klidne "samozaplatovaci" :) Ani by to nemusela byt buhvijaka nanotechnologie, stacilo by stit protkat siti kanalku, ze kterych by v pripade prorazezeni vytekla nejaka samovytvrzujici pasta.
Taky si obcas scifisticky zapremyslim. A i kdyz nejaky druh elektromagnetickeho nebo plazmoveho stitu by zrejme mohl velmi ucinne slouzit treba proti zasahu casticovym delem, laserem apod. nebo jako ochrana pred kosmickym zarenim, proti obycejnemu kusu meteoritu mi to porad vychazi jako naprosto neefektivni reseni :) |
| 11.5.2005 - 17:48 - brouk | |
|
Ja vim, ze z hlediska ekonomiky by to zatim neuspelo, jako vetsina projektu tykajici se vyzkumu vesmiru. Proste lidi v tom zatim nevidej navratnost. 
Hele a co kdyby jsme (nejak) urychlovali castice s dvema ruznyma polaritama a michali v pomeru 1:4. Tim by nam vznikali zhluky castic.
A s tim odstinenim bych to resil tak, ze to udrzujici elmag. pole nebo spise civky co nam to zajistuji bych dal dale od ridiciho centra.
Kdyby jsme to na montovali na lod tak by mela spise slouzit jako nakladni(aby se vyuzil prostor mezi civkami a ridicim centrem).
Ten samozaplatovaci pancir to je dobrej napad to by slo skloubit jeste s robotama, ktery by dopravovali na misto druhou cast reakcni slozky (neco jako epoxit) nebo cely zelezny platy na zakryti vetsi der. |
|
citace:
Ja vim, ze z hlediska ekonomiky by to zatim neuspelo,.....
A co na to jit jinak. Nedelat stit ale jen plazmovy oblouk. Predstavte si oblouk, ktery "hori" mezi dvema elektrodama a ma urcitou delku a prumer. Kdyz ho rozkmmitam - tj. budu ho rychle vychylovat z jedne strany na druhou- vznikne stit. |
|
Oblouk horici na velkou vzdalenost ve vakuu... to by asi moc nefungovalo :)
Donutili jste me k tomu - vzal jsem do ruky kalkulacku a pocital...
Pokud jsem byl umirneny v narocich a i jinak maximalne optimisticky, nevypada to na prvni pohled zas tak tragicky, ale nejaka ta nula by se k vysledku v realu musela pridat.
Pokud by to melo fungovat jako stit, muselo by v tom byt enormni mnozstvi energie, takze jsem jako model vzal neco na zpusob obriho tokamaku. Kdyz jsem bral tloustku plazmatu 50 metru, teplotu iontu 10keV (za tehle teploty uz by probihala jaderna fuze deuterium-tritium), tak pro odkloneni zrnicka o hmotnosti 1 gram a vstricne rychlosti 10km/s (cili celkem houby) mi vysla koncentrace castic radove 10^22/m3 (pocital jsem jen nepruzne srazky, coz je taky premrstene optimisticke). To dava tlak plazmatu radove 100 atmosfer, coz odpovida magnetickemu poli sily 5 Tesla v celem objemu (ale pro udrzeni plazmatu je potreba byt alespon o rad vys). To jsou sice hodnoty dnes najednou nedosazitelne, ale budiz, jsme ve sci-fi. Pripominam, ze pocitam pouze se zneskodnenim malych zrnicek, vetsi by se asi musely "sestrelovat" cilene a zvlast.
Konfigurace pole by byla zajimava, protoze by musela byt delana "zevnitr" (pokud nechceme civky vystavovat meteoroidum). Snad neco na zpusob van Allenovych radiacnich pasu kolem Zeme, za kterymi by lod byla "schovana".
To s tou fuzi jsem nezminoval nahodou. Pokud by se na konci magnetickeho zrcadla lapaly uniknuvsi castice, mohlo by to slouzit jako zdroj energie pro lod. Pokud by se pouzila jina smes, nez deuterium-tritium, nemusela by se ani lod stinit pred neutrony (i kdyz i ty se daji energeticky zuzitkovat). Slo by o fuzni reaktor, ale takovy, ktery by si lod nevezla v sobe, ale kolem sebe a zaroven by plnil (castecne!) funkci stitu. Rozhodne bych ale nespolehal pouze na nej, hrozi napriklad to, ze vletnuvsi zrnicko "znecisti" plazma a fuze zhasne (na znecisteni "nevhodnymi" atomy je fuzni plazma dost citlive).
Stejne si ale porad myslim, ze z interniho zdroje napajeny nejaky druh kanonu+nejaky slabsi pancir (ten bych tam nechal i v pripade plazmoveho stitu) je proti meteoroidum vyrazne ucinnejsi.
Co se toho samoobnovovaciho pancire - slo by to i bez robotu. Samolepovaci smes muze byt vytvrzovana napriklad tepelne nebo odparenim "rozpoustedla", jakmile by vytekla na povrch lodi do vakua. Jiny system by mohl byt usporadani pancire jako supiny. Kdyz by vnejsi vrstva jednoho platu byla poskozena, vtahla by se do lodi (kde by se opravila nebo recyklovala) a zespodu by se na supinu pridala vrstva nova (asi jako kdyz zralokovi prubezne rostou zuby v nekolika radach, vnejsi se vylomi a zevnitr se posouvaji nove). Dalo by se to udelat i tak, ze by vubec nebylo potreba vylezat na povrch lodi.
Tak a jdu neco delat neco uzitecneho se skutecnym plazmatem :) |
| 18.5.2005 - 17:40 - brouk | |
|
Jako stit by se mohlo pouzit rotujici listy, struny (jako je vrtule).
Pri poruse by se rozvinul ze zasobniku nahradni.
Pro dokonalejsi zachyceni i rychlejsich projektilu by se jenom jich dalo par za sebou s ruznou uchylkou startu.
Tuhle na netu jsem cetl, ze americani maji "cerva", ktery za pomoci jaderneho stepeni pred sebou tavi horninu a tim vytvari tunel s pevnymi stenami. Tvrdsi horniny odvadi na dopravniku pryc.
Neni to blbost? Kdyz pominu zareni tak teplota okolnich stuhlych hornin by musela tohoto "cerva" silne zahrivat a co teprve tam kde by byl umisten reaktor!? |
|
citace:
Jako stit by se mohlo pouzit rotujici listy, struny (jako je vrtule).
Pri poruse by se rozvinul ze zasobniku nahradni.
To by sebou ty listy musely ale opravdu hodit
citace:
Pro dokonalejsi zachyceni i rychlejsich projektilu by se jenom jich dalo par za sebou s ruznou uchylkou startu.
Pak uz by ale dohromady mely skoro takovou plochu jako celistcy stit a s pripocitanim vahy rotoru a uchyceni (ktere by muselo byt pevnejsi, kvuli odstredive sile pri rotaci) by to myslim vahove nebylo vyhodnejsi.
citace:
Tuhle na netu jsem cetl, ze americani maji "cerva", ktery za pomoci jaderneho stepeni pred sebou tavi horninu a tim vytvari tunel s pevnymi stenami. Tvrdsi horniny odvadi na dopravniku pryc.
Neni to blbost? Kdyz pominu zareni tak teplota okolnich stuhlych hornin by musela tohoto "cerva" silne zahrivat a co teprve tam kde by byl umisten reaktor!?
No, pri pouziti tezkotavitelnych kovu na plast a zaroven ucinnemu vnitrnimu chlazeni si "cerva" predstavit dovedu. Ale pokud by mel fungovat na bazi jaderneho stepeni, nevidel bych to na reaktor, ale na nejakou vysokoteplotni obdobu radioizotopovych clanku, co se pouzivaji na druzicich. Ale pripada mi to zbytecne komplikovane. |
| 18.5.2005 - 18:07 - brouk | |
|
Tady by neslo ani tak o rychlost listy ale o jeji prekryti s ostatnimi vrtulemi a jejich listami. Kdxz se divas na tocity schodisti z boku tak pripmina sroubovici ale kdyz z pudorysu tak cely kruh!
Tento cerv by se dal pouzit jak pro pozemni dulni budovani tak i pro pozdejsi mesicni budovni zakladny. |
|
Tento cerv by se dal pouzit jak pro pozemni dulni budovani tak i pro pozdejsi mesicni budovni zakladny.
Ty se asi hodne divas na Sci Fi filmy ze |
|
