|
Pane Hošek, dík. Ten 3.odkaz je velmi dobrý. Zdůrazňuje význam Gateway jak při operací u Měsíce, tak u Marsu, oba systémy budou konstrukčně podobné . Systém Gatewy, landerů a Orionu vytváří velmi pružnou modulární architekturu, vhodnou pro různé operace. Takovou Gateway předpokládají i u Marsu. Bude tvořit podpůrný, případně i záchranný prvek pro kosmonauty, kteří přistanou v landeru ( na Gateway může být reservní lander). Článek zdůrazňuje, že jen LOX/LH2 paliva umožňuje vytvořit jednostupňový lander pro obousměrnou cestu, neboť potřebné dv je 5000 m/s. LOX /metan by vyšel, jen pokud by byl extrémně lehký (extrémní konstrukční číslo). Váhový rozdíl landeru s LOX/LH2 a landeru s LOX/Metan činí 35 MT a to je mnohem víc, než případné větší nároky na skladování LOX/LH2. Další výhodou je možnost přímé výroby paliva z vody, která je ve vesmíru rozšířena a také snadno ze Země dopravitelná.
Lander bude moci dopravit 4 lidi a 1 tunu nákladu, pobyt na Měsíci 2 týdny. Obytný prostor, komunikační systémy, systémy pro udržování života , řízení a displeje budou použity z Orionu. Nádrže paliva budou obdobou stupně Centaur. RL-10 motory budou s rozšířenou regulací tahu, budou 4 ks, s možností engine out. Celková hmota 62 tun, palivo 22 tun.
Pro dopravu paliva k Měsíci může být využit SLS, jiné rakety, nebo vesmírný tahač, který bude sám tankovat na LEO a vrátí se opět na LEO (pozn.: ideální by byl tahač s jaderným pohonem). Dále jsou v článku popsány způsoby skladování paliva ve vesmíru.
Velkou perspektivu mohou mít komerční dodávky vody na LEO neb Gateway a pomocí sluneční energie výroba paliva LOX/LH2, včetně jeho zkapalnění. Navíc při výrobě paliva z vody vzniká přebytek kyslíku oproti potřebě v raketovém motoru, kyslík najde upotřebení na Gateway. Také je možno tím způsobem vyrábět vodík pro perspektivní elektrické pohony.
Velmi důležitý je návrh udělat také SLS reusable: Je možno na LEO znovu natankovat hlavní tank SLS se 4 motory (pozn.: jako BFR) a ten může vynášet velké náklady k Měsíci a s reservou paliva se vrátit na LEO. Pozn.: Objem tanků SLS je cca 890 tun paliva, objem tanků BFS je 1100 tun paliva . Znovu tedy vyvstává myšlenka výroby paliva ve vesmíru.
V článku jsou ještě jiné důležité věci, snad příště. Celkem je návrh velmi realistický tím, že používá mnoho z již vyvinutých systémů a hlavně, že staví na palivu LOX/LH2. Firma Lockheed Martin je velmi zkušená v kosmických projektech (i v letectví). Návrh landeru dobře zapadá do celkové strategie letů k Měsíci i Marsu, tentokrát to bude těžko „ jen PR“.
[Upraveno 04.10.2018 PinkasJ] [Upraveno 04.10.2018 PinkasJ] |
|
https://danielmarin.naukas.com/2018/10/03/el-nuevo-plan-de-la-nasa-que-ni-es-nuevo-ni-es-plan/
Plány, ktoré nie sú ani nové, ani plány..
Teda aj keď Marín do toho "ryje".. Lebo chce "povrch" (to je jedno či Mesiaca alebo Marsu.. proste "direct" povrch..)
Musím s ním súhlasiť v tom že je to vágnosť nad vágnosť.. |
| 05.10.2018 - 06:26 - Ervé | |
|
Tak velký lander je nesmyslný a doufám že ho brzo zamítnou:
1. nepotřebujete trávit 2 týdny na povrchu ve 4 lidech, když stejně hlavním cílem musí být základna s douhodobým pobytem a výzkumem.
2. Všechno vybavení a zásoby na povrch nebo orbitu dotahat automaty. Lander jen pro lidi plus minimální náklad slouží ke dvěma cílům - výměně lidí a několika desítek kilo výsledků a k rychlým průzkumným výpravám, a těm na jedno místo stačí 2-3 lidé a 3-5 dní na povrchu.
3. Řešit obrovský jednostupňový lander, dokud není provedeno otestování a základní výzkum a zajištěno dlouhodobé financování je zbytečné. Nádrže pro navedení na LEO a přistání na povrchu je výhodnější po přistání oddělit a využít jako obytné/skladovací/odpadní prostory posádky.
4. Skladování vodíku je problém, takže budou omezeni jen na 14 denní pobyty a zbytek jen automaty? U dlouhodobých pobytů nemáte u vodíku vyřešený návrat v případě nouze. Pro první fázi je nejlepší kyslík a vodík pro přistání, kyslík a metan pro odlet a mnohem lehčí ascent stage landeru. Kdo potřebuje obrovský prostor k tomu, aby přeletěl z Gateway na povrch nemá létat na Měsíc.
5. Vidím to jen jako snahu udržet Orion a využít technologie, které patří autorovi návrhu, žádný přínos. |
|
Děkuji p. Ervé, i když s většinou jeho bodů nesouhlasím. Jsem ale rád, že někdo kriticky oponuje. Co je na laseru obrovské? – Nádrže s palivem. Nemyslím si, že prostor pro posádku jako má Orion je přehnaný a je jedno jestli pro 3 nebo 4 lidi. Pobyt lidí několik dnů v uzavřením prostoru lodi nebo ve skafandrech při výstupu klade velkou výzvu na hygienu – viz Apollo. Nevím, co je špatného na využití konstrukce Orionu. To nevadí, že Musk chce přistávat na Měsíci s celým obrovským jednostupňovým BFR a ještě musí dotankovat na LEO? To není zbytečně velké? Nelze se stále dívat pohledem Apolla. Domnívám se že landery budou konstruované jednostupňové s reservním motorem, ať budou jakkoliv zmenšené nebo zvětšené, ale lze navrhnout i dvojstupňové. I tak bych využil co nejvíce konstrukce z Orionu.
Zajímal by mne názor na dotankování 1.stupně SLS na LEO. Má sice mírně menší nádrže než BFS, ale celkově s větší energetickou kapacitou (LOX/LH2). Nepočítal jsem to, ale možná by postačila zajistit cestu pro několik málo lodí na LMO i zpět. Je škoda ten stupeň nechat při letu SLS těsně před LEO vždy shořet v atmosféře. Samozřejmě by mohl vynášet i opravdu velké náklady na Gateway bez dalšího stupňě. Dotankovaný na LEO by to byl násobek toho, co vynese SLS. Díval jsem se na konstrukci SLS skepticky, ale teď se dívám optimisticky.
[Upraveno 05.10.2018 PinkasJ] |
|
tiez nesuhlasim s Ervem. Mne sa naopak paci, ze uz aj LM zacina rozmyslat znovupouzitelne (hoci si stale myslim ze tento projekt je len ppt PR )
Jednorazove viacstupnove riesenia sice ponukaju hmotnostne uspory a technologicke zjednodusenia, ale z hladiska nakladov je to cista katastrofa a podla mna jeden z dovodov, preco sme sa za posledných 50 rokov nikam nepohli.
Je to dedicstvo ery, ked islo o prvenstvo za kazdu cenu a naklady boli druhorade. Ta era je uz ale davno prec a dnesni konstrukteri uz musia konecne zacat rozmyslat inak. |
| 05.10.2018 - 11:08 - Ervé | |
|
A co skladování vodíku?
A výroba obrovských kvant paliva na povrchu + co dělat při problémech s výrobou - zůstanou trčet na povrchu další měsíce, než příletí náhradní díly nebo palivo?
A co samotný plán pro Měsíc - základna, atd.?
Taky si myslím, že je lepší jednostupňový lander, opakovaně použitelný. Jenže při výhledu na financování letů beyond LEO a současných přísných požadavků na bezpečnost mi připadá, že se stěží zmůžeme na opakování Apolla. Navíc opakovaně použitelný může být Ascent Stage+podvozek, odpojovat můžete jen prázdné nádrže - využijete je pro stavbu základny. |
|
Pokud to dobře chápu, tak navrhovaný lander LM nepotřebuje na Měsíci doplňovat žádné palivo. Plně natankovaný odletí od "gateway", a pak přistane na povrchu Měsíce s tak dostatečným zbytkem paliva, že kdykoliv může odletět zase zpět ke "gateway".
Osobně se mi líbí, že velikost a výkony landeru (zásoba delta_v přes 4 km/s) se už docela blíží stroji, který by dokázal odstartovat (s pár lidmi) z povrchu Marsu směrem k Zemi (nebo alespoň na dráhu kolem Marsu). Z tohoto pohledu se tak lander dá brát i jako testování technologií pro Mars. |
|
citace:
Pokud to dobře chápu, tak navrhovaný lander LM nepotřebuje na Měsíci doplňovat žádné palivo. Plně natankovaný odletí od "gateway", a pak přistane na povrchu Měsíce s tak dostatečným zbytkem paliva, že kdykoliv může odletět zase zpět ke "gateway".
presne.
V tomto stadiu je aj toto velky pokrok. Ak si zoberieme ze to palivo vyjde na par stotisic, ale ten lander bude urcite v stovkach milionov, tak aj doplnenie paliva dovezeneho zo zeme nejakou standardnou lowcost raketou (FH, NewGlenn apod.) je velka vec.
Konieckoncov ani BFR zatial nepocita s tym ze by na mesiaci dotankoval.
Treba sa na to pozerat ako na beta-verziu (ako v SpX). Nikto netvrdi ze toto je ultimatne a definitivne riesenie, veci sa budu vyvijat, ale nejako treba zacat. |
|
Jak FH tak New Glenn by pravděpodobně mohly dvěma lety vynést 42 tun paliva pro lander na Gateway.
Je však otázka, zda by nebylo lepší znovu natankovat nádrže SLS na LEO. Vychází mně, že by při suché hmotě SLS stupně 85 tun, při plném natankování cca 884 tun paliva by spotřeboval k Měsíci jen cca 504 tun a vynesl k Měsíci cca 380 tun paliva, nebo 380 tun libovolného nákladu.
To jsou téměř nepotřebná čísla, takže by bylo možno SLS k Měsíci natankovat na LEO mnohem méně. Přesto by asi by byly praktičtější ty dva lety FH nebo New Glenn. Takže z praktického hlediska opakované přistávání lidí na Měsíci z posádky na Gateway by stálo vždy jen dva lety těchto raket – nesrovnatelně méně, než Saturn 5. Zdá se mi to dobrá cesta.
[Upraveno 05.10.2018 PinkasJ] |
|
citace:
Jak FH tak New Glenn by pravděpodobně mohly dvěma lety vynést 42 tun paliva pro lander na Gateway.
Je však otázka, zda by nebylo lepší znovu natankovat nádrže SLS na LEO. Vychází mně, že by při suché hmotě SLS stupně 85 tun, při plném natankování cca 884 tun paliva by spotřeboval k Měsíci jen cca 504 tun a vynesl k Měsíci cca 380 tun paliva, nebo 380 tun libovolného nákladu.
To jsou téměř nepotřebná čísla, takže by bylo možno SLS k Měsíci natankovat na LEO mnohem méně. Přesto by asi by byly praktičtější ty dva lety FH nebo New Glenn. Takže z praktického hlediska opakované přistávání lidí na Měsíci z posádky na Gateway by stálo vždy jen dva lety těchto raket – nesrovnatelně méně, než Saturn 5. Zdá se mi to dobrá cesta.
[Upraveno 05.10.2018 PinkasJ]
Něco mi uniká, ale první stupeň SLS se přeci na LEO nedostane? [Upraveno 05.10.2018 Petr_Šída] |
|
Prvním stupněm SLS myslím centrální raketu s LOX/LH2 motory. Boostery odpadnou brzo, centrální stupeň se dostane téměř na LEO, aby následně mohl shořet v atmosféře. To je běžná praxe u více raket. Náklad na LEO dotáhnou vlastní motory nákladu, nebo další stupeň ho vynese třeba na Gateway. Pokud začínáme mluvit o dotankování na LEO centrálního stupně, pak by musel samozřejmě doletět až na LEO ( podobně jako BFS). Potřebné dV navíc je velmi malé.
V takové funkci by byl SLS velmi podobný BFR/BFS. BFR u něho nahrazují boostery + práce centrálního stupně, BFS je vlastně centrální stupeň SLS, který by doletěl na LEO již prázdný a náklad BFS představuje další stupeň SLS + jeho náklad.
Dá se říci, že pokud se rozhodnou doplňovat palivo na LEO, SLS bude obdobou BFR/BFS. Výkonově by byl srovnatelný ale nevracel by se na Zem. S dotankováním by mohl tvořit výkonný tahač LEO – Gateway a zpět. I vedení NASA dnes mluví o znuvupoužitelnosti SLS. Tím, že má třetí stupeň, může přímo poslat náklad na Gateway a centrální stupeň zůstat na LEO a čekat na dotankování a další funkci.
Kdyby na LEO plně natankovaný 1.st SLS startoval k Marsu s lodí o hmotě 100 tun, měl by zásobu dV cca 7300 m/s, což by mělo stačit na dolet na LMO i cestu zpět na Gateway.
Je ovšem otázka, zda doplňování velkých množství paliva na LEO se všeobecně neukáže jako nepraktické, neekonomické a nepřevládnou nakonec solárně elektrické, nebo jaderně-elektrické pohony od Gateway nebo i od LEO
[Upraveno 06.10.2018 PinkasJ] |
|
Aha, jasně, tak by to smysl dávalo, trochu problém bych viděl s vodíkem a jeho extrémními nároky na těsnost a teplotu
proti metanu je to podstatně složitější |
|
citace:
Pokud začínáme mluvit o dotankování na LEO centrálního stupně, pak by musel samozřejmě doletět až na LEO ( podobně jako BFS). Potřebné dV navíc je velmi malé.
Možná by v této souvislosti stálo za to připomenout plánované parametry suborbitální dráhy centrálního stupně SLS při pilotovaných letech: 1800 x 41 km.
Pro nákladní misi se sondou Europa Clipper nebude apogeum suborbitální dráhy centrálního stupně omezeno na 1800 km, ale bylo rozhodnuto, že z důvodu plného využití kapacity může centrální stupeň letět za tuto hranici. |
|
citace:
citace:
Pokud začínáme mluvit o dotankování na LEO centrálního stupně, pak by musel samozřejmě doletět až na LEO ( podobně jako BFS). Potřebné dV navíc je velmi malé.
Možná by v této souvislosti stálo za to připomenout plánované parametry suborbitální dráhy centrálního stupně SLS při pilotovaných letech: 1800 x 41 km.
Pro nákladní misi se sondou Europa Clipper nebude apogeum suborbitální dráhy centrálního stupně omezeno na 1800 km, ale bylo rozhodnuto, že z důvodu plného využití kapacity může centrální stupeň letět za tuto hranici.
Takže to delta v zase až tak malé neni |
|
To: p. Šída:
Ano, skladování vodíku je problém, zvlášť jeho velké množství, které nelze dopravit na LEO najednou. I kdyby bylo možno dopravit jedním letem 150 tun, muselo by být pro doplnění SLS min. 6 letů tankeru, to je alespoň několik měsíců, přičemž LH2 je hmotově potřeba 6x více než LOX. Bylo by možno dopravit na LEO vodu a tu elektrolýzou rozložit na LH2 a LOX, ale potřebujete ještě přidat např. síran sodný. Takové množství rozložit by asi trvalo dlouho a na LEO by musely být velké solární zdroje. Na Gateway pro 42 tun paliva landeru by to bylo mnohem snazší, ale nutné také zkapalnění jako na LEO.
Neboli problémy jsou obrovské, ale přesto nechat spálit 1.st. SLS v atmosféře je škoda. I jako tahač na Gateway a zpět by byl velmi užitečný a ani zdaleka by se nemusel doplňovat na plnou kapacitu nádrží. Samozřejmě musel by mít stykovací zařízení, nějaký menší motor pro citlivé řízení, řídící systém.
Kromě takových využití jsou to velké prostory, využitelné na LEO perspektivně pro různé výroby.
To: p. Hošek:
Ty suborbitální dráhy jsou vlastně také orbitální a 2.st SLS nestartuje z apogea, ale z perigea této dráhy. Je to z důvodu, že čím níže v perigeu startuje 2.st, tím má vyšší počáteční rychlost a vyžaduje tedy menší TLI k Měsíci. Ovšem pro tankování 1.st na LEO by jeho dráha musela být následně změněna na přibližně kruhovou alespoň ve výši 200 km brzdícími impulsy v apogeu. Jednodušší by byl start přímo na tuto kruhovou dráhu a z ní by případně startoval 2.st.k Měsíci. Ty rozdíly v potřebné rychlosti TLI jsou řádově 100 – 300 m/s.
[Upraveno 07.10.2018 PinkasJ] |
|
@PinksJ
Vodu?
Zaujímavé..
Som tu o tom "mlel" celé roky.. A vždy som sa dozvedel že je to "somarina"..
"Voziť vodu.. Do tam kde nič nie je? Alamo.. Neotravuj už s tými blbinami.."
 |
|
Myšlenka dotankování ( nebo spojování) na LEO je stará, ale když si uděláte pár orientačních výpočtů, ukáže se dost problematická. Např. využití centrálního stupně SLS při letech na Gateway jako tahače z LEO na Gateway. Vycházel jsem z suché hmoty 85 tun, Isp 4400 Ns/kg, TLI 3200 m/s. Skutečnost u suché hmoty i hodnoty TLI by mohla být mírně vyšší.
Předpokládejme, že při stavbě cislunární stanice prvý SLS odstartuje z LEO a vynese na ni přímo základní modul stanice o hmotě 45 tun, přičemž jeho 1st. zůstane na LEO. Když druhým nákladem budeme chtít vynést 100 tun, včetně landeru, vychází, že budeme muset 1st. SLS na LEO dotankovat téměř 200 tunami paliva, přičemž ten 1.stupeň SLS o hmotě 85 tun a ohromném objemu by zůstal u Gateway ( co s ním?).
To by vypadalo dobře, kdybychom měli tanker o nosnosti 200 tun na LEO. Ale kdybychom chtěli dotankovat tankery postavenými na základě FH nebo NG, potřebujeme jejich 4 starty a to zřejmě v expandable versi. Další 2 jejich starty potřebujeme na dopravu na LEO 100 tun nákladu, celkem 6 startů. Avšak přímým letem na Gateway by těch 6 raket vyneslo 100 tun pohodlně také, ovšem v značně rozdrobené struktuře.
Kdybychom 1st SLS chtěli navíc vrátit , potřebujeme na zabrzdění na LEO 90 tun paliva a to by si musel také na Gateway vynést sebou . Pak bychom museli dotankovat na LEO cca 300 + 90 = 390 tun paliva.
Je jasné, že vše stojí a padá s nosností tankeru pro LEO a jeho plnou znovu-použitelností. Navíc, čím větší náklady každým letem dotankovaného 1st.SLS z LEO budeme kamkoliv vynášet, tím stoupá efektivita dotankování, neboť stoupá poměr nákladu k suché hmotě stupně. Pokud chce NASA znovu-použitelnost 1st SLS, mělo by vtáhnout do spolupráce např. Blue Origin, aby postavil znovu-použitelný tanker o nosnosti alespoň 200 tun se svými výbornými motory BE-4. Pak by mohl SLS z LEO vynášet velké kosmické lodě na LMO, které by nesly také výsadkový lander a vlastním palivem se mohly vrátit na Gateway pro znovupoužití.
Budoucnost však bude v solárně-elektrických nebo jaderně elektrických pohonech a hmoty potřebného paliva (vodíku) by řádově klesly.
[Upraveno 08.10.2018 PinkasJ] |
|
citace:
Myšlenka dotankování ( nebo spojování) na LEO je stará, ale když si uděláte pár orientačních výpočtů, ukáže se dost problematická....
Myšlenka se mi taky líbí, ale kromě výpočtů p.Pinkase je třeba vzít v úvahu i nezbytné konstrukční úpravy SLS.
Pro navedení SLS na stabilní dráhu musíte provést druhý zážeh po půl oběhu Země, tedy potřebujete:
- restartovatelné hlavní motory
- orientační motory a navigační systém
- schopnost "sklepat palivo" (třeba pomocí "ullage motoru" jako u SaturnuV)
Pro doplnění a uskladnění paliva potřebujete lodě vybavit:
- stykovací zařízení
- manévrovací systém
- čerpadla
- systém chlazení a recyklace odpařeného paliva (jinak budou dost velké ztráta H2 i O2)
- zdroj energie pro vše výše uvedené (například palivový článek)
- schopnost "sklepat palivo" (třeba pomocí "ullage motoru" jako u SaturnuV, nebo roztočením spojené sestavy lodí a zastavením rotace po přečerpání).
|
|
Ano, to co píše pan Baštecký si uvědomuji, ale nechtěl jsem svůj dlouhý příspěvek dále prodlužovat. Realizace všech úprav by byla nákladná a rozhodně nemá šanci v prvních letech SLS. Avšak používat SLS jako expandable bude narážet na velké finanční i kapacitní problémy.
Otázka je, co se podaří SpX. Asi před 2 roky Musk prohlásil, že SpX vytváří jen dopravní systém k Marsu a věří, že ostatní zajistí všechno následné. To je ovšem velká otázka. Jeho architekturu s lidmi na Mars bez zajištěného návratu vlastními nebo předem na Mars dopravenými prostředky a palivem nebude akceptovat ani NASA, ani žádná jiná kosmická agentura a tím celý projekt může skončit jako velké PR. Mohli by však nakonec udělat výkonné návratové nosiče a spolupracovat s NASA.
Mně se zamlouvá cesta k Marsu přes Gateway na LMO + chemický výsadkový lander, už i z hlediska solárně nebo jaderně elektrických pohonů. Ty mají budoucnost a navíc loď k Marsu zůstane po návratu na Gateway a může být znovu-použita
|
|
citace:
je třeba vzít v úvahu i nezbytné konstrukční úpravy SLS.
Hlavně je třeba vzít v úvahu, že na ilustracích v tom PDF není jako stupeň pro skladování a přepravu pohonných hmot centrální stupeň SLS, ale něco mnohem menšího. Připomíná to Centaur, ale spíš bych očekával ACES.
 |
|
 |
|
To by se mi líbilo.
https://www.nextbigfuture.com/2018/10/elon-tweets-that-moonbase-will-be-created-in-2025.html |
|
citace:
To by se mi líbilo.
https://www.nextbigfuture.com/2018/10/elon-tweets-that-moonbase-will-be-created-in-2025.html
takze 6 rokov * EM konstanta 2 = 2031?
Ale ked si predstavim, ze dvaja bilionari vlastniaci vesmirne spolocnosti (EM a JB) by spojili sily... vyhliadky nie su uplne zle [Edited on 27.10.2018 yamato] |
|
| Rozhodně by to mohlo být reálnější, než "kolonizace" Marsu (tím nemyslím přistání na Marsu s nákladem). Základní otázka je, zda se podaří s BFS přistát zpět na Zemi s téměř 2.kosmickou rychlostí. Pokud ano, doplňování paliva na LEO by mělo být snazší a operativnější než na cislunární základně a pak by mohl BFR/BFS vynášet na povrch Měsíce značné náklady a svým palivem ještě odstartovat zpět na Zem. |
|
Byla snaha udělat landery jednostupňové, co nejjednodušší, vícenásobně použitelné. Ale očividně tu existují i jiné nápady.
https://spacenews.com/nasa-studying-three-stage-approach-to-human-class-lunar-landers/ |
|
Existuje samozřejmě více variant měsíčního landeru. V projektu Apollo byl čistě dvoustupňový a to z LEO. Rusové v projektu N1/L1 měli také dvoustupňový, ale s dalším přídavným tahačem, kterým byl vrchní stupeň rakety N1 – stupeň DM, který nejdříve měl zbrzdit celou loď na LEO a pak zapálit znovu a zbrzdit samotný lander až několik km k povrchu, pak teprve fungoval prvý stupeň landeru. Je to tedy také třístupňové řešení s pomocným tahačem (tug), tím mohl být vlastní lander značně lehčí než LEM od NASA.
Při volbě koncepce přistání z Gateway na povrch Měsíce bude rozhodující, jaké všechny nosiče od Země ke Gateway budou využívány a jakou budou mít nosnost. To je však dnes ještě nejasné. Bude k disposici BFR v provedení k přímému letu ( s 3.stupněm), nebo jen s tankováním na LEO? Bude k disposici New Glenn a jakou bude mít nosnost na TLI? Zatím je víceméně jasný SLS. Podle toho se bude asi navrhovat lander. Je však třeba uvažovat jen suchou hmotu landeru a ta je i při jednostupňovém uspořádání jen 22 tun, což je v silách SLS a samozřejmě BFR. Ovšem doprava paliva pro takový lander v hodnotě 40 tun na Gateway by byla nad možnost SLS, Block 1B, musel by letět s palivem 2x. Jen SLS Block 2 s nosností k Měsíci 45 tun se blíží k Saturnu 5.
U třístupňové varianty landeru by mohla být zajímavá varianta, že pomocný tug by mohl mít více paliva a vrátit se z LLO na Gateway pro další použití. Jen druhý stupeň by tak zůstával na Měsíci.
[Upraveno 21.11.2018 PinkasJ] |
|
| LK nemal byť "dvojstupňový" - finálne dobrzdenie a opätovné vynesenie na orbitu zabezpečoval ten istý stupeň. Pristávacie nohy boli na dutom kuželovitom prstenci, ktorý zostával na Mesiaci |
|
Optimálne riešenie..
Otázky sú
Kde bude mať lander "východiskový bod"?
Kam všade na povrch Mesiaca sa s ním chcem dostať?
Na koľko má byť znovupoužiteľný?
Alebo ďalej rozvinuteľný k schopnosti používať ISRU palivo?
To môže vytvoriť "tisíc a jedna kombinácií", a pre každú z nich to "optimálne riešenie" vypadá inak..
Môžete si to ešte viac skomplikovať požiadavkou, budovať stanicu na povrchu Mesiaca.. A nosiť tam ťažké náklady..
A ešte viac, keď budete požadovať aby lander pre Mesiac, poslúžil ako základ pre niečo použiteľné aj na Marse..
Ehh.. A čo to vlastne chcete.. A na čo to chcete vlastne používať? [Upraveno 21.11.2018 alamo] |
|
Inak.. Obávam sa.. Že stanica umiestnená na vysokej retrográdnej dráhe, zase tak optimálna aj pre pilotovaný výsadok nebude..
To "najzaujímavejšie" sa totiž nachádza na póloch Mesiaca.. A z tej dráhy tam proste, asi nie je optimálny prístup.. |
|
citace:
LK nemal byť "dvojstupňový" - finálne dobrzdenie a opätovné vynesenie na orbitu zabezpečoval ten istý stupeň. Pristávacie nohy boli na dutom kuželovitom prstenci, ktorý zostával na Mesiaci
Ano máte plnou pravdu. Motorická část LK se jmenovala Block E, který měl dokonce 2 motory – hlavní s jednou tryskou uprostřed a záložní s dvěma tryskami na obou stranách hlavní trysky a samozřejmě společné nádrže. Při přistání se zapalovaly oba motory, kdyby jeden selhal, druhý by automaticky vynesl LK zpět na LLO k setkání s mateřskou lodí. Kdyby zapálily oba, záložní by se vypnul a přistálo se s hlavním motorem. Pro odlet byly tedy opět připraveny oba dva motory. Z hlediska bezpečnosti opravdu dobré řešení landeru |
