Na Zemi by musela byť pripravená raketa zo sondou na veľmi krátky štart.
Netuším, tri roky skladovať pri rampe raketu, tak aby bola schopná čo najrýchlejšie odštartovať.
Koľko času by potrebovala na štart od zistenia cieľa?
max 24 hodín, ak by sa čakalo len na správne natočenie Zeme?
alebo viac? ak by bol na rampe plánovaný iný štart?
Na L2 ma asi vyššiu obežnú rýchlosť okolo Slnka. Síce tam tiež krúži.
Asi, len tá schopnosť okamžitej reakcie.
Nic staršího, než pokročilý jaderný zdroj(SAFE400 apod.) + iontový pohon asi nemá IMHO vůbec smysl uvažovat. A asi i tak několikastupňový.
Možná až fúzní motor.
Prvá zložka vzťahu je potrebná rýchlosť na 1 AU, pre v_inf=33,63 km/s je 53,9 a od toho sa odčítava vektorovo rýchlosť ktorú sonde udelí Zem 30 km/s.
V časti 2.2 Trajectory Analysis with Solar Oberth Maneuver riešia aj tu Ervém spomínaný gravitačný manéver,
ale Jupiter +4 km/s plus Slnko +4 km/s.
termín
start 2021, end 2029, teda 8 rokov letu k Oumuamua.
@Martin
ja som zvedavý aký pohon navrhnú pre Comet Interceptor.
Rozbor vyslanie sondy k Borisovej kométe: https://arxiv.org/pdf/1909.06348v1.pdf
znovu oba varianty, priamo a gravitačne Jupiter + Slnko.
výsledok priamo- štart 2018 JUL 13
To asi na základe vešteckej predpovede, teda keby sme ich mali.
Alešovy sa zdali "obrovská čísla C3 a delta-v" pri 38 km/s, tu to končí pri 600 km/s.
Mě připadají výsledky té studie docela nadějné. A odpovídá to tomu, co jsem tu předtím napsal.
Pokud bychom "kometu" (MHO) objevili cca o dva roky dříve, mohl by Falcon Heavy (loni) poslat až dvoutunovou sondu přímo na (letošní) setkání s MHO (delta-v z LEO cca 4550 m/s [C3 = 30,6]) ve vzdálenosti menší než 2 AU od Země. To je technicky zcela dosažitelné. Stačí "jen" zlepšit detekční metody přilétajících MHO (podobně, jako se zlepšují metody detekce planet mimo sluneční soustavu).
Studie dokonce konstatuje, že i se současnou technikou je možné MHO "Borisov" dohnat (v roce 2045) i když bychom startovali až v roce 2030 (tady až za více než 10 let). Potřebné celkové delta-v by sice bylo velké, ale dosažitelné např. pomocí SLS a dvou dalších stupňů na TPL (a velmi lehkou sondou na úrovni 3U Cubesatu). Určitě by to šlo i jinou kombinací technologií (předpokládám, že do 10 let budou možná k dispozici i další efektivní pohony [např. jaderné]).
Kombinací průletu kolem Jupiteru a pak těsně kolem Slunce je teoreticky možné dodatečně "dohnat" prakticky jakýkoliv MHO i po průletu pericentrem, včetně např. Oumuamua.
Jen trochu nechápu, jak v té studii pracují s pojmem "delta-v", protože to, co tam uvádí, jsou spíš "rychlosti v nekonečnu" (někde to i nazývají "excess velocity") a odpovídá to i jimi uváděnými parametry C3. Skutečné "delta-v" dodané motorem ale může být o dost nižší, pokud se bude odlétat z nízké LEO. U druhého příkladu uvádějí u odletu od Země "delta-v" cca 9200 m/s, ale současně uvádějí i C3 = 84,7 což odpovídá "rychlosti v nekonečnu" na úrovni 9200 m/s, zatímco motorické "delta-v" z LEO 200 km by bylo menší než 6600 m/s. To se mi zdá matoucí a nerozumím tomu.
Každopádně jsou (podle mého chápaní té studie) jakékoliv MHO dosažitelné už dnešní technikou (i bez zlepšení detekce MHO) a není to nic nemožného (i když je to zřejmě zbytečně drahé).
Do predchádzajúceho príspevku som dopísal:
"Kométa Borisov pri objavení mala 18,3 mag a predpokladá sa rozmer možno 10 km, pred rokom bola 10 AU ďaleko a mala mag 23,2, pred 2 rokmi 17,6 AU a mag 25,6."
Ak sa pozrieme na Pan-Stars, jeho schopnosť rozlíšenia je 24 magnitúda.
V jeho histórii najslabší objekt ktorý objavil je 22 mag.
Large Synoptic Survey Telescope má mať 24,5 mag.
Teda, nedá sa očakávať veštenie roky vopred.
Edit:
ʻOumuamua pri objavení mala 19,7 mag a objavil ju Pan-Stars. [upraveno 17.9.2019 11:11]
Gran Telescopio Canarias (GTC) viditeľné spektrum C/2019 Q4 (Borisov) http://www.iac.es/divulgacion.php?op1=16&id=1610&lang=en
„spektrum tohto objektu je podobné spektru komét slnečnej sústavy, čo naznačuje, že ich zloženie musí byť podobné“.
"Krátko po pozorovaní U1 v roku 2017, Jewitt predpovedal, že na obežnej dráhe Neptúna môže byť viac ako 10 000 medzihviezdnych komét. „Najlepšia vec na týchto objektoch je ich počet,“ hovorí Jewitt. Trvá približne 10 rokov, kým sa posunú z jedného konca Neptúnovej obežnej dráhy na druhý.
Na základe výpočtov Jewitta
Každý deň vstupujú do planétovej oblasti našej slnečnej sústavy tri medzihviezdne kométy. Kvôli veľkému priestoru a vlastným nedostatkom pri pozorovaní tejto obrovskej veľkosti nám často chýbajú."
Tak Borisova kométa uznaná za druhý pozorovaný medzihviezdny objekt
2I/Borisov
https://minorplanetcenter.net/mpec/K19/K19S72.html
"The Minor Planet Electronic Circulars contain information on unusual minor planets and routine data on comets. They are published on behalf of Division F of the International Astronomical Union by the Minor Planet Center, Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, MA 02138, U.S.A.
Prepared using the Tamkin Foundation Computer Network
MPC@CFA.HARVARD.EDU
URL https://www.minorplanetcenter.net/ ISSN 1523-6714
2I/Borisov = C/2019 Q4 (Borisov)
Continued observation and analysis of this object has confirmed its hyperbolic orbit and interstellar origin. The Minor Planet Center has therefore assigned the permanent interstellar designation 2I to it. The IAU Working Group for Small Body Nomenclature has decided to retain the name Borisov for the permanent designation."
Pre pripomenutie:
Pred šiestimi rokmi - 15.2.2013 - padol "Čeljabinský meteorit", doteraz najlepšie zdokumentovaný pád veľkého denného meteoritu. Teleso, najväčší vyše 500kg kus, bolo nakoniec nájdené, i s pomocou českých vedátorov z Brna.
Zostrih najlepších záberov:
citace:
Pred šiestimi rokmi - 15.2.2013 - padol "Čeljabinský meteorit", doteraz najlepšie zdokumentovaný pád veľkého denného meteoritu.
a lídri celého sveta si uvedomili, že ľudstvo je jeden celok čeliaci vesmíru, prestali sa naťahovať o ideológie a vyhadzovať polovicu zdrojov na zbrane... nene kecám, nič si neuvedomili a naďalej mieria raketami na seba navzájom
Hezká simulace, ale řekl bych, že hodně podceňují schopnosti lidstva. Jenže vycházeli z normálních postupů a dodržování norem a předpisů, které by v reálu asi letěli do koše jako první.
140 m asteroid není problém rozbít na kusy jadernou hlavicí. Atmosféra funguje jako pancéřová vesta, víc drobnějších kusů zastaví snáz a efektivněji než jedno velké těleso. Čeljabinský asteroid byl schopen zničit velkoměsto, atmosféra ho zničila dřív, než napáchal velké škody.
Pro američany je při použití B-83 o 1,2 Mt TNT hraniční velikost asteroidu pro úplné rozbití asi 800 m. Dá se použít i na tělesa do průměru 1,5-2 km, ale účinek by byl nejasný. Jako první fáze ve dvoufázové obraně by stačil. 1. fáze by asteroid rozbila na menší kusy, ve druhé fázi by druhá vlna hlavic zlikvidovala největši zbylá tělesa. Na 140 m těleso by stačila i 300-475 kt W89 z Minutemanů (původně MX).
Pokud Rusko má ještě své 10 Mt hlavice, mohlo by rozbít i 3-4 km asteroid. Dohoda o použití je otázkou několika dní - v rámci NATO máme pomoc USA víceméně garantovanou. Falcon IX je téměř vždy připraven ke startu a v nouzi se dá použít i upravená balistická raketa jako poslední fáze (výbuch ve výšce 1000-2000 km).
A není problém v tom, že by se jednalo o povrchový výbuch na tělese bez atmosféry ?
Jejich závěr byl, že by atomový výbuch nepomohl, nevím tedy, v čem by měli jednat jinak, aby došli k jinému závěru.
A ICBM k asteroidu nedoletí.
Oba máte pravdu, projekty počítali s různými scénáři. Jenže samotný interceptor něco váží - hmotnost hlavice+interceptoru je dostatečná pro vytvoření množství plazmy a vznik tlakové vlny. Při výbuchu blízko asteroidu (záleží na střetné rychlosti) dojde vlivem rentgenového záření k vypaření dost velké části asteroidu a vzniku sekundární tlakové vlny.
Normální balistická raketa doletí do vzdálenosti 2000 až 2500 km od Země (dostatečně daleko, aby výbuch nezničil LEO satelity). Pokud by navíc nesla méně nákladu (jedna hlavice bez klamných cílů atd.) může doletět o 1000-1500 km dál. Mluvím o klasických Minutemanech/Tridentech, ruský R-36 je jiná liga, ten doletí mnohem dál i s obří hlavicí.
Umím si ale představit, jak by se politici začali hádat, kdyby cílem nebyl stát NATO, bohatá země nebo spojenec Ruska. A zelení by hned začali řvát, že kvůli 100 m asteroidu nesmíme zamořit Zemi jaderným výbuchem atd.
Pokud mezinárodní tým odborníků dospěje k závěru, že to nejde odvrátit a ty tvrdíš že ano, tak je někde chyba.
A pokud bych si měl tipovat kde, tak bych netipoval ten tým.
Erve - to je práve to: koľko sa toho odparí... Celý interceptor a bojová časť nemôže vážiť viac, než je "vrhnutá hmota" balistickej rakety - a tá u západných rakiet neprevyšuje 2,8 tony (Trident II).
"jednomegatonová" nálož vyprodukuje energiu dostatočnú na odparenie 150-200 000 ton vodného ľadu (~4x 10E15J). Lenže využiteľná je sotva tretina kvôli geometrii ožiarenia povrchu a celkom nejasná je celková účinnosť procesu ohrevu prenikavým žiarením. Predpokladajme optimisticky účinnosť tiež 33%.
Takže 1Mt nálož odparí ~16-22 000 ton materiálu - ktorý bude po odparení expandovať všesmerovo. Predstavuje to cca metrovú vrstvu z kruhu o priemere 170 metrov...
2 tuny plazmy ohřáté na milion stupňů rozpínající se několika kilometry za sekundu v okamžiku nárazu na přilétající asteroid? V případě startu na Falconu 10 tun? Plus záření měnící povrch asteroidu v explodující páru? Myslím že by se to mělo vyzkoušet, protože NIKDO opravdu neví, co to udělá.
Je celkom jedno, akú formu to bude mať - celková energia procesov je jednoznačne daná, otázkou je len efektivita premien jednej formy na druhú a veľkosť energetických strát...
V momente, keď bude priemer ohnivej gule 100 metrov, tak jej stredná hustota bude nejaké 4 gramy na meter kubický (z dvoch ton materiálu nálože a interceptoru). Energia prenášaná prenikavým žiarením (gama a roentgen) a neutronmi už bude vyžiarená (pri výbuchu vo vakuu predstavuje cca 50-70% všetkej vyžiarenej energie).
Rýchlosť expanzie ohnivej gule bude vo vakuu skôr v desiatkach kilometrov za sekundu, nie v jednotkách kilometrov ako v atmosfere.
No jo, ale co v okamžiku, kdy průměr koule plazmatu bude 10 nebo 20 metrů? Při srážce s tělesem o cca 200 m? Ta energie v malém bodě prostoru je gigantická a asteroid na ni narazí.
Jak dlouho vlastně trvá štěpení/fůze u takové 1 Mt vodíkové hlavice?
V "stomegatonke" bežala fúzna reakcia údajne 40 nanosekúnd.
U štiepnych náloží údajne trvá štiepny proces kratšie ako 10 násobok doby, za ktorú neutron prekoná priemer superkritického stavu (letí cca 30 000km/s, priemer je typicky 10-15cm, takže štiepny proces trvá menej než 20-30 nanosekund.
Rýchlosť "pohybu" uránových stien nádoby s fúznym palivom dosahuje 600-700km/s na dráhe cca štvrť až pol metra a proces kompresie fúzneho paliva údajne trvá niekoľko krát dlhšie ako následná fúzna reakcia v skomprimovanom palive. Opäť to vychádza tak, že hlavný proces uvoľnenia energie trvá niekoľko málo desiatok nanosekúnd.
A čím je kratší, tým je efektívnejší - do reakcie prekvapivo vstúpi väčší podiel paliva. Je to zrejme tým, že energia uvoľnená na začiatku precesu začne veľmi rýchlo palivo zahrievať, čo vedie k jeho expanzii a prerušeniu alebo zníženiu účinnosti fuzie. Teda niečomu podobnému "preddetonácii" (fizzle) u štiepnej nálože (a dôvod, prečo "pologule" reálne nemôžu fungovať).
Mimochodom, tvrdí sa tiež, že celý proces uvoľnenia energie prebehne a skončí skôr, než sa rozpadne obal nálože.
A preto, aby vedátori uvideli "skutočné svetlo výbuchu", mali pokusné nálože zavedené dovnútra konštrukcie trubice, oproti ktorým boli "vonku" vo vzdialenosti desiatok metrov železobetonové piliere, na ktoré sa svetlo z vnútra nálože premietalo. Takéto trubice vedúce z nálože "nikam" sú dobre viditeľné na mnohých fotografiách z prípravy testov.
[upraveno 16.9.2019 13:11]
